Současný opis v archivu českého místodržitelství.

J. M. Kr., pán náš nejmilostivější, ráčil jest od knížat, nejvyšších ouředníkuov, rad a jiných obeslaných osob poníženou radu a zdání v spisu, kterýž jsou J. M. podali, co se jednání mezi J. M. Kr. a královnou Izabellú s jejími pomocníky dotejče, přijíti a na to všecko J. M. Kr. dáleji milostivě pomysliti ráčí. A při tom J. M. Kr. vejš dotčeným obeslaným osobám milostivě, otcovsky a důvěrně oznamovati a k paměti přivozovati ráčí, kterak jsou J. M. Kr. stavové království Českého a země k němu příslušející spolu s jinými královstvími a zeměmi dědičnými pro zachování království Uherského, hranic a pomezních míst proti dědičnému nepříteli svaté víry křesťanské, Turku, tohoto léta pomoc poddaně svolili a dali, podle kteréžto pomoci svolené proti témuž nepříteli Turku J. M. Kr. pro obranu zemí a vpádu nepřítele a zdržení všelikého způsobu válečného netoliko proti Turku, ale i také proti Bebekovi a jeho pomocníkům, kteříž se J. M. Kr. zprotivili a proti J. M. pozdvihli, své důchody královské a statky na nejvejš rozzastavovati a vynaložiti musel, a zvláště poněvadž se Turek z jedné strany o ten pevný pas, místo a zámek Siget pokusil a jej násilně dobýval, a tehdáž toho času J. M. Kr. syn nejmilejší, král český, na cestě v Niderlantu byl, ráčil jest J. M. Kr. druhého syna svého nejmilejšího, arcikníže Ferdinanda, k sobě spěšně obeslati a J. M. s některým počtem lidu válečného k retování k zámku Sigetu do Uher vypraviti; kterýž s pomocí pána Boha všemohoucího některé zámky a pevná místa zdobývati a zase šťastně i s lidem z pole přijeti ráčil.

I poněvadž netoliko toho jisté zprávy jdou a špehové se srovnávají, že císař turecký z jara sám osobně do království Uherského táhnouti a to království podle svého tyranského způsobu hubiti a kaziti i v moc svú přivésti bude chtíti, ale také i město Vídeň oblehnouti a jeho silně dobývati a své tyranství provozovati jistého oumyslu jest: z kteréžto příčiny netoliko na dostatečnú a trvanlivá pomoc příštího roku, nébrž i také kterak a jak by toho léta J. M. Kr. země a věrní poddaní mohli obhajováni i tolikéž zámci a místa hraničná opatřeni býti, potřeba mysliti jest a dostatečně to uvážiti.

Neb J. M. Kr. nad ty na všecky svolené berně a pomoci na vychování lidu válečného a na osazování zámků a míst hraničných veliká znamenitá suma peněz jest šla, což se z příležícího vejtahu vyrozuměti může, a takového vydávání žádného konce až posavad není; kdež pak J. M. Kr. vlastních statkův komory a důchodů svých královských šetřiti jest neráčil a neráčí, skrze což s pomocí pána Boha všemohoucího jest se Turku, nepříteli křesťanskému, až posavad týmž lidem válečným bránilo, což nejvýš možné bylo, že jest vpády, kažením a plundrováním zemí a poddaných J. M. Kr. blíž příležících hubiti a kaziti podle svého tyranského způsobu nemohl.

Kdež J. M. Kr. věrní knížata, ouředníci zemští a rady i jiní poddaní dotčeného království Českého a zemí k němu příslušejících v dobré paměti své mají, že jsou od počátku J. M. Kr. kralování až do této chvíle a hodiny v milostivém a otcovském opatrování, a v dobrém pokoji stáli, zachováni byli, takže jsou válkami ani jinak málo a mnohem míněji nežli jiné J. M. Kr. království a země ztížnosti nesly; nelitujíc J. M. Kr. svých vlastních důchodův královských a statkův, kteréž jest proto rozzastavovati, vynaložiti a rozprodati musil, neb jim jakožto těm, kteříž nejblíže Turka, nepřítele křesťanského, přisedí, na jmenovaných artikulích a na zachování království Uherského a těch pomezních místech a hranicích nejvíce záleží: a protož J. M. Kr. jich milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby J. M. Kr. své poddané dobré zdání a radu v tom dali.

