Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pokud jde o kolegu p. Slavíčka, uvítal jsem z jeho prohlášení obzvláště jednu věc, kde akcentoval, že musí se jíti proti příživníkům dole i nahoře, kde mluvil o tom, že se musí jíti proti těm, kteří neprávem berou vyživovací podpory, kteří neprávem berou podpory v nezaměstnanosti, a že se musí proti nim co nejostřeji postupovati. Já prosím, pánové, podobně jednou jsem zde mluvil. Tenkráte však byli to pánové se strany kol. Slavíčka i jedna dáma ze strany p. kol. Slavíčka, kteří mne velmi ostře potírali. (Veselost.)

Já tudíž beru, prosím, velmi rád na vědomí, že dělám školu, že nabývám přívrženců pro tyto své zásady, které jsem hlásal jako ministr financí, i u strany, která dnes jest v této koalici. (Výborně!)

Pokud jde o plány, které má slavná vláda v jednotlivých odvětvích, tu otázka toho, jakým způsobem bude zřízeno a zařízeno ministerstvo zásobování, musí vzbuzovat veřejný interes. P. kol. dr Viškovský však dnes zde plaidoval velice pro zvýšení cen obilí. Dostaneme tedy vysoké ceny obilí při letošní překrásné úrodě, která jest zde, anebo bude míti koalice agrárně-socialistická za následek, že začneme s odbouráváním drahoty tam, odkud počala, neboť ona počala při zvyšování cen za hospodářské plodiny? (Odpor. Výkřik: To není pravda!) Nevím, na to nám vládní prohlášení nedává žádné odpovědi. Vládní prohlášení mluví jen všeobecně. A přece na této otázce po mém názoru velmi mnoho záleží a mohli jsme se o ní z vládního prohlášení také něco dověděti. Jestliže tak ta péče o finance republiky byla vidna, jest jisto, že těmi slepicemi by si žádný finanční ministr mnoho nepomohl. On si skutečně každý ministr financí musí pomáhati velmi silně, aby nachytal také ty miliony. Bohužel však, že nevím, jestli resistence proti tomu, aby byly přiznány válečné zisky, není právě nejsilnější u strany pana dr a Viškovského (Posl. Bechyně: To byste ale mohl vědět!), daleko větší, nežli na straně těch, kteří nejsou v koalici. Ale konečně dnes o těchto věcech mluviti, bylo by předčasno - uvidíme na návrzích, které budou předloženy, jakým způsobem bude postaráno o to, aby tímto způsobem republika dostala se co nejdříve k oněm skrytým válečným ziskům. (Posl. Buříval: Ale Vy jste přece na ně neměl kuráž!)

Mně, velectění pánové, je velmi líto, že vládní prohlášení, které dnes bylo učiněno, nebylo určitější. Naše strana prohlásila zcela otevřeně, že vůči nynější koalici stojí na stanovisku vyčkávavém, že bude vyčkávati, jakým způsobem bude jednak vláda sestavena, jaký bude její program, jaké budou její skutky a - bude-li tato záruka, že je ochotna, aniž by požadovala jakékoli zastoupení ve vládě, vstoupiti do této koalice. Přece však jen byli bychom bývali dnes již rádi věděli, co vláda určitě chce dělati, poněvadž, dostaneme-li to jen v oněch kulatých slovech, ve kterých pohybuje se vládní prohlášení, nemůžeme to pokládati za nic jiného, než, že prozatím si vláda nepřeje, aby jiné strany přistoupily do jejich řad, že slavná vláda si skutečně přeje, abychom zůstali mimo koalici a aby v této sněmovně byl ten poměr jaksi takový, že by zde byly vládní strany, které mají ministry v koalici a chtějí za nimi plně jíti, dále, že by zde byla jedna strana, která má ministry v koalici, ale chce za nimi jíti až do jisté míry (Posl. dr Franke: Vy chcete jíti do koalice bez ministrů!), ale jinak jest to na výpověď (Posl. dr Franke: Jen se z toho tolik netěšte!) - já vím, že z toho mračna nebude déšť, že jsou to jen strašáky - a konečně že je zde strana, která stojí na stanovisku: počkám, a uvidím, a když to půjde, půjde to. Ovšem konstatuji při tom jedno: že dle stanoviska naší strany my budeme podporovat vládu ve všech věcech, které znamenají konsolidaci republiky, které znamenají vybudování řádného stavu našeho státu. (Výborně! Potlesk.) To považujeme za svou občanskou povinnost, to považujeme za něco, co pro nás, ať stojíme tak anebo onak, rozumí se samo sebou. Pro nás, pánové, to znamená, že nám jde prospěch a blaho republiky nade všechny ostatní ohledy. (Hlas: Z toho si může každý vybrat co chce! Jiný hlas: Co je se socialisací?) Vždyť já na to ještě přijdu, na všecko dojde.

