Na tom jsme se všickni tři stavové s JMCskou snesli, že tato naše domovní berně svolená napředpsaná na žádnou jinou potřebu obrácena a vydána býti nemá: než na zaplacení lidu válečnému, kterýž se drží a chová na hranicích Uherských proti markrabství Moravskému a knížetství Slezskému z této strany Dunaje; v čemž JMCská to milostivě naříditi chtíti ráčí, aby ty pomoci, kteréž se na ty hranice v království Uherském činí, jenž se continuae jmenují, tolikéž co z důchodův arcibiskupství Ostřehomského, buď tu arcibiskup aneb nebuď, též co Kružic aneb jiní povinni jsou chovati, to všecko na těch hranicích zouplna, jakž těchto časův pominulých se dalo, chováno býti má.

Než co se lidu jízdného, totiž těch jedno sto a padesáte koní rejtarův zbrojných německého rystuňku a padesáte jízdných s dlouhými ručnicemi, kteříž na týchž hranicích na tento čas se drží, dotýče: v tom stavové království Českého JMCské se důvěřují, jestližeby toho potřeba nebyla těch koní déleji chovati, a JMt s stavy markrabství Moravského a knížetství Slezských to tak uvážiti a na tom se snésti ráčí, že k tomu povolují, aby po vyjití času jich pštoluňku puštěni býti mohli.

Také z té domovní berně puol třetího sta kop grošuov českých, na ingrossování desk zemských, od bemíkův nejvyšších nejvyššímu písaři království Českého vydáno býti má. A nejvyšší písař přijma takovou sumu na ingrossování desk, to tak, aby se vykonalo, opatřiti a z toho stavům počet pořádný učiniti má.

Dále co se veřejné domácí hotovosti dotýče: ten artikul jsou stavové v nemalém uvážení svém měli, a kdyby byl čas stačiti mohl, poznávají toho potřebu býti, o ten artikul aby volnější promluvení míti mohli. A protož aby vždy v dobrý řád to uvedeno, a s jinými zeměmi k tomuto království připojenými snesení jisté v tom býti mohlo, tak podle JMCské milostivé vuole a žádosti stavové k uvažování takové věci z sebe jsou volili osoby níže psané: z stavu panského Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkovic na Líčkově a Chomutově, nejvyššího komorníka království Českého, Jaroslava Libštejnského z Kolovrat a na Petršpurce, markrabství Dolních Lužic landfojta, Jana z Oprštorfu a na Dubu; z stavu rytířského Humprechta Černína z Chudenic, JíMti císařové měst v království českém podkomořího a hejtmana hradu Pražského, Viléma Miřkovského z Tropčic a na Vrchlabí, Pavla Korku z Korkyně a na Suchém Dole. Ti, když jim od JMCské oznámeno bude, na hradě Pražském se sjeti a spolu s vyslanými od markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Horních a Dolních Lužic se vší pilností to uvážiti a při budoucím sněme stavům k dalšímu o to uvážení, a s JMCskou o to snesení, přednésti mají. Však na tento čas, na tom jsme se snesli, že jeden každý pán a rytířský člověk i také měšťan i také duchovní, též svobodníci a nápravníci, a tak všickni obyvatelé království tohoto, kdož pozemské statky drží aneb peníze na úrocích mají, ze čtyř tisíc kop grošuov českých kůň zbrojný dobře vypravený na hotově míti má.

Mustruňkové pak v jednom každém kraji býti mají v těch místech, kdež jsou předešle bývali, v přítomnosti hejtmanův krajských, kteříž jednoho každého počet koní pořádně zmustrovati mají ten pondělí po božím vstoupení [16. května], a jeden každý k mustruňku list přiznavací šacuňku statku svého, tak jakž jest se léta etc. šedesátého pátého přiznal, s sebou přinésti, aneb po vyslaném svém hejtmanům krajským s počtem koní svých, tak zouplna pořádně vypravených, jakž v sněme roku minulého vyměřeno jest, vyslati má. A poněvadž pak od téhož léta etc. 65 až do tohoto času nemalé proměny v statcích jsou se daly, že jest mnohému statku ubylo a jinému přibylo: a protož jestližeby kdo který statek jeden od druhého koupil a takového šacuňku statku potřeboval a toho požádal, tehdy přijda k berníkům má jemu vydán býti, podle kteréhož též se přiznati bude moci. A hejtmane krajští ihned po mustruňcích nejvyšším berníkům ty listy přiznavací na hrad Pražský odeslati mají, a nejvyšší berníci, při soudu zemském letničném, nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským o tom o všem zprávu učiniti povinni jsou.

