Po kterémžto J. M. C. milostivém promluvení nadepsaným osobám to milostivé a oustní jisté poručení od J. M. se jest stalo, aby to všechno, jakž od J. M. promluveno jest, se vší pilností ostatním stavům na to očekávajícím v známost uvedli.

Což oni přijavše od J. M. C. s velikou vděčností a se vší poníženou oddaností, z takové milostivé odpovědi J. M. C. poděkovavše, oznámili, že by jim nic příjemnějšího býti nemohlo, než aby všickni ostatní stavové takovou milostivou a otcovskou odpověď z J. M. úst a promluvení sami byli slyšeti mohli, ale všakž nicméně, že takové J. M. oustní milostivé promluvení se vší pilností stavům v známost uvésti a jim, pokudž jen jich paměť postačiti bude moci, uvésti chtějí.

Na to J. M. C. tu milostivou odpověď dáti ráčil, aby tak učinili a jestliže by co tu v pamětech svých snésti nemohli, poněvadž z prostředku jich pan Václav z Vřesovic co tak J. M. C. jest mluviti ráčil, jest poznamenával, že bude moci co potřebí bude, dále ku paměti při oznámení stavům přivozovati. [V rukopise č. 73. bibliot. Strahovské připsána jest nota: "Císař Maximilian II. svými ústy tato slova česky promluvil (když mu stavové o stvrzení konfesí nedůvěřovali): "Leč by mi (prý) milý Bůh rozum vzal, svých přípovědí měniti nechci, a bohdá ty všecky věci k ujištění svému budou přivedeny, tak že na tom stavové spokojení i oblíbení míti budou: A po poděkování stavův doložil: "Pán Bůh rač dáti k tomu ke všemu své svaté požehnání." A opis ústní odpovědi císařské v archivu českého místodržitelství chovaný má na konci poznámku: "Slova královská, kteráž sám mluviti a záruku tuto učiniti ráčil: "Denn Gott waiss, dass ich in der Sachen mit Euch treulich handle, und soferns anders ist, so gebe Gott, dass das an meiner Seelen auch geht" Und Ihr Mt. schlug sich in dem auf die Brust.]

To když jsou nadepsané osoby všem třem stavům pod obojí skrze pana sudího dole v zelené světnici v známost uvedli, i tu jsou se hned stavové snesli, aby na zejtří všickni pod obojí k J. M. došli a to od J. M. vděčně přijali a J. M. poděkovali.

Potom i do soudné světnice jsou do sněmu šli a toho dne ještě některé artikule obecní korigovali i také se snesli, aby ta řeč a přípověď J. M. C. jim učiněná od pana Michala Španovského a pana Václava z Vřesovic sepsána byla, tak jak jest J. M. mluviti ráčil, a přepíšíc na čisto, aby všecky nadepsané osoby, k kterýmž jest mluviti ráčil, svými vlastními rukami podepsaly a v škatuli zapečetěné pro budoucí paměť ke dskám položily.

V sobotu před památkou narození panny Marie na zejtří jsou stavové pod obojí k J. M. C. všickni došli a J. M. skrze pana sudího jest oznámeno, že jest to všecko všem třem stavům podle poručení J. M. v známost uvedeno, opakovavše ještě J. M. C. oznámení a přípověď, jak výš dotčeno, s tím doložením, že stavové J. M. C. z takového milostivého oznámení se vší ponížeností poddaně děkují a statky i hrdly svými podle nejvyšších možností svých že se J. M. odsluhovati rádi chtějí.

Na to jim J. M. odpověď dáti ráčil v ten rozum: "Porozuměl jsem oznámení vašemu a nechci vás toho tejna učiniti, že jest teď před půl hodinou pan komorník přede mnou byl, kterémuž jsem dostatečně s domluvou ztížnost vaši v známost uvedl, jíž to jest nemalý odpor položil; však jsem odporu a omluvě jeho při sobě tak zhola místa dáti nemohl, než tak jsem mu to dostatečně předložil, že se naději, že podruhé bude věděti, jak lépe se v mluvení skrocovati. A strany pak mého včerejšího oznámení k jistým osobám učiněného při tom ještě stojím a na jiném nejsem, nežli tomu všemu (leč by pán Bůh ode mne rozum ráčil odjíti) dosti učiniti a v tom ve všem můžete dokonale jisti a bezpečni býti a o synu svém tolikéž vím, že jináč neučiní, nežli jak vůle a poručení mé jest. Neb co otec (a zvláště v takových nařízeních v královstvích a zemích) ustanoví, tomu jest syn a potomek jeho povinen dosti učiniti, jakž pak i o mně víte, co jest J. M. C., slavné paměti, s vámi zříditi kdy ráčili, že jsem já vás tolikéž při tom zachoval a vám v nic nevkračoval, jakž i slušné a spravedlivé jest, a syny své k tomu vedu."