Tedy prosím, velectěné shromáždění, při tomto stavu věcí zůstává nám ovšem celý program vlády dosud saidským obrazem, nevíme, co si o tomto programu máme mysliti. (Posl. Zemínová: Jako my o té finanční reformě! Veselost.) Jinak stává se často, že strany, které od sebe jsou velmi vzdáleny, mohou se shodnouti na určitém akčním programu (Hlas: "Oheň a voda!) o tom, jakým, způsobem chtějí pro určitou periodu společně pracovati a které věci chtějí společně provésti. To ovšem z tohoto programu, jak byl předložen, zjevno není, není z něho zjevno ani časové pořadí, v jakém eventuelně reformy u nás mají býti prováděny.

Tedy při těchto závadách, při této neurčitosti celého prohlášení vládního nemůžete se diviti, že až přijde k tomu, aby naše strana zaujala v této sněmově k prohlášení vlády své stanovisko (Dr. Bouček: Vyčkávací!), bude to velmi obtížno a musí se říci, že prozatím nemůžeme projeviti svoji důvěru v to, že by mohlo býti něco splněno, co jasně není vyjádřeno.

Já myslím, že ani v otázce socialisace nebylo by překážek pro spolupráci, protože to upozornění, které v listě presidentově, řízeném na nového pana ministra financí, varování před překotností, varování před činy, které by mohly ohroziti výrobnost, to všechno také my bychom mohli podepsati. A poněvadž tato vláda jest zde zřízena jen na určitou, krátkou periodu až do nového Národního shromáždění, tato koalice rovněž tak, tedy jistě za tuto krátkou periodu v oboru socialisace se nemohou díti žádné veliké věci. (Posl. Jirásek: Zatím uděláte ještě pár Škodovek! Jiný hlas: Prodali je Živnostenské bance!)

Ale já myslím, že všechny tyto věci dají se řešiti jen tenkráte, jestliže víme určitě, oč jde, a jestliže současně osoby, které jsou pověřeny tímto řešením, pokládáme za způsobilé k tomuto rozřešení. A neseslabujme my posici této vlády tak, jako byla seslabena v dnešní schůzi řečí kol. Slavíčka.

My neseslabujeme jí žádný tak, jako byla seslabena tím, že ministr Staněk ani ke slibu k p. presidentovi do dnešní schůze se nedostavil. Tedy my zde žádné viny nemáme, máme-li usuzovati o tom, bude-li skutečně ta podpora vlády, která zde jest se strany stávající koalice, tak pronikavá, aby mohla dostáti svým úkolům. Neboť, vzácné shromáždění, v čem spočívala v první řadě slabost dřívější vlády? Ta slabost vlády spočívala v tom, že ta vláda něco chtěla a strany si to udělaly, jak samy chtěly, čili jinými slovy: že dřívější vláda neměla svoje strany, jejich žurnalistiku a všecko, co k tomu náleží, s celým aparátem, řádným způsobem v ruce, že zde bylo děláno dvoje: na jedné straně vládní činnost, na druhé straně agitace. Pak-li by se tyto poměry změnily, pak-li zde - a já bych si to vřele přál pro celé uklidnění poměrů u nás - skutečně nastane plná zodpovědnost stran koalovaných, také za ministry, kteří v této vládě sedí, a za všecky činy vlády, pak ovšem to bude proti dřívějšku velký pokrok, potom tento pokrok budeme my také skutečně akceptovati a můžeme říci: Ano, vládu, která sama v sobě, sama mezi sebou bude ukázněna, kde nebude jeden ministr na druhého vše házeti a strkati, - já jsem toho užil moc - tedy kde bude vláda sama ve svých členech úplně ukázněna, a kde také v úplné harmonii budou žíti strany a budou chtíti na sebe vzít nejen to, co jest populární, ale také to, co jest nepopulární, budou-li ty strany v těchto dobách tvoření našeho státu sloužiti jedné veliké zásadě, kterou jsem končil jednou svou řeč: "salus rei publicae suprema lex esto ", tedy buďte ubezpečeni, že naše strana bude ve vašich řadách, bez ohledu na to, bude-li míti portefeuille čili nikoliv. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu se přihlásit pan ministerský předseda Tusar. Uděluji mu je.

