Národní shromáždění československé 1918 – 1920

A podobné fiskální stanovisko jednostranné uplatňujeme také jinak. To jsou na př. sazby železniční. V sazbách železničních prohlásí se jednoho krásného dne, že sazby, které několikrát byly zvýšeny, zvyšují se jednoduchým, šablonovitým způsobem na dvojnásobné. To je, pánové, velmi pohodlný způsob dělání politiky tarifní, a dle mého mínění by také šéf naší tarifní politiky nepotřeboval nic jiného, než umět násobit dvěma nebo třemi dosavadní sazby, kdežto tarifnictví se prohlašovalo vždycky za věc neobyčejného bystrozraku a neobyčejné znalosti komerční.

Co to znamená zvýšiti sazbu o 100 %? To neznamená dostati dvojnásobný příjem z drah. Naopak, vidíme, že celá řada obecenstva přestává jezditi, a že mnoho z těch, kteří jezdili ve II. třídě, jezdí nyní ve III. třídě. Dík ovšem volným lístkům, které se rozsypaly v poslední době přes protest pana ministra financí a přes ohražení pana ministra železnic, přeplňují se dráhy dále, patrně, aby se dělal dojem, že přes tuto tarifní reformu, která zdražila jízdu dvojnásobně, může se po dráze jezditi. Kdysi jsem slyšel v Mnichově vtip o bavorských státních drahách. Jejich jízdní řády s nedokonalým spojením mezi vlaky jsou tak pověstny, že jsou předmětem stálých vtipů a narážek, takže pravilo se v Mnichově, že nejstarší bába v chudobinci dostává od ministerstva železnic 200 M měsíčně a za to že sestavuje osobní jízdní řády. Mám podezření, že také nejstarší stařec v některém chudobinci v Praze provádí naši tarifní politiku, poněvadž neumí nic jiného, než násobit dvěma, a bál bych se, aby tato politika se neprováděla také v dalších dobách. Chci ještě ke konci se zmíniti o jedné věcí.

Byla učiněna zmínka o výstavbě naší ústavy. K tomu bude potřebí pilné práce a součinnosti všech, neboť budeme pečovati o to, aby tato ústava byla skutečně moderní a naskrze demokratická, aby tak odpovídala potřebám doby.

Jsme dlužni ještě některé věci. Jsme dlužni ještě jistou reformu nedokonanou v příčině obecní ústavy. Bylo usneseno, když jednalo se o volební řád do obcí, a jest také v zákoně přímo ustanovení v obecním zřízení, že budou vyloučeny jisté úkony a výdaje z kompetence obcí a sice zejména policie, chudinství atd. Tato věc byla prohlášena za junktim s volebním řádem a tu musím konstatovati, že tato věc dosud provedena nebyla, že na ní bylo snad úmyslně nebo neúmyslně zapomenuto, pročež já musím reklamovati provedení této věci.

Jsem upozorněn, že má doba řečnická je u konce. Chci tedy ke konci prohlásiti jen tolik: Jsme stranou práce a stranou míru. Lid čeká na obé a stát potřebuje obého. Máme potřebu míru na venek i uvnitř. My jsme dovedli zápasiti a dovedeme také bohdá zápasiti i nadále, když toho bude třeba, kdyby principy, na kterých stojí náš program a naše strana byly jakýmkoliv způsobem ohroženy. My dovedeme však také použíti lépe a výhodněji svých sil k positivní práci, pro úkoly, které nás v nejbližší době čekají. My nezadáváme ničeho ze svého programu, my hájíme plně svůj program a zachováme nadále věrně své přesvědčení. Doba však volá nás k práci a my jdeme za svou povinností. A tu doufám, že lid, který uvidí požehnání práce a míru, nám v této společné práci také porozumí a dá za pravdu. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Pan řečník použil ve své řeči právě pronesené naproti jednomu z členů Národního shromáždění označení v parlamentech obyčejně neužívaného, o němž bych si nepřál, aby zde zdomácnělo. Pokládám to za nepřípustno stejně, jako jsem prohlásil za nepřípustné, aby se polemisovalo se svobodně zvoleným předsedou sněmovny, a prosím, aby pp. kolegové na příště podobných věcí se vyvarovali (Výborně! Hlučný potlesk na levici). Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu kol. dru Rašínovi. (Hlučný potlesk ve středu.)

Posl. dr Rašín: Slavné shromáždění!

