73. Královští komisaři vyjednávají s vyslanci od stavů českých, moravských a slezských v příčině upravení záplaty lidu válečnému v Uhřích, i žádají na místě královském, aby stavové k dostavění pohraničných pevností a k uchránění pomezí proti Turku opětně pomoc svolili.
Bez dat. [1581, 24. listopadu.] - Opis souč. v arch. Třeboň.
Jakož jsou stavové království Českého a zemí k němu připojených na minulých sněmích obecních na tom se snesli, že na jistý den a místo, které by jim od JMCské uloženo a jmenováno bylo, vyslané své s plnou mocí vypraviti chtějí, kteří by strany nerovnosti v placení lidu válečného z berní svolených dobrý řád naříditi a učiniti moc měli: z té příčiny JMCská toho za potřebu uznávati ráčí dotčeným osobám s plnou mocí vypraveným o takových ztížnostech a nepříležitostech, které strany dotčené berně a při způsobu válečném v království Uherském jsou a trvají, tolikéž oznámení učiniti, té milostivé duověrnosti k nim jsouce, že to vše podle vší potřeby bedlivě uváží a v tom na sobě, což by k přetržení a zastavení takových ztížností a tomu všemu způsobu k prospěchu a platnosti býti mohlo, nic sjíti nedadí.
Předně, JMCská dotčeným vyslaným zavření sněmovní, kteréž se léta minulého sedmdesátého devátého na hradě Pražském na sněmu obecním stalo, na které se jiná snesení obecní až podnes (což se placení lidu válečnému dotýče) na větším díle vztahují, k paměti přivozovati ráčí; kteréžto zavření sněmovní patrně to v sobě obsahuje, že svolené pomoci nikam jinam než toliko na zaplacení lidu válečnému na hranicích z této strany Dunaje obráceny, a což by potom z toho zbývati mohlo, to aby též na zaplacení Nasatistův v Komárně a dále, pokudž by vystačilo, vynaloženo bylo, jakž příležící artikul pod literou A, to v sobě šířeji obsahuje a zavírá. Druhé, že dotčené zavření sněmovní, jako i ta, která jsou se potomně na sněmích obecních až posavad stala, ten rozum mají, že JMCské, jakožto pánu válečnému, aneb komuž by JMCská to na místě svém svěřiti ráčil, nařízení a spravování způsobu válečného beze všech výminek v moci zuostávati má. Však poněvadž taková zavření sněmovní v týchž punktích, jakby toho potřeba ukazovala, patrná a světlá nejsou, z té příčiny z toho všelijaká nedorozumění zvláště pak dole psané nepříležitosti jsou pošly, totiž že colmistři z týchž zemí placení lidu válečnému netoliko podle své vuole a libosti s tím oznámením, jakoby toho od stavův poručení měli, jsou před sebe vzali a hranice v městech bánských, což by jedna každá země na týchž hranicích v záplatu svou vzíti měla, bez vuole a vědomosti JMCské a stavův z týchž zemí, podle příležícího poznamenání pod literou B., jsou mezi sebe rozdělili a k JMCské a od JMti arciknížete Arnošta zřízeným komisařům v takovém rozdělení a rozvržení netoliko žádného zření měli, nébrž také jim nejmenší oznámení činiti chtěli, co a jak mnoho peněz s sebou na hranice přivezli, lid válečný po sobě potáhli a je na záplatu v ne čas hotovými penězi troštovali; též také vyslaných od lidu válečného, bez JMCské, jakožto nejvyššího pána válečného, vůle, aby se k stavům vypravili, jsou napomínali. A tak se pod zástěrou poručení, kteréž by sobě od stavuov dané míti měli, JMCské komisařům na odpor postavili, i toho se poněkud slyšeti dali, že dosazování prázdných míst a ouřadův při způsobu válečném s jejich vědomím se státi má. Z čehož netoliko mezi týmiž komisary a dotčenými colmistry všelijaký neřád a nedorozumění a při lidu válečném pak neposlušenství a pozdvižení, nébrž také i tato nepříležitost z toho jest zrostla, že JMCské komisaři, nemajíc žádné zprávy, co peněz dolův přivezeno jest, nemohli jsou žádného pořádného rozvržení učiniti, což by z těch peněz podle příležitosti na jedné nebo druhé hranice obráceno a vynaloženo býti mělo; z té příčiny také půjčka, která se z komory JMCské lidu válečnému stala a co toho dále více jest, s nemalou škodou JMCské na díle nespravena zuostává. A poněvadž stavové pomoci své svolené nezouplna jsou odeslali, tak také taková půjčka jest JMCské odtud dána a spravena býti nemohla, jakž pak od minulého placení toliko Moravané do jeden a dvacet tisíc a Slezáci na jejich díl, kterýmž placení potomně do Hořejších Uher ukázáno jest, do čtyřiceti tří tisíc dlužni pozůstávají, bez kterýchž JMCská s obvzláštní nepříležitostí svou až podnes býti musil.
