222. Odpor od některých děkanů a farářů krajských proti dvanácti artikulům podaným na sjezdu strany pod obojí 1549 dne 5 prosince.

MS. v knihovně veřejné vysokých škol Pražských.

Příčiny, z kterýchž některým věcem z artikulů nám podaných povoliti nemůžeme, ani jest nám slušné ani bezpečné.

Nejprve, že se nám něco z nich býti vidí na odpor světlému slovu božímu a svatých apoštolův způsobův a zachování.

Druhé, že se nám býti vidí proti některým doktorům písma svatého do církve svaté přijatým.

Třetí, proti kompaktátům.

čtvrté, proti našim některým českým sněmům, kteříž sou s povolením J. M. Kr., pána našeho všech nejmilostivějšího, i J. M. předešlých králův držáni bývali.

Páté, proti některých starých věrných českých kazatelů učení, kteréž od mnohých obcí přijato jest a do dnešního dne trvati v nich nepřestává.

Šesté, že sme my o takových věcech nikdá nečítali ani v písmích vídali, ba ani kdy o nich slýchávali, a poněvadž sou nám jako za věc novou, vidí se nám za věc potřebnou k nim kvapně nepřistupovati, abychom tu svého i jiných mnohých jakéhožkoli povolání lidí svědomí neurazili a nezavedli.

Sedmé, že se nám vidí býti k umenšení ustanovení i oumyslu a slávy pána našeho Jezu Krista, syna Boha otce, ano také i zlehčení pravdy a moci svátosti těla a krve jeho svatosvaté božské.

Osmé, poněvadž sme povinni opatrovati všecko dobré i J. M. Kr., pána našeho milostivého, že se obáváme, aby snad, jakž jest způsob obecného lidu, J. M. Kr. v nějaké postranní domnění vzata nebyla.

Deváté, i na to také se ohledáme, aby Jich M. pan administrátor s konsistoří strany naší v též domnění bráni a přijímáni nebyli.

Desáté, že se obáváme, aby ty věci nebyly příčinou k budoucím sektám, hádkám, vádám, různicem i rozličným nepokojům.

Jedenácté, že se obáváme, aby nebyly příčinami k zjevným nenávistem a k zjitření lidu obecného proti nám kněžím, čehož prvé dosti máme.

Dvanácté, že se vztahuje na všecky kněze i jiné lidi v církvi všech stavův v tomto království Českém, v markrabství Moravském pod obojí způsobou přijímajících, a nás díl malý na všecky svolovati, není náležité ani bezpečné, poněvadž nad jich svědomím nepanujeme, a mnozí v městech hrazených, jakž dne včerejšího těmito slovy promluveno bylo od stavů Jich M. Těchto pak našich již předložených příčin žádáme a prosíme bedlivě povážiti, jakožto páni a otcové a starší naši, ráčíte, neb jinak v ničemž od M. V. děliti se nemíníme a nedělíme.

(Těchto příčin, jakž zpráva jest, nechtěli sou pan administrátor s konsistoří od kněžstva, krejského, kteříž je v tento spis uvedli, přijíti a také nejsou vůbec před stavy čteny, než od jednoho z týchž knězi jich sem k přepsání dosáhl)


[poznámka kněze Ledaře z Sionu na Oupadlích].

Příčiny kněží pražských, pro které sou k těm artikulům přistoupili:

I když po odjití J. M. Kr. nejprve od stavův na administrátora a kněžstvo bylo podáno, co k těm artikulům říkají, poněvadž by v předmluvě J. M. Kr. stálo, že sou je kněží, farářové pražští pod obojí schválili, že by byli slušní, pobožní, křesťanští a spravedliví: tu skrze administrátora, kněze Jana Mistopola, široce mluveno a oznámeno, že sou oni administrátor, konsistoriánové a faráři pražští toliko na své osoby a od svých osob k těm artikulům se uvolili a přistoupili, a jakými příčinami jakožto prostí knězi v to sú uvedeni, že z toho stavům počet učiniti a zprávu dáti chtějí.