Předkem, kterak by ještě léta tohoto lid válečný v Uhřích vychován a peníze na to časně objednány a vypůjčeny býti mohly, a potom jakž nejdřívěji a nejspěšněji možné, nová, trvanlivá, stálá pomoc aby se proti Turku příštího roku stala a to aby bez meškání skutečně předsevzato, způsobeno, jednáno a svoleno bylo. Jakož pak J. M. Kr. s jinými královstvími a zeměmi dědičnými, věrnými poddanými svými, již nyní o to také v bedlivém jednání a do nich, jako do svých věrných poddaných, milostivé naděje býti ráčí, že se také z vysoce důležitých příčin a potřeb nastalých o slušnou a skutečnou trvanlivou pomoc snesou a tu svolí a vyplní.

A J. M. Kr. také na říšském sněmu v Řezně zaháleti neráčí, nébrž se k tomu skutečně a otcovsky i tolikéž při všech jiných křesťanských potentatích a stavích říšských přičiní, aby při nich proti témuž nepříteli Turku skutečnou, časnou a trvanlivou pomoc obdržeti ráčil; kdež pak na týž sněm říšský stavové království Českého a země k němu příslušející pro lepší toho jednání posly své podle předešlého sněmovního zůstání také vypraviti mají.

Druhé, jakož také nyní jmenovaným sem od J. M. Kr. obeslaným osobám, některým z nich, vědomé jest a v pravdě se oznámiti může, že hned zprvupočátku J. M. Kr. kralování v království Českém i v jiných k němu příslušejících zemí po králi Vladislavovi a králi Ludvíkovi, slavných pamětí, mnoho znamenitých dluhův J. M. Kr. jest najíti ráčil, i také v jiných J. M. království a zemích mnohé ztížnosti jmíti a na větším díle J. M. Kr. statky a důchody komory rozzastavované najíti ráčil, tak že potomně netoliko v království Českém nébrž i v jiných J. M. Kr. království a zemích téměř všecky pozůstalé statky a důchody na nejvejš také rozzastavovati musel, a tudy J. M. Kr. velmi málo důchodův a platův jest v ruku zůstalo: však proto J, M. Kr. k tomu podle své nejvyšší možnosti se přičiniti ráčil, že jest mnoho těch statkův komory své a důchodův vyplatil a dluhy znamenité, tomu komuž povinovato bylo, zaplatiti a s některými osobami skrze jiné a jiné prostředky se urovnati ráčil, čehož jest se až na pětkrát sto tisíc sběhlo.

Také se pak J. M. Kr. z počátku J. M. kralování, jakž dotčeno, od dědičného nepřítele naší víry svaté křesťanské, Turka, a od osob jeho se přidržejících, mnohé rozličné překážky, těžkosti a ztížnosti daly a na J. M. přicházely (o tom jest všem vědomo), a hned téhož času, když jest J. M. Kr. ještě z statkův svých komory téměř žádného užitku jmíti neráčil, k opatření a zachování těch nade všecky a mimo ty svolené berně a pomoci, kteréž J. M. věrní poddaní činili, pro jich samé dobré a k užitečnému všeho křesťanstva větší díl svých královských důchodův z svého vlastního měšce vynaložiti a znova v znamenité sumy vdlužiti se ráčil, aby tudy s pomocí pána Boha všemohoucího netoliko pro obhájení víry svaté a obránění krve křesťanské -prolití, nébrž i také aby často jmenované království Uherské, jakožto pevná zeď a bašta přední jiných království a zemí, tím lépeji mohlo obráněno a ochráněno býti.

