I poněvadž výš psané království Uherské i také dědičné Rakouské země J. M. Kr, a hrabství Gercké takovú znamenitú pomoc, jak svrchu oznámeno, svolily, a vysoce duoležitá znamenitá potřeba, kteráž se očité vidí, strany království Uherského, Sedmihradské a dědičných zemí Rakouských i také jiných království, zemí a všech zemí J. M. Kr. blíž Turka a takovému nebezpečenství přísedících toho jest, J. M. Kr. knížat a stavuov království tohoto Českého i také vyslaných posluov s mocí z zemí k témuž království příslušejících milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby vzhlédnouce na vvš předložené a mnohé jiné slušné, spravedlivé a duoležité příčiny a potřeby i nastalé nebezpečenství všech vuobec se jich dotýkající se vší bedlivostí a křesťansky uvážili a k srdcím svým připustili, zvláště pak na to se ohlédli, že prese všecko výš oznámené J. M. Kr. otcovské upřímé, pilné a přátelské jednání, kteréž J. M. Kr. s královu Izabellu skrze paní mater její a krále polského, pana bratra jejího, jmíti ráčil a podnes ještě jednati ráčí, neohlédaje se ani na to, že J. M. Kr. až podnes od posluov svých, kteréž při tureckém císaři jmá, žádné odpovědi jmíti neráčí, země Sedmihradská králové Izabelly syna na obecním sněmu skrze rozličné tajné jednání za pána přijali, přísahu učinili a jemu se i s Valachy poddali, kromě několika nemnoho zámkuo a měst, které jeden vejvoda J. M. Kr. a biskup sedmihradský ještě drží, a tak tady malá naděje jest, aby již turecký císař v jaké příměří jíti a k němu povoliti chtěl, nébrž jestliže sám do pole osobně nevytáhne, tehdy znamenitý lid válečný ven vypraví, a nejednom ostatek království Uherského, ale i jiné království a země J. M. Kr. blíž k Uhruom přísedící hubiti, kaziti, do konce opanovati bude chtíti, jakož pak předešlého i tohoto roku pod příměřím po dvakráte několiko znamenitých míst pobrati a drahně lidu zajíti dal; neb toho vysoce znamenitá spěšná potřeba z výš oznámených příčin jest, aby ta pomezní místa, zámky, města a městečka v království Uherském, kteráž nyní ještě na větším nebezpečenství než kdy prvé před Turkem jsou, časně, jakž na to záleží, opatřena byla, neb kdyby také ta pomezní místa (čehož pán Buoh ostříci rač) Turek podmanil a zdobýval, jizby teprva všecko křesťanstvo veliký nedostatek na lidí dobrých válečných jizdných i pěších z Uherské země jmělo, a k tomu by ustavičně od nepřátel z těch pomezních opanovaných míst na sebe vpáduov a záhub i budoucího krve křesťanské hrozného prolívání očekávati musili, z čehož všickni před pánem Bohem všemohoucím počet činiti a z toho odpovídati bychom museli, o čemž o všem sami všickni dobru vědomost mají.
Protož knížatuom a stavuom často psaného království Českého i také vyslaným posluom s mocí sluší na to zdravě pomysliti, a tak to na nynějším sněmu předsevzíti a jednomyslně se snésti, aby od nich tím dostatečnější pomoc podle najvyšších možností jich svolená vyplněna a při šacujících rovnost zachována byla, aby se žádný méně, než zač statku jmá, nešacoval, a chudí od bohatých (jakž jest na J. M. Kr. nejednú vznášeno) utiskáni a sužováni nebyli; aby tudy, když spravedlivá rovnost zachována bude, tím většího štěstí i vítězství proti nepříteli s pomocí věčného Boha dosaženo bylo, nébrž i také i na ty cesty a prostředky se nastoupilo, jak a pokudby ty a takové nyní svolené pomoci, což by mohlo bez veliké obtížnosti lidské a vyšších i nižších stavuov býti, s najlepším užitkem vynaloženy byly. Však aby se ta pomoc, kteráž tak proti Turku svolena bude, nevztahovala, aby lid obecní do pole přijímán a vypraven býti jměl, než ten zpuosob se zachoval, jako v království Uherském a jiných zemí J. M. Kr. jest svoleno, neb tou měrou skrze nezvyklý a v poli nebývalý lid služebný máloby se co užitečného provedlo, nébrž by práce, starost a náklad daremní byl, a k tomu pomoci svolené a peníze darmo by se bez užitku vynaložily a utratily, poddaní a lid obecní od jejich díla by se odtrhl, a tudyby země J. M. Kr. retuňku a obrany zbaveny a čas zmrhán byl, a proto by nic užitečného provedeno býti nemohlo; než rozumní a bývalí válečníci a lid služebný, kterýž v království Českém a v jiných zemí J. M. Kr. k království Českému příslušejících z poddaných J. M. Kr. jest, ti aby mimo jiné do pole potřebováni a služba jim placena byla.