Potom sešli do sněmu stavové a všecko co obecního i osobního před rukama bylo v spisech to společně J. M. donesli a v kterých odpovědech J. M. ještě nedostatky měli, to jest J. M. oznámeno bylo s poníženou žádostí, aby se J. M. ráčil milostivě nakloniti a s stavy dáleji snésti, aby mohli k jednání J. M. přikročiti.

J. M. ráčil oznámiti, poněvadž jest v mnoho artikulích, že je chce uvážiti a což jen možného bude v tom se stavům milostivě ukázati.

Podle toho ráčil učiniti přímluvu k stavům, poněvadž jest arcikníže Ferdinand s bedlivou pilností království toto spravoval, aby stavové k tomu své povolení dali, aby hrádek Křivoklát mohl J. M. až do vyplacení držeti a J. M. C. aby to zjistiti moci ráčil, aby arcikníže svou sumou mohl jist býti. I jest J. M. C. odpověď dána, že mezi sebou stavové rozmluviti a J. M. odpověď svou dáti chtějí.

V pondělí před památkou narození panny Marie, když jsou se stavové v soudné světnici sešli, rozmlouvali mezi sebou o tu přímluvu strany J. M. arciknížete Ferdinanda a na tom jsou se snesli, aby J. M. C. ku paměti přivedli předešlou J. M. přímluvu o touž věc, kdež jsou stavové J. M. C. tu poníženou odpověď byli dali, ačkoli by ze mnohých příčin J. M. C. i arciknížecí rádi v tom povolni se ukázali, však přivozujíc sobě ku pamětem; jak vysoce zřízení zemské a privilegia toho zbraňují, aby cizozemcům žádní statkové nebyli prodáváni ani zastavováni, že jsou té ponížené naděje, že při J. M. arciknížecí slušně omluveni býti mohú, než v jiném jim nejvýše možném že by se J. M. rádi povolně najíti dáti chtěli.

Potomně bylo nastoupeno a rozmlouváno o přednešení sněmovním strany budoucího krále, a pán z Rožmberka jest v ten rozum mluviti ráčil, opakovavše jaké příčiny J. M. C. toho klásti ráčí, pro které J. M. všecko dobré tohoto království obmejšleti ráčí, a co by potom skrze takové neopatření země této ke škodě skrze nesvornost a ku pádu přijíti mohlo, což za příčinou také k tomu předkládání bylo častý nedostatek zdraví J. M. C. a prohlídajíc na běh světa tohoto a co se blízko okolo nás děje a zvláště když správce země není, že žádného řádu býti nemůže a co z takového potom způsobu pochází, že každý rozuměti může, jakož pak příkladové ukázati by se mohli, než že takovou měrou exempla jsou odiosa k jmenování. A ačkoli na spravování J. M. C. nedostatku žádného že nemá, neb jiní národové na tom tu přestávají, než což J. M. předkládati ráčí, toho že se poněkud strašiti musíme a to že i my na paměti míti máme, že J. M. mimo naději z světa sjíti může; i tu druhou příčinu též že uvažuje, že i předkové naši nemalé na tom rozmýšlení jsou mívali za živnosti krále svého jiného voliti, ale když se příčiny předkládají, že nynější časové něčeho jiného potřebují nežli předešlí, nebo prvé bez praktik a obmyslu se jednávalo, což nyní rozdílněji jest, a my také mezi pány sedáme nemalého povolání, že s těžkem by se tak jako prvé v sprostnosti jednalo, poněvadž při některých páních nenasytná žádost a lakomství bývá. A protož že za dobré uznává, co J. M. C. obmýšleti ráčí, předložení a žádost J. M. že za užitečnou býti pokládá, zvláště když pořádně k místu a konci to se povede. Neb my bychom sami na takovou cestu nebyli mohli nastoupiti, též proti povinnostem našim, kterými jsme J. M. C. zavázáni.