A když potom léta 1529 Turek s velikou, znamenitou, válečnou mocí skrze dotčené království Uherské do J. M. Kr. Dolních zemí Rakouských táhl a město Vídeň oblehl, i také léta 32 podruhé znamenité a valné tažení na též země J. M. Kr. učinil a velikou škodu, podle svého tyranského způsobu s prolitím krve křesťanské i jinak s uvedením a posekáním a nelítostivě mordováním lidu křesťanského mladého i starého k znamenité škodě, činil: kdež pak J. M. Kr. opět pro zachování takového hrozného tyranského předsevzetí a způsobu, též další škody, znamenitým válečným způsobem proti témuž nepříteli Turku se přistrojiti a mimo J. M. C. a vší říše, i také jiných křesťanských potentátův a věrných poddaných, J. M. učiněných pomocí a svých vlastních statkův několik milionů proválčiti a vynaložiti jest ráčil.

A tak J. M. Kr. od těch všech časův a let až posavad od téhož nepřítele Turka málo pokoje měl, jakož o tom o všem vědomé jest, jaké znamenité a nenabyté škody J. M. Kr., a zvláště v těch několika porážkách žalostivých v zemi Slovanské, tolikéž i v Uhřích a na jiných místech s ztracením mnoho čistých rytířských, udatných, válečných lidí, znamenitých hejtmanův a jiných válkám rozumných, a při tom těmi častými a hroznými a strašlivými vpády a taženími, zkažením, rozbořováním a pohubením statkův věrným J. M. Kr. poddaným, pryč vedením a zajetím křesťanského lidu, ztracení mnoho pevných pasů a zámků, také veliký počet střelby a jiných válečných potřeb, trpěti jest musel: avšak přes to prese všecko a přes pomoci, kteréž jsou se J. M. od věrných poddaných ze všech království a zemí činily a daly, znamenitá suma na též válečné způsoby jest vynaložena, a tak J. M. Kr. přinucen jest býti ráčil to pro dobré všech zemí učiniti; kdež pak nicméně J. M. Kr. mimo taková těžká břemena, kteráž jest snášel, neráčil jest i toho pominouti, nébrž s dobrým a bedlivým uvážením a znajíce, jak znamenitě a vysoce na zachování a obdržení země Sedmihradské všemu křesťanstvu záleží, a zase jak veliká škoda nejednom J. M. královstvím a zemím, nébrž i všemu křesťanstvu z toho, když. by ta země Sedmihradská z ruku křesťanských v moc tureckou pohanskou přijíti měla, přijíti by musela, ráčil jest J. M. Kr. s radou J. M. C. i také kurfirštův, knížat a stavův svaté říše i s J. M. Kr. ze všech království a zemí, předních rad a věrných poddaných svých, i také na to předkládání a troštování, kteréž J. M. tehdáž oznamováno bylo, jak J. M. Kr. skrze některé slušné prostředky touž zemi k poslušenství a do rukou svých přivésti může, ráčil jest s velikou těžkostí to před sebe vzíti a sám na svúj vlastní náklad nemalý počet lidu válečného, jízdného i pěšího, přijíti a ten se všemi potřebami válečnými s některými komisaři z předních osob do též země Sedmihradské vypraviti, a s královnu Izabellú i synem jejím a biskupem Varadínským i také s Petrovičem, jako s těmi, kteříž jsou touž zemi Sedmihradskou drželi, o postoupení té země jednati dáti; kteříž jsou po mnohém jednání tu věc k tomu přivedli, že jest táž králová Izabella i také biskup a Petrovič k smlouvě povolili, tu udělali a přijali, a zase proti tomu, aby se zadosti státi mohlo, J. M. Kr. jí králové a synu jejímu jiných zemí, panství a statků k postoupení ukázati ráčil i také nemalé sumy za touž zemi Sedmihradskou dáti podvoliti se ráčil. Přes kterýžto J. M. Kr. veliký náklad na týž lid válečný, střelby a jiné všelijaké potřeby, kteréž se v zemi Sedmihradské do třetího léta držeti musely, a to na veliké ublížení a škodu statkův a důchodův komory J. M. Kr., více než pět-měcítmakrát sto tisíc vynaložiti jest ráčil; kdež pak J. M. Kr. nejmenšího užitku až do této chvíle z toho jest míti a vzíti neráčil, nébrž mnohem více, jakž dotčeno, s vynaložením svého vlastního pro dobré všeho křesťanstva i také aby J. M. Kr. království a země v dobrém pokoji státi, trvati a zachovány býti mohly. Co jest pak J. M. Kr., po tom po všem a přes smlouvu s často jmenovanou královou Izabellí a synem jejím učiněnou, potkalo, kteréž jest J. M. Er. pro ty věci a dané příčiny, kteréž jsou se po též smlouvě staly, držeti povinen býti neráčil, nicméné pro zdržení dobrého přátelství a pro roztržení jiných dalších věcí, na J. M. Kr. nic jest nescházelo a všemu se zadosti učiniti chtělo, avšak pod jménem a titulem jí vdovy a syna jejího od císaře tureckého a Petroviče a jiných odporníkův a neposlušných od J. M. Kr. odpadlých, co jest se J. M. strany té země přitrefilo a stalo, toho jsou J. M. Kr. a věrní J. M. poddaní s velikou škodou zkusili a obeslané osoby z předešlého J. M. oznámení siřeji tomu všemu vyrozuměti mohly.

