268. Předložení královské na sněmu obecním, jenž zahájen byl na hrade Pražském v pondělí po neděli postní Oculi 1557 při přítomnosti krále Ferdinanda I.
MS. v archivu českého místodržitelství.
J. M. římský, uherský, český etc král, pán náš nejmilostivější, předkem od stavuov království Českého i také od jiných osob z zemí k témuž království příslušejících s plnu mocí vyslaných, že jsou se k tomuto nynějšímu sněmu obecnímu, od J. M. Kr. v pondělí po neděli Oculi položenému, poddaně sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati a nad tím oblíbení své jmíti, a dále knížatóm a stavóm království tohoto Českého a jiným poslóm s plnu mocí vyslaným milostivě oznamovati ráčí: ačkoli by J. M. Kr. milostivě a otcovsky k tomu nachýlen býti ráčil, věrné poddané své takových sněmů pokládání a outratami šetřiti a sanovati, však J. M. Kr. z velikých znamenitých a na oko viditelných potřeb a příčin a zvláště k obraně a k obhájení J. M. Kr. země Uherské, jakožto přední zdi a bašty, nic méně pro ochranu jiných příležitých království a zemí, J. M. věrných poddaných milých, před dědičným nepřítelem všeho křesťanstva, Turkem, neráčil jest J. M. Kr. moci nijakž pominouti, nežli sněm tento položiti, rozepsati a držeti a na něm osobu svú královskú i s syny svými nejmilejšími osobně dáti se najíti.
A neráčí J. M. Kr. pochybovati, že knížata a stavové království tohoto, tolikéž poslové z jiných zemí k témuž království příslušejících, v tom ve všem, proč jsou k tomuto sněmu od J. M. Kr. milostivě obesláni, poslušně a poddaně najíti se dají a okáží, a všech těch cest vyhledávati a od osob svých skutečně a jakžby nejspíš možné bylo, pomáhati budu, cožby všemu křesťanstvu, J. M. Kr. a J. M. Kr. království a zemím, vlasti, též k obraně víry svaté křesťanské, manželek, dítek, statků jich, nejlepšího a nejužitečnějšího býti mohlo.
A beze vší pochybnosti že knížata a stavové království Českého i tolikéž poslové z jiných zemí vypravení v pamětech svých mají, kterak J. M. Kr. království toto a země k němu příslušející, tolikéž jiná království a země dědičné J. M. pro obranu, obhájení a zdržení ostatního dílu království
Uherského a jiných okolních hraničných zámků a míst pomezních proti témuž dědičnému nepříteli jminulého léta padesátého šestého berni a pomoc poddaně svolili
[v instrukcí poslům královským do Moravy na sněm vypraveným, dané na hradě Pražském l. 1557 v pondělí velikonoční, čteme ... "Aby stavové jako křesťané majíce lítost a připustíce k srdcóm svým to poselství z království Uherského, z zemí Rakouských a bánských měst, kteréž jsou k minulému sněmu před rokem na hrad Pražský byli vyslali, s velikými žádostmi, s pláčem volajíce a žádajíce, aby království České, markrabství Moravské a jiné země k témuž království příslušející, je, jakožto křesťanských ouduov, neopouštěli"...]; podle kteréžto pomoci z týchž všech zemí J. M. Kr., znajíce znamenité nebezpečenství pro vpády nepřítele a pro zdržení všeho válečného zpuosobu netoliko proti Turku, nébrž i také proti Bebekovi, kterýž se s svými pomocníky králové Izabelle, synu jejímu a císaři tureckému poddal a lid válečný turecký po sobě potáhl, tolikéž proti jiným, kteříž se J. M. Kr. sprotivili a pozdvihli, J. M. Kr. duochody a statky své komorní na nejvejš rozzastavovati a vynaložiti musil, a zvláště poněvadž se Turek s jedné strany o to pevné místo a zámek Ziget pokusil a jej násilně dobýval, a tehdáž toho času J. M. Kr. syn nejmilejší, král Maximilián, král český, na cestě v Nidrlantu při J. M. C. a králi englickém a hispánském býti ráčil, kdež pak J. M. Kr. pro obranu a retuňk Zigetu a jiných J. M. Kr. křesťanských zemí a poddaných druhého syna svého nejmilejšího, arcikníže Ferdinanda J. M., s počtem lidu válečného jízdného i pěšího spěšně do pole vypraviti ráčil, a tudy jmenovaný zámek Ziget netoliko od Turka retován, nébrž