I ačby J. M. Kr. ničehož žádostivěji býti ani raději viděti neráčil, než aby království, země a poddaní J. M. Kr., věrní milí, pokudž jednom najvýš možné, před dávkami a pomoci činění šetříni byli, tak aby ta země pevná Sedmihradská před takovým nepřítelem zachována byla, a aby duochody komory J. M. Kr. bez nákladu a pomoci poddaných J. M. Kr. samy na to postačiti mohly, a jakž i prvé až posavad J. M. Kr. knížete a stavuov v tom milostivě šetřil, a i nyní by to rád z milosti tolikéž učiniti ráčil: ale majíce kníže a stavové království Českého i všickni vuobec o tom dobrou vědomost, jaké veliké a nesnesitedlné vydávání a náklady hned sprvupočátku J. M. Kr. kralování až posavad pro obranu J. M. Kr. poddaných věrných milých činiti ráčil a ještě nepřestávaje na lid válečný, kterýž v Sedmihradské zemi jízdný i pěší se drží, vede, a co také králové Izabelle a synu jejímu podle znění smlouvy proti postoupení země Sedmihradské dáti povinen býti ráčí, tak že J. M. Kr. nikterakž možné a snesitedlné není, ačby to milostivě rád jakožto král a pán a milostivý otec jich všech učinil a jich strany týchž pomocí dělání déle šetřiti ráčil, ale poněvadž to v možnosti J. M., jakž nyní dotčeno, není, jestližeby J. M. Kr. co mimo to, což při J. M. nesnesitedlné ani nemožné jest, předsevzíti chtěl, a kníže a stavy na to bezpečiti J. M. Kr. jměl, nemaje J. M. Kr. dostatku potřeb před rukama, a kníže a stavové na to, nemajíce tohoto od J. M. Kr. oznámení, spoléhali, tehdy by J. M. Kr. tudy nejednom osobu svú královskú ale k tomu J. M. království, země a poddané, věrné milé, k jisté a dokonalé záhubě a zkáze přivésti mohl; než jestliže kníže a stavové tohoto království a jiní J. M. Kr. poddaní, jakž J. M. Kr. té milostivé a jisté naděje do nich býti ráčí, podle J. M. Kr. skutečnu svú pomocí se přičiní a pro zachování jich všech samých, žen, dětí, statkuov i hrdel státi budou, tehdy s pomocí pána Boha všemohúcího tou měrou země Sedmihradská k budoucímu pokoji J. M. Kr. všech poddaných a křesťanstva k dobrému zachována a obdržena bude moci býti, na tom J. M. Kr. také jsa, kdež co jmíti ráčí, všecko, ničehož nelituje, podle knížete a stavuov a jiných poddaných J. M. Kr. věrných vynaložiti a k tomu o pomoc při císaři J. M., kurfirštích, knížatech a stavích svaté říše i jiných křesťanských potentatích, království, knížetství a zemí všech pro obranu J. M. Kr. poddaných a křesťanstva i nad tu svolenu peněžitú pomoc, kterúž J. M. Kr. v říši na nedávno jminulém sněmu říšském, jakž výš dotčeno, proti Turku svolili, jednati a pracovati ráčí, neb by J. M. Kr. ničehož nikdež, pokudž jednom tomu najvajš rozumí, jako král, pán a milostivý jich všech poddaných svých otec k dobrému a užitečnému obmeškati neráčil, jakž to i předešle vždycky činil, ještě, dáli Buoh, obmeškati neráčí; než jestližeby kníže a stavové sami pro se a zachování žen, dětí, hrdel a statkú i vlasti své takové štěstí od Boha půjčené, kteréž nyní v rukou našich strany země Sedmihradské opanování máme, zavrci a to sobě málo vážiti a jakořka v nic obrátiti a potomně jistú a skutečnu pomocí svú prodlévati chtěli, ač té víry J. M. Kr. k nim býti neráčí, jizby kníže a stavové i jedenkaždý sám při sobě zdravě uvážiti mohl, že J. M. Kr. takového těžkého a nesnesitedlného břemene samému nijakž, jakž svrchu dotčeno, déle snášeti možné není, a všem by vědomé bylo, že jest v tom ve všem na J. M. Kr. milostivém pracování, bedlivosti ti otcovském napomínání i vejstrah dávání nic nescházelo. Avšak J. M. Kr. vždy k knížeti a stavuom tohoto království k věrným poddaným svým milým té jisté a dokonalé naděje býti ráčí, že nynější čas příležitý a nastalú nebezpečnost, kteráž vyšší a větší býti nemuože, při sobě pilně pováží, k srdcím svým připustí a nad touto J. M. Kr. milostivou nížeji psanou žádostí, poněvadž nic od J. M. Kr. neslušného se nežádá, žádné ztížnosti jmíti nebudou, nébrž se na to ohlédnou, co dobrého a užitečného jim všem z toho, a zvláště když lid válečný opodál od J. M. Kr. království, zemí a poddaných blíž k nepříteli obrácen a tam jemu se odpor dostatečný dáti bude, přijíti a státi se bude moci; neb mnohem užitečněji a chvalitebněji jest, i sám toho rozum dává, cizího ohně u souseda brániti a hasiti pomáhati, než toho s nebezpečenstvím do vlastního domu svého dočekati a tu teprva v svém vlastním s nenabytu škodu svú, ano by již pozdě bylo, kdyžby se oheň tak velice rozmohl, hasiti a toho brániti chtíti, a také jest mnohem snesitedlněji a lehčeji díl statku a jmění svého v čas potřeby pryč dáti nežli potom všecko, kdežby člověk co jměl a k tomu ženy, děti, život i hrdlo ztratiti a nad to vlasti své budúcně zbaven býti.

