MS. v českém archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od 1541 do 1582".

A předkem, poněvadž to v písmech svatých nacházíme, kterak Buoh všemohoucí ráčil jest všem lidem oznamovati, jestliže přikázání a vuoli jeho svatou činiti a plniti budou, že jim své požehnání a všelijaké dobré dáti ráčí, při nich státi a jich neopouštěti, a zase jestliže v přikázáních jeho svatých státi, v nich choditi a jich zachovávati nebudou, tehdy že na ně všelijaká zlořečení přijdou, nepřátelé jich zemí hubiti a kaziti budou a všecko jiné zlé že se na ně valiti bude; jakž pak široce se to nachází i za časuov našich na oko se spatřuje, když jest se který lid od pána Boha odvrátil, přikázání jeho nezachovávaje, jaké těžkosti a bídy na. něj jsou přicházely.

Nyní pak zřetelně se poznati může, že se Buoh všemohúcí na nás vysoce pro nepravosti a hříchy naše rozhněvati ráčil, neb již žádného lidu z křesťanstva tak blízko není, který by od toho nepřítele víry svaté křesťanské Turka, jako každého dne pádu očekával, jako my a příležící země okolní; ježto nebude-li milosrdenství pána Boha všemohúcího, není se jiného nadíti a očekávati nám ubohým křesťanuom, nežli toho, což jest se mnohým zemím a královstvím od toho žíznivého nepřítele Turka stalo, takže pod jeho tyranskou a pohanskou moc uvedeni a podmaněni jsou, a za našich časuov to slavné a mocné království Uherské, jako z gruntu vyvráceno a zkaženo a lidé v něm pomordováni a ostatek u věčnú službu podmaněni a přivedeni jsou, a to všecko pro hříchy a nepravosti naše.

A protož podle poručení božského, kdež praví: "volej ke mně v den zarmoucení tvého a já tě vysvobodím", jakož pak kdež jsou se tak chovali a ku pánu Bohu srdcem skroušeným, pokání svaté činíce, se obraceli a volali, těm jest vždycky spomáhati ráčil; tak my všichni obyvatelé království tohoto při osobách, tolikéž při poddaných svých, to nařídíce, tak jakž v předešlém sněmu o tom vyměřeno šíře jest, jak ku pánu Bohu svému volati a k němu se obrátiti máme. Ale však posavad málo se to poznává, aby se tak zachovávalo a drželo, ježto toho nedržíce ale za nějaké žerty majíce, tím více pána Boha našeho hněvajíce proti sobě ku pomstě vzbuzujeme; a protož každý, aby to při sobě sám, čeládce, poddaných svých tak nařídil a opatřil, abychom se ku pánu Bohu všemohúcimu obrátili a proti vůli jeho svaté a přikázáním nehřešili a tak se skutečně, toho nepřestupujíc, chovali, jakž v předešlých sněmích o tom vyměřeno jest. Tolikéž kněžstvo, kteříž zlé příklady lidem dávají, aby se polepšili a jináče ctnostněji život svůj vedli, aby lidé dobrý příklad z nich bráti mohli.

