MS. v českém archivu zemském s nápisem "Červení sněmové od 1541 do 1582."

Jakož J. M. Kr., pán nás všech milostivý, ráčil jest skrze předložení na knížata a všecky tři stavy království českého, i tudíž na pány posly z markrabství Moravského, z knížetství Slezských a z markrabství Horních a Dolních Lužic, s plnu mocí vyslané, žádost vzložiti a milostivé předložení učiniti, kterakou práci a bedlivost o poddané své míti a pokudž nejvejš J. M. Kr. možné jest, nelitujíc statku i všeho, což kde míti ráčí, vynaložiti pro obranu svaté víry křesťanské i poddaných J. M. proti tomu litému, ukrutnému a krve křesťanské žíznivému nepříteli, Turku, a proti jeho oukladuom a předsevzetí, kteréž od mnoha let před sebe vzal a bráti nepřestává: i nemohouc J. M. Kr. osobou svou a komorou i důchody svými takovému ukrutnému a mocnému nepříteli odolati, ráčil jest toho při kurfirštích á knížatech duchovních i světských a stavích svaté Římské říše skrze osobu svou královskou, nicméně i posly od knížat a stavův království českého a jiných zemí k témuž království Českému příslušejících vyslané hledati a pomoci žádati. Kdež pak J. M. Kr. jistou pomoc na kurfirštích, knížatech a stavích svaté Římské říše to jest osm tisíc jízdného a čtyřiceti tisíc lidu pěšího obdržeti jest ráčil, takže J. M. Kr. takový lid z jara tohoto léta v poli za osm měsícuov proti témuž nepříteli všeho křesťanstva, Turku, na svuoj náklad držeti mají, J. M. Kr. podvolili jsou se.

Při tom J. M. Kr. na knížatech a stavích království tohoto, a jiných poslech s plnou mocí vyslaných, též pomoci stálé a trvanlivé proti nadepsanému nepříteli všeho křesťanstva, Turku, žádati ráčí. A J. M. Kr. i s dědici svými, nelitujíc života svého, statkuov i všeho, což kde míti ráčí, svých věrných poddaných a zemí J. M. Kr. neráčí opouštěti, ale proti tomu nepříteli, Turku, s pomocí pána Boha všemohúcího, pokudž nejvýš možné bude, jakž jest tak vždycky J. M. Kr. až posavad činiti ráčil, to předsevzíti, ochraňovati a brániti ráčí, tak jakž též J. M. Kr. otcovské a milostivé předložení skrze vznešení to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá.

Kdež pak stavové Jich M. majíce společné, bratrské, křesťanské a přátelské s nadepsanými pány posly, s plnou mocí od zemí k tomuto království příslušejících vyslanými, rozmluvení a pilné uvažování, takto jsou se společně snesli a mezi sebou uvážili.

Předkem a prvotně pro čest a chválu boží a pro ukrocení hněvu jeho svaté božské milosti, kterýž na nás, na všecko křesťanstvo, dopouštěti ráčí, tak že čím dále vždy více od téhož žíznivého krve křesťanské nepřítele, Turka, kaženi a hubeni jsme a na se den ode dne, nebudeli božského smilování, větších a těžších nebezpečenství pro hříchy naše obávati se jest: protož obrátíce se ku pánu Bohu všemohúcímu, stvořiteli a vykupiteli našemu, upřímnými a skroušenými srdci, jeho svaté božské milosti za to každého času s náboženstvím a pokorou žádati a prositi máme, aby jeho svatá milost ráčil od nás svuoj hněv božský odvrátiti a nad námi křesťany se smilovati a J. Kr. M. i J. M. dědicuom najmilejším i všemu křesťanstvu svou svatou pomoc a vítězství dáti, tak aby týž nepřítel Turek, jména božího protivník, s pomocí pána Boha všemohoucího přemožen a shlazen býti mohl.

I prohlédajíce k takové J. M. Kr. milostivé žádosti a otcovskému předložení, a znajíce nás všech a všeho křesťanstva duoležité, znamenité a pilné potřeby, i také že jsou kurfirštové, knížata a stavové svaté Římské říše i také jiné dědičné země J. M. Kr. znamenitou pomoc J. M. Kr" proti témuž nepříteli všeho křesťanstva Turku svolili: aby také námi nic v takové věci J. M. Kr. nescházelo, takto jest od knížat, pánův, rytířstva, Pražanuov a jiných měst všech tří stavuov království českého, markrabství Moravského, knížetství Slezských a obojích Lužic svoleno a zavříno; kteréžto země podle království Českého tak se zachovati a ve všem s námi rovnost nésti mají.

