Sine dato. MS. souč. v archivu českého místodržitelství.

J. M. římský, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, ráčil jest z toho spisu, kteréhož jsou J. Kr. M. stav panský a rytířský ve vší poníženosti podali, milostivě vyrozuměti, že jsou se na milostivou J. M. C., pána našeho nejmilostivějšího, na tomto sněmu na stavy vzloženou žádost na tom snesli, že J. M. C., majíc všecky předložené příčiny v pilném a bedlivém uvážení a připustivše to k srdcím svým, že všech a všelijakých prodajuov, což by kdokoliv z stavuov i z lidí sedlských prodal, do dvou let pořád zběhlých na časy rozdílné, totiž na svatého Havla a na svatého Jiří, každého roku jedno sto a pětmecítma tisíc kop míšenských, což učiní dvakráte sto tisíc a padesáte tisíc kop míšenských, dáti a vyplniti, též také podsudní J. M. C. z každého sudu po dvou groších českých, a J. Kr. M. z každého sudu po jednom groši českém, počnouc od suchých dní postních nejprve příštích do dvou let pořád zběhlých, dáti, a naposledy jestliže by J. M. C. aneb J. M. Kr. osobně do pole táhnouti ráčili, také osobami svými s Jich M. se vypraviti, k tomu také aby všecky pozuostalé berně mezi tímto časem a svatým Havlem nejprve příštím, totiž při svatém Janě polovici a druhou polovici při svatém Vácslavě dány a vyplněny byly, svoliti chtějí s tím dalším doložením a poníženou prosbou, aby J. M. Kr. takové dotčených stavuov poddané svolení milostivě přijíti a stav městský, kterýž se v tom od nich dělí a takové pomoci tím způsobem ze všelijakých prodajuov, jakž jsou se tíž stavové snesli, spraviti se zbraňuje, k tomu přidržeti ráčil, aby též s nimi se srovnal a takovou pomoc, jako oni stavové, tolikéž svolil, tak jakž týž spis J. Kr. M. podaný to vše v sobě plněji a světleji obsahuje a zavírá: i ačkoliv J. Kr. M. z takového jich obou stavuov podaného spisu tomu všemu, že jsou to mezi sebou poddaně a upřímně považovali, což by J. M. C. a J. M. Kr. i také k obecnímu dobrému strany obhajování míst pomezních se vztahovati mohlo; všelijak pilně a bedlivě obmýšleli a vyhledávali, milostivě porozuměti ráčil, ćož J. M. Kr. J. M. C tejna učiniti neráčí, a od osoby své jich stavuov upřímnou bedlivost poznávati ráčí, avšak nicméně J. Kr. M. z duoležitých a hodných příčin. takového jich svolení tím způsobem, jakž jest se od týchž dvou stavuov stalo, přijíti moci neráčí.

A předkem J. M. Kr. nerad toho slyšeti ráčil, že se stavové tak od sebe dělí, nébrž by J. M. zvláštní oblíbení nad tím míti ráčil, aby raději, jako i prvé, všichni tři stavové jednomyslně spolu se byli snesli, zvláště poněvadž stavové v paměti dobré mají, že J. M. C. v předložení tom, aby z jednoho tisíce kop čtrnácte kop míšenských do čtyř let pořád zběhlých dáváno bylo, i s posudním a tažením do pole milostivě žádati ráčil, což se od J. M. jináč nemyslilo, než aby taková pomoc tím způsobem jako i první podle předešlých šacuňkuov dána a spravena byla, v čemž aby J. M. Kr. co změniti měl, to že se J. M. dobře trefiti nemůže, nebo J. M. Kr. u sebe nacházeti neráčí, aby tou sbírkou, jakž jsou toho stavové J. M. v spisu podali, jaká platná a dostatečná pomoc J. M. C. od stavuov učiněna a časně vyplněna býti mohla; a prvé nežli by se takové svolení v dobrý řád uvedlo a nařídilo, mnoho času by v zmrhání přijíti a náklad na to nemalý jíti musel; jakž pak i stavové sami o tom zmínku činí, že strany takové pomoci na svatého Bartoloměje nejprve příštího ouředníci a soudci zemští i s těmi osobami, kteréž jim z krajův přidány budou, na hrad Pražský se sjeti a to na bernících a výběrčích přezvěděti mají, jak mnoho se jest takové pomoci a sbírky sešlo, byl-li by jaký nedostatek při tom. Ješto z toho ze všeho obávati se jest, tak jakž i předešle v takových příčinách se přiházelo, že ty a takové volené osoby s těžkostí by se všecky sjely, ale některé pro mnohé příčiny že by doma zůstaly, a tak pod tím ti, kteří by se sjeli, v nepřítomnosti osob jiných nic by jednati ani zavírati nechtěli, z čehož by mnohá škodná obmeškáni a průtahové mohli přijíti, mělo-li by se pak skrze dotčené volené osoby o jakou jinou sbírku naříditi a po krajích rozpisovati, tak by opět ta věc v nemalém nebezpečenství postavena byla, anobrž i toho sluší povážiti, že jest to věc nová a prvé nebývalá a vidí se J. M. Kr., patříc k mnohým příčinám, že dobře možné není, aby v tak krátkém času taková pomoc zouplna skrze oznámené prostředky vyplněna býti mohla.

