O minci.

Co se mince v království tomto dotýče, ačkoli JMCská, slavné paměti, s stavy tohoto království uznavše při těchto cizích, lehkých a nehodných do toho království vnášených mincech velikú a znamenitú škodu v tom býti, o tom, která mince cizí brána býti má a které dokonce zapovědíny pod jistými pokutami, kdoby je přes to více do království tohoto vnášel, jsou, více než jedním sněmem, obzvláštně pak tím, kterýž léta pominulého 76 držán a v outerý po svatém Kyliánu [10. července] zavřín byl, vyměřeno a skrze mandáty JMCské, s vytisknutím při tom takových hodných a berných mincí, po krajích vůbec rozhlášeno, i také po městech na jisté časy o tom voláno a obnovováno býti jest mělo; ale že vedle takového JMCské, slavné paměti, s stavy snesení a nařízení, za jinými znamenitými JMCské zaneprázdněními, to k vykonání svému posavad přivedeno není, a pod tím vždy k další a větší škodě JMCské a tohoto království netoliko ty zlé mince v zemi zůstávají, ale vždy ještě více se vnášejí: i aby již skutečně tomu škodnému dále překaženo a to zlé zastaveno býti mohlo, JMCská s stavy tohoto království na tomto jest se konečně snésti ráčil, aby všecky a všelijaké ty cizí, mimo ty v artikuli o minci v výš dotčeném obecním sněmu léta 76, které brány býti mají, zejména položené, předkem komora JMCské a dále jeden každý, kteréhokoli stavu, kdožby té co měl, mezi tímto časem a svatým Jiljím nejprve příštím konečně vybyl, a po vyjití téhož času hned již dále taková cizí mince veliká neb malá, buďto v trzích neb v půjčkách a v jakýchkoli příčinách, nic platiti a od žádného vydávána ani brána býti nemá. Pakliby kdo přes tento čas sv. Jiljí nejprve příštího takové cizí mince a již tehdáž neplatné co za sebou za jakými pak koli příčinami zachoval, tehdy bude ji moci do mince JMCské buďto v Praze neb na Hory Kutny, anebo do Jochmsthalu, též do Budějovic Českých dodati, za kterouž jednomu každému vedle hodnosti a valvací jinou dobrou mincí bernou zvexlována, a ta cizí zlá v jedné každé JMCské minci na tu v předešlém sněmu nařízenou a jmenovanou českou minci zmincovaná býti má.

Což se pak zlatých salcpurských, též hišpanských, portugalských i jiných dukatuov, k tomu všelijakých korun a zlatých rejnských dotýče, JMCská vedle jistého snesení s stavy, po čem by ta jedna každá zlatá mince podle průby a zvalvování proti uherskému a českému dukátu brána býti měla, o tom skrze mandáty JMCské, o čemž doleji položeno, jak i strany jiných mincí vůbec po krajích vysvětliti pominouti neráčí.

A jakož také strany puol groše bílého, který na sedm peněz malých bit býti má, v předešlém sněmu, jako o jiné minci, coby držeti měl, toho vyměřeno jest nebylo: protož takového groše malého podle rozvržení již také zrna držeti má hřivna šest lotuov a jeden kventl fejnu a kusuov 240 na hřivnu vcházeti má. A JMCské stavové poddaně žádají, aby JMCská to naříditi a poručiti ráčil, aby menší mince, to jest groše bílé, též i groše po sedmi penězích malých, malé peníze bílé i malé ve všech mincech JMCské, pokudž nejvíce možné a zvláště tohoto roku, bita byla.

Jestliby pak po vyjití toho času sv. Jiljí kdožkoli buď z obyvateluov království tohoto a zemí k němu příslušejících, aneb jiných cizozemcuov jakéhokoli stavu, řádu a národu, kupcuov, tolikéž židuov domácích i cizích, takovou zapověděnou a cizí minci pod jakýmžkoli obmyslem, způsobem neb přikrytím do země vnášel a v tom kdežkoli postižen byl, toho se při tom při všem, jak by se k jednomu každému takovému, i také kdožby pagamenty skupovali neb ven z země vezli, pod jistými pokutami předešlými sněmy a zvláště 76 léta vyměřenými, zachováno býti mělo, a cožkoli strany mince v jiných artikulích a jistých příčinách nařízeno jest, ovšem zůstavuje.

