253. Vilím z Rožmberka žádá krále a stavy na sněmu shromážděné, aby po právu on i rod jeho při starobylé zvyklosti a právě "první místo přede všemi stavy království na sněmích a sjezdích i všude jinde míti" zůstaven byl.

Opis archivu Jindřichohradeckého.

Nejjasnější králi a pane, pane muoj nejmilostivější! Jakož V. Kr. M. onehdejšího dne na jednu i druhů poníženu prosbu mú, což se té rozepře mezi pány z Plavna, purkrabí v Mišni, a mnú dotejče, milostivě ste se k tomu nakloniti a mně některé prostředky, jakby táž rozepře mohla podle spravedlnosti svuoj konec vzíti, předložiti ráčili: já pak, jakožto V. Kr. M. věrný poddaný a ponížený služebník, takovéž prostředky jsem na milostivá žádost V. Kr. M. poddaně přijal, nad to vejše V. Kr. M. z milosti své královské to všecko, jakým zpuosobem to předsevzíti ráčíte, svými ústy královskými všem stavuom a obyvateluom královstvie Českého při přítomnosti pánuov poslův ze všech zemí k tomuto království náležitých milostivě, ste oznámiti ráčili s tím doložením, že takovú rozepři prvé nežli se sněm zavře a relací podle starobylého zpuosobu vykoná, o to spravedlivý konec udělati ráčíte.

Z kteréžto milostivé péče, jakž může nejponíženěji býti, V. Kr. M., jakožto svému nejmilostivějšímu králi a pánu. poddaně děkuji a po všecky časy odsluhovati se nepřestanu, a tak v tomto spisu V. Kr. M. a stavuom královstvie Českého ztížnosti své poddaně oznamujíc podávám.

A předkem, V. Kr. M. a V. M. všem stavuom v milostivé a dobré vědomosti jest, kterak předkové a všecken rod muoj od Jich M. císařuov a králuov českých a všech tří stavuov království Českého před mnohými léty a paměti lidskými jsou za služby své věrné, kteréž jsou Jich M. císařuom a králuom českým a všemu království Českému, nelitujíc hrdel, životuov ani statkuov svých, věrně, platně a užitečně činili, i tak z mnohých jiných příčin tím obdařeni a k tomu připuštěni, že jsou místa svá první (ten kterýž jest byl správce a vladař domu a rodu Rožmberského) přede všermi obyvateli království Českého při sně-mích obecných, sjezdích, volení Jich M. králův českých, při korunování, v soudech zemských, krále J. M. radách, v relací sněmovních i zemských a tak při jiných všech věcech a potřebách zemských mívali, toho užívali a nižádný jest předkóm mým těch všech let v to nevkročil, a tak sů toho vždycky v užívání byli.

Jakož pak slavné a svaté paměti král Vladislav, když jest ráčil vyměřování o soudu zemském i jiných věcech zemských s povolením, s jistým vědomím všech tří stavuov na sněmu valném, kterýž tehdáž toho času pro též potřeby držán byl, činiti, vzhlédnúce J. M. Kr. i s Jich M. stavy království českého na to, že předkové moji vždycky těch míst od starodávna užívali, ráčil jest v zřízení zemském starém obzvláštní nejeden artikul, kde rod muoj svá místa míti má, ustanoviti a na věčné budoucí časy zříditi, a předešlá sedání a místa domu Rožumberskému majestáty i týmiž zřízeními zemskými milostivě stvrditi, a všickni stavové toho času za sebe a své dědice a budoucí, což tak J. M. král Vladislav naříditi a ustanoviti ráčil, připověděli zadosti učiniti a to na budoucí a věčné časy pevně, stále a neporušitedlně zdržeti, jakž týž list v sobě šíře obsahuje a zavírá.

Kdež pak o soudu zemském hned v prvním listu v starém zřízení takto se slovo od slova začíná: "nejprve král J. M. má seděti na důstojenství stolice své v soudu zemském a u noh J. M. nejvyšší purkrabie pražský, a po pravé ruce královské pán z Rožmberka, kterýžby v soudu sedal a podle něho nejvyšší hofmistr" a tak dále, jakž též zřízení v sobě obsahuje, kteréž se na budoucí a věčné časy učinilo, jakž pak J. M. král Vladislav to majestátem svým, kterýž také do zřízení zemského zapsán jest, milostivě stvrditi ráčil.

Druhý artikul též v starém zřízení: "co se.pánuov z Rožmberka dotejče, ten každý, kdoby z nich vladařství nebo panství rodu z Rožmberka na sobě měl, ten toliko má nade všemi úředníky zemskými sedati a místo své míti. Jiní všickni páni z Rožmberka mají sedati mezi jinými pány vedle let."

