MS. úředních zápisů deskových s nadpisem "Červení sněmové od 1541 do 1582", v královském českém archivu zemském.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Maximilian, římský císař, uherský a český král etc., pán náš nejmilostivější, z mnohých a vysoce duoležitých příčin a potřeb J. M. C. a zemí J. M. se dotýkajících sněm obecní království tohoto Českého i také zemí k témuž království příslušejících a připojených rozepsati a k jistému času položiti ráčil, ale J. M. C. [aby osobně najíti se dáti ráčil,] pro odjezd J. M: na sněm říšský do města Řezna položený a rozepsaný, na kterémž s kurfiršty, s knížaty a stavy svaté Římské říše o znamenité vysoce důležité všeho křesťanstva a tak království tohoto a zemí k němu příslušejících a připojených se dotýkající potřeby, zvláště pak strany toho ouhlavního, dědičného a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka jednání míti ráčí, toho jest vykonati nikoli moci neráčil, a protož jest J. M. C. na místě J. M. nejjasnější kníže a pána, pana Rudolfa, římského, uherského a českého krále, pána našeho nejmilostivějšího, k stavuom království tohoto a k osobám z zemí k témuž království náležejících a příslušejících s plnou mocí vyslaným milostivě a otcovsky vypraviti a skrze J. M. K: takové příčiny a potřeby položení téhož sněmu stavuom království tohoto a poslům z markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Horních Lužic na tomto sněmu milostivě v proposicí své předložiti a oznámiti ráčil, jakž takové J. M: C. předložení to vše v sobě obsahuje a zavírá. Což všeckno všickni tři stavové království tohoto spolu s vyslanými z zemí k témuž království příslušejících a vtělených v pilném a bedlivém uvážení majíce a k srdcím svým připustivše, jiného se najíti nemůže, než že pán Buoh všemohúcí rozmnožením již přílišným hříchuov a nepravostí našich popuzen býti a metlou svou hroziti a téměř všemu křesťanstvu před oči stavěti ráčí.

A protož všickni stavové království tohoto, též zemí příslušejících a připojených s plnou mocí na tomto jsou se společně snesli a mezi sebou i také vůbec toto napomenutí učinili, aby jeden každý sám při sobě a rodině své, při služebnících, čeládce a poddaných svých to napraviti se snažil, od těch všech hříchův a rozpustilostí se všemi svými přestanouc ku pánu Bohu všemohúcímu se obrátili, srdcem poníženým a duchem pokorným za smilování, ukrocení hněvu jeho božského, za odpuštění hříchuov a odvrácení pokuty snažně prosili, v té celé víře a doufání, že na nás křesťany milosrdnýma očima vzhlédnouti a svůj hněv od nás odvrátiti ráčí:

Dále pak vedle takového milostivého J. M. C. předložení a na J. M. K. snažné jednání, uvažujíce stavové J. M. C. i všech zemí J. M. veliké potřeby, kterak by v takových velikých potřebách J. M. C. k obraně těch ubohých poddaných J. M., blízko tomu úhlavnímu nepříteli Turku přísedících křesťanův pomoc i také další opatření království tohoto a zemí k němu připojených před mocí, vpády a škodami podle nejvyšších možností se státi mohla, to jsou mezi sebou jako věrní poddaní a, vlastí svých milovníci uvážili, a protož nadepsaní všickni tři stavové království tohoto Českého sami mezi sebou a též s vyslanými z markrabství Moravského a knížetství Slezských, též markrabství Horních Lužic na tomto jsou se jednomyslně snesli a svolení takové, jakž dále pořád se to vypisuje, učinili.

