Současný opis z MS. v archivu českého místodržitelství.

J. M. římský, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, předkem od knížat a stavuov tohoto království Českého i také od jiných osob z zemí k témuž království příslušejících s pinii mocí vyslaných, že jsú se k tomuto nynějšímu sněmu obecnímu od J. M. Kr. od neděle Laetare minulé až k dnešnímu dni poodloženému sjeli a poslušně najíti dali [v instrukcí královské dané ve Vídni dne 4 prosince l.1555 poslům na snem do Moravy vypraveným čteme:...

Ačkoli J. M. Kr. kmžatuom a stavuom dotčeného království i osobám s mocí vyslaným, poddaným svým věrným milým, milostí svú královskú náchylní, zase znovu tímto sněmem k dnešku rozepsaným a odloženým i outratami zbytečnými milostivě by rád byl šetřil, než z duoležitých nastalých znamenitých potřeb pro obhájení a zachování království Uherského a i jiných J. M. Kr. království, zemí a všech J. M. věrných poddaných blíž Turku, ukrutnému a dědičnému nepříteli všeho křesťanstva, přísedícím, nemohl jest J. M. Kr. toho nijakž pominouti, nébrž sněm tento, jakž dotčeno, položiti a milostivě držeti, i také sám osobně, jakžkoli J. M. Kr. s velikú nepříležitostí mohl, sem se vypraviti ráčil, neb ten sjezd a jednání, kteréž J. M. Kr. v Vídni s osobami s plnu mocí z J. M. Kr. pěti dědičných zemí a z hrabství Gercského vyslanými jmíti ráčil, mimo všecku pilnost, kterúž J. M. Kr. při tom jměl, až do středy před nedělí Laetare se prodlilo, a potom hned na to jiné sněmy v pondělí po neděli smrtné nyní jminulé v týchž zemích držány byly, a v tom času J. M. Kr., pokudž najvýš možné bylo, což se za potřebného uznalo a J. M. Kr. čas postačiti mohl, při mežech a hraničných, nebezpečných místech v Uhřích opatření a nařízení učiniti ráčil.

Však proto J. M. Kr. všeho, jakž na to záleží, vyříditi a opatřiti nemohl pro tento nynější spěšný J. M. Kr. na poště v velmi malém a skrovném počtu rad a dvořan J. M. příjezd, poněvadž by tento nynější sněm bez přítomnosti J. M. Kr. osoby podle nastalé potřeby nemohl zavřín býti, nepochybujíc J. M. Kr., že knížata a stavové tohoto království i také osoby z zemí k témuž království příslušejících s plnu mocí vyslaní v tom ve všem, proč jsou k tomuto sněmu sem od J. M. Kr. milostivě obesláni poslušně a poddaně se zachovají, a všech těch cest vyhledávati i sami k tomu skutečně pomáhati budou, kudy a kterakby zase křesťanstvu, J. M. Kr. a J. M. královstvím, zemím a všem poddaným pro zachování víry svaté křesťanské a jich všech jmění, žen a dítek nejužitečněji spomoženo býti mohlo.

A bez pochyby že knížata a stavové tohoto království i osoby s pinií mocí vyslané v zdravé paměti mají, na jaký zpuosob J. M. Kr. těchto let nedávno pominulých s královu Izabellú, vdovu po králi Janovi pozuostalú a synem jejich, i také s Mnichem a Petrovičem v některá jednání strany Sedmihradské země dáti a touž zemi k rukám svým královským ujíti ráčil, a toho že J. M. Kr. o ujmě své nic před sebe bráti neráčil a nechtěl, nébrž J, M. C, pánu a bratru J. M. najmilejšímu, a stavuov svaté říše, i také osob ze všech království a zemí J. M., kteréž tehdáž při J. M. Kr. na obeslání J. M. byly, v tom rady užívati a tou se spraviti ráčil, a po bedlivém toho všeho uvážení v radě teprva to předsevzíti a s pomocí pána Boha všemohoucího k dobrému konci a místu přivésti ráčil.

