Také knížata a stavové J. C. M. poníženě žádají a prosí, co se napravování práv a zřízení zemského, která se jedna s druhými potýkají, dotýče: poněvadž to na tento čas a při tomto sněmě vyřízeno a v to bedlivě nahlédnuto býti (což jsou ty osoby, které na témž napravování práv a zřízení zemského seděly a s tím na hotově jsou) nemohlo, aby J. M. C. na místě svém J. M. arciknížecí to poručiti ráčil, aby J. M. arciknížecí s úředníky a soudci zemskými a J. C. M. radami i také s osobami z každého kraje na tomto sněmě k tomu od stavuov zejména volenými, - totiž z kraje Hradeckého: Albrecht Smiřický z Smiřic a na Náchodě, z pánuov; Václav Vokroulický z Kněnic a na Borovnici, z rytířstva; z stavu městského Josef Barták z Dřeviče; z kraje Chrudimského: z stavu panského Diviš Slavata z Chlumu a z Košmberka na Košmberce a Chlumě; z rytířstva Zikmund Anděl z Ronovce a na Heřmanově Městci; z stavu městského Petr Sokol z Chrudimě; z kraje Čáslavského: Zdislav Zvířetický z Vartmberka a na Čestíně kostele; z rytířstva Jan Čejka z Olbramovic na Kácově nad Sázavou; z stavu městského Jan Ledčar z Sionu z Čáslavě; z kraje Bechyňského: z stavu panského Vácslav z Švamberka na Bechyni; z rytířstva Víta z Zerzavého a na Stalci; z stavu městského Pavel Lucín z Tábora; z kraje Prácheňského: z stavu panského Zdeněk z Šternberka a na Blatné; z rytířstva Jan Kalenice z Kalenic a na Škvořeticích; z stavu městského Matouš Sokol z Písku; z kraje Plzeňského: z stavu panského Heralt Kavka z Říčan na Štěkni a Švihově; z rytířstva Jiřík Kokořovec z Kokořova a na Šťáhlavech z stavu městského Zikmund Stašek z Dubnice v Plzni; z kraje Rakovnického: z stavu panského Jan mladší z Lobkovic a na Krakovci; z rytířstva Jan Mladota z Solopisk na Krašově; z kraje Podbrdského: z stavu panského Mikuláš z Říčan na Hořovicích; z rytířstva Oldřich Vamberský z Rohatec na Jincích; z stavu městského Jan Střelec z Berouna; z kraje Vltavského: z stavu panského Jan starší z Říčan na Janovicích; z rytířstva Zikmund Valkoun z Adlaru na Vobořišti; [Ze stavu městského pro kraj Vltavský a Rakovnický není v deskách ani v tištěných artikulích sněmovních žádného jména.] z kraje Slánského: z stavu panského Vladislav Bezdružický z Kolovrat na Buštěhradě; z rytířstva Jetřich z Reychu a na Srbči; z stavu městského Jiřík Misera z Slaného; z kraje Žateckého: z stavu panského Jaroslav Lipštajnský z Kolovrat na Petršpurku; z rytířstva Jiřík Hora z Ocelovic na Lipkovicích; z stavu městského Mistr Václav Arpín z Dorndorfu; z kraje Litoměřického: z stavu panského Zbyněk Berka z Dubé na Zákupí a Mělníce, nejvyšší kamrmajstr království Českého; z rytířstva Vácslav Vlk z Kvítkova a na Snědovicích; z stavu městského Vácslav Vicen z Litoměřic; z kraje Boleslavského: z stavu panského Kundrat Krajíř z Krajku na Mladém Boleslavi; z rytířstva Jindřich Vliňský ze Vliňovsi na Liblicích; z stavu městského Pavel Nosek z Nimburka; z kraje Kouřimského: z stavu panského. Oldřich Holický z Šternberka na Lištni; z rytířstva Ondřej Nebřehovský z Nebřehovic na Pyšelích; z stavu městského Martin Starej, písař z Kouříma; z Pražan: Matyáš Ornius z Paumberku z Starého města Pražského a Jiřík Řečický z Nového města Pražského, - do Prahy v neděli před božím vstoupením na noc se sjeli a na zejtří ráno na paláci se najíti dali, a to, cožkolivěk strany napravování a korigování téhož zřízení zemského potřebného bude, předsevzali, a jakž nejpilněji a nejlépeji muože býti skorigovali, a pokudž na místě postaveno, napraveno a skorigováno při přítomnosti J. M. arciknížecí bude, to aby hned J. M. C. odesláno bylo. A což tak J. M. C. vůlí, jakožto králem českým, vyřízeno a na místě postaveno bude, k tomu J. M. C a stavové tímto sněmem povolují, aby na budoucí časy stálé a mocné zuostalo, a jeden každý tím zřízením zemským má a povinen se bude spravovati; a takové zřízení zemské hned bez meškání tištěno má býti, aby se věděli čím spraviti.

