MS. v archivu českého místodržitelství.

J. M. římský císař etc Předkem od knížete a stavuov království tohoto českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k dnešnímu dni a k sněmu obecnímu od J. M. Kr. položenému poslušně sjeli a najíti dali, milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí:

Jakož o tom kníže a stavové téhož království českého dohru vědomost mají, na jaký způsob J. M. Kr. let pominulých, jsa k tomu z některých znamenitých příčin přiveden, s tureckým císařem do pěti let pořád zběhlých příměří a stání udělal, kteréž J. M. Kr. stále a neporušitedlně zdržeti i poddané své a lid válečný k témuž přidržeti ráčil, aby proti nyní jmenovanému příměří nic před se nebrali a toho nerušili, a kteříž to z J. M. Kr. lidu válečného učinili, ty skutečně trestati rozkázati ráčil; potom pak, po mnohých od téhož nepřítele Turka příčin daných, ještě vždy J. M. Kr. nic toho před se bráti ani toho příměří v ničemž zrušiti nechtěl a neráčil, než on Turek nepřítel to příměří a stání utvrzené v mnoha artikulích zrušil a jeho nezdržel, a pod tím na J. M. Kr. poddané a lid válečný sáhl, vpády, sjezdy, škody znamenité zdělal a jedno místo, Vaal řečené, k svému forteli a užitku upevnil a k tomu nyní jminulého léta o to usiloval, chtě také nějaký zámek Solnek vzíti, ten tolikéž upevniti a osaditi dal, neohlédaje se na to, že jest v tom času trvajícího příměří a stání toho se dopustiti neměl, neb jemu to místo a ten zámek nepříslušel, ani když v moci jeho Turka byl, než J. M. Kr. toho zámku a místa vždycky prvé v držení býti ráčil, a proti takovému pokoji, příměří a stání, kteréž v sobě obsahovalo, že žádná strana jedna druhé v takových zámcích, městech, městečkách, statcích a vesnicích, kterýchž toho času v držení byli, nemá se žádných překážek a vpáduov činiti, ani co proti tomu začínati. Kdež potom J. M. Kr. skrze posla svého s císařem tureckým a jeho jedním předním baši s pilností jednati dáti poručiti i o to bedlivě pracovati ráčil, aby to při baši budínském skutečně opatřeno bylo, aby od takového svého předsevzetí toho zámku Solneku upevnění a osazování pustil: ale poněvadž J. M. Kr. žádné příjemné ani gruntovní odpovědi od císaře tureckého dosíci nemohl, než skrze jisté špehy J. M. Kr. toho se dověděti ráčil, že dotčený baše budínský k spěšnému a brzkému upevnění toho zámku Solneku se vším pohotově jest, usilujíc to, aby to což najdříve možné vykonal, sebravše k tomu lid válečný, aby takové opevněné místo, kteréž, jakž dotčeno, J. M. Kr. a ne jinému spravedlivě náleželo a náleží, osaditi a odtud potom předkem království Uherskému a jiným k témuž království příležícím zemím škody nenabyté a vpády nenadálé dělati umínivše, cestu a rozšíření hranic a mezí k Sedmihradské zemi a jiným miestuom k svému lepšímu a forteli zdělati; kdež znaje J. M. Kr. a vida to místo samo v sobě pevné býti, nemohl J. M. Kr. toho nijakž slušně pominouti, aby dotčeného pustého zámku sám opevniti, opraviti a osaditi dáti neměl. Však proto J. M. Kr. toho úmyslu a předsevzetí nejsa příměří zrušiti, než toliko to, což J. M. Kr. vlastně náleží, opatrovati dáti a v čas na to zření jmíti. Jakož pak J. M. Kr. císaři tureckému, tolikéž i baši budínskému obšírněji psáti a to oznamovati ráčil, že to příměří a stání s Turkem učiněné stále,.pevně a neporušitedlně, jakž samo v sobě zní a utvrzeno jest, předce nyní na další časy zdržeti ráčí a smlouvy vzdělané rušiti nemíní a nechce, nébrž i k tomu se J. M. Kr. podávaje, jestližeby týž Turek ještě k dalšímu příměří povolil, žeby to J. M. Kr. ujíti a tolikéž držeti chtěl.