Nejprvé, že jest J. M. Kr. k nim tak laskavě, milostivě a přátelsky i otcovsky (že toho on administrátor vypraviti neumí) mluviti i předkládati ráčil, že toho úmyslu býti a o to usilovati ráčí, aby v tomto království mezi stavy pokoj, svornost a láska, i také u víře křesťanské srovnání pro cti a chvály boží rozmnožení a strany naší pod obojí utvrzení žákovstva, pod jednou i pod obojí zjednán býti mohl, kdyžby k těm artikulům přistoupeno bylo.

Druhé, že se slova pána Krista vážila, kdež jest při večeři, vzavše v své božské ruce chléb, k učedlníkům svým promluviti ráčil etc.

Třetí, že sú také i v koncilia nahlédli.

čtvrté, že sú kompaktáta království Českého s koncilium basilejským od pánův Pražan vyzdvihli a s bullemi i také císaře Zikmunda a některých pánův českých pečeťmi stvrzená a neporušená viděli, čtli i vážili, a to což se v těch artikulích vypisuje, že se s týmiž kompaktáty srovnává, i poněvadž sou páni Čechové po mnohých rozbrojích a válkách k týmž smlouvám a kompaktátům s náklady znamenitými těžce přišli a s bedlivým uvážením k tomu přistoupili: protož že jest se jim kněžím nevidělo přes to a nad předky své moudřejším chtíti býti a takové smlouvy s bullemi a pečeťmi opomítati, a tak aby podle týchž kompaktát mohli církve křesťanské obecné také oudové býti, a že jest J. M. Kr. ráčil jim milostivě oznámiti, že podle přísahy své neráčí povinnen býti ruky své královské, než toliko vedle kompaktát nad stranou pod jednou a pod obojí milostivě držeti.

Páté, že sú snesení jistá přehlídli, kteráž sú při sjezdích strany pod obojí od předkův jich činěna, když různice a války mezi lidmi v tomto království o víru bývaly, a to v těch sneseních našli, že tolikéž těmto artikulům na odpor nejsou.

Šesté, že sú stavové na sněmu minulém bez jich kněží vědomí a přítomnosti o arcibiskupa se snesli a J. Kr. M. prosili, aby kněžstvo pod jednou i pod obojí obeslati a s nimi o dobrý řád a srovnání služby boží jednati ráčil, aby skrze takové srovnání a jednotu tím snázeji arcibiskup do Čech zjednán býti mohl: protož že jest J. M. Kr. vedle téhož sněmovního sepsání o to s nimi jednati ráčil, a oni také, že bez stavův těm artikulům a tomu dobrému neodpírali, než majíce ty artikule téměř od roku sobě k uvážení podané, že sú k nim jako prostí kněží z těch příčin oznámených od osob svých přistoupili, propouštějíce je také k Jich M. stavům k uvážení.

A při tom oznámili, že sú ti artikulové ráno v kolleji císaře Karla všem děkanům a farářům krejským přečísti dali a že někteří z nich toho žádali, aby jim byli půjčeni k uvážení, proto že sú jich prvé neviděli.

Nad to od Jich M. stavův skrze urozeného a statečného rytíře dobré paměti pana Jiříka Gerštorfa z Gerštorfu a na Cholticích, podkomořího království Českého, kněžím předloženo, aby se předkem sami spolu o to snesli, a pokudž se nesnesou, že by se stavové jako těch artikulův nechtěli dotejkati; a odloženo toho až do nazejtří, aby se zase v též místo stavové i kněží v 16 hodin sešli.

