165. Druhé vznesení královské na sněm, podané dne 25 srpna 1547.
Z "Akt těch všech věcí" etc.
Druhé sněmovní vznešení pn témž sněmu obecním od J. M. K. učiněné léta 1547 ve čtvrtek po sv. Bartoloměji, apoštolu božím.
J. M. římský, uherský, český etc král etc, pán náš nejmilostivější, pochybovati neráčí, že stavové království tohoto českého v dobré paměti mají, kterak J. M. K. skrze chytré, lstivé a nevěrné obmysly někteří, kteříž jsou se nad svědomím, povinností a poctivostmi svými zapomenuli, se vší nevážností, nestydatě, negruntovně a bez viny J. M. Kr., jakž J. M. K. králem a pánem tohoto království býti ráčí, při stavích i obzvláštních osobách vykládali a za to ujímali a mezi lidi vtrušovali, jakoby J. M. K. proti svobodám, vejsadám a privilejím stavuov jednati, a dotčené stavy o ty připraviti a ty jim odjíti usilovati ráčil, s tím dalším a širším oznamováním, kterak stavové mnoho svobod, privilejí a obdarování mají, kterýchž skrze J. M. K. zřetedlné překážky užívati nemohou, nébrž o ně přijíti musejí. Což jest se všecko od nich proto obmýšlelo a dalo, že jsú se nadali, že mezi J. M. K. a stavy, jako J. M. K. věrnými poddanými, nevole, nesnáze, různice, nelibost a nepoddanost, skrze kterúž by J. M. K. k nemilosti se nachýliti mohl, vzbudí a vzdělají a tak tudy stavy proti J. M. K. zbouří, aby v tom ve všem svých poctivostí, dobrého a užitečného (neohledajíc se na J. M. K. a stavův tohoto království škody, těžkosti a záhuby) tím lépe nabýti a dosáhnouti mohli. Jakož pak poněkud se to z nedávno nyní minulých jednání nachází a z toho přišlo, že dosti dlouhý čas při sněmích obecných, kteříž se držívali, rozličné těžkosti povstaly a na,T. M. K. vznášeny bývaly, ale proto jest se to vždycky jinače (z Čehož pán Bůh buď pochválen) nacházelo, tak že J. M. K. nikdá nic neslušného ani proti stavuov svobodám a privilejím jednati neráčil; jakož se pak i nejednú udalo že J. M. K. toliko pro samé obecní potřeby sněmy držívati ráčil, aby všecko to, cožby stavuom a království tomuto k dobrému a užitečnému sloužilo a to cožby v jejich privilejích a svobodách se vyhledalo, aby při tom pokojně zuostati a užívati toho mohli, k tomu jest J. M. K., vždycky jsa milostivě naklonín, pomáhati a na tom býti ráčil, aby stavuov privilegia a svobody pořádně vyhledány a zregistrovány byly, aby J. M. K. i stavové o nich vědomost jmíti a ty zachovati mohli. I poněvadž J. M. K. prese všechnu J. M. milostivu vuoli a utrpení, kteréž J. M. dosti dlouhý čas v tom snášeti ráčil, tomu jest z nedávno minulého skutečného některých přečinění vyrozuměti a tolik shledati ráčil, že takové o J. M. K. dávané zprávy a ošklivení, jakoby J. M. K., jakž výš dotčeno, proti stavuov privilejím a svobodám jednal, a že někteří artikulové, kteří jsú měli na budúcím sněme obecním k vyřízení svému přijíti, proti stavuov privilejím a svobodám, také proti J. M. K. a J. M. dědicuom mocnosti, vrchnosti a duostojenství jednáni, rozjímáni i také sepsáni jsou, že žádného konce to míti nechce a všecko proto se děje, zdaliby mezi J. M. K. a stavy, jakž dotčeno, nevole a hádky zbuditi mohli: i pro uvarování toho, jsúc J. M. K. k stavuom milostí svú královskú nakloněn, a nikdá toho úmyslu ani vuole býti neráčil a posavad není, aby J. M. K. něco vědomě proti svobodám a privilejím stavuov před se bráti jměl, nébrž mnohem více naklonín býti ráčí, těch jim podle slušnosti, jakož se pak to tak i v skutku našlo, přičiniti nežli v najmenším ujímati a zužovati, jsa J. M. K. zase té milostivé k stavuom naděje, že oni