I poněvadž z daru pána Boha všemohúcího při stavích ještě se tak veliká těžkost a nemožnost posavad neseznává, aby tomu všemu cesta slušná a prostředkové mírní strany takového začatého skutku křesťanského pro zachování Sedmihradské země nyní nalezeni býti neměli, kdyby jednom kníže a stavové, věrní poddaní J. M. Kr., toho za nemožné při sobě nepokládali, neb toliko J. M. Kr., jako král a pán milostivý, při jiných J. M. Kr. zemích a poddaných pomoci hledati nepřestává, kteréž již i podle žádosti své královské při nich znamenité obdržeti ráčil, té milostivé naděje J. M. Kr. jsa, že kníže a stavové tohoto království taková nebezpečenství a veliká souženost křesťanstva od nepřátel, což se očitě vidí k srdcím svým připustí a na to zdravě pomyslí i tu výstrahú jmíti budou, aby tolikéž k tomu, jakož se to při stolici císařské Konstantinopolitánské a zemí k témuž císařství příslušejících přihodilo, nepřišlo, čehož pán Buoh milostivě ostříci rač, že když najprvé ten ukrutný a dědičný nepřítel všeho křesťanstva Turek na ně mocí svou táhl, a obyvatelé těch zemí od císaře Konstantina, vida, co se na ně valí, časně za pomoc, prvé nežliby nepřítel do země vtrhl a se více rozmohl, žádáni a napomínáni byli, ale oni poddaní chudobou a nemožností se vymlouvali a pomoci časné učiniti zpírali, vážíc sobě více díl statku nežli dokonalou zkázu jich všech, a tak tou pomocí, mohouce ji tehdáž dobře učiniti, dlúho prodlévali, až se nepřítel Turek naposledy sílu svú rozmohl, tu teprva, vidouce nezbytí, císaře za pomoc a obranu prosili, zlato, stříbro, znamenité klenoty a jiná bohatství jemu dávajíce, ano již všecko pozdě a nadarmo bylo, neb příležitost času se již obmeškala a tak k tomu potom přišlo, že jsou všichni spolu s císařem o všecko jmění, statky a zboží, hrdla, ženy a děti své přišli a v věčnu poddanost a služebnost nepříteli Turku uvedeni a podrobeni, a tak k tomu mnoho podobného na lidských pamětí křesťanóm se přiházelo, čehož na ten čas od J. M. Kr. knížeti a stavuom opakovati nepotřebí; než toliko sluší zajisté takové veliké nebezpečenství a co jest se předešle křesťanem dalo, a zase jaký nyní příležitý čas k zachování křesťanstva před rukama jest, více sobě než všecken statek vážiti, a tak se k tomu skutečně přihotoviti a přistrojiti, aby tomu nepříteli krve křesťanské Turku z Sedmihradské země a jiných dalších cizích míst, a ne z těchto zemí bližších bránilo a do zemí našich se jeho nečekalo, neb jestliže ten fortel a takové pohodlí od pána Boha půjčené J. M. Kr. ztratí, a Turek Sedmihradsku zemi opanuje, obávati se jest zajisté, by pak i potom J. M. Kr. poddaní deset aneb dvacetkrát více než nyní pomoci učiniti chtěli, aby Sedmihradská země zase od Turka vysvobozena byla, že již všecko pozdě a darmo bude. Jaká pak zkáza a nenabytá záhuba J. M. Kr. královstvím, knížetstvím, zemím a J. M. poddaným, věrným milým, z toho by přijíti musila, to všecko J. M. Kr. knížeti a stavuom i jednomu každému obzvláštně k bedlivému uvážení připouštěti ráčí. Znajíce kníže a stavové, že J. M. Kr. vždycky to, což k dobrému, užitečnému, pokoji, lásce a svornosti poddaných J. M. Kr. jest, obmýšleti ráčil, a posavad pracně a bedlivě o to, pokudž jednom najvýš možné, na osobě J. M. Kr. nic scházeti nedada, pečovati ráčí, než to J. M. Kr. při tom rozjímá, pomoci, které jsou se J. M. Kr. od knížete a stavuov a jiných poddaných J. M. Kr., věrných milých, předešle a zvláště před příměřím a stáním s Turkem učiněným daly, že jsou na větším díle od jednoho roku k druhému s mnohými těžkými výminkami svolovali a tudy se čas příležitý obmeškával, tak že někdy lid válečný pozdě se přijímal, a tudy nepříteli časně odporu s užitkem se státi nemohlo, nébrž najpříležitější a najlepší čas k válce daremně se mrhal, a proti tomu nepřítel, vykonajíc což v oumyslu jměl, zase se do svého fortele navracoval, a tak J. M. Kr. spolu s poddanými J. M. Kr. mimo mnohé a těžké přijaté škody a záhuby, které se od nepřátel na statcích a hrdlech jich lítostivě a žalostivě daly, znamenité a veliké sumy peněz každého roku beze všeho užitku vynakládati ráčil; až již nyní k tomu přišlo a zvláště