Předkem J. M. Kr. s komorou svou z statkuov podle důchoduov svých, knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města, všickni třístavové, páni Moravané v stavích svých, tolikéž knížata a knížetství Slezská, markrabství Dolních i Horních Lužic, též v stavích svých, z statkuov svých a z důchoduov komory své i také z manův a poddaných svých přiznati a se šacovati mají; preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsou, i jiní klášterové, Mistři, kolegiátové, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoli statky pozemské i zápisné a jakéžkoli jiné mají, aneb platy komorní v jedné každé zemi, i městské šosovní, aby šacovali, kromě těch farářuov a kněží, kteřížby na platích komorních aneb platuov na statcích pozemských neměli.

Též také i ti, kteříž peníze na úrocích, listech aneb na jakýžkolivěk užitcích mají, tak jakž nahoře dotčeno jest, zachovati se povini jsou. I také lidé poddaní v městech, v městečkách královských, knížecích, panských, rytířských, v městských a duchovních miestech anebo ve všech, z poručení pánuov jich statky své s svrchky a nábytky jich užívajícími šacovati mají; kromě lidí pohořalých a těch, kteřížby od pánuov svých ještě lhůtu měli v placení úrokuov; tolikéž v tom času stalaliby se komu jaká škoda ohněm, žeby pohořal aneb lidé jeho aneb krupobitím škodu vzal, zač jest mu se škody neb lidem jeho stalo, to má listem pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, berníkuom oznámiti, tehdy to berníci rozvážiti a začby se jemu škody stalo, to na berni na ďílu jeho vyraziti mají. Též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své mají a vedou, také podruzi, kteříž jsou v městech, v městečkách královských, knížecích, panských, rytířských, městských i jiných všech svrchu jmenovaných, i tudíž ve všech, aby statky své s svrchky a nábytky užívajícími šacovali a každý, totiž komora J. M. Kr., knížata, pán, rytířský člověk, Pražané i jiná města, preláti aneb úředníci jich, mají v listech svých přiznávacích doložiti a se přiznati, co se na jednoho každého zboží a panství šacuňkuov sběhne a sejde, aby osoby volené k vybírání takového šacuňku dokonale vyrozuměti mohly, co jedenkaždý od sebe a poddaných svých z toho šacuňku dáti a spraviti povinen jest.

A tak jeden každý podle takového šacunku z jednoho tisíce kop grošův českých dvanácte kop grošův českých dáti má, podle velikosti a malosti sumy a statku, a lidé poddaní naši tolikéž z jednoho tisíce kop grošův českých dvanácte kop grošův českých, též podle velikosti a malosti sumy a statku, povini jsou učiniti. Také všickni, kteříž peníze na ourocích a listech i všelijakých půžitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno, zachovati a z tisíce kop grošův českých dvanácte kop grošův dáti povini

jsou rozdílně, polovici na den božího Vstoupení najprvé příštího a druhou polovici na den svatého Vácslava, dědice českého, též najprvé příštího. A takové listy přiznavací i s prvním dílem berně jeden každý na týž den božího Vstoupení aneb dvě neděle potom konečně berníkuom na hrad Pražský položiti a dáti má, a druhou polovici na den svatého Vácslava, dědice českého, neb dvě neděle potom osobám svrchu jmenovaným dáti a položiti jeden každý má.

Pakliby kdožkoli z knížat i ze všech stavuov takových listuov přiznávacích i s prvním neb druhým dílem berně, co se na koho dáti dostane, osobám často psaným voleným nedali aneb nepoložili, nedal neb nepoložil, aneb na místě svém neposlal na časy jmenované, tehdy takový každý má a povinen jest tolikéž k tomu, cožby naň šacuňku dáti přišlo, propadnouti, aneb v moc nejvyššího pana purkrabí pražského neb místo jeho držícího se postaviti. Pakliby se kdo, nedada dvoum neděluom projíti, postavil, tehdy nemá té pokuty propadnouti, než proto má předce, postavíce se, v moci pana purkrabí pražského neb místo jeho držícího zuostati dotud, dokudžby berně, cožby dáti měl, nedal a nesplnil; než kdyžby zaplatil má vězení prázen býti.

