MS. v českém archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od 1541 do 1582."

Jakož jest J. M. najjasnější a najnepřemoženější císař římský, uherský, český král, pán náš najmilostivější, knížatuom, pánuom, rytířstvu, Pražanuom i jiným posluom z měst, všem třem stavuom království Českého, milostivé a otcovské předložení učiniti ráčil, kterak sa milostí svou císařskou k království tomuto nachajlen, aby tak častým pokládáním a držením sněmův i před outratami zbytečnými a pomoci žádáním milostivě nás šetřiti, a i na tento čas že by to J. M. C. rád učiniti ráčil, kdyby v to tak duoležité nastávající a všeho křesťanstva se dotýkající potřeby pro ochranu a zachování jakž království tohoto tak i zemí k němu příslušejících, nás všech věrných poddaných, a tak všeho křesťanstva nevkročily; o kterýchž potřebách téměř všem vuobec vědomé jest, kterak ten žíznivý krve křesťanské nepřítel Turek rozličnými sjezdy a vpády, pálením i lidí zajímáním křesťanstva vždy více a více hubiti a sobě podmaňovati nepřestává, tak jakž to všecko obšírně v předložení J. M. C. vysvětleno jest a to v sobě šíře obsahuje a zavírá.

Kteréžto předložení všichni tři stavové království Českého slyševše a mezi sebou litostivě pováživše a k srdcím svým připustivše, tak jakž se i v písmích svatých nachází, kterak Buoh všemohúcí ráčil jest všem lidem oznamovati, jestliže přikázání a vuoli jeho svatou činiti a plniti budou, že jim své požehnání a všelijaké dobré dáti ráčí, při nich státi a jich neopouštěti; a zase jestli že v přikázáních jeho svatých státi, v nich choditi a jich zachovávati nebudou, tehdy že na ně všelijaká zlořečení přijdou, nepřátelé zemi jejich hubiti a kaziti budou a všecko jiné zlé že se na ně valiti bude. A tak my všichni obyvatelé království tohoto při osobách, tolikéž při poddaných svých, to nařídíce, jakž to v předešlých sněmích o tom šíře vyměřeno jest, abychom ku pánu Bohu svému volali a k němu se obrátili, kterýž předkem a prvotně v těch ve všech věcech bohdá náš největší ochrance býti ráčí. A ačkoli všichni tři stavové to jsme sobě ku paměti bedlivě přivedli, jaké od J. M. šťastného kralování až do nynějších časuov na žádost J. M. C., pána našeho nejmilostivějšího, mnohé pomoci a berně svolené z statkuov i lidí poddaných svých i z piv posudního, z své svobodné dobré vuole poddaně nad možnost až posavad jsme činili, i nad to osobami svými jsme se jako věrní poddaní proti témuž nepříteli Turku i jinam do jiných zemí, nelitujíc hrdel i statkuov svých, poslušně podle Jich M. nacházeti dali, jsúce té naděje, že J. M. C., jakožto od svých věrných milých poddaných, to což jsme z své dobré svobodné vuole a z lásky J. M. činili a činíme, milostivě a s vděčností přijíti ráčí; vědouce J. M. C., že stavové tohoto království, kdyby co najvíce činiti chtěli, i své všecky statky vynaložili, nebude li předkem všemohúcího milého pána Boha pomoci a podle toho J. ll. C. milostivého a otcovského opatření, svaté říše a jiných potentátuov křesťanských pomoci, obmýšlování a jednání, že nám již není možné tomu nepříteli odolati a se takovými pomocmi obtěžovati: protož J. M. C. poníženě prosíme, aby J. M. milostivě nás před takovými častými daněmi ochrániti ráčil. Však aby J. M. C. milostivá žádost a taková nastávající potřeba veliká, pokudž najvajš možné jest, od stavuov království tohoto pomoci učinění oslyšána nebyla, na tomto jsme se knížata, páni, rytířstvo, Pražané i poslové z měst, všichni tři stavové, snesli: abychom J. M. C. od sebe sami z jednoho tisíce kop grošuov českých dvanácte kop grošuov českých a od lidí poddaných našich tolikéž z jednoho tisíce kop grošuov českých dvanácte kop grošuov českých dali a vyplnili, polovici, to jest šest kop grošuov českých na svatého Jiří najprvé příštího neb dvě nedělí potom, a druhou polovici též šest kop grošuov českých na svatého Havla ihned potom najprv příštího nebo dvě neděle potom; a tak při každém svatém Jiří a svatém Havle po šesti kopách groších českých z jednoho tisíce kop grošuov českých až do vyjiti tří let pořád zběhlých.