i také znovu dostatečně našpehován a opatřen, podle toho J. M. arciknížecí s pomocí pána Boha všemohúcího některé zámky a pevná místa zdobývati a z moci turecké vzíti ráčil: a tak ta berně a pomoc turecká od knížat a stavuov i jiných zemí k království Českému přináležejících svolená na nižádnú jinú věc nežli na jmenovánu válku proti témuž nepříteli vynaložena, tak jakž pak knížata a stavové tomu všemu z počtu mustrhera a colmistra siřeji vyrozumějí. A J. M. Kr. všelijakú otcovskú péči míti a těch všelijakých cest hledati, i také ty předsevzíti ráčil, aby takováž pomoc proti témuž nepříteli Turku, cožby nejužitečnější býti mohlo, vynaložena byla, kdež pak s tím lidem válečným Turku a jiným, kteří jsou se proti J. M. Kr. pozdvihli, že jest se vpádu a zkažení do okolních zemí činiti nemohlo, bránilo a hájilo, pokudž nejvýš možné bylo. I poněvadž všecky zprávy a špehové oznamují a se srovnávají, že císař turecký z jara jistotně se na tom ustanovil a k tomu se i připravil sám osobně s znamenitým houfem lidu válečného do království Uherského a jiné země okolní táhnouti, jakž pak i tažení své z Konstantinopole do Trinopole se vším vojskem, s střelbou a jinými přípravami válečnými vzal, a na jmenované království Uherské a jiné J. M. Kr. země a poddané svým krve křesťanské žíznivým zpuosobem netoliko na ně táhnuti a pod svou tyranskú moc podmaniti a vzíti, ale i také město Vídeň oblehnuti a jeho silně dobývati konečného oumyslu jest, a kdyby i pak týž císař turecký bud pro nemoc anebo z jiných velikých příčin osobně netáhl, což podle zprávy všech špehuov s těžkostí a bez veliké příčiny zanechá, tehdy jistotně se nadíti, že on své baše s velikým vojskem a lidem vypraví a pošle, kteřížto nic méně než jako císař turecký sám to všecko podle poručení jeho říditi a na království a země J. M. Kr. tažení svá vezmu. A protož z těch ze všech příčin již jmenovaných veliké potřeby ukazují dostatečnú trvanlivú pomoc, tak aby se proti témuž nepříteli Turku časně do pole k bránění strojilo, a netoliko prostředkem a s pomocí pána Boha všemohoucího aby se jemu škoda státi mohla, nébrž podle toho zámky a hraničná místa pro vpády jeho osadila, ochránila a opatřila; neb se jistotně toho obávati, tak jakž turecký zpuosob a lstivost dobře vědomá jest, kde on s svým houfem a vojskem táhne, že on podle toho nezanechá obzvláštním houfem okolní zámky a města obehnati, zkaziti a, možnéli jest, pod sebe podmaniti, a kdyžby o tom zvěděl, že zámky a hraničná místa nejsou vosazená, tehdyby tím spíše toho nenechal, nébrž o ně se snažně pokusil. A protož jest vysoce duoležitá potřeba, aby se takové nebezpečenství předjíti a ty zámky a místa pomezní zosazovati mohly. Neb J. M. Kr., nad ty všecky až posavad učiněné pomoci, na ten lid válečný, kterýž se až posavad drží, a na vosazování míst a zámkuov pomezních znamenitá suma peněz přeběhla, kterémužto lidu válečnému v osazení velikú sumu peněz k záplatě dlužen pozuostavovati ráčí, a bez pomoci J. M. Kr. zemí a věrných poddaných zaplatiti J. M. jest nemožné, nébrž musilyby pro takový nedostatek a nezáplatu týž pomezní zámky a místa opuštěny býti. Cožby pak z toho (čehož pán Buoh rač zachovati), J. M. Kr. královstvím a zemím i všemu křesťanstvu přišlo, to mohou knížata a stavové i jiní poslové sobě zdravě rozvážiti a podle toho i povážiti, poněvadž všíckni špehové jednostejně se snášejí, že Turek, jakž nahoře dotčeno, konečného oumyslu jest, Vídeň oblehnuti, že J. M. Kr. vysoce nastalá potřeba ukazuje, ihned město Vídeň i Ráb netoliko spěšným dostavením, což ještě potřebí, vykonati a dostaviti, nébrž lidem válečným, střelbu a všelijakými potřebami a spíží, kteréhožto k obležení takového velikého města znamenitá veliká věc se potřebovati a časně před rukama jmíti musí; jaká pak veliká suma peněz na to J. M. Kr. vejde, tomu všemu stavové dobře rozuměti mohou.
