168. Usnesení sněmu obecního, jenž zahájen byl l. 1547, 23 srpna na hradě Pražském.
Desky zemské s nápisem "Červení sněmové od l. 1541-1582" v českém archivu zemském.
Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském při přítomnosti J. M. Kr., svoleni a zavříni léta buožieho 1547 v úterý před svatým Bartolomějem, apoštolem buožím.
Jakož J. M. Kr., pán náš najmilostivější, na žádost stavuov tento sněm obecní položiti a rozepsati a v něm některé artikule předložiti a toho žádati ráčil pro budoucí upokojení a uvarování
[původně bylo "urovnání", kteréž slovo přetrženo a nad ně napsáno jiným inkoustem "uvarování"] mezi J. M. Kr. a J. M. dědici a stavy i jich potomky nesnází, aby ti artikulové na místě postaveni byli, tak aby J. M. Kr. věděti ráčil, co a pokud strany těch artikuluov J. M. Kr. a JM. dědicuom bez ublížení práv a svobod našich náleží, s tím milostivým doložením, že jest na tom nikdá J. M. Kr. býti neráčil a neráčí, aby nám stavuom zřízení zemská, práva naše rušiti aneb svobodám našim ubližovati aneb těch umenšovati ráčil, než pokudž by J. M. Kr. co náleželo, toho žeby, jakž i spravedlivé jest, užiti ráčil a v to aby se J. M. Kr. vkládáno nebylo, jakž J. M. Kr. předložení a artikulové v sobě šíře obsahují a zavírají.
A předkem, o řádu a právu aby to svuoj pruochod mělo, ráčil se k tomu J. M. Kr. poddati a to dskami rozkázati zapsati na tento zpuosob: léta buožieho 1547 v outerý u vigilii sv. Bartoloměje, apoštola buožího, najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský, český etc král, infant v Hispanii, arcikníže rakouské a markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě, napřed s komoru svú, totiž s Pražany a s jinými městy svými, s kláštery, many, zámky svými i se vší svou mocí, ráčil jest přiříci slovem svým královským za se a dědice J. M. i budoucí rále české, práva obhajovati a na takového každého, kdožby k právuom a k souduom stávati a rozsudkuom panským dosti činiti nechtěl a práva trpěti pomáhati, když by se naň vedlo, a tu jestliže by se kdo tomu zprotivil a králi J. M. pomáhati nechtěl, buď z Pražan, z měst, z klášteruov nebo manuov, ti a takoví aby čest svou ztratili neb ztratil; a též jako prvé zřízeno a za právo ustanoveno jest, kdožby se koli právu zprotivil, že má na ně nejvyšší purkrabě pražský svú mocí táhnouti a potom najvyšší komorník, sudí, písař zemský a vedle nich všecka země, tak jakž se nahoře píše, pakliby sám netáhl ale bude moci místo sebe poslati člověka hodného svú mocností, a též byli-li-by kteří v městech panského neb rytířského stavu, ježto nemají než na listech, též mají všickni podle možností svých táhnuti, a též města, což mají na zemi, aby také z toho vší mocností táhli, tak jako se nahoře píše; pakliby kto buď z pánuo neb z rytířstva, jsa obeslán, pomáhati nechtěl, tak jako se nahoře píše, ten má svú čest proti králi i zemi ztratiti, a pnrkrabě najvyšší pražský s hajtmany toho kraje, v kterémž by se mělo práva dopomoci, a k tomu kohožby k sobě přijíti aby to rozvážil, kterakby se země hnuti měla a co by k moci krále J. M. a najvyššího purkrabí pražského dosti bylo. I na tomto sme se stavové snesli a sobě slíbili, podle J. M. Kr. a J. M. dědicuov a budúcích králuov českých a tohoto dskami zemskými od J. M. Kr. zapsání proti tomu každému, ktož by se řádu a právu protivil, pomáhati a jeho obhajovati do našeho najvyššího přemožení, pod pokutu výš dotčenu.
Item, na tomto sme se také stavové snesli: aby žádných postranních zápisuov a puntování od žádných osob z stavu neb z stavuov v tomto královstvie proti J. M. Kr. dědicuom a budoucím králuom českým a proti řádu a právu se nedalo, nyní i na budúcí věčné časy. Pakliby se toho přes to kdož koli dopustil a naň to shledáno a uvedeno bylo, an se v postranní zápisy a puntování dává, ten aby hrdlo ztratil.
Item, což se úřaduov zemských, rozdávání a osob do soudu zemského dosazování dotyce, na tomto sme se stavové snesli: poněvadž jest to vždycky předešle bývalo, že jest J. M. Kr. s radii úředníkuov a soudci zemských úřady zemské dávati a osoby do soudu zemského, Čechy hodné, dosazovati ráčil, toho se při zřízení zemském a privilegiích zuostavuje, a J. M. Kr. v to vkračováno a saháno býti nemá.
Item, na tom sme se stavové snesli: což se sněmuov pokládání a rozpisování dotýče, těch se při mocnosti a vůli J. M. Kr. zůstavuje, jakž prvé od starodávna bývalo a jakž předešle o tom artikul v sněmu, kterýž držán byl léta 1545 v středu po svatých Třech králích, svolen jest. A také aby po dnešní den žádný z obyvateluov království Českého žádných sněmuov a sjezduov krajských obecních bez povolení J. M. Kr. pod žádnými vymyšlenými způsoby nepokládal a nepokládali, a to pod pokutu hrdla ztracení na kohožby se to pokázalo a provedlo.