V pátek den sv. Mikuláše kněžstvo pod obojí v kolleji veliké byli někteří, jakž spraven jsem byl, hned od desíti hodin až téměř clo vosmnácti, rozmlouvajíce spolu o ty artikule a je mezi sebou, obzvláštně pak hostinští z krajův, rozvažujíce a pod tím od stavův beze všeho jednání na kněží bylo čekáno; tu když okolo vosmnácti hodin na hrad Pražský šli, skrze administrátora před stavy jest promluveno a oznámeno, že sú se všickni pražští i krejští kněží za jednoho člověka bez protržky a proměnění snesli a k těm artikulům, súce sjednoceni, přistúpili s tím doložením, že ty mnohé věci byly sou až posavad v tejnosti a v tajemství, proto že jich lidé jako i přikázání božských ani slýchati nechtěli.

Přímluva J. M. pána, pana Jana z Valdštejna. A když se kněží do zeleného pokoje sešli, po přečtení vůbec všech artikulův urozený pán, pan Jan z Valdštejna a tehdáž na Točnice, nyní na Hrádku nad Sázavou, nejvyšší sudí království Českého J. M., předkem před stavy promlouvati ráčil: J. M. Kr. dobrý, upřímný, pobožný a křesťanský úmysl schvalujíc, že jest to před se ráčil vzíti, aby v tomto království mezi stavy svornost a láska a slušné srovnání u víře, náboženství křesťanském způsobeno býti mohlo a tak abychom biskupa mohli míti, kterýžby žáky pod obojí světil a v řádu držal a spravoval, ale poněvadž v těch artikulích věcí velikých, vysokých a božských se dotyce, že sluší k nim s rozvahou přistupovati, aby zase pořád artikul čten a obzvláštně uvažován byl.

Pan Ludvík Košatecký z Kolovrat také se přimlouvati ráčil, že sú tu nemalé ale veliké věci i také neslýchaní artikulové, a žeby k uvažování jich páni Moravané měli tolikéž obesláni býti, poněvadž mnozí z stavův markrabství Moravského pod obojí sou, a žeby i kompaktáta také se na ně vztahovati měla, protož žeby se mu slušné zdálo, aby téhož jednání o týchž artikulův uvažování do jiného času bylo odloženo a J. M. Kr. aby poníženě prošen byl, aby k tomu povoliti ráčil, k tomu pak, že jest se málo pánův a přátel z stavův panského i rytířského pod obojí království Českého sjelo.

Pan Zdislav Zvířetický z Vartemberka i Jich M. jiní páni stavu panského k té přímluvě přistoupiti a ji schváliti ráčili.

Pan Jiřík z Gerštorfu, podkomoří království Českého, široce se přimlouvati a připomínati ráčil žádosti a prosby, kteréž sou na J. M. Kr. stavové při sněmích vznášeli, aby biskup zjednán byl, kterýžby kněze pod obojí světil a řád držal: i poněvadž se jest J. M. Kr. již skloniti ráčil, jediné aby vedle sněmovního artikule při službě boží snesení a srovnání mezi křesťanstvem a stavy se stalo, protož že by věc byla nepříjemná, aby se mělo to jednání rozjíti a tak tudy, aby příčina dána nebyla, majíce až posavad málo kněží, abychom jich ještě méně neměli; což se pánův Moravanův dotyce, že se oni k J. M. Kr. o zjednání biskupa neprosili, než toliko stavové království českého, a tak že bez nich o řád a svornost v tomto království můž jednáno býti, a kdyžby pro nepřítomnost některých pánův a přátel našich mělo býti odloženo, snad že by potom i tito přítomní, nežby zase k shledání přišlo, zemřeli, a dobrého nesluší odkládati z těch příčin, že mi se za slušné býti zdá, aby k rozvažování těch artikulův ve jméno boží před se přistoupeno bylo.

Pan Petr Chotek z Vojnína a na Vraném, J. M. Kr. prokurátor v království Českém, k tomu se také i s jinými některými pány a přátely z rytířstva přimlouval, aby té věci odkládáno nebylo.

Páni Pražané s posly z měst tolikéž vedle Jich M. k jednání přistoupiti chtěli.

