Projevy, zdravice, tiskové zprávy a avíza
5.05.2011 Uctění památky padlýchUctění památky padlých, čtvrtek 5. května 2011, Český rozhlas
Projev předsedkyně Poslanecké sněmovny paní Miroslavy Němcové
Vážené dámy, vážení pánové, milí Pražané a hosté,
dvakrát ve dvacátém století směřovala pozornost lidí toužících po svobodě k Československému rozhlasu sem na Vinohradskou třídu. V roce 1945, lidé o nabití svobody usilovali, v roce 1968, proti jejímu pozbytí protestovali. Obě události spojuje fakt, že rozhlas byl tím, kdo svobodná slova v těžkých okamžicích šířil. Naděje a pozornost lidí se k budově Československého rozhlasu, upíraly jako ke světlu. Dnes, kdy se zprávy předávají také po internetu, mobilem i televizí, nám možná úloha rozhlasového vysílání nepřipadá tak významná, ale myslím, že se mýlíme. V roce 1945, kdy odtud 5. května zazněly první výzvy k boji proti nacistickým okupantům, představovala slova vyřčená do éteru zbraň stejného významu, jako tanky a děla a tisíce vojáků. Po letech poroby, ponížení a násilí zvedla hlavu Praha a zásluhou rozhlasu ji pozvedli i lidé všude tam, kde ještě vládli fašisté. Ve chvíli, kdy Praha povstala, se sem k Československému rozhlasu, soustředily útoky německých vojáků. Věděli, že energie, kterou vysílání rozhlasu dodávalo povstání, převyšovala sílu jejich jednotek a zbraní. Museli vědět, že naléhavý hlas z éteru, hlas srdcí toužících po svobodě, hlas vyzývající k pomoci v boji, je hlasem nejsilnějším. Podobně jako o třiadvacet let později, během okupace vojsky Varšavské smlouvy, se nacisté v květnu 1945 snažili nejdříve umlčet vysílání rozhlasových reportérů, redaktorů a techniků. Rozhlas – svobodné vysílání vůbec – dokázal, že slovo je v každé době tou nejnebezpečnější zbraní pro všechny totalitní režimy. V květnu 1945 znamenala výzva vysílaná ve 13 hodin a 33 minut naději, že šest let nesvobody se chýlí ke konci. Spisovatel Miguel de Cervatés napsal, že tam, kde je život, je i naděje. Lze však říci i opačně, kde je naděje, tam je také život. Čest všem, kteří v našem národě naději uchovávali, čest těm, kteří bojovali, věčná vzpomínka těm, kteří padli.