O práva městská. A což se práv městských dotýče, kteráž jsou již sepsána, stavové J. M. C. poníženě za to prosí, aby J. M. C. milostivě ráčil čas bez prodlévání položiti, tak aby se ty osoby na předešlém sněmu k tomu vydané na určitý den do Prahy sjely a na těch právech seděly a tak ta práva spravily, aby mohla tím spíše tištěna a vuobec vydána býti, aby se věděl a uměl každý čím spraviti.

Item, také stavové království Českého J. M. C. poníženě žádají, jakž jsou i na předešlých sněmích J. M. žádali, strany mince cizí rozličné, která se v tomto království béře a z cizích zemí sem do tohoto království nesena bývá na znamenitou škodu a záhubu mince a zrna, tolikéž i obyvateluom království Českého: aby J. M. C. to, prvé nežli z tohoto království vyjeti ráčí, milostivě bez prodlévání opatřiti ráčil, tak aby ty mince cizí všecky sprůbovány a po čem by která brána býti měla a zač by stála a výš nic usazeny byly, a měna aby bez prodlévání nařízena byla, do kteréž by to měny takové cizí mince neseny a tu měněny byly. A jestliže by pak J. M. C. k ruce své takové měny držeti neráčil, ale aby ji některým osobám z stavů království tohoto Českého milostivě propůjčiti ráčil, tak aby taková škodná a záhubná mince z téhož království tím spíše vybyta býti mohla.

A jakož jest kníže Melichar, někdy biskup Vircpurský, za ubrmana volen byl v té rozepři, kteráž jest o meze mezi J. M. C. a tímto královstvím z jedné a knížetem Albrechtem Bavorským z strany druhé: i poněvadž jest kníže Melichar, biskup Vircpurský, z tohoto světa sešel a nynější biskup Vircpurský na místě jeho za ubrmana volen jest, poníženě J. M. C. žádáme, aby J. M. C. se k tomu milostivě přičiniti ráčil, tak aby taková rozepře o ty meze, což najspíše býti muože, na místě postavena býti mohla. A J. M. C. aby také ty, kteříž tam na ty meze z tohoto království se vypravují aneb ještě se vypravovati budou, prokurátory, notáry i adjunkty, i také což by jim na útratu dáváno býti mělo, milostivě poručiti a opatřiti ráčil. A což předešle z jich měšce na to jest od nich vynaloženo, to aby jim zase navráceno býti mohlo, neb ti páni a přátelé naši, držitelé těch gruntuov, na tomto sněmě se opovídají, že již dále na náklad svuoj nikterak postačiti a útraty vésti moci nebudou a nemohou, skrze což nemalé utisknutí mezí a gruntuov království tomuto náležících státi se musí; neb J. M. knížete bavorského poddaní na to žádného nákladu nečiní, než sám J. M. kníže z komory své, kterémuž se páni a přátelé naši v outratách rovnati nemohou. A poněvadž se přihází, že i některá jiná okolní knížata aneb J. M. poddaní o meze s tímto královstvím Českým aneb s obyvateli tohoto království rozepře mívají a míti budou, na kteréžto meze když se komisaři vypraviti mají, mocný list od téhož království Českého pod pečetí zemskou týmž komisařuom se dává, kterážto pečeť zemská bez povolení stavuov království Českého na sněmu obecním se nepřitiská, a kdyby sněm obecní dlouho držán nebyl, mohl by některý z obyvateluov téhož království ke škodě promlčením přijíti, což by se všeho království dotýkalo: i pro uvarování takových škod, jestliže by kdo z obyvateluov království Českého na J. M. C., neb na soud zemský, mezi tímto časem a sněmem budoucím jakou takovou strany mezí a hranic ztížnost vznesl, aby J. M. C. s radou pánuov úředníkuov a soudcí zemských a jiných rad tohoto království moc míti ráčil k takové potřebě pečeť zemskou přitisknouti poručiti, k tomu všichni tři stavové povolujeme, tak jakž pak o tomto artikuli podle starobylého pořádku relací ke deskám zemským obzvláštně z sněmu obecního učiněna jest.