Pražanův pak počet koní na týž den Humprecht Černín z Chuděnic, JíMti císařové podkomoří měst v království Českém a hejtman hradu Pražského, v těch místech, kdež jsou se předešlých let mustrovali, zmustrovati má.

Také lid pěší od jednoho každého pána a vrchnosti mustrován a tak zhotoven býti má, jakž loňského roku o tom vyměřeno jest; nicméně jakby ta hotovost a veřejnost užívána býti měla, toho se při nařízení loňském zůstavuje, tak aby, nedadouc projíti času sv. Vavřince nejprv příštího, jeden každý z obyvatelův téhož království tak se zachoval, a listy přiznavací z počtu lidí svých tak zmustrovaných nejvyšším berníkům odeslal. Však kdoby s ten počet lidí poddaných osedlých neměl, tehdy jedni s druhými, kteřížby tak sami téhož počtu neměli, spolčiti se budou moci a tak přiznání svá, jakž dotčeno, odsílati.

A poněvadžby lid náš v tomto království, jsouce již drahně let v pokoji, tak brzy a rychle podle potřebnosti se vypraviti nemohl: protož stavové nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským tu moc tímto sněmem dávají, jestližeby tak veliká a náhlá potřeba tohoto království přišla, aby pro opatření země této a pro uvarování nějaké nenadálé a zlé příhody (čehož pán Buoh rač uchovati), aby mohli až do jednoho tisíce koní přijíti dáti; a ten počet podle naší domácí veřejnosti a hotovosti k ochraně království tohoto tu, kdežby toho potřeba byla, užíván býti má. A přišloliby k tomu, žeby těch tisíc koní pro takovou nenadálou zemskou potřebu přijato bylo, tehdy se jim z svolené pomoci tohoto roku zaplatiti má. A přišloliby toho roku, žeby veřejná hotovost vyzdvižena býti musila, tehdy poslední termin svolené pomoci této za stavy k vejpravě zůstati má. A takové snesení veřejné hotovosti tak dlouho a dotud trvati má, dokudžbychoin se jinač o to nesnesli.

Dále, co se JMCské žádosti strany pomoci na vychování dvoru JMti dotýče: i za to stavové JMCské poníženě prosí, aby JMCská důchody z panství a statkův svých z rukou cizozemcův, kterýmž zapsány jsou, zase sobě do komory své království českého přivlastniti a obrátiti ráčil, poněvadž takoví nepořádní zápisové cizozemcům proti privilejím a zřízením zemským království tohoto jsou.

A kdež také JMCská milostivě toho při stavích království českého žádati ráčil, aby JMti místo posudného z piv vaření, na vychování dvoru JMCské, jistou sumu svolili, kterážby každého kvartálu místo téhož posudného spravena byla: i na tom jsme se všickni tři stavové snesli, aby jeden každý z obyvateluov království Českého, kteříž piva vařiti a na prodaj vystavovati dají, z jednoho věrtele piva bílého aneb ječného, vším tím zpuosobem, jakž předešlých let svoleno bylo, po pěti groších českých dal a dáti povinen byl; kteréžto posudné v krajích skrze vejběrčí způsobem starším vybíráno a nejvyšším berníkuoni zemským na hrad Pražský při jednom každém terminu s listy přiznavacími, proti jistým kvitancím bez zadržování, odvedeno býti má.

A poněvadž JMCská toho milostivě žádati ráčil, aby na vychování JMti dvoru, cožby tři groše česká toho posudného vynesly, do zřízené komory království českého proti jistým kvitancím od nejvyšších berníkuov vydáváno bylo, a ostatní dva groše česká na placení ourokuov obyvateluom království tohoto aby vydávány byly: a protož stavové to JMti k milostivé vůli připouštějí, jestliže JMCská ty tři groše česká k vychování dvoru svého obrátiti ráčí, a žeby s ostatním posudného, totiž těch dvou grošuov českých, se na ouroky vystačiti nemohlo, aby JMCská při komoře své české to tak naříditi ráčil, aby komora, těm kterýmžby se od berníkuov našich ouroci dáti a spraviti nemohli, je spokojila a s nimi se o to smluvila.

Takové pak posudné na kvartály v městech krajských, tak jakž roku předešlého vejběrčím odvozováno bylo, též se tím vším způsobem odvozovati má; kteréž se začíti má od času svatého Jiří nejprve příštího a trvati bude až do roka, totižto do svatého Jiří když se psáti bude léta etc. osmdesátého prvního. A na tyto časy a roky aby v jednom každém kraji vybíráno bylo: totiž první termin a kvartál v pondělí po svatém Jakubu apoštolu, a druhý termin na svatého Šimoniše a Judy, třetí v outerý po svatém Pavlu na víru obrácení, čtvrtý poslední tohoto roku termin na svatého Jiří léta osmdesátého prvního.