Item, na tomto sme se také stavové snesli: což se osob ze všech stavuov, kteréžby ven z země slúžiti chtěly, dotýče, poněvadž o tom v zřízení zemském starém F. 16, J. M. předešlými králi českými, pány našimi, volí i tudíž předky našimi dostatečně, jak se kto, chtěli-li-by ven z země slúžiti, zachovati mají, vyměřeno jest, toho se při témž zřízení zemském zuostavuje, tak aby se každý podle téhož vyměření zachoval.
Item, jakož jest J. M. Kr. na stavy vznésti ráčil, což se dotýče J. M. Kr. dědicuov, i poněvadž o tom císaře Karla Čtvrtého, slavné paměti, zlatá bulle a krále Vladislava, též slavné paměti, majestát i také revers od J. M. Kr. stavuom vydaný, kteréhož jest datum na hradě Pražském v středu po svatém Jiljí léta 1545, v sobě zřetedlně obsahují, kterak se toto království k dědicuom J. M. Kr. chovati má: i na tomto sme se všickni tři stavové snesli a toho při též zlaté bulli a majestátu i tudíž reversu J. M. Kr. zůstavuj em, tak aby se podle týchž bulle zlaté a majestátu i také reversu k dědicuom J. M. Kr. a nejinač zachováno bylo. Dále, což se mocnosti J. M. Kr. dotyce, kdež toho žádati ráčí, aby to J. M. Kr. ukázáno bylo, v čemby J. M. Kr. mocnost a vladařství záleželo: i J. M. Kr. ráčí míti moc a vrchnost nad tím nade vším, což k dobrému, užitečnému J. M. Kr. a J. M. dědicuom a nás všech obyvateluov tohoto královstvie a obecnímu dobrému jest, to říditi, působiti a spravovati potud, pokudž by řáduom, právuom, svobodám našim, privilejím, zřízením zemským na škodu a ublížení nebylo.
Item, jakož J. M. Kr. mezi jinými artikuly toho na stavy poddati, aby to dskami zapsáno bylo, ráčil, což se soudu o hrdlo a o čest dotýče, aby jeden každý toho vůli měl z těch věcí před osobu J. M. Kr. aneb před soud zemský obeslati neb pohnati: i poněvadž prvé zřízení zemské nové D. II. to v sobě tak obsahuje a zavírá, že z nářku cti každý toho vůli má před J. M. Kr. (kdyžby v zemi býti ráčil) obeslati neb pohnati aneb před soud zemský: protož se toho při témž zřízení zemském, jak v sobě obsahuje, zůstavuje; a což se hrdla dotýče, poněvadž jest to za předkuov J. M. Kr. slavné paměti bývalo i za J. M. Kr. také se dalo, že sou se měli vůli jedni druhé z hlavy před J. M. Kr. aneb před soud zemský poháněti neb obsílati, v to se také stavové J. M. Kr. nevkládají, ale při tom toho zůstavují, aby každý toho vůli měl před J. M. K. aneb před soud zemský poháněti neb obsílati, a J. M. Kr. jako pán náš, aby s úředníky a soudci zemskými a radami J. M. Kr. z soudu komorního, kteréž by J. M. Kr. toho času při sobě míti aneb obeslati ráčil z obyvateluov království Českého, jako i předkové J. M. tu při vedle pořádku zřízení zemského suditi mohl. řfež ráčil-liby J. M. Kr. prvé ven z tohoto království odjeti a v království nebýti, nežliby ta pře k slyšení a uvážení před J. M. přišla, aby ráčil J. M. Kr. tu při (ač jestliby neráčil J. M. Kr. k svému vlastnímu slyšení a vykonání toho sobě pozuostaviti) nejinám než na soud zemský k vykonání a rozsouzení poddati, poněvadž zřízení zemské císařem Karlem učiněné to v sobě zavírá, že každý nejinde než na svém právě o hlavu souzen býti má, totižto zeměnín na zemském, man na manském a měštěnín na městském právě. Než jestližeby se strany o mord smluvily, pokudž by se pokuty J. M. Kr. v zřízení zemském novém F. 15. vyměřené nedotýkalo, toho J. M. Kr. při tom zůstavovati ráčí.
