Tu opět z uvážení všech tří stavův skrze pana podkomořího k kněžstvu promluveno: že na tom nejsou, aby se měli s nimi neníčko na tento čas v jaké odpory dávati, než co sou v sobotu jednali a na čem se snesli, že to pamatují, a tak že sou všeho kněžstva žádali, aby při tom, jak sou až posavad podle písem svatých učili, podle stavův stáli a přes to, že učení jiného nového přijíti nemohou, a protož což jest jim tak na ten artikul třetí ode všech tří stavův za odpověd dáno, že toho při tom zanechají a že při tom stojí; což se pak hanění jich kněží dotýče, že o tom stavové nevědí a na to nemyslí, pakli kdo co proti nim před sebe vejtržného bere, že vědí, jakby se to mělo náležitě k nápravě přivésti.

Pan Duchek z Semechova, primas staroměstský, při tom se ohlásil: že ouřadové všech tří měst Pražských, jakž v sobotu minulou tak i dnes vyznávají a věří přítomně býti Krista při tělu svém a krvi své, a že ho v nebi nezavírají, než že věří, že jak v nebi, také že jest i tu, a že sou tak Mistr Jan Hus, Luter i Melanthon učili i psali, žádajíce administrátora, kdež jest mezi jinou řečí pověděl, žeby někdo před týhodnem z jeho rukou svátosti užíval a teď že by ho rád již oběsil a tím se mu odplatil, a aby světle oznámil a kdyby to ten byl jmenoval. I nejmenoval žádného.

Kněz mistr Martin, farář betlémský, stoje při administrátorovi na katedře, dal se nejprv v mluvení de concomitantia a de transsubstantione panis in corpus. Potom se široce k pokojnému jednání přimlouval, a jestliže by on stavům v tom artikuli za ztížnost a proti písmům zdáli se bejti, a to by J. M. Kr. bylo předloženo, že nevěří, aby J. M. Kr. neměl ničehož v tom ustoupiti, a tak že ten artikul proto jest sepsaný, kdyby přišlo k jakým odporům mezi lidmi učenými, aby ho k tomu tehdáž užíváno nebylo.

