V středu den povýšení sv. kříže opět v sněmovních věcech bylo rozmlouváno a J. M. C. odpověď čtena strany výminek před korunováním krále podaných, k kterýmiž J. M. C. na větším díle jest přistoupiti ráčil. Potom jsou osoby voleny byly, které na Karlštejn pro korunu jeti jsou měly, totižto pan Adam z Švamberka, pan Zdeněk Berka, pan Jaroslav Smiřický, pan Václav Zajíc, pan Joachym z Kolovrat, pan Jan z Šternberka, pan Albrecht Kapoun, pan Nebřehovský, pan Šebestian Leskovec, pan Jiřík Slepotický, pan Zikmund Brozenský, pan Bohuslav Kalenice, pan Beneš Beneda.

I žádali jsou Pražané a jiná města, poněvadž oni též hlas při volení krále mají a ne nejmenší strana obce království Českého jsou, aby také osoby voliti a na Karlštejn vyslati mohli, připomínajíc, kdy jest J. M. C. měl korunován býti, že jim též toho od dvou stavův vyšších povoleno jest bylo.

I sstoupivše se páni a rytířstvo a rozmluvivše společně; byla jim skrze pána z Rožmberka odpověď dána, že toho stavové vyšší, aby jim tak toho léta 62 mělo povoleno býti, že paměť jich toho nesnáší, však že jest tak, že jsou toho byli hledali, oznámivše o třetím hlasu při volení krále, i také privilegia zemská že by se na ně vztahovati měla, ale že to na onen čas bylo z mnohých příčin uvažováno, proč jsou stavové to na nemalém rozmyšlení měli, než povoleno že jest bylo, aby některé osoby vyslali z prostředku svého k ohledání kaplí, ale ne aby se měli těch věcí a klenotů dotýkati. Neb prvé za císaře Ferdinanda i krále Ludvíka, že také jsou na to nastupovali, však k tomu že nikdá povoleno nebylo; že pak počet obcí vašich nemalý jest, tomu se místo dáti může, než přednost v vyšších místech a ouřadech zemských těm dvěma stavům samým náleží, k tomu také z stavu svého žádného purkrabí Karlštejnského že nemívají, též také při korunování vědomé jest, co nám vyšším stavům náleží a čeho se sami dotýkáme bez stavu třetího, protož že nám za zlé míti nemohou, že to na takovém rozmyšlení máme. Však co jest prvé bývalo, to že se jim ještě povolí tou volností a ochotností, že sobě nebudou míti co ztěžovati.

Potom jsou stavové některé osoby k J. M. C. vyslali, aby se omluva stala, že korunování nikoli v neděli pro krátkost času nebude moci býti, neb že sněm se proto v obšírných slovích spisovati bude, potom teprv král že vyhlášen býti musí a relací sněmovní, a tak že bude museti to do středy na sv. Matouše odloženo býti.

Než. M. C. toho neráčil vděčen býti, oznámivše, že čas krátký k odjezdu J. M. jest a že již někteří kurfirštové na cestě jsou, a že by nerad chtěl J. M. aby museli v Řezně dlouho čekati, neb že jsou ti lidé, kteří mají při dobré mysli zachováni býti; a protož že chce J. M. odpověď svou dáti.

Ve čtvrtek po povýšení sv. kříže jsou se stavové sešli do sněmu a tu rozmlouvali o řádu, kterak by ty pomoci berní měly vybírány býti.

V pátek po povýšení sv. kříže jsou stavové za obyvatele do země přijali pány bratry dva z Rogndorfu, a potomně stav městský na snešení pánův a rytířstva odpověď svou jsou dali, že jsou jináč od J. M. neporozuměli z předešlého oznámení, nežli že na domy aneb na sumu jistou strany berně jim ukazováno nebude, jakž jsou pak ze všech těch sněmův nemalé své ztížnosti o to předkládali a že tu žádná rovnost chována jest vybíráním nebyla, neb takovou měrou že by raději na gruntech panských a rytířských živnosti své provozovati chtěli nežli v městech královských, a tak že mezi sebou jiného najíti nemohli, nežli aby vyšší dva stavy žádali, aby též z měšcův svých, jako i oni stav třetí, berni dávali, neb sice že možné není, aby oni sami mohli hranice proti Turku svými berněmi obhájiti. Strany posudního i jiné sbírky z některých věcí se srovnali s pány a rytířstvem.