Item, což se čeledi a drahot i též řemeslníkuov dotýče, aby stavové osoby z každého kraje, jednu z stavu panského a druhou z stavu rytířského, z Pražan i také z měst volili, ty aby s J. M. Kr. to vyhledávaly a nařídily, i také v předešlé o té věci poznamenání nahlídly, pokud a jakby nejslušněji býti mohlo; a když to tak nařídí a vykonají, to aby J. M. Kr. vuobec tisknouti dáti ráčil, čímby se jeden každý spraviti mohl. A tyto osoby z stavuov panského i rytířského i městského k tomu voleny sou: z kraje Plzeňského Jan mladší z Lobkovic na Tajně-Horšovském, krále J. M. a koruny České německých lén hajtman; Jiřík Kokořovec z Kokořova; Zikmund Stašek; - z kraje Litoměřického Jan starší z Valštejna na Újezdě; Jaroslav Beřkovský z Šebířova; Jan Kotva; - z kraje Podbrdského Jan mladší z Valštejna na Točníce; Václav Vratislav z Mitrovic; Jan Střelec; - z kraje Žateckého Šebestian z Vajtmile na Chomutově; Brykcí Šmuhař z Rochova; Mistr Mikuláš Černobýl; - z kraje Slánského Volf Bořita z Martinic na Okoři; Adam Ctinský ze Ctiněvsi; Jindřich Kramář; - z kraje Hradeckého Zdislav Zvířetický z Vartmberka na Smidařích; Jan starší Rodovský z Hustiřan; Jan Damašek; - z kraje Chrudimského Jan z Pernštejna na Helfenštajně; Bernhart Jestřebský z Rizmburka; Jan Korbář; - z kraje Kouřimského Adam z Říčan na Zásmucích; Jan Beneda z Nectín; Mikuláš Vraštík; - z kraje Pracheňského Heralt Kavka z Říčan na Štěkni; Vilém Přech z Čestic; Havel písař z Písku; - z kraje Vltavského Jan z Říčan na Kosově Hoře; Jan starší Kalenice z Kalenic; - z kraje Čáslavského Jindřich Firšic z Nabdína na Hamrštatu; Jan z Pašiněvsi na Krchlebích; Jan Váchů; - z kraje Bechyňského Albrecht z Gutnštejna na Žirovnici; Bohuslav Mitrovský z Nemysle; Mistr Kvirín z Budějovic; - z kraje Boleslavského Jan z Bibrštejna na Kosti; Jiřík Cetenský z Cetně; Pavel Nosek z Limburka; - z kraje Rakovnického: Jan z Kolovrat na Krakovci; Jan Šlovský z Šlovic; - z Pražan Jiřík Komedko z Rovin; mistr Tomáš z Javořice, z Starého města; - Jindřich Štraboch a Jan Lukeš písař z Nového města Pražského.
Item, což se toho artikule strany privilejí a svobod království tohoto dotýče, aby se ty skorigovaly a zregistrovaly i také svázaly, poněvadž slušné i spravedlivé jest, aby se to, což najdřív býti může, vyřídilo a vykonalo, a to konečně mezi tímto časem a svatým Martinem najprv příštím; stav panský volili sou ze sebe místo Arnošta Jilemnického Jana z Valštejna na Točnice, a z stavu rytířského místo Václava Žehušického Zikmunda Robmhapa z Suché a na Pacově. A když se to tak vyřídí, tehdy aby J. M. Kr. pod zemská pečetí jedny knihy s registry, druhé též s registry ke dskám zemským položeny a pečeťmi najvyšších pánuov ouředníkuov zemských z obojích stavuov zapečetěny byly, a třetí registra na Karlštejn do káply s originály i starými registry zase aby dovezeny a položeny byly. A poněvadž k tomu korigování, k registrování, též svázání, písařuov i tudíž, kdyžby dotčená privilegia na Karlštejn se vézti měla, zámečníci, formané se potřebovati budu, protož stavové poroučejí berníkuom, aby oni podle slusnosti na ty všecky potřeby z berně peníze vydávali, a což tak z berně vydadí, to aby při počtu ukázali.
Však stavové relací ke dskám zemským učiniti mají, aby purkrabí karlštejnskému psaní pod pečetí zemskú na jisté osoby učiněno bylo, aby on purkrabě karlštejnský ty privilegia s týmiž registry aneb kněhami s týmiž osobami z stavuov vyslanými do káply, tu, kdež prvé bývaly, schovali.
Item, na tomto sme se všickni tři stavové snesli a srovnali: poněvadž toho zprávu mají, žeby mezi obyvateli tohoto království nemalý počet berní předešlých zadržalých za nimi zůstati mělo, protož stavové berníkuom poroučeti ráčí, aby podle předešlých pokut k jednomu každému se zachovali a takových berní na týchž osobách bez odtahuov dobývali, kteréžkoli zadržány jsou, tak aby těch 12 set kop grošuov, kteréž sou na stavení a svrchkuov koupení na zámek Karlštajn i do dvoruov, prvním sněmem svolené a vypuojčené, zase oplaceny býti mohly; i také aby těm osobám, kteréž jsou z království Českého do Vratislavě vypraveny k soudu byly proti Fridrichovi knížeti lehnickému a stavuom knížetství Slezských, aby jich útraty jim zase z týchž berní navráceny a vyplněny byly.
Item, což se posudného, kteréž J. M. Kr. svoleno jest, aby J. M. Kr. dáváno od stavuov panského a rytířského bylo, dotýče: to aby předce J. M. Kr. beze vší překážky a zadržování do těch let, jakž předešle sněmem léta 1546 při času svatého Jakuba vyměřeno jest, vyplněno bylo; též i to, což jest zadržáno mezi tímto časem a svatým Václavem, konečně vejberčím od J. M. Kr. usazeným. I poněvadž J. M. Kr. na to pokutu, kdoby toho posudného nedal neb nedali, dvojnásob vyšší uložiti ráčil, při té pokutě J. M. Kr. se zuostavuje, tak že J. M. Kr. takového každého před sebe obeslati a té pokuty na něm sobě dobývati moci ráčí. Pakliby J. M. Kr. v zemi nebylo, tedy prokurátor J. M. Kr. bude moci toho každého obeslati před J. M. Kr. místodržícího, a týž místodržící má toho každého skutečně k tomu přidržeti, aby vydávali, a což tak z berně vydadí, to aby při počtu ukázali.