Poslové z Hor Kuten proti tomu skrze Ondřeje Křivoláčka se ohlásili, předkládajíce velikost těch artikulův, že se tu lidských duší dotejče a že potřebuje rozmysiného rozvážení, a oni nebyvše na sněme strany jednání arcibiskupa a nemajíce k tomu sjezdu listu mocného na místě jiných přátel svých, lidí rozumných a v písmích svatých zběhlých, že k těm artikulům se přimlouvati a přistupovati nemohou, ohrazujíc osoby své, při tom že jim bezpečné není, žeby do Hory nesměli, kdyžby k čemu k tomu bez jich poručení na ně svolili, žádajíce, aby J. M. Kr. stavové prosili, aby takového jednání do jiného času milostivě odložiti ráčil.

Pan Kryštof z Vřesovic a na Kostomlatech, člověk starý, vtom se taky ohlásil a od sebe i od některých pánův a přátel svých stavu rytířského při něm stojících obšírně se přimlouval, aby ta věc k odložení přijíti mohla, tak aby jiní páni a přátelé jich, potom jiným časem, vědouce, oč se má jednati, k tomu se sjeli; a že jest jim to s podivením, že pan administrátor mezi jinou svou řečí pověděl, že by ty některé věci byly až posavad v tajemství, kteréžby chtěli teprv v nově učiti a ukázati, prvé nás i naše děti jinač podle zákona Páně vyučivše i utvrdivše, a protož že bez jiných nepřítomných k tomu svolovati a v to je zavazovati nemohou.

Tu skrze pana podkomořího a pana prokurátora J. M. Kr. byli jsou z toho dosti vyvozováni a napomínáni, aby jednání odporni nebyli, že se budou moci k jednomu každému artikuli volně přimlouvati, avšak když vždy předce na odtahu stáli, povědíno jim bylo od stavův Jich M. že s nimi jako svými milými pány a přátely na odpořích státi neráčí a nechtějí, než že tomu opět až do nazejtří odkládají, a tu budouli chtíti při přítomnosti kněžstva jakou ztížnost svou větší oznámiti, že proti Jich M. není. V tom kněžím do zeleného pokoje vzkázáno, aby se zase ráno v 16 hodin sešli.

V sobotu, na zej tří svatého Mikuláše J. Kr. M., skrze Jich M. nejvyšší pány ouředníky království českého k stavům vyslané, stavův i kněžstva napomenouti ráčil, aby zanechajíce odporův a kázání k uvažování artikulův jim podaných přistoupili. Tu hned na, první artikul nastoupeno býti mělo, ale na odpor tomu od některých drahně osob stavu rytířského od pana Kryštofa z Vresovic mnoho mluveno, předkládáno i prošeno, aby toho při J. M. Kr. z příčin napřed oznámených hledáno bylo, aby k odložení přišlo, že se tu ne statku neb peněz, ale duší i spasení lidských dotýče, a protož, že jest potřebí každému to bedlivě a zdravě rozvažovati, k čemu má přistoupiti, zvláště pak čemu prvé učen nebyl a o tom neslejchal, a že také není věc bezpečná na jiné pány přátely své nepřítomné k čemu svolovati, že v soudný den žádnému výmluva ta nepostačí, že by ho jiný k tomuto neb onomuno naved, a že žádný tu žádného nezastane, než že každý Pánu za sebe odpovídati a po rozsudku spravedlivého soudce nebo do nebe, nebo do pekla horoucího jíti musí; protož že se u něho nesnáší, aby měl pány přátely své, ba ani syna svého, v něco nového zavazovati, a oni také, bych pak i k čemu přistoupil, že by toho snad držeti a podniknouti nechtěli; k tomu pak že toho sluší šetřiti, chtíce v tomto království způsobiti řád při náboženství a pokoj, abychom neučinili rozbroje mezi lidmi a že ne k tomu se přimlouvá a na to nemyslí, pána Boha se v tom dokládaje s přistojícími pány a přátely svými, aby tomu dobrému, což jest J. M. Kr. dobrým úmyslem před se vzíti ráčil, na odpor se stavěti měli, než že by jiným slušným časem spolu s jinými pány a přátely svými podstatněji k tomu dobrému se přimlouvati a toho nápomocni býti chtěli, a cožby tak společně způsobem sněmovním zavříno, aby bylo držáno.

