Z kterýchžto takových velikých příčin, a zvláště pro obranu věrných poddaných svých, J. M. Kr. proti nim se válečně zasaditi a neprodlévaje nemalý počet zbrojných i lehkých koní z Čech i z jiných zemí, k tomu i regiment německých knechtuov, přijíti ráčil, a ty ihned střelbu a jinými potřebami k válce náležejícími do Levoče vypravil a jim urozeného Volfa Puchomíře za najvyššího komisaře válečného neboližto hajtmana zřídil. I poněvadž dotčený Bebek v týchž místech Jiříka Bátoryho, bratří Pereniny, Tarčiho, Varkoče a jiné protivné a neposlušné poddané J. M. Kr. k sobě v týž punt přivedl a přijal, v krátkém času několik tisíc lidu sebral, a tak s pomocí a zlů praktiku Petroviče do Spišské krajiny válečně vtrhl a věrné poddané J. M. Kr. i na jiných mnoho místech tyranským zpuosobem hubil a je pod svú moc a poddanost přivedl a přinutil: tu dotčený Volf Puchmíř s týmž pod správu svú majícím lidem válečným, jízdným i pěším, o některé zámky, jakožto o zámek Kamenný hrad nad Hydú a Klajnhejsl tak řečené se pokusil a je i oblehl, k nim šturmoval a mocí dobyl, a potom k zámku jednomu, Veliká Hora řečenému, táhl a třetího dne minulého měsíce září oblehl a k němu stříleti počal v tu naději, že jej také vezme a dobude; však týž Bebek a Turci tak jsou jim silni byli, že lid válečný jízdný i pěší J. M. Kr. z jejich ordnuňkuov na ruozno rozrazili a potom v místa ouzká a cesty mezi hory k tažení přinutili, a Turci na ně tak tuze doráželi, že jsou rejtaři netoliko vozy své vojenské, ale i něco drosu a střelby tu nechati a opustiti museli.

Proti tomu s pomocí boží hajtman J. M. Kr. na Rábu Adam Gall vpadl nočním časem do města Ostřegoma, to město zplundroval, zkazil, vypálil a což v něm Turků bylo, pomordoval, a ostatek koní i statků, což mohli unésti, s sebou uvedl a pobral; čehož všeho stavové a jiní poslové s mocí vyslaní dobře a zdravě povážiti mohou, že na takový lid válečný, kterýž pod častopsaným Volfem Puchomířem ležel, a na jiné k tomu všelijaké válečné potřeby, znamenitá suma J. M. Kr. šla a posavad na týž lid válečný jde.

I ač J. M. Kr. toho tak velikého a nesnesitedlného vydávání na ty válečné potřeby všelijaké i jinak na díle rád by byl pominul a přetrhnuti ráčil, a J. M. nic ztížnějšího nebylo, než že J. M. pro obhájení království, zemí a věrných poddaných svých i také všemu křesťanstvu k dobrému, k nižádné smlouvě ani pokoji trvanlivému přijíti nemohl, za času kralování J. M. až do tohoto času skrze mnohé a rozličné cesty a prostředky při takovém velice mocném dědičném nepříteli všeho křesťanstva, Turku, pokoje a příměří hledajíce a nic toho nepomíjejíce, cožby k té věci sloužiti mohlo, a s znamenitými škodami J. M. Kr., když se někdy příměří učinilo, se stávalo; avšak pro zdržení pokoje více nežli povinen býti ráčil, činiti se musilo. A také jest všem vědomo, že týž nepřítel, Turek, beze vší J. M. Kr. sobě dané příčiny, příměří nic déle nezdržoval a nezdrží, než pokud se jemu vidí a zdá, hledaje v tom fortele a užitku svého, a aby se čím dál tím víc pod takovým příměřím do křesťanských zemí louditi a je opanovati mohl.