Pakliby se kdo tak nezachoval a listu přiznávacího v tom času nadepsaným berníkuom nedal aneb neposlal i s prvním dílem berně aneb druhého dílu též berně v času uloženém nedal, ani se v moc nejvyššího pana purkrabí nepostavil, a statek pozemský, dědičný, zápisný neb manský měl, na takového každého list obranní týmž berníkuom od desk zemských vydán býti má, kterýmž se v statek takového každého, kdožby se nepřiznal aneb kteréhokoli dílu berně nedal a se nepostavil, uvázati mají; pakliby statku pozemského kdokoli neměl, než toliko na listech, na takového každého list zatykači týmž berníkuom vydán býti má. A od takových listuov obranních nemá více dáváno býti při úřadu desk zemských nežli pět grošuov českých, a při úřadu purkrabství pražského i na holomka patnácte grošuov českých, a puovodu, kterýž s týmiž listy obranními puojde, od míle po puol druhém groši českém. A listové zatykači mají vydáváni býti od úřadu purkrabství pražského, a od těch tolikéž po pěti gr. českých dáváno býti má; a každý povinen jest takový zatykač v domu svém. i kdežkoli jinde, přijíti. A takové listy přiznavací od těch osob volených, když colmistři neb colmistr knížatuom, pánuom, rytířstvu, Pražanuom a jiným posluom z měst, všem třem stavuom, počet činiti bude, mají při tom počtu položeny býti. A tak se každý těmi listy přiznávacími pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všecek, kteréhož užívá a zač ten spravedlivě na ten čas stojí, šacoval a lidi poddané své šacovati dal, přiznati mají, kromě klenotuov a hotových peněz ležících, kterýchž na užitcích nemá, a dluhuov aby sobě žádných nevyráželi, než zač statek stojí zouplna jej položili a se šacovali; a listy přiznavací téhož šacuňku jednostajně v táž slova, jakž níže položeno jest, berníkuom voleným dávány býti mají. A měl-liby kdo statku více než v jednom kraji, lbude moci jedním listem, tu v kterém kraji sedí, se ze všeho přiznati, však oznámíc to tím přiznávacím i stem, že jest se i z toho, což v jiném kraji má, přiznal. A kteříž z stavu panského neb rytířského v městech Pražských i v jiných městech královských domy neb jiné statky, buď listy na peníze mají, ti všickni listy přiznavací často psaným berníkuom na hrad Pražský dodávati a se přiznávati, i z týchž domuov zejména, mají konečně na den božího Vstoupení aneb dvě neděle potom, jakž nahoře dotčeno jest. i s prvním dílem berně položiti, což se na koho z statku i z poddaných jeho dáti dostane. I v těch přiznávacích listech má to každý zjevně oznámiti, co jest statku svého a komu mimo předešlý šacuňk uprodal aneb od koho co přikoupil.

Též také jestližeby kdo sirotčí statek, jsouc nad ním poručníkem anebo jinak držel, má to v témž listu přiznávacím rozděliti, z čeho se z statku svého a z čeho sirotčího přiznává, anebo po předešlém šacuňku že již téhož statku sirotčího nedrží a komu jest jeho postoupil, má oznámiti. A mimo takový šacuňk, k této pomoci svolený, žádný z žádného stavu z lidí poddaných svých žádného vyššího šacuňku neb jakékoli daně, než cožby do těch dvanácti kop grošův českých z jednoho tisíce kop grošů v českých dáti přišlo, pod žádným vymyšleným zpuosobem, kterýž lidská lest vymysliti muože, bráti nemá; pakliby kdo co vejše od lidí svých vzal, ten každý aby podle uznání z soudu zemského aneb práva jedné každé země, skutečně trestán byl. Kterýmžto berníkuom za práci jich z též berně dáno býti má: osobě stavu panského dvě stě kop grošuov českých, osobě stavu rytířského půl druhého sta kop grošuov českých a osobě stavu městského sto kop grošuov českých.

A tyto osoby za nejvyšší berníky voleny jsou: z stavu panského Jindřich z Valštejna a na Dobrovicevsi; z stavu rytířského Pavel Malovec z Malovic na Zbraslavicích; z Pražan a z stavu městského doktor Jan Kunstat z Pomberku. A což se druhého dílu berně dávání podle šacuňku, kterýžto na den svatého Václava najprv příštího dán a vyplněn býti má, dotyce, tak se v tom ve všem dávání berně všickni zachovati, i tudíž berníci při zasednutí, vybírání berně, mají a povini jsou. Jestližeby pak kdo maje peníze na listech neb jakýchž kolivěč užitcích, kromě statku pozemského, z toho se nepřiznal a toho zatajiti aneb ukrýti chtěl, a naň to potom shledáno a ukázáno bylo, takový každý má té sumy polovici propadnouti, a ta polovice sumy propadené na dva díly rozdělena býti, jeden díl zemi a druhý díl tomu, kdožby to naň pokázal, že se jest z ní nepřiznal a berně nedal, zuostati má. A listy přiznávací v tato slova býti mají:

Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního, kteréž se stalo na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském při přítomnosti J. M. Kr. léta etc padesátého sedmého v pondělí po neděli postní, jenž slově Oculi, statek svuoj všecken, kteréhož užívám a začby spravedlivě stál, šacoval a poddaných svých šacovati dal, a toho mám za sumu A. B. C; a lidé poddaní moji za sumu N. A to přijímám k svému svědomí. Toho na svědomí pečeť svú vlastní k tomuto listu přiznávacímu přitisknouti jsem dal jistým svým vědomím a vuolí. Datum etc.

Jestližeby kdo v jiném kraji statek měl, též také statku sirotku postoupil aneb statku svého komu uprodal aneb jeho co přikoupil, tolikéž aby statek svuoj, kdožby poručníkem byl, od sirotčího statku odmísil, buď na listech hlavních aneb zápisných a jakýchžkoli jistotách s úrokem svědčících, to do téhož listu přiznávacího dostaviti má. Pakliby kdo na jistotách, listech aneb zápisích neměl, tehdy toho není povinen do listu přiznávacího doložiti, jakž týž artikul v tomto sněmu šíře o tom ukazuje. A jakož se tomu také srozumělo, že mnohé osoby z stavův rozdílně a ne zouplna berně své dávaly, a tak od písařův, kteříž na berni přijímáni byli, až dosavad někteří ostatních díluov sou nespravili, ješto skrze to jedno nerovnost i také mnozí spletkové se stávali: a protož aby od berníkuov ani od písařuov více se toho nedalo, nýbrž zouplna, což na koho přijde, přijímali a proti tomu pořádné kvitancí vydávali. A berníci i také písaři jich při témž vybírání berně všelijakou pilnost aby měli, a když se táž berně zasedne, v tóm místě, kdež se vybírati bude, k určité hodině časně nacházeti se dali, tak aby je lidé každého času nacházeti mohli, a při vyčítání peněz tu bedlivost a dohledání měli, aby sobě lidé do nich, kteříž ji dávati budou, i také kdož ji zase od nich přijímati bude, co ztěžovati neměli; neb jinače našel-liby se při tom dále jaký neřád, tehdyby se k týmž písařuom o to hleděti musilo. A stavové J. M. Kr., coby se týmž písařuom a jakému počtu za práce a služby jich dávati mělo a do kterého času, aby o to nařízení učiniti ráčil, moc dávají.

A J. M. Kr. stavuov milostivě žádati ráčí, pokudž najvýš možné bude, aby stavové touž berni na veliké minci dávali, poněvadž tou drobnou mincí v Uhřích lidu válečnému nic se platiti nemnoze, nýbrž J. M. Kr. a zemi, když se tak mění a veksluje, znamenitá se škoda děje.

Kdež pak knížata, páni, rytířstvo, Pražané a jiní poslové z měst, všickni tři stavové i poslové od zemí, k království Českému příslušejících, s plnou mocí vyslaní k tomu povolují a J. M. Kr., jakožto pánu svému milostivému, toho se důvěřují, že takové pomoci na nic jiného obraceti neráčí než toliko na lid válečný, kterýby v království českém a v jiných zemích, k témuž království příslušejících, se k té potřebě najíti a vyhledati mohl, na jednostajný pšteluňk, jakž jinému válečnému lidu vydán bude, a na jiné potřeby válečné aby taková berně a pomoc, cožbykoli podle šacuňkův toho obojího dílu berně dáti přišlo, colmistruom, kteříž od království Českého a jiných zemí voleni budou, v moc vydána byla. A tíž colmistři z poručení J. M. Kr. mají tu a v ta místa takové peníze, kdežby J. M. Kr. potřebu uznati ráčil, vydávati a z toho stavuom království Českého i jiným zemím počet řádný, kde se jest a nač taková berně vynaložila, učiniti. Však toto znamenitě jest vymíněno iestližeby po vyjití času božího Vstoupení aneb dání prvního dílu berně k tomu přišlo, žeby veřejné tažení do pole podle J. M. Kr. aneb J. M. krále Maximiliána, aneb arciknížete Ferdinanda a Jich M., kteří osobou svou do pole proti nepříteli Turku táhnuti by ráčili, abychom J. M. Kr. a Jich M. neopouštěli: i na takovou žádost J. Kr. M. na tomto jsou se stavové království Českého, markrabství Moravského knížetství Slezská, markrabství Horních i Dolních Lužic snesli, že J. M. Kr., tudíž Jich M., přišlaliby tohoto léta proti Turku taková potřeba, podle svých najvyšších možností opustiti, jako svých milostivých pánuov, nechtějí. A jestližeby pak prvé, nežliby druhý díl též svolené pomoci k dávání přišel, další potřeba nastala, takžeby ty země hnouti a se vyzdvihnouti musily, tehdy z té pomoci druhé polovice, kteráž se při svatém Vácslavě vybírati bude, sjíti má. A dále, strany veřejnosti stavové zachovati se mají, tak jakž sněmem obecním léta etc 53 v první pondělí v postě svoleným o též veřejnosti šíře vyměřeno a vysvětleno jest. A páni Moravané, knížetství Slezská a markrabství Horních i Dolních Lužic tolikéž také podle nás a spolu s námi ve všem rovnost nésti mají.