Na to páni a rytířstvo spolu rozmluvivše, jim zase dána jest odpověď v ten rozum: že tomu rozuměti můžeme, že jim těžké býti chce, že také měšťané a sedláci nejsme, a že prvé jim dosti vědomé jest, jaké dva stavové vyšší veliká vydávání a outraty při vrchnostech svých v zemi i také ven z země máme, čehož oni prázdni jsou, jakož jest se jim také na předešlých sněmích oznamovalo, však že se jich to chytati nechce, a protož jaká rovnost jest neb není, to že nám dobře vědomé jest. A protož poněvadž jim domovní berně na vůli dána jest aneb jiná sbírka jí rovná, jestli že se jim vidí se v tom s námi snášeti, že jsme toho vděčni, pakli nic, tehdy že my své snešení J. M. C. oznámíme a nepochybujeme, že J. M. ráčí věděti potom jak ty věci dojednati. Posudní že bude moci jeden kvartál ke třem králům dáváno býti a druhý k svatému Jiří, berně domovní k hromnicům a k sepsání instrukcí pánům berníkům aby z každého stavu po čtyrech osobách bylo dáno; sbírka pak peněz z jistých věcí v krajích aby hodným osobám poručena byla, sjedouc se hejtmané v každém kraji na den sv. Františka.

To když se jest jim oznámilo, měvše promluvení, ještě na ten polouletní termín jsou se s pány a rytířstvem snesli. A tak toho dne k spisování sněmu voleny jsou osoby pán z Rožmberka, pan sudí, pan Jan Leskovec, pan Michal Španovský.

V sobotu po povýšení sv. kříže jsou se již stavové snesli společně o odpověď strany berné, posudního a jiné sbírky a to aby J. M. C. oznámeno bylo, a sněm strany korunování krále Rudolfa aby sepsán byl, se snesli. A potomně společně k J. M. C. jsou šli a učinivše skrze pána z Rožmberka omluvu svou, že jest se to až posavád protáhlo, J. M. C. jsou obecní snešení své oznámili. Na to J. M. C. oznámiti ráčil, že znáti ráčí, že jsou stavové v těch jednáních nezaháleli, což že J. M. od nich vděčně přijímati ráčí a poněvadž to oznámení v mnoha artikulích jest, že J. M. to v uvážení své vzíti a stavům brzkou odpověď dáti ráčí.

A tak potom téhož dne sněm v domě pána z Rožmberka s přičiněním noci od výš psaných osob sepsán jest.

V neděli před sv. Matoušem jsou se některé osoby ze všech tří stavův pod obojí u pana sudího v domě sešly, chtíce o nějakém řádu v kněžství rozmluviti, však na tom jsou se snesly, že čas k tomu krátký a nepříležitý jest, než při prostrannějším času aby shledání jich v Mělníce bylo, když by pan sudí čas příhodný vybral a tu že by o to obšírněji promluviti a něco toho naříditi mohly; však v tom času, jestliže by se od koho koli, krom J. M. C., komu v kněžstvu jaká ztížnost neb překážka činiti chtěla, aby se ihned k jmenovaným zřízeným osobám utéci a ochrany hledati mohl.

V pondělí před sv. Matoušem jsou páni úředníci a soudce zemští a rady J. M. C u J. M. byli, a tu jsou vyslaní kurfirštův Saského a Brandenburského léno přijímali od J. M., jedni po druhých, vkročivše do pokoje; klekli na kolena, povstavše, šli dále a klekli po druhé, a potom přistoupili na koberec a klekli po třetí a tu jeden z nich jest mluvil k J. M. C., oznámivše na místě pánů jich, jakož jest J. M. C. jisté statky pánům jich a dědicům mužského pohlaví pod léno s povolením stavův propůjčiti ráčil, z toho že J. M. poníženě a stavům přátelsky děkují, na místě pána svého všelijaké poslušenství připovídají a budoucí služby a dobré přátelství zakazují.