Mezi tím kněz Václav, děkan z Hor Kuten, s knězem Matějem, děkanem Nimburským, s knězem Jakubem, děkanem Žateckým a s některými okolo 20 osobami, kněžími krejskými, vstúpivše mezi Jich M. pány a pány z rytířstva se ohlásil a zjevně Jich M. sou stavům mluvil: že sou tolikéž k tomu sjezdu obesláni a onehda, když sú stavové po příčinách tomu vyrozuměti ráčili, že by oni krejští kněží s kněžstvem pražským na rozdílu byli, že jest od Jich M. toho jim bylo podáno, aby se spolu snesli, i že jim od administrátora a konsistoriánův ti artikulové v pátek dodáni, že jich více přes osm hodin nevážili, dvanácte příčin sepsavše, pro kteréž k nim přistoupiti nemohou, a kdy sou těch příčin administrátorovi a konsistoři k uvážení podávali, že sou jich přijíti nechtěli, předkládajíce nám, jestliže těm artikulům nesvolíme, že biskupa nebudem moci míti a že nebudem kázati, tak jak sou ti artikulové sepsáni, než podle slova božího a z písma svatého, jako i prvé, toliko abychom pro samý pokoj a snadnější zjednání biskupa k nim přistoupili, a tak toho artikule tak sepsaného, že toliko tehdaž užíváno bude, kdyžby toho k jakým hádkám a odporům potřeba kázala; než lidu obecnímu, že o tom tak kázati nemáme a nebudem, a tak pod touž vejmínkou, že sou šetříce některých příčin, tak kvapně těm artikulům povolili; však slyšíce, že pán Bůh stavům to poznání a srdce dáti ráčil, že při prostém smyslu slov Kristových strany těla a krve stojí, a kněží správcův svých napomínají, aby je tomu učili, čemuž sou prvé z slova božího podle písem svatých učili a posavad kázali, a aby podle Jich M. při tom stáli, vzláště pak, poněvadž poslové pánův mých z Hor Kuten podle jiných poslů z měst k tomu se tak přiznali, již že bych já do obce nesměl, když bych měl co jiného nového přes první své učení učiti. A protož spolu s přistojícími nemohše se pro svědomí zdržeti k tomu se přiznávají a ohlašují, že ze slova božího a vedle písem svatých až posavad učili a kázali, že také předce kázati chtějí a budou. A tu vstúpivše týž kněz Václav k slovům pána Krista, kteráž v evangelium promluvil: "nebe i země pominou, slova pak má nepominou," dále mluvil, kterak jest pán Bůh nejprv stvořil nebe i zemi i všecko a potom teprva člověka, a to proto, aby neřekl, kdyby prvé nežli jiné stvoření, že by něco s jeho a pomocí jeho stvořeno bylo. Ješto po pánu Bohu člověk nemůž netoliko ani druhého nebe anebo zemi druhou učiniti, neb co při tom, ba ani byliny opraviti, protož že nesluší to vyměřovati, co jest pán Bůh při tom učiniti mohl, než co jest učiniti chtěl, a učinil-li, na tom přestati. Tolikéž i pán Kristus, jakž jest o svátosti těla a své krve ustanoviti ráčil, že nemáme nad něho, jakožto nad mistra nic tu při tom opatrovati, ujímati ani přidávati, než při tom učedlníci a ne mistři bejti, a jak jest tu při tom, že nemáme mudrovati, co jest tu učiniti mohl, o tom vyměřovati a jeho v tom poslouchati, přivozujíc písmo, že jest Bůh pověděl: "Tentoť jest syn můj milej, v němž mi se dobře zalíbilo, poslouchejtež ho," ne těch ne oněchno, než poslouchejtež ho, jakožto samého smírce, vykupitele, prostředníka a orodovníka našeho; a protož že oni také jeho poslouchati a kázati chtějí, a že on kněz Václav žádnej filosof ani sofista není, než jsa prostý kněz že prostým slovům Kristovým věří a tak učiti i kázati chce, a že také věří pána při svátosti těla a krve své přítomného býti podle písma, tolikéž, že má k té svátosti uctivost chována býti, příklad dávajíc na malém dárku od znamenitého pána, že pro dárce v poctivosti a vážnosti jmín bývá, a připomínaje J. M. pana Jana z Pernštejna, že jest při sjezdu pod obojí jednoho času k kněžím o ceremonie, jako žehnáními a svěceními mluvil, aby z nich lid slovem božím pokojně vyvozovali a kdyby z nich vyvedeni byli, aby jích zase nevyzdvihovali a v církev neuvozovali, a protož berouce sobě slovo boží a tu vejpověď na pomoc, tak chce učiti a kázati, a že to ne proto mluví, že by se chtěl J. M. panu administrátorovi z vrchnosti vytáhnouti, než že on věda v tom vůli boží, jak se má k vrchnostem chováno býti, ku pánu administrátorovi všelijakou poddanost a poslušenství náležitě chce zachovati jako nejmenší kněz, neb což se slova božího dotejče, jeho nemůž pro své svědomí formovati a mistrovati, a také že netupí a nenaříká koncilií ani kompaktát a že s bratřími svými přistojícími pána Boha chválí, že jest stavům srdce duchem svým svatým k tomu nakloniti ráčil, že při čistém slovu božím stojí, prosíce pána Boha, aby pro syna svého, pána a spasitele našeho Ježíše Krista, ráčil Jich M. v tom stálost dáti a žádajíce, aby stavové k J. Kr. M. prosbami svými ráčili se přimlouvati, poněvadž sou s hrdly i s statky v jeho královské moci, aby je všecky při témž učení předešlém z slova božího milostivě zůstaviti a tak nad věrou a nad náboženstvím naším křesťanským, kteréhož sme až posavad užívali, ruku svou milostivě držeti ráčil.

Administrátor k této řeči děkana horského promluvil: kdyžby tolikéž měli kázání včerejšího opakovati jako on, že by se prodlilo, s tím horlivým doložením, aby to stavové vážiti ráčili, kdo jest mluvil co a k komu jest mluvil; a když jest bylo od pana podkomořího připomenuto o vyslání k J. M. Kr., aby podle administrátora tolikéž z těchto kněží při děkanovi horském někteří počteni byli, tu administrátor pověděl, poněvadž sou se jich odcizili a od nich oddělili, že by jako s nimi nic míti se jim nezdálo. Proti tomu pan podkomoří pověděl: poněvadž ste trpělivosti jiné učili, máte jí také sami užívati, i jmenoval jest hned zjevně administrátor děkana horského, děkana žateckého a děkana nimburského a víc, pověděl, že jich z své strany sebou vezme.