Ale jmenovaný Turek, neohlédaje se na to, že jest J. M. Kr. výše psaný zámek Solnek k rukám J. M. ujíti slušně náleželo, přes to sobě do J. M. Kr. to ztěžoval, žádaje aby tento zámek J. M. Kr. zase rozbořiti rozkázati dáti ráčil, s tím dalším doložením a pohruožkami, jestliže se toho od J. M. Kr. nestane, že takové příměří a stání tím zrušeno býti a on baše s svým lidem válečným že ten zámek sám zbořiti a zkaziti poručí, a dalšího příměří a stání držeti nemíní a nechce: i poněvadž na tom zámku Solneku, místu upevněném, J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným J. M. i všemu křesťanstvu pro zachování a obranu mezí znamenitě a vysoce záleží, z těch příčin J. M. Kr. před Turkem strany upevnění toho zámku Solneku se uspíšiti ráčil, jako tomu místu, kteréž na gruntech J. M. Kr. jest a J. M. Kr. vlastně, slušně a spravedlivě k stavení a opravování náleželo a náleží. Vida pak týž baše, že se jemu podle lstivého předsevzetí jeho nezvedlo, na poddané J. M. Kr. v některých místech sjezdy a vpády zdělal, těch něco pomordoval i zzajímal, a k tomu léta nyní minulého s nemalým počtem lidu válečného se zdvihl a k Sedmihradské zemi táhl, pod zpuosobem, jakoby králové Izabelli a jejím pomocníkem (poněvadž tehdáž nějaká rozdvojení a roztržitost mezi nimi byla povstala) chtěl pomáhati a tudy se do té pevné křesťanské země Sedmihradské vlouditi a vebrati, a tu potomně císaři tureckému k ruce jeho podmaniti a opanovati podvodně usiloval; než když se o takovém podvodu a vpádu baše a těch dvou vojvod valašských, kteříž na napomenutí a žádost Turka s znamenitou mocí do Sedmihradské země byli vtrhli, zvědělo, s pomocí pána Boha a stavuov dotčené země ti nepřátelé a zvláště ti dva jmenovaní vejvodové valašský a moldavský s jich znamenitú i velikú škodu, tak že utáhnouti nazpátek musili, ze země jsou vyhnáni: potom pak hned J. M. Kr. to předkládáno a ukazováno bylo, kterak a jakými prostředky a cestami pod slušné výminky a mírné podání ta křesťanská země Sedmihradská ještě déle v rukou křesťanských zuostati a J. M. Kr. jakožto králi uherskému v poddanost a k dokonalému držení, jako jeden přední a hlavní oud dotčeného království Uherského, uvedena býti by mohla. Uznavše J. M. Kr. a to pilně, zdravě i dostatečně uváživše, že J. M. Kr. i všemu křesťanstvu na zemi Sedmihradské znamenitě a vysoce záleží, zvláštní zření J. M. Kr. na to maje, jestliže Turek země Sedmihradské dosáhne, že netoliko výš jmenované dva vévody valašské, kteří ještě tohoto času Turku daň a tribut dávají, i s poddanými jich, kteříž k Sedmihradské zemi přisedí, pod se podmaní, opanuje a v svú tyranskú v moc uvede, ale také z též země ostatek království Uherského a země okolní mnohem nesnesitedlněji obtěžovati, hubiti a svá vuoli pohanskú nad nimi provozovati bude, a tak dále s pomocí Tateruov království Polské i jiné křesťanské potentáty a země i poddané J. M. Kr., když čas příležitý uhlídá, pod svú tyranskú moc a poddanost k dokonalé zkáze a záhubě beze všech dalších obran a překážek uvede a podmaní: chtíce J. M. Kr. to časně předjíti, a maje výš dotčené prostředky strany dosažení již svrchu jmenované země Sedmihradské v milostivé a zdravé paměti, nemohl jest J. M. Kr. toho slušně pominouti, než ráčil jest to všecko strany země Sedmihradské v J. M. Kr. ruce dosažení, i také o tom oukladném a lstivém předsevzetí ouhlavního a dědičného nepřítele všeho křesťanstva Turka před nedávno minulým J. M. Kr. z Aušpurku výjezdem J. M. C, J. M. Kr. pánu a bratru nejmilejšímu, oznámiti, a dále s radú a volí J. M. C. na stavy svaté říše vznésti a jim to předložiti. Kdež pak stavové svaté říše, po takovém J. M. Kr. jim učiněném oznámení, na tom jsou se snesli a srovnali, jestližeby Turek neb jeho lid válečný, pokudžby pokoj, příměří neb stání s ním učiněné trvalo, aneb potomně na zemi Sedmihradskou, království země a poddané J. M. Kr., věrné milé, táhnouti, je hubiti, kaziti, opanovati a podmaniti usiloval, že chtějí znamenitú a skutečnu peněžitú pomoc proti témuž nepříteli Turku svoliti a sbírku neboli daň obecní, kteréž polovici toho jminulého roku prvního dne měsíce srpna a druhý díl potom léta tohoto 52, též na den první jmenovaného měsíce srpna shromážditi, dáti a vyplniti; pakliby se udalo, žeby Turek před tím časem s mocí a sílou svou táhl, tehdy taková sbírka všecka pojednú na již minulý první den měsíce srpna tohoto jminulého léta 51 aneb hned potom položena a proti témuž Turku, jakž výš dotčeno, vynaložena býti jmá.