Zvláště pak z toho, že jsou často psaní colmistři lid válečný hotovou záplatou troštovali, jakž příležící výpis psaní jejich C. obšírně ukazuje, tato nepříležitost jest pošla, že JMCská ulevení dvouch měsícův, jakž naděje byla, obdržeti moci neráčil, a tak se ani na ostatní hranice tím méněji jest vystačiti mohlo. A poněvadž pak JMCská nijakž k tomu víry přikládati moci neráčí, aby kdy stavuov jedné nebo druhé země, věrných poddaných JMti, v tom vuole a oumysl byl anebo ještě jest, JMCské, jakožto králi a pánu svému, v to sahati anebo dotčeným colmistrům více nežli samé JMCské v tom se důvěřovati, nad to pak, aby toho dopouštěti měli, aby pomoci od zemí z upřímnosti k potěšení a ochraně jich samých a všeho křesťanstva svolené při vuoli a rozdělení berníkuov a colmistruov zůstávati měli: protož JMCská za to milostivě žádati ráčí, aby vyslaní z týchž zemí s plnou mocí sem vypravení svrchu psaná zavření sněmovní, kterýmiž jsou JMCské, jak výše dotčeno, spravování hranic a způsobu válečného v moc dali, na ten způsob vysvětlili, aby JMCské netoliko to, což se způsobu válečného, ale také což se pomocí svolených a zaplacení na hranicích dotýče, beze všech a všelijakých překážek svobodně puštěno bylo, a týmž colmistrům aby se toho dále nedopouštělo, nébrž jistá poručení se učinila, aby oni ihned, jakž na hranice přijedou, JMCské komisařům oznámili, jak mnoho peněz s sebou vezou, a takové peníze aby na způsob, jakž to skrze jmenované komisaře, od JMCské anebo JMti arciknížecí k tomu zřízené, rozvrženo bude, vyčtli a k tomu dohlídli, aby nikam jinam krom na ty hranice, na kteréž od stavův, věrných poddaných JMCské, léta sedmdesátého devátého svoleny jsou, obráceny a vydány byly, a dále lidu válečnému jak v jednom tak také i v druhém místě strany záplaty žádných troštuov nedávali.
Také JMCská milostivě se upamatovati moci neráčí, aby kdy jedné nebo druhé zemi zvláště jaká jistá místa a hranice k zaplacení ukazovány býti měly, toliko co jsou, jakž výš oznámeno, mustr- a colmistři bez vědomí JMCské a stavův, sami o své ujmě, učinili, jakž pak stavové tehdáž, když jest to při nich hledáno bylo, k žádné jisté hranici zavazovati se nechtěli, nébrž podle často psaných zavření sněmovních na těch hranicích z této strany Dunaje království Českému a k němu připojeným zemím nejblížeji ležících, pokudž pomoci svolené vystačí a jakž by JMCské komisaři za dobré a potřebné uznali a to nařídili, záplatu učiniti jsou se uvolili. Protož JMCská tolikéž milostivě za to žádati ráčí, aby dotčené osoby s plnou mocí sem vypravené po bedlivém té věci uvážení při týchž colmistřích takové jejich o své ujmě předsevzetí zastavily a touž věc dále podle zavření sněmovních tak nařídily, aby záplata na hranicích, v městech bánských vůbec, pokudž taž svolení vystačovati a JMCské komisaři ukazovati budou, bez odporův vykonána byla; nebo podle rozvržení, které na svolené pomoci z království Českého a markrabství Moravského uděláno jest, pokudž toliko takové pomoci zouplna bez zadržování dolů přivezeny a dodávány budou, samy též pomoci k tomu vystačovati a více, nežli na hranice v městech báňských, Nasadisty i jiná tu blízko příležící místa jde, vynésti a peníze z Slezska a Lužic potomně beze všeho prostředku do Hořejších Uher dobře obráceny býti mohou.