A to všecko, předešlého sněmu i tohoto, strany mince nařízení, aby již skutečně beze všeho přerušení stále držáno a zachováno bylo, a jeden každý v tom věděl se jak dostatečněji spraviti, a cizí nehodné mince se vyvarovati: předkem JMCská od zavření sněmu tohoto v měsíci pořád sběhlém takové tolary, kteréž se tak po 70 krejcařích bráti mají (a mimo ty žádné jiné), též také zlaté všelijaké, mimo dukáty české a uherské, po čem který ten brán býti má, k zřetelnému spatření vytisknouti a podle JMCské mandátuov po kraji rozeslati a vůbec vyhlásiti pominouti neráčí. A dále to nařízení mince také má v městech Pražských i jiných královských, též panských a rytířských, v království tomto, vždycky při nejmenším ve čtyřech nedělích jednou v trhové dni o tom voláno a vůbec obnovováno býti, načeži také hejtmane krajští a v městech Pražských JMCské hejtmane, aby se to tak bez přetržení po všech městech dalo, zvláštní pozor míti mají. A jestližeby v kterém městě purkmistr a konšelé toho zanedbali a tak se vedle předešlým i tímto sněmem o tom vyměření nechovali, to hejtmane nejvyšším ouřednlkuom zemským, kteřížby tehdáž v Praze byli, ihned v známost uvésti mají; a tíž nejvyšší ouředníci zemští, obešlíc ty purkmistra a konšele toho města, več jim to obráceno a jaké trestání uloženo bude tím aby se spravili.

A poněvadž pak prubíř zemský, ode všech tří stavův předešlým sněmem volený, k tomu ke všemu vedle povinnosti své dohlídati a bedlivost nad tím míti musí, a za práci jeho předešle z berně jest jemu jedno sto kop grošův českých svoleno, však týž prubíř zemský sobě to nemálo ztížil, kterak pro některé mnohé překážky, kteréž mu se v té povinnosti a službě jeho dějí, tomu by zadosti učiniti nemohl, žádajíc stavův za další v tom i také v službě své opatření: i prohlédajíce stavové k tomu, že stavuom na prubíři zemském pro nařízení dobrého řádu o minci v království tomto nemálo záleží, JMCské poddaně prosí, aby JMCská o tom poručiti ráčil, jestližeby se jemu od kohožkoli v průbách mincí i jinač v povinnosti služby jeho překážka díti chtěla, toho aby dopou-štíno nebylo; a podle předešlého sněmu s JMtí již snesení mince pražská, jochmstalská a budějovská, jako na Horách Kutnách, k opatrování strany stříže a zrna, prubíř zemský podle povinnosti své aby se toho dotýkati mohl, milostivě to již naříditi dáti ráčil. A což se služby jeho dotýče, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby témuž prubíři zemskému každého roku z berní zemských půl druhého sta kop gr. č. dáváno bylo, tak když by koli dotčený prubíř zemský k nejvyšším berní-kuom zemským přišel, dotčení berníci proti kvitancí jeho takových půl druhého sta kop gr. č. na službu jeho vydati moci budou, a to jim za pořádné vydání pasirováno býti má. A dále on prubíř zemský podle povinnosti své, jakž při mincích JMCské, tak také při vnášení cizích mincí do království, všelijak tak, jakž předešle tím sněmem léta 76. vyměřeno o tom jest, se chovati a to tak bedlivě opatrovati má.

O nápadích.