Při šacování pak statkuov všichni se takto zachovati máme: předkem J. M. C. s komorou svou z statkuov podle duochodův svých, knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města, všichni tři stavové, preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsou i jiní klášterové, Mistři, koleátové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoli statky pozemské i zápisné a jakéžkoli jiné, anebo platy komorní mají, i městské šosovní, aby šacovali, též také i ti, kteříž peníze na ourocích, listech, zápisích aneb na jakýchžkoli užitcích mají, tak jakž nahoře dotčeno jest, zachovati se povinni jsou.

I také poddaní v městech, v městečkách J. M. C., knížecích, panských, rytířských, městských a duchovních v městech, anebo ve všech, z poručení pánuov jich statky své s svršky a nábytky jich užívajícími šacovati mají, kromě lidí pohořalých a těch, kteříž by od pánuov svých ještě lhůtu měli v placení úrokuov. Tolikéž v tom času stala-li by se komu jaká škoda ohněm, že by pohořel anebo lidé jeho, anebo krupobitím škodu že by vzal, zač jemu škody neb lidem jeho se stalo, to má listem pod pečetí svou, příjma to k svému svědomí, berníkuom oznámiti a při tom zuostaven býti.

Též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své mají a vedou, také podruzi, kteříž jsou v městech, v městečkách královských, knížecích, panských, rytířských, městských i jiných všech svrchu jmenovaných i tudíž ve všech, aby statky své s svrchky a nábytky užívajícími šacovali.

A každý, totiž komora J. M. C., knížata, pán, rytířský člověk, Pražané i jiná města, preláti neb úředníci jich mají v svých listech přiznávacích doložiti a se přiznati, co se na jednoho každého zboží a panství šacuňku zběhne a sejde, aby osoby volené k vybírání takového šacuňku dokonale vyrozuměti mohly, co jeden každý od sebe a poddaných svých z toho šacuňku dáti a spraviti povinen jest.

Také všichni, kteříž peníze na úrocích a listech i všelijakých puožitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno, zachovati a z tisíce kop grošuov českých dvanácte kop grošuov českých dáti povinni jsou. A takové listy přiznávací i s prvním dílem berně jeden každý při svatém Jiří najprv příštím neb dvě neděle potom konečně berníkuom na hrad Pražský položiti a dáti má, a druhou polovici na den svatého Havla neb dvě neděle potom osobám dole jmenovaným též dáti a položiti jeden každý má.

Pakli by kdožkoli ze všech stavuov takových listuov přiznávacích i s prvním neb druhým dílem berně, co se na koho dáti dostane, osobám voleným nedali neb nepoložili, nedal neb nepoložil, anebo na místě svém na časy jmenované neposlal, tehdy berníci mají toho každého sami podle předešlých šacuňkuov anebo z svého uvážení šacovati, a což by toho šacuňku berně dáti přišlo, kteréhokoli dílu, pro ten díl berně mají se jemu (ač by statek měl) v statek jeho listem obranním uvázati a jej držeti dotud, až by tu sumu z téhož statku buď prodajem nebo na užitcích vybrati mohli; a když by takovou sumu berníci z toho statku, což by zadržáno bylo, buď prvního nebo druhého dílu, vzali, tehdy mají zase tomu každému, komuž by se tak uvázali, statku jeho bez dalšího plundrování postúpiti. A od takových listuov obranních nemá více dáváno býti při ouřadě desk zemských než pět grošuov českých a při úřadě purkrabství Pražského i na holomka 15 grošuov českých, a puovodu, kterýž s těmi listy obranními puojde, od míle po puol druhém groši českém.

Pakli by statku pozemského kdožkolivěk neměl než toliko na listech a zápisích, na takového každého listy zatýkací týmž berníkuom od úřadu desk zemských vydávány býti mají, a od týchž listuov zatýkacích po 5 groších českých dáváno býti má, a každý povinen jest takový zatykač v domu Svém i kdežkoli jinde přijíti.

A takové listy přiznávací od těch osob volených, když colmistr všem třem stavuom počet činiti bude, mají při tom počtu položeny býti, a tak se každý těmi listy přiznávacími pod pečetí svou, příjma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všechen, kteréhož užívá a zač ten spravedlivě na ten čas stojí, šacoval a lidí poddaných svých šacovati dal, přiznati mají, kromě klínotuov a hotových peněz ležících, kterýchž na užitcích nemá, a dluhuov aby sobě žádných nevyráželi, než zač statek drží zouplna jej položili a se šacovali a listy přiznávací téhož šacuňku jednostejně v ta slova, jakž níže položeno jest, berníkuom voleným dávány býti mají.