O věku a dobrém způsobu krále Rudolfa jest dobrá naděje, že dobrým a platným králem bude, strany pak reversu, aby jej od sebe dal, strany nevkročování v vladařství za živnosti J. M. C.: jest dobře aby jej od sebe dal i pro J. M. C. i pro nás, abychom my v povinnostech svých, čím jsme povinni, to tím lépe konati mohli; protož jest slušné, aby se tak vykonal ten revers.

De modo vykonání, to chci dobrou měrou předložiti a věřím, že co se od J. M. předkládá i to já myslím za věc potřebnou býti, jaký revers a co v sobě zavírati má, a držím, že se král na to potahovati nebude. Než vidíme, že jest prvé císař to také učiniti ráčil, však myslíc co dobrého neb zlého na tom jest, všakž nemá-li potom král mezi námi býti, tehdy rozličné věci považuji a že i k horšímu jest, neb císař J. M. také uměl česky, než nemaje při dvoře Čechů skoro jest řeč zapomenouti ráčil, a kdyby z počátku zde v zemi býti ráčil, byl by zvyk lidem i pořádkům našim a bylo by tak platné, že by i tak často ledacos proti právům a pořádkům našim ode dvora nevycházelo, neb jsouc u nás uměl by pořádky naše a kdo by co proti pořádku hledal při J. M., měl by na to slušnou odpověď, a protož poznávám platněji býti, aby budoucí král mezi námi býval. Neb učiti se česky jinde nežli zde a zvláště z kněh co a, b, c to těžko bývá, a kdyby J. M. zde byl, mohl by se od nás z obyčeje česky naučiti a nebylo by třeba vždycky tulmačů, též i pořádkům by zvykl, a konversací byla by s námi J. M. i nám platna, a má zde tak platné a znamenité lidi máme, mezi kterými může býti jako kde jinde. Ne proto míním, jako bychom se J. M. C. zbaviti měli, než proto, kdyby sám mezi námi neráčil moci býti, aby J. M. král mezi námi byl. V nebytnosti J. M. C. víme, že země skrze místodržícího spravována býti má, ale jak nyní spravována byla, to jsme zkusili, a protož za to abychom žádali, aby v nepřítomnosti císařské král zde býti ráčil; neb paměti jsou, že z počátku kralování císaře Ferdinanda také zde rady bývaly, však co by se činilo, to aby se všecko jménem J. M. C. řídilo, jako za arciknížete Ferdinanda, a což tím řádem by se činilo, nebylo by proti reversu. A protož aby ten artikul na místě tak postaven byl, a kdyby císař zde býti neráčil, vidíme, že při dvoře téměř žádného není k zřízení věcí českých, aby asi čtyry osoby Čechové při dvoře byli a ve všech českých radách bývali, aby jedni půl léta a druzí též asi půl léta tam bývali, jestliže by se jedněm stejskalo; a vychování krále a těch osob z posudního našeho aby šlo a Čechům tolikéž z toho se platilo, buďto při císařském neb královském dvoře a cizí národové aby také svým sami platili a je vychovávali svými penězi.

A to proto aby více Čechův při dvoře se vídati mohlo, neb se jiní málo o nás starají, poněvadž za časů císaře Ferdinanda to obmýšleno bývalo, poněvadž i privilegium strany úřadův všelijakých, že Čechové býti mají, to v sobě obsahuje, a to se nemíní toliko na rady, než v komoře a při dvoře aby více Čechův bývalo. Než že zde tak hodné osoby se najdou jako z cizích národův a protož posudní naše nejinak aby se platilo nežli na ten způsob.

Jsou pak i jiné věci k uvážení hodné: ztížnost ta, že jest J. M. králem uherským, ač toho důstojenství se J. M. přeje, ale každý to znáti může, jakých nebezpečenství se vždycky očekávati musí, neb odtud na nás ty pomoci a daně jednostejně jdou a mnoho jich již vyšlo. A protož potřebí se jest opatřiti, aby nebylo míněno, že tomu nerozumíme a že takovou povinnost tím volením již na sebe potahujeme, kteráž nám nesnesitedlna jest, čemuž my ne tak, abychom sami tím povinni býti měli, rozumíme; než což by se při jiných stavích říše obdrželo, tu my také v takových pomocech v svobodné vůli zůstáváme, aby J. M. tím více příčiny měl, jinde také o pomoc se starati. I také to mám na mysli, že kšaft císaře Ferdinanda na to by se vztahovati měl, aby z této země bratřím J. M. C. ročně po desíti tisících se vydávalo, ješto s námi nic o tom jednáno není, neb aby to mělo tak pánům těm, kteréž my za své pány neuznáváme býti, vycházeti, a stavové kdyby o tom byli věděli, byli by o tom nepominuli mluviti. Pak aby se budoucně více to chtělo díti, jest potřebí, aby se nám J. M. vyjeviti ráčil, neb aby taková ztížnost na tomto království zůstavena býti měla, to možné není nám mlčením pomíjeti.

