Projevy, zdravice, tiskové zprávy a avíza
5.05.2011 Uctění památky padlých u Staroměstské radniceUctění památky padlých v Pražském povstání, čtvrtek 5. května 2011, Staroměstská radnice.
Projev předsedkyně Poslanecké sněmovny paní Miroslavy Němcové
Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté,
dnes připomínáme již 66. výročí Pražského povstání. Můžeme se ptát, zda je odkaz protifašistického boje našeho lidu vzdálenou historickou událostí, nebo zda má stále co říci dnešním lidem, generacím, které vnímají válku spíše jako sled reportáží v médiích. Jestli je to událost čítanek a učebnic dějepisu, nebo odkaz, který patří k našemu národnímu vědomí.
Jsem přesvědčena, že oběti, které Pražané v květnových dnech roku 1945 přinesli, nejsou virtuální vzpomínkou a záležitostí pietních shromáždění. Boj proti násilí a totalitě, ať je prezentována hákovými kříži ve 2. světové válce, nebo rudými hvězdami, po ní, ať je záležitostí minulosti, či současnosti, stojí za neustálé připomínání.
Je logické, že se opakují otázky, zda povstání nebylo zbytečným hazardem se životy lidí. Zda bylo přípustné riziko zničení Prahy - historického města. Vždyť víme, že část kapitulujících jednotek, především SS, se ani po dohodě mezi pražským velitelstvím a wehrmachtem nepodřídila a dál bojovala. A do této poslední bitvy – řečeno s mírnou nadsázkou – vstoupilo odhodlání skoncovat se zlem, víra a naděje ve smysl takového rozhodnutí, vědomí, že jde o život. A skutečně: téměř 1700 lidí životem za toto odhodlání, víru i naději své životy položilo.
Význam pražských bojovníků tkví především v tom, že po šesti letech okupace zvedli hlavu. Ač v nich bezpochyby byl po oněch šesti letech silně zakořeněn strach a každodenní obavy o život, o své blízké, ač plakátovací plochy denně plnila oznámení o popravách, dokázali Pražané v sobě najít odhodlání postavit se nacistům a nedarovat jim toto město.
Je dobře, že si květen 1945 a statečnost Pražanů připomínáme právě tady, na Staroměstské radnici, která byla v centru bojů mezi povstalci a německými okupanty. Snad každý zná snímky a záběry neohrožených fotoreportérů a filmařů, které jsou už téměř sedmdesát let stálou připomínkou květnových zápasů o svobodu města i republiky.
Až je příště zase uvidíte, zkuste si tyto poškrábané a černobílé záběry promítnout do reálného prostředí, do života skutečného města, které před šestašedesáti lety bojovalo a vybojovalo svůj statečný boj. Jeden z posledních v 2. světové válce vůbec.
Všem, kteří se konce tohoto boje nedožili věnujme svoji vzpomínku a vděk.
Miroslava Němcová
