Forma listu přiznavaciho o židech.

Já N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, že jsem podle svolení, kteréž se stalo na obecném sněmu, kterýž držán byl léta etc. 80 v pondělí po Třech králích a zavřín téhož léta v outerý po svaté panně Dorotě, všecky židy, kteříž na gruntech mých jsou, vyhledati a sčísti dal, jichž se nachází v tom počtu, z kterýchž se, vedle dotčeného sněmovního svolení, berně dáti dostane, to jest N. židův ve dvadcíti letech a ženatých, a kterýmž dvadcíti let není až do desíti jest jich v počtu N; a že více žádných židuov na gruntech mých, z nichž svolenou berni na den svatého Bartoloměje dáti mám, ovšem vyhledati a najíti nemohl jsem, než těch dotčených židův obojího pohlaví, to jest N, to přijímám k svému svědomí. V táž slova k druhému terminu na den sv. Ondřeje.

O vybýváni mincí lehkých z království Českého, a která mince brána býti má.

Jakož jsou stavové království tohoto s JMCskou císařem Maximilianem, slavné a svaté paměti, na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském ve čtvrtek po neděli jubilate léta Páně 1576, strany vybýváni všelijakých zlých a lehkých mincí, kteréž toho času vmnoze do tohoto království vneseny byly, jakby z tohoto království vybyty, a zase proti tomu dobrá mince uvedena býti mohla, a která anebo jaká mince brána býti má, se ovšem snesli, a v ten sněm zejména dostavena a jmenována jest: předkem všelijaká zlatá mince v témž JMCské s stavy na předešlých sněmlch snesení v té hodnosti se zůstavuje, a dále mince na tolařích, kteréž v hodnosti stříbra zrnu a stříži s tolary císaře Ferdinanda JMti, slavné paměti, a tolikéž JMti císaře Maximiliana v tomto království se srovnávají; jako předkem kurfirštů svaté říše, duchovních i světských, arciknížat JMti rakouských, falckrabí Georg Honza, falckrabí Rycharta, knížete Hanuše Fridricha saského staršího, knížete Hanuše Fridricha prostředního synův, knížete Hanuše Fridricha staršího, knížete Hons Viléma též saského, markrabí Joachyma Fridricha, administrátora Magdeburského, i jiných markrabův Brandenburských, knížat Brunšvických, knížat Grubenhagenských, landkrabí Heského, knížat Mechlburských, knížat z Anhaltu, arcibiskupa Salcpurského, biskupa Vircpurského, biskupa Minsterského, biskupa Kamerychského, biskupa Artychského, opata Fuldeckého, opata Kornejského, opata Štabelského, kláštera Tornu, hraběte z Henneberku, hraběte z Hornberku, hraběte z Oldenburku, hraběte z Švorcenberku, hraběte z Mansfeldu, hrabat z Štolberku a z Kynigšteinu, hrabat z Haušteinu, hraběte z Montfurtu, hraběte z Ostfrislantu, hraběte z Regenšteina, hraběte z Moers, hrabství Kladského, města Kolína při Rejně, města Achu, města Libeka, města Vurmusu, města Franfurtu, města Nornberku, města Hamburku, města Kostlaru, města Halle v Švábích, města Issen, města Nissy, tří měst Kampten, Svalen a Deventer, města Kampten, města Konstancí, města Nejmagen, města Bremen, města Luneburku, města Rostoku, města Magdeburku, města Brunšveiku, města Erfurtu, města Vratislavě. Též také mince po šedesáti krejcařích, po třidceti a po desíti, což té již prvé v tomto království zdělané a bité jest, a tolikéž groše saské po desíti krejcařích, na nichž ráz anjela stojí, ta předce tak při tom zůstati a v té míře, nicméně groš široký starý český a též groš rakouský starý, kteříž v hodnosti rovni groši českému jsou, po devíti penězích bílých bráni býti mají, a groš bílý po sedmi penězích bílých, a groš malý za půl čtvrtá peníze bílého; též bílé a malé peníze. A mimo ty aby žádná jiná mince v tomto království vydávána ani brána nebyla, tak jakž týž artikul v témž sněmu to o všem dále v sobě obsahuje a zavírá. Z kteréhožto sněmovního snesení a s JMCskou srovnání jest se to zřetedlně a patrně našlo a shledalo, že takové zlé a nehodné mince, téměř