A tyto osoby od stavuov za berníky voleny jsou: z stavu panského Čeněk Míčan z Klinštejna a z Roztok na Kamenici a Hostivaři, purkrabě hradu Pražského, stavu rytířského Mikuláš Bryknar z Brukštejna a na Zapích, stavu městského Daniel Švik, měštěnín Nového města Pražského; kterýmžto berníkuom za práci jich z též berně toto dáno býti má, osobě stavu panského dvě stě kop gr. českých, osobě stavu rytířského půl druhého sta kop gr. českých, osobě stavu městského jedno sto kop gr. českých. A tíž nejvyšší berníci mají a budou tím povinni ihned po vyjití toho terminu, totiž času svatého Martina, léta tohoto 76 k tomu každému, kdož by se nepřiznal anebo přiznajíce se berně nezpravil, nižádného v tom nešetříc a se neostejchajíc, ve všecken statek jeho listem obranným se uvázati a ten budou moci držeti a ho užívati dotud a tak dlouho, dokudžby se nepřiznali a podle toho listu přiznávacího sumy, pro kterouž by se též uvázání stalo i s škodami a náklady pro to vzešlými, nedali, a nicméně vidělo-li by se týmž berníkuom buď na svršcích, nábytcích do sumy té prodati, aneb díl toho statku v tom zastaviti, to bez překážky každého budou moci učiniti, a ten každý, kdož by nač tak půjčil, té zástavy do roka pořád zběhlého a dále, pokudžby to zase od něho sumou na to půjčenou vyplaceno nebylo, užiti má. A pakli by které osobě co toho od týchž berníkuov trhem v té sumě pokudž spravedlivě prodáno bylo, ten každý takového trhu dědicky též užiti má. Tolikéž i při druhém terminu při času hromnic léta 77 tíž nejvyšší berníci se zachovati mají.

Však s takovoužto při tom znamenitou vejminkou, jestliže by se v tom kterém terminu, nežli by ta buď jedna neb druhá berně vyšla, přitrefilo, že by veřejná hotovost v zemi království Českého buď všecka neb na díle vyzdvižena, aneb těch dvamecítma set koní, též všecky neb na díle, jakž se napřed píše, vypraveno proti nepřátelům bylo, tehdy z toho terminu berně J. M. C. dání sjíti a na touž výpravu obráceno býti má, a jestliže by ležení té veřejné hotovosti neb jakého počtu koní v poli až do druhého terminu se protáhlo, tehdy i ten druhý díl a při tom také těch půl třinácte tisíc kop grošův českých, kterýchž Pražané a jiná města na terminy a časy uložené vyplniti mají, ku pomoci výpravy takových dvamecítma set koní aby vynaloženo bylo; pakli by veřejnou hotovostí aneb těmi dvamecítma sty koňmi buď na díle neb všemi hnuto nebylo, tehdy cožkoli té sumy tak J. M. C. svoleno jest, má to na časy a terminy výš psané J. M. C. vyplněno a dáno býti.

Co se té sbírky sněmem minulým léta 75 z jistých věcí k zemi svolené dotýče, aby berníci k tomu roku volení takovou sbírku na jednom každém, kdož jsou jí ještě nezapravili, beze všeho prodlévání podle vyměření o tom týmž sněmem pokutami uloženými, žádného v tom nešanujíc, dovyupomínali, a cožkoli té vší se zběhne, o tom nejvyšším ouředníkuom a soudcím zemským, kterýmž se tímto sněmem k vyřízení toho moc dává, aby zprávu dali a dále se strany odvozování té sbírky jednoho každého času nejvyššími úředníky a soudci zemskými, jakby jim podle té moci v tom od stavuov dané, kde by takové sbírky (však ne jinam nežli na zemské potřeby) dávány býti měly, se oznámilo a poručilo, zpravili.

