Že zmínil jsem se o tom,
že až dosud jsme žili s cizinou v jakémsi
ideovém pojítku, nesmíme ani na toto zapomínati
a jest nám to také jasno. Ať myslí o
věci této kdo chce co chce, pro mne jest jasno:
my jsme svou svobodu dostali jen při velkém světovém
obratu. Kdyby byla válka dopadla obráceně,
nikdy jsme svobody neměli. Kdyby mnozí z nás
chtěli se orientovat myšlenkově jinak, k čemuž
má každý z nás právo, tedy nesmíme
zapomínati na tento fakt a je zcela pochopitelno, že
vláda ve svém prohlášení jej
také hodně zdůrazňuje.
My jsme se dohodli v našem klubu,
že o hodinu, nám vyměřenou, rozdělíme
se s kolegou Tučným a mně je tedy vyměřeno
jen 30 minut. Dovolte, abych jen po kuse nadhozených pro
nás věcech nejdůležitějších
přešel k té poslední části,
která se týká právě hlediska
našeho strannického na tuto vládu a poměru
strany k vládě samé.
Mnoho kyselosti nemusilo u nás
býti, kdyby se bývávalo po našem názoru
jednalo s námi tak, jak jsme očekávali. Nezapomínejte,
že my jsme lidé, kteří žárlivě
střeží autonomii, ale také právomoc
v rozhodování naší strany. A pro nás
jako pro stranu jest pochopitelně nejvyšším
orgánem sjezd strany a, nemáme-li tento sjezd, zastupitelstvo
strany. Myslím, že ti, kdož byli pověřeni
sestavením vlády, byli si, anebo alespoň
měli si býti této okolnosti vědomi
a neměli nás postavovati před hotové
věci, které přirozeně nám nemohou
býti vhod a o kterých ponechali jsme průchod
svému přesvědčení již
v "Českém Slově" dvěma články.
Nám proto také nebyla vhod tato forma, poněvadž
se nám zdá, že při sjednávání
příliš často bylo používáno
slova presidentova, že příliš často
byl zatahován president do různých politických
kombinací. Již proto ta forma se nám nezamlouvá,
poněvadž by si mnozí mohli mysliti, že
my, protestujíce proti této formě, anebo
nejsouce s ní spokojeni, míříme protesty
někam jinam, než jen k vyjednavačům,
kteří vládu dávali dohromady. Není
tomu tak! My jsme přesvědčeni o jedné
věcí. Pan president naší republiky jest
člověk tak demokratický, že sám
svým vlivem nechtěl ani působiti na jednotlivé
strany, ponechávaje koalovaným stranám dohodnouti
se samým o osobě presidenta vlády, což
jest jistě ohromný rozdíl od zvyklostí
v celém světě parlamentárním.
My tedy také nevěříme, že by
byl pan president vykonával nějaký vliv anebo
tlak na události, které se nyní sběhly,
a proto opakujeme ještě jednou, že projev nespokojenosti
nad formou, kterou se to dělo, týkal se jen vyjednavačů,
kteří vládu dávali dohromady, a prohlašujeme
otevřeně, znajíce presidenta a jeho vlastnosti:
Nic nemůže nás v úctě k němu
zviklati, (Výborně!) poněvadž
věříme, že vedle své skrz na
skrz demokratické povahy má ještě jednu,
která se zove spravedlnost! (Výborně!)
Tedy míříme tam, kam říkám
nyní otevřeně a nemíříme
nahoru, jak si někdo myslí, snad až do komnat
presidentových.
Upozorňujeme dále,
že mnohém bychom se byli vyvarovali, kdybychom nebyli
postaveni před hotovou událost i pokud osob, i pokud
resortů se týče. Ale slavné Národní
shromáždění pochopí naši
nespokojenost, když sdělím, že o mnohých
věcech, my, koalovaná strana, dověděli
jsme se z veřejných zpráv jiných denních
listin. Tedy promiňte, jestli náš orgán
prohlásil, že jest to velikou zatěžkací
zkouškou pro nás, pak volil formu tu nejjemnější,
nejmírnější a ujišťujeme vás,
kdyby nám neležel zájem naší republiky
tak vysoko na srdci, kdyby nám neležel zájem
národa tak na srdci, že bychom byli za těchto
okolností nedovolili svým stoupencům vstoupiti
do vlády. Jiná věc jest ovšem, máme-li
na zřeteli zájem státu. Spolkli jsme mnoho
věcí, budeme musiti chtě, nechtě spolknouti
i tuto věc, ale budiž mi dovoleno konstatovati: jedno
plus přece jen máme z této zkušenosti
a to jest, že musíme býti obezřetnější
a že poměr náš k vládě a
ke koalovaným stranám se do jisté míry
uvolnil.
