Tolikéž jiné země.
A též vyslaní od stavuov markrabství Moravského také to v nemalém rozmyšlení majíce, poněvadž J. M. C., jak by to J. M. strany téhož království Polského předsevzíti a začíti chtíti ráčil, nic toho oznamovati neráčí, že J. M. C. na to žádné odpovědi dáti a na místě stavův markrabství Moravského nic svolovati nemohou; než jestliže J. M. C. strany toho artikule co při stavích téhož markrabství na sněmu jich obecním milostivě jednati ráčí, že stavové téhož markrabství Moravského (v čemž poslové od nich vyslaní jich zavazovati nemohou) bude-li stavuom co možného a proti svobodám jich nebude, J. M. C. svou poníženou odpověď dadí.
Nicméně vyslaní z knížetství Slezských a tolikéž z markrabství Horních Lužic, poněvadž by jim o J. M. C. první i nynější radě a obmýšlení strany koruny Polské i jiných pomocí, které by se J. M. C. od kurfirštův, knížat a jiných stavův svaté říše učiniti měly, vědomé není, že za tou příčinou tak vyslaným z týchž knížetství Slezských a Horních Lužic v nic podvoliti a več dále se dáti, vysvětliti trefiti nemůže.
O minci.
Což se pak cizích zlých a nehodných mincí, kteréž přes nejedna o tom jistými sněmy nařízení a zápovědi vždy předce do království tohoto k veliké škodě J. M. C. a tohoto království se vnášeti nepřestávají, dotýče: protož J. M. K., na místě J. M. C., jakožto krále českého, s stavy tohoto království též posly markrabství Moravského na tomto jest se snésti a konečně zuostati ráčil, aby mince tohoto království podle zrna a stříže, jakž tuto doleji pořád položeno jest, dělána a bita byla.
Totiž: zlatý dukát český, těch 72 kusův 350/640 díluov dobře načisto vypravených na jednu hřivnu pražskú vcházeti má, a fejnu zlata aby 23 karaty a osm krejnův držela; kterýžto dukát český, též uherský, kterýž by se v zlatě, zrnu a stříži s českým dukátem srovnával, platiti a brán býti má po 108 krejcařích.
Co se pak zlatých Salcpurských a korun všelijakých, též zlatých rejnských dotýče, k tomu od J. M. K. na místě J. M. C., jakožto krále českého, a od všech tří stavuov tohoto království nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, též radám J. M. C. soudu dvorského a komorního království Českého moc tímto sněmem se dává, aby jakž nejdřív možné bude, to předsevzali a nadepsané mince zlaté cizí skrze prubýře J. M. C. a prubýře zemského, coby která ta,jedna každá platiti a po čem brána býti měla, proti dukátům českým a uherským zprubovati dali, a tak dále o to s J. M. K. na místě J. M. C. se snesouce, podle toho uvážení, aby skrze mandáty J. M. C. ihned to, jako strany mince stříbrné publikováno, nicméně také stavuom markrabství Moravského v známost uvedeno bylo.
Tolaruov pak na hřivnu pražskou vcházeti má kusuov osm a tři čtvrti a hřivna fejnu držeti čtrnácte lotův jeden kventl a jeden peníz.
Grošuov bílých též na hřivnu vcházeti má sto a dvadceti šest kusuov dva peníze bílé, a držeti má hřivna fejnu šest lotuov a tři kventle.
Item, puol groše bílého na sedm peněz malých též bito býti má, o čež se dále strany zrna a stříže úředníci mince, aby proti zrnu výš nadepsanému náležitě srovnati se mohlo, budou věděti jak narovnati.
Bílých pak peněz na hřivnu pražskou má vcházeti 659 kusuov a hřivna fejnu držeti pět lotuov. Malých peněz na hřivnu pražskou má vcházeti 733 kusův a hřivna fejnu má držeti dva loty tři kventle.
Kteréžto mince z jednoho každého verku jeden celý tolar napoli rozdělen býti a jedna polovice J. M. C., jakožto králi českému, zůstati a druhá polovice hned také na dvě rozdělena a jedna čtvrt průbýři J. M: C. a druhá čtvrt průbýři zemskému dána aby byla a však průbýř J. M. C., což by jemu mimo zpruobování zuostalo, to hned zase do mince má navrátiti, než průbýři zemskému druhá čtvrt zůstati má.
Též z grošuov bílých a peněz bílých i malých, jakž od starodávna bývalo, dodáváno býti a on průbýř to proti průbýři od J. M. C. v minci J. M. C., v království tomto nařízené, průbovati má.
