Mnoho pozornosti a mnoho dobré
i pevné vůle vyžadovati bude uvedení
státního rozpočtu do rovnováhy. Ve
směru finančně politickém třeba
nových daňových reforem. Zásady demokracie
hodláme uplatniti i v daňové politice státu
tak, aby intensivněji byl postižen důchod z
kapitálu proti důchodu z práce. Chystaná
dávka ze jmění zbudována bude na zásadě
vzestupnosti a má zvláště postihnouti
bohatství nabytá ve válce (Výborně!)
Velmi obtížný, ale také naprosto
neodkladný je úkol postaviti také finance
veřejnoprávních korporací (obcí,
okresů atd.) na pevný základ. Úkolem
tímto chce se vláda velmi vážně
zabývati.
V oboru osvěty bude vláda
pečovati o vývoj našeho školství
a národní kultury v duchu pokroku a demokracie v
pravdě republikánské. Řešení
všech životních otázek doby přítomné
i příští usnadněno a umožněno
bude vybudováním všech složek výchovy
a vzdělání národa. Vláda jest
si vědoma, že náklad v tomto směru státem
poskytnutý ponese nejhojnější zúročení
a plodné požehnání. (Výborně!)
S velkou odvahou zahájilo
Národní shromáždění veliké
dílo sociální obnovy svým záborovým
zákonem z dubna t. r. Tím byla započata pozemková
reforma ve slohu a duchu, jakou nemůže se honositi
žádné jiné zákonodárství.
Toto dílo musí býti dobudováno jak
zákonnými doplňky, tak i administrativními
opatřeními. Vláda bude toho dbáti,
aby praktické provádění reformy vedeno
bylo úmysly, z nichž se zrodil zákon. Přikročíme
ihned ku zřízení Pozemkového úřadu.
Zvláštní poměry na Slovensku vyžadují,
aby tato pozemková reforma byla co možno nejvíce
urychlena. (Výborně!)
Vláda chce věnovati
zvláštní péči znovuvybudování
zemědělství válkou poškozeného,
zejména se zřetelem na chov dobytka. K povznesení
zemědělství přispěti chce také
vybudováním autobusového a telefonního
spojení zvláště v krajinách s
řídkou sítí drah; snahy po sestátnění
životního pojišťování chce
vláda podporovati. Zájmové komory zemědělské,
jež vláda míní zříditi,
budou důležitým činitelem při
oživení a posílení zemědělství.
Ruku v ruce se sociální
přestavbou zemědělskou musí jíti
i přestavba ve výrobě průmyslové.
Průmysl Československé republiky je v těžké
krisi, která možná nedosáhla ještě
svého vrcholu. Jednou z hlavních starostí
vlády musí býti, aby průmyslové
podniky - zvláště také na Slovensku
- dostaly se do pravidelného chodu. K tomu cíli
vláda chce s veškerým úsilím
podporovati podnikatelskou činnost na poli obchodní,
dopravní a úvěrové politiky a zpočátku
nouzovými pracemi - zvláště stavbami
- napomáhati hospodářskému životu.
Při tom však musíme si býti vědomi,
že všechna tendence doby směřuje k novému
uspořádání výrobního
řádu. Dělnictvu, které v dosavadním
způsobu výroby bylo pouhou pomůckou, nelze
se již spokojiti s tímto postavením. Dělník,
na jehož práci závisí nejen prosperita
jednotlivého podniku, nýbrž i zdravý
vývoj celého národního hospodářství,
musí nabýti možnosti, aby spolurozhodoval o
svém postavení a aby nebyl vylučován
z podílu na výtěžku své práce.
(Výborně! Potlesk.)
Pracovní poměr bude
nutno postaviti na zcela jiný základ, nežli
na němž dosud spočíval. K této
nové úpravě pracovního poměru
hodlá vláda použíti zájmových
organisací a vytvořiti k tomu cíli dělnické
komory. Zákonné osnovy tyto budou předloženy
Národnímu shromáždění
v nejbližší době.
Vláda je přesvědčena,
že nová úprava pracovního poměru
uvede do pořádku výrobu dnes rozháranou.
Přes změny, jaké
dozná postavení pracujícího člověka,
nebude státní celek sproštěn povinnosti,
aby spolupůsobil k jeho zaopatření v době,
kdy pracovní schopnost jeho bude ochromena nebo vyčerpána.