Kdež také mezi jinými z nyní psaného rozdělení to jest i pošlo, že při minulém placení taž místa hraničná, která knížetství Slezskému skrze sebe k placení ukázána jsou, byla docela bez záplaty, a tak netoliko ty ubohé nahé dráby na Sitné, Zvoleni, Viglošu a Muranu v veliké bídě a nedostatcích zanechali, nébrž také JMCské v tom překážka učiněna byla, že jest JMCská k zapůjčení svému, kteréhož jest odjinud pod ztížnými ouroky objednati ráčil, tím méněji přijíti moci ráčil, ale bez toho až posavad s obzvláštní nepříležitostí býti musil. Protož aby často jmenovaní vyslaní s plnou mocí vypravení to tak náležitě opatřili a nařídili, aby berně, kteráž od času sněmovního svolení léta sedmdesátého devátého přes vykonané zaplacení na hranicích při jedné nebo druhé zemi před rukama jest, vydána, též také hranice, kteráž až posavad bez záplaty zuostává, pro uvarování větších ztížností a jiných nepříležitostí, jakž pak slušné jest, z toho spokojena a JMCské suma, kterúž jest lid válečný zakládati ráčil, zase dána a navrácena byla.
Co se pak počtuov týchž colmistrův dotýče, poněvadž takoví poctové jiným způsobem, kromě u přítomnosti colmistrův zemských tak dobře jak JMCské vlastních colmistrův, pořádně přijímáni býti nemuožou, a tak jeden počet skrze druhý spořádán býti musí, zvláště poněvadž mezi jinými se zpráva dává, že colmistři z zemí mnohdykráte bez přítomnosti JMCské komisařův beze všeho poručení, což jest JMCská lidu válečnému zapůjčiti ráčil, záplatu jsou učiniti měli: protož JMCská také milostivě za to žádá, aby vyslaní s plnou mocí sem vypravení, předně spolu se o jistý den a místo, kdež by JMCská dvorem svým císařským býti ráčil, pokudž nejspíš možné a podle toho také s stavy o vypravení k tomu jistých osob z prostředku jich snesli, colmistry se všemi potřebami k témuž dni vypravili a JMCské o tom také časně oznámili, tak aby JMCská k tomu také své lidi naříditi moci ráčil, a výš psaní poctové u přítomnosti osob od JMCské a zemí zřízených pořádně přijati, nedostatkové, kteří by se při tom našli, napraveni a potom dále což náležitého a potřeba ukazovati bude fedrováno býti mohlo. Jakž pak JMt milostivě nadíti se ráčí, poněvadž tu nicméně jich stavuov vůbec jak JMCské potřeba ukazuje, že to jakožto věc potřebnú a platnú tím raději poddaně fedrovati se zpěčovati nebudou.
Vedle toho také JMCská před pány vyslanými nařízenými osobami tajiti moci neráčí, že před tímto časem berně skrze JMCské vlastní osoby vybírány a to tak nařízeno bývalo, že na pomezích v báňských městech, kteréž království českému a zemím k němu příslušejícím nejblížeji příleží, netoliko každého kvartálu záplata se stávala, nébrž také mezi tím obecnímu potřebnému drábu obzvláštní zapůjčení, kteráž potomně při pořádném placení zase se ztáhla, se učiniti mohla; nyní pak, poněvadž JMCské skrze předešlé držalé sněmy téměř ruce zavázány a svolené sbírky nebo pomoci výběrčím a colmistrům od země voleným svěřeny jsou, neráčí moci míti víceji JMCská takovou příležitost lid válečný spokojiti, neb tak říkajíc JMti odňata jest.