Té pak vší mince, tak k průbě podané, polovice jedna témuž průbýři zemskému a druhá J. M. C. zuostati má.
Také úředníkuom v minci na hřivně výš jmenovaného zrna a stříže, aby nic více na jedné hřivně celých, puol neb čtvrti tolařích nežli jeden peníz a na bílých celých i puol groších, tolikéž bílých i malých penězích z jedné hřivny toliko puol druhého a nejvýš dva peníze abganku M. pasírováno býti. Pakli by při kterém verku příhodou co výše se našlo, tehdy ihned při nejprvnějším verku aby úředníci mince to nahrazovati povinni byli.
Jestliže by pak ještě nad to větší abgang mimo to, jakž se svrchu píše, při které koli minci na hřivně se našel, to také úředníci mince aby J. M. C. a stavuom tohoto království ihned zase navrátiti povinni byli; a pakli by se toho nestalo, tehdy průbýř zemský to na nejprvnější soud zemský vznésti má, a jakž by od soudu zemského J. M. C. i budoucím králuom českým o tom zpráva dána byla, to J. M. C. každého času bez odtahuov aby k nápravě přivozovati ráčil.
Jestli by pak také týž průbýř zemský, kterého koli času, při té minci jaký koli neřád a nedostatek našel, tolikéž o tom hned při nejprvé příštím soudu zemském podle povinnosti své aby zprávu dal; a což by tu tak neřádného se našlo a od soudu zemského na J. M. C. vznešeno bylo, J. M. C. ráčí povinen býti bez prodlévání takový nedostatek a neřád k nápravě poručiti přivésti i také osobu tu, skrze kterou by se takový neřád a zlehčení mince stalo, skutečně trestati.
Tolikéž také ze všech jiných mincí v tomto království mince zlatá a stříbrná na jedny každé časy a verky tím vším zpuosobem, jakž strany mince i jiného starobylého zpuosobu na Horách Kutnách výše jest nařízeno, často psanému průbýři zemskému aby odvozovány a od něho průbýře průbovány byly. A poněvadž by týž průbýř sám osobně ke všem těm mincím odjížděti a každého času dohlídati nemohl, protož bude moci v těch místech, kdež by toho potřeba kázala, místo sebe jinou osobu k tomu hodnou naříditi, kteráž to všecko při průbování, tak jakž nahoře obsaženo, zachovati má. Jestli by pak tou osobou od něho průbýře nařízenou v tom, což povinně vykonávati má, kdy co sešlo, bude povinen sám on průbýř za to odpovídati a zase k tomu, kohož jest tak sobě nařídil, hleděti. A tak průbýř zemský bude se věděti strany zrna a stříže čím spraviti a vedle toho jak zachovati.
A poněvadž také mimo ty.tolary v tomto království bité, jiné cizí tolary jdou, kteréž v hodnosti stříbra, zrnu a stříži s tolary císaře Ferdinanda J. M., slavné paměti, a tolikéž J. M. císaře Maximiliana v tomto království se srovnávají, jako předkem kurfirštův svaté říše, duchovních i světských, arciknížat Jich M. rakouských, falckrabí Georg Honza, falckrabí Rejcharta, knížete Hanuše Fridricha saského staršího, knížete Hanuše Fridricha prostředního synův, knížete Hanuše Fridricha staršího, knížete Hans Viléma též saského, markrabě Joachyma Fridricha, administrátora magdeburského i jiných markrabuov brandenburských, knížat braunšvických, knížat grubenhojenských, knížete klevského, landkrabě heského, knížat meklburských, knížat z Anhaltu, arcibiskupa salcburského, biskupa vircpurského, biskupa minsterského, biskupa kamerychského, biskupa artichského, opata fuldeckého, opata kornejského, opata stabelského kláštera Tornu, hraběte z Henneberku, hraběte z Hornberku, hraběte z Oldenburku, hraběte ze Švarcenburku, hraběte z Mansfeldu, hrabat ze Štalberhu a Kynigštejnu, hrabat z Hauštajnu, hraběte z Montfurten, hraběte z Osfryslantu, hraběte z Regenštajna, hraběte z Moers, hrabství Kladského, města Kolína při Rejně, města Achu, města Libeku, města Vurmusu, města Frankfurtu, města Nornberku, města Hamburku, města Kostlaru, města Halle v Švábích, města Issen, města Nisy, tří měst Kampten, Švalen, Adeventer, města Kampten, města Konstancí, města Najmagen, města Bremen, města Luneburku, města Roztoku, města Magdeburku, města Brunšvejku, města Erfurtu, města Vratislavě. Jakž pak dále, aby se jeden každý v tom věděl dostatečněji jak spraviti a cizí nehodné mince se uvarovati, takové tolary, kteréž se tak po sedmdesáti krejcařích bráti mají (a mimo ty žádné jiné), k zřetedlnému spatření a tím se od jednoho každého spravení vytištěny a ode dne zavření sněmu toho ve dvou nedělích konečně podle mandátuov J. M. C. rozeslány po krajích a vůbec vyhlášeny budou.