Co se pak markrabství Moravského dotýče v tom artikuli strany pomoci proti Turku, na tom jsou se snesli: z jednoho každého usedlého poddaného jejich po dvacíti groších českých, též z měst J. M. C., což v okršlku jich jest, z jednoho každého domu po puol druhé kopě grošův českých a z židuov, jakž předešlí sněmové ukazují, na dva rozdílné terminy, jakž by takoví termínové na budoucím sněmě obecním v markrabství Moravském nařízeni byli, aneb tak mnoho, což by táž berně vynesla, rozdělíc z lidí poddaných jich při každém terminu po desíti groších a z měst po čtyřidceti pěti groších českých, též z židuov podlé předešlých sněmův dáti a zapraviti. Kterážto všecka daně s tou jistou výminkou J. M. C. svolena jest, totiž, jestliže by z své tak svolené veřejné hotovosti, kteréžkoli zemi ku pomoci, aneb sami sobě co toho lidu jízdného i pěšího vypravili, aneb těch šest set koní ku potřebě své vlastní a pro obranu markrabství Moravského svolených do Uher podle svého v nadepsaném artikuli svolení poslali, tehdy kterýž by koli termín z té sbírky taková výprava předešla, ten při stavích téhož markrabství na záplatu a vychování těch šest set koní zůstati má a pakli by veřejnou hotovostí aneb těmi šestmi sty koňmi, jakž výš dotčeno, před prvním i druhým terminem hnuto nebylo, tehdy J. M. C. teprv taková svolená pomoc proti Turku kromě puol čtvrta tisíce kop grošův českých, kteréž sobě ku potřebě zemské z té daně vymínili a pozůstavili, při terminech, jakž ti od nich nařízeni budou, vydána býti má.

Vyslaní od stavuov knížetství Slezských o pomoc J. M. C. proti Turku jsou se s J. M. Kr. na místě J. M. C. snesli a tuto svolili: že J. M. C. za jeden rok sedmdesáte tisíc tolaruov a to na dva terminy rozdílná dáti mají, totiž na svatý Martin nejprvé příští prvního dílu třidceti pěti tisíc tolaruov a druhý díl na sv. Jiří léta 77. příští tolikéž třidceti pět tisíc tolaruov vyplniti mají, a taková pomoc od nich stavuov tím vším zpuosobem z domův a lánův, jakž stavové království Českého jsou to mezi sebou nařídili, podle dalšího také na sněmu jich toho vyhledání, vybrána býti má. Však též při tom s tou výminkou, jestliže by se přitrefilo a ňáký vpád vojenského tažení od nepřátel do knížetství Slezských se stal, aneb že by oni obyvatelé knížata a stavové veřejností svou proti nepříteli aneb těmi šesti sty koňmi a osmi sty pěšími, jakž napřed v artikuli o tom položeném šířeji stojí, hnouti, tažení a vypravení učiniti před kterýmžkoli terminem musili, tehdy takový termín berně nemá J. M. C. od nich vydáván býti, než má při nich ku pomoci takové jich výpravy zůstati. Než jestliže by v tom čase nežli by ty dva terminy prošly, žádné potřeby toho v knížetstvích Slezských nebylo a jakž se nadpisuje nenastalo, tehdy se táž pomoc berně J. M. C. na ty terminy výš psané úplně a docela vyplniti a dáti má.

Tolikéž vyslaní z markrabství Horních Lužic strany pomoci J. M. C. proti nepříteli Turku jsou se snesli: že J. M. C. takovouž pomoc jako i pominulého loňského roku na tento rok na dva terminy rozdílná, totiž na svatého Martina první díl a druhý díl na svatého Jiří potom příštího dáti a vyplniti mají; však z té berně ku potřebě jich země půl druhého tisíce kop grošuov českých sobě pozůstavují, tolikéž s takovou výminkou jako i stavové království Českého, markrabství Moravského a knížetství Slezských, přišlo-li by k veřejné hotovosti aneb výpravě lidu od nich jízdného a pěšího v těch časích a terminích výš psaných, aby za nimi táž berně toho terminu nastalá ku pomoci takové výpravě jich zůstala.