A poněvadž pak V. Kr. M. i tolikéž V. M. stavové království Českého o tom vědomost jmíti ráčíte, že jsú toho předkové moji těch všech míst užívali a při tom od Jich M. králův vší koruny království Českého zuostavováni bejvali, však což jest mi se v mých malých osiřalých a dětinských létech na ublížení mé a všeho rodu mého beze všeho provinění stalo, nemohu toho dle povinnosti j (poněvadž se vysoce mne a rodu mého dotejkati chce) pominuti, nežli V. Kr. M. jakožto pánu svému a V. M. stavům království Českého ztížnost svú oznámiti a předložiti: kterak já, jsa se panem Petrem Vokem, bratrem svým, toliko já v letech 6 a bratr muoj ve čtrnácti dnech stáří, po smrti pana otce svého pozůstalý, potom od pana Petra mladšího strejce svého ven z země na učení dán jsem byl (jsa stáří v letech jedenácti) k duo-stojnému knížeti a pánu, panu Volfgangovi, biskupu Pasovskému, hraběti z Salmu, ujci a příteli svému krevnímu, při kterémž jsem v svých mladých létech i také po smrti pana Petra strejce svého několiko let pořád byl; tu jest předešlých časuov v těch mých mladých a osiřalých dětinských létech (jsa tehdáž, jakž svrchu dotčeno, na učení ven z země dán), jakž toho zprávu mám, pan Hendrych z Plavna, purkrabie míšeňský, toho času nejvyšší kanclíř království Českého, se dožadoval, aby míst kní-žetských zde v království Českém užívati mohl.

Kdež pak jakýmžkoli zpuosobem do zřízení zemského na veliké ublížení mé a rodu mého oba předešlé artikule z starého zřízení zemského jsou změněna, neb v prvním artikuli postaveno jest: každé kníže před rodem mým aby své místo v soudu zemském měl; v druhém artikuli též doloženo jest: kde rod muoj svá místa jmíti má chyba knížat, kteříž v Čechách jsú; ješto z toho vyrozuměti se muože, že pán z Plavna, purkrabie míšeňský, tehdáž nejvyšší kanclíř království českého, znajíce to, že já i bratr muoj v mladých, dětinských a osiřelých létech jsme, ani žádný z rodu našeho svých dospělých let že nemá, aby se o to zasaditi a takové věci odpor učiniti mohl, toho času jest se dožadoval; neb tomu nevěřím, aby se byl pán o to pokusiti směl tehdáž, kdy který z rodu našeho svá dospělá léta měl; nýbrž o V. Kr. M., jakožto

o králi spravedlivém a pánu svém milostivém, i o V. M. všech stavích jiné naděje nejsem, neb kdyby kdo z rodu mého jsa v létech svých do spělých tomu odpor učinil, spravedlnost rodu našeho byl oznámil, okázal, že byste při tom rod muoj milostivě ráčili zachovati a nikoli takové zřízení, kteréž jest na velikú mú ujmu a všemu rodu mému dopouštěti změňovati. Neb dotud, dokudž jsou předkové moji v svých dospělých létech byli, při V. Kr. M. v službách a V. M. stavův a potřebách zemských ve všech a všelijakých právech a prácech jsou věrně pracovati pomáhali a těch míst užívali, nižádný z předkuov páně z Plavna ani on pan Hendrych, purkrabie míšeňské, jsa tehdáž nejvyšším kancléřem království českého, o to jest nižádné odpornosti s předky mými (majíce pod nimi svá místa) neměl ani kdy toho jest žádati směl, nač jest, když jsme my oba bratří v dětinských a nedospělých létech byli, nastoupil.

A poněvadž pak jsouce já i se panem bratrem toho času v mladých, nedospělých, osiřelých a dětinských létech, nižádný odpor proti tomu ničemémuž nemoha učiniti, tíž artikulové na zlehčení a ujmu spravedlivosti naší a všeho rodu našeho sou do zřízení zemského zapsáni, k čemuž předkové moji ani my oba bratří nižádné nejmenší příčiny V. Kr. M., jakožto pánu našemu nejmilostivějšímu, ani V.M. všem stavuom, chudému ani bohatému, sme nedali, ani toho, aby nám to, což jest předešle předkuom našim od Jich M. císařuov a králuov českých a všeho královstvie českého, jakž výš dotčeno, popřáno a dáno, majestáty, zřízeními zemskými stvrzeno, odcizováno bejti mělo: nýbrž vždycky předkové moji k V. Kr. M. i ke vší koruně královstvie Českého poddaně, poslušně, služebně a k každé osobě obzvláštně přátelsky se chovali, nelitujíce podle Jich M. králuov českých i tolikéž V. Kr. M., jakožto pánuov svých milostivých a vlasti své hrdel, statkův i jiných všech věcí vynaložiti a všeho toho, což kdy na království České přicházelo, nésti a což nejlepšího dobrého bejti mohlo, věrně a upřímně dopomáhati, jakž pak o tom V. Kr. M. i V. M. stavové dobru vědomost míti ráčíte, v jakých nejedněch prácech, službách Jich M. králuov českých a V. Kr. M. zemských předkové moji jsou bývali, a já s bratrem svým tolikéž k V. Kr. M., jakožto k pánu svému milostivému, i V. M. všem stavům vždycky jsme se bohdá věrně, dobře a chvalitebně chovali, chováme a bohdá chovati budeme do našeho nejvyššího přemožení. Po smrti pak pana Hendrycha z Plavna, purkrabí míšeňského, někdy nejvyššího kancléře království Českého, synové a dědicové jeho před V. Kr. M. jsou již dokonce, nám to odjíti a v těch místech nad námi sedati chtíce, se postavili, kterúžto rozepři V. Kr. M. až posavad na sobě držeti ráčí, té ale my oba bratří, jakožto na onen čas osiřelí, nemajíce nižádného aby byl o to co říkati aneb nás zastati chtěl, k tomu jsouce děti, odpírati nemohouc, ani co se o nás smejšlelo vědouc, jsem té ponížené naděje: že V. Kr. M., jakožto pán muoj milostivý, i V. M. pánové na mne a rod muoj toho dopustiti neráčíte. Neb jest se to v tomto království nikdá prvé, netoliko rodu jednemu ale nižádnému z obyvateluov nepřihodilo a nestalo, aby o něm zřízení zemské bez vědomosti a přítomnosti jeho předěláváno na škodu a jinému k jeho zvelebení býti mělo, jakoby se tuto tou měrou, kdyby svuoj průchod míti muselo, což se jest, jak svrchu dotčeno, nám v našich dětinských a osiřalých létech, nemajíce od žádného v tom opatření, stalo.