Jakož jest J. M. Kr., pán nás všech milostivý, ráčil skrze předložení na knížata i všechny tři stavy království Českého žádost vzložiti a milostivé předložení učiniti, jakou práci a bedlivost o poddané své míti a pokudž nejvýš J. M. Kr. možné jest, nelitujíc statkuov, důchody a statky komory své královské znamenité a na větším díle všechny vynaložiti a rozzastavovati musiti ráčil, takže J. M. Kr. samému nikterakž možné nebylo a není, tomu a tak znamenitému a mocnému nepříteli všeho křesťanstva Turku, kterýž J. M. Kr. a zemím J. M. (čehož buď pánu Bohu požalováno), tak se přiblížil a již blížeji nežli kterému z křesťanských potentátuov přisedí, bez knížat a stavův tohoto království a jiných J. M. Kr. království, zemí a věrných poddaných, též i stavův svaté říše a jiných křesťanských potentátův, odolati: o čemž pak jednomu každému vuobec vědomo jest, že J. M. Kr. na osobě své královské, což by k dobrému a užitečnému pro zachování království, zemí, nás všech věrných poddaných svých, potřebného bylo, milostivě a otcovsky nic sejíti dáti jest neráčil, žádajíc J. M. Kr. na stavích království Českého z výš dotčených duoležitých potřeb,.aby se o jistú peněžitú pomoc k obraně téhož nepřítele všeho křesťanstva Turka snesli, tak jakž J. M. Kr. sněmovní předložení v sobě šíře obsahuje a zavírá. Na kteréžto předložení a milostivou žádost J. M. Kr. stavové království tohoto mezi sebou mnohé pilné rozmlouvání jsou měli a jich veliké nemožnosti a těžkosti kteréž až posavad pro předešlé berně dávání měli a mají, J. M. Kr. v spisu i oustně jsou podávali a oznamovali, poníženě prosíc, aby J. M. Kr. na ty cesty pomysliti ráčil, jakby tomu nepříteli dále mohlo odoláno býti, neb nebude-li předkem pomoci pána Boha všemohoucího a podle toho J. M. Kr. milostivého a otcovského opatření, svaté říše a jiných křesťanských potentátuov pomoci, obmyšlování a jednání, že nám již, kteříž nejblíž přísedící jsme, není možné tomu nepříteli odolávati.

Však aby J. M. Kr. milostivá žádost a taková veliká nastávající potřeba, pokudž nejvýš možné jest, od stavův království Českého pomoci učinění oslyšána nebyla, na tomto jsme se všichni tři stavové království tohoto snesli, abychom J. M. Kr. od sebe sami z jednoho tisíce kop grošův českých, šest kop grošuov českých, a od lidí poddaných svých tolikéž z jednoho tisíce kop gr. českých šest kop gr. českých, dali a vyplnili; polovici na sv. Jiří nejprve příští, neb dvě neděle potom, a druhou polovici na sv. Vácslava, hned potom příštího, neb dvě neděle potom. A tomu všemu ode všech obyvateluov království Českého, v prvních sněmích zejména jmenovaných, aby se zadosti stalo, a pakli by se kdožkoli při tom tak nezachoval, buďto listu přiznávacího s prvním dílem berně, aneb též i druhého dílu, berníkuom níže jmenovaným nedal a nevyplnil tak a na ty časy, jak se svrchu píše, na tom každém má se toho dobývati pod těmi všemi pokutami, jakž v prvním sněmě, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tisícího pětistého padesátého sedmého v pondělí po neděli Oculi, vysvětleny a vyměřeny stojí, a ten každý, kdož by se toho dopustil, má a povinen jest se podle týchž pokut tak zachovati. A jakož jest také v témž předešlém sněmu vejminka o lidech pohořelých, aneb povětřím že by se škoda stala, učiněna, jestliže by na koho pán Buoh takovou příhodu dopustiti ráčil, ti všichni při takových vejminkách se zůstavují.

A tito berníci k vybírání berně ode všech tří stavův království Českého voleni jsou: totižto z stavu panského, Jan z Říčan a na Kosově Hoře; z stavu rytířského, Vilém Muchek z Bukova, krále J. M. hejtman Nového města Pražského; z Pražan a z stavu městského, Matyáš Ornius z Pomberka. A těm tolikéž za jejich práci dáno každému, jakž předešlým sněmem vyměřeno jest, býti má. A tíž berníci tak volení, vyberúc též berně, mají ji J. M. Kr. oba díly v moc vydati, tak aby J. M. Kr. v ta místa ji pro obranu proti nepříteli všeho křesťanstva vynaložiti a obrátiti ráčil. A tíž berníci mají a povinni jsou, kohož J. M. Kr. k tomu ustanoviti ráčí, J. M. Kr. počet pořádný učiniti.

