Současný opis v archivu českého místodržitelství.

Jakož jest J. M. Kr., pán náš milostivý, na stavy království tohoto, markrabství Moravské, knížetství Slezská a jiné stavy z týchž knížetství s mocí vyslané a obojích markrabství Horních i Dolních Lužic, jakožto oudy vtělené, žádost vzložiti a toho žádati ráčil, aby J. M. Kr. pro obranu všeho křesťanstva proti nepříteli Turku, tak jakž J. M. Kr. žádost a vznešení to v sobě obsahuje, pomoc učinili: i na takovou J. M. Kr. milostivou žádost a znajíc toho potřebu býti, na tom jsme se všickni tři stavové království Českého, markrabství Moravského, knížata slezská a stavové z týchž knížetství a obojích markrabství Horních i Dolních Lužic snesli a srovnali, abychom J. M. Kr., jakožto pánu svému milostivému, pomoc pro obranu J. M. Kr., dědicuov J. M. a království Českého i jiných zemí k témuž království připojených, učinili.

A poněvadž ty všecky těžkosti na křesťanstvo Buoh všemohúcí pro hříchy naše dopouštěti a rozličné divy a zázraky na obloze nebeské i jinak ukazovati a jako nás k polepšení životuov našich a od hříchuov odstoupení napomínati ráčí, jaká hřímání časuov těchto v zimě pominulých a snad prvé neslýchaná, slyšána i s blýskáním vídána byla, jaké hromobití na chrámy Páně a škody znamenité staly se, nech toho každý sám v srdci svém pováží, tehdy nic jiného nenejde, než že hněv veliký božský na nás pro hříchy naše se vylévá; jaká hanebná vožírání nastala, z kteréhož nic dobrého nepochází nežli vraždy, mordové, smilstvo, cizoložstvo, oplzlé mluvení, láni i jiní všelijací hříchové a nestydatosti, kterýmiž pána Boha a spasitele svého k hněvu popouzíme, pro kteréž a takové hříchy vždycky pán Buoh všemohoucí i za starého zákona mstíti jest ráčil; a pro ukrocení hněvu jeho svaté milosti, kterýž aby od nás odvrátiti ráčil, majíce silné doufání jakožto k milostivému pánu, stvořiteli a vykupiteli našemu, že vzhlédnouc na nás, své stvoření, milostivě proti takovému jména svého odpornému nepříteli svaté víry křesťanské ráčí býti pomocníkem a že jména svého neráčí dáti v pohanění, takto se pokořiti a k němu utéci máme.

Předkem, jeden každý sám upřímným a skroušeným srdcem obrátě se k stvořiteli svému hříchuo aby přestal a za pomoc všemohúcího pána Boha žádal, tudíž při poddaných svých tak to nařídil: aby všech hříchuov páchání, cizoložstva a hanebného vožralství nechali a v neděli svatou i v jiné svátky do kostela na kázání slova božího a ke mšem svatým aby se k náboženství scházeli, a kněží i farářové všech hříchuov, vožírání, do krčem a šenkovních domuov chození přestali a raději k modlitbám svatým a postuom lid napomínali a příkladuov zlých na sobě nedávali, tak jakžto všecko předešlými sněmy siřeji vysvětleno a pod skutečným trestáním zapovědíno bylo. Ale že takové křesťanské pobožné snesení, zuostání i sněmem obecním zapsání téměř od nižádného ze všech stavů duchovních ani světských držáno a zachováno nebylo až posavad, i chtíce takové zlé přetrhnouti a tím více pána Boha svého nehněvati, takto jsme se na tom všickni tři stavové království Českého, markrabství Moravského, knížata slezská a jiní stavové z týchž knížetství a obojích markrabství Horních i Dolních Lužic, poslové s mocí vyslaní, snesli: aby to stále a lépe než prvé držáno a zachováno bylo.