Předkem, což se artikuluov některých na minulém sněmu léta 75. snešených, kteříž za právo v království tomto držáni a do zřízení zemského, aby se každý čím spraviti věděl, vloženi a vytištěni býti mají, dotýče, to se ihned po zavření sněmu tohoto vykonati a takových artikuluov, jakž těch z výš dotčeného sněmu J. M. K. na místě J. M. C. vejtah jest podán a do zřízení zemského vůbec vloženo a vytištěno býti má, a nejvyšší písař království tohoto, kterýž nejprvé volen a vyhlášen bude, vezmouc o to s nejvyššími úředníky a soudci zemskými, jakým by způsobem takoví artikulové za právo ustanovení k zřízení zemskému připojeni býti měli, radu a naučení, to tak k vytištění a vůbec bez prodlévání vydání přivésti má.

A kdež na témž nadepsaném sněmu jistí artikulové pozůstalí k jednání a jich na místě postavení do nynějšího, jako nejprvnějšího po předešlém sněmu odloženi jsou byli: poněvadž takové veliké a znamenité příčiny a potřeby, kteréž brzkého jednání a snešení a tak sněmu tohoto zavření se ukazovaly, protož takových artikuluov k jednání až do budoucího nejprvé příštího sněmu se pozůstavuje a při takovém nejprvé příštím sněmu přede vším jiným o ty artikule na místo postaveno býti má.

Uznávajíce pak toho přední J. M. C. a království tohoto, též zemí k němu příslušejících a připojených potřebu býti, aby toto království s přináležejícími zeměmi v jistém a trvanlivém opatření býti a zůstati mohlo, protož takovou doleji psanou veřejnou hotovost mezi sebou jsou nařídili a ustanovili. A předkem uznávajíce to, že J. M. C., jakožto císař a král, nejvyšší potentát a vrchnost křesťanská, král a pán náš, tu povinnost na sobě míti ráčí země a věrné poddané své před těžkostmi a záhubami milostivě ochraňovati a hájiti, té jisté a nepochybné naděje a poddané důvěrnosti stavové jsou, že J. M. C. na milostivé péči J. M., pokudž potřeba k ochraně a opatření zemí těchto a věrných poddaných J. M. toho by kázala, podle nejvyšší možnosti opatrováním nic sjíti dáti neráčí. A poněvadž pak více než s jedné strany nebezpečenství se ukazují, kterýmž stavuom bez milostivé pomoci a opatření J. M. C. na nynějším říšském sněmu při J. M. kurfirštech, knížatech a stavích svaté říše o podstatnou, stálou a dlouho trvající pomoc se vší snažností jednati ráčí, nebo se při stavích často psaných zemí i to snáší, že v těchto nebezpečných časech a příčinách tak dobře svaté říše jako těchto zemí se dotýče, k čemuž tím větší příčina jest o to J. M. C. jednati, aby kurfirštové, knížata a stavové svaté říše majíce před sebou toliko země tyto jako za zeď tím snažnější a dostatečnější pomoc k obraně a zachování dalších mezí a hranic mezi sebou obrali a tu svolili.

Stavové pak království tohoto tuto veřejnou hotovost k opatření téhož království a zemí k němu příslušejících jsou nařídili: že jeden každý ze všech tří stavuov, tolikéž osob duchovních, dědiníkuov, svobodníkuov, dvořákuov a nápravníkuov to na gruntech svých opatřiti a všecky lány, dědiny orné, poplatné lidí poddaných vyhledati a sčísti dáti má, a tak vždycky ze třidcíti lánův jeden valach dobrý aneb střelčí kuoň lehký, na něm rejtar s dlouhou ručnicí a dvěma krátkými, k tomu náležitým, při tom jednoho pěšího a ručnici dlouhou, střelce a s braní dobrou při boku naříditi a pokudž nejdřív možné to na hotově míti. Kterážto veřejná hotovost v zemi zůstati má a tou nikam jinam se nehýbati, než jestli by kdyžkoli jaká taková potřeba buď na království toto neb na markrabství Moravské, též na země knížetství Slezských i také markrabství Lužických přišla a do království tohoto nejvyššímu purkrabí pražskému oznámení toho z kterékoli té země ponejprvé se stalo: tehdy aby z takové veřejné hotovosti v ta místa ne jinam a dále, než na pomezí a hranice než buď tohoto království aneb které té země k němu příslušející pro obranu a opatření týchž mezí a hranic předkem třidcátý a dále desátý i pátý člověk jízdný a pěší, tak jakž na hoře dotčeno, vypraviti se mohl a vypravil.