Též také mince po šedesáti krejcařích po třidcíti a po desíti, což té již prvé v tomto království zdělané a bité jest a tolikéž groše saské po 10 krajcařích, na nichž ráz anjela stojí, ta předce tak při tom zůstati a v té míře, nicméně groš široký starý český a též groš rakouský starý, kteříž v hodnosti a rovni groši českému jsou, po devíti penězích bílých bráni býti mají.
Jiné pak všecky a všelijaké mince cizí, mimo ty výš jmenované a položené, buď na tolařích anebo menší, kdož by koli té co měl, tu aby předkem komora J. M. C. v tomto království Českém a dále jeden každý kteréhožkoli stavu mezi tímto časem a novým letem nejprvé příštím konečně vybyl. A po vyjití téhož času hned nic dále taková cizí mince, veliká aneb malá, buď v trzích neb v puojčkách a v jakýchkoli příčinách platiti a od nižádného vydávána a brána býti nemá.
Pakli by kdo přes tento čas nového léta nejprvé příštího takové cizí mince a již tehdáž neplatné co za sebou za,jakýmikoli příčinami zachoval, tehdy bude jí moci do mincí J. M. C., buďto v Praze neb na Hory Kutny aneb do Jochmstálu, též do Budějovic Českých dodati, za kterouž jednomu každému vedle hodnosti a valvací jinou dobrou bernou minci zvexlována a ta cizí zlá v jedné každé J. M. C. minci na tu nahoře nařízenou a jmenovanou českou minci zmincována býti má.
Po vyjití pak toho výš psaného času nového léta, kdožbykoli buď z obyvatelův království tohoto a zemí k němu příslušejících neb jiných cizozemcuov, kupcuov a handléřuov jakéhokoli stavu a národův, tolikéž židuov domácích i z jiných zemí, takovou zapověděnou a cizí minci pod jakýmžkoli obmyslem a zpuosobem neb ukrytím do země této vezl nebo nesl a s ní kdežkoli a na číchžkoli gruntech postižen byl, ten každý, kdož by jej tak v tom vyhledal a postihl, bude jemu moci takovou minci pobrati a k užitku svému, dadouc ji do mince proti náležité (vedle hodnosti její) záplatě, obrátiti. Pakli by ten s tu osobu, kteráž by s takovou zapověděnou mincí se najíti dala, býti nemohl, tehdy bude jej moci právem toho města, městečka neb vsi obstaviti a to právo povinno jest jemu na něm toho, jak se nadpisuje, dopomoci.
A toto nařízení strany mince, aby skutečně beze všeho přerušení stále držáno bylo má v městech Pražských i jiných královských, též panských a rytířských, v království tomto vždycky ve čtyřech nedělích jednou ve dni trhové o tom voláno a vůbec obnovováno býti, aby jeden každý nejinak než vedle toho nařízení pod pokutou na to uloženou se choval.
A kdež také jistá zpráva toho jest, že židé i jiní někteří pagament skupují a do mincí v tomto království dodávají, a tudy pro vlastní své zisky dobré přední mince zpajamentují a ven z země nesou, pod tím přikrytím to činíce, jakoby na to nějaké povolení míti měli: protož aby nižádný, jak z židův tak z křesťanuov, jakékoli povahy člověk by byl, toho se více po dnešní den nedopouštěl a kdož by pak v tom, an s takovou měnou a pagamentováním tak handluje a vůkol jde, od kohokoli byl by postižen, tolikéž jemu to pobrati a tak se v tom, jakž výše strany mince cizí nařízeno jest, zachovati bude moci, a k tomu každý v tom postižený aby na hrdle trestán byl.
Nicméně také, což se vezení pagamentův ven z země dotýče, kdožbykoli buďto z obyvateluov tohoto království aneb cizozemcuov v tom, že by co, od stříbra a zlata ven z země vezl aneb nesl, byl postižen, ten každý aby v pokutu zřízením zemským v artikuli V. 17. vyměřenou upadl.