Proto chce vláda pokračovati na budování
sociálního pojištění, pro něž
reformou zákona nemocenského byly položeny
silné základy.
Při vší práci
sociálně politické musíme si však
býti vědomi, že - opakuji - tendence doby směřuje
k novému uspořádání výrobního
řádu. Nelze obnovovati methody, jež ve válce
ztroskotaly. V socialismu, který byl před válkou
silou pouze kritickou, obsaženy jsou mocné síly
konstruktivní a tvořivé. Doba na nás
žádá, abychom tyto tvůrčí
síly vybavili a pracovali na takové výrobní
organisaci, kteráž by odpovídala ideálům
pracujícího lidu a při tom zabezpečila
nerušený chod výroby v přechodné
době (Výborně!). V tomto směru
chce vláda postupovati sice rozhodně, nicméně
však s největší obezřetností,
jsouc si vědoma, že organisace výroby jest
jemný mechanism, jenž nesnese násilného
nebo ukvapeného zasahování (Výborně!).
Po skončené anketě
uhelné bude lze přikročiti ke společenskému
ovládnutí těžby uhelné a rudné.
Vláda předloží dále osnovu zákona
o elektrisaci.
Jest ještě řada
jiných věcí a prací, jež chce
vláda podporovati a řešiti. Neuvádím
jich výslovně, omezuje se na vytčení
těch bodů, ze kterých se dá posouditi
směrnice vlády, jíž mám čest
státi v čele. Také vím velmi dobře,
že nás nebudete posuzovat jen podle našich slibů,
nýbrž podle vykonané práce. Smím
vás ujistit, že se na pilnou a svědomitou práci
všichni těšíme. (Výborně!
Dlouho trvající bouřlivý potlesk.)
Předseda (zvoní):
Ke sdělení
o stavu věcí na Slovensku přihlásil
se p. ministr Národní obrany Klofáč.
Uděluji mu slovo.
Ministr N. O. Klofáč:
Vážené Národní shromáždění!
Od 4. července jest Slovensko,
jak nám bylo přiznáno mírovou konferencí,
opět v našich rukou. (Výborně!) Skončena
jest krvavá kapitola v té části naší
historie, která se nazývá sousedství
s maďarskou republikou rad. Celý národ, který
povstal na obranu přepadeného Slovenska, vynutil
si svými činy vojenskými a svým nadšením
pro věc maďarský ústup. Dnes, kdy tato
smutná chvíle jest překonána, máme
v první řadě povinnost (Národní
shromáždění povstává),
uctíti památku všech, kteří
padli za oběť zákeřnému přepadení
v bojích, které jsme nechtěli. Památka
jejich bude zářiti vždy vedle památky
těch, kteří již před 28. říjnem
položili v daleké cizině životy za lepší
budoucnost své vlasti. Slzy, které vnesly tyto ztráty
do očí otců, matek, žen a dětí,
nechť osuší vděčná ruka
národa, která nahradí aspoň hmotné
ztráty synů, manželů a otců.
Zármutek, jímž jsou naplněna srdce oplakávající
padlé, nechť slyší dík vlasti a
vděčné volání osvobozeného
Slovenska. (Národní shromáždění
usedá.)
Všem těm, kteří
se z bojů vrátí, legionářům,
vojsku domácímu, Sokolům, členům
dělnických tělocvičných jednot,
střelcům a Orlům, studentstvu, profesorům,
slovenským útočným družinám
Janošíkovým i jiným dobrovolníkům,
všem, kteří i za bitevní čarou
nemeškali přispěti ke zdárnému
konci díla, stiskněme ruku v srdečném
pohnutí. Aplikujeme slova Napoleonova. Řekne-li
kdo: "Bojoval jsem roku 1919 na Slovensku" budiž
mu odpovědí: "Hle, občan republiky,
který vykonal svou povinnost!" Úcta k občanským
ctnostem, která musí panovati ve státě
demokratickém, nechť v budoucnosti provází
ty, kteří se ze Slovenska vrátí. (Výborně!)