Představila se nám dnes vláda a hned při představení byla tato vláda kusá. Představila se nám koalice a hned v prvních řečech slyšeli jsme polemiku. Nemám z toho radosti, ani jako stranník, ani jako republikán, poněvadž se mi zdá, že to dílo, které dnes bylo předloženo národu, má jisté trhliny a jisté nedokonalosti. Býval bych velmi rád viděl, aby před tuto sněmovnu druhá vláda předstoupila silnější a konsolidovanější, než vláda prvá, vláda, která vznikla z revoluce.

Prohlášení, které předložila nová vláda, je prohlášením, při kterém jsme skutečně na rozpacích, poněvadž toto prohlášení se pohybuje v takových všeobecnostech, že je těžko, abychom si mohli udělat obraz o směru a cílech této vlády. Vláda, která v sobě zahrnuje jen část této sněmovny a částečnou koalici, měla by po mém názoru přece povinnost, přijíti s programem konkretním a to také proto, poněvadž vlastně sama se pokládá, a podle presidentových pověřovacích listin je také od něho pokládána za vládu jen přechodní, za vládu, která má zde býti tak dlouho, dokud nebude udělána definitivní ústava a nebude zvoleno definitivní Národní shromáždění, a tu přece reformní úkoly, které si vláda staví, ty úkoly všechny by musily býti jistým způsobem formulovány. To jest přirozeno, že úkolem každé vlády jest, aby vybudovala ústavu; ale prosím, dověděli jsme se z vládního prohlášení, jak si představuje tuto ústavu? Zde v Národním shromáždění byly debaty, v ústavním výboru byly debaty a z novin dozvěděli jsme se, že se jedná o to, má-li býti naše ústava založena na jednokomorovém systému anebo na dvoukomorovém. Dověděli jsme se dokonce, že by pro jistou koaliční stranu byla přípustna druhá komora jen tenkráte, kdyby tato druhá komora byla komorou dělnických rad.

Prosím, na jakém principu stojí vláda? Při jednání, které o těchto věcech bylo, bylo to v programu formulováno jasněji. Nyní z prohlášení se dovídáme, že má se dělati ústava a nic více. Tedy ten nejzákladnější požadavek onoho přechodu do normálních poměrů, o tom z vládního prohlášení se nedovídáme ničeho a nemůžeme si proto po této stránce učiniti obraz, co vlastně vláda bude dělati. Já sice bych býval rád, - a myslím, že i celé Národní shromáždění - kdyby pověřený sestavením kabinetu ministerský předseda a snad ještě před pověřením býval zajel na jedno místo, kde se jedná o osudu a budoucnosti našeho národa a našeho státu, kdyby byl býval zajel do Paříže (Výborně!) a kdyby býval v této Paříži promluvil si s tím dosavadním předsedou ministerstva a promluvil si s ministrem zahraničních záležitostí. Já myslím, že by to bylo také věci taktu (Výborně!) a že by to bylo také věcí, která by mohla mnohé a mnohé v tomto prohlášení daleko určitěji formulovati (Tak jest!), mohla by daleko určitěji formulovati tu zahraniční politiku, kterou pokládá náš ministr zahraničních záležitostí dr Beneš za správnou. Budiž mi dovoleno takto všeobecně dnes mluviti o zahraniční politice. Když orgán strany pana ministerského presidenta hlásá změnu dosavadní politiky, přiblížení se k Německu, tu, prosím, nemůžeme jen tak beze všeho spokojiti se s tím, že budeme státi na věrných spojeneckých poměrech, jak byly až dosud. Já myslím, že v zahraniční politice máme celou řadu nových problémů, které nás budou očekávati při uzavření míru. Není žádnou pochybností, že by se neudržela a nemohla udržeti žádná vláda, která by se opovážila zrušiti věrný spojenecký poměr s dohodou (Výborně! Potlesk.) Jsem přesvědčen, že český národ, ve svém nitru - mimo ty, kteří byli německy orientováni a kteří byli vychováni na německých základech materialistických - viděl při vypuknutí té války, že zde jedná se o jeho svobodu a že ta svoboda že může nastati jen tenkráte, bude-li poraženo Německo. (Výborně! Potlesk.) Náš národ dobře cítil, že nad ním zde ve střední Evropě jako těžký mrak leží Německo vzrůstající, sesilující a že toto Německo přirozeně svým tlakem musí udáviti ten malý národ zde mezi Tatrami a Dunajem. A jestliže všichni my jsme to instinktivně cítili, celý národ instinktivně to cítil a byly-li zde nějaké výminky, které toho pocitu neměly, z toho ovšem následuje jen jedno: že my v těch, kteří by seslabili sílu a moc Německa, musili jsme viděti své osvoboditele i tehdy, kdybychom nedocílili plné svobody.