Také o tom knížata a stavové království Českého a jiní poslové dobru vědomost mají, že jsou od počátku J. M. Kr. kralování až do této chvíle v milostivém a otcovském opatrování a v dobrém pokoji stáli a zachováni byli, tak že jsou válkami ani jinak málo a mnohem méněji nežli jiná království a země J. M. ztížnosti nesli, nelitujíc J. M. Kr. vlastních duochoduov svých královských a statkuov, kteréž proto rozzastavovati, vynaložiti ráčil, poněvadž též země nepříteli všeho křesťanstva Turku najblíže přisedí a na jmenovaných artikulích a zachování království Uherského, těch míst pomezních a hraničných nejvíce záleží. A tak již ta potřeba nastala, že nižádného stání ani prodlení jmíti nechce aniž muože, nébrž všelijaké prostředky a cesty vyhledávati se musejí, a hned je předsevzíti a skutečně se o to přičiniti, jakž muože nejspíše býti, aby podstatná, veliká, stálá a trvanlivá pomoc proti témuž nepříteli Turku, jakž napřed dotčeno, se svoliti mohla; neb jestližeby se stálá a trvanlivá pomoc ne-svolila, tehdy muože se tomu z příčin a časuov předešlých dobře porozuměti a před očima jest, že málo platnosti, když jsou tak na jeden rok svolili, proti témuž nepříteli Turku jest provedeno, nébrž v držování sněmuov v J. M. Kr. království a zemích, a také nežli jsou se též berně a pomoci dosáhly, každého roku téměř větší díl času musel se zmařiti a všeliké pomoci a válečné věci jako v nic musely přijíti, neb Turka v jednom roce z země ven vyválčiti a zahnati proti jeho veliké moci jest nemožné, však když J. M. Kr. země a věrní poddaní, jakožto ti, kteříž tomu nepříteli a ohni nejblíže přisedí, stálú a trvanlivú pomoc svolí, jakž J. M. Kr. jiné milostivé naděje k stavóm a jiným poslóm býti neráčí, tehdy jistě se nadíti, že říše svatá tím náchylněji, ochotněji a raději stálú a trvanlivú pomoc také svolí a učiní.