Jestli žeby kterákoli osoba z knížat, pánuov, rytířstva a z stavu městského, též také z manův, svobodníkuov, dědiníkuov, dvořákuov, svobodných rychtářuov se toho dopustili neb dopustil, an jeden druhému o plnou neb polovici připíjí a kdo ji od něho přijme a splní, tehdy ten každý bude moci osobu knížecí, panskou, z stavu rytířského neb městskou, tolikéž měštěnín měštěnína, však bez ujmy smlouvy svatováclavské, i ze všech svrchu psaných osob z obyvatelův království Českého, toliko jeden druhého a ne jiný, z pokuty desíti kop grošův českých před úředníky pražské menší desk zemských k těm rokuom a časuom, jakž obyčej o škody souditi jest, obsílati, a úředníci pražští menší desk zemských hned po škodách takové obeslání po pořádku beze všech hojemství slyšeti a o to konce činiti, a kdožby takové pokuty jedni na druhých obdrželi, ti jich užiti mají. Též také jestli žeby která osoba neb osoby z stavu duchovního, z vyšších, totižto: opatové, proboštové a převorové, kteříž pod správu administrátoruov nenáležejí toho připíjeni se dopustila, tolikéž z té pokuty desíti kop grošuov českých obsílána býti muože a má.

Což se pak farářuov a kaplanuov těch, kteří pod správu administrátoruov bud pod jednou neb pod obojí způsobou příslušejí, dotyce, ti a takoví, kteřížby se toho, jakž svrchu jmenováno jest, dopustili neb dopustil, mají před administrátory, kapitolu a konsistoř jich obsíláni býti, a oni kapitola a konsistoř nejdéle ve čtyřech nedělích mají o to konec učiniti a na kohožby to z farářů a kaplanův provedeno a ukázáno, že jest se téhož připíjeni dopustil, bylo, mají té pokuty tak a tím vším způsobem, jakž se výše o tom vyměřuje, jednomu každému dopomoci. Pakliby administrátorové, kapitola a konsistoř v tom času toho nevykonali, tehdy bude moci každý ty a takové osoby duchovní před úředníky menší z též pokuty, jakž i jiné, obeslati. A od takových při více nemá bráno býti památného než jedna kopa grošův českých; a o též památné i zatykače úředníci pražští menší desk zemských na rovný díl se děliti mají. Pakliby kdo tak chudý byl, žeby s takovú pokutu deset kop grošuov českých býti nemohl a byl pro ni zatčen, tehdy purkrabě hradu Pražského má jej na černou věž dáti a držeti, a on má tam dvě neděle pořád sběhlé seděti a po vyjití těch dvou neděl má téhož vězení i pokuty prázden býti; kterážto věc od sv. Jana najprvé příštího se začíti a od každého potomně držána býti má.

Což se pak řemeslníkuov, podruhuov i jiných všech neosedlých v městech, městečkách královských, knížecích, panských, rytířských, městských a duchovních, tudíž i v vesnicích lidí poddaných, všech a všelijakých mužského i ženského pohlaví, dotýče, na ty a takové mají vazby ve všech městech, městečkách i v vesnicích v království tomto při kostelích, aneb kdeby se kterému pánu líbilo, udělány býti, do kteréžby se za ruce vsázeli. A každý pán neb vrchnost má všecky lidi poddané své povolati a jim skrze sám sebe aneb ouředníky své, což v tomto sněmu svoleno jest, předložiti.

Předkem, aby všemohoucího pána Boha hříchy svými nehněvali, přikázání božích nepřestupovali a hanebného a nešlechetného ožralství, láni, přísahání, her a tancuov v krčmách, smilstva, hromování, zlořečení, přestali a srdci svými Bohu se pokořili. A na to má každý pán bud v městě, v městečkách neb ve vsi přísežné osoby dvě nebo tři mezi tímto časem a sv. Janem křtitelem božím najprvé příštím zříditi, kteréž na to zvláštně hleděti a o tom pánuom svým neb ouředníkuom jich oznamovati mají. A kdožby se toho, jakž se v svrchním artikuli o připíjeni a přijímání plnění oznamuje, dopustil, ten aby byl věží, kabátem neb šatlavou trestán za dva dni, však na zdraví jemu nic neuškozujíc a od též vazby nic platiti aby povinnen nebyl; i jiných svrchu oznámených věcí, jakž psáno jest, se dopustil neb dopustili, takový každý od pánuov svých v městech, v městečkách, ve všech do takových vazeb za ruce dáváni a držáni býti mají nejdéle za jeden den. Pakliby kdožkolivěk toho tak nenařídil o takových skutcích, jakž svrchu psáno stojí, věda o tom, netrestal a tak se nezachoval a naň to před soudem zemským ukázáno bylo, má ten každý podle uznání soudu trestán býti.