A měl li by kdo statků více než v jednom kraji, bude moci jedním listem tu, v kterémž kraji sedí, se ze všeho přiznati, však oznámíc to tím listem přiznávacím, že jest se i z toho, což v jiném kraji má, přiznal. A kteříž stavu panského neb rytířského v městech Pražských i v jiných městech královských domy neb jiné statky, buď listy neb zápisy na peníze mají, ti všichni listy přiznávací dole psaným berníkuom na hrad Pražský dodávati a se přiznávati i z týchž domuov mají konečně na svatého Jiří neb dvě neděle potom, jakž nahoře dotčeno jest, a s prvním dílem položiti což se na koho z statku i poddaných jeho dáti dostane.

A v těch přiznávacích listech má tu každý zjevně oznámiti, co jest statku svého a komu mimo předešlý šacuňk prodal aneb od koho co přikoupil. Též také jestliže by kdo sirotčí statek, jsouc nad ním poručníkem aneb jinak držal, má to v témž listu přiznávacím rozděliti, z čeho se z statku svého a z čeho z statku sirotčího přiznává, anebo po předešlém šacuňku že již toho statku sirotčího nedrží, a komu jest ho postúpil, má oznámiti.

A mimo takový šacuňk k této pomoci svolené žádný žádného vyššího šacuňku neb jakékoli daně, než což by do těch 12 kop grošuov českých dáti přišlo, pod žádným vymyšleným způsobem, kterýž lidská lest vymysliti muože, bráti má. Pakli by kdo co vejše od lidí poddaných svých vzal, ten každý aby podle uznání soudu zemského skutečně trestán byl.

Kterýmžto berníkuom za práci jich z též berně dáno býti má: osobě stavu panského dvě stě kop grošuov českých, osobě stavu rytířského puol druhého sta kop grošuov českých, osobě stavu městského sto kop grošuov českých. A tíž berníci i colmistr povinni jsou a budou každého roku J. M. C. a soudu zemskému pořádný počet učiniti. Avšak toto se znamenitě vymieňuje: jestliže by kterákoli osoba z stavuov v těchto třech letech, než ty berně vyjdou, buď statku přikoupila neb uprodala, že má hned tehdáž při dání té polouletní berně obzvláštní list přiznávací znova pánuom berníkuom dáti, tak aby se v tom rovnost spravedlivá nesla.

A tito berníci voleni jsou. Prvního roku z stavu panského: Jan starší z Švamberka na Milivském klášteře, najvyšší sudí dvorský království Českého; z stavu rytířského: Oldřich Dubanský z Duban na Liběšicích, králové Její M., slavné paměti, podkomoří a hradu Pražského hejtman; z Pražan a z stavu městského: Matiáš Ornius z Paumberku.

Druhého roku z stavu panského: Jan mladší z Říčan a na Kosově Hoře; z stavu rytířského: Vilím Muchek z Bukova, J. M. C. hejtman Nového města Pražského; z Pražan a z stavu městského: Václav Kamaryt z Rovin, měštěnín Nového města Pražského.

Třetího roku z stavu panského: Jindřich z Valdštejna na Dobrovici; z stavu rytířského: Markvart Věžník z Věžník na Věžnicích; z Pražan a z stavu městského: Mistr Jakub z Varvažova.

A též tito colmistři voleni jsou, k prvnímu roku: Jan z Valdštajna na Oujezdě; k druhému roku: Adam Budovec z Budova a na Janovičkách, a k třetímu roku: Adam z Švamberka na Střevli.

Jestliže by pak kdo, maje peníze na listech, zápisích neb jakýchžkoli užitcích kromě statku pozemského, z toho se nepřiznal a toho zatajiti aneb ukrýti chtěl a naň to potom ukázáno a shledáno bylo, takový každý má té sumy polovici propadnouti; a ta polovice sumy propadené má na dva díly rozdělena býti, jeden díl zemi a druhý díl tomu, kdož by naň poukázal, že jest se z ní nepřiznal a berně nedal, zuostati má.

A listové přiznávací v tato slova býti mají: Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že sem podle svolení sněmovního, kteréž se stalo na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském při přítomnosti J. M. C. léta 58 ve čtvrtek před svatým Martinem, statek svuoj všechen, kteréhož užívám a zač by stál spravedlivě, šacoval a poddaných svých šacovati dal, a toho mám za sumu A. b. c., a lidé poddaní moji za sumu N., a to přijímám k svému svědomí. K tomu na svědomí pečeť svou vlastní k tomuto listu přitisknúti jsem dal jistým svým vědomím a volí.