A poněvadž J. M. Kr. jiného v radě najíti a uvážiti nemohl, než to, aby J. M. Kr. od Sedmihradské země nepouštěl, nébrž tu ujal, tak jest J. M. Kr. podle rady J. M. dané učinil, (jakž knížatuom a stavuom tohoto království i osobám s pinií mocí vyslaným bez pochyby o tom vědomo jest) a neprodlévaje túž Sedmihradskú zemi i s tím dílem království Uherského s oné strany Tisy a Košic, když jest J. M. Kr. od králové Izabelly, syna jejího, Mnicha a Petroviče dobrovolným odevzdáním postoupeno bylo, ujíti ráčil, a proti tomu J. M. Kr. králové Izabelle bratrskú a přátelskú odměnu učiniti připověděl podle znění smluv vzdělaných, což jest táž králová i na místě syna svého od J. M. Kr. přijala a tím dobře upokojena byla.

A tolikéž J. M. Kr. dotčené králové Izabelli na místě těch zámkuov a duochoduov, kteréž jí v Uhřích od krále Jana, manžela jejího, strany věna zapsány byly, knížetství Minstrberské a panství Frankštejnské, aby věnem svým jista byla, zavázati a dáti i k tomu, cožby se jí výše nad to sumy nedostalo, zpraviti připověděti ráčil.

Aby také takové přátelství s obou stran tím stálejší a J. M. Kr. oumysl přívětivý tím známější jim byl, ráčil J. M. Kr. syna dotčené králové Izabelly za syna svého přijíti a jemu jednu dceru svú královskú k svatému stavu manželskému připovědíti dáti.

K tomu, aby vždy vědomo bylo, že J. M. Kr. tejž králové a synu jejímu přátelstvím a milostivou volí nachýlen jest, ráčil J. M. Kr. tejž králové a synu jejímu více od sebe učiniti, než J. M. Kr. jim podle smlouvy a toho zavření povinovat byl, a to v tom, že J. M. Kr. knížetství Ratibořské vyplatiti a jim je dáti ráčil, a jí králové Izabelli podle šacuňku toho knížetství tisíc zlatých uherských ročních duochoduov a užitkuov na její přátelskú a poddánu žádost odpustiti a darovati ráčil.

A také J. M. Kr. v té ve vší věci nehledal zhola žádného užitku svého, nébrž dobré a užitečné všeho křesťanstva a k tomu království, zemí a věrných poddaných svých vlastní obranu a před nepřítelem zachování obmýšleti ráčil, a neměl J. M. Kr. z toho žádného najmenšího užitku, než až posavad, vše pro obhájení poddaných svých, přes 25krát sto tisíc zlatých na to vynaložiti musil, ač nechtělli J. M. Kr., aby království a země J. M., jakž nyní dotčeno, od nepřátel vzaty byly.

Neb když jest Turek strany takového jednání a Sedmihradské země J. M. Kr. odevzdání zvěděl, tu jest hned nejednom královu Izabellu k tomu vedl, aby se zase i s synem svým do Sedmihradské země obrátila, než nad to výše, neohlédaje se na příměří, kteréž tehdáž s J. M. Kr. do pěti let jměl, velikú válku proti J. M. Kr. zdvihl a Sedmihradsku zemi J. M. Kr. zase mocí odjíti chtěl, čehož J. M. Kr. nechtěje rád dopustiti, musil J. M. Kr. s znamenitým nákladem lid válečný jízdný i pěší proti témuž Turku sebrati a pro ochranu Sedmihradské země i ostatku království Uherského i také zachování hranic a pomezí čas dlouhý držeti, a ještě něco toho lidu až posavad na mnoha místech hraničných chovati ráčí.

A také na větším díle J. M. Kr. lid válečný, kterýž J. M. Kr. proti Turku pro obranu království Uherského a Sedmihradské země držeti ráčil, pro zachování jiných království a zemí J. M. Kr. tehdáž obrátiti musil.