Při tom jest také J. M. C. v čas potřeby J. M. Kr., jako J. M. pán a bratr najmilejší, při-povědíti ráčil, neopouštěti. I rozvažujíc to J. M. Kr. u sebe bedlivě a zdravě, kterak znamenitě mnoho J. M. Kr. zemím a poddaným, věrným milým, i všemu křesťanstvu na Sedmihradské zemi záleží, nechtěje J. M. Kr. těch prostředkuov a cest předložených, kteréž J. M. Kr. potkávaly, opovrci, a vida také to očitě, že Turek proti příměří a stání utvrzenému skrze mnohé a rozmanité ouklady, jednání a podvody o zemi Sedmihradskou (chtíc ji v moc svú dosíci) stojí a usiluje: nechtělli jest J. M. toho Turku dopustiti, aby touž zemi opanoval, musil J. M. Kr. skrze slušné cesty a některé prostředky k tomu se sám skutečně přičiniti a též země v moc a poddanost svú královskú a koruně Uherské, jako jeden přední oud dotčeného království, přivésti a připojiti ráčil. A tak J. M. Kr. neohlédaje se na ty veliké a nesčíslné náklady, kteréž na to půjdou, ráčil jest ve jméno pána Boha všemohúcího to před se vzíti a znamenitý počet lidu válečného, jízdného i pěšího v službu přijíti, a ten všemi potřebami válečnými opatřivše, do Sedmihradské země vypraviti, a při tom komisaře své královské s mocí a s instrukcí jim danou vyslati, aby s královu Izabellú a s synem jejím o postoupení též země J. M. Kr. proti některým slušným výminkám a opatření králové i syna jejího přátelsky a dobrovolně jednali; jakož pak na takové týchž komisařuov mnohá pilná, bedlivá a pracná jednání k tomu jsou výš psanou královou a syna jejího skrze smlouvu přivedli, na ten konec, aby J. M. Kr. jmenovánu královu a syna jejího jinou zemí a statky podle smlouvy opatřiti ráčil, že J. M. Kr. Sedmihradské země i s těmi statky, kterýchž Petrovič v držení byl, jakožto Temešvár s jinými zámky, městy a městečky příslušejícími postoupeno býti jmá. Což se i stalo, že J. M. Kr. jest postoupena, však dosti s velikú těžkostí a s nemalým průtahem, tolikéž i koruna království Uherského s jejími klenoty náležitými J. M. Kr. jest poslána, a králová i s synem svým stavy a obyvately též země hned tehdáž z poddanosti a poslušenství propustili, a zase je stavy téhož času v slib, poddanost a poslušenství J. M. Kr. při přítomnosti J. M. Kr. komisařuov uvedli, a jmenovaná králová i s synem z Sedmihradské země do města Košic se přibrala, aby tu na ten čas, až se jí tomu všemu podle smlouvy vzdělané, jakž nahoře dotčeno, od J. M. Kr. dosti stane, obydlé a byt svuoj jměla. A tak z daru pána Boha všemohúcího nejednom samu Sedmihradsku zemi, ale i také dolní díl Uherské země, jakž výš toho doloženo, jednom pět mil od Dolního Bělehradu beze vší války a krve prolití J. M. Kr. tehdáž v poddanost a v moc svú královskú ujíti ráčil.