Proto my všichni jsme a budeme věrni dohodě. (Výborně! Potlesk.) Každé sesílení Německa znamená národní nebezpečí pro nás. (Výborně! Tak jest!) Každé sesílení, každé jeho znovuvybudování na takovou velmoc, jak bylo dříve, bude nás národnostně ohrožovati. A všichni ti, kteří o tomto jsou přesvědčeni, všichni ti, kteří dají ještě něco na zvláštní individualitu našeho malého národa, musí se báti každé politiky, která by byla způsobilá a schopná, opětně posíliti Německo. (Výborně!) Myslím, že my vůči Německu, jakožto věrní spojenci dohody, nemůžeme státi na ničem jiném, než na versaillském míru a Lize národů (Výborně!) a že musíme přirozeně, jestliže to činíme, býti svrchovaně opatrní v jakémkoli navazování styků s Německem. Musíme však, je-li naším hlediskem tato politika, ujasniti si svůj poměr k Rusku a musíme si ujasniti svůj poměr k ostatním Slovanům. A tu, pánové a dámy, po mém názoru silné Rusko... (Posl. Brodecký: S Kolčakem v čele!) ... pánové, třeba s kýmkoliv v čele, jen když tam bude pořádek a práce. (Výborně! Potlesk.) Ale, velectění pánové, silné Rusko jest záchranou naší (Tak jest! Výborně! Potlesk.), neboť jestliže necháte takto rozvrácené Rusko, pak stane se Rusko kolonií Německa, pak tam půjde všechna ta ztráta kolonií, kterou Německo ve válce utrpělo, budeme ohroženi tím, že do tohoto rozvráceného Ruska, do tohoto ochuzeného, bolševiky vybitého Ruska bude Německo vyvážeti průmysl a na tom se bude sanovati. (Výborně! Potlesk.) A jestliže se říká Kolčak nebo Nekolčak, já jsem přesvědčen, že jen tenkrát bude Rusko silné, jestliže bude míti demokratické řády, a že tato vichřice, která se přes ně přehnala, naučí všecky ruské lidi tomu, že se musí vládnouti s lidem a pro lid. Jestliže tam bude Kolčakova vláda, ta může býti přechodná, to může býti přechod, ale konec konců, má-li býti Rusko silným státem, tedy bude státem na základech demokratických (Výborně!).

My jsme 13. dubna a 18. května 1918 učinili ještě jiné sliby. My jsme slíbili naším bratřím Jihoslovanům, že budeme jim věrni (Tak jest!), a že věrnost jejich budeme věrností odpláceti. (Hlas v levo: A oslavovali jsme Italiány!) A velectěné shromáždění, jestliže v těchto těžkých dobách, kde vznikal konflikt mezi Italií a Jihoslovany, jestliže my v těchto dobách a naše politika pokračovala opatrně, tu, velectěné shromáždění, tato politika musí se jasně a zřejmě přihlásiti k Jihoslovanům, jakmile věci budou skončeny. (Výborně! Potlesk.)

Stejným způsobem nepokládám ani náš poměr k Polákům za tak zlý, abychom nemohli vyhledávati přátelského rozřešení sporných otázek mezi námi a abychom se nemohli s Poláky domáhati toho nejpřátelštějšího svazku. (Výborně!)