toho, což svobody a privilegia jejich a čímž od předešlých císařuov a králuov i také od J. M. K. obdařeni nejsou, na se potahovati a sobě přivlastňovati nebudou, než že se v tom jako věrní poddaní zachovají a J. M. K. při jeho milosti, mocnosti a vrchnosti, tak jakž jsú toho předkové J. M. užívali a králi Ludvíkovi, slavné paměti, i také J. M. K. dáno a toho propůjčeno jest, zanechají a v tom žádné překážky činiti ani toho zjinačovati usilovati nebudou; protož J. M. K. nacházeti ráčí, že J. M. K. i také stavuov a království tohoto vysoce veliká potřeba toho káže, aby ti artikulové dokonale k svému vyřízení a k místu přivedeni býti mohli, aby opět časem svým těmi artikuly tak postranně sepsanými někdo hýbati nechtěli a tudy pozdvižení proti J. M. K. neučinili, a pod takovým přikrytým obmyslem jiných ctných a dobrých lidí v těžkost neuvozovali a ke škodě nepřipravovali.
I aby J. M. K. a J. M. dědicové a budoucí králové čeští s jedné a stavové království tohoto z strany druhé pro uvarování takových nesnází, kteréby skrze to povstaly, opatřeni býti mohli, protož J. M. K. takové těžké a J. M. K. dále netrpělivé a nesnesitedlné artikule stavuom oznamovati ráčí.
Předkem, což se těch zdělaných závazkuov dotýče, z kterýchž J. M. K. i tomuto království mnoho zlého povstalo a ještě větší zkázy a záhuby skrze to obávati jest se bylo potřebí: i poněvadž v tomto království za času krále Vladislava i krále Ludvíka, slavných pamětí, i za kralování J. M. K. žádných závazkuov od žádného jest se nedalo, než za času krále Jiřího, když jest království toto nepokoj mělo, tu jsú některé landfrydy aneb spuntování v krajích skrze některé obzvláštní osoby vzdělány; ale když jest král Vladislav J. M. za krále tohoto království volen byl, a hned) jakž jest králem zuostal, při nejprvnějším sněmu, kterýž za J. M. kralování držán byl, bylo jest svoleno, aby všeckny takové landfrydy aneb obzvláštní spuntování J. M. K. v moc dány byly. Jakož se pak to stalo, a ti jsú i zkaženi a do konce zrušeni a potom i zapovědíni, a nad tím ruka držána byla, tak že se žádný více v to dáti nesměl; až tepruv nyní od některých puovoduov se jest to stalo, k čemuž J. M. K. žádné příčiny dáti neráčil, nébrž kdyby J. M. K. po shoření desk zemských od stavuov za to se byl požádal, aby ti zápisové strany obhájení práva zase do desk zemských vloženi byli, nebylby tomu J. M. K. na odpor, tak jakž jesti v jiných věcech milostivě se ukazoval. Neb J. M. K. pamatujíc na svú přísahu, kterouž jest stavuom učiniti ráčil, a ta jest při J. M. neshořela, nébrž J. M. K. podle též přísahy vždycky nad právem ruku držeti a to obhajovati a k tomu skutečně pomáhati ráčil, aby se rovná spravedlivost a právo tak chudému jako bohatému udělovala, o čemž stavové, že jest se to tak dalo, vědomost mají. I poněvadž J. M. K. ten vklad do desk strany obhajování a dopomáhání práva udělati, a v tom i J. M. K. dědice a budoucí potomky zavázati ráčil, jizby J. M. K. nemohl toho déle trpěti ani snášeti, aby se kdo měl více o to pokoušeti, takové neb k těm podobné neobyčejné závazky a spuntování vzdělávati; a protož aby se žádný na budoucí časy o to nepokoušel, se sám v těžkost a záhubu neuvedl a jiných podle sebe k témuž nepřivedl a nepotáhl, jest J. M. K. milostivá žádost, aby strany všelijakých závazkuov vzdělávání aneb těch jednání tímto sněmem zapovědíno bylo: ktožby se bez vědomí a vuole J. M. K. a J. M. dědicuov a budoucích králuov českých toho dopustil aneb o to pokusil, ten každý aby čest, hrdlo i statek propadl a ztratil.