Toto se pak při tom vymiňuje, jestliže by se kterým poddaným všech stavuov v království Českém, markrabství Moravském, knížetstvích Slezských, též markrabství Horních Lužic v tom roce berně svolené škoda jakáž koli buďto ohněm, povodněmi, povětřím a krupobitím z dopuštění božího stala, aneb že by kteří poddaní od pánův svých buď po předešlé škodě neb jináč lhůty měli a platu jim nedávali, to jeden každý v listu svém přiznávacím pod pečetí svou, co jest se kterým poddaným jeho škody stalo, doložíc, což by z toho berně dáti přišlo, sníti a přijmouc to k svému svědomí, té berně dáti povinen býti nemá.

A kdež také J. M. C. při stavích tohoto království i také vyslaných z jiných zemí k tomu příslušejících a připojených toho milostivě žádati ráčí, aby stavové J. M. C. ještě dále posudné z piv na vychování dvoru J. M. C. z upřímné náchylnosti svolili: i stavové království tohoto ku paměti to sobě přivedše na jaký způsob všech pominulých let takové posudné z piva na vychování dvoru J. M. C. pro dobré a užitečné J. M. C. a téhož království jest svolováno bylo a nejvíce pak, poněvadž toho z mnohých znamenitých a důležitých příčin království tohoto veliké potřeby jsou, aby J. M. C., jakožto král český, dvorem svým, pokudž nejvíce možné, v tomto království býti ráčil, ale že pak těch pominulých let J. M. C. na dosti mále a nejmenším díle bytností a dvorem J. M. v království tomto jest zůstávati ráčil, nýbrž že taková pomoc k vychování dvoru J. M. C. jinde než v království s nemalou ujmou stavuov a jiným zeměm k dobrému jest přicházela, nad tím stavové zvláštní ztížnost i lítost mají, avšak proto vždy z té věrné a poddané a ponížené poddané k J. M. C., jako pánu svému nejmilostivějšímu, lásky a důvěřujíce se J. M. C. milostivému v tom stavuom se zakázání a ubezpečení, že J. M. C., pokudž nejvíce a nejčastěji možné jest, osobou J. M. v království tomto býti a zůstávati ráčí, a pakli by kdy pro znamenité a zvláštní veliké příčiny to býti nemohlo, tehdy aby žádného jiného nežli J. M. K., syna J. M. nejmilejšího, jakožto krále českého korunovaného, na místě J. M. v témž království zanechati ráčil. A tak na ten způsob stavové takové posudné z jednoho každého sudu piva, což se toho na prodaj vystaví, po čtyřech groších českých, kteréž od zavření sněmu tohoto ve dvou nedělích se začíti a až do svatého Jiří nejprvé příštího trvati má, jsou svolili, a to takto, aby polovici takového posudného, to jest po dvou groších českých J. M. C. šlo a od výběrčích krajských též v městech Pražských nařízenému rentmistru J. M. C. v království tomto proti jisté kvitancí odvozováno bylo; druhé pak dva groše ode všech výběrčích krajských i také měst Pražských mají při vyjití každého kvartálu nejvyšším berníkuom na hrad Pražský se dodávati a od týchž nejvyšších berníkuov nikam jinam obráceny býti nemají, nežli toliko na vychování dvoru J. M. K. a to tomu, komuž by J. M. to poručiti ráčil, proti dostatečné kvitancí, když by a dokudžby J. M. C. neb král J. M. v království tomto býti roku tohoto a zůstávati ráčil, což stavové za žádnou jinou příčinou neobmýšlejí ani v tom nic jiného neopatrují, než připomínajíce sobě předešlé časté na sněmích obecních stavuov ztížnosti a ponížené žádosti v té příčině, co v tom dobrého a užitečného J. M. C. a království tohoto, aby J. M. C. jestli by vždy pro jiné veliké zaneprázdnění a příčiny osobou svou v tomto království býti moci neráčil, ale J. M. K. zde na místě svém milostivě zanechati ráčil; tato výminka se obmýšlí a pominuta jest býti nemohla, jsouce stavové té poddané naděje, že J. M. C. nad tím žádné ztížnosti nésti, nýbrž v tom z výš psaných příčin své milostivé oblíbení míti ráčí. Při tom dále s takovým toho opatřením, jestli by kdy J. M. C. aneb J. M. K. bez zvláštně důležitých a znamenitých příčin, bez čehož by jinak býti nemohlo, ven z království tohoto vyjeti a dvorem svým jinde býti a zůstávati ráčili, tehdy ihned to posudní přestati má a toho obojího žádný vypravovati ani dávati povinen nebude, a poněvadž ta naděje není, aby k vychování dvoru J. M. K. takové dva groše z toho svoleného posudného postačiti mohly, stavové jsou té ponížené naděje, že J. M. C. dále to, což by se tak nedostávalo podle uznalé potřeby takového dvoru J. M. C. v tomto království vychování, milostivě opatřiti ráčí.