jestliže země Sedmihradská v rukou J. M. Kr. zachována nebude, že v létě ani v zimě žádného pokoje a bezpečenství před nepřátelství jmíti nebudeme. Kdež znaje J. M. Kr. vysoce znamenitú a duoležitú potřebu toho býti, kteráž změněna býti nemuože, aby se zase časně a skutečně k tomu přičinilo, a každého času hotovost a trvalý lid válečný před rukama byl aneb zásoba penězi hotovými se stala, tak aby v čas potřeby připadlé potřeba nastalá předsevzata byla, a J. M. Kr. i J. M. Kr. poddaných náklady a pomoci činěné jinú měrú, než předešle se to dalo, jakž výš dotčeno, s užitkem vynakládány byly.

Protož J. M. Kr. z výš oznámených, knížeti a stavuom předložených příčin a vysoce nastalých nebezpečenství, nemohl jest J. M Kr. toho pominouti, než tento nynější sněm obecní sem na hrad Pražský položiti a rozepsati, a sám osobně přijeti ráčil, milostivě i otcovsky J. M. Kr. knížete a stavuov již psaného království českého, věrných poddaných svých milých, žádati i napomínati ráčí, aby předkem pro jich samých dobré, užitečné a pro zachování svaté víry křesťanské, obhájení žen, dětí, statkuov, hrdel a vlasti své to vše, což jim J. M. Kr. předkládati ráčí, k srdcím svým zdravě a bedlivě připustili, a proti tomu ukrutnému a dědičnému nepříteli Turku J. M. Kr. dole psanú pomoc jednomyslně svolili a učinili: totiž aby jeden každý, kteréhožby koli stavu, řádu neb povahy byl, žádného nevynímaje, i ti, kteříž peníze na úrocích mají aneb jaké obchody a kupectví vedou, statek svuoj, na čemž by jaký a kde ten koli jměl a jmenován býti mohl, šacoval, a nižádný při tom šacování aby sobě žádných dluhuov ku pomoci nebral a nevyrážel; a vždycky z jednoho tisíce tolských aneb kop míšeňských patnácte tolských, tolikéž poddaných jejich statkové, jakéby kde a na čem jměli, aby šacováni byli, a z jednoho sta tolských dva tolská, aby za tři léta pořád zběhlá na časy uložené dvakrát v roce, totiž té první dávky polovici o Středopostí příštím, a druhů polovici hned potom na den sv. Jakuba apoštola božího dali a spravovali, a při takových šacuňcích aby všudy rovnost beze všech forteluo, lstí a oklamání od každého zachována byla.