na větším díle z tohoto království jsou vybyty a vyneseny byly: než že již těchto časuov takové dobré a všemu království tomuto platné a vysoce potřebné snesení jest v zlehčení skrze kupce a jiné handléře, zvláště pak skrze národ židovský k protržení přišlo, z toho sešlo, že již zase takových zlých, nehodných a prvé zapověděných mincí, a to vše proti jistému sněmovnímu obecnému snesení, k nenabyté škodě tohoto království v velikém počtu a sumách vneseno jest, nad čímž všickni stavové nemalou ztížnost slušně mají. Protož jsou se tiž stavové s JMCskou konečně na tomto sněmu snesli, tak aby toliko ty nahoře jmenované mince a žádná jiná v tomto království vydávána ani brána nebyla od žádného pod nižádným zpuosobem anebo obmyslem, jakby to koli se jmenovati anebo vykládati mohlo; nýbrž jiné všecky a všelijaké mince, mimo ty výše položené, buď na tolařích, anebo jaké jiné menší minci, kdožby co měl, předkem JMCské komora v království tomto Českém, a tak dále i jeden každý, kteréhožkoli stavu, mezi tímto časem a svatým Matoušem nejprve příštím konečně aby vybyl, a po vyjití toho času hned nic dále taková zapověděna nehodná mince, buď veliká aneb malá, v trzích, v půjčkách, v jakýchkoli zpuosobích a příčinách platiti a od nižádného vydávána ani brána býti nemá. Pakliby kdo přes tento čas svatého Matouše, nejprve příštího, takové cizí mince, a již tehdáž neplatné, co za sebou za jakýmižkoli příčinami zachoval, tehdy bude ji moci do mince JMCské, buďto v Praze neb na Hory Kutny, aneb do Jochmstálu, též do Budějovic českých dodati; za kterouž jednomu každému vedle hodnosti a valvací jiná dobrá berná mince vyměněna, a ta cizí zlá v jedné každé JMCské mincí zmincována býti má. Po vyjití pak toho výš psaného času svatého Matouše, kdožby koli z obyvatelů království tohoto a zemí k němu příslušejících, aneb jiných cizozemcův, kupcův a handléřův, jakéhož koli stavu a národu, tolikéž židuov domácích a z jiných zemí, takovou zapověděnou a cizí minci pod jakýmkoli způsobem a obmyslem, aneb ukrytím do země této vezl, aneb nesl, a s ní, kdežkoli na číchž koli gruntech, přistižen byl: ten každý, kdožby jej tak v tom vyhledal a postihl, bude jemu moci takovou minci pobrati a k užitku svému, dadouc ji do mince, proti náležité (vedle hodnosti její) záplatě, obrátiti; pakliby ten s tu osobu, kterážby s takovou zapověděnou mincí se najíti dala, býti nemohl, tehdy bude jej moci právem toho města, městečka, aneb vsi obstaviti, a to právo povinno jest jemu na něm toho, jakž se nadpisuje, dopomoci. A toto nařízení strany mince, aby skutečně beze všeho porušení stále držáno bylo, má v městech Pražských i jiných královských, též panských a rytířských v království tomto, vždycky ve čtyřech nedělích a při každých suchých dnech, ve dni trhové a při jarmarcích o tom voláno a obnovováno býti, aby jeden každý nejinak, než vedle toho nařízení pod pokutou na to uloženou se choval. A kteréby koli město tak se nezachovalo, a toho provolání při každých čtyřech nedělích a suchých dnech, jakž svrchu dotčeno, se nevykonávalo, ta aneb takové jedno každé město má propadnouti puoi třetího sta kop grošuov českých, a to polovici do komory JMCské, a druhá polovice k zemi. A stavové JMCské za to ve vší poddanosti žádají, aby konečně ve dvou nedělích po zavření tohoto sněmu mandáty po všech krajích království tohoto to všecko, jakž na předešlých, tolikéž na tom nynějším sněmu, jest sneseno a zavříno, zase obnoviti a milostivě rozepsati dáti ráčil. A obzvláštně pak stavové za to prosí, aby JMCská ráčil s jinými zeměmi, k tomuto království připojenými, o to tak se snésti a je k tomu přivésti, aby se v tom artikuli strany mince o všem tolikéž s královstvím českým snesly, tak aby to všecko budoucně tím v trvanlivějším dobrém a potřebném řádu zůstati mohlo.