Jakož jsou stav panský a rytířský na JMCskou vznesli, kterakby se jim v nápadích statkuov městských, totiž domy v městech a cožbykoli, buď na vinicích, zahradách, lukách neb dědinách k těm domům, anebo co tak toho pod právo městské náleželo, překážka, jakoby to na JMCskou připadati mělo, dala, prosíc JMCské, aby JMt ráčil předepsaných stavuov při těch nápadích zůstaviti: na kteroužto poddanou žádost JMCská s stavem panským a rytířským, jsouc vší milostí císařskou k nim nakloněn, jest se snésti a při týchž nápadích je stavy zůstaviti ráčil; a dále JMCská ani budoucí králové čeští více se na takové nápady městské, stavu panskému anebo rytířskému po přátelích jich, jakž nahoře psáno, náležité, buď v městech Pražských aneb jiných městech, navracovati na časy budoucí a věčné míti neráčí.

Odoumrti prvního dílu městům.

A kdež jsou také třetí stav, Pražané a jiní poslové z měst království Českého při JMCské skrze přímluvy předních dvou stavuov, panského a rytířského, poníženě prosíc, hledali, aby JMCská ráčil milostivě prohlídnouti k sešlosti a pustnutí měst, věcí obecních i také mnohých nedostatkův při těch městech, oprav zdí, a bran a jiných věcí, odoumrti, kteréž v městech na JMCskou připadají, jim milostivě pustiti a z milosti to týmž městuom dáti aby JMCská ráčila: na kteroužto jich žádost, a majíce JMCská k sobě od stavuov panského a rytířského poniženou a snažnou za ně přímluvu, ráčil se milostivě k tomu nakloniti a všech a všelijakých takových odoumrti, kteréžby na JMCskou v městech kdykoli připadly, jim Pražanům a jiným městuom v království českém z milosti své císařské, jakožto král český, nyní i na časy budúcí polovici dáti. Však tak a na ten konec, aby oni Pražané v tom se tak, jakž se napřed píše a jejich uvolení jest, zachovali a k tomu se snažili, aby tím lépe obecní dobré vzdělávali, města a silnice opravovali a střelbu i jiné válečné nástroje při jednom každém městě na takové odoumrti jednali, a nicméně při každém obnovení ouřadu Pražané hejtmanům a v jiných městech podkomořím království Českého, co se toho v tom čase sešlo, od nich přijato a nač to vynaloženo a způsobeno jest, učiníc pořádný počet, v známost uvozovali. A JMCská, když ráčí poznati, že oni Pražané a jiná města v tom se spravedlivě, bedlivě k obecnímu dobrému měst, spravujíc předepsané věci, chovati budou, tehdy k přímluvě té, kteráž se za ně stala, strany druhé polovice v milostivé paměti sobě zůstavíc, nakloněn býti ráčí. A že JMCská na takové ponížené žádosti stavuov tak milostivě se ukázati ráčil, z toho JMCské všichni tři stavové poníženě děkujíce, toho se JMti ve vší věrné poddanosti odsluhovati budou.

O právích městských.

Jakož jest se předešlým sněmem léta 75 v outerý po svatém Matouši, evangelistu Páně, strany práv městských korigování " jich přehlídnutí a srovnání snesení stalo, k čemuž jisté osoby předkem od JMCské a při tom také od stavuov voleny jsou byly, ale že se to pak až posavad nevykonalo, i aby již aspoň jednou to k svému vyřízení přijíti mohlo: všickni tři stavové JMCské poddaně prosí, aby JMCská buď ty předešle osoby nařízené aneb jiné za komisaře voliti a je i také ty od stavuov nadepsaným sněmem volené obeslati ráčil, aby na hrad Pražský v pondělí po památce božího vstoupení [20. května] konečně, tím dále neodkládajíce, se sjely a na ta práva přehlídnutá [sic] zasedly, je přehlídly a k srovnání (aby jedna toliko práva městská ve všem království sloula a těch a nejiných užíváno vůbec bylo), konečně přivedly. Jestližeby pak co v tom na nějakém nedostatku ještě zůstávati chtělo, tehdy ty nařízené osoby soudu zemskému, potom nejprve příštímu, to v známost uvésti mají. A pokudž to dále tak douváženo a na místě postaveno bude, při tom to zůstati má.

O čeledi.