Což se pak pátého groše posudního, kterého J. M. C., nebo tak mnoho sumy, což by ten vynésti mohl, Její M. císařové milostivě žádati ráčí, dotýče: všickni tři stavové tohoto království šetříce také J. M. C. milostivé žádosti a Její M. císařové také zvláštní k stavům tohoto království a zeměm k tomu příslušejícím a připojeným milostivé náklonnosti, takový groš pátý k vybírání k zemi tolikéž od zavření sněmu tohoto až do svatého Jiří nejprvé příštího jsú svolili na taliový způsob, cožkoli takového pátého groše tak k zemi vyberou, to aby při jednom i druhém terminu výběrčí z každého kraje, též z měst Pražských, berníkuom tohoto království na brad Pražský odvedli; a tíž berníci nemají té sumy nižádnému, než jakž by jim o tom od soudu zemského poručeno [Tištěné artikule sněmovní mají ještě přidaná slova: "a kterak o tom vyměřeno."] bylo, vydávati. Kterážto všecka suma pátého groše tak k zemi vybraná jménem daru Její M. císařové obrácena a tomu, komuž by to Její M. poručiti ráčila, odvedena býti má. V té ponížené naději stavové to činíce, že je Její M. císařová dalším na stavy tohoto království v podobných příčinách žádosti vzkládáním pro mnohé ztížnosti, daně a náklady milostivě ušanovati ráčí. Při vybírání pak takového posudního, též dobývání jeho, aby všecken ten řád jakž jest sněmem léta sedmdesátého prvního i jinými předešlými pod jistými pokutami nařízeno, zachován byl.

A k vybírání takového posudního na tento rok svoleného tito výběrčí nařízeni jsou: v kraji Bechyňském Zikmund Malovec z Malovic a na Vejrči, v kraji Prachenském Kundrat Pernklo z Šejnrejtu a na Pacově, v kraji Plzeňském Dobeš z Šlovic a na Puclířích, v kraji Žateckém Šebestian Vřesovec z Vřesovic a na Tauchovicích, v kraji Litoměřickém Kašpar Belvic z Nostvic a na Libochově, v kraji Rakovnickém Jiřík z Násilí a na Krušovicích, v kraji Slánském Benjamin Sluzský z Chlumu a na Tuchoměřicích, v kraji Boleslavském Albrecht Pětipeský z Chyš a z Egrberku a na Cetni, v kraji Hradeckém Jan Kapoun z Svojkova a na Bartoušově, v kraji Chrudimském Ctibor Kapoun z Svojkova, v kraji Čáslavském Jindřich Hlaváč z Běhušic a v Ronově, v kraji Kouřimském Mikuláš Bryknar z Brukštejna a na Zapích, v kraji Vltavském Adam Voračický z Paběnic a na Prčici, v kraji Podbrdském Jan Ježovský z Lub a na Starém Kníně; za kteroužto práci jednomu každému výběrčímu na ten rok po padesáti kopách groších českých dáno býti má. A nicméně z hrabství Kladského, z panství Hrádeckého a Loketského to všecko strany nařízení veřejné hotovosti berně jednoho i druhého terminu, též posudního svolení i při všem jiném což v tomto sněmu obsaženo jest, zachováno býti má.