Jestli by pak vždy větší potřeba toho se ukázala a takovou vejpravou z té veřejné hotovosti nepříteli odoláno býti nemohlo, tehdy stavové tohoto království vší svou mocí hnouti a osobně podle nejvyšší své možnosti táhnouti mají; však přes meze a hranice buď tohoto království neb které té země k němu příslušející, na kterúžby ta potřeba přišla, nikam jinam dáleji potahováni býti nemají a tím povinni nejsou. A každý pán, rytířský člověk aneb města, též duchovní bude moci sám sobě ty rejtary i také pěší, čeládku a poddané své na statcích svých časem příležitým, když by koli toho potřebu uznal, mustrovati. Pražané pak i jiná města mimo lidi poddané jich, kteréž buď k obcem aneb záduším, též osoby z nich, statky pozemské drží, poněvadž statky a jiné obchody městské mají, také třidcátého člověka podle počtu domův jednoho každého města pěšího s ručnicí dlouhou a braní dobrou vypraviti a tolikéž, přišlo-li by na tu největší potřebu, sami všickni také podle jich nejvyšších možností táhnouti mají a povinni jsou.

Což se pak markrabství Moravského dotýče, vyslaní z téhož markrabství strany nařízení takové veřejné hotovosti na tomto jsou se snesli, že na sněmu jich obecním, kterýž J. M. C. jim položiti ráčí, jeden každý z statku svého ze tří tisíc kop grošův českých kuoň zbrojný, jakž na to náleží, a z lidí poddaných jich desátého a pátého člověka, tak aby každého času na hotově byli, naříditi a to pro opatření a ku pomoci království tomuto Českému, markrabství Moravskému a jiným zemím k témuž království příslušejícím a připojeným, způsobem tímto, když by v čas nastalé potřeby buďto království tohoto neb knížetství Slezských a též markrabství Lužických přišlo a o tom hejtmanu téhož markrabství Moravského psaním oznámeno bylo, dotčený hejtman, přijmouc k sobě nejvyšší ouředníky a soudce zemské a některé osoby z obce, aby mohl a moc měl, uvážíce takovou potřebu, v nejprvnější potřebě pět set koní a desátého člověka, k druhé pak větší potřebě též pět set koní a pátého člověka vyzdvihnouti a té zemi, kteráž by toho nejprvé skrze psaní žádala, ku pomoci a obraně hranic jejich a nikam dále vypraviti, a jestliže by pak vždy ta větší potřeba toho nastala, tehdy podle nejvyšších možností i osobami svými často psanému království Českému a jiným zemím k témuž království náležejícím pomáhati jsou se uvolili.

Vyslaní pak z knížetství Slezských takto jsou se snesli, že to mezi sebou dostatečně naříditi mají, když by koli ta potřeba království tomuto aneb markrabství Moravskému též Lužicím nastala a nejvyššímu hejtmanu Horního i Dolního Slezska v známost uvedena byla, aby třidcátého, potom desátého i pátého člověka v ta místa, kdež by taková toho potřeba byla, vypravili a naposledy, když by bez toho býti nemohlo, osobní a vší svou mocí táhnouti a k obraně tohoto království i jiných zemí k němu příslušejících vedle nejvyšší možnosti jich pomáhati mají.

Též také vyslaní z Horních Lužic o to jsou se snesli a tolikéž mezi sebou to naříditi mají: když by buď na království toto, aneb jiné země k němu příslušející a připojené potřeba toho přišla a obojího markrabství landfojtům ta oznámena byla, že také napřed třicátým, dále desátým, též pátým a naposledy v čas nejvyšší potřeby i vší svou mocí a možností osobně pomáhati a táhnouti mají.