A jakož se to také často přihází, že někteří kněží dopouštějí se zlých neřádných skutkuov a rozpustilostí, bojíce se vrchnosti své a trestání, ti, kteříž pod jednou jsou, zase k pod obojí a kteříž pod obojí jsou, k pod jednou utíkají a tudy od trestání ucházejí: a protož na tomto jsme se všickni snesli, kterýbykoli kněz tak učinil a chtěl buď pod jednou neb pod obojí k straně přistoupiti, ten nemá od administrátoruov přijímán býti, leč prvé jedni druhým, administrátorové kapitole a konsistoři, o něm oznámí, jestliže se jest ničehož toho nedopustil, pročežby trestání zasloužil, než že dobrovolně k jedné neb druhé straně přistupuje, takový bude moci přijat býti. Pakliby se čeho toho, ježtoby proto trestání hoden byl a naň to ukázáno před vrchnosti jeho bylo, od kteréžby odstoupil, dopustil, ten a takový nemá od jedné ani od druhé strany přijímán býti, léčby prvé podle provinění svého od vrchnosti a správci svých, od kterýchžby odstoupiti a odvrátiti se chtěl, trestán byl.

A jakož také předešlým sněmem nařízeno a svoleno jest, kdožby, maje manželku svou oddávanou živou, druhou sobě pojal, tolikéž také manželka, majíc manžela svého, jiného sobě pojala, jakž týž sněm to v sobě siřeji ukazuje a zavírá, kdožby se toho dopustil neb dopustili, jak trestáni býti mají: avšak až posavad málo nad tímt restáním ruky držáno jest, protož má to na soud zemský vzneseno býti a na kohožkoli to dovedeno a ukázáno by bylo, že takové osoby neřádné pod sebou trpí a jich, jakž svoleno jest, netrestcí, ten každý podle uznání téhož soudu zemského skutečně trestán býti má. A jiní, jakožto markrabství Moravské, knížetství Slezské, oboje markrabství Horních i Dolních Lužic, jakž toto naše svolení jest, tolikéž k tomu nápodobně podle pořádkuov svých do téhož času sv. Jana naříditi a tak se zachovati mají.

