Škůdcové zvěře komu oznamováni býti mají.
A aby k těm škůdcům náležitým trestáním přikročeno bylo, má zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrstvi, forštmistři, forštové, byl-li by měšťan purkmistrům a konšelům, pakli by člověk sedlský hejtmanům, pod něž by náleželi, to oznamovati a na to nastupovati, aby ty osoby bez odpornosti ku právu a slušnému trestání dostavili a v tom se volni najíti dali.
Pokuty peněžité a jiné na škůdce zvěře.
Kteréžto tak postižené osoby, aby jiným ku výstraze a ku přikladu bez trestání neostávaly a toho neucházely a zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrstvi se v téch příčinách trestáním a pokutováním k nim také jak zachovati věděl: protož ustanovujem, nařizujem a poroučíme, aby žádný měšťan, kterýžby tak postižen, popaden a dovezení dán byl více a výšeji, nežli provinění jeho s sebou přináší a možnost jeho se vztahuje, trestán nebyl.
Pokuta z velké zvěři.
A nejprve má od něho podle provinění jeho dvaceti kop míšeňských přijato a dvě neděle u vězení držán býti, pakliby podruhé postižen byl, má čtyrycet kop grošův míšeňských pokuty složiti a čtyry neděle vězení vystáti; učinil-li by pak to potřetí, má na penězích šedesáte kop mís. složiti a vězením šest nedělí trestán býti. - Než mimo to žádný na penězích ani vězením výšeji ztěžován nebo nadsazován býti nemá, a který by také tak po třetí v tom shledán byl, tomu vedle té pokuty všeckny grunty naše zapovědíny býti mají.
Pokuta z malé a pernaté zvěři.
Pakli by kdo vysokou zvěř neštval, než toliko zajíce, bažanty a jinou pernatou zvěřinu chytal nebo střílel a nad tou postižen byl, ten buď on měšťan nebo sedlák má nejprve tři kopy míš. pokuty složiti, a nechtěl-li by toho přestati, nýbrž by v tom častěji postižen býval, tehdy má tolikéž jako ti, kteří na vysokou zvěř honili, dvacíti, čtyrycíti a šedesáti kopami grošův míšeňských pokutován a trestán býti.
Jak se ty pokuty rozděliti a komu náležeti mají.
A což ta pokuta vynese, ta má nížepsaným způsobem rozdělena býti, totiž jeden díl má přijíti a náležeti forštmistru našemu, druhý forštům a třetí tomu, kdož by toho škůdce anebo ty osoby, kteréž na gruntech našich myslivost provozovaly, vyšpehoval. Než zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrstvi při tom nic jíniti, nébrž tuž pokutu při těch již jmenovaných třech dílech zůstaviti a zanechati má.
Forštmistři a foršti toliko ručnice do forštu bráti a s sebou nositi mohou.
Též i k tomu svolujem, aby forštmistři a forštové naši, když do lesův a forštův za příčinou dohlíženi k zvěři a opatrování jí jdou nebo jedou, každý z nich jednu dlouhou a druhou krátkou ručnici při sobě jmíti mohl; jiným pak poddaným našim všem žádného nevymíňujíc též i dvořanům našim s ručnicemi aneb kušemi do forštův a lesův našich neb v ta místa, kdež zvěř stanoviště své mívá, jeti anebo pěšky jíti dokonce se zapovídá.
Strany pobrání ručnic a kuší jiným osobám.
Byl-li by pak přes tuto naši zápověď kdo z poddaných našich aneb jiných s jakou ručnicí anebo kuší postihnut, tomu jí zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství, forštmistr aneb forštové vzíti a o něm hejtmanovi toho panství, aby jej vězením ztrestati dal, oznámiti mají.
Postižení škůdcové, kteří by se k zbrani stavěli.
Jestli by pak forštmistr anebo forštové naši na nějakého škůdce aneb ustranitele zvěři trefili, a ten se k zbrani stavěl: v tom jest naše vůle, aby takoví lidé dosahováni a jímáni byli. Pakliby se kdo z nich tak opravdově bránil a ukazoval, žeby jat býti nemohl, budou se podle náležitosti a potřeby své pro obhájení životův svých k takovému každému jak zachovati věděti.
Přes svět pracující lidé mohou ručnice nositi.