Pro spěšnější pak opatření toho, jestli by ta potřeba J. M. C., tohoto království neb které země k němu příslušející toho nastala, aby předkem tudy časně pomoc a fedruňk k obraně se státi mohl všichni tři stavové království tohoto takové nařízení mezi sebou jsou učinili, aby dvamecitma set koní, pokudž nejdříve možné na tento rok objednáno bylo, totiž tři sta koní zbrojných, čtyři sta arkabuzarův a patnácte set husařuov, jestli by pak ten počet husařuov aneb arkabuzarův objednán a způsoben býti nemohl, tehdy jaký by počet buď českých neb německých rejtarův ten náklad, který by na těch patnácte set husařuov též arkabuzarův jíti měl, vynésti mohl, na to zjednán a zhotoven býti má, a to v ta místa, kdež by J. M. C. toho nejvyšší, buďto tohoto království, neb které té země k němu příslušející, potřebu uznati ráčil, taková spěšná a náhlá pomoc buď na díle neb všecka obrácena býti má. K čemuž stavové za komisaře, kteří by, jak by ten nadepsaný počet lidu jízdního shledán a na hotově byl a kdo nad nimi rytmajstři a jiní úřadové ustanoveni i také o službu a placení s nimi uhozeno bylo a oni se týmiž komisaři spravovati měli, tímto sněmem jsou nařídili Hendrycha Kurcpacha z Trachumburku a z Milče na Ronově a Lemberce, J. M. C. radu a Jana Markvarta z Hrádku a na Nekmiři. Na náklad pak a objednání takového lidu jízdného a záplatu dotčeným komisařům má z té sbírky minulým sněmem z některých věcí svolené a nejvyšším berníkuom na hradě Pražském složené, pokudž toho potřeba bude, tak jakž by jim od nejvyšších úředníkuov a soudcí zemských, kterýmž se tímto sněmem k tomu moc dává, to vyměřeno bylo, vzato a placeno býti. Však stavové té poddané naděje k J. M. C. jsou a za to poníženě prosí, aby J. M. C. bez veliké zvláštní a znamenité potřeby takového počtu lidu jízdného vyzdvihnouti a tím bezpotřebně hejbati neráčil.

V této pak příčině také vyslaní od stavů markrabství Moravského jsou se snesli, že pět set husařuov a jedno sto arkabuzarův (ač byla-li by toho potřeba) zjednati, ten počet do království Uherského proti hranicím markrabství Moravského, kdež by stavové téhož markrabství potřebu toho uznali, položiti mají, a těch šest set koní, kdež by tak položeni byli, od žádného žádným způsobem odtud hejbáni býti nemají, ale ti v moci stavuov markrabství Moravského zůstávati mají a oni budou jimi, kdež se jim nejlépe viděti a za dobré zdáti bude, hnouti moci.

Vyslaní od stavuov knížetství Slezských též jsou se v tom artikuli na tomto snesli a k takové potřebě království tohoto k spěšné pomoci šest set německých rejtarův a osm set pěšího lidu, střelcův s dlouhými ručnicemi, markrabství pak Moravskému dotčených šest set koní a markrabství obojímu Lužickému též z toho počtu tři sta koní, když by o tom nejvyššímu hejtmanu týchž knížetství oznámení se stalo, vypraviti a poslati jsou se svolili. Však ta pomoc že ne jinam než pro potřeby tohoto království a zemí k němu připojených obrácena a vyzdvihována býti má, s tím při tom toho doložením, jestli by J. M. C. takový nadepsaný lid dále přes pomezí tohoto království a jiných zemí k němu přináležitých potřebovati a toho, aby stavové knížetství Slezských takový lid přes dotčená pomezí pustiti povolili, při sněmu, kterýž jim od J. M. C. nejprvé položen bude, milostivě hledati ráčil, což by tu dále svoleno bylo, to se při tom zůstavuje.

Od stavův markrabství Horních Lužic vyslaní také na tomto se snesli a srovnali, že v čas nadepsanému království tomuto a kterékoli zemi k němu přináležité potřeby, aneb kdežbykoli J. M. C. toho největší potřebu uznati ráčil, padesát koní zbrojných a lidu pěšího sto osob střelcuov s dlouhými ručnicemi v hotově míti, a když by landfojtu o takové potřebě oznámeno bylo, vypraviti mají.