Což se čeledi, sirotkuov, poddaných i jiných nádenníkuov, podruhuov, mlynářuov a řemeslníkuov obojího pohlaví, mužského i ženského, dotýče: poněvadž o tom na sněmu obecním, kterýž léta 75 držán a zavřín jest, jisté o tom, jak se při nich zachováno býti má, vyměření a konečné pod jistými pokutami svolení se jest stalo, při tom všem se to tak zůstavuje. A podle toho ode všech vůbec bude se věděti jeden každý jak zachovati, aby to pro dobré stavuov i také poddaných jich průchod svůj míti a škodná svévolnost těch poddaných přetržena býti mohla.

O meze a hranice.

A jakož jsou nemalé než časté mnohé osoby království Českého tohoto na minulých sněmích na všecky tři stavy ztížnosti strany mezí a hranic, kterak od cizozemcův čím dále vždy více se do království českého tohoto vkračuje, vznešení učinily a za opatření žádaly; i poněvadž o tom předešlým sněmem léta etc. 69 jisté svolení a stavův snesení se stalo a nejvyšším ouředníkůni a soudcuom zemským moc dána jest, i také relací dskami zemskými, kterakby ta věc před sebe k vyřízení a k vykonání vzata býti měla, i minulým sněmem léta 75 pominulého připomenuta a zapsána jest: i na tom jsou se všickni tři stavové království Českého s JMCskou snesli, že tak, jakž i prvé nejvyšším ouředníkům a soudcím zemským království tohoto Českého, což se všech a všelijakých hranic a mezí téhož království českého dotyce, kdežby tak od okolních zemí přes ně vkračováno bylo, aby oni moc měli osoby na výjezd týchž hranic a mezí voliti, a s kurfiršty a knížaty okolních zemí, kdežby o takové meze a hranice odpor byl, ty vyslané osoby buď přátelskou smlúvou, neb právně před sebe vzíti, to k místu a konci přivésti mohly.

O erbanuňcích.

Co se pak erbanuňkův s okolními knížaty, jakž toho sám JMCská v předložení sněmovním dotknouti ráčil, dotýče: JMCské všickni tři stavové poddaně prosí, aby JMt se k tomu milostivě nakloniti ráčil, aby to, což nejdříve býti může, před sebe vzato a již aspoň jednou k místnému konci přivedeno bylo. A k takovému obnovení erbanuňkuov vedle nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských a rad JMCské soudu dvorského a komorního volili jsou stavové z obce osoby: Mikuláše Zajíce z Hazmburku a na Budyni, Jana Erazima z Švamberka a na Boru, Viléma z Talmberka a na Jankově, Jana z Šternberka a na Konopišti, Jaroslava Sezimu z Sezimova Oustí a na Oustí, Zikmunda z Říčan a na Křešicích; z stavu rytířského Abrahama Gerštorfa z Gerštorfu a na Samšině, Jindřicha Brozanského z Vřesovic a na Vraním, Hertvika Žejdlice z Šenfeldu, na Lanech a Zvoliněvsi, Jana mladšího Vratislava z Mitrovic a na Mnišku, Radslava Vchynského ze Vchynic a na Petrovicích, Jana Dohalského z Dohalic a na Veselí.

O plavbě po Labi.

Což se plavby po Labi až do moře dotýče, poněvadž předešlým sněmem léta 75 v outerý po svatém Matouši evangelistu [27. září], s císařem Maximilianem, slavné paměti, snesení se, jakby to před sebe vzato býti mělo, stalo, i osoby k tomu nařízeny jsou: i ještě JMCské stavové poddaně připomínají a poníženě prosí, poněvadž to až posavad na ničemž postaveno není, aby JMCská, podle milostivého JMti v tom se stavům zamluvení, k tomu se nakloniti a to k jednání předsevzíti i na dobrém místném konci postaviti ráčil. A stavové osoby předešle volené k takovému jednání při tom zůstavují, kdyžbykoli JMCská to před sebe vzíti a čas toho uznati a jim o tom oznámiti ráčil, aby se k tomu najíti daly.

O povoleni kurfirštu saskému.