A jestližeby J. M. Kr. osobou svou, aneb který J. M. Kr. syn nejmilejší proti témuž nepříteli Turku do pole vojensky táhnouti ráčil, poněvadž stavové království uherského i také jiné J. M. Kr. dědičné země znamenitú pomoc, jakž svrchu oznámeno, svolili a s J. M. Kr. aneb některým synem J. M. osobně, stav panský a rytířský, s jízdou svou na svuoj náklad táhnouti chtí: té milostivé a jisté naděje J. M. Kr. do knížat a stavuov jmenovaného království Českého i jiných zemí k témuž království příslušejících býti ráčí, že se nejednom strany svolení pomoci peněžité proti Turku, ale i také strany osobního s J. M. Kr. aneb s J. M. jedním synem do pole tažení poslušně a poddaně zachovají, a což najdříve možné o to se jednomyslně snesou, tak aby to, což k obraně krve křesťanské i také J. M. Kr. království, zemí a poddaných věrných potřebného jest, nejednom dosti časně předsevzato, ale také i k skutečnému vyřízení přivedeno bylo, aby J. M. Kr. tím dříve také to, což ještě v království Uherském strany hranic a potřeb válečných vyříditi, k svému skutečnému nařízení přivésti a potom s stavy v svaté říši na nyní příštím sněmu říšském v městě Řezně osobně jednati a tolikéž něco užitečného a znamenitého vykonati a obdržeti, i při jiných křesťanských potentatích o skutečnu znamenitú pomoc dále pracovati dáti ráčil, jakž již i v jednání s některými býti ráčí. Neb knížata a stavové království českého a jiní vyslaní poslové zdravě toho při sobě jako rozumní povážiti mohou, že ti všickni nyní jmenovaní potentáti vidouc, že poddaní J. M. Kr. jako ti, kteříž nepříteli blíž než oni přisedí, znamenité spěšné pomoci svolili, tím chtivěji také k znamenité skutečné pomoci se nakloní a tu svolí i vyplní.
Ačkoli J. M. Kr. toho oumyslu býti ráčil strany takové nastalé potřeby v jedné každé zemi obzvláštně sněmy držeti a takové pomoci milostivě žádati a hledati, než poněvadž tato potřeba všech J. M. Kr. zemí a poddaných vuobec a jednostejně se dotýče, a jedna země od druhé podle příležitosti zpuosobu a potřeb nastalých, a také poněvadž království české s zeměmi k němu příslušejícími smlouvy a závazky mezi sebou mají jedni druhých neopouštěti, oddělena aneb vymísena býti nemuože, nébrž potřeba toho vysoce káže společně strany takové pomoci a což k obraně nebezpečenství a retuňku potřebného a prospěšného jest v tom království Českém spolu s vyslanými osobami s mocí od zemí společně se raditi a to předmejšleti a jednati.
K tomu také J. M. Kr. by rád milostivě a otcovsky poddaných svých, věrných milých, pominul a takových znamenitých pomocí od nich nežádal, než poněvadž toto nynější předsevzetí proti nepříteli víry svaté křesťanské veliký znamenitý skutek a potřeba vysoce duoležitá jest, kteréž J. M. Kr. bez dostatečné skutečné pomoci a věrného poddaných svých přičinění s užitkem a prospěchem vykonati nikterakž nemuože, vzhlédnouce na to, že J. M. Kr. v předešlých a téměř vždycky ustavičně trvajících válkách a nepokojích na mnohých místech, i také pro ujití a zachování tehdáž Sedmihradské země, á jiné znamenité ustavičné vydávání, komora a duochody J. M. Kr. velice sešly a nad to že J. M. Kr. i ještě v veliké dluhy se dáti musil, jakož tomu knížata a stavové tohoto království i také vyslaní poslové z zemí k témuž království příslušejících na minulých sněmích z předkládání J. M. Kr. obšírněji vyrozuměli
[v instrukcí královské, kteráž dána byla 1. 1556, 18 listopadu Vilímu z Rožmberka, Janu mladšímu z Lobkovic a Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, jako poslům na sněm do markrabství Moravského vyslaným, čteme:... "Jakož také stavóm na větším díle vědomo jest a jim se v pravdě oznámiti muože, že jsme hned s prvupočátku našeho kralování v království Českém i v jiných k němu příslušejících zemích po králi Vladislavovi a králi Ludvíkovi, slavných pamětí, mnohých znamenitých dluhuov i také v jiných královstvích a zemích našich mnohé ztížnosti jíniti a na větším díle statky naše královské a duochody komory rozzastavené najíti ráčili; tak že
potom netoliko v království Českém, nýbrž i v markrabství Moravském a v jiných království a zemí našich téměř všecky pozuostalé statky a duochody na nejvýš také rozzastavovati jsme museli, a tudy jest nám velmi málo platuov a duochoduov v ruku zuostalo. Však proto jsme se k tomu podle své nejvyšší možnosti přičiniti ráčili, že jsme zase mnoho těch statkuov komory naší a duochoduov vyplatili a dluhy znamenité tomu, komuž povinovato bylo, zaplatili a s některými osobami skrze jiné a jiné prostředky se urovnali, čehož jest se až na pětkrát sto tisíc zběhlo].