O pagamentích.

A kdež toho také jistá zpráva jest, že židé i jiní někteří pagament skupují a do mincí v tomto království nedodávají, a tudy pro vlastní své zisky dobré a přední mince spagamentují a ven z země nesou a vezou, pod tím přikrytím to činíce, jakoby na to nějaké povolení míti měli: protož aby nižádný jak z židův, tak z křesťanův, jakékoli povahy člověk by býti mohl, toho se více po dnešní den nedopouštěl; a kdožby pak v tom, an s takovou měnou a pagamentováním tak handluje a vůkol jde, bud dobrou minci za lehkou mění, a od kohokoli byl postižen, tolikéž jemu to pobrati, a tak se v tom, jakž vejše strany mince cizí nařízeno jest, zachovati bude moci, a k tomu každý v tom postižený aby na hrdle trestán byl. Nicméně také, což se vezení ven z země pagamentův dotýče, kdožbykoliv, buďto z obyvateluov tohoto království aneb cizozemcův, v tom, žeby co od stříbra a zlata ven z země vezl aneb nesl, postižen byl: ten každý aby v pokutu zřízením zemským v artikuli V. XVII. vyměřenou upadl.

O minci drobnější.

Též také stavové toho potřebu velikou z mnohých příčin poznávají a JMCské za to poníženě prosili, aby na tento čas více mince drobnější, totiž bílých a malých grošuov a bílých peněz bito bylo: a na tom jsou se s JMCskou snesli, že do roka pořád zběhlého ve všech mincech v království českém toliko polovice stříbra na tolary, a druhá polovice na touž drobnější minci se mincovati má.

O průbýři zemském.

Na tom jsou se také stavové s JMCskou snesli, což se ztížnosti průbýře zemského na stavy vznešené dotýče: že JMCská na jiném býti neráčí, než v takovou ztížnost s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými bez dalších odtahuov nahlédnouti, a s radou jich tu věc, vedle předešlého sněmovního snesení, tak na místě postaviti, aby sobě stavové neměli co v tom dáleji ztěžovati.

O hledání hor v království Českém.

Také jsou se stavové mezi sebou snesli, poněvadž z požehnání pána Boha v tomto království mnohé jsou případnosti a příležitosti k horám: že chtějí k ruce stavům do tisíce kop grošuov českých na hledání a šorfování caukův a kovuov všelijakých naložiti, té víry ku pánu Bohu jsouce, že pán Bůh z požehnání svého božského něco užitečného a dobrého naděliti ráčí; tak že bohdá bez takových stavům i lidem chudým ztížných prostředků, jakž jsú těchto let z poddané lásky činili a činí, něco platného a užitečného JMCské a tomuto království se způsobiti bude moci. A jakým způsobem a skrze které osoby to bude míti řízeno býti, to stavové tímto sněmem nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským v moc dávají, aby o tom při nejprvnějším soudu zemském nařízení učiniti mohli.

O komisařích na hranice a meze České.

A jakož jsou komisaři, kteříž byli teď minulého roku na meze a hranice, o kteréž mezi královstvím tímto a knižetstvím Bavorským odpor jest, vysláni, stavům v známost uvedli, že toho jednání o též meze až do prvního dne měsíce června z hodných příčin odloženo býti musilo: i poněvadž to všecko strany dotčených mezí předešlým sněmem nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským v moc dáno bylo, ještě stavové toho při tom zůstavují, dávajíce týmž nejvyšším ouředníkům i soudcům moc, aby vedle JMCské na ten den uložený na ta místa komisaře, buďto předešlé aneb jiné, naříditi, list mocný od země pod pečetí zemskou, jakž o to prvé relací ke dskám zemským učiněna jest, jim dáti, tolikéž i outratu předešlou i také nynější, coby se kterému z nich dáti mělo, se narovnati mohli; tak aby dotčení komisaři tím s lepší bedlivostí to, oč činiti jest, vésti, říditi a s pomocí pána Boha i k dobrému konci přivésti mohli.

Stavové tímto sněmem nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským moc dávají, aby k přijímání a zavření všech počtův berniěných od předešlých nejvyšších berníkův zemských jisté osoby naříditi, i také po vyřízení těch počtův berníky vykvitovati mohli.

