Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V Munkači mezi Bodrogem - excl. a hranicí Rumunska.

2. Komise budou složeny každá z 5 členů a sice: předsedy národnosti anglické nebo americké, ze 2 členů československých a maďarských, mezi nimiž jeden důstojník.

V Bratislavě, dne 1. července 1919.

Detailní zprávy s neutrálním pásmem Vám nepodávám, odkazuji pány poslance na mapu, kterou jsem zde v sále dal vyvěsiti, na níž jsou nejen hranice, ale i neutrální pásmo přesně zakresleny. Tam při podrobném studiu vysvitnou i důležité výhody, které pro nás neutrální pásmo získalo. Kromě toho učiněna zvláštní úmluva o výměně zajatců.

Tím však není ještě naše věc ukončena. Maďarské vojsko způsobilo přes rozkaz dohody a mírové konference, tlumočený jim p. presidentem Clémenceauem, četné škody na majetku státním i soukromém. Nepřítel uloupil zařízení telegrafní, telefonní, materiál železniční, semafory i vodárenská zařízení na stanicích, v jednom tunelu odstranil kolejnice v rafinované naději, že způsobí těžké škody, odvezl zboží i stroje z textilních továren v Lučenci, loupil a odvážel v Plešivci a Košici i jiná zařízení průmyslová, obyvatelstvo okradl o peníze, za něž mu dával bezcenný potištěný papír.

Všechny tyto okolnosti byly na místě samém zjištěny anglickými a americkými důstojníky, kteří při ústupu maďarského vojska intervenovali. Generál Pellé protestoval slavnostně dne 5. července proti těmto hanebnostem u maďarského vojska v radiogramu, zaslaném vrchnímu veliteli. Depeše ta zní:

"Mám čest Vám oznámiti, že jsem odevzdal panu presidentovi mírové konference Váš radiogram č. 887 ze dne 4. července. Oznámil jsem mu, že maďarské oddíly vyklidily území československé republiky a hranice stanovené radiogramem ze dne 13. června. Protestuji výslovně proti pustošení, kterého se dopustilo maďarské vojsko během tohoto ústupu, odvážejíc soustavně nářadí železných drah, vedení telegrafická a telefonní, bankovky a značné zásoby zboží, pleníc četná obydlí a továrny a způsobujíc jak státním ústavům, tak soukromému majetku rozsáhlé škody".

Současně zaslal generál Pellé podrobnou zprávu presidentu mírové konference. Nemáme důvodu nevěřiti slovům pana předsedy mírové konference Clémenceaua, který nám v notě ze dne 22. června oznámil:

"Podávajíc maďarské vládě zprávu o těchto rozhodnutích, žádala nejvyšší rada, aby ve vyklizovaném území nedošlo k žádnému pustošení, aniž k nějakému násilí vůči osobám nebo majetku.

Rovněž bylo oznámeno maďarské vládě, že bude požadována plná náhrada v celém rozsahu za všechny škody nezákonně způsobené".

Očekáváme od dohody v této věci veškerou přísnost a rozhodnost.

Na rty dere se otázka: "Jaké budou příští dny našeho sousedského soužití na nové hranici?" Na naší straně jistě neschází loyality, optimismu však se oddávati nesmíme. Jak patrno z Janouškovy frašky a usilovné agitace, nevzdává se maďarský národ svého snu, učiniti ze Slovenska svoji kolonii. Budapešťská vláda, která zmobilisovala již všecky muže od 17-45 let, nepřestává rozšiřovat svoji armádu. Dávno již překročen byl počet šesti divisí pěchoty a dvou divisí jízdy, jež byly Maďarům přiznány vojenskou konvencí v listopadu m. r. Tyto zjevy dokazují co nejvýmluvněji promyšlené záměry, vypočítané na poměrně krátkou lhůtu. Dosavadní poměry v Budapešti znamenají pro nás, státi na stráži od Bratislavy až k Capu, s puškou sice u nohy, ale ostře nabitou. (Výborně! Tak jest!)