Však nicméně při tom pro zachování dobrého přátelství mezi J. M. Kr. a královu Izabellú ani,toho J. M. Kr. pominouti neráčil, ačkoli J. M. Kr. již jmenovanými válkami a takovými znamenitými jednáními zaneprázdněn byl, jiných prostředkuov a cest obmýšleti, pokudžby J. M. Kr. byl mohl královu Izabelli k tomu přivésti, aby strany těch smluv mezi J. M. Kr. a jí vzdělaných se dokonale upokojila a proti J. M. Kr. jinou měrou k nepřátelství se navozovati nedala; tolikéž všelijak J. M. Kr. o to usilovati ráčil, zdaby byl mohl k tomu Turek přiveden býti, aby J. M. Kr., což se Sedmihradské země dotýče, více překážek nečinil.

Než co jest J. M. Kr. přes takové jednání pod jménem a titulem králové Izabelly a syna jejího skrze Petroviče a jiné některé neposlušné poddané J. M. Kr. protivníky i také od válečného lidu Turkova tudy okolo Varadínu a země Sedmihradské válečným nebezpečným během potkalo a jakým znamenitým nákladem J. M. Kr. to zase s pomocí boží upokojiti ráčil, nepochybuje J. M. Kr., že o tom knížata a stavové i vyslaní poslové dosti dobru vědomost mají. Jakož pak J. M. Kr. i o tom osobám od J. M. Kr. ze všech království a zemí obeslaným tehdáž obšírně, jakž samo v sobě jest, milostivě oznámiti ráčil, čehož se J. M. nyní zase znovu z příčin hodných opakovati za potřebné nezdá.

Avšak jakž jest koli proto J. M. Kr. tehdáž vždy pro zachování dobrého přátelství a sousedství a uvarování všelijakých dalších škodlivých nevolí, ruoznic a rozdvojení strany těch zběhlých jednání, ráčil J. M. Kr. skrze vyslané posly své, jakž se předešle několikráte stalo, králi polskému jeho lásce, synu J. M. Kr. milému, i také paní mateři jeho lásky králové Boně o tom oznamovati, i tolikéž nyní, když táž králová Bona s J. M. Kr. shledání jměla, oustně s pilností jednati a za to žádati, aby král polský sestru a králová dceru svú k tomu vedli, aby raději J. M. Kr. přátelské a otcovské podání od osoby své i od syna svého přijala a na tom podle slušnosti přestala, nežliby jiné nejisté a nebezpečné věci dále před se bráti jměla, že J. M. Kr. chce (ačby koli podle zpuosobu a příležitosti těch zběhlých věcí a jednání podle práva a spravedlivosti tím povinen býti neráčil) proto nicméně těm smlúvám a srovnáním vzdělaným zadosti učiniti a v tom je upokojiti, jakož i podnes na jiném J. M. Kr. není, než aby J. M. Kr. ještě všelijaké slušné a spravedlivé cesty a prostředky vyhledati a těch zkusiti ráčil, skrze kteréžby mezi J. M. Kr. a královu Izabellú ty věci k přátelskému srovnání přivedeny býti mohly, v čemž jest posavad podle vší možnosti na J. M. Kr. nic nescházelo.