Min. předseda Tusar: Pan poslanec dr Rašín uznal za vhodné, aby vytknul mému prohlášení, že nevyčerpal jsem všecky problémy zahraniční politiky. Přirozeno, že nebylo možno, zvláště když není nynější řiditel naší zahraniční politiky, kolega Beneš, zde přítomen, podati detailní obraz zahraniční situace. Aby bylo však jasno, doma i na venek, prohlašuji s největším důrazem, že nynější vláda na linii, na které jsme dosáhlí své státní samostatnosti, setrvává, a tuto ještě chce sesilovati. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Prosím pány, aby si však laskavě uvědomili při kritice zahraniční politiky, jejíž volnost nechci nikterak omezovati, dosah každého slova zde proneseného. (Tak jest! Výborně!) Považují proto přímo za nebezpečno, vyslovují-li se zde nejmenší pochyby o opravdovosti mého dnešního prohlášení o dalším směru naší zahraniční politiky. (Výborně! Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! (Hlas: Co je v "Právu Lidu"?)

Min. předseda Tusar (pokračuje): Pánové! Já zde mluvím jako ministerský předseda československé republiky a ne jako redaktor některého listu, některé politické strany. (Výborně!) Naše spojenecká věrnost nesmí býti zde v tomto shromáždění vystavena ani nejmenší pochybě, nemá-li to osudně poškoditi zájem republiky. (Výborně!)

Naopak naší snahou jest, aby v našem spojenectví pásky tyto - možno-li - byly ještě pevněji spjaty. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan kolega dr Šrámek. (Hluk. Opětně zvoní.) Prosím o klid! Slovo má pan kolega Šrámek.

Posl. dr Šrámek: Slavné Národní shromáždění!

Velevážený pan řečník přede mnou začal s politováním, že nynější užší koalice, koalice vládních stran, jak se dnes jmenuje, dostala, bohužel, již v začátcích povážlivé trhliny. On tedy lituje, že tato koalice není ucelena a pevna. A já zase lituji, že nenastala vůbec, anebo nezůstala koalice všeobecná. Velevážení pánové, proč jsme své doby dojednávali společný postup všech českých stran? Chtěli jsme míti souručenství celonárodní, chtěli jsme míti přece jednu národní frontu do té doby, dokavade budeme ještě klásti základy k budově své státní samostatnosti, dokavade budeme budovati svou ústavu. Vzácné Národní shromáždění! Dobudovali jsme již svou státní samostatnost? Máme již ústavu hotovou? Ještě dnes nám nový p. ministerský předseda slibuje, že brzy bude vládou o to pracováno, aby byly volby do zákonodárného sboru co nejspíše.

My ještě nemáme ani vládní předlohy, pro volební řád do zákonodárného sboru. Tedy ani toho fundamentálního začátku. My vůbec nemáme kromě pokusu o ústavu, jaký učinil své doby Národní výbor a jak potom Národní shromáždění ho schválilo, ani žádné pevné osnovy na projednanou. Ani náš stát není daleko ještě plně zabezpečen přes to, že jsme si toho radostně vědomi, jak se poměry na našem milém Slovensku zlepšily, přes to, že víme, že stojí za námi dohoda i dále. A tu já radostně vítám prohlášení, které jsme právě slyšeli od pana ministerského předsedy, že opravdu ještě chce nová vláda sesilovati ty svazky, (Výborně!), které vážou celou naši mladou republiku k dohodě. Přes to všechno vím, že při nejlepší vůli dohody samé nejsme hotovi se zabezpečením svého státu ani co do mezinárodních hledisek.