Naše válka s Maďary je však i jinak velice poučná. Případ slovenský je typickým pro celkovou naši nejistotu. Bude teprve dalším úkolem, vytvořiti si mezinárodní posici, která by znemožňovala náhlé přepady nebo trvalé ohrožování a dotírání. V nehotové však naší situaci musí nám býti vedoucím dosavadní heslo, dříve již formulované Jauresem: "Organisace národní obrany jest nerozlučnou s organisací mezinárodního míru". Krise slovenská zavedla u nás via facti system miliční. Příslušníci všech vrstev národa hlásí se nadšeně k službě vlastenecké. Toť nejzdravější poměr, který může v branné možnosti republiky nastati. Bude-li celý národ ochoten a schopen, vstáti ve chvíli nebezpečí k obraně vlasti, budou takto sesílené sbory řadového vojska schopny každého odporu. Celý národ bude armádou a armáda tato, třeba ne silná početností, musí býti silná duchem a silná technickou i materiálovou výzbrojí.

Mnohému se učíme z války s Maďary, zvláště však jsme se naučili dívati se praktičtěji na přípravu obrany naší republiky. Nebude se snad již podezírati z militarismu, imperalismu, rakušáctví pro každý objednaný kanon, pro každý milion, věnovaný armádě. Po zkušenostech první naší války nelze mi jinak, než volati k české veřejnosti, k české žurnalistice: Popřejte klidu vývoji armády, nepodlamujte přenáhlenou kritikou důvěru mužstva, nehledejte v armádě a jejích příslušnících sensaci. Je tu dosti vážných a zodpovědných institucí, které přijmou s účastí každou kritiku a zjednají nápravu, jsou-li výtky odůvodněny. Jmenuji jen branný výbor Národního shromáždění a generální inspektorát, jehož agenda leží ve spolehlivých a osvědčených rukou legionářských. Nebudiž význam národní obrany podceňován a pokládán za menší než otázky valutní, otázky sociálních reforem, mezinárodních styků obchodních. Má-li býti armáda nejen zárukou bezpečnosti republiky, ale i pokračující školou dorůstajícího mužstva, má-li se vedle díla generála Pellé dařiti i dílo dra Jindry Vaníčka, pak dívejte se na armádu s tou vážností, jak toho její národní i státní význam zasluhuje.

Jsou však vedle organisace vojenských jednotek i celku momenty, stojící mimo dosah mé působnosti, které, nebudou-li splněny, budou vždy znamenati brzdu armádní výkonnosti. Je to otázka vybudování takových tratí železničních, které by vedle významu obchodně-komunikačního připouštěly možnost výhodného strategického využití.

Až se budou jednou psáti vojenské dějiny naší právě skončené války s Maďary, bude teprve oceněno, co vykonalo naše vojsko za nejhorších komunikačních poměrů proti nepříteli, který měl k disposici široký vějíř tratí s četnými tratěmi spojovacími. Nemenší důležitost, ba životní zájem pro naši armádu má vytvoření válečného průmyslu. Ani v tomto směru nesmíme počítati se zahraniční pomocí. Nejpevnější oporu najdeme vždy v tom, co si vytvoříme sami, co bude v našich rukou a co bude dirigováno jen našimi zájmy.

Mému ministerstvu připadá však ještě jeden veliký a čestný úkol, úkol, o němž se zmiňuje také pan president v blahovolném přípisu, kterým mne znovu potvrzuje v úřadě ministra Národní obrany. Je to akce repatriační. Akci této věnoval jsem s řadou věci vřele oddaných spolupracovníků mnoho péče. Veškera naše práce řízena je zásadami, jež tvoří základ zvláštního oddělení ministerstva. Repatriační oddělení ministerstva Národní obrany pečuje o veškeré zajatce v cizině, kteří jsou příslušníky Československé republiky, a to bez rozdílu národnosti a jazyka, a stará se všemi prostředky o umožnění jejich brzkého návratu do vlasti. Původně snažili jsme se rozřešiti otázku repatriace společně se všemi státy, které vznikly na území bývalého Rakouska. Když jsme pozorovali, že tato akce nám nevyhovuje, zahájili jsme postup vlastní.

Nejtěžší jest získáni možnosti návratu našich lidí z východu. K tomu cíli vytvořeny jsou tři repatriační obvody. První obvod tvoří jižní a jihozápadní část Ruska, oblast vojska donského, Kavkaz, Malá Asie, Persie, Turkestan a Balkán s hlavním repatriačním úřadem v Cařihradě a řadou stanic v jednotlivých zemích. Druhý repatriační obvod tvoří Ukrajina a t. zv. sovětské Rusko. Třetí obvod jest Sibiř. Akce tyto vyžadují nejen velkých prací organisačních, ale i značných nákladů, které podle předběžných rozpočtů činí 31,633.900 K. V této sumě není obnos, který musíme vynaložiti na návrat pravidelného našeho vojska z ciziny.