Z toho jest pošlo, maje J. M. Kr. tak veliké a znamenité příčiny, a nechtělli J. M. Kr. jako křesťanský král a pán takovému tureckému tyranství a prolití krve křesťanské se dívati, nébrž své věrné poddané, království a země podle najvyšší možnosti opatrovati: musel jest J. M. vždycky buď za času příměří, tolikéž rovně za času války a nepokoje až do dnešního dne znamenitý počet lidu válečného, jízdného i pěšího, držeti a chovati a hranice J. M. Kr. i místa pomezní v Uhřích, v Slovanské i Charvatské zemi, v Gransku, v Štýrště a v jiných místech před týmž nepřítelem, Turkem, zosazovati, a ta místa všemi potřebami, jako střelbami, prachy, kulemi, olovem, spíží, špehy a jinými všelijakými rozličnými k válce náležejícími potřebami a věcmi opatrovati; co pak nákladu a jaká suma peněz pro opatření dotčených míst pomezních a hranic se sběhla, toho stavové snadně povážiti mohou.

Také J. M. Kr. nicméně příměří s velikými a znamenitými náklady a vydáváním dosahovati, a znamenité posly k Turku vypravovati a jemu i také basím jeho dary, pocty a peníze dávati a posílati musel; kdež, ačkoli příměří, jakž dotčeno, od něho zachováváno nebylo, proto J. M. Kr. to tak opatrovati ráčil, že země a poddaní J. M. ne tak časté vpády na sebe mívali, zkaženi a pryč vedeni a zajímáni nebývali, jako kdyžby žádného příměří nebylo, státi by se bylo mohlo.

Co J. M. Kr. pak, mimo jmenované hlavní války, vydávání a náklady netoliko za času příměří, ale ta všecka léta za J. M. kralování vydávati musel, mnoho milionů se jest zběhlo s obtížením statkuov a duochoduov J. M. Kr, komory kromě všech pomocí, kteréž jsou J. M. stavové království tohoto Českého a z jiných zemí k témuž království příslušejících, věrní poddaní, J. M. Kr. činili, ještě každého času J. M. Kr. vynakládati musí, toho všeho stavové při sobě dobře a bedlivě povážiti mohou. A přes učiněné všecky pomoci, kteréž jsou J. M. Kr. království České i také země k němu příslušející, tolikéž i jiné J. M. Kr. království a země onoho roku učinily, kterýchž pomocí se J. M. Kr. více a výše nadíti ráčil, že vynesu, nežli se jest našlo, což pro nerovnost šacuňku (jakž J. M. zprávu jmíti ráčí) proti svolení sněmovnímu jest se stalo a tudy tomu překážku učinilo; avšak přes takové pomoci, jakž dotčeno, pro opatření a vychování toho obojího vojska, potom také pro zvlášt spěšnú tehdáž výpravu do pole J. M. Kr. syna najmilejšího, arciknížete Ferdinanda, a lid válečný znamenitú sumu peněz J. M. Kr. vypůjčiti a ještě se v větší dluhy dáti musel, což J. M. všecko pro obranu a retuňk věrných poddaných svých a ty, kteříž u velikém nebezpečenství byli, potěšení a obránění učiniti a předsevzíti ráčil.

A ačkoli jmenovaní stavové svaté říše proti nepříteli všeho křesťanstva J. M. Kr. na nynějším minulém sněmu říšském znamenitú pomoc svolili, však knížata a stavové i jiní poslové to mohu u sebe zdravě povážiti, že na střelby, lodě, spíži, špehy a jiné válečné věci veliká vydávání z svého vlastního měšce J. M. Kr. činiti musí, jakož jest se i prvé stalo, když jsou stavové svaté říše pomoci svolovali, že J. M. Kr. sám na takové věci válečné, jakž nyní dotčeno, nakládati a to opatrovati musel.