Že nám to nebude na škodu,
jistě každý chápe. Řeknu-li:
uvolnil, neznamená to, že vypovídáme
někomu boj, neznamená to, že chceme rozbíti
celé své okolí proto, že snad někdo
ne dvakrát takticky anebo taktně s námi jednal,
ale tolik přece jen chceme poznamenati: volnost svou v
příštím postupu politickém si
potud zachováme, pokud se nebude jednati o vládním
programu. Na vládním programu jsme rovnocenným
kompaciscentem. Slovo jsme dali a za vládním programem
slovu také stůj co stůj dostojíme,
ale za těchto poměrů, které se sběhly
a které jsou vám všem známy, nikdo na
nás více žádati nemůže.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Slovo má dále pan kol. dr Viškovský.
Posl. dr Viškovský:
Slavné Národní shromáždění!
Budiž mi dovoleno, abych nejprve
několika slovy reagoval na vývody svého p.
předřečníka p. kol. Slavíčka,
který konstatoval, že strana jeho jest na dále
kompaciscentem vládního programu, že však
vznikla v jeho straně jistá kyselost vzhledem k
osobnímu traktování vzniku kabinetu. Přiznávám,
že tu snad byly některé zjevy, které
nejsou takové, jak by si kdo představoval průběh
podobné ministerské krise, jakou jsme zažili.
Předně tato krise ve své vleklosti stala
se něčím, co ve veřejnosti bylo poněkud
nechutným, a bylo již také nejvýš
na čase, že tato krise byla již skoncována.
Bylo zajímavo, že tam,
kde očekávalo se nejnesnazší dohodnutí,
t. j. v otázce programu, kde jsme spojovali oheň
a vodu, kde jsme srovnávali program socialistický
s programem agrárním, tam tato dohoda byla snadno
dosažena. Mnohem zajímavějším však
jest, že nejnesnadnějším bylo dosíci
dohody tam, kde běželo o věci osobní.
Stojí tedy proti sjednocenému programu otázky
osobní.
Přiznávám snad,
že mohly vzniknouti některé hořkosti
v řešení těchto osobních otázek,
což jest vysvětlitelno již vzhledem k tomu, že
nemáme u nás parlamentárních a ústavních
tradicí v těchto věcech, že není
tu pevně zakořeněných forem a zvyklostí,
jimiž... (Hluk.)
Předseda:
Prosím o klid!
Posl. Viškovský
(pokračuje): ... by řešily se podobné
otázky. Nenaříkejte, pánové,
jen na jednu stranu! Myslím, že tato vina stíhá
každého. Jestli se mluvilo zde na příklad
o tom, že česká strana socialistická
musila se teprve z novin dovídati zprávy o tom,
co se chystá, pánové, já nevím,
co se tato strana dovídala a z jakých pramenů
a zda to byly právě kalé prameny. Myslím,
že se jednalo o klepy, kterým se zvlášť
jistá žurnalistická část věnovala
kuloárním způsobem a jestli se něco
dovídali pánové z novin při četbě,
dovídali se jen zcela povrchní laciné sensace.
Že takové věci, pánové, byly
a bývaly vždycky, že bývaly za rakouských
dob, to víme. My jsme to odsuzovali vždy v našich
listech a naše listy zachovaly v těchto věcech
plnou loyalitu.
Pánové odvolávají
se na to, že nebyla zachována pravá loyalita,
pokud se týče výběru osob, že
se věc nestala v plné dohodě s nimi a praví,
že budou pro příště musiti býti
opatrnější, obezřetnější.
To vám nikdo nebere. Jestli jste snad, pánové,
v této věci nezachovali někdy obezřetnost,
tedy jest to do jisté míry vaše vina. Ale myslím,
že se jedná o jiné věci. Myslím,
že se nejedná o rozpory koalovaných stran k
vůli osobám, nýbrž že rozpory leží
někde jinde, že leží jaksi ve vnitru vás
samotných a že kyselost vlastně počíná
mezi vámi samotnými. A tam by bylo třeba
hledati prameny těchto věcí, neboť,
pánové, jistě jste nebyli v těchto
věcech znásilněni. Byli jste při všech
jednáních přítomni od rána
do večera. (Hlas: Komu děláte advokáta?)