Musím se zmíniti o akcích konkretních. Naše usilovná snaha, směřující k návratu našich hochů ze Sibiře, patrna je jasně z depeše, kterou zaslal sibiřské armádě dne 22. června kolega dr Beneš: "Bratři! Rozhodnutím ministerské rady ze dne 5. června stanoveno, přiložiti veškeré úsilí k umožnění co nejrychlejšího návratu naší sibiřské armády do vlasti. 20. června zvláštní poselstvo opustilo Marseille, které nese podrobné vzkazy a direktivy vlády a pomoc lékařskou. Vyjednávání, směřující k rychlému opatření nutných transportních prostředků, zahájeno oficielně se spojenci. Každý nepromyšlený krok v tomto okamžiku znesnadní obtížný tento úkol. Národ, jenž s obdivem patřil na Vás, čerpaje příklad z Vaší obdivuhodné chrabrosti a ukázněnosti, trpce by nesl každé prohřešení proti těmto základním pojmům kázně a pořádku. Vlast chce, by Váš legendární pochod Sibiří zůstal zářným příkladem a jako takový byl uchován v dějinách. Vlast nežádá od Vás již žádných obětí. Dost vykonali jste pro její osvobození. Žádá však Vás a velí Vám, byste neztráceli víry v ní, neboť největší starostí její jest Váš osud a Váš návrat domů. Brzké podepsání míru umožní tento v dohledné době. Nechť pak uvítáme své osvoboditele jako armádu vítěznou, za vládu Československé republiky".

Telegram, který jsem dnes dostal od dr a Beneše z Paříže, mluví o detailech, o kterých přirozeně ve veřejnosti nebudeme mluviti, ale které jsou zárukou pro naše hochy v Sibiři, že budeme moci přikročiti k jejich odvezení co nejdříve. (Výborně!) Není snad nikoho v našem národě, kdo by necítil vážnosti této akce a proto v zájmu svaté naší povinnosti k československým hrdinům z ciziny prosím snažně: nebudiž návratu sibiřských legií zneužíváno jako kopí stranické agitace politické. Ujišťuji vás, že jednání vede se velmi seriosně, a konečně, že ti, o něž se jedná, mají tolik vlastní vůle a síly, že lze důvěřovati, že správným rozhodnutím umožní svůj návrat do domova.

Ve věci našich lidí v Italii učinil jsem prostřednictvím našeho vojenského zmocněnce v Římě opatření, aby návrat našich domobranců t. j. vojáků organisovaných v Italii po příměří, i zajatců Němců a Maďarů v domobraneckých táborech nezařazených, ukončen byl v době nejbližší.

Ze zpráv vojenského zmocněnce majora Šeby vysvítá, že dle stanoveného programu, nezasáhne-li nic rušivého, jak po stránce technické i politické, navrátí se zbývající organisovaní vojáci českoslovenští v Italii do konce července t. r. (Výborně!), zajatci do praporů nezařazení v měsících příštích srpnu a září. Dodržení tohoto termínu záleží ovšem od toho, budou-li moci dráhy italské a rakouské trvale snésti zatížení projektovanými transporty. Československé vojenské úřady v Italii starají se stejně o všechny příslušníky Československého státu, ať hovoří jakýmkoliv jazykem. Dal jsem disposice, aby němečtí i maďarští zajatci, příslušníci naší republiky, obdrželi po příchodu do Československého koncentračního tábora stravu stejně, jako měli domobranci i legionáři. Nyní vrací se denně domobranecké prapory v síle tří rot (700-800 mužů) úplně vyzbrojených a vystrojených polní pěší výzbrojí, se zásobou potravin na 14 dnů, aby po příjezdu do Čech nezatěžovali hned první dobu republiku. Kromě toho obdrží každý domobranec před odjezdem balíček běžných potřeb pro domácnost u nás scházejících (nitě, plátno a pod.) v ceně 25 lir. Domobraneckých praporů bylo v celku po příměří v Italii organisováno 55, přibližně tedy 55.000 mužů, mezi nimiž přibližně 5000 dobrovolníků německých. Veškerou výzbroj a vystrojení dodala a dodává Italie, jakož i kredituje zálohu na vyplácení žoldů vojákům a důstojníkům. Vojákům po dobu pobytu v Italii mimo žold dáváme vypláceti přídavek 25 lir měsíčně na přilepšenou. Za válečný materiál Italií dodaný, o jehož dodání ještě vyjednáváme, je nutno dáti Italii kompensaci materielní, dříví a uhlí. První transporty těchto materiálů pro Italii připravujeme.