Druhé. Jakož jest jeden artikul strany soudu zemského, kterakby ten osazen býti jměl, tolikéž úřadové zemští a kterakby ti i také rady a měšťané v městech přísahy k úřadům a soudům činiti jměli, napraven a v tom dostaveno, aby J. M. K. dědicuom přísaha činěna nebyla, tak jakž ti artikulové slovem "A" poznamenaní v sobě obsahují: což zřetedlně proti J. M. K. vrchnosti a duostojenství jest, neb J. M. K. samému náleží s radou úředníkuov zemských a rad osoby do soudu zemského dosazovati, tolikéž i úřady zemské, a tak v tom stavuom žádných nařízení neb řádův činiti nenáleží, léčby J. M. K. sám co v tom z milosti změniti ráčil, v čemž J. M. K. nyní žádné potřeby neuznává; jakož pak J. M. K. až posavad tak se jest podle toho nařízení chovati a úřady (o čemž vědomé jest) hodnými osobami a ne cizozemci osazovati ráčil. A což se přísahy dotýče, aby ta J. M. K. dědicuom činěna nebyla: ješto jsou praví dědicové podle císaře Karla Čtvrtého zlaté bulle i také krále Vladislava slavné paměti privilegium a vejsady i podle J. M. K. reversu na to od stavuov přijatého. A tak tomu všemu naprotiv jsou tito artikulové proti J. M. K. vyhledáni a předsevzati.
Třetí. Jakož jest také jeden artikul udělán, na jaký zpuosob by J. M. K. sněmy obecní rozpisovati a sjezdy po krajích držeti a zavírati jměl: což jest proti J. M. K. mocnosti a starobylému pořádku; kdež ačkoli strany toho artikule poněkud na jminulém sněmu, který pro obecné dobré držán byl, jednání před se se bylo vzalo, ale mnohým jiným způsobem než tuto. Avšak jest J. M. K. stavům ty slušné příčiny ukázati ráčil, že jsou od takového sněmu rozpisování a sjezduov po krajích držení pustili a toho při J. M. K. mocnosti, jako tomu, kterémuž samému sněmy a sjezdy po krajích rozpisovati a pokládati náleží a sice všem jiným jest to zapovědíno, zanechali. Ale však přes to takovými artikuly chtěli jsou J. M. K. mocnosti s J. M. K. na sebe potáhnouti a sobě osobovati, jakož jsú pak i krajské sjezdy pokládali a na těch jednání jmívali a tolikéž sněmy i jiné sjezdy držívali, na ty se sjížděli a rozličná na nich jednání působili, jakž ten artikul slovem "C" znamenaný v sobě ukazuje.
Čtvrté. Jest také jeden artikul postaveť, aby každý, kromě proti království Českému, sloužiti mohl komužby chtěl, a J. M. K. v tom ani země k tomuto království příslušející vymíněni nejsou: ještoby tudy každý nad svou povinností a přísahou se zapomenouti musil, kdyby proti králi pánu svému sloužil podle znění toho artikule slovem "D" poznamenaného.