A vyslaní od stavů markrabství Moravského také J. M. C. z jednoho každého sudu piva ječného neb bílého, kteréž se na prodej vystaví; po 4 groších bílých do roka pořád zběhlého na terminy, jakž předešlými sněmy jich [....] tolikéž i Její M. císařové pátý groš posudného, aneb což by ten vynesl, od zavření sněmu, kterýž při navrácení výš dotčených vyslaných domův držán bude, do roka na dva terminy jsou svolili; na takový při tom také způsob, aby již Její M. více jich stavův markrabství Moravského na budoucí časy strany takového pátého groše obtěžovati neráčila, neb by již více stavům to svolovati možné nebylo.

A z knížetství Slezských vyslaní tolikéž z každého sudu piva též ječného i bílého, kteréž se na prodaj vystaví, za jeden rok tím vším způsobem, jakž i pominulého sněmu, i také pátý groš na tento čas až do roka toliko vybrati a z toho Její W. císařové v poníženosti dar poctivý poddaně darovati jsou se svolili, a což by nad takový dar té sbírky téhož pátého groše výše přebíhalo, to aby na potřeby zemské a spravení střelby polní vynaloženo bylo. V té také ponížené naději, že již dále podobnými žádostmi za příčinami jich ustavičných pomocí činění, pominuti a ušanovani budou.

Vyslaní od stavův z markrabství Horních Lužic J. M. C. z každého sudu ječného neb bílého piva také po čtyřech groších bílých z toho, kteréž se na prodej vystaví, též pátý groš bílý posudného vybrati a ten Její M. císařové, aby v tom rovnost s královstvím Českým a jinými příslušejícími zeměmi zachovali, darem odvésti jsou se snesli. Poníženě také za to prosíc, poněvadž města jich postryšným z obilí jsou obtížena, aby již dále takovými žádostmi pominuti byli.

Což se těch starých reštantův dotýče, to jsou sobě stavové ku paměti přivedli, kterak J. M. C. na sněmích předešlých i nyní sobě to, že by jich za stavy království tohoto mnoho zůstávati a zadržáno býti mělo; ztěžovati jest ráčil, i všelijak jsú stavové na to myslili a to s bedlivostí vyhledati poručili, též sami nejvyšší ouředníci a soudcové zemští předešle na tom jsou seděli a s pilností v to nahlédli, co by toho kal za stavy berní svolených a J. M. C. náležitých pozůstávalo; to jsou spatřili, že ne tak na mnoze těch starých reštantuov jest, jakž J. M. C. spraven býti ráčí, než víc to omylem J. M. C. v zprávě přišlo, nežli se vyhledati mohlo a to tak, že jsou v těch časích mnozí zemřeli, statky zprodali a držitelé jich se změnili a nicméně co prvé jeden držel to potom na několik díluov, buďto prodajem neb rozdělením bratří, přišlo a při každém tom dílu zouplna z berně napomínáno jest, také mnozí vymřevše statkové jich k rozličnému roztržení přišli ano také na větším díle těch reštantů jest, kterých se kde a na kom upomínati neví, čehož všeho dosti skrovná suma jest a kdyby i na to vždy předce nastoupiti se mělo, tehdy za práci pro to vynaloženou nestojí.