A takové snešení té spěšné pomoci v království tomto, v markrabství Moravském, v knížetstvích Slezských a v markrabstvích Lužických toliko do roku pořád zběhlého trvati má; než hotovost, kteráž se v království tomto, v markrabství Moravském, v knížetstvích Slezských a markrabstvích Lužických pořád zběhlých trvati má.

Co se pomoci proti Turku, nepříteli všeho křesťanstva, dotýče, na tom jsou se všickni tři stavové království Českého s J. M. Kr. na místě J. M. C. snesli: napřed J. M. C. skrze hejtmany, ouředníky neb purkrabě na panstvích J. M. C. naříditi míti ráčí, též jedna každá osoba, páni, rytířstvo i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědiníci, dvořáci, nápravníci, cožkoliv v městech, městečkách, vesnicích, aneb jinde na panstvích a statcích svých lidí usedlých mají, z jednoho každého domu aneb chalupy buď velké neb malé, v kterých lidé bydlí, krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní ve vsech, na kterýchž by hospodářové osedlí nebyli, aby jeden každý z těch nadepsaných osob při času svatého Martina nejprvé příštího po desíti groších českých dali a, konečně beze všeho dalšího prodlévání vypravili a vyplnili.

Jedna pak každá vrchnost má a tím vedle tohoto obecního svolení povinna jest beze všeho fortele neb nějaké nedbanlivosti s pilností to, jaký počet lidí osedlých, hospodářuov, tak jakž výš dotčeno, na panstvích a statcích svých má, vyhledati a rozvrhnouce to spravedlivě, aby bohatší hospodáři chudším v tom nápomocni byli, tak aby se v tom mezi lidmi poddanými rovnost učinila, a z každého domu a chalupy po desíti groších českých zouplna tu pomoc a berni aby vynésti mohlo a žádným vyšším a těžším ukládáním mimo to vrchnost poddaných svých neobtěžujíc, takovou sumu peněz podle listu svého přiznávacího pod pečetí svou, přijmouc to k svému svědomí, že jest se v tom spravedlivě zachoval a takové domy neb chalupy, z nichž by se po desíti groších českých té berně sjíti mohlo, vyhledal, aneb vyhledati dal a mimo to že více lidí osedlých na takových domích a chalupách na statku svém nemá, nejvyšším berníkuom království tohoto Českého ihned při času terminu nadepsaného svatého Martina dodati a v tom se upřímně a spravedlivě, jakž náležité jest, zachovati má, a nicméně tolikéž všeckna města J. M. C. neb Její M. C., kteříž by statky pozemské, městečka, vesnice, buď ty k obci neb k duchovenství, neb osoby městské sami obzvláštně, jakžkoli co tak na pozemských statcích drželi a drží, ve všem se úplně a docela zachovati mají a povinni jsou.

Než Pražané a jiná města J. M. C. a Její M. C., kteříž třetího stavu užívají, jsou se s J. M: K. na místě J. M. C. a stavy království tohoto na ten rok toliko snesli a v to se uvolili, že místo takové podomovní berně na hotové sumě půl třinácta tisíce kop grošuov českých dáti na dva terminy mají, totiž prvního terminu při času svatého Martina nejprvé příštího, vezmouc sobě z lidí poddaných svých buďto k obcím, neb záduším, aneb osobám náležitých, to což na ty lidi přijde ku pomoci sebrání prvního dílu šest tisíc půl třetího sta kop grošuov českých a druhého terminu při času hromnic též nejprvé příštích léta 77. druhých šest tisíc půl třetího sta kop grošuov českých nejvyšším berníkuom na hrad Pražský odvésti mají; však při tom druhém terminu obzvláštně z lidí poddaných jich, tolikéž z lánuov jako vyšší stavové z poddaných svých po 15 groších českých vyberouc, aby podle výš jmenované sumy týmž berníkuom odvedli.