Však potom po mnohých odpořích a od Jich M. stavův i od pana administrátora předkládání k jednání jest svoleno na tento konec, snesouli se o který artikul a jinéby srovnání nebylo, aby to v nic přišlo a moc nemělo.

První artikul čten: v tom artikuli některým osobám z stavův za slušné se zdálo, aby na těchto slovích přestáno a věřeno bylo (jakž od samého původu víry a od samé pravdy Ježíše Krista podle slova božího ustanoveno jest), a to bez těchto slov a vyměření koncilií prvotní a obecné církve; avšak potom, když sú se někteří z stavův na to ptali, koncilia srovnávajíli se slovem božím a s zákonem Páně, tu pak administrátor o těch konciliích, jak a proč bývala, nemálo jest mluvil a předkládal, až k tomu přišlo, že jest k tomu artikuli tak zouplna přistoupeno.

O křtu druhý artikul přečten.

Tomu artikuli není také od stavův odepříno než toliko, aby to přidáno bylo, že křtem svatým může býti posluhováno netoliko v místě posvátném, ale i jinde, kdežby toho potřeba byla, však od řádných kněží; zvláště pak co jest strany dítek vyšších stavů rozvažováno, kdyžby zimním časem pro dalekost cesty do kostela na knězi se toho dožádal, aby mu děťátko jeho na zámku neb doma pokřtíti mohl.

Večeře Páně třetí artikul.

Po přečtení tohoto artikule vůbec po dvakrát Jich M. páni a páni z rytířstva sami v potazu dlouho byli a potom skrze J. M. pána, pana Jana z Valdštejna a pana Petra Chotka z Vojnína, královského prokurátora, snesení své pánům Pražanům a poslům z měst obzvláštně oznámivše, a tu spolu srozumění vzavše, skrze pana podkomořího administrátorovi i všemu kněžstvu na ten artikul odpověď dáti ráčil a to těmito slovy:

Odpověď Jich M. stavův panského a rytířského. Páni duchovní! Jich M. páni stavu panského a rytířského ráčili jsou tomu vyrozuměti, že sou v tom artikuli o večeři Páně nové a neslýchané věci, kterýmž teprv učiti chcete, prvé tomu neučivše, neb pamatujem, že sou nás i naše předky vůbec na kázání, ba i obzvláštně v radách učívali, abychom sprostně vedle zákona Páně a textu věřili, že pán Kristus za večeří svou sedě s učedlníky svými vzav chléb, nazval tělem svým, vzav kalich, nazval jej krví svou a rozkázal jísti a píti na svou památku. A protož, čemuž sme tak od předkův našich i od vás naučeni, při tom sprostně stojíme a žádáme zachováni bejti, a mimo to, abychom měli k jakému aneb tomu učení novému přistoupiti, toho u sebe najíti nemůžem, neb té svátosti velebné, když se obětuje neb k nemocným nese, chcem poctivost také s poklonou činiti; protož vás za to žádáme, čemuž ste nás až posavad i s předky svými podle písem svatých i ustanovení Krista pána učili a vyučili, abyste podle nás při témž učení a víře stáli, a J. M. Kr. spolu s námi prosili, aby nás při tom milostivě zůstaviti ráčil.

Páni Pražané všech tří měst Pražských skrze pana Duchka z Semechova, primasa Starého města Pražského, k tomu se taky přiznali s tím doložením, že oni smýšlejí i věří, že pán Kristus při těle a krvi své jest přítomen, a ten artikul tak sepsaný, že lidem učeným k hádkám a k odporům náleží, když mezi sebou de consequentia disputují, neb lidu prostému, kdyžby to tak s těmi vejklady kázáno bylo, že by kacířstva a bludové z toho povstati mohly.