Neb kníže a stavové dobře rozuměti mohou, jestližeby taková pomoc aneb sbírka toliko za jeden rok (jakž se to i prvé přiházelo) svolena byla, že takový nepřítel mocí tak snadně pojednou a v jednom roce od zemí J. M. Kr., kterýchž na díle v držení jest, odehnán a oddálen býti nemuože. I z těch nahoře jmenovaných a jiných znamenitě nastalých příčin, kdyby J. M. Kr. proti nepříteli aneb po něm, znaje toho slušnou příležitost, táhnouti ráčil, a týž čas se prodlil, žeby jemu uškoditi nemohl, a v tom při J. M. Kr. strany pomoci a duokladu nedostatek byl, žeby J. M. Kr. při knížeti a stavích další pomoci znovu hledati, a znajic k odepření tomu nepříteli aneb jeho poražení užitečnú příležitost býti, teprva z jedné země do druhé jezditi, sněmy pokládati a s nimi jednati musil, což se J. M. Kr. mnohokrát přiházelo a knížeti i stavuom dobře vědomé jest.

Také kníže a stavové na to bedlivě a zdravě pomysliti mohou, když se tak častí sněmové držívají, že mnohý na takových sněmích tak mnoho i více, nežliby jemu k takové pomoci dáti přišlo, utratí, při statku a hospodářství svém toho času obmešká. Pak z té při činy, jestliže stavové svaté říše to seznají a očitě spatří, že země a poddaní J. M. Kr. takové znamenité a skutečné pomoci, kteréž jsou také již J. M. Kr. nyní v jiných dědičných zemích J. M. svoleny, kníže a stavové také svolí a povolně se najíti dají, oni stavové svaté říše netoliko tu pomoc svolenu, jakž napřed doloženo, učiní, ale v ničemž neopúštějíce J. M. Kr., knížete a stavuov i jiných J. M. poddaných, na sobě nic sjíti nedají.

A cožby se takové sbírky z kterékoli země zběhlo a shromáždilo, taková suma peněz nemá nikam jinam obrácena a vydávána býti nežli na potřebu válečnú proti tomu Turku, nepříteli, na poručení krále J. M. od colmistra, kterýžby od jedné každé země k takovému vydávání, aby se jim zase od něho řádný počet dělal, nařízen byl.

Budouli také které osoby před rukama v tomto království a v zemích k němu příslušejících, žeby se v tom tažení potřebovati mohly a sloužiti chtěly, ten každý jmá mimo jiného v takovú službu přijat býti.

Ze pak J. M. Kr. na knížeti a stavích peněžité pomoci a ne lidu žádati ráčí, z těch napřed oznámených příčin to činí: jakož mnohokrát sice předešle proti takovému nepříteli pomoc strany výpravy lidu svolena byla, a potom takovým lidem, kterýž se tak vypravoval, velmi málo a jako nic užitečného proti Turku nepříteli se způsobilo a řídilo, nébrž ty peníze a náklad, který na to šel, daremně vydaný a od některých i nedodaný býval, a nepříteli nic zvláště uškozeno nebylo, z čehož znovu mnohem větší vydávání, náklady, škody a nebezpečenství tím zpuosobem, že se nepříteli žádného dostatečného a užitečného odporu státi nemohlo, vzešlo a povstalo, čehož kníže a stavové sami u sebe dobře povážiti mohou a poněkud toho i sami povědomí jsou.