Velevážení pánové, my byli bohužel svojí první zahraniční delegací - mám-li to tak pojmenovat - která přijela nám ze Švýcar podávat zprávy ještě za rokování Národního výboru, do značné míry uspáváni a ubezpečováni, že všecek svět stojí za námi, že o sto procent více dostaneme, nežli si vůbec přejeme. Bylo nám vykládáno, - a psaly to bohužel i zahraniční listy - že budeme národem z prvních na světě, dokonce jeden ženevský list napsal, že budeme patřit mezi největší národy světa. Ale my jsme se po celou dobu té těžké, velice svízelné mírové práce v Paříži mohli přesvědčiti, že musíme sami spoléhat také na sebe a na vlastní síly, všecky svoje síly soustředěné a ujednocené, máme-li opravdu něco znamenat v tom velkém koncernu národů světových. (Výborně!)

My, velectění pánové, patříme mezi malé národy, mezi malé státy a musíme si toho být také vědomi. A tu myslím, že máme mít tolik svědomí celonárodního, abychom do té doby, dokavad tak věci naše stojí v zahraničí i uvnitř, svých řad zbytečně nerozráželi, nýbrž je co nejvíce jednotili. (Výborně!)

A co bylo příčinou, proč se tu ustavila užší koalice a ne ta všeobecná, kterou jsme měli až dosud? Vykládalo se nám dnes, že poměry v kabinetě byly všelijaké. To se přece dalo také nějak jinak upraviti, nežli tím, že se musela rozbourati dosavadní jednotná, společná národní fronta. Já alespoň jsem přesvědčen, že kdyby byla bývala pevná vůle, že by bylo bývalo dojista možno najiti prostředek, abychom se uvarovali všech těch vad, které ani mně nejsou neznámy, dřívějšího kabinetu a dřívější všeobecné koalice.

Nebyli jsme vzorem ani v koalici ani v kabinetě, ale byly dojista jiné způsoby, které mohly vyřešiti věc tak, abychom do té doby, - to jest aspoň náš názor - dokud jsme státu svého nedobudovali, dokud jsme své samostatnosti státní plně nezabezpečili, zůstati v jednom velkém, svatém národním souručenství. (Výborně! Potlesk.)

Snad to nebyly volby, které najednou (Posl. Časný: To začalo před volbami!) přinesly nám tu naléhavou nutnost, rozrušiti dosavadní svazky a začíti budovat docela jinou frontu, která by převzala zodpovědnost za osudy národa v takové těžké době. Zde právě jsem slyšel, že prý to začalo již před volbami. Ale tehdy to začalo, pokud je mi známo, proto, že vyvěrala silně ve straně národní demokracie nespokojenost s dosavadními poměry v naší všeobecné koalici a v dosavadním, právě z této koalice vybudovaném kabinetě. Nebylo tehdy ještě, myslím, přece jen na těch stranách, které dnes tvoří užší koalici vládních stran, onoho odhodlání, které přišlo teprve po volbách, a pan řečník se strany českých socialistů výslovně zde dovozoval, že to byly volby. Ty prý dokázaly, že 80 % národa - těch ominésních 80 % - dnes zastupují koalované strany; dříve těch 80 % - tak věřili socialisté - měl mít jen socialistický blok. (Posl. Kopeček: Vždyť vy jste to také věřili jinak před volbami!) Co my věřili, jsme ještě nepovídali a my vám to možná ještě povíme. (Posl. Kopeček: Voliči vám to také povědí! Posl. Čuřík: Vám to řekli v Kounicích při volbě starosty!) Já jen ještě konstatuji, velectění pánové, že naše účty volební přes úřední komuniké, které jsme nedávno četli v novinách, nejsou skoncovány. Když jste řekli, právě vy, vaše strany, pane kolego, že je úředně vyhlášený výsledek volební naprosto zkreslen, - četl jsem před 2 dny ve vašem hlavním orgánu, že je naprosto zkreslen - a ani vy nevěříte úřední statistice, jak byla vydána, nedivte se tedy, že my máme podobný názor, že bude ještě jinak účtováno o těchto obecních volbách. Ale ať to dopadne tak, či onak s těmito obecními volbami, tyto obecní volby - to přece není ústavní názor - nemohou býti podkladem pro to, aby se podle jejich výsledku, dle voleb konaných s docela jiných hledisk, kde se volilo - to známe přece všichni - dle místních, příbuzenských, osobních stanovisek, z obavy před znásilňováním všelijakými těmi metodami obecními atd., mělo se měniti celé vedení věcí českého národa, v Národním shromáždění a ve vládě samé. My jsme přesvědčení, že volby do obcí budou dojista korigovány, poněvadž zcela s jiných stanovisek budou hleděti k těm volbám veškeré ty statisíce voličů jednotlivých stran, které se seřaďovaly k obecním volbám. (Posl. Franke: To my také věříme, že dostanete ještě jednou!) Vaše víra vás, pane doktore Franke, zklamala na poprvé! Já Vám přeji, abyste věřil dále, jak jste věřil doposud. (Výborně! Smích.)