Podle toho J. M. Kr. knížatóm, ouředníkóm zemským, radám a jiným osobám obeslaným také tejna činiti neráčí, jakož J. M. Kr. na jminulém rákoši v Prešburce měsíce ledna Františka Bebeka a syna jeho pro některé nepořádné věci a zlé praktiky a obmysly před osobu svú královská a obyvatele z království Uherského, kteříž tehdáž na rákoši shromážděni byli, podle obyčeje a práva v témž království obeslati ráčil, kteříž nepostavivše se k svému obeslání, jsou za neposlušné a zlé lidi spravedlivou výpovědí odsouzeni; potom ihned oba Bebekové, otec i syn, jako J. M. Kr. neposlušní a zlí lidé za nepřátele se postavili a ohlásili a k královně Izabelle a synu jejímu do Polsky jeli, a tu jsou s ní a s jejími pomocníky proti J. M. Kr. se spuntovali a mnohé zlé praktiky působili, po vyjetí pak jejich z Polsky na J. M. Kr. věrné poddané i také na statky J. M. Kr. mnohým způsobem nenáležitě a nepřátelsky sáhli, hubíce je mečem, ohněm, šacováním a všelijakým plundrováním, též statky J. M. Kr. vlastní komoře náležité na nejvyšší zkazivše k svým rukám ujali: z kterýchžto takových velikých příčin J. M. Kr. a zvláště pro obranu věrných J. M. Kr. poddaných proti nim se válečně zasaditi ráčil, a J. M. Kr. neprodlévaje nemalý počet zbrojných i lehkých koní z Čech i jiných zemí přijíti ráčil, k tomu i regiment a ty hned s střelbou a jinými potřebami k válce náležícími do Levoče vypraviti a jim urozeného Volfa Puchomíře za nejvyššího komisaře zříditi ráčil. I poněvadž dotčený Bebek v těch místech Jiříka Batoryho, bratří Pereniny, Torčího, Varkoče a jiné J. M. Kr. protivné a neposlušné poddané k sobě v týž punt přivedl a přijal, v krátkém čase několik tisíc lidu sebral, a tak s pomocí a zlú praktikú Petroviče do Spížské krajiny válečně vtrhl a J. M. Kr. věrné poddané, i na jiných mnoho místech, tyranským způsobem hubil a je pod svou moc a poddanost přivedl a přinutil: tu dotčený Volf Puchomíř s týmž pod správou svou majícím lidem válečným, jízdným i pěším o některé zámky, jakožto o zámek Kamenný hrad nad Hydú a Kleinheusl tak řečený se pokusil a je i oblehl, k nim šturmoval a mocí dobyl, a potom k zámku jednomu Veliká Hora řečenému táhl a třetího dne jminulého měsíce září oblehl a k němu stříleti počal a jinače se nenadal, než že jej také vezme a dobude. Však týž Bebek a Turci tak jsou silni byli, že J. M. Kr. lid válečný, jízdný i pěší, z jejich ordnuňku na různo rozrazili a potom v místa ouzká a cesty mezi hory k tažení přinutili, a Turci na ně tak tuze doráželi, tak že jsou rejtaři netoliko vozův svých vojenských, ale i něco drosu i střelb tu nechati a opustiti museli.