Než co se nápravníkův, dědiníkův a dvořákův dotýče, ti vedle šacuňkuov předešlých jednoho každého statku jeho z každé kopy grošův po půl pátu penízi českém sberouce na výš jmenovaný čas sv. Martina nejvyšším berníkuom na hrad Pražský též s listy přiznávacími aby ihned odvedli.

Což se pak domův panských a rytířských i také duchovních, buď v městech neb v předměstích Pražských neb jiných městech J. M. C. a Její M. C. v království Českém ležících dotýče: ten každý pán, rytířský člověk a osoba duchovní má z toho každého domu po čtyřidceti pěti groších českých toho toliko prvního terminu vedle berně, vyberouc od poddaných svých, berníkuom na hrad Pražský s listem přiznávacím odeslati; než kteří by páni domy své k provozování živnosti hospodářuom svým aneb nájemníkům propůjčili, tehdy ti hospodáři neb nájemníci povinni jsou pánům svým takovou berni z domův těch vydávati, tak aby každý dále to od sebe, jakž výš dotčeno, nejvyšším berníkuom na hrad Pražský spravedlivě odvésti mohl. Mimo to pak Pražané a jiná města nemají a moci nebudou na takové domy panské, rytířské i duchovní o nic více a vejšeji nastupovati a sobě z týchž domův jakou jinou pomoc k berni jejich dotahovati.

A listové přiznávací v tato slova psáni býti mají:

Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního na obecním sněmu na hradě Pražském, kterýž držán a zavřín jest léta 76 v outerý po svatém Kyliánu všecky lidi poddané vyhledati a sčísti dal, kterýchž se nachází N. a že více poddaných usedlých lidí, z kterýchž by se té berné po desíti groších českých dáti dostalo, nemám, než těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí.

Židé pak v městech Pražských i v jiných městech královských, též pod kterýmž by pánem, rytířským neb duchovním člověkem aneb pod kýmžkoli a kdežkoli na statku byli, ten každý žid, kterémuž by nad dvadceti let bylo, aneb že by ženatý byl, dva uherská zlata aneb půl druhé kopy grošuov českých však na dva terminy, totiž při času svatého Martina nejprvé příštího jeden zlatý uherský neb čtyřidceti pěti grošuov českých a při času hromnic též nejprvé příštích léta 77. tolikéž dáti povinen bude, a kterémuž by židu dvadceti let nebylo a do desíti let stáří byl, polovici toho při tom každém terminu výš psaném, to jest po půl třimecítmu groších českých dáti má. Však židé starší v městech Pražských naříditi a na přísahy své, kteréž jsou k povinnostem svým učinili, to opatřiti mají, aby všecky židy v týchž městech Pražských, kterýmž přes deset let až do dvadcíti a přes dvadceti let jest a bude, vyhledajíc zejména popsali a tu berni spravedlivě vyberouc, což se jí koli sejde s tím poznamenáním na hrad Pražský nejvyšším berníkuom ihned při vyjití jednoho každého terminu odvedli. Pakli by ti starší židé toho tak vedle tohoto zemského svolení všemi třemi stavy království Českého ustanovení neučinili a osob židův zejména nejvyšším berníkuom nepodali, aneb spravedlivě v tom se nezachovali a berně neodvedli aneb ty židy přehlídali a let jim ujímali jakýmžkoli způsobem, aneb jinak jakkoli toho příčina byli a že by se v tom při nich jaký fortel a nejmenší lest vyhledala a našla naproti tomuto svolení, tehdy ihned nejvyšší berníci ty židy dostatečným vězením opatřiti dáti a soudu zemského týmž vězením dodržeti a dále se k nim vedle naučení téhož soudu zemského pokutou i trestáním zachovati mají.