Páté. Jest také mezi jiným o tomto artikuli zmínka strany J. M. K. dědicuov, aby žádný z nich za živnosti J. M. K. nebyl korunován, tak jakž sněm, kterýž 1526 léta držán byl, obsahuje, aby ten artikul a sněm, ačkoli jest vymazán, zase do desk zemských vložen byl, jak ten artikul, slovem "E" poznamenaný zní: z čehož rozuměti, že J. M. K. dědice proti císaře Karla Čtvrtého zlaté bulli a krále Vladislava privilegium i také reversu, kterýž sou stavové od J. M. K. na to přijali a ten k jejich svobodám jest položen, královské koruny zbaviti i odjíti a proti stavuov svobodám a privilejím svobodné volení sobě přivlastniti chtěli. I poněvadž J. M. K., jakž toho výš dotčeno, vědomost míti ráčí, že některé osoby bez přestání s pilností to usilovaly, kterakby J. M. K. o J. M. mocnost, vrchnost a duostojenství a J. M. K. dědice o korunu připraviti a raději jinému připojiti chtěly: to jest se proti stavuov svobodám a privilejím předsevzalo, čehož se J. M. K. nenadal, aby se kdo toho proti J. M. dopustiti směl, ješto J. M. K. z povinnosti, kterúž J. M. sobě sám, dědicům J. M. budoucím králuom českým zavázán jest, pominouti nemůže, než aby J. M. K. sebe sám a J. M. K. dědice a budoucí krále tak v tom ochrániti a opatřiti ráčil, aby proti J. M. K. dědicuom J. M. a budoucím králuom toho více před se bráno ne bylo a také aby dalších nevolí mezi J. M. K. a stavy nepovstalo, ještoby J. M. K. toho žádnému dopouštěti a snášeti nemohl, kterýžby v J. M. mocnost, vrchnost a duostojenství sáhati, proti tomu jednati a to zužovati a s J. M. na jiné neb na sebe sám potahovati a toho užívati chtěl. Nébrž J. M. K. na tom býti ráčí, osobou svou J. M. dědice a budoucí krále při J. M. K. mocnosti, vrchnosti a duostojenství i vladařství, tak jakž jsou toho J. M. K. předkové, císařové a králové, slavné paměti, užívali, a J. M. K. táž mocnost od stavuov tak dobře jako králi Ludvíkovi J. M. dána jest, zachovati, nad tím ruku držeti; neb jest žádný z předkuov J. M. té a takové mocnosti a vladařství z J. M. rukou stavuom nedávali, kromě což jest král Vladislav, slavné paměti, do vuole své soudu zemskému, jakž to privilegium svědčí, pustiti ráčil: avšak jest již ten čas pominul, a králi Ludvíkovi i také J. M. K. na sněmu obecním, jakž dotčeno, ta svoboda a mocnost puštěna, aby J. M. K. mocným králem a vladařem, tak jakž i předkové J. M. činili, býti a žádnému J. M. K. sobě na mocnost a vrchnost královskou vkračovati a sáhati nedal. I z těch a takových i jiných mnohých uznalých příčin J. M. K. stavuov milostivě žádati ráčí, aby na nynějším sněmu zase do desk, neohlédaje se na to, že jest se prvé stalo, vložiti dali: aby J. M. K. i J. M. dědicové a budoucí králové vší mocnosti, vrchnosti a duostojenství královského, tak jakž jsou předkové J. M., císařové a králové čeští, jměli, také beze vší překážky užívati ráčil, a jestliže by kdo proti J. M. K., dědicuom J. M. a budoucím králuom mocnosti, vrchnosti, duostojenství a vladařství královskému činiti, proti tomu jednati, v to sahati aneb s J. M. to na jiné aneb sám na se potahovati chtěl, aby ten neb ti čest, hrdlo i statek podle výpovědi, kteréž J. M. předkové a zvláště král Jiří vzdělali, propadl, a aby stavové i jeden každý