V tom času pak, zvěděvše Turek o tom, že Sedmihradská země v poddanost a držení J. M. Kr. uvedena a vzata jest, a jeho jednání a oukladné předsevzetí, kteréž těch časuov strany té země jměl, že průchodu jmíti nemuože a po vuoli jeho se nevede, na jiná cestu z svého přirozeného zuřivého zpuosobu tyranského jest nastoupil, v tom se neohlédaje, i s basemi svými, že jest se před tím v několikerém psaní svém k tomu podával, to příměří a stání, kteréž J. M. Kr. s ním jmíti ráčil, celé a neporušitedlně zdržeti a proti tomu nic před se nebrati, jednati ani puosobiti že nechce. Přes to prese všecko hned tehdáž v několika nemnoho dnech po psaní svých J. M. Kr. učiněných s lidem svým válečným na mnoha místech pomezních a hraničných na křesťany poddané J. M. Kr. s mocí což najsilněji mohl, a vše téměř na jeden den, nenadálé vpády, záhuby, pálením, mordováním a zajímáním lidu zdělal a ten a takový ukrutný a nelitostivý začátek učinil. Ješto kdyby J. M. Kr. jako král, pán a milostivý otec lítosti nad poddanými svými věrnými milými neměl, a v čas nastalý na vlastní náklad a vydávání J. M. bez pomoci zemí a poddaných svých skutečně a sdostatkem lidem válečným jízdným i pěším se byl neposilnil a opatřiti neráčil, byloby se křesťanem, zvláště pak poddaným J. M. Kr. mnoho zlého, škod, zkázy a dokonalých záhub na statcích i hrdlech jich stalo; ale z milosti jeho svaté božské takové oukladné předsevzetí toho nepřítele po vuoli a naději jeho se nezvedlo, neb na několika drahně místech od J. M. Kr. lidu válečného lid jeho, Turka, přední válečný zbit a zjímán jest, tolikéž vězně a loupež, kterúž jsú s sebú Turci po některých sjezdích uvézti a unésti chtěli, po sobě nechati musili, ta jest jim zase na větším díle (jsúce tíž nepřátelé k utíkání přinuceni) odjata.

K tomu také prvé, nežli J. M. Kr. Sedmihradské země v držení vjíti ráčil, císař turecký beglerbeka, jednoho předního hajtmana polního svého z Řecké země, s znamenitým lidem válečným, jízdným i pěším vypravil, v tu naději, aby J. M. Kr. začaté jednání, v kterémž J. M. Kr. s královu Izabellú státi ráčil, změniti a v nic obrátiti, aneb prvé tu krajinu k Sedmihradské zemi příslušející, kteréž Petrovič v držení byl, podmaniti a opanovati, a tudy sobě cestu a průchod do země Sedmihradské udělati, kterážto krajina, ten díl země Uherské i s zámkem Temešvárem, městy a městečky, se vším příslušenstvím k rukám J. M. Kr., jakž výš o tom oznámeno, také ujata jest. Než potom, když jest nyní dotčený beglerbek podle poručení a vyměření sobě daného před se táhl, zdělavše mosty přes Dunaj a Tisu s lidem svým válečným na druhou stranu se přepravil, některé zámky a městečka z těch výš jmenovaných, kteráž ohrazena ani k bránění upevněna a přistrojena nebyla a v tak náhle upevněna býti nemohla, zdobýval, než zámku a města Temešváru i jiných některých zámkuov, měst a městeček, kteráž něco málo stavena a k bránění připravena byla a od J. M. Kr. podle potřeby lidem válečným dostatečně osazena jsou, zdobývati nemohl; kteréhožto lidu válečného J. M. Kr. v království Uherském a v Sedmihradské zemi až do 26 tisíc jízdného i pěšího, dobře oupravného, jmíti a ten J. M. Kr. na vlastní náklad a peníze své držeti a jim službu platiti ráčí, na kterýž J. M. Kr. každého měsíce půl druhéhokrát sto tisíc zlatých jmíti a vynakládati musí, čemuž kníže a stavové tohoto království českého z J. M. Kr. nynějšího milostivého předložení a oznámení tomu snadně rozuměti mohou, že J. M. Kr, taková znamenitá vydání z komory J. M. Kr. s nemalů obtížností přicházela a posavad přicházejí.

A když jest toho času on beglerbek dotčený Temešvár se vší mocí svú byl oblehl a obehnal íi u něho deset dní ležel, o to se několikrát pokusivše, aby jej dobýti mohl, ale vida, že nic provésti nemuože, zase od něho beze vší J. M. Kr. a J. M. poddaných škody odtáhl, a tak J. M. Kr. všudy na všech místech, jakž toho potřeba ukazuje, podle najvyšší možnosti na osobě své nic scházeti nedá, jsa J. M. Kr. té celé a nepochybné naděje ku pánu Bohu všemohúcímu, že taková J. M. Kr. jednání, kteráž se až posavad z celé a milostivé otcovské lásky a křesťanského ponuknutí od J. M. Kr. strany dosažení té křesťanské země Sedmihradské dala, J. M. Kr. a dědicóm J.M. najmilejším, královstvím, zemím a všemu křesťanstvu k znamenitému prospěchu a bezpečenstvi a nepřátel od křesťanstva oddálení bude.