Podle zkušenosti, poněvadž jsem při těchto
jednáních spolupůsobil a poněvadž
jsem viděl, že jste stále byli přítomni
při těchto jednáních a měli
jste příležitost v každém stadiu
a v každé minutě viděti, jak situace
stojí, a teprve náhle, v poslední chvíli,
děláte, pánové, bolestiny.
Pánové, bylo zde mluveno
také o osobě pana presidenta republiky. Pan president
republiky konečně rozhodl věc a schválil
ustavení kabinetu. Pan president republiky jest individualita
velice silná, velice ostře vyhraněná.
Pan president republiky měl také v této věci
svůj silný program a své pevné osobní
mínění. Pan president republiky se snažil,
aby pro nejbližší dobu, která jest neobyčejně
vážnou a má neobyčejně těžké
úkoly, byl vytvořen kabinet, který by byl
s tyto úkoly a žádal také od stran,
aby osoby toho způsobu jemu byly naznačeny. Pánové!
Já se pamatuji na vývody pana kolegy dra Franke
před krátkou dobou s těchto míst,
kdy pan dr Franke polemisoval s řečníky nár.
demokracie a vytýkal jim, že oni to byli, kteří
nechtěli presidentovi přiznati jistá ústavní
práva - to jim přímo vytýkal - a že
to musila býti přímo jeho strana, aby hájila
práva presidenta republiky a jeho autoritu. On postavil
se na to stanovisko, že chceme pevný stát a
silného, pevného presidenta. Nyní se karta
obrátila - rozhodl. (Posl. dr Bouček: Kryje ministrpresident
presidenta?) To bude jeho věc. Tam jest pan ministerský
předseda. Pan president rozhodl a udělal ústavní
čin. Vy jste citovali, že jste si přáli,
aby ministři byli jmenováni presidentem, a nyní,
pánové, mluví se zde proti tomu. (Odpor.)
Jestliže, pánové, pravíte, že měla
býti povolána ta či ona korporace k tomu,
aby usnesla se na jmenování ministrů, myslím,
že z tohoto stadia a pojímání věcí
jsme již dávno venku a myslím, že strany
nejsou povolány k tomu, aby jako své funkcionáře
volily ministry. Kabinet tímto způsobem nemůže
býti tvořen. Zde jde o to, aby byly vybrány
schopné osoby, které mají důvěru
stran, ty aby tvořily kabinet, ale nelze opakovati věc
tak, jako když se vytvořoval kabinet revoluční,
který vytvořoval se úplně na rub,
to jest ze stran se delegovaly osoby, z jedné strany se
delegoval president ministerstva a tomu se říkalo
dohromady kabinet. Myslím, že napřed musí
býti řádný program mezi stranami,
- a takový jsme také ujednali - že potom musí
býti designován premier a ten musí ocenit
osoby, které jsou s to, tento program hájiti a prováděti.
Jestliže, pánové,
tu byly nějaké hořkosti, - a já neříkám,
že my byli zrovna ti, kteří jsme v každém
ohledu naprosto spokojeni - tu myslím, že bude a musí
býti naší péčí pro příště,
aby se těmto nedorozuměním a hořkostem
vyvarovalo. Musíme konečně přijíti
do těch ústavních forem, musíme míti
jisté tradice, musíme zachovávati jisté
ústavní zásady národa schopného
politicky žíti a bude pak věcí všech
těch povolaných orgánů a také
věci snad i okolí samého presidenta, aby
dbalo se s velkou opatrností toho, aby snad takové
hořkosti pro příště při
podobné příležitosti se nevyskytovaly.
To jest můj názor v této otázce.