Nebude pouhou formalitou, diktovanou
zákony kurtoasie, nýbrž citem, prýštícím
z hloubi našeho srdce, vyslovíme-li nemenší
dík našim spojeneckým důstojníkům,
kteří s vrchním velitelem československé
branné moci gen. Pellé v čele (Výborně!
Sláva! Bouřlivý dlouhotrvající
potlesk. Ovace generálu Pellé) akci slovenskou
vítězně vedli jak po stránce strategické
tak vojensky diplomatické. Francouzští generálové
a důstojníci věnovali věci slovenské
stejné nadšení, s jakým ještě
před rokem bránili svojí krví zbrocenou,
ruinami a dýmem požárů pokrytou vlastní
zemí. (Hlas: Vive la France! Výborně!
Potlesk.) Synové Francie prokázali v těžké
chvíli republiky naší vůli, dosvědčiti
činy, že nezapomněli těch dob, kdy československý
legionář s francouzským vojákem zaháněli
vrahy a násilné vetřelce ze Champagne od
Vouziéresu a Terronu a z Alsaska od Kreuzwaldu. (Výborně!)
Budiž mi dovoleno, abych v hlavních
rysech zrekapituloval průběh naší války
s bolševickou Maďárií. Národnímu
shromáždění jest již známo,
kterak Maďaři, využívajíce ryze
defensivní taktiky Československé republiky
a reorganisačního období, v němž
se nalézala naše armáda, udeřili na
nás vypočítaným útokem. Dne
19. května vrhli se Maďaři na Miškovce
a zahájili postup na Lučenec. Již 28. května
byli před Sajavským Svatým Petrem, vnikli
do Filakova a překročili Ipolu u Salky. Dne 30.
a 31. května pokračovali ve svých operacích
směrem k západu, pronikajíce do dunajské
roviny, a současně řítili se se vší
silou k severu, aby přerušili naše spojení
s východní armádou.
Stejně těžká
byla situace v úseku středním, kde zahájen
náš ústup na linii Levice - Krupma - Dobšina,
jakož i na východě, kde naše 6. divise
stále ztrácela půdy. Bylo nutno soustřediti
vše, aby proveden byl rychlý, úspěšný,
ale i našim silám a poměrům odpovídající
obrat. V kulminačním bodu této války
odjeli z Prahy na Slovensko důstojníci francouzské
misse, aby převzali velení od důstojníků
italských, kteří právě z rozkazu
své vlády odcházeli. Armáda byla rychle
zreorganisována ve dvě bitevní skupiny pod
velením generálů Mittelhausera a Hennoque.
(Výborně! Potlesk.) Obnoven pořádek
a disciplina v řadách ústupem těžce
zkoušeného vojska. Vláda podnikla vše,
aby zajištěn byl úspěch prvních
linií a aby vytvořeny byly dostatečné
zálohy. Dík skutečnému nadšení
celého národa a zvláště těch,
kteří se dobrovolně dali k disposici a tím
uvolnili množství vojska pro frontu, se věc
zdařila. Nebylo to tak snadné. Bylo třeba
podstoupiti ještě řadu těžkých
bitev, než se úspěch zbraní obrátil
na naši stranu. Dne 4. června vnikl nepřítel
až do Nových Zámků, byl však ihned
vyhnán. Nitra obhájena hrdinným úsilím
našich hochů. Jižně od Krupiny na Sajavě
a v údolí Hernadu bojovalo se úporně.
Opětované a soustavné
útoky na Nové Zámky a Nitru jasně
prozrazovaly hlavní úmysl nepřítele,
opanovati linii dunajskou s Bratislavou a současně
se spádem od severu zmocnit se nejbohatších
nížin západoslovenských.
Současně s touto akcí
pokračovali Maďaři, disponujíce značnými
silami, ve svých útocích směrem ke
Košicím, až byl generál Hennoque nucen
město dne 6. června vykliditi a ustoupiti na linii
Prešov - Zelnica - Rožnava. Tento ústup měl
v zápětí vážný důsledek,
že totiž zbytek východní armády
za Užhorodem pod velením generála Bestremeau
byl zcela isolován a byl nucen spojiti se s armádou
rumunskou, stojící jižně od Tisy a v
Přikarpatské Rusi.