A jakož jsou na J. M. Kr. všichni tři stavové žádost vzložili strany některých artikuluov, kteříž jsou J. M. Kr. v spisu podáni byli, za milostivou odpověď na ně žádajíce, na kteréžto artikule J. M. Kr. ráčil jest stavuom odpovědi dáti.

Předkem, jakož jsú stavové J. M. Kr. poníženě a poddaně prosili a se za ty osoby, kteréž na závazcích J. M. Kr. v tomto království jsou, přimlouvali, aby je J. M. milostivě z nich propustiti ráčil: i aby stavové znáti mohli milostivú J. M. Kr. náchylnost, kterouž k týmž stavuom míti ráčí, i předkem na přímluvu J. M. arciknížecí a na takovou jich stavův poníženou prosbu, ráčí ty osoby všecky ze všech tří stavů, kteříž v tomto království jsou, z týchž závazkuov ústy svými královskými propouštěti, tak aby mohly jakž i jiní obyvatelé tohoto království pro potřeby své volně ven z země vyjížděti; však žádnému cizímu pánu ven z země, bez vůle a jistého povolení J. M. Kr., v nižádnou službu se nezamlouvati anebo dávati nemají. A beze vší pochybnosti, že tuto J. M. Kr. milost učiněnou stavové poddaně s vděčností přijmou. A ty osoby, kteréž na závazcích byly, znajíce to, že se k nim J. M. Kr. tak milostivě nakloniti ráčil, k J. M. Kr. i k J. M. dědicuom se všelijak vděčně, poddaně a poslušně chovati budou; a J. M. Kr., jakž i jiných poddaných svých věrných milých, jich milostivým králem a pánem býti ráčí.

Dále, kdež stavové toho poníženě žádají, aby J. M. Kr. k tomu milostivé povolení své dáti ráčil, aby dědinníci, svobodníci a nápravníci statky své dědičné stavuom prodávati a do desek klásti mohli: i ač by J. M. Kr. toho některé hodné příčiny míti ráčil, a zvláště majíce o tom zprávu, že by se těm dědinníkuom a svobodníkuom od mnohých osob z stavuov znamenité ztížnosti a outiskové dáti měli, žádosti stavuov do jiného času odložiti, však jsouce J. M. Kr. stavuom vší milostí svú královskou nakloněn a nechtíce jich prosby oslyšeti, J. M. Kr. na takovou poníženou prosbu stavuov milostivě, však toliko do vuole své královské, povolovati ráčí, komuž by tíž dědinníci, svobodníci a nápravníci dobrovolně statky své dědičné prodati chtěli, aby toho vuoli měli a od nich do desk zemských aby tomu, komuž prodá, jíti a kladeno býti mohlo. Však J. M. Kr., jakž i předešle, všechnu vrchnost na týchž dědinnících sobě pozuostavovati ráčí.

A jakož J. M. Kr. na stavy to vzložiti ráčil, aby osoby o vybytí těch zlých mincí, kteréž se do tohoto království nesou, i také o smlouvu strany hor i jiných věcí, k vyzdvižení týchž hor v království tomto, z stavuov volili: i tyto osoby z stavu panského voleny jsou: Ladislav z Lobkovic a na Chlumci, krále J. M. v království Českém dvoru maršálek a nad apelacími president, Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic na Ličkově a markrabství Dolních Lužic landhojt, Lorenc Šlik z Holajče, hrabě z Pasounu a z Lokte na Nejdeku, Jindřich z Valdštajna na Dobrovicevsi, Šebestian Hasištejnský z Lobkovic; též tyto osoby z stavu rytířského voleny jsou: Jan starší Salava z Lípy na Malešově, Oldřich Dubanský z Duban na Liběšicích, králové J. M., slavné paměti, podkomoří a hejtman hradu Pražského, Suda z Řenec na Zdechovicích, Vácslav starší Bechyně z Lažan na Dušnících, Jan z Vítenče; a z stavu městského toliko k minci jednání tito jsou voleni: z Starého města Pražského [V tištěných artikulích nalézá se na prvním místě Jindřich Straboch, v sněmu deskovém jest však vynechán.] Mistr Jakub Rokycanský z Varvažova, Jiřík Zvůnek z Ottrštorfu, a z Nového města Pražského Jindřich Straboch, jinak Podkova; Vincenc Rajský z Dubnice, z Plzně, Tobiáš z Budějovic Českých. A ty osoby na obeslání J. M. Kr., neb na místě J. M. Kr. J. M. arciknížecí, aby se v to místo, kdež by jim oznámeno bylo, najíti daly a spolu s těmi osobami, kteréž J. M. k tomu vydati ráčí, v to ve všecko bedlivě nahlídli a což by strany těch zlých mincí, aby mohly z tohoto království vybyty býti, nejlepšího a nejužitečnějšího vyhledati mohly, to aby J. M. Kr. po zemi rozepsati poručiti ráčil, tak aby se všichni obyvatelé tohoto království věděli čím spraviti. Než strany hor, pokudž se ty osoby a na čem s vědomím J. M. Kr. snesou, to na budoucím sněmu stavuom aby oznámily; však bez ujmy těch, kteříž dědičné frystuňky mají.