Což se pak pomoci proti témuž nepříteli Turku dotyce, na tom jsme se svolili a snesli: předkem, J. M. Kr. s komorou svou, knížata též s komorou svou, statkův podle důchodův svých, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města, preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteří na farách jsou, i jiní klášterové, Mistři, kolegiátové, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtáři, kteřížkoli statky pozemské i zápisné a jakéžkoli jiné mají, neb platy komorní, v jedné každé zemi i městské šosovní šacovali, kromě těch farářuov a kněží, kteřížby na platích komorních aneb platův na statcích pozemských neměli, též také i ti, kteříž peníze na ourocích, listech aneb na jakýchžkoli užitcích mají, tak jakž nahoře dotčeno jest, zachovati se povinni jsou; i také lidé poddaní v městech, městečkách královských, knížecích, panských, rytířských, v městských a duchovních městech, anebo ve všech z poručení pánuov jich, statky své, svrchky a nábytky jich užívajícími šacovati mají, kromě lidí pohořelých a těch, kteřížby od pánuov svých ještě lhůtu jměli v placení úrokuov; též kupci ležáci, domácí, přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své mají a vedou, také podruzi, kteříž jsou v městech, v městečkách královských, knížecích a jiných všech svrchu jmenovaných, i tudíž ve všech, aby statky své, svrchky a nábytky užívající, šacovali. A každý, totiž komora J. M. Kr., knížata, pán, rytířský člověk, Pražané i jiná města, preláti aneb ouředníci jich, mají v listech svých přiznávacích doložiti a se přiznati, co se na jednoho každého zboží a panství šacuňkuov sběhne a sejde, aby osoby volené k vybírání takového šacuňku dokonale vyrozuměti mohly, co jeden každý od sebe a poddaných svých z toho šacuňku dáti a spraviti povinnen jest. A tak jeden každý podle takového šacuňku z jednoho tisíce kop grošuov českých dvanácte kop grošuov českých dáti má podle velikosti a malosti sumy a statku, a lidé poddaní naši tolikéž z jednoho tisíce kop grošův českých dvanácte kop grošuov českých, též podle velikosti a malosti statku. Také všickni, kteříž peníze na úrocích a listech i všelijakých puožitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno, zachovati a z tisíce kop grošuov českých dvanácte kop grošuov českých dáti povinni jsou, rozdílně, polovici do sv. Jana křtitele božího nejprve příštího, a druhou polovici do sv. Václava též nejprv příštího, a takové listy přiznávací od těch osob volených, když stavuom počet činiti budou, mají při tom počtu položeny býti a tak se každý těmi listy přiznávacími pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všecek, kteréhož užívá a zač ten spravedlivě na ten čas stojí, šacoval a lidi poddané své šacovati dal, přiznati mají, kromě klenotuov a hotových peněz ležících, kterýchž na užitcích nemá, a dluhuov aby sobě žádných nevyráželi, než zač statek stojí, zouplna jej položili a se šacovali, a listy přiznávací téhož šacuňku jednostejně v táž slova, jakž níže položeno jest, berníkuom krejským dávány býti mají. A měl-li by kdo statku více, než v jednom kraji, bude moci jedným listem tu, v kterémž kraji sedí, se ze všeho přiznati, však oznámíc to tím přiznávacím listem, že jest se i z toho, což v jiném kraji má, přiznal. A kteříž z stavu panského neb rytířského v městech Pražských domy neb jiné statky, buď listy na peníze mají, ti všickni listy přiznávací nejvyšším berníkuom na hrad Pražský dodávati a se přiznávati mají, a to konečně mezi tímto časem a sv. Janem křtitelem božím, najprvé příštím, i s sumou první polovice, co se na koho z statku i poddaných jeho dáti dostane; i v těch přiznávacích listech má to každý zjevně oznámiti, co jest statku svého a komu mimo předešlý šacuňk uprodal aneb od koho co přikoupil. Též také, jestli žeby kdo sirotčí statek, souc nad ním poručníkem, nebo jinak držel, má to v témž listu přiznávacím rozděliti, z čeho se z statku svého a z čeho sirotčího přiznává, anebo po předešlém šacuňku, že již téhož statku sirotčího nedrží a komu jest jeho postoupil má oznámiti. A mimo takový šacuňk k této pomoci svolené, žádný z žádného stavu, z lidí poddaných svých žádného vyššího šacuňku, neb jakékoli daně, než co by do těch dvanácti kop grošuov českých z jednoho tisíce kop grošuov dáti přišlo, pod žádným vymyšleným způsobem, kterýž lidská lest vymysliti může, bráti nemá. Pakliby kdo co výše od lidí svých vzal, ten každý aby podle uznání soudu zemského aneb práva jedné každé země skutečně trestán byl. Kterýmžto berníkuom předkem nejvyšším za jich práce dáno z též berně býti má: osobě z stavu panského sedmdesát pět kop grošuov českých, osobě z stavu rytířského padesát kop grošuov českých a osobě z stavu městského pětmecítma kop grošuov českých, a krajským bud osoba z stavu panského neb rytířského dvacet kop grošuov českých a z stavu městského pět kop grošuov českých dáno býti má.

A tyto osoby za nejvyšší berníky voleny jsou: Jan mladší z Říčan a na Kosově Hoře, z stavu panského; Jiřík Žďárský ze Žďáru a na Kladně, z stavu rytířského; Mistr Jakub z Varvažova, z Pražan, z stavu městského. A tyto osoby v krajích za berníky voleny jsou. V kraji Hradeckém: Zdeněk Záruba z Hustiřan na Cerekvici; v kraji Chrudimském: Petr Hamza z Zabědovic a na Morašicích; v kraji Čáslavském: Pavel Malovec z Malovic a na Zbraslavicích; v kraji Kouřímském: Ondřej Nebřehovský z Nebřehovic na Pyšelích; v kraji Bechyňském: Šebestian Hozlaur z Hozlauru a na Bzí; v kraji Prachenském: Diviš Malovec z Libějovic a na Libějovicích; v kraji Plzeňském: Jiřík Kokořovec z Kokořova a na Šťáhlavech; v kraji Rakovnickém: Jeroným z Hrobčice na Slatině; v kraji Podbrdském: Karel z Svárová na Huti; v kraji Vltavském: Zikmund Valkoun z Adlaru a na Vobořišti; v kraji Slánském: Jetřich z Rejchu a na Srbči; v kraji Žateckém: Jiřík Hora z Ocelovic a na Libkovicích; v kraji Litoměřickém: Zikmund z Gerštorfu a na Chotomíři; v kraji Boleslavském: Jan Rašín z Ryzmburku a na Starém hradě.