Ohlášení nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zemských.

Nejvyšší ouředníci a soudcové zemští a rady JMCské, na tento čas přítomní, nemohli pominouti, nežli z duoležité potřeby své toto JMCské v známost uvésti: že jich správy docházejí, kterakby někteří z obyvatelův tohoto království nemálo sobě do soudův zemských i jiných v království tomto, též i do kanceláře království Českého, ztěžovati měli, žeby při těch soudech a v těch místech pořadu práva užívati a k spravedlnostem svým přicházeti nemohli, a tak tudy že se jim mnoho proti pořadu práva ubližuje a ztížná poručení vycházejí. I ačkoli jsou tyto dni při shromáždění všech stavův v plném sněme se vší pilností vuobec se dotazovali i také žádali, byl-liby kdo ten tu před rukama, kterýžby nějakou takovou slušnou ztížnost měl, aby se ohlásil, anebo věděl-liby o někom jiném, aby ho v známost uvedl, aby se v tom věděli jak dále spraviti a náležitě podle potřeby omluvná učiniti, poněvadž tím z milosti pána Boha v svědomí svém dobře jisti jsou, že v ouřadech a v prácech, v kterýchž jsou postaveni, to vždycky jsou na paměti měli a mají, aby jakž k JMCské pánu svému, tak také k každému chudému i bohatému, podle povinností svých se náležitě a spravedlivě bez ouhony chovali: avšak na takové jich vůbec oznámení žádný jest se neohlásil. I pokudžby taková jaká pověst JMCské o nich se donesla, té jsou poníženě a jisté duověmosti, i také naděje k JMCské, ku pánu svému, a za to poddaně prosí, že JMCská toho před nimi milostivě tajiti neráčí; nebo s pomocí pána Boha ta spravedlivá a náležitá omluva od nich se státi má, že JMCská nevině jich snadně vyrozuměti ráčí, a je v tom milostivě tak že opatřiti ráčí, jakž se v tom JMCské důvěřují a zřízení zemská vyměřují. Jestližeby pak to jich potkati nemohlo, aby o osobě aneb osobách takových, které je tak tejně, potutedlně, ošemetně pomlouvají a tak, jakž rozuměti mohou, mezi cizí národy při dvoře JMCské roznášejí, a k tomu se ohlásiti a přiznati nechtějí aneb nesmějí, přezvěděti nemohli: té jsou ponížené a poddané naděje k JMCské, že podle vysokého rozumu svého snadno u sebe to najíti ráčí, jakby takovému nevážnému, nepravdomluvnému utrhači (v kterémž aby jaká poctivá mysl aneb pravda býti měla, věřiti nemohou) věřeno býti mělo. A jestliže jest se kdo o to, při JMCské jich pomlouvati, pokusil anebo ještě pokusiti by chtěl: za to poníženě prosí a věří, že takového každého k tomu, aby to, což mluví, čehož se nikdež neobávají, pravé učinil, skutečně přidržeti ráčí. Pakliby v krajích tohoto království kdo byl, kterýžby takovou jakou ztížnost do nich měl, aby se tomu vyrozuměti mohlo, vidělo se jim za potřebné a náležité, tento artikul do sněmu tohoto vepsati: tak aby každý ten, kdožby jakou slušnou ztížnost měl, k JMCské se utekl a to v známost uvedl; tak aby JMCská tomu vyrozuměti, a oni též, vyrozumějíce tomu, cožby jim dále v tom náležitého bylo, k tomu se také ohlásiti mohli. Nebo kdyby za jich upřímné a věrné s ublížením zdraví i statku jich činěné služby a práce měli takovou vděčnost a odplatu míti, a tak nevinně a lstivě, ošemetně a nedůvodně na svědomí, povinnosti a poctivostech jich utrháni býti, musiloby jim to lítostivé býti; jsouc té ponížené naděje, že toho také na ně dopouštěti neráčí. Nebo té jsou ku pánu Bohu víry a naděje, že toho ničehož nikdá žádný s pravdou ukázati moci nebude.

Povolení o vsi Bělči k ouřadu komornictví náležité.