Ještě jeden artikul pozůstává, jaký počet dluhův od předkův ještě císaře Ferdinanda jest zůstal a císař Ferdinand to tak nařídil, že nejtěžší dluhy na krále českého vložil, ješto nevíme, proč jsou učiněny a také-li by na tomto pánu mladém zůstati měly, tomu se vyrozuměti musí:

Naposledy, ač se jistotně neví, než tak se promlouvá, že o Římské království se jednati bude pro postavení okolních zemí v dobrém pokoji a snad kurfirštové nejsou k tomu nenáchylni, poněvadž mezi sebou snad s tím dostatkem jednoho vyhledati nemohou, jako jest král český, než skoro nám jest více pracné nežli užitečné: a protož bude potřebné J. M. C. prositi, aby to v říši opatřil a cestu o pomoc k vychování vyhledal, aby ne všeckna ztížnost na této zemi byla. Sic na ten čas nic na rozmyšlení nemám, proč bychom krále Rudolfa neměli za pána přijíti. A kdyby tyto věci byly tak na místě postaveny, tehdy aby nebylo prodléváno, nýbrž prvé nežli bychom se rozjeli, aby korunování se vykonalo a mohly by i osoby na Karlštejn voleny býti, i okolním zemím, aby se k službám sjely, oznámiti, aby to mohlo s požehnáním pána Boha vykonáno býti podle žádosti J. M. C.

Co se pak jiných žádostí o pomoci J. M. C. dotýče, poněvadž s těžkem na ten čas váženy budou moci býti, pro povinné daně i pro nemožnou žádost, zdání bylo páně, aby se na ten čas jeden termín berně svolil. Však o tu věc k jednání se do zejtří odložilo. Stav panský z obce se sstoupivše, když nejvyšší páni úředníci zemští na větším díle tak se snesli, a rozmluvivše něco toho, což výš dotčeno, opakovali; a také se snesli páni z rytířstva a sobě toho do zejtří odložili.

V outerý před památkou narození panny Marie jsou se páni rytířstvo sešli v soudné světnici a podle odkladu také strany budoucího krále mezi sebou rozmlouvali a na tom se snesli s stavem panským, když v nadepsaných artikulích to tak všeckno opatřeno bude, tehdy že též povolují, aby král Rudolf vyhlášen byl za krále českého a korunován. Však co se tu na J. M. C. předkládání a milostivou žádost děje, to aby bylo bez ujmy privilegií a svobod království Českého.

Stav městský tolikéž, vyslyšavše to, jsou se snesli, a poněvadž to tak pokojné snešení bylo, pána Boha všickni z toho chválili.

Potom jsou ještě korigovali stavové podání a atikule strany kurfiršta saského a brandenburského a snesli se, aby to snešení o krále bylo v spis uvedeno a J. M. C. podáno a osoby tyto k sepsání jsou voleny: pán z Rožmberka, pan komorník, pan Jan z Říčan, pan Jan z Lobkovic, pan Burian Trčka, podkomoří, pan Michal Španovský, druhý podkomoří, pan Jiřík Cetenský, pan prokurátor, pan Václav z Vřesovic.

Téhož dne po sněmě byli zváni k stolu od pana Jiřího z Lobkovic pan arcibiskup Pražský, pán z Rožmberka, pan hofmistr, pan komorník, pan kanclíř, pan Jaroslav z Smiřic, pan Michal Španovský. I učinil pan komorník (kterýž se poněkud neochotně k panu Španovskému stavěl) promluvení k němu samotně, že by mnoho s ním měl mluviti i také poněkud ztížnost do něho míti, jako by v zelené světnici, když se strany náboženství rozstupovali minulých dnův, měl také něco pánu k zlehčení mezi jinými mluviti, i také v sněmě že jest vstal a strany nepřítomnosti stavův podepsaných že jest zjevně na pána domlouval s tím doložením, že by toho na panu Španovském nikda nezasloužil, poněvadž vždycky jeho dobrým přítelem jest byl.