Hned první rozkazy vydané,
vrchním velitelem generálem Pellém, směřovaly
k zahájení protiútoku. U skupiny generála
Mittelhausera nedaly na sebe výsledky změny taktiky
dlouho čekati. Postup zahájen byl dne 7. června,
dík pozoruhodné energii vojska a velitelů
jednotlivých úseků, zvláště
francouzského plukovníka Bonneau a našeho majora
Jelínka, který hrdinně v boji padl. Komárno
bylo uhájeno, překročeny Nové Zámky,
zatím co nepřítel nejprudšími
útoky dotírá na severu, kde se mu podařilo
odníti nám Zvoleň a Dětvu, ohrožovati
Báňskou Bystřici, chtěje se zmocniti
hlavní spojovací železnice Žilina - Košice.
Zatím co chrabrý náš
plukovník Šnejdárek soustřeďoval
svoje vojsko a připravoval se k protiútoku, dal
vrchní velitel dne 8. června generálu Hennoque
rozkaz zastaviti ústup a připraviti vše, aby
mohl přejíti k ofensivě.
Mírová konference zaslala
vládě republiky rad v Budapešti slavnostní
výzvu, aby zastavila nepřátelství.
Avšak toutéž dobou, kdy lidový zmocněnec
Bela Kuhn projevil ochotu zahájiti vyjednávání
a kdy generál Pellé, nechtěje se nikterak
protiviti rozkazům dohody, vydal rozkaz k zastavení
ofensivy, zvýšilo vojsko maďarské ve snaze,
docíliti rozhodných úspěchů,
množství i prudkost svých útoků.
Útoky tyto byly dne 9. a 10.
června vedeny proti našemu středu a proti celé
frontě východní. Na různých
místech fronty vyzývali maďarští
parlamentáři naše vojsko, aby se vzdalo. Naši
vojáci však den ode dne nabývali převahy
a mocí nad násilníky. Jakmile byly nepřátelské
útoky pociťovány, jal se ve smyslu obdržených
instrukcí generál Mittelhauser pokračovati
ve své ofensivě. Jeho sbory pronikaly východně
od Nitry rychle k Levicím, zmocnily se zase Šťavnice,
zasazujíce nepříteli velmi těžké
rány. Již 11. června dostihli jsme až
k Levicím a u Kürthu na výšiny, které
vroubí dolní tok řeky Hronu. Hned po prvních
úspěších tohoto našeho postupu,
který vážně ohrožoval spojení
levého maďarského křídla s Budapeští,
zastavili Maďaři svoje útoky na severu a spěšně
přemisťovali svoje sbory k Levicím. Dne 13.
června obdrželi jsme prohlášení
definitivních hranic se státem maďarským.
Současně vyzvala dohoda velmi důrazně
vládu maďarskou, aby vyklidila naše území,
a to do 18. června. Nepřítel však nejen,
že nereagoval na toto vážné vyzvání,
nýbrž poslal četné železniční
transporty s posilami k Levicím, kde podnikl vášnivý
útok dne 15. června. Rozvinula se několikadenní
bitva od Dětvy až k Dunaji. Denně hlásili
naši letci příchod nových nepřátelských
posil. Útok zcela zřejmě zamýšlel
prolomiti u Nitry naši frontu a otevříti cestu
na Bratislavu. A bolševická vláda budapešťská
se neostýchá prohlašovati, že respektuje
ve všem přání spojeneckých velmocí
a že se jen omezovala na obranu proti násilí
československých vojsk!
Naopak, naše vojsko odpovědělo
na útoky jejich, a to vítězným protiútokem.
Dobylo Krupiny a proniklo až na jih od Tisovce. V týden
trvajících bojích, v nichž se štěstí
klonilo brzy na tu, brzy na onu stranu, nemohli Maďaři
ani jednou zaznamenati pozoruhodnějšího výsledku.
Dne 20. června podařilo
se nepříteli překročiti řeku
Nitru v úseku severně od Nových Zámků;
protiútok našeho vojska vrhl ho ještě
večer téhož dne zase zpět. U Zvoleně
soustředil také značné síly,
aniž by byl patrný jakýkoliv výsledek.
Vojáci Šnejdárkovi dobyli Nové Báně.
Každým dnem obkličovali lépe Levice
a přiváděli zajatce.