Dále, jakož J. M. Kr. na knížata a stavy království Českého i na jiné posly z zemí, k království tomuto příslušejících, milostivou žádost vložiti ráčil, aby J. M. Kr. pomoc na dluhy placení a na vychování J. M. Kr. a J. M. dědicův učiněna byla, tak jakž táž žádost J. M. Kr. to vše v sobě šíře obsahuje: i znajíce J. M. Kr. i J. M. Kr. dědicův potřebu duoležitou býti, na tom jsou se všickni tři stavové království Českého (jakž o tom artikul níže položený to v sobě zavírá) snesli, že J. M. Kr. toto dobrovolně učiniti chtějí, aby posudného z každého věrtele bílého a ječného piva, počnouc od svatého Havla najprvé příštího až do tří let pořád sběhlých, po dvou groších českých těm osobám, kteréžby na to J. M. Kr. k vybírání takového posudného posaditi ráčil, dáváno bylo. A kdožkoli z stavuov na časy uložené a určité kterého čtvrt léta téhož posudného výběrčím krajským by nedal a nespravil, ten povinen bude ještě jednou, cožby naň dáti přišlo, položiti a dáti. Však na ten způsob toto svolení naše býti má: jestliže se páni Moravané, knížetství Slezská a oboje markrabství Horních a Dolních Lužic také tak s námi snesou a o to a takové posudní dávati svolí; pakliby se s námi v takovém dání posudního nesnesli a nesrovnali, tehdy z takové sbírky a posudného sjíti má, že tím a takovým dáváním posudního J. M. Kr. povinni nebudem.

A což se předešlé berně léta tisícího pětistého padesátého šestého svolené, kteráž ještě dodána není a něco jí vybrané před rukama jest, dotýče, J. M. Kr. ráčil jest všem třem stavuom království, tohoto i jiným zemím k království tomuto příslušejícím předložení učiniti, že některý lid válečný v místech náležitých proti nepříteli Turku ještě až posavad držeti ráčí, žádajíc J. M. Kr. aby taková pozůstalá berně J. M. Kr. v moc dána byla pro zaplacení téhož lidu válečného: i na takovú J. M. Kr. žádost a potřebu knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiní poslové z měst, všickni tři stavové království tohoto, k tomu povolení své dávají, předkem, aby tíž berníci, kteříž túž berni vybírají, dva tisíce kop gr. č. z též berně na stavení soudné světnice a jiných pokojův k ouřadním potřebám náležících, i také na zaplacení doktorům, kteříž jsou na sněmu říšském od pánuov poslův království českého potřebováni byli a ještě na meze království Českého potřebováni budou, za sebou zanechali, a cožby mimo ty dva tisíce kop grošuov českých té berně zbylo, aby tíž berníci J. M. Kr. ostatek té berně, pro potřebu výš dotčenou, v moc vydali.

A knížata, páni, rytířstvo, Pražané a jiná města, všickni tři stavové, krále J. M., jakožto svého milostivého pána, žádají, aby J. M. Kr. na takovou sumu, kterúž sobě stavové, to jest dva tisíce kop grošuov českých, z předešlé berně v moci pozuostavují a zanechávají, ráčil soudnou světnici a druhou světnici, kdež úředníci pražští menší desk zemských sedati mají, dáti, což nejdříve a najlépe možné bude, vystavěti.