Proti tomu od J. M. C. místokancléře promluveno, jaké snešení jest, to že v paměti míti ráčí, a o tom že nic pochybovati neráčí, nežli že se tak podle reversu a zápisu stane s, obšírnější řečí. A potom J. M. na křídlo evangelium položeno, a oni vstavše přistoupili a klekše na kolena prsty na evangelium vložili a přísahu, kteráž jim čtena byla, činili. Po vykonání císař ráčil od pana maršálka meč vzíti a každému z nich dáti k políbení, a tak jsou zase nazpátek šli a zase třikrát klekli jako z počátku.

Potom jsou stavové dolů sešli a sněm strany korunování přečísti dali a J. M. C. odeslali. J. M. C. jest také stavům na snešení hlavního sněmu v spisu odpověď dáti a o všeckno se snésti, krom za to žádati ráčil, co by mimo obecné sbírky a vydání zůstalo, aby J. M. dali; však stavové, nevědouc jaká suma se zběhne a čeho potřebovati budou, aby na nic J. M. C. nebezpečovali [....]. A tak sněmu odloženo.

V outerý před sv. Matoušem jsou stavové šli k J. M. králi Rudolfovi, a tu jest skrze pána z Rožmberka J. M. oznámeno, jakým způsobem jest J. M. C. a z kterých příčin to J. M. volení před sebe vzíti ráčil, a na větším díle ta řeč tak mluvena byla, jako v sněmě tištěném to v sobě šířeji obsahuje; a tak že stavové J. M. za budoucího krále a pána svého sobě berou a vyhlašují s tím zakázáním, že J. M. královské všelijakou poddanost a náležité poslušenství zachovati chtějí, jsouc té ponížené naděje, že jich milostivým pánem býti a sobě je poručena míti ráčí.

Na to J. M. Kr. zase promluviti ráčil: že stavům království tohoto velice děkovati ráčí, že osobu J. M. za hodnou k témuž království uznali a přijali a že s pomocí pána Boha na jiném býti neráčí, nežli předkem při J. M. C., panu otci svém, též i od osoby své jim všem a jednomu každému zvláště to svou milostí ráčí nahražovati a jich milostivým pánem býti, že to v skutku shledati mají, s obšírnějším milostivým zakázáním.

Odtad jsou stavové J. M. Kr. k J. M. C. provodili a potom do sněmu Jich M. jíti ráčili. A tu jest sněm strany přijetí a korunování J. M. vyhlášen a relací se stala, z čehož J. M. C. s připomenutím poněkud příčin v sněmě doložených stavům jest milostivě poděkovati a mnohým milostivým zakazováním se ohlásiti jest ráčil.

A odtad J. M. přes ulici z palácu do kostela jsou stavové provodili, a tu Te Deum laudamus zpíváno a troubeno bylo; i také střelba z děl puštěna byla, a tak den ten více nebylo sněmováno. Však pro korunu na Karlštejn zřízené osoby jely.

V středu den sv. Matouše jsou stavové k J. M. C. šli a J. M. oznámili, na čem již sněmu přednějšího zůstání jest a tak se o to s J. M. snešení stalo. Potom pan sudí, pan Jan z Říčan, pan Michal Španovský, pan Jan Vratislav počali sněm spisovati a v tom koruna a klenotové z Karlštejna přinešeni byli, kterouž okolo tří set koní provázelo a do kaple sv. Václava ji nesli a tu hned od zámečníka truhla odemčena, koruna a klenotové vyloženi na oltář, a potomně panu arcibiskupu Pražskému s jinými pány prelaty od pánův úředníkův a soudcův zemských svěřena a odporučena skrze pána z Rožmberka. Pan arcibiskup se zase přátelsky zakázavše všecku upřímnost a pilnost i na místě pánův prelátův připověděl s tou žádostí, aby pan hejtman hradu Pražského některé osoby k kostelu přidal, které by zatím ponůcku držely.