Dovolte, velevážení,
abych nyní zaujal stručně stanovisko jménem
své strany k vlastnímu programu vlády, který
byl p. min. předsedou přednesen. Program tento je
jistě vysoce politický a aktuelní a má
také své významné hospodářské
a sociální akcenty. Je významno, že
téměř současně takřka
spadá v jedno nastoupení nové vlády
se zřejmou novou epochou v našem politickém
vývoji. Tato epocha charakterisována je asi následujícími
zjevy: stojíme nad uskutečněným mírem,
který je dílem nejen úspěšného
jednání našich činitelů na versaillesské
konferenci, jímž jistě za jejich spolupůsobení
jsme povinni hlubokým díkem, ale také dílem
hrdinství našich vojínů za posledního
válečného přepadu v Uhrách
a také dílem spolupůsobení našich
spojenců a zejména vůdců a důstojníků
francouzských. Tyto zásluhy ocenil plně p.
min. Národní obrany Klofáč a já
mohu jen jménem své strany s radostí a pýchou
se připojiti k ocenění hrdinských
činů našeho vojska a obětavosti a pomoci
vojsk spojeneckých.
Slovensko jest osvobozeno a trvale
nám zajištěno.
Vyživovací poměry,
dík otevření dopravních cest z ciziny
a přívozu americkému, učinily veliké
pokroky a s nimi také ustupuje nejistota politická.
Dělnictvo vrací se k své práci, ku
svému povolání, myšlenka státní
jest na postupu. To jest asi charakteristika poměrů,
do kterých zasahuje nyní vláda nově
nastupující.
Volby obecní, které
byly před nedávnem vykonány, přinesly
také jisté vyjasnění, jisté
uklidnění v názorech, ale ukázaly
také, jaká jest nyní vzájemná
síla stran. Byly to argumenty milionových cifer,
oproti kterým lze těžko polemisovat. Ony ukázaly,
že není význačné a rozhodné
převahy na straně socialistické, ale ony
také ukázaly, že nelze bez socialistických
stran tvořit majoritu a vládu v naši republice.
Ale tyto volby ukázaly také silu a pevnost strany
agrární, ukázaly přímo živelnost
agrární myšlenky a ukázaly, že
bez nás nelze v této republice vládnout.
(Výborně!)
My jsme silou právě
tak, jako živelní silou jest dělnictvo. Tyto
dva principy světových dějin zejména
nyní, dělník a sedlák, pojí
se zde a tvoří vládní moc v naší
republice. My jsme viděli, že tam, kdekoli sedlák
spojil se s dělníkem proti stávajícímu
režimu, byl tento režim, ne-li v několika hodinách,
tedy v několika dnech smeten, a my bohdá zde uvidíme,
že tam, kde tyto dvě postavy se spojily ke společné
práci a udržení státu, že tento
stát od této chvíle jest upevněn a
zajištěn. (Výborně! Potlesk.)
My jsme se střetli nejednou
a octli jsme se v tuhém politickém a ideovém
boji se stanoviskem socialistickým. Ale my jsme seznali
svou vzájemnou moc a seznali jsme také jedno, což
vlastně předem již bylo jisto, ale co muselo
ad oculos býti uvedeno nejširší veřejnosti:
že totiž nepovalí dnes nikdo ten velký
proud socialismu, ale že na druhé straně nikdo
nepovalí agrarismus, tuto myšlenku, toto velké
hnutí, které není jen na povrchu, které
není jen dočasné, které trvá
sta- a tisíceletí, které přetrvá
ještě staletí a které tak hluboce kotví
přímo v půdě. (Výborně!)
Ale toto vědomí síly
tvoří nejen právo, nýbrž také
ukládá povinnosti. Jsou to dva velké proudy,
které nejsou dle mého mínění
ve státě povolány jen k tomu, aby se navzájem
potíraly, aby své síly vybíjely ve
vzájemném zápase, aby tyto síly rušily
se navzájem. Byla to otázka půdy, která
tvořila takřka ukázku a zkušební
kámen možnosti vzájemné dohody těchto
dvou principů na poli hospodářské
a sociální práce. Zdálo se, že
není možno, aby v této tak významné
otázce stejně pro nás jako pro strany socialistické
bylo možno docíliti dohody, a myslím, že
mnozí již těšili se na to, že v této
otázce padne definitivní slovo nemožnosti vzájemné
spolupráce. A přece jenom význam a cena této
otázky vedla nás i druhou stranu k tomu, že
docílili jsme této dohody, že ukázali
jsme, že spolupůsobení je možné
a my jsme vytvořili krásné dílo pozemkové
reformy, podali jsme základ k této veliké
reformě, která, myslím, musí imponovati
nejen u nás, nýbrž celému světu,
a která také obdiv veškerých národů
ostatních vzbuzuje. (Nepokoj.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Posl. Viškovský
(pokračuje): Jedna z největších
akcí hospodářských a sociálních,
která byla v tomto domě vytvořena, stala
se skutkem na základě této dohody... (Posl.