podle J. M. K. pod ztracením hrdla a statku svého státi, J. M. K. pomočen býti a J. M. neopouštěti povinovat byl, aby taková nevěra a neposlušnost i nepoddanost, kterýž by tak proti J. M., jakž dotčeno, jednal, trestána byla. A k tomu aby také po dnešní den žádný více toho se nedopouštěl, něco mluviti a jednati strany toho artikule, jakž svrchu dotčeno, totiž co se dotýče dosazování osob do soudu zemského i také úřadův zemských, tolikéž přísahy, kteráž těchto časuov J. M. K. a J. M. dědicuom udělána bude, aby to jinače, než jakž to v J. M. moci jest a nařízení, kteréž se stalo, v sobě obsahuje, se držeti a zachovávati jmělo, tolikéž aby ten sněmovní artikul, kterýž léta 1526 v pondělí po sv. Františku po porážce a sjítí z tohoto světa krále Ludvíka držán a zavřen byl, strany J. M. K. dědicuov, aby ti za živnosti J. M. K. korunováni neměli býti, ješto by tudy, kdyžby J. M. K. z tohoto světa povolán byl, svobodné volení jmíti chtěli, poněvadž ten artikul ode všech stavuov z desk vymazán jest, zase do desk vložiti se měl, aneb žeby J. M. K. dědicové praví dědici neměli býti, a také jestliže by kdo o to se pokusiti chtěl aneb pokusil, sněmy neb sjezdy po krajích pokládati, na kterýchžby J. M. K. a stavuov potřeby se jednati měly, aneb aby někdo se proti J. M. K. v službu dával, aneb jiné artikule, kteřížby proti J. M. K. vrchnosti, mocnosti a duostojenství byli, před se bral a při lidech o to usiloval, aby ten každý neb ti, kteřížby v tom přesvědčeni a shledáni byli, čest, hrdlo i statek svůj propadli. Než což svobody stavuov království tohoto v sobě zavírají a nač se vztahují, o to, J. M. K. každému, aby se svobodně přimlouvati mohl, dopouští; J. M. K. jest do stavuov té milostivé víry a naděje, že stavové sami to při sobě za slušné uznají a toho se učiniti vzdalovati nebudou, tak aby mezi J. M. K., dědici J. M. a budoucími potomky a stavy nevole a nesnáze nepovstaly, a J. M. K. i stavové skrze to k těžkostem nepřišli, nébrž pokojně při tom zůstali a v tom setrvali, poněvadž J. M. K. neráčí býti a není té vuole a toho úmyslu, aby J. M. K. v tom, což v sobě svobody a privilegia stavuov obsahují, jednati jměl, nébrž ráčí na tom býti, aby to všecko milostivě stavuom zdržel a při tom je skutečně zachoval, neb J. M. K. i toho učiniti podle J. M. K. přísahy povinovat býti ráčí, a J. M. K. nemíní a nechce stavuom toho, což jim náleží, odjímati. Tolikéž J. M. K. k nim stavuom se nadíti ráčí, že se k J. M. K. v tom tak zachovají.
Také J. M. K. tomu srozuměti ráčil, že někteří z stavuov o to mezi sebou rozmlouvají, jakoby nevěděli, jaká J. M. K. mocnost, vrchnost a vladařství královské náleží, že jsou takovými svobodami a privileji obdařeni, žeby k J. M. K. toliko v některých artikulích poslušnost a poddanost zachovati povinni byli: protož J. M. K. stavuov žádati ráčí, aby J. M. K. to ukázali a ty artikule předložili, v čemžby J. M. K. mocnost a královské vladařství proti jich svobodám býti jmělo; neb J. M. K. nic toho, cožby proti jich svobodám a privilejím bylo, vědomě jednati a před se bráti neráčil a nemíní, jsouc zase k stavuom J. M. K. té milostivé naděje, že J. M. K. toho, což jim stavuom nenáleží, odjímati a na sebe potahovati nebudou.