V čtvrtek po sv. Matouši ráno se sešli páni úředníci a soudce zemští k J. M. Kr. a J. M. do kaple sv. Václava provázeli. Však nejprvé od pána z Rožmberka pánům z rytířstva jest oznámeno, že by J. M. C. rád byl ráčil nejvyššího písaře dosaditi, než pro krátkost času že nemohl toho vykonati, než prvé než ráčí odjeti, že to konečně vykonati ráčí. A tu jest se J. M. Kr. připraviti ráčil v roucho kněžské a zlatohlavový plášť, a potomně když J. M. C. ráčil v svém oděvu císařském a koruně také v kůru býti, tehdy J. M. Kr. ráčil jíti z kaple sv. Václava a korunu nesl před J. M. pán z Rožmberka, podle pána šli pan komorník a pan sudí, jabko nesl pan hofmistr, podle pána šli pan kanclíř a pan sudí dvorský, sceptrum nesl pan podkomoří, podle něho šli pan purkrabí kraje Hradeckého a pan Zdeněk Malovec, potom v kůru, kdež množství mužského a ženského pohlaví velmi ozdobného bylo, a předkem J. M. C., Její M. císařová, arciknížata Arnošt, Matiáš a Maxmilian i byla mše. Potom když král nad sebou modlitby zříkané měl od pana arcibiskupa Pražského v přítomnosti Vratislavského, Novoměstského a jiných proboštův a opatů byl J. M. pomazán. Potomně od pána z Rožmberka J. M. Kr. přísaha stavům k učinění byla přečtena a král ráčil přísahati. Potomně pán z Rožmberka učinivše stavům přítomným promluvení a oznámení, že jest J. M. Kr. již přísahu vykonati ráčil a korunován že býtí má, a protož jestli vůle stavův, aby J. M. koruna česká byla na hlavu vstavena? Na to jsou stavové řekli, že jest; druhá, třetí otázka se stala: odpovědíno od stavův, že jest. I byla koruna J. M. na hlavu vstavena od pána z Rožmberka. Potomně když J. M. Kr. do stolice vedli a posadili, tu jsou šli páni úředníci, soudce zemští a jiné rady a stav panský a rytířský a prsty na korunu kladli, činíc povinnost. Potom J. M. některé osoby na rytířstvo pasoval, po mši hned střelba puštěna byla a J. M. všickni šli do soudné světnice a tu J. M. tabuli měli k jídlu a s Jich M. seděl legat papežský, hišpanský a benátský, a z pánův úředníkův zemských každý také stůl připravený měl a k sobě některé přátele k jídlu vzali.