Poslové z měst skrze Jakuba Mráčka z Nimburka snesení své oznámili: poněvadž jest J. M. Kr. ráčil je k tomu sjezdu také obeslati i obzvláštně napomenouti, aby se k těm artikulům přimlouvali, protož že sú tolikéž tento artikul v uvážení svém měli. A poněvadž v prvním artikuli tak stojí, že má věřeno a učeno býti, však jakž od samého původa víry a od samé pravdy Ježíše Krista podle slova božího ustanoveno jest: protož že se jim vidí a zdá, že i při tomto artikuli strany večeře Páně sluší slov Kristových šetřiti a podle ustanovení jeho bez hloubání a vejkladův sprostně věřiti, neb jest písmo, že má rozumná naše služba býti a že sú evangelistově jinač o večeři Páně nepsali, než že pán Kristus vzav chléb a díky čině lámal a dával učedlníkům řka: "Vezměte a jezte, totoť jest tělo mé," a vzav kalich, dal jim řka: "Pite z něho všickni, tať jest krev má, kteráž za mnohé vylita bude na odpuštění hříchův"; a svatý Pavel, nádoba vyvolená, jsa v třetím nebi naučen, to že jest také obci křesťanské vydal, co jest od pána vzal, že pán Ježíš v tu noc, kterouž zrazen jest, vzav chléb a díky činil, lámal a řekl: "Vezměte a jezte, totoť jest tělo, kteréž se za vás vydává, to čiňte na mou památku", i tím způsobem i kalich vzal řka: "Tento kalich nové úmluvy jest v mé krvi, to čiňte kolikrátž byste pili koli na mé připomínání," a hned že týž Pavel svatý dokládá: nebo kolikrátž byste koli jedli chleb ten a z kalicha toho pili, smrt Páně připomínejte neb zvěstujte, dokudž nepřijde" - a protož že podle toho textu a ustanovení pána Krista při snesení J. M. stavův stojí a k tomu se také přiznávají, tolikéž podle Jich M. prosíce pana administrátora i všeho kněžstva přítomného, jakožto pastýřův a správcův svých duchovních, čemu sú se tak z slova božího i předkové jich vyučili, aby při tom podle nich stáli a J. M. Kr. prosili, aby jich při témž učení a náboženství milostivě zanechati ráčil, dokládajíc se při tom hned zejména ctihodného kněze Václava faráře tejnského, že sú tu někteří z nich nedávno od něho na kázání slyšeli, že jest mluvil, že někteří o večeři Páně vejš a někteří níž smejšlejí i kazí, napomínaje lidu, aby při tom nehloubali, než samým Kristovým slovům sprostně věřili a tak podle ustanovení jeho užívali, a protož by měli mimo slovo Páně vejše při tom hloubati a k něčemu novému, o čemž sou prvé neslýchali a tomu učeni nebyli, přistupovati, že by snad v kacířství a v bludy upadli, a cizím národům v pohanění vešli i tím stíháni býti mohli, prosíce vždy kněží, aby se s nimi vedle předešlého svého učení křesťansky snesli, při nich stáli a jich neopouštěli.

Kněžstvo.

Proti tomu kněží všedše v potaz na palácu, potom s katedry skrze administrátora oznámili: že sou ti artikulové od J. M. Kr. a od jiných vydáni na ten způsob, jestliže by stavové kterému nedorozuměli, aby jim zprávu o něm dali, jakož žeby bylo i při tomto artikuli, tak učinili a jej podle písem svatých vyložili, tomu se nedivíce, že mu nerozumějí, poněvadž se pro svá zaneprázdnění s písmy svatými neobírají: ale však když sou jich za vejklad toho artikule nežádali, že se v to sami nutkati nechtějí, než že sou oni kněží k tomu artikuli přistoupili, při něm stojí a státi míní; chtělili by pak stavové při králi J. M. co o týž artikul jednati, aneb zač J. M. Kr. prositi, že proti nim nic není, než že sluší o tom víc věřiti nežli vyměřovati, a skrze takové prosté vejklady že sou mnohá kacířstva v církvi povstávala; opět mezi tím připomínajíce, kterak jest J. M. Kr. přísahu učiniti ráčil nad věrou a stranou naší ruku svou milostivou podle kompaktát držeti, a ten artikul že se s týmiž kompaktáty srovnává, a protož jestliže nebude k němu přistoupeno, žeby J. M. Kr. nebyl povinnen mimo kompaktáta strany naší v své královské ochraně míti, poněvadž bychom my vedle kompaktát nechtěli se chovati, k tomu pak že ani arcibiskupa míti ani za syny a oudy církve obecní křesťanské jmíni nebudem.