A jakož JMt kurfiršt saský při JMCské a stavích tohoto království jest hledal, ztěžujíc z některých příčin sobě to, kdyby, podle předešlého stavův strany Fojtlandu povolení, obyvatelé Fojtlandští revers od sebe takový (kdyžbykoli linie kurfiršta saského nynějšího sešla a tak mužského pohlaví žádného z té linie nepozůstávalo, Fojtland zase k království Českému aby připadl, že žádnému jinému nežli králi českému k koruně této zavázáni býti mají) dáti měli; i ačkoliv stavové uznávají to, že takový revers dotčených Fojtlandských pro krále českého JMt a království tohoto v té příčině opatření byl by platný a potřebný, však šetříce v tom stavové vysoce JMCské milostivé žádosti a JMti kurfiršta saského vzácných, znamenitých a platných služeb JMCské pánům dědu i otci, i také JMti nynějšímu císaři, nicméně vší laskavé náklonnosti a dobrého k království tomuto sousedství, takto jsou se v té příčině snesli a k tomu svolili: aby z toho reversu jich Fojtlandských, kterýž jsou tak od sebe dáti měli, sešlo na tento způsob, kdyžbykoli kurfiršt saský JMst, tolikéž dědicové a budoucí JMti, léna na jmenovaný Fojtland od nynějšího císaře JMti a budoucích králův českých přijímali, že reversy tím vším způsobem a v těch slovích, jako nynější kurfiršt saský, od sebe vydávati a v každém tom reversu tu klausuli dokládati povinni býti mají, kdyžbykoli z kurfiršta nynějšího saského knížete Augusta linie JMti žádného mužského pohlaví nepozůstalo, že ihned zase ta země Fojtland s jejím přislušenstvím, jakožto nápad, králi českému k koruně české přijíti, a obyvatelé též země Fojtlandu žádnému jinému, než králi českému a koruně této, zavázáni býti a v poddanosti zůstati nemají, beze všech odporuov, kteréby lest lidská vymysliti mohla. Ve čež jim žádný z kmene a domu saského, jenžby z též linie nebyl, ani kdokoli jiný vkračovati, ani nižádné překážky činiti nemá, na časy budoucí a věčné.

O povoleni pánu z Rožmberka.

Jakož Vilém z Rožmberka a na českém Krumlově, správce a vladař domu Rožmberského, nejvyšší purkrabě Pražský, JMCské a všem třem stavům království Českého zprávu jest učinil, kterak, jsouc žádostiv toho ouřadu nejvyššího a předního zemského důchody k němu náležité, k budoucí památce své, zlepšiti, předkem pivovar, s jinými potřebami k tomu přináležejícími, k vystavování z něho piv na grunty téhož ouřadu, za své vlastní peníze koupiti jest dal a várku užitečnou, které prvé nikda se neužívalo, nákladem svým vyzdvihl, nicméně také vinici nemalú na gruntech téhož purkrabství vnově vysazovati dá; uznávajíc pak také některé vesnice od ouřadu toho, pro dalekost a nepříležitost jich, dosti málo platné býti, bylby toho oumyslu, pro dobré a lepší toho ouřadu, tvrz a dvůr Hostivař při vsi Hostivaři, prvé k ouřadu náležité, koupiti i také dvůr řečený Prače nad touž tvrzí a vsí (jakž pak o ten s JMCskou již v jednání jest) k tomu připojiti, a těmi dalšími nepříležitými vesnicemi, prodadouc je, to, co výš dotčeno, zaplatiti JMCské a stavův, aby to k vykonání svému přivedeno býti mohlo, jmenovaný nejvyšší purkrabě Pražský za povolení tímto obecním sněmem žádajíc. Kdež JMCská s stavy království tohoto tomu vyrozuměvše, že on Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabě Pražský, nemalé dobré a užitečné toho ouřadu v tom obmejšlí a důchody ty zlepšiti takové vůle jest: k tomu povolení dávati ráčí a dávají, tak jakž jest sám on nejvyšší purkrabě Pražský to předložil; kdyžbykoli ten statek Hostivařský, též dvůr Prače stržil, a proti tomu o takové vesnice nepřiležité buďto prodajem, směnou s osobami z stavuov se namluvil a urovnal, o tom aby nejvyšším úředníkům a soudcům zemským při soudu zemském, po takovém trhu a směně nejprve příštím, zprávu svou učinil a dal. A stavové království tohoto dotčeným nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tímto obecním sněmem i také relací plného sněmu dskami zemskými na to zapsanou tu plnou moc dávají, aby, vyrozumějlce takovým trhům a prodajům, neb směnám a ty za slušné uznajíce, předkem vklad takových trhův napřed jmenovaných dvorův, Hostivařského též Pračského, k témuž úřadu nejvyššího purkrabství Pražského ve dsky zemské přijali; i také dále proti tomu vesnice odprodané, aneb směny, každému z těch, komužby co toho odbyto bylo, do desk zemských k dědictví skrze jisté relatory, z prostředku svého vyslané, vložiti mohli a vložili.