V pátek po sv. Matouši na zejtří byli strana pod obojí k J. M. C. ráno obesláni, ti, kteří tak před rukama byli, jsou přišli ze všech tří stavův. A tu jest od J. M. C. k nim v přítomnosti J. M. Kr. promluveno v ten rozum, že co jest s stavy strany religí mluviti a na čem zůstati ráčil, o tom stavové věděti mohou, však pominouti moci neráčí ještě malého oznámení učiniti, neb ačkolivěč o těch věcech některé osoby z nich prvé vědí, však i před tímto počtem to v známost uvésti museti ráčí, a to proto, co od J. M. předešle mluveno jináče se vykládá a potom jinde jináče vykládáno by býti mohlo. Nebo ukázány jsou jim a viděli spisy dva, jaké rozpisování se stalo toho co mluviti a s nimi na místě postaviti ráčil, a v těch mnoho dostaveno a se nachází, čehož netoliko nikdá mluviti neráčil (v čemž se táhne na paměť nejvyššího pana sudího), ale ani J. M. na mysl nepřišlo; něco také co mluviti ráčil, jest vypuštěno. Jsou pak to věci nemalé a takové když mezi cizé národy přijdou, že na tom nemálo záleží, a protož od koho se to stalo, věděti že neráčí, než kdo to učinil, ten kousek pravdy a kousek lži v hromadu skládal; všakž na psaní takové J. M. nic že dbáti neráčí, nebo toliko na to, co pravda jest, se potahovati ráčí. Však proto v těch spisech strany krále franckého doloženo, co jest připověděl, že to všecko v hrdlo selhal: a protož to na mysli míti ráčí, nebo kdyby se to krále franckého doneslo, z toho by mezi J. M. C. a jím králem franckým žádná láska nebyla; ale kdožkoliv pak to učinil, jináče o tom mysliti moci neráčí, než nebyl-li jest z prostředku jich stavův, že to učinil, aby J. M. s stavy v nesrozumění uvedl, pakli by z prostředku jejich byl (čehož se nadíti neráčí) to obmýšlel, aby J. M. jiným v podezření dal. Co pak J. M. s nimi mluviti a na čem zůstati ráčil, vědomé jest, předně, J. M. za to žádán býti ráčil, aby stavové při religí své zůstaveni byli a na ně, kněží a fary jich saháno a jim překážka činěna aby nebyla, v tom se jest jim milostivě zakázati ráčil, a ačkolivěk předešle na takovou žádost stavům odpověď dáti ráčil, však že při tom zůstaveno nebylo, a kněží vyzdvihováni a toho zase při J. M. ztěžováno a hledáno jest; k tomu i toho žádali, aby věděti mohli, jaké strany té věci od J. M. Kr., syna J. M., pojištění míti budou, také žádali, aby mohli osoby voliti, na něž, dála-li by se jaká překážka komu, to vznášeno a J. M. v známost uvozováno býti mohlo, k čemuž J. M. také povoliti ráčil, však ty osoby aby nad kněžstvem jich ruku držely, tak aby v řádu stály, a od nich dále než náleží, saháno nebylo: ale v těch spisech stojí, že defensores sobě voliti mají, čehož nikda jsou nežádali a J. M. také o tom nikda mluviti neráčil. Dokládá se také, že všech těch artikulův víry předložených J. M. potvrzovati ráčí, ale toho také žádáno není, než na tom jest zůstáno, že jim stavům v jejich religí překážka činěna býti nemá netoliko skrze J. M. C., ale že o tom poručiti ráčí, aby od jiných, jak od katolických, tak také od jiných pod obojí v tom jim překáženo a na kněží a fary jich saháno nebylo; k tomu také J. M. jak prvé tak ještě povolovati ráčí, aby osoby naříditi a z sebe voliti mohli, na kteréž, byl-li by kdo od koho strany religí ztěžován, k čemuž aby přijíti mělo naděje býti neráčí, vznášeno a to od týchž osob J. M. v známost uvozováno býti mohlo, tak aby J. M., maje zprávu, to náležitě k napravení přivésti ráčil, však nicméně při kněžích svých aby také opatřili, aby dále nesahali než jim náleží. O nich také, že jak katolickým, tak jiným pod obojí překážky činiti, na kněží, fary a jurisdikcí jich sahati nebudou, jiné naděje býti neráčí, jakž pak v tom J. M. jsou se zavázali také a to tak zůstati a trvati má., až se stavové dáleji o to srovnají, nebo až se J. M. zase šťastně do království tohoto navrátiti a to všecko na místě postaviti ráčí. Dále také J. M. oznámiti ráčil, že což od J. M. oznámeno, to tolikéž od J. M. syna J. M. Kr. uslyší a J. M. ví, že syn J. M. proti tomu, což J. M. připověděti ráčil, nebude, nýbrž to zdrží, jakž pak sám to oustně oznámí. Od J. M. Kr. oznámeno: cožkolivěč J. M. C. stavům připověděti ráčil, to J. M. Kr. též na ten způsob, jakž oznámeno, zdržovati a při tom jednoho každého zůstavovati ráčí, a na to budou se moci bezpečiti, že proti tomu nic činiti neráčí.

A téhož dne ještě se sněm spisoval.

V sobotu po sv. Matouši potom se sepsaný sněm počal čísti a korigovati a nemohouc toho dne sněmu dočísti a skorigovati, vyslali stavové k J. M. C. a J. M. to v známost uvedli, dále se J. M. omlouvajíc, že možné není téhož dne to vykonati, aby relací sněmovní býti mohla; všakž jestliže J. M. C. vždy v pondělí do Řezna odejíti ráčí, tehdy že by ráčil v přítomnosti stavův J. M. Kr. k tomu zmocniti, aby J. M. tu relaci sněmovní na místě J. M. C. vykonati ráčil.

A tak jest sobě J. M. C. to oblíbiti ráčil.