Jakož jest JMCská na stavy vznésti ráčil, žeby ves Běleč, kteráž k ouřadu nejvyššího komornictví království Českého od starodávna náleží, JMCské panství k Hrádku Křivoklátu přiležela, za to milostivě žádajíc, pokudžby o tuž ves JMCská s Bohuslavem Felixem Hasištejnským z Lobkovic, nyní nejvyšším komorníkem, se smluviti a směnu učiniti ráčil, aby stavové své povolení k tomu dali: protož stavové k tomu povolují, však aby táž směna bez škody ouřadu nejvyššího komornictví království Českého se stala; a kdyžby se taková směna stala, aby se soudu zemskému v známost uvedlo, tak aby soud zemský JMCské touž ves ve dsky zemské vložiti, a proti tomu, cožby tak k ouřadu nejvyššího komornictví oddáno bylo, vloženo zase ve dsky býti mohlo.

Povolení pánům z Švamberka.

A kdež jest Adam z Švamberka na Přindě a Volši, nejvyšší sudí království Českého, na místě Hendrycha a Zdeňka bratří svých na stavy vznesl a za povolení žádal, cožby oni bratří z Švamberka, majíce prvé životy při JMCské, buďto připsání sumy a životův, aneb další milosti na panství Přindeckém sobě objednati mohli: i stavové k tomu, cožby sobě při JMCské objednati mohli, povolují.

Jiné povolení pánům z Lobkovic.

Kdež jest také Krištof mladší z Lobkovic a na Tejně Horšovském, JMCské komorník, stavuov království tohoto žádal, cožby on Krištof aneb Vilém z Lobkovic, bratr jeho, buď společně aneb rozdílně, strany připsání sum aneb životův na panství Tachovském při JMCské sobě objednati mohli, k tomu aby stavové povolili: k jehožto žádosti, coby sobě oni bratří z Lobkovic při JMCské v tom objednati mohli, stavové povolují.

Povolení Janu staršímu z Lobkovic o panství Dobříšském.

Jakož jest JMCská také toho při stavích království tohoto milostivě hledati ráčil, kdež jest Jan starší z Lobkovic na Točnice a Nové Bystřici, JMCské komory v království českém president a německých lén hejtman, k milostivé vuoli a potřebě JMCské dvadceti tisíc tolarův objednati a půjčiti se uvolil, a JMCská takovou sumu jemu Janovi staršímu z Lobkovic na panství Dobříšském vedle jiného ujistiti míti ráčí, aby stavové k takovému ujištění na dotčeném panství Dobříšském, a jakby se dále s JMCskou o to urovnal, povolení své dali: i na takovou milostivou žádost JMCské k tomu, jakž též i relací obecného sněmu ke dskám zemským o to se jest stala a vykonala, povolení své dávají.

Jiné povolení Hertvíkovi Zejdlicovi o zboží Svojanovské.

A jakož jest JMCská na stavy milostivou žádost vzložiti ráčil, aby k tomu trhu, kterýž jest JMt s Hertvíkem Zejdlicem z Šenfeldu a na Lanech a Bohuslavem Zárubou z Hustiřan a na Plese o zboží Svojanovské učiniti ráčil, jestližeby co při témž zboží královského a k zemi náležitého bylo, povolení své dali: i na takovou JMCské žádost stavové k tomu trhu své povolení dávají.

Jiné povoleni pánům Ottům.

Jakož jsou Krištof, Zdeněk, Jan a Jiřík, bratří vlastní Ottové z Losu při stavích za povolení žádali, cožby sobě buďto připsání sum anebo životův na zámek Nížburk s jeho příslušenstvím předešle objednali, aneb ještě při JMCské objednati mohli: na jejichžto žádost stavové tolikéž k tomu povolují.

Lhůta Mostským a Klatovským pohořalým.

A kdež jsou vyslaní města Mostu a města Klatov všem třem stavům žalostivou svou záhubu, kteráž se jim ohněm stala, předložili a stavův za pomoc žádali: i poněvadž táž města týmž ohněm téměř všecka pohořela a k zkáze přišla, tak že téměř znova z gruntu stavěti se musejí, z té příčiny stavové, majíce s nimi z mnohých příčin utrpení, k tomu povolují, aby oni Mostští a Klatovští berně domovní, aneb což by se na ně za touž bemi dáti dostalo, též i posudného svoleného, tolikéž i sbírek, kteréž sněmem tímto nařízeny jsú, na tento rok prázdni byli.