Však stavové relací ke dskám zemským učiniti mají, aby purkrabí karlštejnskému psaní pod pečetí zemskú na jisté osoby učiněno bylo, aby on purkrabě karlštejnský ty privilegia s týmiž registry aneb kněhami s týmiž osobami z stavuov vyslanými do káply, tu, kdež prvé bývaly, schovali.
Item, na tomto sme se všickni tři stavové snesli a srovnali: poněvadž toho zprávu mají, žeby mezi obyvateli tohoto království nemalý počet berní předešlých zadržalých za nimi zůstati mělo, protož stavové berníkuom poroučeti ráčí, aby podle předešlých pokut k jednomu každému se zachovali a takových berní na týchž osobách bez odtahuov dobývali, kteréžkoli zadržány jsou, tak aby těch 12 set kop grošuov, kteréž sou na stavení a svrchkuov koupení na zámek Karlštajn i do dvoruov, prvním sněmem svolené a vypuojčené, zase oplaceny býti mohly; i také aby těm osobám, kteréž jsou z království Českého do Vratislavě vypraveny k soudu byly proti Fridrichovi knížeti lehnickému a stavuom knížetství Slezských, aby jich útraty jim zase z týchž berní navráceny a vyplněny byly.
Item, což se posudného, kteréž J. M. Kr. svoleno jest, aby J. M. Kr. dáváno od stavuov panského a rytířského bylo, dotýče: to aby předce J. M. Kr. beze vší překážky a zadržování do těch let, jakž předešle sněmem léta 1546 při času svatého Jakuba vyměřeno jest, vyplněno bylo; též i to, což jest zadržáno mezi tímto časem a svatým Václavem, konečně vejberčím od J. M. Kr. usazeným. I poněvadž J. M. Kr. na to pokutu, kdoby toho posudného nedal neb nedali, dvojnásob vyšší uložiti ráčil, při té pokutě J. M. Kr. se zuostavuje, tak že J. M. Kr. takového každého před sebe obeslati a té pokuty na něm sobě dobývati moci ráčí. Pakliby J. M. Kr. v zemi nebylo, tedy prokurátor J. M. Kr. bude moci toho každého obeslati před J. M. Kr. místodržícího, a týž místodržící má toho každého skutečně k tomu přidržeti, aby tu pokutu dvojnásobní J. M. Kr. uloženou dal a vyplnil.
Item, což se toho artikule strany osob, které v soudu zemském sedají, dotýče, jestliže by se komu co ukrátilo neb ublížilo, buď skrze vešken soud neb obzvláštní osoby, aby sobě toho žádný ztěžovati ani žádného z toho viniti nesměl: i ten artikul aby při předešlém zřízení zemském o tom vyměřeném zuostal.
Item, na tomto sme se všickni tři stavové snesli a svolili: aby do desk zemských ta privilegia aneb majestáty zemské, kteréž sou prvé ve dskách byly, mezi tímto časem a soudem zemským svato-Jeronýmským zase vloženy a vepsány byly, tak aby ty osoby taková privilegia aneb majestáty zemské, kteréž při nich sednou, ke dskám zemským v tom času dodaly.
Jakož J. M. Kr.
[tento i následující odstavec vepsány jsou na prázdné k tomu ponechané místo do desk později, jakož viděti z drobňoučkého širšími řádky psaného písma] na žádost stavuov, kterouž jsou strany toho artikule, aby nad nálezem svým, který jest mezi stavy království Českého a knížetem Fridrichem lehnickým a syny jeho učiniti, milostivě ruku držeti, aby k svému vykonání přišel, ráčil, odpověď dávati ráčí, jestliže by týž kníže témuž nálezu J. M. Kr., jsúc od J. M. Kr. k tomu prvé napomenut, se protiviti, ač té naděje J. M. Kr. býti neráčí, a tomu dosti učiniti nechtěl, abychom J. M. Kr. v tom neopouštěli: i poněvadž J. M. Kr. i my v královstvie tomto nad nálezy J. M. Kr. a svými, aby ty pořádný a spravedlivý pruochod měly, jakž řád a právo obhajování ukazuje, nad tím ruku držeti ráčí a držíme, a tu vajpověď nahoře dotčenu mezi stavy království českého a knížetem Fridrichem lehnickým v knížetství Slezském v městě Vratislavi J. M. Kr. jest učiniti ráčil, a protož J. M. Kr. za to ještě prosíme, jestliže by se týž kněz Fridrich s syny svými tomu protiviti a témuž nálezu dosti učiniti nechtěl aneb jakákoli zanedbávali, aby J. M. Kr. předkem s mocí a komorú svú v Slezště i s stavy knížetství Slezských, jakž J. M. i ti stavové knížetství Slezských tu pokutu dvojnásobní J. M. Kr. uloženou dal a vyplnil.
Item, což se toho artikule strany osob, které v soudu zemském sedají, dotýče, jestliže by se komu co ukrátilo neb ublížilo, buď skrze vešken soud neb obzvláštní osoby, aby sobě toho žádný ztěžovati ani žádného z toho viniti nesměl: i ten artikul aby při předešlém zřízení zemském o tom vyměřeném zuostal.