Proti tomu s pomocí boží J. M. hejtman na Komárně Adam Gali vpadl časem nočním do města Ostřehoma, to město zplundroval, zkazil, vypálil a což v něm bylo pomordoval, a ostatek koní i statků, což mohli unésti, s sebou uvedl a pobral; čehož všeho obeslané osoby dobře a zdravě povážiti mohou, že na takový lid válečný, kterýž pod častopsaným Volfem Puchomířem ležel, a na jiné k tomu všelijaké válečné potřeby znamenitá suma J. M. Kr. šla a posavad na týž lid válečný jde.

I ačby J. M. Kr. toho tak velikého a J. M. Kr. nesnesitelného vydávání na ty všeliké potřeby válečné i jinak na díle rád byl přetrhnouti a pominouti ráčil, a J. M. Kr. nic ztížnějšího nebylo, než že J. M. Kr. pro obhájení J. M. Kr. království, zemí a věrných poddaných, i také všeho křesťanstva k dobrému, k nižádné smlouvě ani pokoji trvanlivému přijíti nemohl, za času kralování svého až do tohoto času skrze mnohé a rozličné cesty a prostředky při takovém velice mocném dědičném nepříteli všeho křesťanstva, Turku, pokoje a příměří hledajíce, a nic toho nepomíjejíce, coby k té věci sloužiti mohlo, a s znamenitými škodami J. M., když se někdy příměří učinilo, se stávalo, avšak pro zdržení pokoje, více nežli J. M. povinovat býti ráčil, činiti se muselo; a také jest všem vědomo, že týž nepřítel Turek beze vší od J. M. Kr. sobě dané příčiny příměří nic déle nezdržoval a nedrží, než pokudž se jemu vidí a zdá, hledaje v tom fortele a užitku svého a aby se čím dál vždy víc pod takovým příměřím do křesťanských zemí vlouditi a je opanovati mohl.

A z toho jest pošlo, maje J. M. Kr. takové veliké a znamenité příčiny, nechtěl-li jest J. M. jako křesťanský král a pán k takovému tureckému tyranství a prolití krve křesťanské se dívati, nébrž J" M. věrné poddané, království a země podle nejvyšší možnosti opatrovati: vždycky buď za času příměří, tolikéž rovně za času války a nepokoje až do dnešního dne znamenitý počet lidu válečného, jízdného i pěšího, držeti, chovati a J. M. hranice a místa pomezní v Uhřích, Slovanské i Charvátské zemi, v Kransku, v Štýrště a v jiných místech před týmž nepřítelem Turkem zosazovati a ta místa všemi potřebami jako střelbami, prachy, kulemi, olovem, spíží, špehy a jinými všelijakými k válce náležejícími věcmi opatrovati; co pak nákladův a jaká suma peněz pro zaopatření dotčených míst pomezních a hranic se sbíhá, tomu obeslané osoby z příležícího spisu vyrozuměti budou moci. Také jest J. M. Kr. nicméně příměří s velikými a znamenitými náklady a vydáváním dosahovati a znamenité posly k Turku vypravovati, a jemu i také basím jeho dary, pocty a peníze dávati a posílati musel; kdež ačkoli příměří, jakž dotčeno, od něho zdržováno nebylo, proto J. M. Kr. tak to opatrovati ráčil, že J. M. Kr. země a poddaní ne tak často vpády na sebe mívali, zkaženi, pryč vedeni a zajímáni nebývali, jako kdyžby žádného příměří nebylo, státi by se bylo mohlo. Co pak J. M. Kr., mimo jmenované hlavní války vydávání a náklady, netoliko za času příměří ale ta všecka léta za J. M. kralování, vydávati musel, mnoho milionů se jest sběhlo, s obtížením J. M. statkův a důchodův komory kromě všech pomocí, kteréž jsou J. M. věrní poddaní činili, a ještě každého času vynakládati musí, toho všeho knížata, ouředníci, rady a jiné osoby sem od J. M. Kr. obeslané dobře a bedlivě při sobě povážiti mohou.