Taková byla situace, když
dne 24. června přerušilo naše vojsko nepřátelství
na všech frontách. Maďarské vrchní
velení projevilo ochotu, splniti podmínky stanovené
maršálkem Fochem. Podrobný průběh
jednání znám jest slavnému Vašemu
shromáždění z mých dvou posledních
řečí, pronesených s tohoto místa.
A tak zahájili Maďaři dne 30. června
svůj ústup za hranice. Stalo se tak v hodině
vážné a poslední, neboť náš
vrchní velitel generál Pellé vydal již
28. června oběma vrch. generálům rozkaz,
aby dne 1. července ráno zahájena byla všeobecná
ofensiva. Jen rychlý ústup nepřítele
zabránil našemu vojsku, vítězně
provázeti nepřítele zbraní až
na hranice. Naše vojsko bylo již tou dobou v dobrém
stavu. Několikadenní odpočinek osvěžil
síly, zdvojnásobil odvahu a nadšení
a není pochybnosti, že by ofensiva byla právě
tak úspěšně pokračovala jako
dříve. Když jsem v posledním svém
projevu sdělil, že generál Pellé povolil
Maďarům odklad do 30. června, bylo sdělení
to přijato mrazivě se zřejmou nevolí,
byť i, taktně, jinak neprojevovanou. Ty čtyři
dny měly pro nás ohromný význam. Těmi
dny, v nichž se pracovalo ve dne v noci, nabývali
jsme nad Maďary naprosté převahy. Není
naším úmyslem bojovati za každou cenu,
naopak my se těšíme z toho, že bez dalšího
krveprolévání došlo k očištění
Slovenska od maďarských vojsk, ale víme, že
vojsko naše, jehož organisační postup
a vývoj nebyl ani událostmi přerušen,
stoupá každým dnem v ceně, jak po stránce
mravní a odborné, tak po stránce výzbroje
a výstroje. Dne 30. června hleděli jsme již
klidně a bez obav budoucnosti vstříc i pro
ten případ, že bychom byli nuceni poslechnouti
vnitřních i vojenských popudů a jíti
opět proti nepříteli, kdyby rozhodl se neposlechnouti
tenkráte již dvakrát opětované
výzvy dohody. Maďaři však poznali, že
jejich snahy a úsilí jsou marný, a proto
vyklidili naše slovenské území. Celá
armáda přísahala před národem,
že se nepřítel nikdy již do osvobozených
krajů nevrátí. (Výborně!)
Dle ustanovení mírové konference nutno
na mnohých místech stanoviti hranice mezi námi
a Maďary komisí na místě samém,
proto smluvili plnomocníci obou stran, generál Mittelhauser
a lid. komisař Agoston, s obou stran ideální
hranice, neutrální pásmo v celkové
šíři 4 km. Nemalým prospěchem
tohoto neutrálního pásma jest odstranění
možnosti stálých třenic a přestřelek
mezi oběma vojsky. Smlouva o pásmu neutrálním
zní:
1. Demarkační linie
neutrálního pásma jsou vytčeny místy,
jmenovanými v připojeném dodatku. Udaná
místa mohou býti obsazena vojskem. V žádném
případě však nesmí býti
překročen vojskem jejich protější
okraj a ani jejich hranice vůči území,
které tato místa oddělují.
2. V části hranice,
která sleduje hlavní plavební tok Dunaje
na západ od jeho stoku s lpolou, bude zachován status
quo a řeka sama bude tvořiti neutrální
pásmo.
1. Správa a policie v neutrálním
pásmu budou zajištěny národními
úřady s jedné i s druhé strany hranice,
určené radiogramem dohody ze dne 13. června
1919.
2. Sporné případy
předloží se smíšeným komisím,
vyznačeným v následující kap.
III.
3. Železniční
doprava v neutrálním pásmu zůstane
zachována a musí býti obmezena na dopravu
obchodní pod dozorem smíšených komisí.
1. Dozor bude vykonáván
4 smíšenými komisemi, jejichž sídla
budou: Ve Vácově (pro úsek ležící
mezi Dunajem) a čárou Zombor - Píšťany
-Sečany - inclusive.
V Lučenci pro úsek
mezi linií Zombor - Píšťany - Sečany
- a linií Bolya - Susa - Siač - inclusive.
V Miškovci pro úsek mezi
linií Bolya - Susa - Siač - incl. a Bodrogem -incl.