A jakož v tomto království již jest to nastalo, že po suplikacích, majíce vyměřený pořádek práva, J. M. Kr. i J. M. arciknížecí daremně osoba neb osoby z stavův zaneprázdňují a za sročení proti zřízení zemskému žádají a tudy jedni druhé k škodám přivozují: i jestliže by se potomně kdy která osoba toho dopustila a za sročení mimo vyměřený pořad práva žádala a suplikovala, a J. M. Kr. aneb J. M. arciknížecí, to by uznati ráčil, že k pořádnému půhonu aneb obeslání taková věc náležela a spěšného opatření nepotřebovala, ten každý, kdož by křiv zuostal, neb jemu to zdviženo bylo, aby druhému škodami povinovat byl, z kterýchž též bude moci jeho před úředníky pražské menší desk zemských jako i od jiných soudů viniti. Než což se lidí robotných sedlských dotýče, ti jestliže by tak na koho zoumyslně suplikovali a to se našlo, ten každý aby podle provinění svého trestán byl. A kdož by jim k tomu radil, aby k němu podle zřízení zemského, o tom vyměřeného, mohlo hledíno býti.

Jakož jest J. M. Kr. na všecky tři stavy království Českého vznésti a jim suplikací, kterouž jsou J. M. Kr. probošt a všecka kapitola kostela hradu Pražského podali, přečísti dáti ráčil, v kteréžto suplikací J. M. Kr. poníženě prosí, aby J. M. Kr. předkem a potom stavové království Českého na tomto sněmu to zavříti a upevniti ráčili, aby statkové, kterýchž k témuž kostelu arci,biskupství pražského nyní v držení jsou, nebo ještě budú, při témž kostelu zůstaveni byli, tak aby J. M. Kr. aneb budoucí králové čeští moci míti neráčili týchž statkův od téhož kostela nyní i na časy potomní odcizovati: i na takovou jich poníženou žádost J. M. Kr. ráčil jest se k tomu milostivě nakloniti, k čemuž stavové také své povolení dávají na tento nížepsaný zpuosob, prohlédaje k tomu, že týž kostel hlavní a přední v tomto království jest, v kterémž mnohá svatá těla dědicův českých i jiných odpočívají, císařové, králové, císařovny, královny, knížata česká své pohřby mají, i jiní mnozí znamenití lidé od arcibiskupů, biskupův a jiní duchovní, tolikéž z rodů a stavův tohoto království i z jiných zemí v pánu Bohu odpočívají, tolikéž v témž kostele králové a královny voleni a korunováni bývají; a protož předkem, což by těch statkův k témuž kostelu náležitých bylo, kterýchž nyní probošt i táž kapitola v držení až do tohoto času jsou nebo ještě budou, při témž kostele a kapitole aby zůstaly, a J. M. Kr. i budoucí králové čeští nižádným vymyšleným způsobem od též kapitoly a proboštství toho odcizovati, zapisovati, směňovati anebo v dědictví dávati, moci míti neráčí. A jestliže by se z nevědomí aneb jináče co toho přitrefilo, že by J. M. Kr. aneb budoucí králové čeští buď osobám neb osobě od téhož statku buď všeho aneb na díle co odprodati, zapsati, směniti, dědicky prodati neb jakýmžkoli zpuosobem odciziti chtěli, to žádné moci míti nemá a nebude. Však s touto při tom znamenitou výminkou, cožkoli od arcibiskupství pražského aneb proboštství a kapitoly před tímto snešením osoby neb osoba v držení jsou a jakž jest to koli od téhož arcibiskupství a kapitoly