A kteříž v městech Pražských obývají, majíce statky pozemské, nebo na listech s ouroky, buďto domy svobodné, z toho se nejvyšším berníkům na hrad Pražský přiznávati mají. A v tom každém krajském městě v níže psaném artikuli oznámeném J. M. Kr. rychtář, a kdežby rychtáře královského nebylo, tehdy starší téhož města neb městečka při oznámené osobě za berníky býti mají.

A tíž berníci v krajích volení na týchž šacuňcích, listech přiznávacích a k přijímání prvního dílu sumy takové pomocí svolené dvě neděle před sv. Janem zasednouti mají, v jednom každém kraji v městě: předkem v Hradeckém kraji v Hradci, v Chrudímském v Chrudími, v Čáslavském v Čáslavi, v Kouřímském v Kouřími, v Bechyňském na Táboře, v Prachenském na Písku, v Plzeňském v Plzni, v Rakovnickém v Rakovníce, v Podbrdském v Berouně, v Vltavském v Sedlčanech, v Slánském v Slaném, v Žateckém v Žatci, v Litoměřickém v Litoměřicích, v Bolešlavském v Nymburce. A ten každý, kdožby přiznávacích listuov s dílem svým berně do sv. Jana nedat neb nedali, má neb mají se v těch dvou nedělích před sv. Janem od zasednutí týchž berníkuov před nimi postaviti. A oni berníci, jestližeby takového listu přiznávacího i s dílem berně, což naň příjde i z lidí jeho, nedal neb nedali, mají toho každého slibem, ctí a vírou zavázati, aby se na hrad Pražský v moc purkrabí hradu Pražského postavil ode dne závazku svého ve dvou nedělích pořád sběhlých, a odtud vycházeti nemá, leč list přiznávací i s prvním dílem berně nejvyšším berníkuom na hradě Pražském dá a položí. Á pakliby se kdo v tom času do sv. Jana před týmiž berníky v kraji ",volnými nepostavil neb nepostavili, tehdy májí tomu každému oni berníci krajští psaní do domu jeho učiníti a jeho, aby se v těch dvou nedělích, jakoby ctí a vírou zavázán byl, napomenouti, aby se pod tymž závazkem v moc purkrabí hradu Pražského postavil a tak se, jakž svrchu psáno stojí zachoval a na to písař při úřadu purkrabském chován býti má, aby to, kdožby tak berně nedal a se postaví, poznamenával, a od takového poznamenání ten, kdož se postaví, má písaři čtyři groše české dáti.

A což tak těch listuov přiznávacích a sumy berně krajští berníci příjmou, to hned po sv. Janě berníkuom vyšším na hrad Pražský vydati a od koho co příjmou oznámiti mají; však nejvyšší berníci prvé a před tím, aby berníkuom krejským registra, které osoby v tom kraji sou a se předešle šacovaly, odeslali, kterýmiž by se spraviti mohli, kdož by se nepřiznal a berně nedal, jeho jí k dání napomenouti a nicméně, jestližeby se oni berníci krejští mimo táž registra, žeby se prvé nepřiznávali a v tom kraji byli, koho uptati mohli, ty všecky napomenúti, jakž se svrchu píše, mají.