I J. M. K. všichni tři stavové poníženě prosí, aby se J. M. K. k J. M. C. přimluviti ráčil, aby J. M. C. od takových měšťanův, poněvadž na mále a nejisti jsou, upustiti ráčil, nebo všickni staří počtové až do léta 71. jsou od nejvyšších berníkuov učiněni. J. M. C. všichni tři stavové poddaně, jakž i prvé na sněmu obecném, kterýž se na hradě Pražském léta 74. v pondělí po božím Těle držel, poníženě prosili i ještě prosí, aby J. M. C. nejvyšším ouředníkům a soudcím zemským do soudu zemského nejprvé příštího psaní učiniti a o tom jim poručiti ráčil, aby ty předešlé berníky, kteříž toho při stavích každého sněmu žádostivě hledají a za to prosí, kvitovati mohli; nebo již za takovými příčinami po počtech učiněných pro nekvitování a v tom nebezpečenství zůstávání ani osob, které byl k sobě to přijíti a za berníky býti chtěly, stavové dostávati nemohou, a nyní pak od téhož léta 71. jiní berníci, kteříž byli, počty činiti rádi chtějí a za to, aby od nich přijati byli, žádají. Protož tíž berníci ihned po zavření sněmu tohoto na ty reštanty těch let zadržalé tím vším způsobem, jakž o tom jedním každým sněmem vyměřeno jest, nastoupiti a je dovyupomínati mají a tím povinni jsou. A stavové království tohoto k přijetí počtův od týchž berníkuov od nadepsaného léta 71 až posavad na sněmích zřízených volili jsou Jana Bořitu z Martinic na Karlštejně, purkrabě Karlštejnského, Hynka Berku z Dubé a z Lipého a na Zákopí; nejvyššího kamrmajstra království Českého, Zdenka z Vartmbetka a na Buštěhradě, J. M. C. radu a hejtmana Nového města Pražského, Humprechta Černína z Chuděnic a na Chuděnicích, J. M. C. radu a hejtmana hradu Pražského, Jiříka Slepotického z Sulic a na Libři, J. M. C. radu a Hertvika Zeidlice z Šenfeldu na Zvoliněvsi a Lánech, stavu městského Jana Kutovce z Aurazu, Ondřeje Zutera a Martina z Šenvaldu, kteříž po narození panny Marie v pondělí nejprvé příští na hrad Pražský se sjeti a na to ihned aby zasedli a takové počty přijíti a při témž soudu nejprvé příštím nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským v známost uvésti majf, a stavové tímto sněmem jim nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským moc dávají, pokudž pořádné počty býti poznají, aby též osoby vykvitovati moc měli; pakli by která osoba z jakéžkoli slušné příčiny při tom počtu býti nemohla, tehdy nicméně jiné osoby, ničímž sobě překážeti nedadouc, předce to předsevzíti a takové počty, jakž výš dotčeno, aby přijímaly, a to k místu a k konci přivedly a soudu zemskému přednésti mají.

A kdež stavové jsou sobě to nemálo ztěžovali, kterak těchto pominulých let na mnohé osoby po drahných letech o berni již prvé vypravenou jest nastupováno a lidé k outratám zbytečným a ztížnostem vedeni, tak že kvitancí vyhledávati a do Prahy jezdíce ty okazovati, někteří pak kvitanci potrativše, aneb po jiných předešlých držitelích trhem aneb jinak statku docházejíce, když se kvitancí doptati nemohli, takové berně podruhé dáti jsou museli: i aby takový neřád a zbytečné i škodné osob z stavův ztěžování dále průchodu svého míti nemohl, na tomto jsú se všickni tři stavové království Českého s J. M. K. na místě J. M. C. snesli, aby nejvyšší berníci již dále na to pilný pozor měli a berni při každém terminu přišlou zouplna k vyupomínání přivedli; pakli by mimo terminy již pominulé jaké reštanty bezelstně pozůstaly a tíž berníci od zavření sněmu tohoto až do tří let každého toho, kdož tak berně zadržel, nenapomínali a jí nedobyli, tehdy již po vyjití výš dotčených tří let žádný více z takové berně napomínán býti nemá. Než jestli by se při tom to našlo, že by nejvyšší berníci komu v tom folk činili a nespravení takové berně vědomě přehlídali a takto skrze nedbanlivost vyupomínati obmeškávali, tehdy o to k týmž berníkům hledíno býti má.