Dále i toho J. M. Kr. pominouti neráčil v tom času s Turkem v jednání se dáti, zdaby mohl byl k nějaké přívětivosti přiveden býti, a léta 1553 minulého posly své královské k témuž Turku poslati ráčil s tím poručením, aby s ním a s jeho basemi o pokoj aneb příměří na slušné a trpělivé prostředky jednali, než když hned s prvupočátku strany téhož jednání o pokoj a příměří některé ztížnósti o Sedmihradsku zemi vzrostly z té příčiny, že Turek toho žádal, aby dotčená země Sedmihradská králové Izabelli a synu jejímu zase dána a navrácena byla, tu jest nemeškaje jeden z posluov J. M. Kr., aby J. M. Kr. tureckého císaře oumysl a žádost oznámil, poslán byl, kterémuž roku do šesti měsícuov přidáno bylo, aby v tom času zase konečnú vuoli, oumysl a odpověď J. M. Kr. Turku přinesl; než že jest týž posel k tomu času uloženému z výš oznámených Petrovičových zlých předsevzetí a povstalých válek, kteréž se pod jménem a titulem králové Izabelly a syna jejího daly, nemohl vypraven býti. Než když takové neřesti poněkud upokojeny byly, ráčil J. M. Kr. jiného posla k Turku vypraviti a po něm tribut sedmihradský i také znamenité dary tureckému císaři samému i obzvláštně basím jeho poslati a při tom témuž poslu podle potřeby uznalé instrukcí a listy věřící dáti i obzvláštně dostatečně poručiti, aby s Turkem tolik jednal, aby potomně více při jednání a na řízení pokoje aneb příměří strany Sedmihradské země ztížnosti nepředkládal, že se J. M. Kr. k tomu poddává ročně dar od Sedmihradské země platiti, tak jakž předešle placeno bývalo, kterýžto dar hned tehdáž s sebou posel J. M. Kr. byl přinesl. I ačkoli poslové J. M. Kr. všecky ty potřeby s velikú pilností a s obšírným dostatečným bedlivým předkládáním, jakž instrukcí jejich obsahovala, Turku a jeho radám vyjadřovali, k čemužby Turek slušně byl se měl nakloniti a přistúpiti, při tom tíž poslové mnoho jiných daruov a poct (tak jakž jest tam obyčej toho) rozdávali, a ničehož což k takovému jednání potřebného bylo, nepominuli; však proto žádné příjemné odpovědi dosáhnouti nemohli, toliko že turecký císař na krátce to chtěl jmíti, aby krále Janovému synu Sedmihradská země zase v šesti měsících dána a postoupena byla.

A když po mnohém jednání a pracování poslové J. M. Kr. žádné jiné příjemnější odpovědi dosíci nemohli, naposledy teprva s velikú těžkostí a usilováním čas jsú obdrželi, v kterémžby J. M. Kr. se na to rozmysliti a ustanoviti mohl, kterýžto čas od Turka uložený 28 dne měsíce máje se počal a zase 28 měsíce listopadu to jest Novembra jminulého léta 1555 již vyšel. Však výše dotčený čas uložený na jiný zpuosob povolen nebyl, než na ten, jestližeby J. M. Kr. v tom času k tureckého císaře žádosti povoliti neráčil, aby J. M. Kr. jiného se nenadal než jisté a konečné války. Také týž Turek chce to jmíti, aby králové Izabelly synu Sedmihradská země na ten zpuosob dána byla, aby J. M. Kr. všelijak od té země pustil a skrze žádné nápady ani skrze jaké jiné cesty aneb kterú naději k ní přijíti nemohl a moci neměl, by pak i syn králové Izabelly umřel, aneb žeby Sedmihradské země dále jmíti nechtěl, jakož se také tomu všemu téměř z psaní vlastního tureckého císaře, kteréž J. M. Kr. posel J. M. s sebou přinesl vyrozumívá; v kterémž týž Turek toho dokládá, že jest království Uherského a Sedmihradské i jiných zemí svou nepřemoženou šavlí a mocí dobyl, kterýchž služebníci jeho až posavad v držení jsou, a že se jemu také za slušné nevidí, aby se někto sám v některá místa tříti jměl. Než když jest králi Janovi království Uherské a jeho synu Sedmihradskou zemi jako žanžakuom byl dal, to že jest se proto stalo, že král Jan Jeho Výs. věrný byl, a k jeho dvoru velikú duověrnost jměl; kdež ačkoli on Turek jest každému knížeti a pánu nachýlen, kteří ke dvoru jeho se nacházeti dadí, však že jemu to proto nijakž trpělivé býti nemuože, aby království a země, kterýchž jest svou najšťastnější šavlí zdobejval a svým věrným zase dal, bez jeho vědomí a povolení od držiteluov zase změněny a sfrejmarčeny býti jměly. Že jest pak krále Jana syn z jeho země vyjel, že se to s volí jeho nestalo, nébrž že jest to z přinucení učiniti musil, tak jakž jest to při dvoře Jeho Cís. Výs. skrze vyslaného svého oznámiti dal, a protož že jest jemu poručil, aby se zase na místo otce svého do země své staré navrátil, a když na pomezí přijde a hotov bude tam před se jeti, aby o tom Jeho Výs. věděti dal, že jest již svým beglerbeguom, žanžakuom, pánuom a jinému lidu válečnému na pomezí o tom poručil, aby jemu pomocní byli a jeho neopouštěli.