Já myslím, že snad přece nebylo nikterak cílem, který měly na mysli strany, jež utvořily nynější koalici vládní, aby ony samojediné převzaly veškerou zodpovědnost za vedení věcí českého národa, za vládu věcí mladé, ještě nedobudované a nezabezpečené republiky. Zdá se mi to proto, poněvadž dnes o té zodpovědnosti mluvilo se docela jinak. Dřív jsme slyšeli, že socialistický blok cítí povinnost vůči výsledku voleb do obcí, aby ujal se otěží vedení osudu českého lidu do svých rukou, poněvadž tak to národ po něm žádá, poněvadž tak to jeho statisíce voličů očekávají. A co jsme slyšeli dnes? Dnes jsme slyšeli, že vlastně socialistický blok - nebylo to přímo řečeno, ale kdo dával pozor na to, co se říká a chtěl by rozumět, (Posl. dr Franke: Vy jste dával pozor!) ano, dával jsem bedlivě pozor, na to jsem tu přece seděl (Veselost.), ten slyšel vlastně, že právě utvořením nové vlády a nové koalice socialistický blok dosud tak velebený za jednotnou jaksi základnu celé té socialistické zodpovědnosti do budoucna, za vedení státních záležitostí, že vzal najednou za své. Zdá se tedy, že snad přece nebyli pánové do té míry přesvědčeni o tom, že musí oni samojediní brát onu zodpovědnost celonárodní na svá bedra, když v tom okamžiku, kdy utvořili vládu, ihned vyskakují z této zodpovědnosti.

Velectění pánové z vládních stran! Já i jako straník právě tak, jako kolega Rašín, z té duše upřímně lituji, když již nebylo možno, aby byla ihned nastolena nová všeobecná koalice lépe seřaděná - a řekněme si to - i loyálnější sama k sobě na všecky strany, (Výborně! Potlesk.) aby byla bývala aspoň se podařila ta věc panu ministerskému předsedovi, spojit aspoň strany, které mnohem užší svazky přirozenosti jejich k sobě váží, - jak se domnívám - aby z toho byla pevná, nerozborná základna, zvláště když musil býti si toho vědom, že přijde přirozeně také falanx kritická proti ní. V zájmu národa, v zájmu republiky bych si toho z plna srdce přál, aby těch trhlin, jak již o nich bylo mluveno, zde nebylo, abyste stáli v souručenství plném, nezviklaném ne ve prospěch svých stran, to arci není mým zájmem, což chápete velmi rádi, ale ve prospěch republiky na venek i uvnitř, když jste již uznali za vhodné, před celým světem bez jiných stran utvořiti vládní většinu pro tuto nedobudovanou naši milovanou republiku. (Tak jest!)