Na tomto jsou se všickni tři stavové království Českého snesli: poněvadž od mnohých časuov zřízení zemské, kteréž se v mnohých artikulích jedno s druhým potejká a nesrovnává, i v některých artikulích dosti zatmělé jest a nápravy potřebuje, ješto lidé na tom nemalú těžkost i nebezpečnost, nevědouce se čím spraviti, nesou, napraveno a až posavad vykonáno není, a to aby již tím spíšeji vykonáno a napraveno býti mohlo, za to J. M. Kr. stavové tohoto království prosí, aby předkem J. M. Kr. k tomu své milostivé povolení dáti ráčil, aby osoby nížepsané na tom seděly a to s pilností což tak při zřízení zemském na nedostatku jest, vyhledaly a jak by to napraveno býti mělo a srovnáno v kterýchžkoli artikulích obzvláštně sepsaly a všecka zřízení zemská v jedno uvedly, čímžby se lidé vůbec spravovati měli; a več by ty osoby trefiti samy nemohly a mezi sebou v něčem na omylu byly, to aby při budúcím soudu zemském na soud zemský vznesly, a soud zemský buď z prostředka svého a neboližto z obce šest osob k nížepsaným osobám má vybrati a přidati, které, kdyžby od těch nížepsaných osob obeslány byly, sem přijeti do Prahy povinny budou a toho jim pomoci uvážiti a napraviti. A J. M. Kr. k takovému napravování osobu vydati ráčí. A tyto osoby z stavuov království Českého k tomu obzvláštně voleny jsou: Erazim Zumrfeld jinak Častl z Tumnic, Gabriel Klenovský ze Ptení, Jiřík Labounský z Labouně, z obce; od úřadu desk zemských Jiřík Velík z Šonova, úředník podkomořího království Českého; od úřadu desk dvorských Kryšpín Šultis z Čimic; od úřadu soudu komorního Mikuláš Skalský z Dubu, písař soudu komorního; od úřadu purkrabství pražského Jan z Prošovic, písař téhož soudu purkrabského; a Pražané Sixta z Otrštorfu, měštěnína Starého města Pražského, cožby se jich a v čem při takovém napravování zřízení zemského dotýkalo, vydali. Kterýmžto osobám za jich práci dáno býti má: od každého úřadu osobám svrchu jmenovaným po padesáti kopách mišenských, a jiným osobám, totižto Erazimovi Zumrfeldovi, Gabrielovi Klenovskému, Jiříkovi Labounskému po sto kopách mišenských, a Sixtovi z Otrštorfu padesáte kop mišenských; a J. Kr. M. za to prosíme, že takovým osobám jmenovaným dotčenou sumu, to jest puol šestá sta kop míšeňských, z předešlé zadržalé berně aby dáti ráčil. A ty osoby jmenované mají takové napravování začíti a na ně zasísti konečně v outerý po svaté Žofii najprvé příští, a každého dne mají se v deset hodin na celém orloji k tomu všickni scházeti a až do sedmnácti hodin seděti v tom místě, kdež jim ukázáno bude na hradě Pražském. A když ty všecky osoby s tím napravením pohotově budou, nemají toho zavírati, než při budoucím sněme, předkem s vědomím a volí J. M. Kr a všech tří stavuov království tohoto, to dáti vuobec přečísti a oč se tu svolí a co toho stvrdí, to má při tom zuostati.

A jakož také na J. M. Kr. nejednou stavové strany mince rozličné, kteráž se v tomto království bére a z cizích zemí sem do tohoto království nesena bývá, jsou vznášeli, jakú škodu znamenitou a těžkost skrze to nesou, J. M. Kr. při tom za to prosíc, aby J. M. Kr. to obmysliti a opatřiti ráčil, aby taková škodná mince z tohoto království vybyta býti mohla: i ještě za to J. M. Kr. všickni tři stavové prosí, aby J. M. Kr. na ty cesty pomysliti a to opatřiti ráčil, aby toto království skrze takové mince škody neneslo; a při nás stavích tohoto království se snáší, že těžce ta cizí a škodlivá mince jinač vybyta býti muože leč skrze měnu, kterúžby J. M; Kř. naříditi ráčil, tak aby se to vyměřilo slušně, po čemby která mince měněna býti měla, a tak aby lidé v takové měně, což slušného jest, opatřeni býti mohli a ji kterak měniti věděli. I na takovou žádost stavuov království tohoto J. M. Kr. takovou měnu, což najdřív možné, aby nařízena byla, poručiti ráčí.