A k tomu také se i toho povážiti musí, že takovou sbírkou lidé chudí nejvíce by ztěžováni byli a možnější nejmírněji by dávali, tak že by skrze to od chudých lidí na J. M. Kr. i na ty, kteříž k tomu radili, nemalé naříkání bylo, tak jakž předešlého času na obilí tím způsobem sbírka uložena byla, avšak v žádný dobrý řád uvedeno býti nemohlo. A nad to také na výběrčí i jiné osoby, kteříž u velikém počtu v městech, v městečkách i jiných místech k tomu držáni býti by museli, nemalá suma by jíti musela, a na některých místech by snad se služby jim více dáti přišlo, nežli by se takové sbírky zběhlo, což by stavuom s nemalou škodou bylo. Neb ačkoli let minulých v Rakousích tím způsobem taková sbírka a pomoc od všelijakých kupeckých i jiných věcí svolena byla, však se to potomně v skutku našlo, že jest se velmi málo takové sbírky scházelo a k posledu i se škodou jest od toho puštěno, a z toho ze všeho nic jiného nepošlo, nežli že jest ve všech takových kupeckých i jiných potravních věcích drahota do země uvedena; a ač jest od takové sbírky proto, že jest se velmi málo ročně, jak výš dotčeno, scházelo, puštěno, však nicméně ta drahota ještě až posud trvá, tak že by tomu raději byli, aby se ani nebylo začalo. A protož z těch příčin skrze takovou sbírku jiného nic se v tomto království nadíti není, než takové drahoty.

Kdež také k tomu podobné sbírky ve Vlaších a v Nydrlandě časem svolovány bývají: však v těch zemích mnohem jinší způsob jest a se zachovává, nebo v těch místech knížata a vrchnosti malé a skrovné země mají a ne tak veliké a široké jako toto království České jest, nebo jejich země, jakž dotčeno, velmi malé jsou, tak že takové svolené sbírky neb pomoci skrze malý počet osob a s malým nákladem vybírány a k tomu s lepším nařízením ve všech věcech a způsobech držáno a na to patřeno býti může.

Stavové toho také bedlivě a zdravě povážiti a k tomu počtem to sobě vyhledati dáti mohou, za jak mnohokráte sto tisíc všelijakých kupeckých i jiných věcí prvé prodáno býti by muselo, nežli by se taková suma z toho sebrati mohla, a tak by taková suma z prodajuov nemnoho méně nežli šacuňkové jich vynášeti musela. A protož z těch i jiných mnohých uznalých příčin J. M. Kr. toho nikterak najíti nemůže, aby J. M. C. tím způsobem dostatečná pomoc, jakž toho důležitá nastalá potřeba káže, činiti se mohla; k tomu rovnajíc to, že větší díl obilí, jakožto pšenice a ječmene, k pivu vaření se potřebují a z piv obzvláštní berně se dává, a tak by větší díl té sbírky z všelijakých věcí kupeckých a potravních zběhnouti se musela. Nebo stavové sami toho povědomi jsou, jaký malý handl a obchod ve všech věcech v tomto království proti jiným zemím jest, a k tomu, když by první díl takové pomoci teprve na svatého Havla příštího spraven býti měl: mohou stavové zdravě povážiti, jaké by nebezpečenství, záhuby a škody na J. M. C. a jeho věrné poddané skrze neopatření hranic a míst pomezních přijíti mohly.