Opatrujíc také při tom on Vilém z Rožmberka to, cožby tak v jmenovaném úřadu svém na statcích, k tomu náležitých, i z vlastního k tomu nákladu svého na pivovaře, dvořích a ovčiních, přivětšením svrchkův a nábytkův i jinými opravami, zlepšil, aby na potomní budoucí časy nic toho zase umenšováno nebylo, uvolil se jest dobrovolně v to, že všecka ta zlepšení od svrchkův a nábytkův, a užitky přivětšené v inventář uvésti a ten pod pečetí svou nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, k složení toho při dskách zemských, podati chce, aby potomnímu nejvyššímu purkrabí Pražskému a dále každému, od jednoho druhému, budoucně podle téhož inventáře všecko to zouplna bez umenšení také postupovati povinné bylo.

Jestližeby pak buď on Vilém z Rožmberka, aneb jiní budoucí nejvyšší purkrabové Pražští v čas držení téhož ouřadu na sobě smrtí z tohoto světa sešli, tehdy dědicové a budoucí jich, kteřižby po smrti toho statek sdědili a toho v držení vešli, povinni býti mají jinému nejvyššímu purkrabí Pražskému, podle téhož inventáře, kterýž také pro budoucí pamět a opatřeni toho ve dsky zemské vložen býti má, všeho tak bez umenšení postoupiti, a čehožby se pak na čemžkoli nedostalo, to doplniti a od sebe odvozovati.

Pakliby také potomní který nejvyšší purkrabě Pražský pro památku svou více při statcích toho úřadu, mimo ten výš dotčený inventář, zlepšil a užitkuov přivětšil, tehdy od jiných budoucích i s tím také to všecko zouplna, výš psaným způsobem, potomním nejvyšším purkrabím odstupováno a bez umenšení odvozováno býti má. Jakž pak dále toho povoleni a nařízení relací od stavův království Českého dskami zemskými zapsaná též to v sobě obsahuje a zavírá.

Povolení země osobám.

Kdež také Jiří z Lobkovic na Hazmberce a Libochovicích, JMCské rada a komorník, na stavy tohoto království to, jak s JMCskou o výplatu panství Hrádeckého jisté snesení má, a že také JMCská jemu Jiřímu z Lobkovic další sumu do pět tisíc kop míšeňských na opravu téhož panství neb z milosti připsati té milostivé vůle býti ráčí, jest vznesl; tolikéž, kdež Šebestian Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte, panství Rabštejnské v sumě přes 56 tisíc kop drží, aby JMCská to bud na díle neb všecko jemu Šebestianovi Šlikovi, anebo komužkoli jinému, k dědictví prodati neb směniti moci ráčil; nicméně aby JMCská Janovi Vchynskému z Vchynic a na Nalžovech, purkrabí Karlšteinskému, sumu 30 tisíc kop grošuov českých aa panství Chlumeckém ujistiti moci ráčil, a to, ačby při témž panství statek Hradištský s jeho příslušenstvím, o čemž se zpráva dává, že k koruně náleží a království jest, čehož se uptáno v jistotě býti nemůž, kdyžkoliby se vyhledalo; též také, kdež JMCská o statek Kundratický, kteréhož na ten čas bratří Hysrlové v držení jsů, s nadepsaným Janem Vchynským námluvu učiniti a jemu dotčený statek k dědictví milostivě pustiti ráčil, a tolikéž o tom, duchovníli to statek neb království a všeckenli neb na díle jest, na ten čas věděti se nemůže: protož na milostivou žádost JMCské všickni tři stavové tohoto království k těm nadepsaným, výplatě, připsání, zápisu, k dědictví dáni, doprodání a ve dsky zemské vkladům povolení své jsou dali a dávají, tak jakž relací zemské plného sněmu obecního, o jednu tu každú věc obzvláštně na nynějším sněmu učiněné a dskami zemskými zapsané, to vše šíře v sobě obsahují a zavírají.