Tolikéž J. M. Kr., rozvažujíc při sobě milostivě a otcovsky často dotčeného Turka tyranské předsevzetí a vpády v Uhřích a v jiných zemích J. M., ráčil jest toho veliké potřeby znáti všemu křesťanstvu i také zemím a věrným poddaným J. M. k potěšení, a pro lepší obránění a ochránění jeho velikých a nenadálých štráfuov a vpáduov město J. M. Kr. Vídeň i také některá jiná města, zámky a místa pomezní v Uhřích, v Charvatích a Slovácích i v jiných J. M. Kr. dědičných zemích k bránění stavěti a opravovati dáti; kdež pak i ještě vždy v znamenitém stavení a nakládání J. M. Kr. až posavad býti ráčí.

A poněvadž také pro takové veliké a dlouho trvající války a opatření takových širokých pomezí, kteréž J. M. Kr. netoliko do pole, ale i na hranicích a místech pomezních opatřiti musí, a cejghausové J. M. Kr. dostatečně potřebami pro časté porážky (čehož pánu Bohu buď požalováno) opatřeni nebyli, musil jest J. M. Kr. takové cajghausy J. M. všelijakou velikou i malou střelbu, prachy, kulemi, zbrojí, braněmi a jinými potřebami válečnými, jakž toho těchto časuo potřebí jest, opatřiti, a ještě vše podle vší možnosti své s pomocí boží opatrovati ráčí.

Nicméně na armádu na Dunaji s jejími potřebami jakožto loďmi, mosty a jinými k tomu příslušejícími věcmi, za mnohá léta až posavad J. M. Kr. nakládati jest musel; na kteréžto nyní dotčené potřeby a na stavení a jiné válečné věci J. M. Kr. svých vlastních peněz, kromě pomoci říšské a jiných zemí a poddaných svých, několikrát sto tisíc na to vynaloženo jest, a ještě vždy předce vynakládati se musí.

Také J. M. Kr., neohlédajíce se na to, co se J. M. královstvím a zemím, jakž nyní dotčeno, těžkého a nenáležitého stávalo a ubližovalo, nemohl jest J. M. Kr. zanechati, ani toho pominuti, nébrž k fedrování pokoje a svornosti, a z křesťanského dobrého úmyslu a srdce, aby s pomocí boží k srovnání takových válek v svaté říši přijíti mohlo, a takové těžké věci a zkažení, kteréž skrze to přicházely, pominouti mohly a všemu křesťanstvu též i J. M. Kr. a zemí J. M. k najlepšímu dobrému to se obmýšlovalo, aby tudy nepříteli všeho křesťanstva, Turku, tím snažněji a podstatněji mohlo odpíráno býti, a svatá říše v pokoji a lásce zuostati mohla a jedni proti druhým tažením válečným se upokojili; neohlédajíce se J. M. Kr. ani na ty veliké a znamenité příčiny strany Turka, kteréž jsou téhož času J. M. nastávaly, a v nepříležitém času z království a zemí J. M. mnohé jízdy konati a osobu svú královskú na sjezdy obecní a pokládané roky do říše jezditi musel, a potom z vuole a pomoci pána Boha všemohoucího po tak dlouhém usilování a veliké práci a pilnosti sem i tam postýrováním a ježděním ty všecky nevole a ruoznice k tomu fedrovati a přivésti ráčil, že takové pozdvižení, na kterémž vší říše svaté dokonalé zkažení stálo, upokojeno a k srovnání přivedeno a jiné všeliké zlé věci skrze to přetrženy jsou. Kdež pak J. M. Kr. také při té bedlivé snažnosti a práci nemalé outraty vynaložiti ráčil, avšak to vší říši svaté vše k dobrému se stalo, a tudy království, země a věrní poddaní J. M. Kr. také od dalších vpáduov zachováni a, pánu Bohu chvála buď, v pokoji zuostali a až posavad jsou.

Co jest pak J. M. Kr. na to vojenské tažení proti markrabí Albrechtovi šlo a se vynaložilo, tomu mohu stavové dobře vyrozuměti.