Když sú vyslaní z každého stavu po desíti osobách, tolikéž s desíti kněžími, před pokoj krále J. M. přišli, tu sú prvé, nežli jest J. M. Kr. z kostela přijíti ráčil, na tom se snesli, aby J. M. Kr. prvé, nežliby jim příčinu obeslání jich oznámiti ráčil, za odložení té věci žádali; což se jest stalo neb potom k J. M. Kr. skrze J. M. pána, pana z Valdštejna široce jest mluveno: že sú stavové toho vděčni, že jest J. M. Kr. od počátku svého kralování vždycky až posavad nad věrou křesťanskou pod obojí způsobou ruku svou milostivou držeti ráčil, až pak teď k tomu jest přišlo, že jest J. M. Kr. dobrým, upřímným a pobožným úmyslem pro dobrý řád a srovnání mezi křesťanstvem o službu boží a tak pro snadnější zjednání arcibiskupa, jistých artikulův stavům pod obojí k uvážení podati jest ráčil, kteréž že sú těchto dnů minulých vážili, ale poněvadž se v nich velikých, těžkých a znamenitých božských věcí dotýče, tak že volné rozmyslné a bedlivé rozvahy potřebují a mnoho znamenitých pánův a přátel našich, kteříž o tom vědomosti nemají, přítomných není, protož že J. M. poníženě prosí, aby uvažování těch artikulův do jiného slušného času stavům odložiti a pod tím kněžstvo spokojiti ráčil.

Na to J. M. Kr. milostivu odpověď stavům dáti a připovídati ráčil: že J. M. na tom byl, jest a býti ráčí podle přísahy své nad stranou pod obojí, vedle kompaktát a traktátů od předkův J. M. Kr. s stranou naší i také od stavův pod obojí při obzvláštních sjezdích mezi sebou zdělaných, ruku svou královskou držeti, a ačkoliv by toho J. M. Kr. pro řád dobrý a pokoj i svornost mezi stavy tohoto království vděčen býti ráčil, aby se to dobře začaté konalo, ale poněvadž se tomu rozumí, kdyby pořád o každý artikul jednáno a uvažováno býti mělo, žeby se prodlilo a J. M. Kr. pilný a brzký odjezd před sebou míti ráčí; z těch příčin, že k odložení tohoto jednání ráčí povoliti na ten způsob, když se J. M. Kr. šťastně, dáli pán Bůh, do tohoto království zase navrátiti, že stavům další svúj úmysl oznámiti a je k tomu jednou zase obeslati ráčí, přikazujíc J. M. Kr. přísně pod uvarováním nemilosti královské i skutečného trestání, aby pod tím stavové o ty artikule všudy buď soukromí neb v šenkovních domích řečí i skutkem pokoj zachovali a o též artikule všech odporů, rozprávek a hádek zanecháno, neb uvažování jich bohdá do času jistého na obeslání J. M. Kr. v místě náležitém odloženo, bylo; a páni, rytířstvo i města aby nad kněžstem svým ruku drželi a to opatrovali, aby k nim odevšud pokoj zachován byl, tolikéž i kněží aby jako i prvé slovo boží pokojně kázali a všelijaký řád při náboženství, jak i prvé, zachovávali, nového nic nezamejšlejíc.

Nad to od vyslaných skrze pana z Valdštejna k J. M. povědíno: že se tak, jakž věrným poddaným náleží, podle vůle a rozkazu J. M. Kr. poslušně zachovati chtějí.

Administrátor počal vznášeti: že se o nich o knězích po všem království zlá pověst vznesla, J. M. Kr. poníženě prosíc za milostivé opatření. Tu J. M. Kr. ráčil oznámiti: že jest již stavům poručiti ráčil, aby nad nimi ruku drželi a že ještě přikazovati ráčí přísně, aby k nim pokoj byl zachován. Nad to od stavův povědíno, že se tak zachovati chtějí.

Oznámení poselství. Potom skrze podkomořího od vyslaných k J. M. Kr. všem vůbec stavům v soudné světnici oznámeno: že se jest jim tak vidělo, aby J. M. Kr. za odložení toho jednání z příčin J. M. Kr. oznámených prosili, což že sú na místě všech stavů na J. M. Kr. obdrželi, napomínajíce všech z vůle a rozkazu J. M. Kr., aby se o ty artikule odporův a hádek varovali a k kněžím pokojně se chovali, a že za to prosí také všech kněží, aby tolikéž slovo boží jako i prvé podle "poručení J. M. Kr. pokojně kázali a tak se jako i posavad při náboženství chovali. Proti tomu administrátor od kněžstva pověděl: že se tak chovati budou prosíce tolikéž, stavové aby k nim jako k služebníkům církevním a farářům tejných věcí božských lásku měli a nad nimi ruku drželi, a tak aby spolu v svornosti, lásce a pokojích jako i prvé byli, při tom Jich M. od pána Boha vinšujíce, aby pány všecky anjel Páně do příbytkův jich v dobrém zdraví beze všech zlých příhod šťastně provodil, to aby Jeho Milost božská působiti a všem svú svatou milost i požehnání své a tak zase bohdá šťastné shledání všem spolu dáti ráčil. Sit laus Deo.