Jakož pak i příklad na králi Matyášovi před očima máme, kteréhož následovati slušné jest, kterýžto pro obránění záhub a vpáduov tureckých každého času, z rok do roka, v poli a na hranicích ustavičně lid válečný jměl a držel, a skrze to zámky, místa pomezní a hraničná opatrována a ochraňována byla; když pak brzy po smrti jeho bylo, a týž lid složen a ustavičně držán nebyl, z toho přišlo, což zřetedlně na světle jest, a v pravdě seznalo se, že hned Turci potomně svobodný přístup, tažení a vpády do Uher a jiné okolní země jměli a dosáhli jsou, a bud pánu Bohu litováno, tak se vkořenili, že nyní malá moc proti němu odepříti a brániti postačiti nemuož. A poněvadž pak J. M. Kr. na takové předložené artikule proti Turku při J. M. pěti dědičných zemích a hrabství Gercském, tolikéž na nynějším sněmu říšském při stavích svaté říše, proti témuž nepříteli znamenitú pomoc obdržeti ráčil, jakž pak J. M. Kr. knížatóm a stavóm tolikéž vyslaným poslóm týž artikul říšského povolení milostivě podávati ráčí, a sami také od posluov svých, kteréž jsou obzvláštně k stavóm svaté říše vypravili, dáleji tomu porozumějí; také při tom i toho J. M. Kr. před knížaty a stavy milostivě tejna činiti neráčí, že J. M. Kr. s stavy království Uherského rovně tolikéž, a což najspěšněji býti muože, všelijak milostivě a otcovsky jednati poručiti ráčí, aby oni týmž zpuosobem dostatečnú
a trvanlivú pomoc také svolili: kdež pak J. M. Kr. neráčí pochybovati, jakž jsou skrze posly své na nynějším říšském sněmu poddaně se podvolili a připověděli tolikéž pomoc podle svého nejvyššího přemožení podle stavuov svaté říše a jiných J. M. Kr. království, zemí a poddaných k obraně a pomoci poddaně, jakožto křesťanští oudové, svoliti a učiniti.
A jestliže takové dostatečné pomoci od J. M. Kr. království a zemí podle říše svolené k skutečnému vyplnění přijdu, jest ta jistá naděje ku pánu Bohu všemohoucímu a k jeho svaté pomoci, že proti témuž nepříteli křesťanskému bude se moci něco stálého a prospěšného zpuosobiti a vykonati.
Kdež pak dáleji knížata a stavové i jiní poslové na větším díle o tom vědomost mají a jim se od J. M. Kr. v pravdě oznámiti muože, že ihned sprvupočátku kralování J. M. Kr. v království Českém i v jiných k němu příslušejících zemích po králi Vladislavovi a králi Ludvíkovi, slavných pamětí, mnoho znamenitých dluhuov i také v jiných královstvích a zemích J. M. mnohé ztížnosti jíniti a na větším díle statky J. M. a duochody komory rozzastavené najíti ráčil, tak že potom netoliko v království Českém, markrabství Moravském a v knížetství Slezských a markrabství Lužických, ale i také v jiných království a zemích J. M. na větším díle všecky ostatní duochody a statky rozzastavovati jest ráčil museti, a tak tudy velmi málo duochoduov a platuov J. M. jest zuostalo: však proto J. M. Kr. podle své nejvyšší možnosti některé též duochody zase vyplacovati ráčil, neb J. M. Kr. v království a zemích svých přes dva miliony dluhuov, mezi kterýmižto v království českém přes pětkrát sto tisíc, najíti a skrze jiné a jiné prostředky některé zaplatiti a o některé smlouvati se jest ráčil.
Jaké jsou se pak J. M. Kr. s počátku kralování J. M., jakž dotčeno, od dědičného nepřítele víry svaté křesťanské, Turka, a od osob jeho se přidržujících mnohé rozličné překážky, těžkosti a ztížnosti daly a na J. M. přicházely, o tom jest všem vuobec vědomo; a hned toho času, když J. M. Kr. ještě statku z komory své téměř žádného užitku míti neráčil, k opatření a zachování těch, nade všecky a mimo ty svolené berně a pomoci, kteréž jsou J. M. Kr. věrní poddaní stavové království Českého a zemí k němu příslušejících i s jinými J. M. Kr. věrnými poddanými svolili, pro jich samo dobré a pro užitečné všeho křesťanstva, větší díl J. M. Kr. duochoduov z svého vlastního měšce vynaložiti a znova v znamenité sumy se vzdlužiti ráčil, aby tudy s pomocí pána Boha všemohoucího netoliko pro obhájení víry svaté a obránění krve křesťanské prolití, nébrž i také aby častojmenované království Uherské jakožto pevná zeď a bašta přední jiných království a zemí tím lépe mohlo obráněno a ochráněno býti.