Dále jest také J. M. K. i tomu srozuměti ráčil z těch artikuluov sepsaných, kterak někteří bez přestání o to usilují, chtíc, aby od J. M. K. soudu dvorského a komorního odvolání a apellací před soud zemský šla: což jest J. M. K. s podivením i nemálo obtížné, poněvadž za předkuov J. M. K., císařův a králův, i také za kralování J. M. K. toho se nedalo ani nedopouštělo, tak jakž se to v císaře Karla privilejích nachází, že ti soudové J. M. vlastní jsou a apellací že před J. M. K. jíti má. Avšak aby napotom mezi J. M. K. a stavy i obzvláštními osobami z nevědomí nevolí neb různic nepovstalo, ráčí J. M. K. na tom býti, aby to při tomto nynějším sněmu opatřeno a do desk zemských zapsáno bylo, aby žádná apellací a odvolání od soudu dvorského a komorního před žádný soud nešlo, toliko před J. M. K. osobu, J. M. dědice a budúcí krále české. K tomu také, že J. M. K. sobě a J. M. dědicuom a budoucím králuom tuto mocnost a vrchnost pozůstavovati ráčí, aby o všelijaké věci, kromě dědictví, kteréž toliko před soudem zemským k soudu a k slyšení náleží, podle nařízení krále Vladislava udělaného, kteréž jsou stavové skrze urozeného někdy Jana z Šelnberka, ty časy nejvyššího kancléře království Českého, a Petra z Sulevic podle znění přípisu příležícího zapsati dali, před J. M. K. obsíláno a poháněno bylo.
A kdež také J. M. K. mezi těmi sepsanými artikuli tomu srozuměti ráčil, že strany osob, které v soudu zemském sedají, jestliže by se komu ukrátilo a ublížilo, buď skrze všecken soud neb obzvláštní osoby, aby sobě toho žádný ztěžovati ani žádného z toho viniti nesměl, proto že na to veliké pokuty a trestání jsou uloženy, nemalé těžkosti lidé nad tím nesou: i jestliže se stavové o to snesou, aby té pokuty a toho trestání umenšeno a ten artikul, jakž jest postaven, tak zuostal, tedy J. M. K. také k tomu povolovati ráčí, aby sobě žádný strany ukrácení ničehož ztěžovati ne mohl, neb J. M. K. z milosti a rád k tomu pomáhati a nad tím ruku držeti ráčí, aby chudému jako bohatému spravedlnosti se udělovalo a žádnému se neukrátilo a neublížilo, nébrž rovnost v tom zachována byla.
A jakož J. M. K. od některých posudní svolené, tak že J. M. K. se nedává, zastaveno jest: nad čímž J. M. K. slušně těžkost nésti ráčí, protož J. M. K. stavuov milostivě žádá, aby na nynějším sněmu tak to opatřili, aby dotčené posudní J. M. K. podle předešlého svolení pod pokutou dáváno a zpravováno bylo.
A kdež také při jminulém sněmu obecním, kterýž léta 46 jminulého držán byl, podle snesení a moci od stavuov pod zemskou pečetí dané, dědičné smlouvy totiž erbajnuňky s knížetem Mauricem, nynějším kurfirštem saským, obnoveny jsou: i aby mezi J. M. K. a týmž kurfirštem i také stavy nevole, těžkosti, nesnáze aneb nějaké hadruňky nepovstaly, neb J. M. K. nacházeti ráčí, že J. M. K. a stavuom i obyvateluom tohoto království nemálo na takových dědičných smlúvách záleží, poněvadž jedna země druhé tak blízko příleží, aby tudy všeliké dobré přátelství a sousedství zachováno bylo, a dotčené dědičné smlouvy v některých artikulích napraveny jsou, aby tudy poddaní s obou stran k slušnému a spěšnému soudu a k konci přicházeli a zlí lidé a odpovědníci, kteří předešle všelijaké pohodlí v zemích kurfirštových jmívali, zdviženi byli, jakž stavové tomu všemu z těch dědičných smluv vyrozumějí; i jest J. M. K. milostivá žádost, aby stavové ty dědičné smlouvy, ačkoli prvé se stalo, pro lepší bezpečnost utvrdili a pečeť zemskou přivěsiti a přitisknouti dali.