A protož J. M. Kr. na místě J. M. C. stavuov milostivě žádati ráčí, aby oni i také stav městský na J. M. C. předložení z oznámených duoležitých příčin a nastalých potřeb J. M. C. a J. M. Kr. i jim samým k dobrému, a také aby mezi nimi láska, svornost a mezi poddanými jich poddanost (tak jakž se až posavad stalo) zachována býti mohla, jednomyslně se o pomoc snesli a každého roku J. C. M. jedenkráte sto tisíc kop gr. č., co za dvě létě dvakráte sto tisíc kop gr. č. učiní, poněvadž prvé svolené pomoci a berně podle šacuňkuov, jakž J. M. spraven býti ráčí, tak mnoho a více jsou vynášely, a takové pomoci první díl při tomto nynějším svatém Jiří, totiž padesáte tisíc kop g. č. a druhý díl o svatém Havle tolikéž padesáte tisíc kop gr. č. a tak pořád až do vyjití těch dvou let, vyplnili a dali, a takové pomoci podle předešlých šacuňkuov mezi sebou nařídili a v tom křesťanskou rovnost, aby jeden nad druhého ztěžován nebyl, zachovali. Jestliže by pak stavové mezi tímto a budoucím sněmem skrze osoby k tomu zřízené o to spolu jednati a se snésti i prostředky vyhledávati mohli, jakým způsobem by taková sbírka budoucně v dobrý řád bez obtěžování chudých lidí uvedena a nařízena býti mohla: to proti J. M. C. a J. M. Kr. není, nébrž to jakožto pobožný a chvalitebný skutek milostivě fedrovati ráčí. Než aby se taková sbírka nyní ihned a toho času, poněvadž prvé o to rozjímáno není, předsevzíti a naříditi, měla: J. M. Kr. toho při sobě, aby se to s jakým dobrým řádem z výš oznámených příčin státi a vykonati mělo, při sobě nikoli najíti moci neráčí.

Co se pak všech starých i nových pozuostalých berní dotýče: J. M. Kr. milostivě od stavuov přijíti ráčil, že, prohlídajíc k zřetelné a vysoce duoležité potřebě, takové pozuostalé berně mezi tímto časem a svatým Havlem nejprve příštím vyupomínati se poddaně podvolili; ale však, poněvadž čas k vyupomínání takových pozuostalých berní příliš dalece položen jest, ráčí J. M. Kr. na místě J. M. C. stavuov milostivě žádati, aby takové zadržalé a pozuostalé berně mezi tímto časem a svatým Duchem nejprve příštím konečně spraveny byly,. jakož pak toho, pro znamenité vzdlužení na zaplacení lidu válečného v místech pomezních, obzvláštní a duoležitá potřeba jest, a pro uvarování znamenité roztržitosti způsobu válečného, tak jakž se nyní na pomezí drží, bez toho býti nikoliv nemůže, protož, poněvadž posavad strany vyupomínání a spravování těch zadržalých berní nemalé neřády a mnoho zmatkův se nacházejí, ráčí J. M. Kr. té milostivé a konečné naděje do stavuov býti, že na jisté cesty pomyslí a před sebe vezmou, tak aby dotčené pozůstalé berně jistotně, jakž dotčeno, mezi tímto časem a svatým Duchem nejprve příštím všelijak zouplna spraveny a v ta místa, kdež a nač jsou svoleny a nařízeny, obráceny býti mohly.

Tolikéž J. M. Kr. na místě J. M. C. i od osoby své od nahoře psaných stavuov to svolení posudního, aby J. M. C. dva groše z každého sudu a J. M. Kr. jeden groš č. též z každého sudu, tak jako předešle, do dvou let pořád zběhlých, počnouc od suchých dní postních nejprve příštích, dáváno bylo, milostivě přijímati a také stavuom k tomu povolení dávati ráčí, aby oni mezi sebou, jakž toho žádají, osoby k vybírání takového posudního voliti a zříditi mohli, však aby ty osoby J. M. C. i J. M. Kr. přísahou zavázány. byly, a osobám, kteréž J. M. k tomu naříditi ráčí, v určitém času pořádný počet učinily.

J. M. Kr. též také na místě J. M. C. k tomu povolení své dávati a to za potřebné uznávati ráčí, aby na tomto sněmu osoby k přijímání počtu od berníkuov a výběrčích, též také colmistra polního voleny byly a J. M. Kr. též k tomu zvláštní osoby zříditi ráčí.

Jakož jsou se také nadepsaní stavové na tom snesli, jestli že by kdy k tomu přišlo, a J. M. C. aneb J. M. Kr. do pole osobně táhnouti ráčili, že J. M. podle svých nejvyšších možností opouštěti nechtějí: takové svolení.J. M. Kr. tolikéž od nich milostivě přijímati ráčí, však aby to tak vysvětleno bylo jakž v předložení J. M. C. dostaveno jest.

Při tom J. M. Kr. stavuov milostivě žádati ráčí, aby se k tomu s pilností přičinili, aby nynější sněm tím spěšněji zavřen býti mohl, tak aby J. M. Kr. dlouho zdržována býti neráčila a sebe samy k zbytečným outratám nepřipravovali; a J. M. C. i J. M. Kr. výš psaným stavům všem spolu i jednomu každému zvláště to vší milostí zpomínati i nahrazovati ráčí.