Také J. M. Kr. ohlídajíce se na to, kterak Turek, nepřítel všeho křesťanstva, vždycky svým tyranstvím do království a zemí J. M. Kr. čím dál vždy víc se vkořeňoval a vkořeňuje, tak že J. M. nikterakž možné nebylo a není takovému a tak znamenitému nepříteli odolati bez J. M. C, pana a bratra J. M. Kr. nejmilejšího, a stavuov svaté říše i jiných křesťanských hlav a potentátuov dostatečné pomoci, a takové veliké náklady, jakž svrchu oznámeno, na války činiti a zvláště pak pro ty předešlé v svaté říši povstalé bouřky, kteréž mnohá léta trvaly: osobu J. M. Kr. s velikými náklady a outratami a obmeškáním v mnohých znamenitých věcech v království a zemích J. M. Kr., na sněmy říšské, sjezdy obecní a jiné shromáždění s velikým pečováním a prací na dalekých cestách, všemu křesťanstvu k dobrému, J. M. Kr. snažně pracovati ráčil.

Také strany víry svaté křesťanské, aby tudy mír a pokoj i také svornost zachována a všelijaké zlé roztržitosti a nesnáze mohly přetrženy býti, všelijak milostivě a otcovsky podle najvyšší možnosti své J. M. Kr. fedrovati a k tomu pomáhati ráčil. Kdež ač J. M. Kr. neráčil moci všech věcí a nesnází, kteréž tam povstaly, dokonale srovnati, však z milosti a z daru pána Boha všemohúcího těmi jízdami, kteréž J. M. Kr. na sněmy říšské a jiné sjezdy činiti ráčil, a skrze přičinění J. M. Kr. upřímné práce a jednání mnohé nevole a válečné pozdvižení, ježtoby sice mnohem více a výše nežli těchto časuov státi a pojíti z toho mohly J. M. Kr. zemím a poddaným k nemalé, nébrž veliké škodě, upokojiti, srovnati a přetrhnouti J. M. Kr. ráčil.

I také od stavuov svaté říše nemalé pomoci proti nepříteli všeho křesťanstva, Turku, po několikrát dosahovati ráčil, jakž jest se pak i na nynějším sněmu říšském též stalo

Také J. M. Kr. stavové svaté říše v moc dali tím větší počet lidu jízdného a ne tak mnoho pěšího na takovou pomoc přijíti a chovati, tak jakž J. M. Kr. a válečné rady podle zpuosobu nepřítele za nejužitečněji uznají. Také stavové svaté říše strany najvyššího hajtmanství polního k tomu se podali, jestližeby J. M. Kr. osobně táhnuti a to na se přijíti ráčil, žeby potřebí nebylo na jiného hejtmana polního mysliti, jakož pak J. M. Kr. milostivě se k tomu poddati ráčil, že osobu svú královskú táhnuti ráčí; pakliby z duoležitých a hodných příčin to učiniti nemohl, že jednoho neb více z synů J. M. nejmilejších vypraviti ráčí, což jsou stavové s poděkováním od J. M. Kr. přijali a J. M. se v tom duověřili. (Opis v archivu českého místodržitelství)], tak aby tudy J. M. Kr. cožby najvejš možné bylo, království a země šetřiti a sanovati mohl. Však na takové časté jízdy na sněmy říšské i jiné sem i tam jízdy daleké, znamenité sumy vynakládati a vydávati a proto také na statky J. M. Kr. komorní veliké sumy peněz vypůjčovati a z nich ouroky dávati, zastavovati a zapisovati musel.

Ale poněvadž to všecko věrným zemím a poddaným J. M. Kr. i všemu křesťanstvu k dobrému přišlo, skrze což tím lepší pokoj aby zachován býti mohl, neráčil jest J. M. Kr. na takové J. M. ztížnosti se ohlédnouti ani co na osobě své královské v té práci, coby J. M. a věrným J. M. ku potěšení a k dobrému i ku pomoci přijíti mohlo, sjíti dáti, jakož pak ještě každého času milostivě a otcovsky činiti ráčí, a i potom s pomocí boží J. M. nepřestane.