Item, na tomto sme se všickni tři stavové snesli a svolili: aby do desk zemských ta privilegia aneb majestáty zemské, kteréž sou prvé ve dskách byly, mezi tímto časem a soudem zemským svato-Jeronýmským zase vloženy a vepsány byly, tak aby ty osoby taková privilegia aneb majestáty zemské, kteréž při nich sednou, ke dskám zemským v tom času dodaly.
Jakož J. M. Kr.
[tento i následující odstavec vepsány jsou na prázdné k tomu ponechané místo do desk později, jakož viděti z drobňoučkého širšími řádky psaného písma] na žádost stavuov, kterouž jsou strany toho artikule, aby nad nálezem svým, který jest mezi stavy království Českého a knížetem Fridrichem lehnickým a syny jeho učiniti, milostivě ruku držeti, aby k svému vykonání přišel, ráčil, odpověď dávati ráčí, jestliže by týž kníže témuž nálezu J. M. Kr., jsúc od J. M. Kr. k tomu prvé napomenut, se protiviti, ač té naděje J. M. Kr. býti neráčí, a tomu dosti učiniti nechtěl, abychom J. M. Kr. v tom neopouštěli: i poněvadž J. M. Kr. i my v královstvie tomto nad nálezy J. M. Kr. a svými, aby ty pořádný a spravedlivý pruochod měly, jakž řád a právo obhajování ukazuje, nad tím ruku držeti ráčí a držíme, a tu vajpověď nahoře dotčenu mezi stavy království českého a knížetem Fridrichem lehnickým v knížetství Slezském v městě Vratislavi J. M. Kr. jest učiniti ráčil, a protož J. M. Kr. za to ještě prosíme, jestliže by se týž kněz Fridrich s syny svými tomu protiviti a témuž nálezu dosti učiniti nechtěl aneb jakákoli zanedbávali, aby J. M. Kr. předkem s mocí a komorú svú v Slezště i s stavy knížetství Slezských, jakž J. M. i ti stavové knížetství Slezských s táž knížata lehnická dosti moci míti ráčí a mají, k tomu jeho kněze Fridricha a syny jeho, aby témuž nálezu dosti učinili, přivésti a přidržeti ráčil; a jestliže by pak další pomoci, mimo svrchu psanú, J. M. Kr. strany téhož knížete Fridricha lehnického a synuov jeho potřebí bylo, stavové královstvie českého, pokudž jim povinné bude, J. M. Kr. v tom opustiti nemíní a nechtí. Však za to J. M. Kr. prosíme, poněvadž se tu koruny královstvie Českého dotýče, aby J. M. Kr. k témuž podle nás pány Moravany i oboje Lužičany napomenouti a obeslati ráčil.
Item, což se pak mincí a zrna srovnání a stříže dotýče: poněvadž čas k tomu krátký jest, aby tímto sněmem to srovnáno a dostatečně vyhledáno a zpróbováno býti mohlo, na tomto sou se všickni tři stavové snesli a k tomu sme z stavu panského Šebestiána z Veitmile na Chomutově, Jeronýma Šlika z Holajče, hrábí z Pasaunu - a z stavu rytířského Jana Salavu z Lípy na Malešově, Jana Vrbíka z Tismic - a z stavu městského Petra Hlavsu z Liboslavě, Mikuláše Zlatníka, měštěnína Nového města Pražského, z Pražan a z stavu městského z sebe volili; kteréžto osoby při času svatého Jeronýma když se soud zemský najprvé držeti bude, sjeti se mají. A kdyžby od J. M. Kr. při tom času povoláni byli, aby se k J. M. Kr. najíti dali, a tu při J. M. strany zrna a stříže jednali, vezmouc k tomu probíře J. M. Kr. i také zemského i jiné z hor, kteříž tomu rozómějí; a což tak i nahoře dotčené osoby s J. M. Kr. aneb radami J. M. Kr., ač jestliže by J. M. sám na tom seděti neráčil, narovnají, to mají na soud zemský vznésti. A oč se s J. M. Kr. páni ouředníci a soudce zemští i také vejš dotčené osoby snesu neb srovnají, tak se má podle toho snesení a srovnání na to zrno a stříži mince v tomto království bíti, neb tímto sněmem stavové těm osobám a soudu zemskému moc a své povolení k tomu dávají.
Item, což se toho artikule, kdež se jedno zřízení s druhým potýká, dotyce: z stavuov panského k prvním osobám sněmem voleným ještě pět osob se přidává, totiž Volf starší Krajíř z Krajku na Nové Bystřici, najvyšší purkrabě pražský, Hendrych starší z Švamberka na Zvíkově, najvyšší sudí dvorský královstvie Českého, Jan Zajíc z Hazmburku na Budyni, najvyšší truksas královstvie českého, Jindřich Firšic z Nabdína na Hamrštatu, Jan z Říčan na Kosově Hoře; - z stavu rytířského Petr Chotek z Vojnína na Budenicích, krále J. M. prokurátor v královstvie Českém, Zikmund Údrcký z Oudrče, někdy králové J. M. slavné paměti úředník při dskách zemských, Petr Bechyně z Lažan na Pičíně, Albert Kapléř z Sulevic na Čížkovicích, Zikmund Robmhap z Suché na Pacově, Věněk Černín z Černína, Smil Hodějovský z Hodějova, Jan Jeníšek z Újezda; - z Pražan a z stavu městského tyto osoby sou toliko k těm artikuluom, kteréž by stavu jich náležely, voleny, Jiřík Komedko z Rovin, mistr Tomáš z Javořice, Duchek z Semechova, Starého města Pražského měšťané; Jindřich Štraboch, Jan Lukeš, písař radní Nového města Pražského, Zikmund Stašek z Plzně, mistr Kvirín z Budějovic. Kteréžto osoby při J. M. Kr., s jinými k tomu volenými osobami, aby moc měly zřízení zemská skorigovati a staré s novými v jedno zřízení uvésti a v jedny knihy vepsati, a pokudžby za potřebné i užitečné J. M. Kr. i tomuto království bylo, to aby nařídily, a potom vuobec na budoucím sněmu, čímby se lidé spraviti uměli, přečísti a tisknouti daly.