A jakož také nynější průbýř zemský o minulém sněmu snešení stavů strany některých průb zemských, kteréž po někdy Janovi Bohemickém, předešlém průbýři zemském, tolikéž místodržícím jeho Tomášovi z Drosova za devadesáte a některých téhodnuov s některými pilnými a potřebnými registry po smrti jich obou za úředníky mince na Horách Kutnách zapečetěné, též potomně zinventované a zase spečetěné zůstávají, připomenutí jest učinil s tou při tom žádostí, aby jemu průbýři zemskému to v moc jeho vydáno bylo: i poněvadž strany takových průb s složenými při tom registry to ne jinam než stavům tohoto království, jako jich vlastní věc, náleží, protož stavové k tomu, aby jemu takové po nadepsaných Janovi Bohemickém a Tomášovi z Drosova průby pozůstalé i s registry dotčenými vydány a odvedeny byly, své povolení dávají a J. M. C. aneb J. M. K., na místě J. M. C., o tom nynějšímu mincmajstru království Českého, aby jemu to vydati nařídil, poručení učiniti ráčí.
Služba průbýři zemskému.
A poněvadž také týž průbýř zemský službou dosti skrovnou na tento čas opatřen jest, na kterúž, aby podle úřadu a povinnosti své tomu dosti učinil, vychovati by se nemohl, protož aby i v tom nedostatku škodnému zemskému, kterýž předešlých let za příčinou tak skrovného opatření průbýře a proti tomu nedbanlivého k těm mincem dohlídání spomoženo bylo: na tom jsou se všickni tři stavové království tohoto snesli, aby témuž průbýři k polepšení jemu služby z sbírky léta 75. svolené sto kop r. českých od nejvyšších berníkuov království tohoto dáno a proti jisté kvitanci jeho odvedeno bylo, a tak on, dostatečnější opatření k vychování svému majíc, aby tím bedlivěji a časně bez obmeškání vedle tohoto sněmovního nařízení i jinak podle povinnosti své to opatrovati a tomu dosti činiti mohl.
O meze a hranice.
A jakož jsou nemalé než časté mnohých osob království tohoto na minulých sněmích na všecky tři stavy ztížnosti strany mezí a hranic, kterak od cizozemcuov čím dále vždy více se do království tohoto vkračuje, vznešeny byly a za opatření žádaly, i poněvadž o tom předešlým sněmem léta 69. jisté svolení a stavů snešení se stalo a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským moc dána jest i také relací dskami zemskými, kterak by ta věc před sebe k vyřízení a k vykonání vzata býti měla, i minulým sněmem léta 7. pominulého připomenuta a zapsána jest: i na tom jsou se všickni tři stavové království Českého s J. M. K., na místě J. M. C., snesli, že tak jakž i prvé nejvyšším úředníkuom a soudcím zemským království tohoto Českého [plnou moc dávají], což se všech a všelijakých hranic a mezí téhož království Českého dotýče, kdež by tak od okolních zemí přes ně vkračováno bylo, aby oni moc měli osoby na výjezd týchž hranic a mezí voliti a s kurfiršty a knížaty z okolních zemí, kdež by o takové meze a hranice odpor byl, ty vyslané osoby buď přátelskou smlouvou neb právně před sebe vzíti, to k místu a k konci přivésti mohli.
O potvrzení erbanuňkuov.
Což se erbanuňkuov s okolními kurfiršty a knížaty obnovení dotýče, kteří by ještě obnoveni nebyli: za to stavové J. M. C. poddaně žádají, aby J. M. se k tomu přičiniti ráčil, aby což nejdříve možné, to před sebe vzato bylo a takoví erbanuňkové, kteří ještě s některými kurfiršty a knížaty posavád obnoveni nejsou, k obnovení [přijíti] a při dskách zemských pří výpisích, pivilejích se složiti mohli, a jestliže by kdo kdy výpisuov jich potřeboval, aby též toho jako privilegií užiti a dostati mohl. K kterémužto takových erbanuňkuov obnovení stavové volili jsou nejvyšší úředníky a soudce zemské, též rady J. M. C., kdyžbykoli od J. M. C. k tomu obesláni byli, obešlíc oni některé osoby z obce a z krajův, tu kdež jim oznámeno bude, povinni jsou se dáti najíti.
Povolení.