Proto jsem přesvědčen, že po skončení mírového jednání musí dojíti znova u nás k politice slovanské. (Tak jest! Výborně! Potlesk.) Varoval bych před tím, aby se naše zahraniční politika řídila podle toho, jestli někde vládnou určité třídy obyvatelstva či nevládnou. Zdá se, prosím, že podle toho, jestliže někde jest nějaká republika rad, tak že ti, kteří u nás potajmu, ne veřejně, - veřejně se jich to mnoho neodváží - kteří potajmu dělají bolševickou politiku, ti že těmto republikám rad drží palec a náramně se přimlouvají za to, abychom s nimi přišli do nějakého spojení. Ten zvláštní způsob taktiky bolševiků našich právě spočívá v tom, že nechává prostě tam, kde nemá většiny, přes sebe přejíti celou debatu, ale potom jde a hledí po straně řešiti celý vývoj. I pan ministerský předseda po mém názoru sám to ihned při této krisi na sobě pocítil, neboť jistě nemohlo býti v jeho zájmu, aby v té době, kdy sestavuje kabinet, objevily se v "Právu Lidu" zprávy o tom, že musíme změniti svůj poměr k Německu a že musíme se dostati do příznivého poměru k Maďarům, že musíme se dostati do příznivého poměru (Hlas: K Trockému!)... a t. d., a nemohlo mu také býti nijak jistě příjemno, jestliže v tomto listě našel, že druhá sněmovna by mohla sestávati jen ze sněmovny dělnických rad. Tedy jest viděti, a také zajisté není podivuhodným zjevem, který jsme při této krisi viděli, že nátlakem tentokráte ne ulice, ale nátlakem dělnictva a stávkami mělo býti vymoženo, aby byli určití lidé jmenování ministry, a mělo býti působeno na našeho váženého p. presidenta a současně na p. ministerského předsedu, který dotyčný kabinet sestavoval, že tento zjev prosím, přece byl organisován a sice byl organisován od křídla, které se pravidelně označuje jako bolševické. (Odpor.) Tedy, prosím, věci, pánové, jsou skutečně toho druhu, že nevím, zdali zahraniční politikou tak, jak ji ve stručných několika větách řekla vláda, vyčerpává všechny tyto problémy, které jsem si dovolil zde naznačiti. Bylo by záhodno v těchto věcech, abychom - ovšem jistě po slyšení p. ministra zahraničních záležitostí - nabyli jistého přesného obrazu. Jinak program sám, což s potěšením konstatuji, stojí na stanovisku nutné organisace branné moci.

To konstatuji se skutečným potěšením proto, poněvadž si ministr Národní obrany stěžoval veřejně ve výboru a také neveřejně jinde, že jemu organisace branných sil nedařila se proto, poněvadž vedoucí strana socialistická, strana sociálně-demokratická, proti veškerým těmto věcem byla. A jistě těžké neštěstí, které stihlo nás na Slovensku, toto těžké neštěstí bylo poučením a jsem velmi rád, že z tohoto neštěstí vzala si sociálně demokratická strana poučení, že bez silné, dobře organisované armády náš stát nemůže za těchto nejistých poměrů obstáti.

(Posl. Johanis: Jejíž organisaci zanedbali právě vaši důstojníci! Jest známo, co tam důstojníci z vašich řad dělali; až přijdou vojáci, oni vám to povědí!)

Předseda: Pane kolego Johanise, slovo má pan kolega dr Rašín.

Posl. dr Rašín (pokračuje): Na takovéto výkřiky nebudu reagovati, jsou příliš malé. Jest to příliš malicherné, poněvadž konec konců první ministerstvo Národní obrany bylo v rukách socialisty kolegy Klofáče a on ustanovoval tyto důstojníky. (Tak jest! Výborně! Potlesk na galerii.)

Předseda: Upozorňuji obecenstvo na galerii, že má za povinnost, zdržeti se jakýchkoliv projevů.

Posl. dr Rašín (pokračuje): Tedy, velectění pánové, odtamtud byli ti důstojníci ustanovováni a věřte mi, já a nikdo z naší strany jediného důstojníka neustanovil. (Veselost.)

Já konstatuji, že to, co ministr Klofáč ode mne chtěl - to jsem dokázal v branném výboru, že každý krejcar jsem mu beze všeho povolil, a sice hned. To jsem dokázal v branném výboru, ale ovšem on v tom branném výboru říkal, že se bál vůbec o to žádati, že se bál s těmi většími výdaji, kterých by k tomu bylo potřebí, jíti do výboru, a sice že se bál proto, poněvadž se bál bouře na straně sociálně-demokratické (Slyšte!), že mu to prostě nebude povoleno, poněvadž se bude říkat, že toho má být použito k výboji, imperialismu, výboji proti maďarské republice rad atd. atd. Tedy proto pro nás jest velikým zadostiučiněním, že vláda hlásí se zcela otevřeně k provedení silné organisace branné (Posl. Landová-Štychová: Pro obranu všechno, ale na intervence nic, ani haléře!) Já myslím, že všechno mluvení o intervenční politice jest velmi nebezpečná hračka.

Jinak, velectění pánové, pokud se týče vnitřního programu, jest tento program celkem ve svých principech a zásadách takový, že konečně myslím, že nikdo proti němu nemůže míti vážných námitek.