A poněvadž stavové Dolních Lužic omluvu svou a příčinu nevyslání na tento sněm obecní J. M. C. poddaně předloživše připověděli, oč stavové království tohoto a vyslaní z jiných zemí se snesou a zavrou, že se oni také v tom poslušně a poddaně zachovati a ukázati chtějí: protož všickni stavové J. M. C., tolikéž vyslaní z zemí k království tomuto příslušejících poníženě prosí, aby J. M. C. je stavy Dolních Lužic také k rovnosti všech svolení na sněmu tomto učiněných přivésti ráčil.

Co se krajiny Chebské dotýče, J. M. C. všickni tři stavové království tohoto poníženě prosí, aby J. M. C. obyvatelstvo též krajiny k tomu, aby ve všech artikulích tohoto obecního svolení s stavy tohoto království, jako i jiné země k němu přináležející, rovnost nesli a to od sebe vykonali, přidržeti a k tomu přivésti ráčil.

A jakož také J. M. C. na stavy tohoto království a vyslané z zemí přislušejících milostivou žádost vzložiti jest ráčil, poněvadž vedle vuole a vnuknutí pána Boha všemohoucího na jistou radu a dobré zdání království Polské k sobě přijíti a přísahu náležitou poslům k J. M. C. od stavův jmenovaného království Polského a zemí k němu přislušejících vypraveným vykonati ráčil, na čemž, aby J. M. C. v dokonalé vladařství a panování téhož království Polského přijíti ráčil, J. M. C. královstvím a zemím a tak všemu křesťanstvu vysoce a mnoho záleží, aby stavové, když k tomu přijde, jakou by pomoc J. M. C. k tomu učiniti chtěli, se světle otevřeli: i předkem všickni tři stavové tohoto království a vyslaní z zemí k němu příslušejících a připojených to s velikým potěšením slyševše takto uznávají, když pán Buoh všemohoucí z milosti své svaté J. M. C. vladařství a panování toho království dojíti dáti ráčí, že ne toliko J. M. C., též dědicuov J. M. království a zemí, ale také všeho křesťanstva dobré a užitečné na tom záležeti bude, a tak na pánu Bohu takového vladařství J. M. C. věrně a upřímně žádají. Nevědouce pak stavové tohoto království, jakého J. M. C. úmyslu a předsevzetí v tom býti ráčí, také při sobě toho, jakou by pomoc J. M. učiniti a o tu se snésti měli, na tento čas najíti jsou nemohli, však jiného se nenadějí, než že J. M. C. podle vysokého rozumu J. M. a s krevními i s příbuznými přátely J. M., potentáty křesťanskými, též kurfiršty a knížaty svaté říše to, kterak by dále J, M. C. k takovému vladařství přikročiti a jak to předsevzíti ráčil, dostatečně uvážiti ráčí. A tak když by pán Buoh všemohoucí těm královstvím Českému a Polskému i jiným. zemím jednu hlavu dáti ráčil, jisté jest, že by to k oslavení a rozšíření jazyka slovanského, mezi všemi národy k veliké pochvale a ne přáteluom všeho křesťanstva k nemalému ostrachu se vztáhnouti mohlo. K čemu když dále podle výš dotčeného uvážení přijde a stavuom tohoto království v známost to uvedeno bude, což v tom užitečného k zachování a rozšíření důstojenství J. M. C. a k dobrému království tohoto a zemí příslušejících i také k dotvrzení jednoty a dokonalého s královstvím Polským bratrství [V tištěných artikulech sněmovních jsou ještě slova: "dobrého srozumění přátel."] a sousedství stavové uznají vedle J. M. C. spolu s jinými všecko to, což věrným poddaným náleží a sluší, podle nejvyšších možností svých učiniti a k J. M. C. se poddaně a všelijak povolně, jakž jsou to vždycky prvé tak činili, ukázati nepominou.