Při tom také J. M. Kr. stavové předešlou žádost na několika sněmích učiněnou připomínají a za to J. Kr. M., jako svého milostivého krále a pána, ještě prosí, aby dědiníci, svobodníci a náprávníci, tak jakž jest v tomto království to od starodávna a výš než žádná lidská pamět snésti může bývalo, statky své dědičné a svobodné, kteréž i ve dskách mají, také zase osobám z stavuov tohoto království prodávati a je ve dsky zemské klásti, jakožto svobodné, mohli, tak jakž je i od nás kupují, poněvadž ta naše svoboda v tomto království jest, že statky dědičnými a svobodnými máme vuoli je prodávati aneb s nimi činiti, pokudž se nám vidí, tak abychom také té svobody užiti mohli, jakž za předešlých králuov Jich M. a pánuov našich jsme užívali a žádné překážky v tom neměli: J. M. Kr. tu věc na rozmyšlení bráti a se na to dáleji vyptati i také, co v tom J. M. Kr. učiniti bude možné, se na tom milostivě ustanoviti ráčí.

Dále J. Kr. M. stavové, jako králi a pánu svému milostivému, též ztížnost svou oznamují, kterak těchto minulých let a časuov mnozí lidé dosti lehkého a nízkého povolání v tomto království, i také jiní, kteříž ani rodičové v tomto království nejsou a nic nemají, na V. Kr. M. mnohé znamenité statky na nás obyvatelích a osobách jsou vyprošovali, vyprošují a někteří již i nad padesáte tisíc kop statkuov mají, a ještě až posavad toho se neumenšuje, a takové mnohé osoby předešlým, králuom Jich M., slavné paměti, ani zemi nemnoho jsou platnosti činily; a předkové naši týž milosti za své věrné služby na Jich M. králích jsou zasloužili a obdrželi, nemajíce té naděje, aby od toho odstrčeni býti měli. A z žádné jiné příčiny tohoto vznášení na V. Kr. M. nečiní, nevkračujíc V. Kr. M. v žádnou mocnost ani vůli, nežli z své veliké lítosti, kteráž nad tím máme a neseme, že na nás obyvatelích a rodičích tohoto království jiní takové statky vyprošovati mají; neb, milostivý králi! nicby nám toho líto nebylo, kdybyste V. Kr. M. vyplatiti sobě k ruce a schovati ráčili, nebo někdo dadouc V. Kr. M. zprávu, jakoby toho málo bylo, tím zbohatne, a V. Kr. M. při stavích těžkost a osobách v ošklivosti zuostane. Protož V. Kr. M. všickni stavové království tohoto poníženě a poddaně jakožto krále a pána našeho najmilostivějšího prosíme, vzhlédnouc V. Kr. M. na naše a předkuov našich věrné a platné služby, kteréž jsme předkuom V. Kr. M., slavné paměti, i tudíž V. Kr. M. činívali a až posavad činíme, že nad námi v tom milostivou lítost a ochranu míti ráčíte a na nás takových výplat a vejpros, což jsou předkové naši i my vysluhovali a vysluhujem, dávati neráčíte. J. M. Kr. ráčil jest stavuom za odpověď dáti, poněvadž taková věc každého času za J. M. předkuov, králuov českých, též také za J. M. Kr. kralování v dobré a svobodné vuoli stála a byla, tak že J. M. Kr., pokudž se J. M. vidělo, takové vejplaty dávati ráčil: protož J. M. Kr. toho ještě při tom zanechává, avšak takovou poddanou prosbu stavuov v milostivé paměti své královské míti ráčí.

Také na tomto jsme se všickni tři stavové snesli, jakož předešlého sněmu léta tisícího pětistého padesátého čtvrtého o čeledi sběhlé jest sneseno a zavříno, jestližeby ji kdo z lidí sedlských bez listu k sobě v službu přijal anebo zjednal, že má tři kopy grošuov českých pokuty propadnouti, avšak že jsou lidé selští pro malost pokuty, týmž prvním sněmem na to uložené, sobě nezdrželi a takové čeledi bez listuov od jich pánuov, nemajíc k sobě přijímati, přijímali: i aby to stálejší a v lepší řád uvedeno bylo, k těm třem kopám grošuom českým ještě vejš dvě kopy grošuov českých se přikládá, tak kdožby se podle předešlého sněmovního nařízení z lidí sedlských nezachoval, aby těch pět kop grošuov českých propadl, kterýchž podle dotčeného sněmu předešlého na nich a na něm dobývati bude moci.