Item, J. M. Kr. za to prositi máme, aby nám revers dáti a nás v tom milostivě opatřiti ráčil, kteréž jsme předešle berně dávali, také posudné do čtyř let z piv vaření J. M. svolili: poněvadž sme to ne z povinnosti než z lásky a své dobré a svobodné vůle, jakožto pánu svému milostivému, učinili, aby nám to bez ujmy privilejím a svobodám našim bylo.
Item, také J. M. Kr. prositi máme, aby J. M. Kr. s osobami z stavův panského a rytířského, kteřížby dluhy aneb jiné spravedlivosti při J. M. Kr. spravedlivé měli, ráčil se milostivě smluviti a jim zaplatiti bez odtahuov rozkázati ráčil.
Item, jakož jest J. M. najjasnější arcikníže ä pán, pan Ferdinand, arcikníže rakouské, pán náš milostivý, k stavuom království tohoto o Jana Behmického, aby jemu úřad frzucharský nebo proběřství zemské dáno bylo, přimlúvati se ráčil: i na žádost J. M. arciknížete stavové k tomu svú vůli, aby mu ten úřad dán byl, dávají a při tom J. M. arciknížecí za to stavové prosí, což se mince dotýče, aby k J. M. Kr. podle nás stavuov přimluviti se ráčil, aby J. M. Kr. podle toho artikule, kterýž minci zapsán jest v sněmu léta 1545 v středu po sv. Třech králích, osoby k sobě voliti a ty mince zpróbovati, po čem by která podle průby brána býti měla proti hodnosti groše tolského, jakž týž artikul v sobě šíře obsahuje, a to všecko na místě podle téhož svolení sněmovního postaviti ráčil. A stříbra, která se zde v království českém dělají, těch aby ven z země voziti dopustiti a z nich jiné mince krom české dělati dáti neráčil, poněvadž jest to na znamenitú škodu a újmu všech obyvateluov království Českého, že se mince česká netepe, také proti svobodám našim, že se stříbro ven z země jinam k mincování podává. A též J. M. Are. všickni stavové prosíme, že se k J. M. Kr., pánu našemu milostivému, přimluviti ráčí pro dobré J. M. Kr. i tohoto královstvie, aby J. M. Kr. nám stavuom frystuňk do patnácti let bez výminek dáti a propůjčiti ráčil. A což se nižších kovuov, jako mědi, cínu, volova, železa a rtuti dotýče, poněvadž jest nám toho předešle J. M. Kr. bez výminek užívati dáti ráčil, tak jakž od starodávna toho jsme užívali, v to aby nám vkračováno nebylo
[odstavec tento jest mřežován].
Item, také sme se na tom všickni stavové snesli: což se ručnic dotýče, aby žádný z lidí sedlských, i také kteří by nebyli osedlí stavu městského buď z měst, městeček královských, panských, rytířských, po den svatého Václava dědice českého s nimi nechodili ani jezdili pod pokutou prvním sněmem, kterýž držán byl na hradě Pražském éta 1524, o lidech takových vyměřenou; než kteří by osedlí tak v těch městech, městečkách byli, ti mají míti listy a jistoty v královských městech od purkmistra a konšel, a v panských neb rytířských městech neb městečkách též listy a jistoty od pánův svých, že osedlý jest aneb jsou a že po živnosti a po potřebách svých toliko cestou s ručnicí a nejinam jde neb jede, míti mají; a to hned, aby zase po městech a městečkách provoláno bylo, aby se tím každý spraviti a těžkosti uvarovati mohl a mohli. Než co se osob stavu panského a rytířského i také služebníkuov a čeledínuov jich, kteréž by z nižších stavuov při sobě měli, dotýče, ten každý pán i rytířský člověk s týmiž služebníky svými týchž ručnic bez překážky po potřebách užívati mají a mohu, a v tento artikul se nepotahují.