Tolik považoval jsem za nutno odpověděti slavnému vašemu sboru na otázky, s nimiž se veřejnost na mne ve věci návratu našich lidí z vojny obrací.

Jen jednu prosbu mám ještě. Že při nemalých změnách, které prožila vláda republiky Československé v právě rozřešené krisi, nedošlo k změně na křesle ministra Národní obrany, považuji za symbol, že nemění se ani zásady, jimiž byl úřad ten veden až do dnešní doby. Proto také mohu dále státi v čele ministerstva Národní obrany, že se mi ve velkých akcích, před nimiž vojsko i úřad stojí, dostane stejné podpory, jaká umožňovala mi provádění významných našich plánů a záměrů. Doba i situace vyžadují svou vážností, aby slavné Národní shromáždění i všechen národ budovaly svou Národní obranu s tímtéž zápalem a nadšením, jaké projevily ve dnech našeho boje o Slovensko. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K podání návrhu podle § 66. jednacího řádu přihlásil se p. kol. Mazanec. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Mazanec: Vážené shromáždění, navrhuji, aby o programovém prohlášení, které učinil jménem nové vlády p. min. předs. Tusar, byla ihned zahájena rozprava.

Předseda: Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. Kdo souhlasí s návrhem p. kol. dra Mazance, aby o prohlášení p. min. předs. Tusara byla ihned zahájena rozprava, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Návrh jest přijat.

Než přistoupíme k debatě, dovolím si ještě přečísti některá presidiální sdělení.

Nepřítomnost svou omluvili:

churavostí: Čapka (na neurčito), Janoška (na neurčito), Hrouda, Pelikán (na neurčito), Nekvasil (pro tento týden), Donát, R. Pilát (na neurčito);

zaměstnáním: Biňovec (do 10. srpna), Duchaj (na neurčito), Špaček Josef (do 10. srpna), Němeček Václav (do 26. července), dr Dolanský (na tento týden), dr J. Slávik (na neurčito a dodatečně za schůze 57., 58., 59. a 60.), Cingr (dodatečně za schůze 58.-61.), Herben (pro tento týden), Antonín Slavík;

účastí na mírovém jednání v Paříži: Mečíř;

účastí při jednání v Římě: dr Kolísek, Krojher;

trvalým zaměstnáním ze Slovenského klubu: dr Ivanka, Makovický, dr Medvecký.

Předsednictvo Slovenského klubu oznámilo, že klubem designovaný člen N. S. dr Ján Ruman přestává být členem N. S. (jmenován Spišským županem) a na jeho místo designoval klub Igora Hrušovského, který se také dostavil do dnešní schůze a vykoná slib.

Formuli slibu přečte čl. N. S. dr Markovič.

Posl. dr Markovič: Slubujete ako člen Národného shromaždenia československého, že budete zachovávať zákony štátu československého a že svoj úrad budete zastávať podla svojho najlepšieho vedomia a svedomia?

Předseda: Pan koll. Hrušovský.

Posl. Hrušovský: Slubujem. (Potlesk.)

Předseda: Ke dni Neodvislosti, který jsme se svými přáteli severoamerickými mohli poprvé slaviti již ve svém samostatném státě, zaslal jsem kongresu Spojených států severoamerických vřelý pozdrav, jenž byl uveřejněn v denních listech.

Jsem přesvědčen, že jsem tak učinil v souhlase s celým Národním shromážděním.

Tiskem rozdány byly tyto tiskopisy. Prosím pana sekretáře, aby je přečetl.

Sněmovní tajemník dr Haasz (čte):

Tisk 1248. Odpověď ministra pro zás. lidu na dotaz člena N. S. Fr. Hrdličky a soudr. ve věci rekvisice obilí.

Tiskem rozdáno v 62. schůzi Národního shromáždění československého ve čtvrtek dne 10. července 1919:

Tisk 1251. Odpověď ministra obchodu na dotaz čl. N. S. dra Mazance a soudr. o ochraně domácí výroby v oboru slaměných klobouků pánských a slaměných i plstěných klobouků dámských a dětských.