Jakož jsou knížata, všichni tři stavové, při předešlém sněmě od vyslaných osob z relací od nich učiněné srozuměli, což se Hory Kutny, aby ku pádu nepřišla, dotýče, jakž se i z zprávy místodržícího nejvyššího mincmisterství, jakého ty hory opatření a založení potřebují, vyrozumělo; kdež pak při předešlém sněmu knížata a stavové na J. M. C. žádost vzložili, aby J. M. C. tomu milostivě nápomocen býti ráčil, aby Petr Hlavsa z Liboslavě, místodržící nejvyššího mincmajstrství, do čtyř tisíc kop grošuov českých pod úrok vzíti, shledati mohl pro dobré předkem J. M. C. i všech obyvateluov království Českého, aby takového pádu ke škodě vší země uvarováno býti mohlo: i poněvadž on Petr Hlavsa v takovou sumu čtyři tisíce kop grošuov českých se jest vzdlužil, za to stavové J. M. C. poddaně prosí, aby J. M. C. milostivé povolení své dáti ráčil, aby jemu,Petrovi Hlavsovi takové čtyři tisíce kop grošuov českých z této berně na splacení téhož dluhu dáno a zase navráceno bylo; však on Petr Hlavsa aby J. M. C. pořádný počet z té sumy, kterouž jest na ty hory vynaložil, učinil, neb stavové nevědí, odkud takové sumy k oplacení kde vzíti.

Jakož na předešlém sněmu ten artikul, kdež mnozí jedni druhým na jezích, kteříž na Labi i na jiných řekách jsú, rozličné hradby nad míru pro lososy i jiné ryby, aby nahoru nešly a jíti nemohly, dělají, napsán a svolen byl, tak jakž týž artikul v sobě to šíře obsahuje: z téhož artikule knížata a stavové se propouštějí, a na tom knížata a stavové se snesli, aby žádných hradeb nad jezy vyměřené a vycejchované děláno nebylo. Pakli by kdo mimo toto snešení naše nad vycejchovaný jez jakéžkoli hradby dělali neb dělal a naň to uvedeno bylo, tehdy bude moci takového každého, komuž by takovou hradbu na škodu jeho udělal, ze sta kop grošuov českých pokuty před úředníky pražské menší desk zemských pohnati, a J. M. C. po panství svých také tolikéž o tom naříditi poručiti ráčí.

Také knížata a všichni tři stavové k J. M. C. za purkrabí a jiné obyvatele z stavu panského a rytířského kraje Hradeckého se přimlouvají, aby J. M. C. privilejí téhož kraje Hradeckého milostivě potvrditi a z kanceláří jim je ku potřebě vydati rozkázati poručiti ráčil.

A jakož jsou Pražané Starého i Nového měst Pražských na stavy království tohoto vznešení učinili, což se gruntuov Volšanských jim od Viléma z Hradešína dskami postoupených dotýče, jakž o týchž gruntech Volšanských J. M. C. předešle milostivé povolení jest učiniti ráčil, kteréž přečteno vuobec jest, aby knihy obzvláštní na rathouze Starého města Pražského k tomu způsobeny byly, do kterýchž by ti gruntové Volšanští bezpečně zapisováni býti mohli: i na takovou jich Pražan Starého i Nového měst Pražských žádost podle J. M. C. stavové k tomu povolují, aby takoví gruntové Volšanští do týchž kněh k tomu na rathouze Starého města Pražského zřízených mohli jedněm od druhých postupováni a zapisováni býti, a tíž držitelé těch gruntuov Volšanských aby o nich říditi a kšaftovati podle práva městského jako o jiném statku svém mohli.