Nežli těm, kteří za příčinou živnosti, obchodův a potřeb svých přes svět pracují, se skrze ty lesy s ručnicemi pěšky jíti anebo jeti, však tak aby toliko při silnici zůstávali, nezapovídá. - Pakli by kdo z takových přes svět pracujících osob krom silnice v forštích a lesích našich se podezřele ohlídati a zvěři anebo ptactvu škoditi měl a chtěl, tomu také ručnice vzata, hejtmanu, aby vězením trestán byl, v známost uveden býti má.
O dvořanech.
Co se pak dvořanův našich dotýče, byl-li by i z nich kdo v tom shledán, má nám toho též zpráva učiněna býti, a my to náležitě zastaviti chtíti ráčíme.
Nestříleti v lesích.
Však jak forštmistrové tak forštové, žádného nevymíňujíc, kromě při říjení zvěři naší, žádný leč pro obhájení životův svých žádné rány z ručnice učiniti nemá, aby zvěř střílením rozplašována nebyla.
Přijímání pokut skrze nejvyššího jegrmistra našeho od měšťanův.
A aby sobě také žádný nad takovými uloženými trestáními a pokutami našimi slušně co ztěžovati nemel a od žádného přes vyměření naše více pokuty bráno nebylo: protož chceme, jestli by kdy jaká pokuta, buď deset, dvacet anebo čtyrycet kop. míš. přijato býti mělo, aby se to skrze žádného jiného než skrze zprávce našeho ouřadu nejvyššího jegrmistrství tímto nížepsaným způsobem stalo. Totiž kdyby se měšťana z našich nebo Jí L. císařovny Římské, jakožto králové České, paní mateře naší nejmilejší měst dotýkalo, ten má nejprve podkomořímu našemu aneb Její Lásky v království českém oznamován a s vědomím a volí jejich trestán býti.
Od lidí sedlských pokuty.
Dotýkalo-li by se pak člověka sedlského aneb jiného poddaného našeho, ten má s radou a vědomím hejtmanův našich jakožto těch, kteří o možnosti jeho mimo jiné vědomost mají, pokutou trestán a k řádnému zaplacení jí přidržován býti.
O starých koních pro vlky.
Zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství má také prvé a před tím nežli se zima začne hejtmanům našim v známost uvozovati, aby forštmistrům při poddaných koninu kupovali a na nejpříhodnějších místech vlkům k užívání předkládali.
Vybírání mladých vlkův z hnízd.
Obzvláštně pak s forštmistry a foršty na to bedlivý pozor jmíti má, aby letním časem před a po svatém Duše mladí vlci z hnízd vybíráni a pobiti byli.
Nacházející neřády oznamovati.
Též zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství má ve všech věcech ouřadu jeho se dotýkájících, o spletcích anebo neřádích, kteří by mu se nahoditi mohli, v nepřítomnosti naší na komoru naši českou oznamovati a odtud naučení a zprávu bráti, jakby se dále v tom chovati měl.
V přítomnosti dříví vykazovati má.
Nicméně také, když čas přichází v lesích a forštích našich dříví vykazovati a prodávati, tu má též zprávce ouřadu nejvyššího jegrmistrství, jakž napřed psáno stojí, při vykazování sám osobně anebo forštmistři vedle hejtmanův toho přítomni býti a šetřiti a také se k tomu přimlouvati, aby se v těch místech takové vykazování a prodávání dalo, kdež by forštům a lesům bez ublížení bylo.
Zastávání myslivosti všem k ouřadu jegrmistrskému náležejícím osobám.
Dále zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství, též forštmistři ani kterákoliv k témuž ouřadu náležející osoba na žádných mezech buďto kdekoliv bez vědomí a poručení našeho na žádnou červenou ani černou zvěř honiti a myslivost provozovati nemá, by pak ta zvěř i z forštu našeho vystoupila, tolikéž zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství s forštmistry v těch místech, kdež se černá a červená zvěř zdržuje nebo stanoviště své má, štvaní lišek zanechati, toho před sebe nebrati anobrž zvěři pokoj dáti mají; nicméně žádný forštmistr ani foršt bez našeho aneb zprávce našeho ouřadu nejvyššího jegrmistrství vědomí na žádnou jinou zvěř honiti aneb štváti nemají, kromě na vlky, rysy a divoké kočky.
Placení divokých zvířat.