A jakož jest císař turecký léta tohoto 56 dva baše své na dvě místa s znamenitým lidem válečným, na J. M. Kr. země a věrné poddané na tuto stranu, zřídil a vypravil a J. M. Kr. zámek pomezní Siget, jakž dotčeno, těžce oblehnuti a několik mnoho šturmův k němu udělati dal, a na druhé straně zase J. M. Kr. od svých neposlušných odpadlých poddaných z oné strany Dunaje všelijakých vpádův a škod obávati se musil a až posavad obávati se jest: protož J. M. Kr. z těch znamenitých a důležitých příčin a pro zachování a obhájení věrných poddaných svých nemohl pominouti, nébrž k tomu přinucen jsa, na tu jednu každou stranu vojsko a lid válečný vypravovati musil, jakž pak i ještě v poli a osadách leží a nepřátelům škodu činí a vpády turecké, pokudž nejvejš možné, na tyto země brání a ochraňují; a přes učiněné berně a pomoci, kteréž jsou J. M. Kr. království a země, jako věrní poddaní tohoto roku svolili, kterýchž se J. M. Kr. mnohem více a vejše nadíti ráčil že vynesou, nežli jest se našlo, což pro nerovnost šacuňku, jakž J. M. zprávu míti ráčí, proti svolení sněmovnímu jest se stalo a tudy tomu překážku učinilo, a však J. M. Kr. přes takové pomoci, jakž dotčeno, pro opatření a vychování toho obojího vojska a potom také na spěšnou výpravu do pole J. M. Kr. syna najmilejšího, arcikníže Ferdinanda, a lid válečný znamenitou sumu peněz vypůjčiti a se ještě v větší dluhy dáti, což jest všecko J. M. Kr. pro obranu a retuňk věrných poddaných svých a pro potěšení a obránění těch, kteříž u velikém nebezpečenství byli, učiniti a předsevzíti ráčil.

A když by tak i stavové svaté říše roku příštího proti témuž nepříteli křesťanskému Turku, jakž J. M. Kr. k nim té milostivé důvěrnosti a jisté naděje býti ráčí, pomoc svolili, nic méně proto obeslané osoby mohou toho zdravě u sebe povážiti, že J. M. Kr. na střelbu, lodi, spíži, špehy a jiné válečné věci veliká vydávání z svého vlastního měšce činiti musí, jakž jest se i prvé stalo, když jsou stavové svaté říše pomoci svolovali, že J. M. Kr. sám na takové věci nakládati a to opatrovati musel.

I ráčil jest J. M. Kr. na takové vejš dotčené břemeno a těžká vydávání i také, co se jako téměř každého dne vydávati a opatrovati musí, na ty daleké a velmi široké hranice proti témuž nepříteli křesťanstva, a co by pak příštího roku, ač jestli se co podstatného a užitečného proti často jmenovanému tyranu a nepříteli Turku předsevzíti bude chtíti, potřebovati by se muselo, výtah a poznamenání dáti udělati, kterýž J. M. Kr. obeslaným knížatuom, ouředníkuom, radám a jiným věrným poddaným svým milým k přehlídnutí a k povážení podávati ráčí, aby tím dostatečněji a lípě radu a zdání své J. M. Kr. oznámiti mohli.

Tolikéž J. M. Kr. milostivě a otcovsky při sobě rozvažujíc často dotčeného Turka tyranské předsevzetí a vpády v Uhřích a v jiných J. M. Kr. zemích, ráčil jest toho veliké potřeby znáti, všemu křesťanstvu i také J. M. Kr. zemí a věrným poddaným k potěšení a pro lepší obránění a ochránění jeho velkých a nenadálých štráfů a vpádů, J. M. Kr. město Vídeň a také některá jiná města pomezní v Uhřích, Charvatích a Slovácích i v jiných J. M. Kr. dědičných zemí k bránění stavěti a opravovati dáti, kdež pakž i ještě vždy v znamenitém dílu a nakládání býti ráčí.