Item, také jsme se na tom všichni tři stavové snesli a osoby z sebe tímto sněmem volili, zejména tyto: Jana Bořitu z Martinic a na Smečně, purkrabí karlštejnského, Václava Haugvice z Biskupic na Litomyšli a Jana najmladsího z Lobkovic na Krakovci z pánuov; Voldřicha Dubanského z Duban na Liběšicích, králové Její M., slavné paměti, podkomořího a hejtmana hradu Pražského, Petra Bechyni z Lažan na Pičíně, krále J. M. hejtmana Starého města Pražského, Ctibora Služského z Chlumu a na Tuchoměřicích z vladyk; doktora Jana Kunštata z Pomberku, Víta Řežabu a Melchy-sedecha jinak Melichara z Vostrovačic, z Pražan a z stavu městského, aby se v outerý svatodušní najprvé příští sjely a na zejtří v středu o Suchých dnech letničných na hradě Pražském najíti daly, a na týž den ode všech berníkuov, kteříž počty z berně činiti mají, takový počet z dotčených berní přijímaly a na soudu zemském hned příštím, jak jsou ty věci vyřídily, zprávu daly a oznámily, a byloliby co na nedostatku, o tom na témž soudu naučení vzaly. A jestližeby se takoví poctové pořádně vykonali, aby osoby svrchu jmenované k tomu volené, kterýmž moc tímto sněmem se dává, týž berníky kvitovaly.

Také jsou se na tomto všickni tři stavové království Českého snesli a tímto sněmem moc níže položeným osobám dali: aby s J. M. Kr. to uvážily, měl-li by J. M. Kr. knížatuom saským v Bejmeru společného léna podle J. M. knížete Augusty, kurfiršta saského, a falckrabí Volfgangovi na ta manství, což k království Českému přísluší, podati, nahlédnouce v privilegia, v smlouvy nebo-ližto erbanuňky a v to ve všecko, což k takové věci náleží a platného jest; a pokudž to v radě při J. M. Kr. a níže osobách volených nalezeno a uváženo bude, a což tu v tom učiní a se snesou, to tak stálé a pevné, jakoby se i tímto sněmem vykonalo, býti má. A tyto osoby k tomu volené jsou: předkem všickni páni najvyšší úředníci a soudce zemští, tolikéž J. M. Kr. rady z soudu komorního, a z obce Břetislava z Ryzmberka a z Švihova, Zbyňka Berku z Dubé, z Lipého na Mělníce, Vácslava Švihovského z Ryzmberka a z Švihova a na Horažďovicích, Vácslava z Lobkovic na Duchcově, Smila Hodějovského z Hodějova a na Chotěticích, Ladislava Bešína z Běšin a na Liticích, Sudu z Řeneč a na Zdechovicích, Ondřeje Nebřehovského z Nebřehovic na Pyšelích.

Též na tomto jsou se všickni tři stavové královstvie českého snesli a v svrchním artikuli osobám jmenovaným tímto sněmem tolikéž moc dali: aby posluom z knížetství Svidnického, Javorského, Vopolského, Ratiborského, Žaganského, Prybského, Naumberského a Hlohovského a na jich promluvení, žádost a vznešení, s J. Kr. M. o to promluvily a jim odpověď daly, kteráž tolikéž tak stálá a pevná býti má, jakoby to v plném tomto sněmu učiněno bylo.

Item, také jsme tímto sněmem Jana staršího z Švamberka a na Milívském Klášteře, nejvyššího sudího dvorského království českého, Voldřicha Dubanského z Duban na Liběšicích, králové Její M., slavné paměti, podkomořího a hajtmana hradu Pražského, Mistra Jakuba z Varvažova, měštěnína Starého města Pražského, volili, aby oni od berníkuov, totižto Jindřicha z Valštejna a na Dobrovicevsi, od Pavla Malovce z Malovic a na Zbraslavicích a od doktora Jana Kunstata, měštěnína Starého města Pražského, též i od colmistra v středu o Suchých dnech postních nejprve příštích počet z této berně na tomto sněmu svolené řádný přijali a to na soud zemský tehdáž hned přišlý aby vznesli, a nenašloliby se žádného nedostatku při tom, pokudžby soud zemský to rozvážil, na místě všech tří stavuov, aby je svrchu jmenované berníky kvitovati mohli a moc měli.

Item, za colmistra království Českého stavové jsou volili Adama Budovce z Budova a na Janovičkách, s kterýmž aby J. M. Kr. o pštoluňk a službu uhoditi ráčil.

Také jakož jsou léta etc padesátého šestého předešlí berníci to vyměřeno měli, co jim za práci, outratu a službu dáno býti má, poněvadž jsou ještě též berně a pomoci nedobrali a v tom práci až dosavad vedou: stavové k tomu povolují, aby sobě z těch dvou tisícuov kop grošuov českých za rok, což prvé služby měli, ještě vzali a tu berni a pomoc dovyupomínali.