Než což se pak jiných židuov v městech královských, též v panských, rytířských, duchovních, v městečkách aneb kdež by ti koli v království tomto byli, dotýče: ten každý pán, rytířský člověk a město i jiní, jenž je na gruntech svých trpí a mají, aby se v tomtéž spravedlivě zachovali a takové židy sčísti a od nich touž berni, jakž i pražští židé nařízení své mají, na ty terminy a časy vybírati dali a při jiných berních svých s listy přiznávacími, doložíc v něm každý počet židuov, co jich pod, sebou má, na hrad Pražský nejvyšším berníkuom odsýlali.

Což se pak druhého terminu berně svolené při času hromnic dotýče, takto jsou se všichni tři stavové království Českého s J. M. K. na místě J. M. C. snesli: totiž z jednoho každého lánu rolí orných, poddaných svých osedlých z stavuov panského, rytířského a městského, nicméně osob duchovních, všickni ti, kteří by poddané své měli a jich v držení byli, po patnácti groších českých vybráno a nejvyšším berníkuom na hrad Pražský též s přiznávacím listem odesláno býti má. Napřed J. M. C. skrze hejtmany, ouředníky neb purkrabě J. M. C. naříditi míti ráčí, též jedna každá osoba, páni, rytířstvo i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, cožkoli v městech, v předměstích, v městečkách, vesnicích na panstvích a statcích svých lidí poddaných, tolikéž dědiníci, svobodníci, nápravníci a dvořáci, kteříž by ornou a poplatní dědinu měli, coby ten který člověk té dědiny a za kolik lánuov buďto čtvrt, půl, tři čtvrti lán víc neb míň měl, to jedna každá vrchnost vedle tohoto obecního svolení povinna jest beze všeho fortele neb nějaké nedbanlivosti dáti vyhledati a což by se tak těch lánuov na kterého koli panstvích a statcích vyhledalo a našlo a té berné z jednoho každého lánu po patnácti groších českých sešlo, to ten každý pán, rytířský člověk a jiné nadjmenované osoby, aby od poddaných svých spravedlivě vyberouc při času hromnic nejprvé příštích s listy přiznávacími na hrad Pražský nejvyšším berníkuom ihned odeslal. Jestli že by se pak té berně z týchž lánuov po vyjití toho terminu hromnic tak mnoho jako terminu berně z domův při času svatého Martina, která se vybírati bude, nesešlo, tehdy všichni tři stavové království Českého dali jsou a tímto sněmem dávají plnou moc nejvyšším ouředníkuom a soudcím zemským, též radám J. M. C. soudu dvorského a komorního království Českého, aby mohli a moc měli, obešlíc hejtmany krajské, to dále spolu s nimi uvážiti, coby se ještě znovu mimo první sbírku výše k dovybírání z týchž lánuov lidí poddaných pouložiti mělo, a tak aby odtud suma taková jako i roku minulého 75. té berně z domův se zběhla, zouplna vyjíti mohla a jakž by to koli nařídili, to všickni tři stavové, majíc sobě v známost uvedeno, budou povinni k vyplnění přivésti a vedle toho se ve všem zachovati tak, jakoby to tímto sněmem vše vyměřeno bylo a pod těmi všemi pokutami, jakž v tomto sněmě plněji svědčí a v sobě šíře se obsahuje a zavírá. A jestli by pak té sbírky z lánuov jaká vyšší suma nad tu z domův vy branou se zběhla, taková přebíhající suma má od nich nejvyšších berníkův k zemi zachována a dále na potřeby zemské podle uvážení na budoucím sněmu obrácena býti.

A listové přiznávací v tato slova dáváni býti mají: Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního na obecním sněmu na hradě Pražském, kterýž držán byl léta 76 a zavřín v outerý po svatém Kyliánu, všech lidí poddaných svých osedlých, kteříž dědiny orné a poplatní mají, což by těch a takových dědin měli a jak mnoho jich lánuov drží, vyhledati a sčísti dal, kterýchž se nachází N., a že jsem se v tom tak podle tohoto svolení sněmovního zachoval a lány vší dědiny orné poplatních lidí poddaných svých spravedlivě vyhledati dal, to přijímám k svému svědomí.