I poněvadž z milosti pána Boha všemohoucího země Sedmihradská beze všeho krve prolití všecka v J. M. Kr. moc uvedena jest, J. M. Kr. nic užitečnějšího, ani jiných cest a prostředkuov platnějších, kudy a kterak by takovému ukrutnému a žíznivému nepříteli krve křesťanské Turku další podstatný odpor státi se mohl, tak aby od zemí a poddaných J. M. Kr., věrných milých, zapuzen a odehnán byl, vyhledati nemuože, než kdyby Sedmihradská země předce v rukou a v moci J. M. Kr. a křesťanstva zuostala, neb tomu J. M. Kr. z jistých špehuov, kteříž J. M. víc než z jednoho města přicházejí, srozumívá, že ovšem nic jistějšího na léto příští očekávati nepotřebí, než toho, že císař turecký sám osobně s znamenitým, velikým počtem lidu válečného, což najsilněji moci bude, na Sedmihradskou zemi aneb jiné království, země a poddané J. M. Kr. táhnouti úmysl jmá. A kdyžby se jemu podle jeho předsevzetí a naděje zvedlo, tak žeby země Sedmihradské, čehož pán Buoh za dlouhé časy ostříci milostivě rač, dosáhl, beze vší pochyby žeby sobě nejednom ty dva vejvody valašského a moldavského i lid jich podmanil, ale také Tatary, kteříž té zemi Valašské přiležejí, vždycky k svému pohodlí na ruku jmíti mohl, a tu měrú své předsevzetí proti křesťanóm teprva povolněji a tím dostatečněji provozoval. Jestliže pak země Sedmihradská, což pán Buoh dáti ráčí, v rukou J. M. Kr. obdržena a zachována bude, jest dobrá a celá i jistá naděje, poněvadž již také na tu stranu k Dolnímu Bělehradu z Sedmihradské země cesta otevřena a meze rozšířené jsou, že ta dolní krajina království Uherského i s Budínem, stolicí královská, jinými městy a městečky, kterýchž Turek na ten čas v držení jest, zase tím snadněji v poddanost a držení J. M. Kr. přivedena a dosažena bude, a tudy ti dva vévodové vaiasti, kteříž tak ještě svatů víru křesťanskú vyznávají, i s lidem jich válečným jízdným lehkým při křesťanstvu zachováni budou moci býti, kteříž podle křesťanuov proti takovému nepříteli stále trvati nepominou a křesťanstva pomocí svú neopustí. Nad to té jisté a celé naděje J. M. Kr. k králi polskému býti ráčí, že J. M., když k té věci přísně, s podstatou přikročeno a sazeno bude a proti tomu nepříteli Turku se vojensky postaví, toho nepomine, pamatuje na to, že týž Turek s králem polským příměří a stání majíc proti tomu do země J. M. nepřátelský vpád udělal, jedno znamenité město vzal, jiné popálil, škody veliké zdělal a lidu okolo osmi tisíc zajal a takové příměří a stání zrušil, také s nástrojem a lidem válečným proti němu povstane, z čehož křesťanstvo na všech místech posilněno a rozmnoženo, a Turci a moc jejich naproti tomu zemdleni budou; jaká pak radost a doufání těm ubohým lidem, kteří ty všecky časy až posavad mnohými trápeními souženi a obtěžováni byli, i všemu křesťanstvu z toho přijíti muože, to všecko kníže a stavové výš psaného království Českého i jeden každý obzvláštně při sobě rozvážiti mohou. Čehož J. M. Kr. před knížetem a stavy z té příčiny tajná učiniti neráčil, aby o tom vědomost jměli, proč tak veliký náklad na zemi Sedmihradskou, než se v J. M. Kr. moc dostala, učiniti ráčil, a jaké jejich i všeho křesťanstva na tom znamenité dobré, užitečné a budúcí upokojení bude, jestliže předce to tak svuoj pruochod, jakž J. M. Kr. té naděje ku pánu Bohu všemohúcímu jest, bude míti, s tím dalším J. M. Kr. milostivým doložením: kdyžby pro budúcí J. M. Kr. i všeho křesťanstva a J. M. Kr. věrných poddaných a pro uvarování dokonalé zkázy a záhuby království Uherského Sedmihradská země v poddanosti a celosti neporušena před nepřátely v J. M. Kr. moci zachována býti nemohla, tehdyby nejednom J. M. Kr. pilná a pracná jednání a ten znamenitý náklad, kterýž J. M. Kr. na to šel, v nic a nadarmo obrácen byl, ale k tomu dokonalá zkáza a zahlazení království, zemí a poddaných J. M. Kr. z toho by pojíti mohla.