A tito v krajích za vejběrčí voleni jsou: v kraji Bechyňském Zikmund Malovec z Malovic na Vejrči, v kraji Prachenském Hendrych Byšický z Byšic a na Koupi, v kraji Plzeňském Petr Příchovský z Příchovic a na Skočících, v kraji Podbrdském Vácslav Běšín z Běšín, v kraji Vltavském Mikuláš mladší Vojkovský z Milhostic a na Vosečanech, v kraji Kakovnickém Burjan Nostvic z Nostvic, v kraji Slánském Benjamin Sluzský z Chlumu, v kraji Žateckém Adam Vřesovec z Vřesovic a na Toucho-vicích, v kraji Litoměřickém Joachym Kapléř z Sulevic, v kraji Boleslavském Albrecht Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Byšicích, v kraji Hradeckém Krištof Ples Heřmanský z Sloupna, v kraji Chrudimském Ctibor Kapoun z Svojkova a na Mikulovicích, v kraji Čáslavském Jan Vopršal z Jetřichovic, v kraji Kouřimském Filip Mošaur z Valdova; kterýmžto vejběrčím každému z nich za práci jich, za tento rok služby, dáti se má po padesáti kopách groších českých.

Pražané pak, jakožto třetí stav, k vybírání od nich takové pomoci toho posudného, volili jsou za vejběrčí své v Starém městě Pražském Zikmunda Kapra z Kaprštejna a v Novém městě Pražském Matouše Žlutického, s nimižto sami oni o službu narovnati mají. A ti vejběrčí jich povinni jsou ve všem se tak zachovati, jako i předpsaní vejběrčí krajští, a to tak vyhledati a naříditi, aby v tom žádných obmyslův a forteluov se nedalo, než takové posudné, vyberouc úplně a docela, bez zadržování nejvyšším berníkům na hrad Pražský aby dodávali.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem ode dne sv. Jiří etc. 80 až do sv. Jakuba, apoštola božího, téhož léta v tom jednom kvartálu v pivovaře mém N. piva svařiti N. dal, z kteréhož jest mi se vedle svolení sněmovního, z jednoho každého věrtele počítajíc po pěti groších českých, dáti dostalo, čehož se sejde v tom čase N. kop grošuov českých, kteréž teď s registry a s listem přiznavacím vejběrčímu krajskému odsílám; a že jsem více v tom čase piva bílého ani ječného svařiti a na prodej vystaviti nedal, jenž by z něho posudné dáno býti mělo mimo to, což tak odsílám, to jest v pravdě tak. To přijímám k svému svědomí, a pro lepší toho jistotu k tomuto listu pečeť svou vlastní jsem přitiskl, jehož datum etc. A tak se každý jiný týmž způsobem, jmenujíc jiné terminy, zachovati má.

Na tom jsou se také všickni tři stavové snesli, aby ku potřebě zemské z těch ze všech věcí, jakž na sněme roku předešlého svoleno a vyměřeno jest, sbírka se vybírala, počnouc ihned od času svatého Jiří nejprve příštího; kterážto sbírka od jednoho každého z obyvatelův tak při těch časích vejběrčím krajským odvozována býti má, když posudné se jim odvozuje, a to pod pokutami předešlým sněmem vyměřenými. A vejběrčí krajští při každém kvartálu s posudním ji nejvyšším berníkům na hrad Pražský dodávati mají; kteroužto sbírku nejvyšší berníci za sebou schovati mají, a nikam od sebe aby ji nevydávali bez povolení všech tří stavův království Českého. Však jestiižeby ty dva groše svoleného posudného na zaplacení JMCské ouroků v království tomto stačiti nemohly, tehdy což by tak mimo to, což k zemským potřebám a v tomto sněme svoleným věcem náleží, té sbírky by zbývalo, to budou moci k těm dvěma grošům posudného na zaplacení ourokův v tomto království, tím pořádkem jako ty dva groše se vydávají, vydati; a co by se tak k zaplacení všech ourokuov z těch dvou grošuov posudného i také sbírky svolené nedostalo, tehdy JMCská při komoře JMCské české o to naříditi a poručiti míti ráčí, aby z komory JMCské takoví ourokové ostatní, jakž v předešlém artikuli o posudném doloženo, spraveni a zaplaceni byli.