Při tom při všem také s pilností i toho povážiti sluší, co J. M. Kr. kromě téhož již oznámeného i také ještě každého dne proti často jmenovanému nepříteli, Turku, na válečné věci a potřeby nesčíslného vydávání od počátku kralování J. M. až posavad na jiné mnohé duoležité potřeby, bez kterýchž býti nemohlo, vynaložiti ráčil a ještě jako každého času vydávati a míti musí.

Neb jakž najprv na J. M. Kr. království římské léta 1530 z vuole a povolání božího pořádným volením přišlo, a to královstvím, zemím a věrným poddaným J. M. Kr. k poctivému a k dobrému na sebe J. M. přijíti ráčil, co jest J. M. Kr. na též korunování a všelijaké k tomu strojení i jinak šlo, bez čehož pro J. M. Kr. duostojenství býti nemohlo, veliká a znamenitá suma se zběhla.

A jakož také věčný všemohúcí Buoh z svrchované své milosti J. M. Kr. a paní manželku J. M. Kr. najmilejší, slavné paměti, mnohými milými zdařilými dítkami, syny a dcerami obdařiti ráčil, musel jest J. M. Kr. Jich M. jim podle povolání a duostojenství jich, i také J. M. Kr. a zemím J. M. Kr. k poctivosti, mnoho let pořád obzvláštní dvory chovati a i ještě jinače se změniti nemuože, a zvláště poněvadž již dorostli a na vychování dvorů svých více nežli prvé, dokudž jsou v mladších letech byli, potřebovati musejí, a protož beze všeho zbytku, což se vše s vědomím a nařízením J. M. Kr. děje, na vychování týchž dvoruov a tolikéž pak a předkem dvuor J. M. Kr., což při nejmenším a nejskrovněji býti muože, se obmýšlí, puosobí a drží; potom na J. M. Kr. jiné správce a ty, kteříž ouřady mají, kterýchž J. M. Kr. potřebovati musí při dvoře J. M. v království Českém a jiných ve všech zemích pro zachování a zdržení spravedlivosti, řádu a práva, tak aby země a věrní poddaní J. M. Kr. dostatečně opatrováni byli a v potřebách svých spravedlivost, radu a pomoc dosahovali, každého roku také mnoho tisíc J. M. Kr. míti musí, a bez toho z mnoho duoležitých a velikých příčin a zvláště v těchto nynějších časích nijakž býti a co toho zjinačiti a pominouti se nemuože.

Také i toho povážiti sluší, jaká veliká a znamenitá suma peněz na syna J. M. Kr. najmilejšího, krále českého etc, při jednání téhož zpříznění na svatební veselí a dvoje jízdy z Hišpanie i také na vychování dvoru J. M. tam v Hišpanii několik let pořád, a potom J. M. královny z Hišpanie sem do země přinesení, šla a vynaložiti se musila, čehož J. M. Kr. nikoli nenáleželo zanechati; a potom také k vybytí čtyř dcer J. M. Kr. najmilejších a na všelijaké potřeby k tomu náležité také několikrát sto tisíc jest se sběhlo, kteréžto vdávání a spříznění a skrze též přátelství učinění královstvím, zemím a věrným poddaným J. M. Kr. ke všemu dobrému a pro zachování dobrého sousedství ve všech případnostech a potřebách jich jest se stalo a vykonalo, jakož jsou pak všech časuov minulých z milosti boží stavové království Českého i jiných zemí k němu příslušejících v skutku seznávali a seznávají.