O důl Hrušky na Horách Kutnách.

Jakož jsou šepmistři na Horách Kutnách připomenutí učinili, kdež jsou stavové k snažné žádosti jich na sněmu léta tec. 76 půl druhého tisíce kop gr. č. na důl Hrušky svolili, i poněvadž oni vedle téhož svolení jsou se v touž sumu půl drahého tisíce kop gr. č. pro vzdělání týchž dolův vzdlužiti musili, prosíc, aby jim od stavův k zaplacení ta suma předešle svolená vydána byla: ačkoli stavové jsou sobě to ku paměti, což tak od dotčených šefmistrův připomenuto a jaká žádost na všecky tři stavy vzložena jest, přivedli, však by tomu rádi vyrozuměli, nač a v jakém vydání a k jaké platnosti týchž dolův jsou ty peníze vynaloženy; k čemuž jsou všickni tři stavové volili Karla z Bibrštejna a na Děvíně, Beneše Benedu z Nectin a na Vilémově a Pavla Grimilera z Střebska, prubíře zemského, ti aby mezi tímto časem a letničným soudem zemským, snesouce se o den, na Hory Kutny sjeli, ty doly a náklady spatřili a počet od šepmistrů přijali a o tom v čas soudu zemského letničného, nejprve příštího držení, nejvyšším ouředníkům a soudcím zemským zprávu svou učinili a v známost to uvedli. A tímto sněmem týmž ouředníkům a soudcím zemským se moc dává, když tomu, že to k dobrému a užitečnému tohoto království jest na ty předepsané doly vynaloženo, porozumějí, aby poručili ty tři tisíce, jakžby to od nich nařízeno bylo a odkud zaplaceny býti mají, jim šepmistrům Hor Kuten vykázati.

Závěrek sněmu.

Avšak toto naše svolení sněmovní všech tří stavův tohoto království Českého, kteréž z žádné povinnosti než na milostivou žádost JMCské z své svobodné dobré vůle činí, není a býti nemá k žádné ujmě, škodě a nějakému protržení privilejím, právům, svobodám, řádům, starobylým zvyklostem a pořádkům království tohoto nyní, na časy budoucí a věčné. A JMCská také stavům na to revers dostatečný vydati míti ráčí.

Léta etc. 1577 relatorové na sněmu obecním, kterýž držán byl v pondělí po hromicích.

P. Vilím z Rožmberka a na Českém Krumlově, správce a vladař domu Rožmberského a nejvyšší purkrabí Pražský.

Ladislav starší z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyšší hofmistr království Českého.

Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic na Líčkově a Chomutově, nejvyšší komorník království českého.

Adam z Švamberka na Přindě a Volši, nejvyšší sudí království českého.

Vratislav z Pernštejna na Tovacově a Litomyšli, nejvyšší kanclíř království Českého.

Jan z Valdštejna a na Sedčicích, nejvyšší sudí dvorský království Českého a hejtman Menšího města Pražského.

P. Jan mladší Bořita a Jan Bořita z Martinic a na Karlštejně, purkrabí Karlštejnský.

Zbyněk Berka z Dubé a z Lipého a na Zákupí, nejvyšší khaumermejster [sic] království českého.

Jaroslav Smiřický z Smiřic a na Kostelci nad Černými lesy, JMCské dvoru maršálek v království Českém.