Jakož jsou Karel z Biberštejna a na Děvíně a Jiřík Mehl z Střelic na Krabštejně, J. M. C. rada a místokanclíř království Českého, na všecky tři stavy království tohoto vznesli a toho žádali, aby, kohož by z cizozemcuov v tom užiti a jemu statek svůj v tomto království ležící prodati, zastaviti, aneb zápisy dlužní na nich vzdělati mohli, k tomu své povolení dali: i na takovou jich Karla z Biberštejna a Jiříka Mehle žádost k tomu všickni tři stavové takto povolují, když by koli osobě stavu panského neb rytířského hodné statky své buď všecky neb na díle prodati, zastaviti, anebo zápisy dlužní na nich vzdělati chtěli, aby předkem osobu anebo osoby ty soudu zemskému oznámili a jmenovali, a stavové témuž soudu zemskému tímto sněmem moc dávají, když by táž osoba neb osoby, buď stavu panského neb rytířského hodná, tu všecku povinnost, jakž zřízení zemské ukazuje, učinila, tehdy nejvyšší úředníci a soudci zemští relací ke dskám zemským učiniti, tak aby do země přijat byl neb byli a povinnost, jak výš dotčeno, učinil neb učinili, moci budou.
Povolení.
A též jsou Ludvík a Hanuš, bratří z Šenfeldu a na Markvarticích, na všecky tři stavy království tohoto vznesli a za to žádali, aby, kohož by z cizozemcuov v tom užíti a jemu statek svůj Markvartice v království tomto ležící prodati mohli, k tomu své povoleni dali: i na takovou žádost jich k tomu všickni tři stavové takto povolují, když by koliv osobě stavu panského neb rytířského hodné statek svůj Markvartice prodati chtěli, aby předkem osobu tu, buď ta stavu panského nebo rytířského, soudu zemskému oznámili a jmenovali, a stavové témuž soudu zemskému tímto sněmem moc dávají, když by táž osoba stavu panského neb rytířského hodná tu všecknu povinnost, jakž zřízení zemské ukazuje, učinila, tehdy nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, relací ke dskám zemským učiniti, tak aby do země přijat byl a povinnost, jakž výš dotčeno, učinil, moci budou.
Přímluvy.
A jakož také stavové J. M. K. mnohých osob suplikací a ponížených žádostí a důležitých potřeb jejich podavše, přímluvu za ty osoby J. M. K., aby se k J. M. C. přimluviti ráčil, tak aby J. M. C. k jednomu každému se k žádosti ponížené jeho milostivě nakloniti ráčil, učinili: J. M. K. vždy ještě za přímluvu za též osoby k J. M. C. žádati nepřestávají, aby J. M. C. na ně svou milostivou paměť míti a takových přímluv stavův jim užiti dáti ráčil.
Povolení 3000 na Hory Kutny.
A kdež jsou šefmistři a rada na Horách Kutnách na všecky tři stavy vznesli a oznámili, že důl řečený Hrušky při Horách Kutnách na štole krejfské ležící, kterýž se od obce Hor Kuten od několika let i také jiných kverkuov pro vzdělání a rozšíření hor stříbrných znamenitými náklady a košty kveldikuje a dobývá, jímž se mnozí jiní dolové příležící a okolní na týchž horách stříbrných osušují, protože do sta later na hlubinu, na šíř pak po kluftách do sedmi set later vod a šlamu jest sfejlováno a dobyto a vždy ještě s nemalým počten koní i čeledi horní se dobývá a kveldikuje, a nemohouce pak pro nedostatek peněz na náklad jich vlastní téhož dolu stačiti stavů jsou poníženě žádali, aby jim na týž důl pomoc učinili: k jejichžto žádosti a potřebě týchž Hor Kuten prohlídajíce, tomu jsou povolili, aby tíž šepmistři a rada na Horách Kutnách do puol druhého tisíce kop grošuov českých se vdlužiti mohli a stavové pak při budoucím sněmu na ty cesty, odkudž by táž suma zase zaplacena býti mohla, mysliti a to opatřiti chtí.
Záplata dluhu Pražanuom.
A jakož jsou Pražané všech tří měst Pražských na některé zemské potřeby stavuom království tohoto jistých sum peněz půjčili, jakž jistoty jejich to, v sobě obsahují: na tom jsou se všickni tři stavové snesli a nejvyšším úředníkům a soudcím zemským to v moc tímto sněmem dali a dávají, aby oni jim dotčeným Pražanuom takovú sumu dluhu podle jistot jich a oučtu s nimi, z poručení z plného soudu zemského při berni učiněného, z sbírky té, předešlým sněmem léta 75. zemi svolené, dáti a zaplatiti poručili.
Závěrek sněmu.
Avšak toto svolení sněmovní všech tří stavuov království tohoto, též markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Horních Lužic, kteréž z žádné povinnosti než z své dobré a svobodné vuole jsou učinili, nemá býti a není k ujmě a ke škodě privilejím, svobodám, starobylým zvyklostem a pořádkuom nadepsaných stavuov království Českého a zemí k němu příslušejících.
A na to J. M. C., jakožto král český, podle svého milostivého uvolení týmž stavuom revers dostatečný aby dáti ráčil.