odcizeno, ty všecky osoby při svých zápisech, majestátích, tolikéž což jest komu k dědictví dáno aneb prodáno od Jich M. císařuov a králuov českých, slavných a svatých pamětí, i tolikéž od J. M. Kr., nynějšího pána našeho, i tolikéž což by J. M. Kr. aneb budúcí králové čeští na týchž statcích, kterýchž kapitola v držení není, držiteluom nynějším neb budoucím vejše sumy připsati, životův přidati aneb v dědictví uvésti chtěli, to J. M. Kr. i budoucí králové čeští v své milostivé vuoli míti ráčí. Však jestliže by které osoby z stavův s týmž proboštem a kapitolou hradu Pražského o některé statky, kterýchž oni na ten čas v držení jsou, na rozepři a soudu anebo na mocném přestání byly, to jeden každý bude moci pořadem práva sobě k místu přivésti a toto svolení nemá nic tomu na překážku býti, neb se toto J. M. Kr. i stavuov povolení toliko na ty statky, kterýchž nyní táž kapitola a probošt v drženi jsou, aneb potom budou, vztahuje a tomu zřízení zemskému strany jiných statkuov duchovních, jakž jest J. M. Kr. i budoucím králům českým v moc pozůstaveno, na škodu býti nemá. Též také s touto výminkou, jestliže by kdo jim jaký statek dědičný buď dal, anebo oni sami sobě jej přikoupili a na něm by se jakékoli závady našly, to se při zřízení zemském o přikoupení duchovních osob statkuov zůstavuje a žádnému na škodu jeho spravedlnosti býti nemá. A tento artikul do zřízení zemského má vložen býti.

Item, strany práv městských J. M. Kr. i J. M. arcikníže na místě J. M. Kr., byli by to předešle rádi k místu a konci přivésti ráčili, ale pro mnohé příčiny to se vykonati nemohlo. Však J. M. Kr. aneb J. M. arciknížecí na místě J. M. Kr., což nejdřív možné, osoby volené ke dni určitému obeslati a místo umrlých jiné osoby voliti ráčí, tak aby k svému jistému vyřízení přijíti to mohlo.

Soudu komorního, dvorského i také menších ouředníkuov, o škody, kteříž držáni býti měli po svatém Pavlu na víru obrácení a po svatých Šebestianu a Fabianu: J. M. Kr. na žádost stavuov odkládá až do nejprve příštích časuov, při kterýchž tíž soudové se držívají.

Což se pak drahot všech při řemeslnících v tomto království dotýče: J. M. Kr. předešle s stavy mnohokrát milostivě jednati, rozvažovati i zavírati ráčil, což jest i vůbec po krajích tisknuto a rozpisováno bývalo, ač to jako téměř vždycky k zrušení a k zjinačení, ne J. M. Kr. než stavy, přicházelo; však nicméně J. M. Kr. nyní, jakž i předešle, nakloněn býti ráčí, což by k obecnému dobrému bylo; všelijak k tomu se přičiniti, ani žádné práce v tom nelitovati a což by nejspíše možné bylo, J. M. Kr., aneb J. M. arciknížecí na místě J. M. Kr., ráčí osoby z krajuov obeslati, ty aby na tom seděly, to rozvažovaly, což by k přetržení takových drahot při řemeslnících nejužitečnějšího a stálého býti a vybrati se mohlo; a což se tak s povolením J. M. Kr. uváží a nařídí, to aby vůbec tištěno a po krajích rozesláno bylo, jednom aby stavové nad tím skutečně ruku drželi a při poddaných svých to tak opatrovali, což se tak nařídí, aby se z toho nevykračovalo, než stále držáno bylo.