A jakož mnozí z cizozemcův handléřův, i jiných všelijakých obchodníkův a řemeslníkův, kteřížto práva městského neužívají, zde v městech Pražských i v jiných městech a městečkách, po všem království českém, jak JMCské tak i stavův, všelijaké handle, obchody a živnosti své vedou: a protož ten jeden každý povinen jest a má dáti k takové zemské sbírce třidceti grošův českých z hlavy při terminu svatého Bartoloměje nejprve příštího. A jakož se mnozí z nich té sbírky dávati až posavad zbraňovali, zastírajíce se tím, jakoby služebníci JMCské aneb JíMti císařové byli: a protož kterýžby koli z nadepsaných cizozemcův osobám k vybírání té sbírky nařízeným pořádně toho neukázal, že jest stálým služebníkem a v registřích dvorských, totiž v hofštátu JMCské, aneb JíMti císařové, za dvořenína a služebníka zapsaný, ten každý tu sbírku dávati povinen jest; pakliby se který dáti zbraňoval, tehdy od týchž osob vězením k tomu přidržán býti má.

A kdež pak předešlého roku pro nepořádné vybírání té sbírky velmi skrovná suma se jest až posavad shledala, protož stavové, jakým způsobem vybírání té sbírky v lepší řád uvedeno býti by mohlo, poručili jsú a tímto sněmem moc dávají nížepsaným osobám, totižto: Ladislavovi staršímu z Lobkovic etc., nejvyššímu hofmistru království Českého, Joachymovi Novohradskému z Kolovrat a purkrabí Karlštejnskému, Zdeňkovi z Vartemberka, hejtmanu Nového města Pražského, Jaroslavovi Bořitovi z Martinic, JMCské radě a komorníku, z pánuov; Michalovi Španovskému z Lysova etc., nejvyššímu písaři království Českého, Janovi Vchynskénm ze Vchynic, purkrabí Karlštejnskému, Albrechtovi Bryknarovi z Brukšteina etc., JMCské radě, Hertvíkovi Zejdlicovi z Šenfeldu, JMCské radě, z vladyk; Jaroslavovi z Mutěnína a Mistru Matějovi Bydžovskému z Aventinu, Vondřejovi Suterovi, Pavlovi Koutskému, primátoru Menšího města Pražského, z Pražan; a ti na den sv. Marka nejprve příštího na hrad Pražský se sjeti mají, a tu budou moci, pokudžby toho potřebu uznali, k sobě také obeslati osoby ty kteréž všelijakých míst, kdež se cla a ty sbírky vybírati mají, povědomý jsou; aneb kohožby se jim koliv zdálo, a tu to uvažovati s pilností a naříditi i v spis uvésti mají, jakby nejlépe a nejpořádněji ty všecky sbírky, buďto v městech, v městečkách i na pomezích vybírány býti mohly. A jestližeby pak který z nadepsaných osob, bezelstně a za slušnou příčinou, k nadepsanému dni podle jiných tu v Praze přítomen býti nemohl a omluvu svou slušnou učinil, tehdy nicméně ti, kteříž se tak sjedou, se vší bedlivostí tu práci nadepsanou předsevzíti a vykonati, a jakby to nařídili, to při nejprvnějším soudu zemském letničném, nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským v známost uvésti mají; kteřížto pokudžby toho potřebu uznali, toho nařízení přičiniti aneb ujíti moci budou.

Na tom jsou se také všickni tři stavové snesli, znajíce od JíMti císařové k sobě a obyvateluom království tohoto milostivou náchylnost, že JíMti císařové z poddané a ponížené lásky patnácte tisíc zlatých rejnských v tomto roce darovati chtějí, a tomu, komužby JíMt císařová poručiti ráčila, nejvyšší berní ci zemští při nejprvnější příležitosti na dva terminy tu sumu v moc uvésti mají: té poddané naděje jsouce, že v těchto nedostatcích našich JíMt to od nás milostivě a vděčně přijíti ráčí.

Židé pak, bud v městech Pražských, aneb kdekoli v tomto království jsou, ten z hlavy z mužského pohlaví, kterémužby nad dvadceti let bylo, aneb žeby ženatý byl, jednu kopu gr. č., však na dva terminy, totižto na každý termin třidceti grošův českých, dáti povinen bude; a kterémuž by židu dvadcíti let nebylo a žeby až do desíti let stáří byl, polovici toho při jednom každém terminu, totiž po patnácti groších českých, tolikéž aby dal a spravil; a to všecko aby bez proměnění tak a tím vším způsobem, jakž roku předešlého, vybíráno a řízeno bylo. Nicméně i. k sbírce zemské, aby tak, jakž z hlavy podle svrchu psaného nařízení, tolikéž tu sumu z sebe sebrali; i také po krajích od jedné každé vrchnosti z židův aby sbírána a nejvyšším berníkům odvozována byla.