A co se druhého dílu berně přijímání a dávání podle šacuňku, kterýžto do sv. Václava příštího dán a vyplněn býti má, dotýče, tak se v tom ve všem dávání berně všickni zachovati, i tudíž berníci při zasednutí vybírání berně dvě neděle před sv. Václavem, jakž nahoře dotčeno jest, mají a povinni jsou; jestližeby pak kdo, maje peníze na listech neb jakýchkolivěč užitcích, kromě statku pozemského, z toho se nepřiznal a toho zatajiti neb ukrýti chtěl a naň to potom shledáno a ukázáno bylo, takový každý má té sumy polovici propadnouti a ta polovice sumy propadené na dva díly rozdělena býti, jeden díl zemi a druhý díl tomu; kdožby to naň pokázal, že se jest z ní nepřiznala berně nedal, zůstati má.

A listy přiznávací v tato slova býti mají: Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního, 'kteréž se stalo na sněmu' obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském při přítomnosti J. :M. Kr: léta etc padesátého šestého v středu po pro vodní neděli, statek svuoj všecken kteréhož užívám a začby stál, spravedlivě šacoval a poddaných svých šacovati dal. A toho mám za sumu A, B, C, a lidé poddaní moji za sumu N. A to přijímám k svému svědomí. K tomu na svědomí pečeť svou vlastní k tomuto listu přitisknouti sem dal jístým svým vědo a vůlí. Datum etc.

Nota: jestližeby kdo v jiném kraji statek měl, též také statku sirotku postoupil, aneb statku svého komu uprodal, aneb jeho co přikoupil, tolikéž aby statek svuoj, :kdožby poručníkem byl, od sirotčího státku odmísil, buď na listech hlavních neb zápisích a jakýchžkoli jistotách s úrokem svědčících, to do téhož listu přiznávacího dostaviti má. Pakliby kdo na jistotách, listech aneb zápisích neměl, tehdy toho není povinnen do listu přiznávacího doložiti, jakž týž artikul v tomto sněmu šíře o tom ukazuje. Etc

Item, toto jest také vymíněno, jestližeby kdo z dopuštění božího neb jak jinak ohněm po přiznávacím listu aneb povětřím a krupobitím škodu vzal, tomu každému ta berně z té sumy, z které se přiznal, vyraziti se má, však tak, aby to každý spravedlivě sčetl a pošacoval, že jemu neb lidem jeho taková škoda jest se stala, a takový list vezma to k svému svědomí má berníkuom pod pečetí svou dáti.

A tato pomoc tímto sněmem svolená, nemá nikam jinam žádným vymyšleným zpuosobem od berníkuov nejvyšších v království Českém, v markrabství Moravském, v knížetství Slezských, obojího markrabství Horních i Dolních Lužic, volených a usazených vydávána býti, nežli předkem J. M. Kr. z prvního dílu berně třiceti puol osma tisíce kop grošuov českých, a na tu sumu z království Českého dostane se dáti třinácte tisíc kop grošuov, z markrabství Moravského puol devátá tisíce kop grošuov a z knížetství Slezských jedenácte tisíc kop grošuov a z obojích markrabství Horních i Dolních Lužic pět tisíc kop grošuov vše českých, a tak té sumy polovice J. M. Kr. vyplněna bude a z druhého dílu, kterýž při sv. Václave dáván býti má, třiceti puol osma tisíce kop grošuov českých, tolikéž každá země dáti a vyplniti, jakž o prvním dílu napsáno jest, má a to ku pomoci na vychování lidu válečného proti Turku, kdežby J. M. Kr. toho potřebu nejlépe uznati, tu sumu vynaložiti, ráčil, však s takovou výmínkou, jestližeby tažení a vyzdvižení zemí do pole bylo, tehdy z té druhé polovice sjíti má, jakž o tom artikul níže psaný ukazuje. A též puol druhého tisíce kop grošuov českých osobám, kteréž od království tohoto a od jiných zemí k království tomuto příslušejících na nynější příští sněm říšský k žádání a prošení při kórfirštích a stavích svaté Římské říše o pomoc proti nepříteli Turku všeho křesťanstva vyslány budou, na outratu dáno býti má, však ty osoby tak vyslané budou povinny, což na té cestě utratí, z toho počet učiniti a cožby zbylo, to mají a povinny jsou, zase navrátiti; a pakliby co vejše mimo tu nadepsanou sumu utratily, to stavové jim povinni budou z této berně navrátiti.