Na to pan Španovský odpověď pánu dal: že v zelené světnici nic, co by pánu na potupu býti mělo, jest nemluvil; než což jest v sněmě mluvil zjevně, k tomu že se zná, ale to že jest z potřeby podle obce učiniti musel, a zvláště poněvadž J. M. C. jest více nežli jednou stavům pod obojí mluviti ráčil, že veliký počet, podle zprávy J. M. učiněné, jest, kteří se s námi nesnášejí v náboženství. Však měvše spolu se pánem obšírné rozmluvení v dobrém srozumění a přátelství jsou zůstali, než do pana sudího jest sobě pan komorník též některé věci minulé byl ztěžoval.

Potom po večeři jsou pan hofmistr, nejvyšší pan komorník a pan Španovský pana arcibiskupa do domu jeho provodili, a stoje chvíli v domě pospolu a měvše nějaká rozmluvení, zavolal pan arcibiskup pana Španovského, též k tomu oznámivše, že v té radě dobře býti může. A oznámil v ten rozum: "Pane podkomoří můj milý, mluvím teď s těmito pány o ta jednání strany religí, že nevím nic na čem to jest, aneb jak se strany k sobě chovati budeme, a nevím skůro, co já činiti mám."

K tomu jest pan Španovský odpověď dal: "Co bychom jiného činili, než bude-li vůle pána Boha, budeme V. M. sloužiti a všelijak přátelsky k V. M. se chovati, a v tom mi račte věřiti, že by k takovým jednáním nebylo přišlo, kdyby administrátor byl se k kněžstvu střídměji a k stavům něco pokojněji a uctivěji choval".

K tomu pan arcibiskup řekl: "Tak jest, neměl jest tak cum rigore spravovati."

Zase mu pan Španovský řekl: "Když jest některého času nejvyšší pan kancléř s ním o to zmínku míti ráčil, proč tak žádostivi jsou reformací aneb obnovení konsistoře, poněvadž žádné překážky od J. M. C. nemají, že každý může činiti co chce; proti čemuž že jest pánu odpověď dal pan Španovský, že jest tak, ale ta svoboda jest více k horšímu nežli k lepšímu, neb jestliže tak na dlouze bude, tehdy z té svobody bude neřád a sekty se rozmohou."

Na to pan arcibiskup řekl: "Pane podkomoří, vy jste rozumně a dobře mluvili a chválím vás, že k mírnosti mluvíte, k dobrému řádu, ne tak jako někteří, kteříž čelem všecko proraziti chtějí a musím s vámi ještě víceji důvěrně o těch věcech mluviti".

A tak od pana arcibiskupa svrchu psaní páni jsou se rozešli.

V středu před památkou narození panny Marie jsou se osoby nadepsané ke dskám sešly a odpověď, která by se J. M. C. dáti měla strany krále Rudolfa jsou spisovaly a ten celý den s tím strávily. A ta jest v ten rozum sepsána, že to od J. M. C. stavové vděčně přijímají, jakou péči o dobré království tohoto míti ráčí a uvažujíc při sobě cnosti všelijaké krále Rudolfa J. M. a jsouc ku pánu Bohu i té naděje, že králem jich a pánem platným bude, tehdy na ta všecka předložení a žádost J. M. C., že by toho oumyslu byli ve jméno pána Boha krále Rudolfa za krále českého přijíti a korunovati, však na níže psaný způsob: když by J. M. C. v této zemi nemohl býti, aby J. M. král Rudolf zde býti ráčil, též i všecky úřady zemské i dvorské a zvláště komorníky a jiné služebníky sobě blízké aby z národu českého měl; důchodové z zámkův a statkův českých aby J. M. vydáváni byli na vychování, revers, že se za živnosti J. M. C. v vladařství země vkládati neráčí, aby stavům dáti ráčil. Poněvadž prvé králem uherským než českým jest, aby v tom opatřeni byli, aby břemeno zavedeného království Uherského na zemi Českou samou vzkládáno nebylo; povinnost stala-li jest se Uhrům strany bytnosti u nich; tehdy by se zde neráčil moci zavázati bytnosti, tomu stavové žádají rozuměti. Aby J. M. C. podle kšaftu J. M. C. Ferdinanda pánům bratřím svým po desíti tisících měl vydávati z tohoto království, z toho aby sešlo: neb J. M. nemohl to tak naříditi bez vědomí a povolení stavův, a k tomu, aby král český měl komu z té země jaká vydání činiti, stavové povoliti nemohou; strany velikosti dluhův za předkův J. M. zašlých, aby na krále českého vzkládány nebyly žádají.