A tak poslové J. M. Kr. na takové tureckého císaře jednání a oznámení s velikú těžkostí za šest měsícuov příměří, jakž výš dotčeno, obdrželi a k tomu sotva přivedli, že toho dopuštěno bylo, aby v tom času o tom J. M. Kr. oznámiti mohli. A poněvadž již poslové J. M. Kr. sem i tam jeti musí, aby na pomezí pokoj a svornost zachována byla, i jest jednomu poslu J. M. Kr. tehdáž dopuštěno, aby k J. M. Kr. jeti mohl, a jakž brzo od J. M. Kr. s příjemnú odpovědí posel se navrátí, že on Turek tolikéž se na tom ustanoví, však že za potřebné není, aby J. M. Kr. s tou odpovědí, buď jakážkoli buď, přes čas uložený odtahovati aneb s tím mlčeti měl.

I poněvadž již poslové J. M. Kr. nic více zjednati a zpuosobiti nemohli, snadně toho knížata a stavové i jiní vyslaní povážiti mohou, jakého předsevzetí a oumyslu turecký císař jest; kdež J. M. Kr. podle zpuosobu a příležitosti, znaje věc vysoce znamenitú býti, všem královstvím, zemím a poddaným, věrným svým milým, rádby milostivě i otcovsky hned tehdáž o tom na sněmích obecních oznámiti a v tom od nich věrné rady i pomoci časně žádati byl ráčil: však pro krátkost času a jeho Turka uložený rok i také pro vysoce znamenité potřeby a práce, kterými J. M. Kr. na sněmu říšském nejednom pro samy stavy říšské ale předkem pro dobré všech království, zemí a věrných poddaných svých zaměstnán jsa, sám osobně přítomen býti musil. A jakou J. M. Kr. velikú znamenitú práci ve dne i v noci při jednání a zavření stálého pokoje a lantfrydu pro dobré a užitečné stavuov svaté říše jmíti ráčil, tomu knížata a stavové i vyslaní poslové snadně rozuměti mohu, neb J. M. Kr. tolik zjednati a zpuosobiti ráčil (z čehož pán Buoh buď pochválen), že dotčený pokoj a lantfryd, kteréhož od mnoho dávných lét žádostiví byli, mezi císařem J. M., pánem a bratrem J. M. Kr. najmilejším, J. M. Kr. a všemi stavy svaté říše s pomocí boží na věčné budúcí časy šťastně a dokonale jest zavřín a upevněn, a tudy to škodlivé nedorozumění, kteréž drahně lét trvalo, zase upokojeno a na dobré míře postaveno jest.

A protož po vyřízení toho a pro spěšnější jednání věcí a potřeb nastalých, na kterýchž zemím a poddaným J. M. Kr. znamenitě mnoho záleží, ráčil J. M. Kr. některé přední osoby, rady z království a zemí svých k J. M. do Vidné obeslati a sám mezi ně z hrabství Tyrolského přijeti a od nich upřímé rady milostivě žádati ráčil, coby J. M. Kr. v těch a takových velikých věcech k dobrému a najužitečnějšímu J. M. Kr. a všem poddaným J. M. předsevzíti jměl.