Item, jakož J. M. Kr. mezi jinými artikuly ten jeden oznámiti a přečísti dáti ráčil, jak jest erbanuňk s knížetem Mauricem, kurfirštem saským [J. M. a domem saským obnoven]
[závorkou hranatou uzavřená slova jsou v deskách později přetržena a na místě jich in margine napsáno: "bratrem knížetem Augustem obnoven."]: pak poněvadž jsou předešlým sněmem stavové osoby k J. M. Kr. volili, které sou při J. M. Kr. byly, majíc moc tím předešlým sněmem sobě pod zemskú pečetí danů takový erbanuňk obnovily, protož toho stavové při tom sepsání a obnovení zuostavují, tak aby na časy nynější ibudoucí v tom trváno, zůstaveno a zachováno od království českého i od domu saského bylo. A poněvadž J. M. Kr. předkové, králové čeští, takové erbanuňky pečeťmi svými jsou stvrdívali, za to J. M. prosíme, aby týž tento nynější obnovený pečetí svou královskú stvrditi ráčil; a když J. M. kníže Mauric, kurfiršt saský, takový erbanuňk pod pečetí svú J. M. Kr. dáti ráčí, za to též J. M. Kr. prosíme, aby týž erbanuňk k privilejím na Karlštýn položiti a schovati dáti mezi jiná privilegia ráčil. A připiš téhož erbanuňku německy i česky do desk zemských aby vloženi byli, aby stavové království Českého aneb osoby k potřebám svým je mohli najíti a míti, i toho, kterýž knížeti Mauricovi vydán jest.
Item, jakož sou stavové království Českého před J. M. Kr. v Vratislavi s knížetem Fridrichem lehnickým soud měli strany toho sbratření a nápadu, kterýž jest týž kníže proti předešlým zápisuom předkuov jeho s J. M. kurfirštem brandenburským učinil: pak poněvadž již o to spravedlivým soudem J. M. Kr. konec máme, za to J. M. Kr. prosíme, aby téhož kněze Fridricha lehnického k tomu přidržeti a nad nálezem svým ruku svú milostivu královskú držeti ráčil, aby se témuž nálezu dosti stalo. A takové zápisy, kteréž sou se mezi J. M. kurfirštem brandenburským a týmž knížetem Fridrichem lehnickým staly, aby zkaženy a J. M. Kr. v moc dány byly. A tolikéž oč stavové království českého s stavy z knížetství Slezských strany stávání před J. M. Kr. a J. M. radami v království Českém činiti mají, poněvadž již i ta pře vyslyšána jest, za to J. M. Kr. prosíme, aby o to nám konec spravedlivý učiniti ráčil
[také tento odstavec jest v deskách mřežován].
Item, na tomto sme se všickni stavové snesli: což se statkuov dědičných i také zpráv a zápisuov podle vyzdvižení desk zase do desk kladení a vložení dotyce, jestliže jsou ještě kdo toho sobě nevykonali, tehdy ti neb ten, kdyžkoli svú potřebu toho uznají, bud! k týmž vkladuom obeslati aneb tak, jakž vyzdvižení desk ukazuje, sami sobě vložiti aby mohli.
Item, na tomto sou se také stavové snesli a svolili: aby lidé a obyvatelé tohoto království ze všech stavuov, dokud se tento sněm drží, od žádného a ještě od dokonání tohoto nynějšího sněmu v témdni pořád zběhlém zatýkáni nebyli. A jestliže jest kdo od kohožkoli zatčen, má ten zatykač zase tomu, kdož jest jej zatýkal, vrátiti, a on jej od něho přijíti jest povinovat, a ten zatýkající od koho jest za to požádán, aby tohoto neb onoho zatekl, má ten zatykač také zase od něho přijíti, než po vyjití toho času jeden každý bude se věděti k svému dlužníku jak zachovati.
Item, což se povalečuov a jiných loupežníkuov dotyce: o tom o všem, jakž jest předešlými sněmy a zřízeními zemskými vyměřeno, abychom se tak zachovali. A k tomu se toto přidává, aby hajtmané krajští v každém kraji každého čtvrt léta do míst podezřelých, kdež by naděje byla, že by ti lotři svá stanoviště mívali, rozkázali na jeden den v tom ve všem kraji na ně vpadnuti, aby vyzdvihováni a trestáni býti mohli. A kohož tak ti hajtmané krajští napomenu, aby lidem svým, oznámíc jim v která místa má vyslati, hned jim rozkázal, ten každý aby se v tom tak zachovati povinen byl. Což se pak chodcuov a pastýřuov, kteříž v tomto království nemalé ale veliké škody časuov předešlých i nyní skrze ohně jsou činívali a ještě posavad činí, dotýče, pak aby to zlé mohlo přetrženo býti, o tom jsme se všickni tři stavové svolili: aby v městech, městečkách, ve všech tak opatřeno bylo, kdež by koli takoví žebráci neb pastýři byli, ten pán, číž grunty jsou aneb pod kým by byli, o tom dostatečně poddaným svým, purkmistru, rychtáři neb konšeluom aby poručil, kdežby takoví žebráci byli, každého týhodne k nim přihlédati, aby se město od města, ves ode vsi po jarmarcích neb posvíceních netúlali než ve špitálích zůstali. A jestliže by který odšel, chtíc pod způsobem žebroty své lotrovství provozovati, po tom neb po takovém aby hned posláno bylo, ten aby vzat a skutečně trestán byl.
Item, také se stavové k J. Kr. M. přimlúvají: jestliže by kteří, jakž předešlým sněmem o tom svoleno jest, léna na statky manské od sudího dvorského nepřijali, aby jim J. M. Kr. toho milostivě, aby to ještě vykonati mohli až do roka pořád zběhlého, roku přidati ráčil.