Kněz Matouš.

A když sou na to stavové v potazu býti ráčili, tehdy kněz Matouš, svatobarborský farář z Hor Kuten, stoje pod katedrou, zjevně se ohlásil, že chce slovo boží jako i prvé v čistotě kázati a podle písem svatých učiti, žádaje, aby od stavův byl ochráněn a v tom mezi J. M. pány a rytířstvo vešel.

Administrátor.

K tomu administrátor odpověděl, že se stavové nemají čemu diviti, že jest kněz Matouš včera ani dnes ani v noci nejedl ani nepil, a tak ze mdloby že mu se snad šestá hnula.

Odpověď stavův.

Od Jich M. stavův skrze pana podkomořího kněžím povědíno: aby se měli s nimi proti jich promluvení v jaké odpory dávati, že se J. M. nezdá toho učiniti, než že všickni tři stavové při své předešlé odpovědi bez proměny stojí, žádajíce, aby kněz Matouš od administrátora až do té věci vykonání ničímž obtěžován nebyl, a chceli se kdo více z kněžstva k tomu artikuli co přimlouvati, aby mu nebylo hájeno.

V pondělí na zejtří početí panny Marie.

Předkem administrátor od sebe i od kněžstva žádal býti slyšán, a to prvé nežli stavové (tak právě) o věc zavadili, a když jim bylo toho příno, tu již administrátor ztížnost svou a kněžstva vypravoval, že je mnozí hanějí, tím jich dotýkajíce, že sou nad Bohem svým i nad věrou svou zradili, načež že sú nikdá nemyslili a o tom účinku že nevědí, prosíce, aby se od stavův k nim milostivě a laskavě a křesťansky chováno a to přetrženo bylo, a zase při tom opakujíce příčiny své, pro kteréž sou k týmž artikulům přistoupili a on administrátor, jak jest s velikými prosbami stavův pod obojí ten ouřad administrátorský k sobě přijal, však s jistými artikuli, kteříž sú při sjezdích strany pod obojí svoleni a jemu od předešlého administrátora Mistra Martina s týmž ouřadem postúpeni, tak aby kněžstvo při týchž artikulích držel, a ty že se tolikéž s těmito artikuli stavům podanými srovnávají, tím po mnohých řečech zavíraje, že sou se oni kněží podle snesení předkův svých při sjezdích pod obojí a podle kompaktát v ty artikule uvolili a nebudeli k nim přistoupeno, že biskupa ani kněží míti nebudem, žáci v jakém nebezpečenství budou, kteříž pro kněžstvo do Vlach půjdou, že se snad tam, jak se to časúv předešlých přiházelo, v moři topiti budou etc a J. M. Kr., kdy se podle kompaktát chovati nebudem, že neráčí povinnen býti a nebude nad stranou naší a nad kněžstvem ruky své královské držeti, ješto za kralování J. M. jakožto krále a pána velikomocného (jehožto moc a jméno i sláva od východu až do západu slunce od poledne až do půl noci mezi národy zní) mnohem snázeji nežli za předešlých králův českých mládenci k kněžstvu sú (sic!) přicházeli.

J. M. Kr. v tom, když sú stavové v potazu byli, ráčil jest po pánu Heltovi vzkázati, aby k J. M. z každého stavu i z kněžstva po 10 osobách bylo vysláno.




Přihlásit/registrovat se do ISP