A jakož jest Jan mladší z Lobkovic na Tejně Horšovském, nejvyšší purkrabie pražský, směnu s J. M. C. komorou, na místě J. M. C., o některé vsi od úřadu nejvyššího purkrabství pražského učinil, tak jakž se o tom zpráva od prokurátora J. M. C. při dskách zemských učiní: že stavové k tomu své povolení dávají.

Také knížata i všichni tři stavové k J. M. C. se přimlouvají a prosí a pana Bernarta Žehušického z Nestajova, purkrabí kraje Hradeckého, aby J. M. C. podle ztížnosti, kterouž se praví míti do pana Kundráta Huburka, což se mu od něho děje, jej milostivě bez prodlévání opatřiti ráčil.

Také knížata a všichni tři stavové k J. M. C. se za Vladislava Běšína z Běšín na Liticích přimlouvají, jakož má a drží statek zápisný ves Litice, ves Robčice s lesem, řečeným Vysokou, se vším k týmž všem příslušenstvím, na kteréžto vesnice majestát od krále Vladislava, slavné a svaté paměti, předkuom jeho daný měl, kdež jest to při J. M. na poníženou prosbu svou obdržel, že J. M. C a na onen čas Kr. jemu téhož majestátu potvrditi a na prostavení do puol sedma sta kop grošuov českých povoliti ráčil, i nežli takový majestát k potvrzení přišel, že jest za dobré paměti knížete z Plavna, tehdáž nejvyššího kancléře království Českého, v kanceláři české zuostal: a protož knížata a stavové J. C. M. prosí a za téhož Vladislava Běšína se přimlouvají, aby J. M. C. takového majestátu jemu milostivě potvrditi a tři životy na ty vesnice přidati ráčil, nebo na větším díle statek svuoj, kterýž po otci svém měl, na prostavení téhož statku všechen vynaložil.

Také knížata a stavové k J. C. M. se přimlouvají za Jana Berku z Dubé a z Lipého na Kuřivodech, prosíc J. M. C.: aby J. M. milostivě témuž panu Janovi Berkovi vesnice zejména Hořejní Krupou, Vorokytou, Dolejní Krupou a Vojezvou, kteréž k klášteru Hradišti náležejí a pan Jan Berka jich k statku Kuřivodám v držení jest, do dvou životuov dáti a při něm zuostaviti ráčil, poněvadž i dluh svuoj, kterýž za J. M. C. má, při J. M. zuostaviti a toho se poddaně odsloužiti chce.

Též také, jakož na předešlém sněmu knížata a stavové na J. M. C. žádost vzložili, aby J. M. C. na opravu zámku a zboží Bělé do tisíce kop grošuov českých na prostavení témuž panu Janovi Berkovi z Dubé a z Lipého a paní Anně z Janovic, manželce jeho, povoliti ráčil; čemuž jsou knížata a stavové povolili do tisíce kop grošuov českých aby prostavěti mohli, však jestliže J. M. C. k tomu své milostivé povolení dáti a jim toho majestátem potvrditi ráčí: protož jakož prvé tak i nyní se k J. M. přimlouváme, aby J. M. C. jim toho milostivě potvrditi ráčil.

Tolikéž také knížata a všichni tři stavové k J. M. C. za Ferdinanda Švihovského z Ryzmberka a na Dobříši se přimlouvají: aby J. M. C. jemu sumu peněz, to jest dva tisíce kop grošuov českých, kterouž hlavním listem sobě ujištěnou má, na panství Dobříšském zapsati, ujistiti a převésti a k tomu dva životy jemu a dědici neb dědičce po něm pozuostalé přidati ráčil, čemuž stavové jakž prvním sněmem tak nyní povolují, jestliže sobě to při J. M. C. objedná a zpuosobí.