Jestli by také kdo z našich mysliveckých osob aneb služebníkův vlka, rysa aneb divokou kočku chytil aneb zastřelil a zprávci nejvyššího jegrmistrství anebo hejtmanům ji přinesli, tehdy má tomu ta záplata od hlavy, tak jakž napřed stojí, též dána býti.
Vykopávači lišek.
Strany vykopávání lišek poroučíme zprávci našemu ouřadu nejvyššího jegrmistrství, aby s osobami k zprávě jeho náležejícími na to bedlivý pozor jměl, aby těm vykopávačům na panstvích našich žádnému nic placeno nebylo, leč by měl ceduli anebo kundšoft od něho zprávce našeho ouřadu nejvyššího jegrmistrství, forštmistra anebo foršta, tak aby ti vykopávači snad na mnoha mil z jiných panství lišky nepřinášeli a oznamovali, že jsou na našich gruntech vykopávány. Pročež také přísné a pod skutečným trestáním tomu chceme, aby se jim na panstvích našich bez vědomí a kuntšoftu, jakž dotčeno, prvé od nich nic neplatilo dokud také i to místo, kde ta liška kopána byla, zprávci ouřadu nejvyššího jegrmistrství, forštmistrům a forštům nebo v nepřítomnosti jich hejtmanu neukáží, a tu díru nebo jámu zároveň s zemí zase nezanesou, tak aby foršt náš poklidně a zprávně držán byl, a my, kdybychom kdy zimního času po zvůlech a kratochvílích našich jeti ráčili a ty jámy toliko sněhem zaváté a zemí vyplněny nebyly, tudy ňákého nebezpečenství nebo škody nepocítili.
Nepouštěti sedlákům mnoho do forštu.
Tolikéž zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství, forštmistrové a forštové toho bedliví býti a přísné šetřiti mají, aby sedláci příliš mnoho v forštu sem i tam nechodili, zastírajíce se tím, že to za příčinou vykopávání lišek činí a pod tím by snad po zvěři neb jiné myslivosti jíti a tudíž zvěř rozháněti mohli.
Zjíždění začasté forštů.
Obzvlášt pak zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství ty zámky a místa, kdež zvuoli naši honěním, štvaním i jinak s myslivostí mívati ráčíme, začasté zjížděti a zvláště toho šetřiti má, aby zvěř naše i ptactvo dobře opatrováno bylo.
Směnění gruntův s foršty se stýkajícími.
Ano i také tomu chceme, aby zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství toho bedliv byl, jestli by se kdy strany vesnic, dvorův poplužních, rolí, luk aneb lesův, kteréby v kterém forštu našem nebo blízko něho ležely, jaké trhy, změny neb zástavy díti chtěly, aby nám to časně v známost uvozováno bylo, a to proto, zdali by se nám vidělo je k rukám našim dáti ujíti.
Dříví bez vykazování sekati nedopouštěti.
Nicméně zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství hejtmanům anebo purkrabům na panstvích našich žádným způsobem přehlídati nemá, aby jaké dříví zporážeti aneb mýtiti dáti měli, dokudž by mu o tom prvé aneb v nepřítomnosti jeho forštmistru toho panství neoznámili; tak aby se, jakž napřed stojí, dříví pořádně sekalo a vyklízelo, neb pokudž by v lesích našich jaký neřád nalezen byl, tehdy o odpovídání z toho sic k žádnému jinému leč k němu a k zprávě jeho náležejícímu forštmistru a forštům hleděti chtíti ráčíme.
Bez podsportův žádných služebníkův nepřijímati.
Dále také zprávci našemu ouřadu nejvyššího jegrmistrství tuto i o tom poroučíme: poněvadž vedle ouřadu svého pod sebou všelijaké národy, které okolo nás a při nás v kratochvílech a zvůlech našich bývají, k zpravování jmiti bude, aby žádného nepřijímal aneb komu službu dal, leč by z těch míst, kde jest předešle byl, dobré kuntšofty měl, a obzvláště prvé nežli k službě přistoupí, povinnost náležitou k ní učiní.
Jaký se způsob s umrlou zvěří zachovati má.