A když potom léta 1529 Turek s velikou, znamenitou válečnou mocí skrze dotčené království Uherské do Dolních zemí J. M. Kr. Rakouských táhl a město Vídeň oblehl, i také léta etc 32 po druhé znamenité valní tažení na též země J. M. Kr. učinil, a velikú škodu podle svého tyranského zpuosobu s prolitím krve křesťanské, i jinak s uvedením a posekáním i nemilostivě mordováním lidu křesťanského, mladého i starého, k znamenité škodě činil, tu opět J. M. Kr. pro zachování takového hrozného tyranského předsevzetí a zpuosobu a též další škody, znamenitým válečným zpuosobem proti témuž nepříteli Turku se přistrojiti a mimo J. M. C, pána a bratra J. M. Kr. nejmilejšího, a vší říše i také jiných křesťanských potentatuov a věrných poddaných J. M. učiněných pomocí z vlastních statkuov J. M. Kr. několik milionů proválčiti a vynaložiti musil.
A tak J. M. Kr. od těch všech časuov a let až posavad od téhož nepřítele, Turka, málo pokoje jměl, jakž o tom všem vědomo jest, jaké znamenité a nenabyté škody a zvláště v těch několika porážkách žalostných v zemi Slovanské, tolikéž i v Uhřích a na jiných místech ztracením mnoho čistých rytířských, udatných mužuov válečných, znamenitých hejtmanuo a jiných válkám rozumných lidí, a při tom těmi častými hroznými, nesnesitedlnými ustavičnými vpády a pohubením statkuov věrným poddaným J. M. Kr., zajímání křesťanského lidu, ztracení mnoho pevných míst, zámkuov, velikého počtu střelby a jiných válečných potřeb vytrpěti jest J. M. Kr. ráčil: a však přes to prese všecko a přes pomoci, kteréž jsou se J. M. Kr. daly od věrných poddaných ze všech království a zemí, J. M. znamenitú sumu na ty válečné zpuosoby jest vynaložil, k čemuž J. M. Kr. přinucen býti ráčil to pro dobré zemí a věrných poddaných svých učiniti.
Kdež pak nicméně mimo taková těžká břemena, kteráž jest J. M. Kr. snášel, ani toho pominouti ráčil, nébrž s bedlivým uvážením, znajíce jak znamenitě a vysoce na zachování a obdržení země Sedmihradské všemu křesťanstvu záleží, a zase jaká veliká škoda nejednom královstvím a zemím J. M. Kr. ale i všemu křesťanstvu z toho by přijíti musila, kdyžby ta země Sedmihradská z rukou křesťanských v moc tureckú a pohanskú se dostala, ráčil J. M. Kr. s radou J. M. C, kurfirštuov, knížat a stavuov svaté říše i také ze všech království a zemí J. M. Kr. rad, předních věrných poddaných na to předkládání, které J. M. tehdáž oznámeno bylo, jak a kterak skrze některé slušné prostředky táž země k poslušenství a do rukou J. M. Kr. přivésti by se mohla, s velikou těžkostí to předsevzíti, a J. M. sám na svuoj vlastní náklad nemalý počet lidu válečného jízdného i pěšího přijíti a ten se všemi potřebami válečnými, s některými komisaři z předních osob do též země Sedmihradské vypraviti, a s královu Izabellú i s synem jejím a biskupem varadínským i také s Petrovičem, jako s těmi, kteříž jsou touž zemi Sedmihradskou drželi, o postoupení té země jednati dáti ráčil; kteříž jsou po mnohém jednání tu věc k tomu přivedli, že jest táž králová Izabella i také biskup a Petrovič k smlouvě povolili, tu udělali a přijali, a zase proti tomu aby se zadosti státi mohlo J. M. Kr. jí králové a synu jejímu jiných zemí, panství a statkuov k postoupení ukázati i také nemalé sumy za touž zemi Sedmihradskou dáti a podvoliti se ráčil; přes kterýžto takový J. M. Kr. veliký náklad na týž lid válečný a jiné všelijaké střelby a potřeby, kteréž se v zemi Sedmihradské do třetího léta držeti musily, a to na veliké ublížení a škodu statkuov a duochoduov komory J. M. Kr., tak že J. M. Kr. více než pětmecítmakrát sto tisíc vynaložiti jest musil, kdež pak najmenšího užitku až do této chvíle z toho jmíti a vzíti J. M. Kr. jest neráčil, nébrž mnohem více, jakž dotčeno, s vynaložením vlastních duochoduov J. M. Kr. pro dobré všeho křesťanstva, i také aby království a země J. M. Kr. v dobrém pokoji státi trvati a zachovány býti mohly, hledati ráčil.