I chtíc J. M. Kr. napotom takového dalšího a až posavad trvalého nepořádného a neužitečného strany té výpravy lidu vydání pádu a zkáze dokonale ujíti a nepříteli jiným zpuosobem dostatečně skutečný odpor učiniti, jakž i napřed doloženo jest, ráčí J. M. Kr., aby se taková pomoc na penězích, jakž i stavové svaté říše a jiné země J. M. Kr. také peněžitú pomoc svolili a ne lidem, stala, za užitečnější a lepší uznávati. Kdež aby vždy takovému ukrutnému a žíznivému nepříteli krve křesťanské Turku s větším dostatkem odepříno bylo, J. M. Kr. při takovém tažení vojenském osobně býti potřebí; což J. M. Kr. pro zachování a obranu poddaných svých věrných milých, neohlédaje se na žádná nebezpečenství života svého, k tomu milostivě nachýlen býti ráčí, k čemuž J. M. Kr. nemalé sumy peněz každého měsíce pro uvarování těžkostí a zmatkuov, kteréžby J. M. tudy přijíti mohly, jmíti musí a tou se J. M. Kr. časně zásobiti a opatřiti potřebí jest. Protož J. M. Kr. tolikéž na knížeti a stavích království českého milostivě žádati ráčí: jakož jsou J. M. Kr. předešle z jednoho sudu piva jeden groš bílý svolili a dávali, aby ještě jeden groš k tomu prvnímu na každý sud přirazivše, takové posudné J. M. Kr. za čtyři léta pořád zběhlá poddaně svolili, čeho z jednoho sudu piva dva groše bílá přijde, dávali a spravovali; však aby mezi královstvím Českým a zeměmi k němu příslušejícími všelijaké rozdvojení a roztržitosti upokojeny byly, a jedni mimo druhé ničímž obtěžováni nebyli, nébrž společně takovú pomoc učinili, J. M. Kr. stavuom a zemím k témuž království Českému příslušejícím, každé obzvláštně, sněm obecní na den sv. Mikuláše již minulého položiti, a o tom o všem, což J. M. na tomto nynějším sněmu obecním zde na hradě Pražském jednati míní, skrze posly své dosti zřetedlně a obšírně oznámiti a předložiti dáti ráčil, aby stavové z té jedné každé země posly své na tento sněm obecní s plnu mocí vypravili. Kdež pak J. M. Kr. pochybovati neráčí, než že se tak podle odpovědí jich, J. M. Kr. odeslaných, zachovají a posly své s mocí k takovému užitečnému, všeho křesťanstva dobrému jednání, sem vyšlí, s kterýmiž kníže a stavové jako s posly s mocí vyslanými o svrchu dotčenu pomoc rozmlúvati a jednati budou moci.

Jsouce J. M. Kr. k knížeti a stavuom často psaného království českého, poddaným věrným milým, té celé a dokonalé víry a milostivé i jisté naděje otcovské, že se k J. M. Kr. z poddané lásky a vzhlédnouce na nynější J. M. Kr. těžké časy a vydávání nesnesitedlná, kterýmiž pro zachování a obranu J. M. Kr. království, zemí a poddaných věrných milých k odporu žíznivého nepřítele krve křesťanské, Turka, od dávných mnohých let, více než který křesťanský král, pán neb potentát, obtížen jest, v žádostech J. M. Kr. na kníže a stavy vzložených, jakž již oznámeno, poslušně, povolně i hotově zachovají a povolně najíti dají, a výš psanú pomoc J. M. Kr. svolí; a J. M. Kr. jim to všem i jednomu každému obzvláštně vší milostí svú královskú zpomínati, nahrazovati, králem a pánem jich milostivým býti ráčí.