A jakož se také časem v forštích našich na místech podezřelých skrze forštmistry, foršty a polesné i také poddané naše umrlá zvěř nacházívá, kteráž snad sama od sebe schází nebo od povodní a ledův anebo vlkův a psů sedlských, tolikéž od sousedův a přes svět pracujících lidí anebo sic od podezřelých osob z ručnic aneb kuši škodu brává: v té příčině chceme, kdyby se taková zvěř našla, aby již na potomní časy zprávci našemu ouřadu nejvyššího jegrmistrství, pokudžby přítomný anebo v blízkosti byl, samému aneb v jeho nepřítomnosti forštmistrům dodávána byla; on anebo jeden-každý forštmistr má dále moc jmíti takovou zvěř, jakž by se jemu za nejlepší vidělo, aneb zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství za slušné uznal, buďto mezi hejtmany na panstvích našich, forštmistry a plavce aneb do jegrhauzu mezi psy naše rozděliti, a té osobě, kteráž by tu zvěř našla, kůži z ní dáti.
O dochování přes celý rok všelijakých rohův zvířecích.
Kdež pak také v forštích a voborách našich honěním i jinak někdy přes celý rok zvůli a kratochvil držívati a o tom vědomost jmíti chtíti ráčíme, jaká zvířata chycena bývají: protož chceme, aby zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství obzvláště každého roku všecky rohy, buďto od jelenův anebo daňkův, s pilností schovával a když ta všeckna honění pominou, nám takové rohy vždy při času svatého Havla přednášeti a ukazovati povinen byl, zdali bychme té vůle býti ráčili, z nich které vzíti a po zámcích našich přibiti dáti aneb jinam rozdati poručili; tolikéž na to, když jeleni v forštích našich počínají rohy svrhovati, svůj bedlivý pozor míti má, aby takové rohy všecky v hromadu dostával a nám je vždycky o svatém Jiří ukázati mohl, tak abychme též věděti ráčili, jaký počet a jak veliké jeleny vždycky na budoucí léto za jisto máme aneb, jakž dotčeno, vidělo-li by se nám které z nich vzíti poručiti. - Nic méně zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství hejtmanům našim v známost uvésti má, aby poddaným přísně poručili, když takové rohy skrze ně nalezeny budou, aby je jemu dodávali. Jestli by se pak hejtmane toho učiniti zpěčovali aneb v tom nebanliví nalezeni byli, má to neprodleně nám aneb radám našim komory české buď v spisu nebo oustně v známost uvésti.
Hejtmané na panstvích mají témuž ouřadu radou i jinák nápomocni býti.
A aby se nyní i na budoucí časy zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistritví a hejtmani na všech zámcích a panstvích našich, kdež foršty a lovy jmíti ráčíme, ve všech svrchu psaných artikulích a jiných případnostech, tohoto našeho nařízení se dotýkajících, věděli vedle ouřadův svých a náležitostí jak chovati a v nastávajících potřebách sobě kterak ku pomoci přispívati: protož chceme a poroučíme, aby jedenkaždý hejtman náš pod tou povinností, kterouž nám zavázán jest, zprávci našemu ouřadu nejvyššího jegrmistrství co by se ouřadu jeho dotýkalo, dle znění instrukcí naší jemu vydané, kdyby toho koliv potřeboval a požádal, ve všelijakých věcech a případnostech raden a nápomocen byl.
Na svadbu ani křtiny žádné zvěřiny nedarovati.
Obzvláště zprávce náš ouřadu nejvyššího jegrmistrství žádným způsobem té moci jmíti nemá, komu bud" ten vyššího anebo nižšího stavu bez vědomí našeho na svadbu anebo krtiny jakou zvěřinu darovati.
Závěrek instrukcí.
Naposledy, jestli by také při tomto našem nařízení, vyměření a instrukcí, buďto v jednom anebo víceji v ní obsažených artikulích co přehlídnuto, anebo to, co by k ouřadu jegrmistrskému užitečné a potřebné býti mohlo, do ní pojato nebylo, však nicméně dotčený zprávce náš při témž ouřadě svém jegrmistrském to činiti a obmýšleti má, což by k rozmnožení zvěři a rozšíření forštu našeho, též k zvoli a kratochvíli naší nejlépe sloužiti a pohodlné býti mohlo, jakž mu se to každého času nejužitečněji viděti a zdáti bude. Na tom jistou a konečnou vůli naši císařskou naplní. Dán na hradě našem Pražském etc.