Co pak J. M. Kr. po tom po všem a přes smlouvu s často jmenovanou královnou Izabellí a synem jejím učiněnou potkalo, kterúž J. M. Kr. pro ty věci a dané příčiny, kteréž jsou se po té smlouvě staly, držeti povinen býti neráčil, nicméně pro zdržení dobrého přátelství a pro uvarování jiných dalších nesnází na J. M. Kr. jest nic nescházelo a J. M. všemu za dosti učiniti jest chtěl, a však pod jménem a titulem jí vdovy králové Izabelly a syna jejího od císaře tureckého, Petroviče i jiných odporníků a neposlušných odpadlých od J. M. Kr., co se J. M. strany té země přitrefilo a stalo, toho jest J. M. Kr. s věrnými poddanými svými s velikú škodu zkusil.
A potomně ta všecka věc jest tak spraktikována a k tomu přivedena, že jmenovaná králová Izabella sama i s synem svým, tolikéž s Petrovičem, Bebekem a jinými od J. M. Kr. odpadlými, císaři tureckému, kteréhož králová v své odpovědi za svého milostivého dobrodince a patrona jmenuje a vyznává, a kterémuž všelijaké poslušenství zachovati a bez přestání děkování činiti povinna, že jest se poddala a s jeho tureckou pomocí zemi Sedmihradskou na ten zpuosob zase vzala a dosáhla, že táž země a obyvatelé v ní nejprve císaři tureckému a potom synu jejímu přísahu učiniti museli, a ještě přes to na takovém vzetí dosti nemajíc až posavad v J. M. Kr. Uhersku zemi sahá, a i některé zámky s pomocníky svými mocí i jinak lstivě vzala jest.
Podle toho také J. M. Kr. knížatóm a stavóm království Českého i jiným poslóm milostivě tejna činiti neráčí, jakož J. M. Kr. na rákoši v Prešpurce roku minulého měsíce ledna Bebeka Ference a syna jeho pro některé nepořádné věci a zlé praktiky a obmysly před osobu svú královskú a obyvatele království Uherského, kteříž tehdáž na rákoši při J. M. shromáždění hýli, podle pořádku a práva v témž království obeslati ráčil, kteříž nepostavivše se k svému obeslání, jsou za neposlušné a zlé lidi spravedlivou výpovědí odsouzeni; potom ihned oba Bebekové, otec a syn, jako J. M. Kr. neposlušní a protivní zlí lidé za nepřátely J. M. se postavili a ohlásili a k králové Izabelle a synu jejímu do Polsky jeli, a tu jsou s ní a s jejími pomocníky proti J. M. Kr. se spuntovali a mnohé zlé praktiky zpuosobili. Po vyjetí pak jejich z Polsky, na věrné poddané i také na statky J. M. Kr. mnohým zpuosobem nenáležitě a nepřátelsky sáhli, hubíce je mečem a ohněm, šacováním a všelijakým plundrováním, též statky komoře J. M. Kr. náležité na nejvýš zkazivše k svým rukám ujali.