Přímluva stavův za Rakovnické.

A kdež jsou obyvatelé města Rakovníka na všecky tři stavy žádostivě vznesli, aby se za ně k JMCské přimluvili, aby oni tíž obyvatelé k stavu třetímu městskému připojeni býti mohli: i na takovou žádost jejich stavové se za ně za Rakovnické k JMCské přimlouvají a, pokudž by se s JMCskou o to smluviti mohli, k tomu stavové povolují.

O artikulích, kteříž na odkladu zůstávají.

A poněvadž pak několik artikulův obecních nevyřízených a předešlými sněmy odložených zůstává, ti všickni k dojednání a na místě postavení do budoucího sněmu se odkládají, a při budoucím sněme konečně před sebe vzati býti mají.

Závěrek sněmu.

A však toto všech tří stavův království Českého dobrovolné svolení, kteréž se k milostivé žádosti JMCské, jakožto krále Českého, a z žádné povinnosti stalo, není a býti nemá k žádné ujmě, škodě a k nějakému protržení privilejím, právům, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkům tohoto království nyní i na časy budoucí a věčné; a JMCská také stavům na to, jako i na předešlá svolení, revers dostatečný vydati míti ráčí.

Relací stavu panského:

Vilém z Rožmberka a na českém Krumlově, správce a vladař domu Rožmberského, JMCské tejná rada a nejvyšší purkrabě Pražský; přiznal se na místě JMt nejvyšší pan kancléř.

Ladislav starší z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyšší hofmistr království Českého.

Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic na Chomutově a Líčkově, nejvyšší komorník království Českého.

Adam z Švamberka na Přindě a Volši, nejvyšší sudí království českého.

Vratislav z Pernštejna naTovačově a Litomyšli, JMCské tejná rada a nejvyšší kancléř království Českého.

Jan starší z Valdštejna na Sedčicích, nejvyšší sudí dvorský království Českého.

Jaroslav Smiřický z Smiřic a na Kostelci nad Černými lesy, JMCské dvoru maršálek v království Českém.

Jiřík Zajíc z Hazmburku a na Mšeném; přiznal se pan Jan z Martinic.

Jan z Šelnberka a z Kosti a na Mrači.

Jiří z Lobkovic na Libochovicích a Hrádku Křivoklátu, JMCské komorník; přiznal se Jaroslav z Martinic.

Jiřík Bořita z Martinic a na Smečně; přiznal se Jaroslav z Martinic.

Adam z Hradce na Hradci a Hluboké, JMCské komorník; přiznal se Krištof mladší z Lobkovic.

Jan z Lobkovic na Točnice a Nové Bystřici, JMCské rada a president zřízené komory české a německých lén hejtman.

Hendrych Kurcpach z Trachmburka a z Milce, na Ronově a Lemberce, JMCské rada.

Jan Šlejnic z Šlejnic na Libochovanech, JMCské rada a landfojt v Horních Lužicích; přiznal se Jan z Kolovrat.

Krištof z Roupova a na Pořičí, JMCské rada.

Mikuláš z Lobkovic a na Nových Hradech, JMCské rada.

Adam Slavata z Chlumu a z Košmberka a na češtině Kostele, JMCské rada; přiznal se Krištof z Lobkovic.

Volf Novohradský z Kolovrat a na Lnářích, JMCské rada.

Jan Bezdružický z Kolovrat a na Záběhlicích, JMCské rada.

Karel z Bibrštejna a na Děvíně, plnomocný hejtman knížetství Hlohovského.

Karel z Valdštejna a na Hostinném, JMCské rada.

Mikuláš z Hazmburku a na Budyni; přiznal se Jaroslav z Smiřic.

Jindřich purkrabí z Donína a na Benátkách; přiznal se Jan z Valdštejna.

Jiří z Valdštejna na Hostinném a Miletíně; přiznal se Karel z Valdštejna.

Jan z Sovince a z Doubravice, na Toužetíně; přiznal se Jan z Šelnberka.

Jiří hrabě z Gutnštejna a na Ryzmberce; přiznal se pan komorník.

Jiřík Hasištejnský z Lobkovic a na Neprachovech.

Fridrich Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a na Horštajně.

Karel z Vartmberka na Skále a Svijanech.