Jakož jsou pak společně, poddaně, pilně a věrně to rozvažovali a jiného při sobě v radě najíti nemohli, než že J. M. Kr. jako králi křesťanskému nikterakž se to trefiti nemuože, aby krev křesťanská v ruce pohanské dávána býti měla, a zvláště s těmi výmínkami, kterýchž Turek, jakž výš dotčeno, doložil, nébrž že na zachování země Sedmihradské a těch měst, městeček, zámkuov a krajin v království Uherském, kterýchž od J. M. Kr. žádáno bylo, královstvím a zemím J. M. Kr. znamenitě mnoho záleží. A když tak dotčená země Sedmihradská při J. M. Kr. zuostane a Turku, jakž žádá, v moc jeho postoupena nebude, že nic jistějšího se nelze nadíti, než znamenité veliké války a vojenského tažení a záhuby; a proti tomu, máli zase (tak jakž království a zemí J. M. Kr. duoležitá potřeba toho ukazuje) dostatečná a skutečná obrana a retuňk předsevzat býti, že se toho bez držení sněmuov obecních ve všech království a zemí J. M. Kr. státi nemuože, na kterýchž sněmích ty a takové velice nastávající potřeby stavuom a všem poddaným J. M. Kr. předloženy a oznámeny býti musejí, aby ty věci beze všeho dalšího prodlení k svému skutečnému vyřízení přivedeny byly a čas darmo nikterakž zameškán a zmrhán nebyl.

I ač J. M. Kr. vyslaného svého, po kterémž J. M. Kr. Turek žádost svou strany postoupení Sedmihradské země psaním svým oznámil, rovně tehdáž v několika dnech jminulých zase k druhým svým posluom královským, kteří při císaři tureckém jsou, vypraviti a jim, aby s tureckým císařem strany dalšího trvajícího stálého příměří a pokoje a aby J. M. Kr. při Sedmihradské zemi pokojně bez překážky zuostal, se vší bedlivostí a pilností jednati poručiti ráčil, s tím doložením, že se jemu ten tribut, kterýž mu se předešle z Sedmihradské země vydával, předce vydávati má; však až podnes J. M. Kr. od posluov svých královských, které při tureckém císaři jmíti ráčí, žádné gruntovní odpovědi strany pokoje neb příměří nemá. Tak jakž J. M. Kr. předešle to všecko stavuom markrabství Moravského, poddaným svým věrným milým, v Olomouci a knížetství Hornímu i Dolnímu Slezskému v Frankštejně a obojímu markrabství Lužickému v Budišíně a v Špremberce na jminulých sněmích obecních skrze J. M. Kr. posly obšírněji oznámiti a předložiti ráčil, na kteréžto J. M. Kr. milostivé předložení a oznámení výš dotčené země osoby s dostatečnú plnu mocí na tento nynější sněm k jednání a zavření poddaně a poslušně vypravili, což J. M. Kr. od nich tehdáž milostivě přijíti i nyní přijímati ráčí.

Kdež J. M. Kr. na takové své milostivé královské podvolení podle předešlého, výš dotčeného, od osob k J. M. Kr. tehdáž obeslaných dostatečného a bedlivého v radě uvážení, na rakoš do království Uherského se vypraviti a stavuom téhož království nastalé potřeby a nebezpečenství obšírně

předložiti ráčil: na kteréžto předložení a milostivu J. M. Kr. žádost, ačkoli na Hromnice minulé od poddaných svých po jednom zlatém vyplniti povinni byli, jsou na tento rok svolili a připověděli z jednoho každého poddaného svého a sedláka dva zlatá uherská, jednu polovici na den sv. Jana křtitele božího najprv příštího a druhou polovici na den Všech svatých, též najprv příštích, J. M. Kr. do komory dáti a vyplniti. K tomu také každý stav téhož království Uherského, jakž kdo sedí, z svých vlastních měšcuov po puol zlatém uherském, to jest padesáte peněz uherských, jeden díl na Hromnice již jminulé a druhý na sv. Jana nyní příštího na stavení a upevnění některých pomezních míst (kteréž jim J. M. Kr. tehdáž v předložení na rakoši zejména oznámiti ráčil) vyplniti přiřekli; tolikéž také jsou svolili, že poddaní jejich při stavení a upevnění pomezních míst z obyčejné záplaty robotou dělati mají, a sami pak stavové podle jiného J. M. Kr. lidu válečného od jednoho sta sedlá-kuov neb poddaných svých tři koně vždycky pro obhájení mezí a hranic chovati mají. A nad to nade všecko jsou také poddaně a povolně svolili k polnímu valnímu tažení, kdyžby J. M. Kr. osobně neb jeden z J. M. Kr. synuov najmilejších Jich M. do pole táhl, že stavové osobně na svuoj vlastní náklad, dokudžby to polní tažení trvalo, táhnouti a při J. M. býti, a panstvo ze sta poddaných 10 koní (však ty tři výš dotčené koně v to počítaje) a poddaní jejich ode sta osob 10 střelcuov pěších, stav pak zemanský, kteří toliko po jednom dvoru mají, jich pět jednoho jízdného dobře upraveného, též na svuoj vlastní náklad vše, dokudžby to polní tažení trvalo, držeti a chovati chtí a povinni budou.