To k čemu stavové tu na žádost J. M. povolují, aby bylo bez ujmy svobod a privilegií jich. A když tak v těch artikulích stavové opatřeni budou, chtějí pro korunu poslati a J. M. krále Rudolfa korunovati, pokudž by se J. M. C. líbilo, v neděli po povýšení sv. kříže, i také J. M. berni k korunování povinnou dáti.

Ve čtvrtek den narození panny Marie nic nebylo jednáno.

V pátek po památce narození panny Marie jsou se stavové v soudné světnici sešli a dali sobě přečísti spis ten, kterýž jsou dali sepsati k dání odpovědi J. M. C. strany krále Rudolfa, na jaký způsob by J. M. za krále přijíti chtěli. A když pak týž spis korigován byl, nemohl se téhož dne přepsati ku podání J. M. C., a tak jsou stavové některé osoby ze všech tří stavův k J. M. C. vyslali a poníženě se omluviti dali, že se tím prodlívá, oznámivše příčinu strany přepisování téhož spisu.

Na to J. M. C. jest odpověď svou dáti ráčil: že jest nebylo potřebí té omluvy učiniti a že toho vděčen býti ráčí, že jest pán Bůh to mezi stavy tak pokojně a v dobré svornosti říditi ráčil, ačkoli že jest nikdá neráčil o tom pochybovati, aby nemělo svého dobrého průchodu míti; a protož kdykoli zejtřejšího dne stavové budou chtíti k J. M. C. s tím spisem a odpovědí přijíti, že J. M. doma najdou.

V sobotu po památce narození panny Marie jsou se stavové pod obojí sešli ráno v domě pana sudího na Hradčanech, chtíce některé své věci naříditi. Však když se jest malý počet sešel, bylo odloženo do pondělího, aby se v zelené světnici sešli; a potom jsou všickni společně k J. M. C. šli a od pána z Rožmberka jest se dlouhé promluvení k J. M. C. stalo s omluvou toho průtahu; potomně i jak by stavové vděčni byli, aby J. M. C. ráčil moci vždycky v království Českém býti a kralovati, a že na vladařství a kralování J. M. žádného nedostatku nemají, nýbrž vinšují, aby za prodloužená léta nad nimi kralovati ráčil, a zvláště, poněvadž se jim vidí, že i povětří J. M. lépe zde nežli jinde slouží, z čehož pána Boha stavové že chválí, že jest těžkost a nedostatek zdraví J. M. zase k lepšímu způsobu přivésti ráčil, vinšujíce J. M. to za mnohá léta. A podle toho i spis a odpověď strany krále Rudolfa J. M. podán jest.

Na to promluvení jest J. M. oznámiti ráčil: že toho vinšování všeho dobrého od stavův, jakožto věrných poddaných svých, vděčen býti ráčí, i také že rád to slyšeti ráčí, že stavové kralování J. M. vděčni jsou a dobrým připomínají, dokládajíc se J. M. C. pána Boha, že jest vždycky věrně mínil,. pakli kdy v čem jest pochybeno, to že ne zoumyslně, než druhdy z nevědomosti se jest stalo; a že i na budoucí časy na to mysliti ráčí, aby království České ke všemu dobrému jich a platnému spravováno býti mohlo. I také že jsou se stavové strany korunování krále Rudolfa tak svorně snesli, že to rád slyšeti i také podle toho lásku od stavův znáti ráčí, kterouž k J. M. náchylni jsou; což že i vší milostí jim potomně spomínati a spis ten že přehlídnouti ráčí, a k stavům podle zakázání svého se vyjeviti. Což pak nejvíce jest J. M. C. k té žádosti strany krále přinutilo,. tomu že jsou z předložení J. M. porozuměli, že jen pro ušetření budoucího zlého a nebezpečenství, pro opatření budoucího dobrého, prospěšného a pro žádný svůj zvláštní užitek.