Což se pak privilejí a svobod království tohoto dotyce, poněvadž jsú, jakž J. M. Kr. zprávu jmíti ráčí, již zregistrovány: snáší se při J. M. Kr. zvláštní potřeba toho býti, aby stavové těm osobám, které předešle k tomu řízeny byly, a na místo Arnošta Jilemnického a Václava Žehušického jiné volili a o tom poručili, aby hned po zavření sněmu tohoto originály s registry přečetly a skorigovaly, a J. M. Kr. jedny registra pod pečetí zemskou a těch osob ruky podepsáním vydaly, a druhé registra k dskám zemským a třetí, totiž originály na Karlštejn dovezeny, schovány a opatřeny byly.
A jakož také rozličné řeči mezi stavy od některých se daly, jakoby snad koruna a jiné klenoty na Karlštejně nebyly, nébrž odtud vzaty jsou, a protož aby takové podezření a domýšlení z lidí vyňato bylo a nepravda na zjevo přišla, žádá J. M. Kr. aby stavové osoby k tomu zřídili a na Karlštejn vypravily, aby to všecko shlédly a stavuom toho zprávu dali.
Také jsou stavové na sněmu jminulém léta 1546 osoby volili, aby podle J. M. Kr. staré i nové zřízení jedno proti druhému přehledly, a jestliže by se jedno s druhým potýkalo, aby srovnáno bylo: i poněvadž strany předešlých válečných běhuov a jednání J. M. Kr. nemohl jest těch osob obeslati a toho na konci postaviti, avšak aby se to tím dříve vykonati mohlo, jest J. M. Kr. milostivá žádost, aby stavové ještě k prvnějším osobám více jich volili a zřídili a jim moc dali, aby podle J. M. Kr. bez zase nazpátek a na sněm vznášeni mohly to vyhledati, jednati a zavříti; a k tomu jestliže by kteří potřební artikulové se našli, na kterýchž by stavuom náleželo, aby každému spravedlnosti se udělovalo, a kdež předešle někteří potřební artikulové sepsáni jsou, aby to také podle J. M. Kr. moc učiniti jměly. A což tak jednomyslně zavříno a vyhlášeno bude, aby to od každého držáno a zachováno bylo, tak jakž jest se to při vyzdvižení a vzdělání nového zřízení zemského stalo, a J. M. Kr. na tom býti ráčí, aby J. M. ty osoby což nejspíš možné bude obeslati a to k vyřízení před se vzíti ráčil.
J. M. Kr. také v milostivé paměti míti ráčí, že jsú stavové častokrát na předešlých sněmích obecních strany neřáduo čeledi i také o drahotu při řemeslnících v městech, tolikéž i o lidi zběhlé i v jiných artikulích, kteří k vyzdvižení dobrého řádu slouží, vysoce sobě ztěžovali, s tím doložením, že těm, kteří hospodářstvím se živiti musí i také obecnímu lidu všecka jeho živnost na tom záleží, kdež pak nejedno jednání o to předsevzato bylo, ale proto strany některých hyndruňkuov a nesnází, a zvláště pak měst a cechův, ač J. M. Kr. bylby rád to k vyřízení přivedl, nic užitečného jednáno a nařízeno býti nemohlo. I poněvadž J. M. Kr. nachází a uznává, že obyvateluom království tohoto na dobrém řádu mnoho záleží a že to k zvelebení země slouží a také že J. M. Kr. i to náleží, aby v to milostivě nahlédnouti a opatřiti ráčil, aby žádný mimo spravedlivé a slušné obtěžován, a chudí hospodáři a lid obecní, kterýž se pracně svým hospodářstvím živiti musí, dokonale potlačeni a souženi nebyli: i z těch příčin J. M. Kr. milostivě se stavuom v to poddávati ráčí, poněvadž J. M. Kr. měst svých jako komory J. M. mocen býti ráčí, kteříž jsou se předešle pro některých osob užitky o to zasadili, aby stavové v těch věcech a potřebách některé artikule sepsali a J. M. Kr. podali, a J. M. Kr. uznajíc za slušné, ráčí k tomu pomáhati i to na, místě postaviti; pakliby stavuom obtížné bylo, strany spisování těch prodloužených artikuluov čekati, aby stavové osoby volili a jim moc dali, kteréžby to podle J. M. Kr. jednati a zavírati pomohly, neb J. M. Kr. té milostivé a otcovské vuole a úmyslu k stavuom býti ráčí, aby J. M. Kr. všecko to, cožby týmž stavuom a obyvateluom i království tomuto k dobrému a užitečnému, k vyzdvižení a k zvelebení sloužilo, podle vší náležitosti toho jednati a zavírati pomáhal a milostivě nad tím ruku držel. A majíli stavové které artikule více, kteřížby jim a království tomuto k dobrému a užitečnému byli, o těch aby J. M. Kr. oznámili, a J. M. Kr. v těch artikulích milostivé a slušné jednání předsevzíti ráčí, tak že stavové v tom J. M. Kr. milostivou a otcovskou vuoli a náchylnost v skutku seznati a shledati mají.