Také, jakož J. M. C. všech tří stavuov, což se osobního tažení do pole dotýče, milostivě žádati ráčil, jestliže by J. M. C. aneb některý z synuov J. M. najmilejších v tom času sám osobně do pole proti často psanému nepříteli všeho křesťanstva Turku vojensky táhnouti ráčil neb ráčili, aby knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města pro zachování vlasti své a pro dobré všeho křesťanstva také vlastními osobami svými do pole táhli a Jich M. neopouštěli: i na takovou J. M. C. milostivou žádost všichni tři stavové jsou se svolili a snesli, že J. M. C. tudíž J. M. dědicuov, pána svého najmilostivějšího a pánuov svých milostivých, přišla li by toho v těch třech letech ta potřeba, že by proti Turku, nepříteli všeho křesťanstva, hnutí vojenské bylo, že J. M. C. i J. M. dědicuov opouštěti podle svých najvyšších možností nemáme; však tak, jestliže by prvé, nežli by kterého dílu berně dávání přišlo, v těch třech letech tažení ven z země býti mělo, tehdy z té berně a pomoci svolené, buď z prvního neb z druhého dílu sjíti má, kteréhožkoli roku takové tažení by bylo v těch třech letech, nýbrž jeden každý na pomoc k vajpravě osoby své to za sebou zuostaviti má.

Dále, jakož J. M. C. na stavích království Českého milostivě žádati ráčí, předkládajíc jak znamenité práce, jízdy, na špehy a války útraty, proti témuž nepříteli Turku činiti a vynakládati ráčí, aby stavové J. M. ještě vyšší pomoc z pivovarní berně, posudního z každého sudu přivajšili a dali, jakž, týž artikul to v sobě šíře ukazuje a zavírá; i na takovou J. M. C., jakožto našeho milostivého pána, žádost a potřebu na tomto jsme se všichni tři stavové snesli, že J. M. C. k prvním dvoum letuom té berně a posudního z jednoho věrtele dva groše české, předešlým sněmem svolené, ještě třetí rok tímto sněmem se přidává.

A jakož jest J. M. G. předešlým sněmem těm, kteříž jsou posudní zadrželi, milostivé příročí, v kterém by času je vyplniti měli, dáti ráčil s jistým doložením, kdož by se tak nezachoval, aby dvojnásobně tak mnoho dáti povinen byl: avšak J. M. C. před stavy neráčí moci tajiti, že jsou se mnozí v kraji podle téhož sněmu a poručení nezachovali a netoliko zadržalého ale i tohoto roku od sněmu povinného posudního jsou nedali; nad čímž J. M. C. nemalou ztížnost majíc J. M. arciknížeti Ferdinandovi o tom jest poručiti ráčil, aby vedle té pokuty k nim se zachoval. Jakož pak někteří jsou i obesláni byli, avšak do svatého Jiří prodlení dosáhli, ani od té chvíle toho jsou mnozí nespravili a nevyplnili, kteříž slušně z takové pokuty mohli by viněni býti; ale však ještě vždy J. M. ty a takové milostivě napomínati ráčí, aby mezi tímto časem a Třími králi najprvé příštími vajběrčím krajským takové zadržalé posudní položili a vyplnili; pakli by toho neučinili, již žádnému další příročí dáno býti nemá, než k jednomu každému o pokutu dvojnásobnú dání toho posudního přikročováno bude. Tím se každý bude moci spraviti a před škodami uvarovati.

Za to též poníženě a poddaně prosíme, aby J. M. C., vzhlédnouc na tuto naši, kterouž přes přemožení své činíme, pomoc, kterouž sme J. M. svolili, ráčil při jiných potentátích křesťanských a stavích svaté křesťanské říše, tolikéž i při poddaných svých, poněvadž se jich tak mnoho jako nás dotýče a někteří blíže nepřítele přisedí nežli my, jednati, aby J. M. touž pomoc jako i my učinili.

Však za to J. M. C. poníženě a poddaně prosíme, co se artikuluov obecních království tohoto se dotýkajících též i osobních, kteréž na mnohých předešlých sněmích jsú vznášeny a posavad na místném konci postaveny nejsou a odpovědi nemají, dotýče, aby, což obecních artikuluov jest při tomto sněmě, na místě postaviti i také osobám na přímluvu stavův, prvé než z království tohoto vyjeti ráčí, milostivou odpověď dáti ráčil.