I ač jsou se království České i jiné země k němu příslušející jako věrní poddaní J. M. Kr. což najvýš býti mohlo, proti témuž nepříteli Turku zasadili a pomoci lidem válečným jízdným i pěším, tolikéž peněžitou pomocí i sami osobami svými tažením, činívali a při J. M. Kr., jakožto králi a pánu svém, poddaně, věrně, stále nacházeti se dali, a protož J. M. Kr. milostivě a otcovsky tomu by rád byl, aby věrní poddaní J. M. v tom, cožby jim s těžkostí přijíti mělo, šetřeni býti mohli: však poněvadž z těch ze všech jmenovaných příčin těžkosti den ode dne a čím dále vždy více a více na J. M. Kr. se valí, tak že nikterakž možné není bez stálé, věrné a skutečné pomoci ze všech zemí J. M. Kr. věrných poddaných milých J. M. samému z těch a takových velikých věcí vyjíti a se vysvoboditi. A protož J. M. Kr. neráčil jest nikoli moci toho pominouti nežli tento sněm milostivě rozepsati a držeti, jakžby pak J. M. Kr. otcovsky a milostivě je v tom rád sanovati ráčil. A jest J. M. Kr. milostivá a otcovská žádost, aby jmenovaná knížata a stavové i jiní knížata a vyslaní poslové vzhlédnouc na výš jmenované oznámené a všem viditelné potřeby, podle toho na naši svatou křesťanskou víru, J. M. Kr. osobu, jakožto na krále a pána svého, a mnohé J. M. Kr. milostivé a otcovské práce a starosti, kteréž i ještě činiti vší milostí svú královskú nakloněn býti ráčí, tolikéž na J. M. Kr. dědice dobré a užitečné, podle toho také vzhlédnúce i sami na sebe, na manželky, dítky a statky své a svú milú vlast, znajíce svú vlastní potřebu a také tu viditedlnú záhubu a poslední zkažení své, také i nicméně jakožto křesťané majíce lítost nad tím a připustíce k srdcóm svým to poselství z království Uherského, zemí Rakouských a perkštetuov totiž báňských měst, kteréž jsou k minulému sněmu poslali, s velikými žádostmi, s pláčem volajíce a žádajíce, aby království České a jiné země k němu příslušející je jakožto křesťanských ouduov neopouštěli: a protož z těch všech příčin potřebí jest to dostatečně uvážiti a podle toho pomysliti na krve křesťanské žíznivost turecká a jeho tyranské předsevzetí, tak aby mohlo prostředkem a pomocí pána Boha všemohúcího časně jemu odepříno býti. A protož knížata a stavové i jiní poslové to aby tak předsevzali, a dostatečnú stálú a trvanlivú pomoc, tak aby mohli podle svaté říše a jiných J. M. Kr. království a zemí svolené pomoci netoliko znamenité polní tažení učiniti, nébrž také ta hraničná a pomezní místa a zámky dostatečně osaditi, opatřiti a zachovati, podle své najvyšší možnosti svolili a zavřeli a peněžitú pomoc, a ne lidem obecním vypravením, také na časy krátké a brzké, poněvadž v té věci nižádného prodlévání jmíti ani se vyprositi mohou, učinili, jakž pak tolikéž J. M. Kr. od stavuov svaté říše a jiných J. M. Kr. dědičných zemí na penězích táž pomoc jest zavřína a svolena A takováž svolená pomoc, cožby nejspíš býti mohlo, aby k svému vykonání a nařízení přijíti mohla, tak aby J. M. Kr. nečekajíce nepřítele prvé se časně do pole položiti, a něco prospěšného s pomocí pána Boha všemohoucího provésti, a témuž nepříteli škodu učiniti mohl. Tolikéž při šacování pomoci aby rovnost zachována byla, neb J. M. Kr. mnohé zprávy, kteréž s těžkostí strany nerovnosti v šacuňku slyšeti ráčil, přicházely, tak aby se méně, nežli ne statcích a jměních svých mají, nešacovali a tak bohatí chudých tou měrou neztěžovali.