A ačkoliv jest JMCská až posavad jinším způsobem na obtížné ouroky peníze objednati a tomu ubohému potřebnému lidu válečnému (poněvadž stavové svá placení toliko pololetně činí) zapůjčením do několika tisíc pomoc učiniti ráčil, jakž pak JMCské několik tisíc ještě se na tom pozůstává, i bylo by to JMCské podle nynějšího způsobu JMti zastavených důchodův s velikou obtížností a nesnesitedlné, aby JMCská takových sum peněz pod obtížnými ouroky objednání na sebe přijíti a bez těch, mohouc je na jinší potřebná vydání obrátiti, tak dlouhý čas se škodou býti ráčil. A lid válečný na hranicích nechce se jinače nežli pořádným kvartálním placením spokojiti dáti, jakž pak to páni vyslaní z JMti arciknížete Arnošta příležícího psaní a v něm zavřeného přípisu obšírněji vyrozuměti moci budou. Nebo ačkoliv jest JMCská nedávného času nařízení učiniti ráčil, aby se lidu válečnému na hranicích v dotčených bánských městech na vychování jich, a aby tím lépěji strpení a shovění míti mohli, až by se pořádné placení vykonati mohlo, za tři měsíce půl dílu jejich žoldu jako nějaké zapůjčení stalo: však jsou to jiná pomezní nebo hraničná místa (kromě těch žoldnéřův, kteří v Boseku jsou) nikterakž ujíti nechtěli, nébrž podle předešlého způsobu, kterýž se za času spravování a administrací JMCské držíval, pořádnú kvartální záplatu míti, anebo všickni vespolek odtad se odebrati a tak místa hraničná a pomezní s nenabytou všeho křesťanstva škodou, zvláště pak těchto zemí, neosazené a prázdné nechati chtěli; jakž jsou pak za tou příčinou hejtmana Barbartša k JMti arciknížeti Arnoštovi vypravili, kterýž na jistou odpověď tam ještě očekává až posavad. I poněvadž to všecko na tom jest, že dotčení drábi a žoldnéři bez každodenního zaplacení nikterakž býti nemohou, a království českému a zemím k němu příslušejícím veliké znamenité nebezpečenství a škoda nenabytá by z toho pojíti mohla, kdyby taková místa pomezní nebo hraničná (čehož pane Bože uchovati rač) od lidu válečného prázdná zanechána a v moc nepřítele se dostati měla: protož JMCská té milostivé naděje býti a stavy podle toho milostivě a otcovsky napomínati ráčí, aby na to pomyslili, aby jistá suma peněz, pokudž by jinače býti nemohlo, skrze zřízené osoby od stavův tam odeslána byla; na ten způsob, aby z království Českého a markrabství Moravského jedna suma na ty hranice z této strany Dunaje, jak se daleko vztahují, z knížetství pak Slezského druhá suma do Hořejších Uher, skrze kteréž by těm hranicím společně kvartální záplaty (jakž jsou ty předešlé mívaly) anebo při nejmenším mezi časem, když se záplaty činívají, podstatné zapůjčení státi mohlo, tak aby z toho své potřebné vychování a příčinu měli na pomezích a hranicích dáleji zůstati. Na čemž se stavové slušně zastaviti příčinu nemají, poněvadž svých pomocí ne tak pojednou, nébrž něco prvé, něco potom zvyupomínají a dostávají; tak že jeden díl od prvního vybírání hned na hranice odsílají a potom tím méněji k určitému zaplacení vézti mohou. A jakož také JMCská té milostivé naděje býti ráčí a zavření sněmovní jiného v sobě nic neobsahuje, než že zisk na mincí ne jim stavům, anebo jich ouředníkům, nébrž tomu obecnímu způsobu k dobrému obrácen a vynaložen býti má: avšak JMCská za to milostivě žádati ráčí, aby zavření sněmovní pro lepší uvarování budoucích nějakých disputací na nyní oznámený způsob vysvětlili, a proti tomu co by slušné bylo outraty a coby na oficírery jejich šlo, odtad aby se vzalo. I aby taková outrata příliš velká nebyla, mají páni vyslaní a nařízené osoby při stavích tu věc k tomu vésti, aby zbytek oficírerův, mustr- a colmistrných (jak jest se při nynějších placeních stalo) víceji umenšen a z jedné každé země toliko jeden colmistr a mimo něho jiný žádný vyslán nebo nařízen nebyl, rozvážíc to, kdyby JMCské spravování způsobu válečného podle žádosti JMCské svobodně puštěno bylo a JMt mustruňky lidu válečného sám držeti dáti měl, že by na ten způsob to, co na mustrmistra od stavuov nařízeného jde, dobře ušetřeno býti mohlo.