Zdeněk z Vartmberka a na Buštěhradě, hejtman Nového města Pražského.

Jiřík Zajíc z Hazmburku a na Mšeném.

Jiřík z Lobkovic a na Libochovicích, JMCské komorník.

Adam z Hradce a na Hradci a Hluboké, JMCské komorník.

Vácslav Zajíc z Hazmburku a na Strakonicích, nejvyšší převormistr království Českého, přiznal se na místě jeho pan Jiřík Zajíc.

Laurenc Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu z Lokte, JMCské rada a hejtman Starého města Pražského.

Jindřich z Valdštejna na Dobrovici a Kunstburce, JMCské rada.

Mikuláš Kavka Říčanský z Říčan a na Štěkni, JMCské rada.

Joachym Novohradský z Kolovrat a na Kosatkách, JMCské rada a zřízené komory české president.

Jaroslav Libštejnský z Kolovrat a na Petršburce, JMCské rada a markrabství Dolních Lužic landfojt.

Jan Šlejnic z Šlejnic a na Nesvitích, JMCské rada a markrabství Horních Lužic landfojt, na místě jeho p. Mikuláš Kavka.

Zikmund Kafuňk z Chlumu a na Chotejříně.

Voldřich Říčanský z Říčan a na Pinovanech, p. sudí přiznal se.

Jan z Sovince a z Doubravice a na Toužetíně.

Abdon Bezdružický z Kolovrat, p. Jan z Kolovrat přiznal se.

Rudolf purkhrabí z Donína.

Vácslav purkhrabě z Donína a na Oujezdci.

Vácslav Rychnovský z Rychnova a na Kaclířové.

Jan z Roupova a na Roupově.

Hynek z Roupova.

Vilím Sviták z Landštejna a na Krasově, p. Jindřich z Valdštejna přiznal se.

Karel Mracký z Dubé a na Šemberce.

Jan Sezima z Sezimova Oustí.

Fridrich z Lobkovic a na Peruci, p Děpolt přiznal se.

Karel z Vartmberka a na Svijanech.

Karel z Valdštejna.

Volf z Rabštejna a na Hostinné, z pánu o v.

Michal Španovský z Lysova a na Pacově, nejvyšší písař království Českého a JMtí císařové, jakožto králové české, podkomoří měst v království Českém.

Burian Trčka z Lípy a na Světlé nad Sázavou, podkomoří království českého.

Jan Vchynský ze Vchynic a na Nalžovech, purkrabí Karlštejnský.

Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušících, purkrabí kraje Hradeckého.

Adam Nebilovský z Drahobuzi a na Polině.

Jan starší Vratislav z Mitrovic na Skřípli a Litni.

Humprecht Černín z Chudenic a na Chudenicích, JMCské rada a hejtman hradu Pražského.

Albrecht Bryknar z Brukštejna a na Libni nad Vltavou, JMCské rada a prokurátor v království českém.

Jan Dlúhoveský z Dlouhé vsi a na Zavlekově, JMCské rada, na místě jeho přiznal se p. hejtman.

Adam Muchek z Buková a na Pičíně, JMCské rada.

Jiří Slepotický z Sulic a na Libři, JMCské rada.

Zikmund Brozanský z Vřesovic a na Brozanech, JMCské rada.

Václav mladší Bechyně z Lažan a na Lhotě, JMCské rada, na místě jeho přiznal se p. Adam Muchek.

David Boreň ze Lhoty a na Mikovicích, na místě jeho p. Racek Vchynský.

Ctibor Sluský z Chlumu a na Tuchoměřicích, na místě jeho p. Jablonský.

Václav Kaplíř z Sulevic a na Milešově, přiznal se p. syn jeho.

Jan Jablonský z Jabloně.

Václav Vřesovec a na Byšicích, na místě jeho přiznal se p. Zikmund Brozanský.

Šebestián Leskovec z Leskovce a na Staré Červené Řečici.

Jetřich mladší z Vřesovic.

Mikuláš Záleský z Prostého a na Zálesí.

Adam Chřepický z Modličkovic, z vládyk.