A jestližeby J. M. Kr. sám osobu svú aneb který J. M. syn nejmilejší proti témuž nepříteli Turku vojensky táhnuti ráčil, poněvadž jiné J. M. Kr. dědičné země, co se toho osobního tažení do pole dotýče, poddaně svolily, že se osobně s vynaložením jich najvyššího přemožení s J. M. Kr. aneb s J. M. Kr. synem najmilejším některým, stav panský a rytířský, s koňmi svými na svuoj náklad najíti dadí a táhnuti chtějí: té milostivé a jisté naděje J. M. Kr. do knížat a stavuov jmenovaného království Českého a jiných zemí k témuž království příslušejících býti ráčí, že se nejednom strany svolení pomoci proti nepříteli Turku, ale i také strany osobního tažení s J. M. Kr. aneb J. M. jedním synem poslušně a poddaně najíti dadí, tak aby to, což k obraně krve křesťanské i také J. M. Kr. království, zemí a poddaných věrných milých potřebného jest, nejednom dosti časně předsevzato ale také i k skutečnému vyřízení přivedeno býti mohlo.

Dále jest J. M. Kr. milostivá a otcovská žádost, jmenovaná knížata a stavové království Českého, také poslové z zemí k němu příslušejících, rovně tolikéž znajíce toho velikú potřebu býti, dostatečně rozvažovati budou, jakým zpuosobem a skrze jaké by prostředky J. M. Kr. z těch znamenitých dluhuov, v kteréž jest pro oznámené příčiny vjíti ráčil, spomoženo a ty zaplaceny býti mohly, a to aby sobě knížata a stavové k mysli své připustili a to rozvážili, že J. M. Kr. v takové dluhy skrze nižádné zbytečné vydávání a utrácení vjíti neráčil, než toliko pro zachování a ochránění J. M. věrných království, zemí a poddaných proti tomu dědičnému nepříteli Turku, tolikéž pro obránění a zdržení pokoje, lásky a svornosti jsou vynaloženy; proti čemuž jest vědomé a známé, že jiní kurfirštové a knížata, ač ti ne pro takové veliké a přinucené příčiny, těžkosti a potřeby v dluhy vešli jsou, však skrze jich věrných poddaných pomoc zase jsou z nich vyšli a zbaveni a tíž dluhové od poddaných na sebe přijati a zaplaceni jsou: ješto J. M. Kr. v své dluhy, jakž svrchu dotčeno, s přinucením pro veliké potřeby, kteréž žádného uskrovnění jmíti ani trpěti nemohly, vjíti ráčil, tím mnohem slušněji J. M. Kr. neopouštěti, nébrž všelijakú pomoc učiniti, jakž pak J. M. země dědičné Rakouské poddaně jsou pomoc na týž dluhy svolily a učinily; kdež pak J. M. Kr. k knížatuom a stavuom i jiným vyslaným osobám nic méně té milostivé duověrnosti a naděje býti ráčí, že J. M. Kr. v tom, jakožto krále a pána svého, neopustí, a z týchž dluhuov a těžkostí pomohou. Proti tomu knížata a stavové i jiní poslové té konečné poddané naděje k J. M. Kr. jakožto k králi a pánu svému býti mají, že J. M. Kr. je, jakž se až posavad stalo, v potřebách a těžkostech jejich nižádnou měrou opustiti neráčí i s J. M. Kr. dědici nejmilejšími, nébrž podle nich milostivu a otcovskú pomocí býti a zuostati ráčí. A také J. M. Kr. těch a takových pomocí proti Turku, kteréž svoleny budu, jinam nikam neráčí vynakládati, než toliko na lid válečný a potřeby k válce náležité proti Turku, všeho křesťanstva nepříteli, k čemuž stavové království Českého a jiné země k témuž království připojené, jakž předešlého léta etc 56 bylo, své vlastní colmistry jmíti a držeti mohou.

Na tom na všem vyplní knížata a stavové království Českého i jiní poslové z zemí k království Českému náležitých pánu Bohu všemohúcímu skutek líbezný a křesťanský, J. M. Kr. věc vděčnů a sami sobě, manželkám a dítkám i statkóm svým a své milé vlasti věc užitečnú; a J. M. Kr. stavy království českého a jiné země k témuž království přináležíte dostatečným reversem, že to proti jich svobodám býti nemá, opatřiti a to všecko stavóm království Českého a jiným zemím vší milostí svú královskú milostivě zpomínati a nahrazovati ráčí.