Knížata a všichni tři stavové k J. M. C. za Sudu z Řenec se přimlouvají, jakož některý dluh podle oučtu v komoře zřízené J. M. C. v království Českém jemu jest po oučtu pánuov Trčkuov pozuostal a až posavad zaplacen není; kdež pak předešle na milostivou přímluvu J. M. arciknížete Ferdinanda, arciknížete rakouského, J. M. C. syna nejmilejšího, J. M. C. milostivě připovědíti a zřízeným radám komory v království Českém, aby jemu Sudovi, což se tak toho dluhu vyhledá, zaplatiti poručiti ráčil, ale toho se jest až posavad nevykonalo: protož knížata a stavové za téhož Sudu se přimlúvají a za to prosí, aby J. M. C. panu Sudovi takový dluh, což se ho podle oučtu najde, milostivě zaplatiti poručiti ráčil.

A jakož jest pan Vilém z Rožmberka na stavy království Českého vznesl, že by kněz biskup Pasovský podle předešlých smluv mezi Pasovskými a Prachatickými, kteréž jsou předešlými králi římskými a českými, slavné paměti, stvrzeny, soli do Prachatic a jiných měst království Českého dodávati zbraňoval, žádajíc, aby stavové k J. M. C. se poníženě přimluvili, aby J. M. C. se k tomu milostivě přičiniti ráčil, aby taková překážka od téhož biskupa činěna nebyla na škodu království Českého a téhož pana Viléma z Rožmberka: protož se k J. C. M. stavové poníženě přimlouvají, aby J. M. to milostivě opatřiti ráčil.

Též také stavové království tohoto za pány bratří Krajíře a na Mladém Boleslavi k J. M. C. poníženě se přimlouvají, aby J. M. jim statek jich Mladou Boleslav z manství propustiti a zase v dědictví uvésti ráčil.

Též stavové království tohoto za Adama Budovce k J. M. C. poníženě se přimlouvají strany vrchnosti na třech vesnicech, v kterýchž čtrnácte lidí osedlých jest, kteříž k špitálu Čáslavskému náležejí, tak jakž suplikací jeho žádosti to v sobě šíře obsahuje a zavírá: aby J. M. C. jemu milostivou odpověď dáti ráčil.

Také všichni tři stavové k J. M. C. za pana Zbyňka Berku a pana Albrechta Kamajtského o směnu vsi Tuhaně se poníženě přimlouvají a povolují.

A jakož jest J. M. C. panu Ludvíkovi Tovarovi na zámku Karlšperku, kterýž v zástavě drží, milost učiniti ráčil, aby týž zámek od něho a dědicuov jeho do dvadcíti let vyplacován nebyl: k čemuž stavové své povolení dávají.

Také všichni tři stavové k J. C. M. za Jana Ježovského z Lub se poníženě přimlouvají, tak jakž v své suplikací oznamuje, že jest jemu mělo dáno býti z komory šest set kop míšenských anebo list s rukojměmi a s úrokem udělán býti: aby J. M. C. milostivě o tom poručiti ráčil, což se jemu předešle dáti mělo, aby mu se to vyplnilo a dalo.

Také knížata i všichni tři stavové království Českého k J. C. M. za Kryšpína Šultysa z Čimic, písaře desk dvorských království Českého též i při soudu komorním, poníženě se přimlouvají, aby J. C. M. za jeho škody, kteréž jest vzal, když jest od stavuov k kurfirštovi sasskému s odpovědí na jeho psaní poslán byl, též za jeho věrné služby, kteréž jest do Fojtlandu, jsúc tehdáž sekretářem polním, jsouc při úřadu, činil a činiti nepřestává: dluh, totiž puol druhého sta kop grošuov českých, kterýž do ungeltu úředníku za alaun J. M. C. náležitý dlužen zuostal, milostivě odpustiti ráčil.

Také knížata a stavové k J. C. M. se přimlouvají a prosí, jakož jsou páni purkrabové z Donína suplikací stavuom i J. M. C. podali: aby J. M. C. milostivě jim k jich spravedlnosti dopomoci a je opatřiti ráčil.