Jen konstatuji jedno, že totiž není tak docela jisté, že by zásobování, které by bylo vedeno pod kontrolou státní, muselo býti tím, po čem tak zvláště musíme toužiti. Slyšeli jsme zde kol. dra Viškovského. Já myslím, že nyní, když ministrem financí je člen republikánské strany českého venkova a universitní professor, zajisté bych nemusel celou řadu těchto výkladů zde konat a mohl bych prostě říci, že by bylo velmi dobře, kdyby pan kol. dr Viškovský se obrátil na svého kollegu v klubu, aby mu laskavě některé věci vysvětlil, specielně, aby mu vysvětlil, že stojí-li obilí ve Francii 73 franky, tedy že se nesmí přepočítávat to na koruny, poněvadž to je prostě jednotka, za kterou se tam žije. To, prosím, nic nedokazuje. Teprve kdybychom to francouzské obilí sem chtěli dovážeti, mohli bychom o tom mluviti.

Ale, prosím, stejně nelze mluviti o tom, že když to stojí tolik a tolik lir v Italii, - maximální cena - již to znamená, že to znásobíme dvěma korunami 80 hal. a teď že řeknu, mnoho-li ten italský rolník za to dostane. To já myslím, že by snad nebylo potřebí vykládati, poněvadž je to příliš valutně primitivní, ale na jednu věc reagovati musím, a to je to, kde se mluvilo o tom, že finanční ministerstvo mělo fiskální stanovisko při politice celní. Račte prominouti, pánové a dámy, ale to jste odhlasovali tady zákon, - a pan dr Viškovský pro ten zákon také hlasoval - že totiž cla mají býti vybírána ve francích a to tak, že jeden frank se rovná jedné koruně. Prosím, pánové, to by ministr financí nemohl bez usnesení udělati. To by bylo vyloučeno. Vy jste, vzácní pánové, tady tak odhlasovali zákon. (Posl. Stivín: Kontrolní komisi!) Do té jste nevolili, vzdali jste se. (Veselost.) Tady jste odhlasovali zákon, že má platiti autonomní celní tarif. Přirozeně, poněvadž nic jiného nemůže platiti, než autonomní celní tarif. Že ministerstvo financí udělalo jinou věc, že celý tento tarif předělalo a udělalo přiměřený poměrům, to je také pravda. Ovšem neleželo to v moci toho ministerstva financí, aby celní tarif také fakticky provádělo, poněvadž to v ministerské radě dosud odhlasováno není. A jestliže jste se tady nad tím tolik pozastavovali, že i přívoz italských bramborů, nových bramborů, podléhá clu, tedy věci jsou velmi prosté. V autonomním celním tarifu, který byl dělán pro normální doby, stojí poznámka, že za jemnou zeleninu se musí platiti také clo, a jemnou zeleninou jsou také nové brambory. (Posl. Vraný: Za Rakouska se neplatilo!) Platilo se za Rakouska také clo z nových bramborů. - Račte si vzíti autonomní celní tarif a uvidíte tam tu poznámku. To clo bylo účtováno, poněvadž účtováno býti musí a bylo odepsáno. To jsou celé strašnosti, o kterých se zde mluvilo.

Ale konečně mně to je jedno; já proti všem těmto útokům jsem immunním. Mne to i velmi těší, že zde se strany p. kol. Viškovského byl dnes již proveden útok na člena této vlády, a to člena této vlády z jeho vlastních řad, totiž na pana nepřítomného, nota bene - ministra Staňka. Neboť jemu vyčítal ty nejhroznější věci, pokud se týče uhlí, jemu vyčítal, jak zanedbává rolnický stav, jak jim nedává na mlácení, jak se nestará o Slovensko atd. Tedy je vidět, že kol. dr Viškovský je velmi spravedlivý člověk, poněvadž útočí takovým způsobem na své vlastní kolegy. (Veselost. Potlesk ve středu.) Ale on docela i o mém bývalém kolegovi v ministerstvu Zahradníkovi říkal, že násobil prostě sazby železniční dvěma, a že to mohl udělati jen nějaký člověk, který byl v chudobinci. Nevím, tudíž jestli pro ministra Zahradníka připravuje pan dr Viškovský místo v chudobinci, poněvadž toto zvýšení těch tarifů o 100 % provedl kolega dr Zahradník. (Veselost.) Já, velectění pánové, jen tolik jsem chtěl podotknouti k těm věcem, které zde uváděl pan dr Viškovský.