Mattuš: Všechny strany pro to hlasovaly! To nešlo
o vás, nýbrž o velkostatkáře!
Proto jsme se s Vámi dohodli!) Já zde mluvím
o něčem jiném. Vy jste velmi prostořeký.
(Veselost. Výborně! Potlesk u koalovaných
stran.) Vy také neposloucháte, co se mluví!
(Posl. Mattuš: Když nemluvíte pravdu, musíte
býti na ni upozorněn!)
Předseda
(zvoní): Slovo má pan kolega Viškovský!
Posl. Viškovský
(pokračuje): Pane kolego, Vy jste zde mluvil velmi
mnoho neslušností, poněvadž neposloucháte
všechny věty a chytáte se posledního
slova! Vy jste mluvil mnoho věcí, o kterých
bychom mohli mluviti spolu, ale já nejsem tak neslušný,
abych s vámi o nich polemisoval! Já jsem pravil,
že tato otázka byla umožněna dohodou mezi
stranou sociální a naší. Že Vy
jste se, pánové, stavěli na jiné stanovisko
a že Vy jste se stavěli za velkostatkáře...
(Posl. Mattuš: To není pravda!) To vám
mohu dokázati z protokolů o celém jednání.
(Posl. Mattuš: To zase není pravda! Posl. dr Stránský:
Doufám že to není pravda. Jak to můžete
tvrdit?) To vám mohu dokázati z protokolů.
(Předseda zvoní. Posl. Mattuš: My chtěli
250 ha, socialisté 1000 ha jako největší
míru! Posl. Jirásek: A co chtěl pan Malínský?
1000 ha! Posl. Mattuš: Kdo to chtěl?)
Předseda:
Pane kolego Mattuši a Jirásku, nemáte
slova! Slovo má pan kol dr Viškovský!
(Posl. Mattuš: Ale ať mluví pravdu!) Prosím,
pane kolego Mattuši, abyste se zdržel jakéhokoliv
projevu naproti presidentovi. Prosím p. kol. Viškovského,
aby pokračoval.
Posl. Viškovský
(pokračuje): Příkaz nutnosti, - jak
pravil jsem - potřeba života vytvořila tuto
součinnost, která sestavila tuto koalici a která
vyslala dnešní vládu do Nár. shromáždění.
Nikoho jsme nevylučovali předem, ale v prvé
řadě nesměli jsme vylučovati z této
koalice sami sebe, poněvadž viděli jsme povinnost
a závazek spolupráce v těchto vážných
úkolech, které nastávají. Jestliže
jsou tu dnes proti dřívějším
dobám strany, stojící mimo koalici, jestliže
jsou zde strany, které chtějí hlásiti
se ke kritice, - nechci říci k oposici - pak mohu
říci, že můžeme jenom vítati,
jestliže zde budou osoby a strany kritisující
a loyálně kritisující. My v tomto
domě kritiky, kritické spolupráce skutečně
potřebujeme, ona bude prospěšnou, zejména,
nemáme-li dosud druhé sněmovny, která
by vykonávala tento úkol.
My budeme potřebovati takové
kritické strany, která bdí nad pořádkem
již vzhledem k tomu, aby tato strana donucovala i účastníky
i členy většiny k řádné
práci a k účasti na zákonodárné
práci, zejména také k řádné
presenci, což očekáváme právě
od takového spolupůsobení. Toto spolupůsobení
musí býti ovšem rázu loyálního.
Úkoly, které nás
očekávají, jsou jistě veliké,
nejsou to běžné jen věci. Není
to nic méně, než výstavba ústavy
lidového státu, jest to zajištění
obrany a bezpečnosti říše, jest to finanční
podchycení našeho státu, jest to upravení
poměrů k ostatním mocnostem, poměrů
politických a obchodních. Nemohli bychom nésti
za to zodpovědnost, kdybychom vymykali se ze spolupráce
při těchto velikých věcech, k níž
postavení a síla naší strany nás
volá. Ať nás, velevážení,
dělí cokoliv programaticky mezi jednotlivými
skupinami koalice, v hlavní věcí jsme si
za jedno a sice v to, že první bod našeho programu
a náš program in nuce jest stát a jeho zabezpečení.
(Výborně!) Na tom spočívá
také hlavně celý základ naší
koalice.