Též knížata a stavové k J. C. M. se poníženě přimlouvají za pana Maurice Šlika z Holajče, hrabí z Pasaunu: aby J. M. C. jemu Mauricovi statek jeho, zámek a město Planou se vším jeho příslušenství z manství propustiti a zase v dědictví uvésti ráčil.

Také knížata a stavové k J. C. M. se přimlouvají za Jiříka Zikmunda a Mikoláše, bratří vlastní, Stoše z Starkovic, z Kunic: aby J. M. C. statček jich Staré Buky z manství propustiti a v dědictví uvésti ráčil.

Též knížata a stavové k J. C. M. se přimlouvají za pana Zdenka Zmrzlíka z Svojšína o pobrání statku na Nauzovech do komory po někdy Paulusovi Hajzlarovi: aby J. M. C. o takové věci J. M. panu purkrabí nejvyššímu poručiti ráčil.

Také knížata a stavové poníženě se k J. M: C. přimlouvají za Mistry a kolegiáty Veliké koleje: aby J. M. C. jim na jich suplikací milostivou odpověď dáti ráčil.

Knížata a všichni tři stavové k J. M. C. za pana Jana Puotu z Ryzmberka a z Švihova se přimlouvají: aby jemu J. M. C. milostivě na statku jeho zápisném, paní Marketě Ročovské zastaveném, na kterémž statku smlouvou vejplatu má, jmenovitě na polovici městečka Přeštic a na dvou vesnicích zejména na Soběkuřích a Žerovicích s jich vším příslušenstvím, k prvním sumám pět set kop grošuov českých připsati milostivě ráčil.

Též také knížata a všichni tři stavové k J. M. C. se přimlouvají o pana Břetislava z Ryzmberka a z Švihova: aby J. M. C. milostivě k J. M. králi anglickému se přimluviti a jemu připsání přímluvné dáti ráčil, aby dluh jemu povinný sedm tisíc a čtyři sta zlatých rajnských podle zápisu, slavné a svaté paměti, někdy císaře Karla V., otce J. M. Kr., jakožto dědic a držitel statkuov po J. M. C. zaplatiti ráčil.

Také knížata a všichni tři stavové k J. M. C. poníženě za Jana Bohmického, probíře zemského, se přimlouvají, aby J. M. C. jemu tuto milost učiniti ráčil, poněvadž jest některé staré huti i také doly na Horách Kutnách koupil a ujal, a při těch hutěch některé roštverky jsou, ty aby mohl k užitku J. M. C. i k svému přivésti: aby J. M. C. každého týhodne dvě hyle kyzu prodávati na šmelcování těch šlakuov a rud, kteréž na svuoj náklad dobývá, poručiti ráčil, tak aby ty rudy a roštverky k užitku přivedeny býti mohly; a což by koli z toho stříbra nadělal a do mince přinesl, aby jemu po devíti tolařích, jakž z jiných hor stříbro se platí, placeno bylo; poněvadž jest J. M. C. vždycky rád sloužil, jakž z jeho suplikací tomu se všemu vyrozuměti může.

Také knížata a stavové k J. M. C. se přimlouvají a prosí za purkmistra a konšely i všecku obec města Čáslavě, aby J. M. C. na jich poníženou prosbu o milost strany berně pro krupobití, též o klášter pustý a zdi pusté téhož kláštera v témž městě ležícího: podle jich obojího suplikování a stavuov přímluvy, poněvadž se jest jim znamenitá, hrozná a neslýchaná škoda od krupobití stala, milostivou odpověď dáti ráčil, tak jakž se tomu z jejich suplikací šíře vyrozumí.

A jakož jest J. M. C. osvícenému knížeti Arnoštovi, falckrabí na Rejnu, knížeti v Horních i Dolních Bavořích, jeden tisíc kop grošuov českých na prostavení zámku Kladska majestátem k první sumě aby připsáno bylo, milostivě povoliti ráčil: stavové též k tomu své povolení dávají.