Item, na tomto jsou se také stavové snesli, jakož jsou předešlým sněmem vůli svii k tomu dáti ráčili, aby Jan z Pernštajna na Helfnštajně některé statky své cizozemcuom prodati a zastaviti mohl, tak jakž to ten sněm plněji svědčí, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1546 v outerý po svatém Jakubu: i poněvadž J. M. kníže Arnošt utvrzený k arcibiskupství salcpurskému na stavích tohoto království žádati ráčí, aby za obyvatele království tohoto přijat byl a žeby od Jana z Pernštajna zbuoží Kladské vyplatiti chtěl, i stavové, aby do země a království Českého dotčené kníže Arnošt za obyvatele přijat byl, povolení své dávati ráčí, na ten způsob, jestliže by svrchu psané zboží Kladské od téhož Jana z Pernštajna vyplatil a neb se s ním o ně smluvil, však povinnost všecku, kteráž k tomuto království náleží, aby jakožto jiný obyvatel tohoto království učinil, a tak se při tom podle zřízení zemského o stavích i jinak učiněného zachoval.
Item, což se Jana jinak Puty z Bizmberka a z Švihová dotýče: podle J. M. Kr. komisí stavové jemu Janovi Putovi a Evě z Sudoměři, manželce jeho i rukojmím jich za ně, až do vánoc najprvé příštích roku před věřiteli jich, aby tím volněji své věci spraviti a jim věřiteluom právi býti mohli, přidávati ráčí.
Jakož jest Florian Griespek oc na J. M. Kr. při nynějším sněmu, kterýž byl držán na hradě Pražském ten úterý u vigilii svatého Bartoloměje léta tohoto, skrze suplikací svou, kterúžto suplikací J. M. Kr. stavům podati jest ráčil, vznesl, kterak na sněmu obecním, kterýž jest J. M. Kr. ten pondělí po provodní neděli léta tohoto 47 jminulého stavuom tohoto královstvie na hradě Pražském položiti byl ráčil, znamenitě a vysoce na své poctivosti od Viléma Křineckého a některých osob, kteří sou v tom s nimi snesení tehdáž byli, dotčen a nařčen, že by od některých privilejí zemských tomuto královstvie náležících pečeti odřezati a je zkaziti i sobě všecka privilegia přepisovati dáti měl, a jsa tím tak nařčen za tou příčinou beze všeho slyšení, když se jest na J. M. Kr. i na pořádné právo (jsa tak tehdáž od nich obviněn) volal, že jest přes to do vězení dán a odtud na neobyčejný a nenáležitý závazek vypuštěn, a potom z téhož závazku, postavivše se podle něho na čas jemu uložený, jako nevinný od nich zase jest propuštěn; kdež pak po témž propuštění z takového závazku, jakž předešle tak i nyní na tomto sněme k tomu jest se skrze touž suplikací i oustně zjevně přede všemi volal i poddával, chtěliliby jej kdožkoli, buď stavové neb která osoba z stavuov, z toho neb z čeho jiného přsd J. M. Kr. viniti, že teď stojí a jest hotov ze všeho i hned každému práv býti, tak jakž, táž suplikací a jeho zoustní podání o tom o všem plněji svědčí a v sobě zavírá: ale stavové aby to s jich volí býti mělo aneb příčina toho byli, co sou některé osoby tak mluvily a proti němu Florianovi Griespekovi před se braly, tomu sou odepřeli a J. M. Kr. i jemu Florianovi Griespekovi oznámili, že té těžkosti jeho jemu sou nepřáli a jej z čeho viniti nemají, jako toho, o kterémž jinač nevědí, než že jest se vždycky jako dobrému náleží choval, s tím doložením, že proti nim není, aby jeho J. Kr. M. neměl proti té nevinně na jeho poctivosti spravedlivě opatřiti; a k tomu ani jiný žádný z obzvláštních osob, aby jeho Floriana Griespeka z čeho toho viniti chtěl a mohl, jest se tu neohlásil.
Tu najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský, český etc král, J. M. jakožto král český, slyšíce suplikací svrchu psaného Floriana Giespeka i odpověď ode všech tří stavuov královstvie českého J. M. Kr. i jemu Florianovi Griespekovi danou, a toho všeho s pilností pováživše, takto jej Floriana Griespeka opatrovati ráčí: poněvadž on Florian Griespek po své poctivosti stál jest, každému hned, kdožby ho tak z čeho viniti chtěl, zjevně přede všemi na plném sněmu skrze svú suplikací i zoustně práv býti a odpovídati se poddávaje, a proti němu žádný se jest, aby ho z toho vejš dotčeného nářku a jiných věcí viniti chtěl a směl, neohlásil, nébrž stavové všickni se v tom ohlásili a zjevně J. M. Kr. i jemu Florianovi Griespekovi oznámili, že jest jich vuole při tom, což jsou tak některé osoby mluvily a proti němu předsevzaly, nikdá nebyla, nýbrž že jsou mu té těžkosti nepřáli a jej z ničehož viniti nemají, jako toho, o kterémž jinač nevědí, než že jest se vždycky, jako dobrému náleží, choval, a nad to, že proti nim není, aby jeho J. M. Kr. neměl jako nevinného na jeho poctivosti spravedlivě opatřiti; i z té příčiny jemu Florianovi Griespekovi takový nahoře dotčený nářek, tolikéž to jeho vězení, závazek i ta všecka slova, kteráž jest Vilém Křinecký od sebe i od jiných k němu mluvil, jeho cti a dobré pověsti k žádné ujmě a škodě nejsú a býti nemají nyní i na časy budoucí a věčné.