A poněvadž také pro takové veliké a dlouho trvající války a opatření takových širokých pomezí, kteréž netoliko J. M. Kr. do pole ale i na hraničných místech pomezních opatřiti musí, a J. M. Kr. cejkhauzové dostatečně potřebami pro časté porážky a ztracení některých pevných míst (čehož J. M. božské buď požalováno) opatřeni nebyli, musel jest J. M. Kr. takové cejkhauzy své všelikou velikou i malou střelbou, prachem, kulemi, zbrojí, braněmi a jinými potřebami válečnými, jakž toho těchto časův potřebí jest, opatřiti, a ještě vše podle vší možnosti s pomocí boží opatrovati ráčí.

Nicméně také na armádu na Dunaji s jejími potřebami, jakožto loďmi, mosty a jinými k tomu příslušejícími věcmi, za mnohá léta až posavad J. M. Kr. nakládati musel; na kteréžto nyní dotčené potřeby a na stavení a jiné válečné věci, J. M. Kr. vlastních, kromě pomoci říšské a jiných zemí a poddaných, několikrát sto tisíc na to vynaložil, a ještě vždy předce nakládati se musí.

Dále J. M. Kr. neohlídajíce se na to, co se J. M. Kr. a J. M. Kr. zemím, jakž nyní dotčeno, těžkého a nenáležitého stávalo a ubližovalo, neráčil jest moci zanechati ani toho pominouti, nébrž k fedrování pokoje a svornosti a z křesťanského dobrého oumyslu a srdce, aby s pomocí boží k srovnání takových válek v svaté říši přijíti mohlo, a takové těžké věci a zkažení, kteréž skrze to přicházely, pominouti mohly a všemu křesťanstvu též J. M. Kr. a zemím k nejlepšímu dobrému to se obmýšlovalo, aby tudy nepříteli všeho křesťanstva, Turku, tím snažněji a podstatněji mohlo odpíráno býti a svatá říše v pokoji a lásce zůstati mohla a jedni proti druhým tažením válečným se upokojili.

Ale také neohlédajíc se J. M. Kr. na ty veliké a znamenité příčiny strany Turka, kteréž jsou J. M. téhož času nastávaly, v nepříležitém času z království a zemí svých mnohé jízdy... osobu svú královskú na určité dni a roky v říši bývati ráčil, a potom z vůle a pomoci pána Boha všemohoucího po tak dlouhém usilování a veliké práci a pilnosti, sem a tam postýrováním a ježdění, ty všecky nevole a věci k tomu fedrovati a přivésti ráčil, že takové pozdvižení, na kterémž vší říši svaté dokonalé zkažení stálo, upokojeno ak srovnání přivedeno a jiné všeliké zlé věci skrze to přetrženy; kdež pak J. M. Kr. při té vší bedlivé snažnosti a práci nemalé outraty vynaložiti ráčil, avšak skrze to vší říši svaté vše k dobrému se stalo, a tudy J. M. království, země a věrní poddaní také od dalších vpádův déleji ztěžováni nebyli, nébrž pánu Bohu chvála buď, v pokoji zůstali a posavad jsou.