Než jestližeby mimo takové valné tažení obzvláštní jaká nenadálá výprava do pole proti témuž nepříteli Turku pro zachování tureckých vpáduov přijíti měla, tehdy aby při osobě nadršpana a J. M. Kr. lidu válečném, který se pro obranu mezí chovati bude, netoliko ty tři výš dotčené svolené koně, než také panstvo a rytířstvo, kteřížby tu najblíže tomu předsevzetí tureckému přiseděli, jakžby od nadršpana napomenuti byli, při něm se najíti dali a takového škodlivého předsevzetí nepřítele podle vší najvyšší možnosti své skutečně hájiti a brániti pomáhati mají: poníženě prosíce J. M. Kr. často psaní stavové království Uherského, aby J. M. Kr. o takové jejich poddané svolené pomoci jiným J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným svým milostivě oznámil, aby tomu J. M. Kr. poddaní i jiní křesťanští potentati rozuměti mohli, co ještě po dnešní den až do této hodiny (ačkoli již otce, bratry, strejce, děti a přátely své milé ztratili) pro zachování jména a víry křesťanské a vlasti své a jich vysvobození činí, a se vší pilností milostivě při nich jednati ráčil, poněvadž proti takovému ouhlavnímu, mocnému nepříteli Turku pomoc jejich skrovná a mdlá jest, aby nejednom je stavy království Uherského z utrpení křesťanského, nébrž pro své samy vlastní osoby, jako ti kteří hned po nich najblíže nepříteli a zkázy přisedí, sebe sami retovali a sobě pomohli; jakož pak J. M. Kr. (znaje se toho povinovat býti), že podle najvyšší možnosti své to rád učiniti chce, jim milostivě a otcovsky jednati připovědíti ráčil.

A když již J. M. Kr. ten a takový rakoš v království Uherském šťastně zavřeli, hned jest J. M. Kr. se do Vídně hnouti a s pěti zeměmi svými dědičnými Rakouskými a s hrabstvím Gerckým na sjezdu obecním se vší bedlivostí jednati a jim takovú nebezpečnost království Uherského, kteráž se jich samých také dotýče, podle potřeby oznámiti ráčil: a po mnohém jednání to jest J. M. Kr. při týchž dědičných zemích a hrabství Gerckém jako věrných poddaných svých obdržel, že jsou J. M. Kr. na tento rok na časy určité puol třetího platu celého ročního ze všech svých duochoduov proti nepříteli Turku a v ta místa, kdežby se na pomezích v Uhřích strany nebezpečenství potřeba uznala, aby vynaloženo bylo, poddaně k vyplnění svolili; k tomu také pro retuňk ze dvou set zlatých peněz hotových duochoduov jeden zbrojný kuoň za tři měsíce na svuoj vlastní náklad chovati, a na místo veřejné hotovosti ode třidceti osob jednoho dobrého střelce též tři měsíce držeti, a kdyžby J. M. Kr. osobně, neb který z J. M. Kr. synuov najmilejších Jich M. proti nepříteli Turku do pole táhnouti ráčil, jsou připověděli, že sami osobně stav panský a rytířský podle najvyšší možnosti své táhnouti a při J. M. Kr. aneb J. M. synu najmilejším hrdel i statkuov svých nechati a krev svou cediti chtí, s tím poddaným doložením, že hned každý podle vší možnosti své se k tomu strojiti a v hotovosti seděti chtí.