Strany pak poslední stavův žádosti strany bytnosti J. M. v království tomto: že sám poznávati ráčí dobrý způsob zdraví svého, jako v kterém jiném místě; neb jinde že tak nemocen jako i zde bývati ráčí, a že sám ráčí mnoho hodné příčiny bytnosti zde v království tomto znáti, netoliko strany říše, nýbrž i pro potřeby království tohoto stavův i své vlastní. Neb říše že jest blíže a co zde v zemi potřebí bývá, také že to znáti ráčí, i také že zde více nežli jinde pokoj užiti ráčí; než že v Vídni pro pokoj a dobrou správu o opatření pomezních míst také bývati musí, a kdyby možné bylo, aby se na obě strany rozděliti mohl, že by toho potřebu ráčil znáti.

Všakž pokudž nejvýš možné, že v království tomto býti ráčí, pokudž jen znáti moci ráčí uherských způsob, neb příčiny J. M. bytu blízko nich že znáti ráčí potřebnou, aby Uhry in officio zdržovati a zachovávati mohl; druhé, že i Turek, druhdy též i nemoc, kterouž od pána Boha navštíven býti ráčí, J. M. do království tohoto přijeti na překážku jsou bývali.

A tak stavové jsou dolů sešli, přijavše též od J. M. C. odpověď strany některých nedostatků v obecních artikulích. A tak ten den v přečtení toho stráven jest.

V pondělí před povýšením sv. kříže jsou se stavové sešli v soudné světnici a na předložení J. M. C. jsou nastoupili. A předkem pán z Rožmberka k tomu jest mluviti ráčil, opakovavše žádost J. M. C., jak velikých věcí by se dotýkati chtělo, o kterýchž že pro krátkost času a odjezd J. M. C. do Řezna není možné, aby se volně a podle potřebnosti mluviti mohlo, neb že potřebí bude na nějaké jiné cesty nastoupiti, jakby lidé mohli těm daním dosti činiti, i také aby v daních rovnost byla, a krajové hojnější proti hornatým aby mohli jináče srovnáni býti, buďto aby se nějaké zatím vyhledání učinilo, co lánů kdo drží a co v kterém místě z lánu by dáváno býti mohlo. Též také zmínka byla o minulých daních našich, nač a komu jsou vydávány bývaly, o tom že se věděti nemůže. A protož že na tento čas J. M. C. svolení by se státi mohlo: jeden termín polouleté berně domovní, též i po čtyřech groších českých z věrtele piva posudního; avšak na ten způsob, aby sobě stavové volili berníky a ty peníze aby se k ruce jim skládaly, a vyhledajíc z předešlých berní podle mírnosti, aby z toho J. M. C. jistá suma na hranice i také jistá suma z posudního na vychování dávána byla; a mezi tím časem že by J. M. C. sněm jiný položiti moci ráčil, na kterýž by země k království Českému náležité také obeslány býti mohly, a tu by společně mezi sebou jednati mohly strany hotovosti proti nepříteli Turku, i také což by k obecnému dobrému bylo platného. Nicméně, poněvadž J. M. císařová tolikéž jest pátý groš žádati ráčila, ačkoli jsou se stavové nadáli, že Její M. to, co se tak Její M. předešle dávalo, beze vší povinnosti na tom přestati ráčí a více že jich v tom hledati neráčí, však šetříc sobě nemálo Její M. žádosti, že by Její M. chtěli ještě, což jim možného bude, nějakou sumu darovati z té sbírky, kterou stavové mezi sebou z vína, obilí, ryb, k obecnému dobrému sbírati chtějí; neb v zemi že potřebí jest, aby na obecní potřeby také stavové nějakou sumu před rukama měli. A poněvadž jsou sobě města domovní berni často dávati ztěžovala, tehdy že se jim toho na vůli dáti má, aby sumu jak chtějí na sebe uložíc vyhledala, která by mohla s předešlou srovnána býti.

V outerý před povýšením sv. kříže jsou se stavové pod obojí sešli v domě u pana sudího a osoby za defensores nad kněžstvem svým jsou volili: pana sudího, pana Jindřicha z Valštejna, pana Vilíma z Talnberka, pana Hendrycha Kurcpacha, pana Karla z Bibrštejna, pana Buriana Trčku, pana Albrechta Kapouna, pana Jana Leskovce, pana Michala Španovského, pana Šebestiana z Vřesovic, a z měst pana Sixta z Ottersdorfu, Mistra Matěje Bydžovského, Ondřeje z Huteru, Pavla primátora Malostranského, Mistra Václava Arpina z Žatce. A potomně jsou šli do sněmu, a o pomoci J. M. C., jaká by býti mohla, rozmlouvali a tak ten den strávili.