Neb i toho J. M. Kr. před knížaty a stavy téhož království i jinými vyslanými osobami z zemí, k témuž království příslušejících, tajiti neráčí, že J. M. Kr. z vysoce duoležitých potřeb některým předním osobám a radám uherským a německým, kteříž všech mezí a hranic nejlípe povědomi jsou, poručiti ráčil, aby na tom se vší pilností a bedlivostí poseděli, to uvážili a rozvrhli, na jaký zpuosob by dotčená pomezní místa, zámky a hranice nynějších nebezpečných časuov osazeny a opatřeny býti mohly: kdež na takový J. M. Kr. milostivý rozkaz výš dotčené rady se vší bedlivú a upřímú radu na tom jsou seděly a toho s pilností povážily a J. M. Kr. spis toho všeho podaly, a při tom J. M. Kr. poníženě oznámily, že jsou toho a takového sepsání v menší sumu uvésti nemohly, kteréhožto spisu i také při tom výtahu, co se zběhne ročně na držení lidu v poli, na hranicích i na opravu míst vydávati, J. M. Kr. knížatuom a stavuom a vyslaným osobám pro zprávu milostivě dodávati ráčí. I poněvadž se nyní dotčené rozvržení a sepsání na ty meze a hranice, kteréž toliko od moře až k Dunaji se vztahují, ta ustavičná vydávání na velikú znamenitá sumu se zbíhají, kromě Komárna a jiných pomezních míst sem a tam od Dunaje až k Sedmihradským mezem, na kteréž ještě většího a znamenitějšího nákladu než na nyní dotčené v spis uvedené sumy vynaložiti potřebí bude. Tomu sami knížata a stavové království tohoto a vyslaní poslové s mocí dobře a zdravě rozuměti mohou, že nikterakž J. M. Kr. toho na samý svuoj náklad chovati možné není, neb netoliko aby J. M. Kr. ta a taková pomezní místa od moře až k Dunaji s dostatkem opatřiti měl, než musí také k tomu J. M. Kr. znamenitý lid válečný v poli, bez kteréhož nijakž býti nemuože, chovati, a nad to výše všelijakými jinými válečnými potřebami spíží a jinými věcmi, totiž střelbou, děly, prachy i armádou na vodě s dostatkem zásoben býti a pomezní místa potřebná stavěti a upevniti dáti.
Však proto nicméně J. M. Kr. k tomu se milostivě a otcovsky poddává, že osobu svú vlastní královskú spolu s syny J. M. Kr. nejmilejšími i to, což kde více J. M. Kr. a seč ještě býti muože, vynaložiti a to všecko věrně a otcovsky podle věrných poddaných svých vydati ráčí; na to se knížata a stavové tohoto království i země k témuž království náležité a všickni J. M. Kr. věrní poddaní beze vší pochybnosti dokonale ubezpečiti a tomu věřiti mohu, že se to tak v skutku státi má. Což J. M. Kr. i posavad milostivě a otcovsky činiti ráčil, žádné práce a starosti ve dne i v noci, jakžkoli ta kdy veliká a pečlivá byla, nikdá se neostýchal a ještě napotom vše pro dobré věrných poddaných svých s pomocí pána Boha všemohoucího otcovsky rád a mile snášeti a trpěti chce.
A také J. M. Kr. těch a takových pomocí, kteréž svoleny budou, jinam nikam vynakládati neráčí, než toliko na lid válečný a potřeby k válce náležité proti tomu nepříteli všeho křesťanstva Turku. Protož knížata a stavové království Českého i jiné země k témuž království náležité budou moci své vlastní colmistry zříditi, aby ty a takové svolené peníze na rozkaz J. M. Kr. na výš dotčené potřeby válečné proti Turku vydávali.
Té milostivé otcovské nepochybné naděje J. M. Kr. jsouc, že se knížata a stavové i vyslaní poslové s mocí v tom ve všem poddaně, poslušně, povolně i dobrotivě zachovají, na čemž předkem pánu Bohu všemohoucímu líbezný skutek okáží a J. M. Kr. věc vděčnou učiní, kterúž J. M. Kr. jim všem a každému obzvláštně vší milostí svú královskú zpomínati, králem a pánem jich milostivým býti a k tomu je reversem opatřiti ráčí, že jim a svobodám jejich takové dobrovolné svolení beze vší ujmy býti jmá.