Vedle toho také pánům vyslaným a k tomuto jednání nařízeným osobám se připomenutí činí, že jsou stavové království českého a markrabství Moravského na posledních sněmích obecních (jak příležící výtah nebo extrakt literou D. poznamenaný ukazuje) mezi jiným také na to šli, že vyslaným svým při dotčeném shledání poručiti chtějí, aby ten artikul, co se stavení pevnosti Ujvaru, a coby dáleji v této příčině zemím učiniti možné bylo, dotýče, v společné uvážení vzali: a poněvadž pak na témž stavení těmto zemím vespolek tak mnoho záleží, kteréž tak již daleko postaveno a vyhnáno jest, že ne s tak velkým nákladem by k dokonalému vystavení přivedeno býti mohlo, protož JMCská té milostivé naděje býti ráčí, že stavové, věrní poddaní JMCské, na tom, coby tak ještě na to stavení vynaloženo býti mohlo, se zastavovati nebudou, nébrž ještě takovú pomoc, jakž se předešle z upřímnosti od nich stalo, svolí, a vyslané a nařízené osoby pak, jakožto ti, kteří od jiných stavův dostatečně zmocněni, při nynějším shledání to, což zapotřebí bude, nařídí.
A aby stavové vespolek o tom známost a vědomost míti mohli, jak jsou až posavad jejich z upřímnosti činěné pomoci vynaloženy byly: i ráčil jest JMCská již prvé před tímto milostivé nařízení učiniti, aby nařízený colmistr Jiřík Tejprecht s počty svými a všelijakými potřebami se přihotovil, k tomuto shledání se tolikéž najíti dal a ze spravování ouřadu svého až posavad dostatečný počet učinil a odvedl. Poněvadž se pak týž Tejprecht (jakž z příležícího psaní jeho literou E. poznamenaného vyrozuměti jest) toho učiniti zpěčuje a stavy markrabství Moravského, jimžto povinností zavázán jest, se vymlouvá, protož aby páni vyslaní a nařízené osoby JMCské po uvážení této věci své dobré zdání k dalšímu potřebnému nařízení JMCské dali, jakby takové počty přijímány býti měly, tak aby každá země věděti mohla, jak jest se až posavad z těch upřímně svolených pomocí a peněz stavělo, a jakby napotomně to stavení býti, též také jaký by náklad ještě na to jíti a učiněn býti mohl.
A poněvadž pak tyto JMCské milostivé žádosti všecky, jakž nahoře dotčeno, toliko pro zachování a nařízení dobrého pořádku, ku prospěchu tomu válečnému obecnímu způsobu a tak i království českému a zemím k němu příslušejícím, anobrž také ke všemu dobrému, na vyslané a nařízené osoby z království Českého a zemí k němu příslušejících vzložené, se míní a činí, se sněmovním zavřením ve všem se srovnávají a proti nim nikterakž nejsou, a vyslaní z stavův dle plnomocenství sobě daného v této věci, coby za potřebné uznáno bylo, slušné nařízení dobře učiniti mohou: protož JMCská k nim té nepochybné milostivé naděje býti ráčí, že se v tom ve všem, jakž artikulové předepsaní ukazují, poddaně a povolně zachovají a na to bedlivě pomýšleti budou, aby tyto věci skrze další nějaké odklady k ještě větším neřádům, nebezpečenstvím a nenabytým škodám potom přijíti nemohly. Na tom oni JMCské obzvláštní zalíbení prokáží, což JMCská jim milostivě vzpomínati a nahrazovati ráčí.