Item, na tomto jsme se všichni tři stavové s povolením J. M. Kr. snesli, jakož mnozí jedni druhým na jezích, kteréž na Labi a jiných řekách jsou, rozličné hradby nad míru pro lososy i jiné ryby, aby nahoru jíti nemohly, dělají, což jest od starodávna nebylo: protož aby jeden každý na tejchž jezích takové hradby půl lokte vejše jedni mimo druhé nedělali; pakli by kdo mimo toto snešení nad vycejchovaný jez puol lokte takové hradby vejše dělali neb dělal, kromě toho času když na řekách velmi malá voda skrze sucho veliké bývá a naň to uvedeno bylo, tehdy bude moci z pokuty s pětimecítma kop gr. českých před úředníky pražské menší desk zemských pohnán a viněn býti. A J. M. Kr. po panstvích svých také tolikéž o tom naříditi poručiti ráčí.

Item, jakož jest J. M. Kr. od panství Hrádku Křivoklátu vesnice tyto, totižto ves Vaširov, ves Bratronice, ves Lhotku, ves Bezděkov, ves Třtici s rybníky dvěma, zejména, totižto rybníkem Třtickým, rybníkem Žehrovským, s dědinami, lukami, lesy i se vší zvolí, což k tomu přísluší, s plným panstvím, kromě lovu na zvěř velikú, Janovi Bořitovi z Martinic a na Smečně, purkrabí karlštejnskému a jeho dědicuom v sumě ve čtyřech tisících kopách groších českých, všechno na tolařích a žádnou jinou minci neodbývajíc, když by čas k výplatě přišel, zastaviti ráčil, tak jakž majestát J. M. Kr. to v sobě šíře ukazuje a zavírá: a protož všichni tři stavové k takové zástavě své povolení dávají a povolují.

Item, jakož jsou Hendrych, Zdeněk a Joachym, bratří z Švamberka a na Kynžvartě, J. M. Kr. puol sedma tisíc kop grošuov českých na též panství Kynžvartské, se vším k tomu příslušenstvím, tak jakž majestát ovšem v sobě šíře drží a zavírá, zástavou puojčili a k tomu při tom některé životy sobě zapsané mají, žádajíc stavuov, aby stavové k té zástavě a životuov zapsání své povolení dali: k čemuž stavové tolikéž povolení své podle znění týchž listuov a majestátův, svědčící na též panství dávají a povolují.

Item, též se stavové k J. M. Kr. poníženě za Ferdinanda Švihovského z Ryzmberka a na Dobříši přimlúvají, aby J. M. Kr. jemu sumu peněz, to jest dva tisíce kop grošův českých, kterúž listem hlavním sobě ujištěnou má, na panství Dobříšském zapsati, ujistiti a převésti a k tomu dva životy jemu a dědici anebo dědičce po něm pozůstalé přidati ráčil, k čemuž stavové své povolení, jestliže sobě to při J. M. Kr. objedná, dávají.

Item, též se stavové k J. Kr. M. přimlouvají za Mikuláše Zajíce z Hazmburku, aby jemu k prvním sumám, kteréž na zboží zámku Bezdězi má, jeden tisíc kop gr. čes. k tomu jeden život připsati a v jeden majestát uvésti ráčil: neb také i stavové povolení své k tomu, ač jestliže J. M. Kr. též povolení své dáti ráčí, dávají.

Item, též se stavové k J. M. Kr. přimlouvají za Jana Berku z Dubé a Annu z Janovic, manželku jeho, aby jim k prvním sumám na zámek Bělú, na opravu zámku a téhož statku, jeden tisíc kop gr. č. a dva životy připsati ráčil: neb stavové k tomu také povolení své, jestliže sobě to při J. M. Kr. objednají. dávají.