Neb týmž zřízením zemským starým, kteréhož my užiti žádáme, to místo přední jinému vyměřeno není nežli rodu mému; také jiných žádných stavuov více v tomto království podle svobod našich býti nemá a nemůže nežli panský, rytířský a městský, a ty tři stavy V. Kr. M., jako náš milostivý král a pán, při právích a svobodách vždycky ste milostivě pozůstavovati ráčili. Tolikéž svobody a obdarování království Českého od předešlých císařuov a králuov Jich M., slavných a svatých pamětí, a i od V. Kr. M. toliko na tři stavy a na žádná knížata aneb na čtvrtý stav knížecí se nevztahují; ješto kdyby osobě knížecí co toho výšeji nežli osobě z těch tří stavuov nad něčím obdarování proti starobylým svobodám, zřízení zemským užívání, stvrzení propuojčeno býti mělo, tudy by i čtvrtý stav mimo všecka ta obdarování na ublížení všech obyvatelův býti musel, čehož mně dále vykládati potřebí není; neb V. Kr. M. i V. M. všickni stavové, co by tu dobrého a platného zniknúti mohlo, tomu dobře rozuměti moci ráčíte, poněvadž se tu netoliko mne a rodu mého na ten čas dotýká, ale pod tím protržením i budoucně stavu panskému a rytířskému a míst v úřadech, v sedání i jinače náležitých, jakž též úřady a místa vyměřeny jsou, na zlehčení dotýkati chtělo.

A protož V. Kr. M., jakožto pána svého milostivého, poníženě a poddaně prosím i V. M., všech pánuov království Českého, aby to mně a rodu mému skrze V. Kr. M. a V. M. stavy království Českého na tomto sněmu nynějším k nápravě přivedeno bylo, abychom při starém o rodu našem zřízením zemském též obdarováním zachováni a zuostaveni byli, a což jest na ujmu spravedlivostem našim v našich mladých dětinských létech na dožádání pana Hendrycha z Plavna, purkrabí v Míšni, tehdáž nejvyššího kanclíře království českého, se stalo a ublížilo, čehož jest nikdá bohdá rod náš ani my nepotratili ani k tomuto svolovali, aby na ublížení naše zřízení zemská o rodu našem proti našim spravedlivostem měla změněna a zjinačena bejti, té jisté a dokonalé naděje sem, že V. Kr. M., jakožto můj milostivý pán, a V. M. stavové království Českého mne a rod muoj při tom jakožto jednoho z obyvateluov milostivě zůstaviti ráčíte. Neb já pánuom z Plavna, purkrabuom míšeňským, jakožto ujcuom a přáteluom svým krevným, toho všeho, čím jsou od J. M. císařské a svaté říše obdařeni bud na knížetství aneb na jiné věci, rád přeji, aby svých míst, jakž sů předkové jich v svaté říši na sněmích aneb jinače užívali; také což předkové moji od Jich M. císařuov a králuov českých a vší koruny království českého mají a toho v tomto království v užívání byli, jsem té naděje, že mne V. Kr. M., jakožto muoj milostivý pán, i V. M. všickni stavové při tom milostivě a spravedlivě zůstaviti a mně to a rodu mému k nápravě přivésti, což jest se tu nám ublížilo, ráčíte.

S tím se vším V. Kr. M. se, jakožto svému milostivému králi a pánu, a V. M. stavuom království Českého k spravedlivému opatření poroučím.




Přihlásit/registrovat se do ISP