A jakož tomu kníže a stavové z nyní dotčeného J. M. Kr. předložení dostatečně vyrozuměli, z kterých duoležitých a nastalých příčin J. M. Kr. Sedmihradsku zemi k rukám svým královským ujíti musil, kteréžto země Sedmihradské v J. M. Kr. moc uvedení skrze smlouvu mezi J. M. Kr. a krále Janovým synem, knížetem Janem, učiněnu se stalo na ten konec, aby J. M. Kr. knížetství Opolské a Ratibořské, kteráž jsou s povolením stavuov markrabí Jiřímu Brandenburskému a dědicóm jeho ve stu a osmdesáti třech tisících, třech stech, a 33 zlatých uherských na zlatě zastavena byla, zase vyplatiti a dotčenému knížeti Janovi postoupiti ráčil, však na žádný jiný zpuosob, než aby též kníže Jan nyní jmenovaná knížetství od J. M. Kr. a tohoto království Českého jako jiná knížata v Slezsku pod léno držel a všecky služby lénské i manské náležité činil, a jestližeby bez dědicuo mužského pohlaví z tohoto světa sešel, aby dotčená knížetství na J. M. Kr. a království toto připadla. J. M. Kr. témuž knížeti Janovi jednu dceru svú k stavu manželskému dáti milostivě připovědíti ráčil, a tak J. M. Kr. na ten konec výpověď toho dvojího knížetství mladému markrabí Brandenburskému učiniti ráčil, aby J. M. Kr. ta knížetství vyplatiti a jich knížeti Janovi vedle znění smlouvy nynějšího času postoupiti rozkázati mohl. Kdež J. M. Kr. pochybovati neráčí, že kníže a stavové jinače toho při sobě také najíti nebudou moci, než že J. M. Kr. takové jednání J. M. Kr. a J. M. zemím, poddaným věrným milým i všemu křesťanstvu k dobrému před se milostivě a otcovsky vzíti ráčil, neb i tudy mnohá nebezpečenství a těžkosti přetržené jsou; což kníže a stavové znajíce, bezpochyby že to sobě také oblíbí a na odpor tomu nebudou, nébrž k tomu, strany těch knížetství knížeti Janovi puštění, povolení své dadi a obyvatelem častopsaných knížetství psaním svým pod pečetí zemskú oznámí, aby se věděli, čím spraviti. A zvláště poněvadž J. M. Kr. ta knížetství z komory J. M. Kr. vlastní bez pomoci stavuov zase vyplatiti ráčí. A že dědictví na tom dvojím knížetství za něco málo výše stojí, než což jest sumy na nich zapsáno, jsa J. M. Kr. k knížeti a stavuom té jisté a milostivé naděje, že tomu ničemuž, jakž se svrchu oznamuje, na odpor nebudou, nébrž i na to vzhlednou, že to dvoje knížetství předešle od krále Ludvíka J. M., slavné paměti, od tohoto království dědičně pryč dáno a odcizeno bylo, než potom zase od J. M. Kr. k tomuto království připojeno, neb na těch knížetství J. M. Kr. častopsanému království rovně bez umenšení táž všeckna vrchnost, služby a poddanost jako na jiných knížetství v Slezsku předce na budúcí časy zuostane, a tím od J. M. Kr. nic pryč dáno a odcizeno není.

Také J. M. Kr. v milostivé paměti jmíti ráčí, že jsou stavové tohoto království mnohokrát předešle toho žádostiví byli, aby nějaký dobrý řád před se byl vzat a ustanoven, čehož se pominulých časuov státi nemohlo, nébrž až posavad tak bez dobrého řádu strany okolních zemí, neb takového žádného řádu v nich nařízeného nebylo, zuostati musilo: i poněvadž císař J. M. v říši řád udělati dáti ráčil, k čemuž jsou stavové svaté říše svolili, a J. M. Kr. takovýž a k tomu podobný řád při dvoře J. M. Kr. i v jiných království a zemí J. M. zpuosobiti a naříditi úmysl jmíti ráčí, protož J. M. Kr. výpis toho řádu knížeti a stavuom podati rozkázati ráčí, aby v to nahlédli a což v tom spisu dále k nařízení dobrého řádu najdou, kterakby skrze to všelijaká zbytečnost a zlé i škodlivé přetrženo bylo, a cožby k vzdělání dobrého a užitečného sloužilo, nařízeno býti mohlo, o tom J. M. Kr. oznámili, a J. M. Kr. dále v tom s knížetem a stavy se milostivě snésti a srovnati ráčí, neb skrze takový řád muože i to strany nastalých drahot i v mnohém jiném k slušnému nařízení a nápravě přivedeno býti.

J. M. Kr. také knížeti a stavuom milostivě oznamovati ráčí, že jsú na J. M. Kr. kněžstvo pod jednou i pod obojí skrze suplikací vznesli těžkosti své, kteréž se strany statkuo, když jací po smrti kterého kněze pozuostávají, jmíti praví, poníženě oznamujíc, jakž tomu z příležící suplikací téhož kněžstva siřeji vyrozumějí: protož J. M. Kr. knížete a stavuov milostivě žádati ráčí, aby se o to na nynějším sněmu obecním snesli, aby takoví statkové kněžští, kteříž po jejich smrti pozuostávají, jeden díl na opravu a chování kostela, při kterémžby kostele ten kněz umřel, a druhý na pána poddacího té fary a třetí pak díl téhož statku na přátely téhož kněze připadl, a v tom aby se dalších těžkostí a překážek kněžstvu nedalo.