V pondělí před sv. Václavem ráno jest J. M. C. ještě knížata Lehnická s poddanými jich v přítomnosti pánův úředníkův a soudcův zemských slyšeti ráčil a jich některé odpory a ztížnosti; potom též mladší kníže od sebe i na místě paní mateře své jest ztížnost oznamoval, že jim starší bratr nic nevydává na vychování, čemuž jest starší odepřel s oznámením, že paní máti s ním o všecko spokojena jest, stůl svůj s ním že má a každého roku čtyry sta tolarů že jí vydává, bratru svému tolikéž podle možnosti že vydávati chce.

A tak když ty strany vystoupily, tehdy J. M. C. králi J. M. relací sněmovní jest vykonati poručiti ráčil s tím doložením, že se stavům důvěřovati ráčí; že to tak vykonáno bude, jako by sám ráčil přítomen býti.

A tak J. M. C. přítomné osoby žehnati ráčil s oznámením, že zatím předešlým místodržícím spravování poroučeti ráčí a bude-li možné, že z Řezna zase do království Českého přijeti ráčí, pakli vždy z některých připadlých příčin by možné nebylo, že krále na svém místě vypraviti chce. A ruce ráčil pořád podávati některým, kteříž vinšovali; aby se ráčil v dobrém zdraví navrátiti: J. M. říci ráčil, jak se pánu Bohu líbí, ten rač dáti, abychom se v zdraví shledali.

A toho dne ráčil jeti až do Berouna.

V outerý před sv. Václavem byla relací sněmovní vykonána v přítomnosti J. M. Kr. a tří pánův bratří J. M.

V středu na sv. Václava byli páni úředníci a soudce zemští, kteří se ještě nebyli rozjeli, k J. M. Kr. obesláni a tu jest z lůže v šatech připravených v stolici přinešen byl pan Mikuláš Miřkovský, tehdáž purkrabě Karlštejnský a hejtman hradu Pražského, kterýž mnoho času těžce dny i jinými nemocmi strápený byl.

I stalo se na místě J. M. Kr. promluvení od pana kancléře nejvyššího pana Vratislava z Pernštejna v ten rozum, že by J. M. C. rád byl ráčil úřad nejvyššího písařství v přítomnosti své obnoviti, však poněvadž jest J. M. čas postačiti nemohl, že jest ráčil poručiti to vykonati J. M. Kr., a protož šetříc v tom hodnost osoby pana Mikuláše Miřkovského, a zvláště že jest se všech těch časův v službách a prácech svých dobře choval, že J. M. C. úřad nejvyššího písařství jemu dávati ráčí, jsouc té milostivé naděje, že. jej přijme a podle náležitosti v potřebnosti spravovati bude.

Na to promluvení jest pan Miřkovský zase oznámil: že jest se nenadál tohoto k sobě učiněného promluvení, však poněvadž J. M. C. tak milostivě pro jeho věrné služby již od čtyřidceti let domu Rakouskému činěné jemu, ku poctivosti rodu jeho, ten úřad dávati ráčí, že J. M. poníženě děkuje; však poněvadž dvou úřadů zemských jeden na sobě míti nemá, že za to prosí, aby J. M. Kr. na místě J. M. C. purkrabství Karlštejnské i také hejtmanství Pražské z něho sníti a jinými osobami opatřiti ráčil. J. M. Kr. vstoupivše s pány ouředníky zemskými v potaz, ráčil skrze pana kanclíře zase odpověď dáti, že J. M. Kr. purkrabství Karlštejnské z něho snímati a hlasy k jinému purkrabí přijíti a J. M. C. s sebou do Řezna přinésti ráčí; než hejtmanství hradu Pražského aby ještě na sobě pozdržal až do dalšího J. M. C. opatření. A tak dvě osoby pana Miřkovského za ruce z stolice pozdvihly a držely, a pan místopísař mu přísahu přečtl. Po vykonání toho J. M. Kr. hlasy o purkrabě Karlštejnský přijímati ráčil. Když pan Miřkovský hlas svůj vykonal, jest nešen zase dolův. A potom sedmnáctého dne umřel, to jest v sobotu na neděli před svatým Havlem přede dnem.