A když se hned potom markrabě Albrecht v svaté říši bouřlivě a válečně pozdvihl, nemohl jest J. M. Kr. opět nikoli pominouti a zanechati, nežli proti témuž markrabí válečným způsobem s někdy osvíceným knížetem panem Mauricem, kurfirštem saským, a s některými jinými společnými knížaty a stavy v říši se postaviti, ač nechtělli J. M. Kr. království Českého v dědičné jeho spravedlivosti i také těch statkův, kteréž pod léno a manství k království Českému náležejí, opustiti a těch ztratiti, kteréž jest markrabě Albrecht ohněm a mečem k jich veliké zkáze hubiti počal a na ně sáhl; a ještě i další nesnáze a zkázy jiné věrní poddaní od něho očekávati museli, nebo i toho obávati se bylo, kdyby J. M. Kr. proti témuž markrabí Albrechtovi v té věci se podle jiných nebyl zasadil a s pomocí pána Boha takové jeho zoumyslné a tyranské předsevzetí, kteréž jest na mnohých místech provedl a skutkem dokázal, neráčil pomoci skrotiti, že by týž markrabě byl netoliko své předsevzetí proti těm, kteréž jest hubiti byl počal, dokonal, nébrž na jiné poslušné stavy a poddané sahati byl by se pokusil, jakož pak J. M. Kr. jisté špehy tehdáž přicházely, že království a země J. M. pro něho u velikém nebezpečenství postaveny jsou a stojí: což pak i také ty lstivé a neupřímné praktiky J. M. Kr. s pomocí pána Boha až posavad s velikým J. M. Kr. vydáváním a nákladem, i také s rozzastavováním vlastních statkův a důchodův J. M. komory, milostivě a otcovsky, všem J. M. Kr. královstvím a zemím i také věrným poddaným k dobrému, brániti a před nimi milostivě chrániti a je v dobrém pokoji až posavad zachovati ráčil.

Také J. M. Kr. ohlédajíce se na to, kterak Turek, nepřítel všeho křesťanstva, vždycky svým tyranstvím do J. M. království a zemí čím dál vždy víc se vkořeňoval a vkořeňuje, takže J. M. Kr. nikterakž možné nebylo a není takovému a tak znamenitému nepříteli odolati bez J. M. C. a stavův svaté říše i jiných křesťanských hlav a potentatův dostatečné pomoci, a takové veliké náklady, jakž svrchu oznámeno, na války činiti, a zvláště pak pro ty předešlé v svaté říši povstalé bouřky, kteréž mnohá léta trvaly, osobu svú královskú, s velikými náklady a outratami a obmeškání v mnohých znamenitých věcech v království a zemích J. M., na sněmy říšské, sjezdy obecní a jiné shromáždění, s velikým pečováním, prací na dalekých cestách, všemu křesťanstvu k dobrému, J. M. Kr. jest snažně pracovati ráčil. Také strany víry svaté, aby tudy mír a pokoj i také svornost zachována a všelijaké zlé roztržitosti a nesnáze tudy mohly přetrženy býti, všelijak milostivě a otcovsky podle své nejvyšší možnosti fedrovati a k tomu pomáhati ráčil; kdež ač J. M. Kr. neráčil moci všech věcí a nesnází, kteréž tam povstávaly, dokonale srovnati, však z milosti a daru Boha všemohoucího těmi jízdami, kteréž jest na sněmy říšské a jiné sjezdy J. M. osobou svou královskou činiti ráčil, s předkládáním veliké potřeby a J. M. příčiny, též skrze J. M. upřímnú práci a jednání mnohé nevole a válečné pozdvižení, ježto by sice mnohem vejše nežli těchto časův státi a počíti z toho mohly J. M. královstvím, zemím a poddaným k nemalé než veliké škodě, upokojiti, srovnati a přetrhnouti ráčil; i také od stavův svaté říše nemalé pomoci proti nepříteli všeho křesťanstva po několikrát dosahoval, skrze což aby J. M. království České a země k němu příslušející, což by nejvejš možné bylo, šetřiti mohl, však na ty časté jízdy na sněmy říšské a jiné sem a tam daleké jízdy znamenité sumy peněz vynakládati a vydávati a proto také na statky své komory veliké sumy peněz vypuojčovati a z nich ouroky dávati, zastavovati a zapisovati musil: ale poněvadž to všecko J. M. Kr. věrným zemím a poddaným i všemu křesťanstvu k dobrému přišlo " skrze což tím lepší pokoj aby nachován býti mohl, neráčil jest J. M. Kr. na takové J. M. ztížnosti se ohlédnouti, ani co na své osobě královské v té práci, co by J. M. Kr. věrným poddaným k potěšení a k dobrému i ku pomoci přijíti mohlo, sjíti dáti, jakž pak J. M. Kr. ještě každého času milostivě a otcovsky činiti ráčí a i napotom s pomocí boží Činiti nepřestane.