O soudu zemském.
A. Item, poněvadž na najvyšších ouřednících a na soudu zemském nám obyvateluom všeho království českého najvíce záleží, protož soudzemský aby osobami z stavu panského a rytířského rozumnými, hodnými a všelijak na poctivostech dobře zachovalými tím zpuosobem, jakž níže poznamenáno jest, osazován býval: aby J. M. Kr., kdyžby koli podle předešlého obdarování a od J. M. krále Vladislava slavné paměti o tom vyměření soud zemský osaditi ráčil, psaní hned do jednoho každého kraje v království Českém učiniti a od obyvateluov téhož kraje toho požádati ráčil, aby J. M. od týchž krajanův některý počet osob z stavu panského a rytířského zejména v listu od nich zavřeném poznamenaný odeslán byl; z kteréhožto počtu osob tak zejména poznamenaných k osazení soudu zemského osoby jisté a to při najmenším z jednoho každého kraje dvě voliti a těmi a tak z krajuov poznamenanými zejména osobami soud zemský toliko J. M. Kr. aby osaditi a osazovati ráčil. A tak, buď že by potom ty osoby od krajuov tak volené a od J. M. Kr. k soudu zemskému potažené jedna anebo dvě zemřely, anebo z příčin nedostatkuov zdraví svého a jiných slušných připadností od soudu zemského odpuštění vzíti chtěl aneb vzaly: tehdy vždycky na budoucí časy tím pořádkem aby k tomu od J. M. Kr. zase nastupováno bývalo, a z počtu těch toliko osob od toho kraje, jakby toho potřeba ukazovala, J. M. Kr. podaných, aby se takové osob volení a soudu zemského vysazování dalo, poněvadž najlépe lidé po krajích sebe i svého obcování povědomí sou. A též, jestliže by osoba která z ouředníkuov zemských umřela aneb od ouřadu svého odpuštění vzala, neb také z hodných příčin ssazena byla: tehdy na sněmu hned budoucím aby čtyry osoby od stavuov hodné voleny byly, z těch pak J. M. Kr. na takový úřad zemský osobu jednu voliti a toho úřadu té osobě, kteráž by se J. M. dobře líbila, aby podati ráčil. Ty pak osoby, kteréž by tak k soudu zemskému potažené byly, pro vážnost toho soudu zemského, oděvu poctivého a obdloužného aby užívaly a všelijakých nevážných a nenáležitých krojuov a věcí se vystříhaly a varovaly. A jestliže by jakáž pak koli pře mezi J. M. Kr. a obyvatelem kterým království tohoto českého z stavu panského a rytířského aneb osobou a osobami, aneb kterým městem a obcí z stavu městského vznikla: tehdy k slyšení a k rozsuzování té k žádným jiným postranním souduom, ani také k radám od J. M. Kr. aby potahováni nebývali, poněvadž z jiných všech soudův na soud zemský jednomu každému svobodná apellací propuojčena býti má. Než což se Pražan a jiných měst království českého dotejče, ti se strany souduov i jiných svých spravedlností při právu, privilegiích, svobodách a starobylém zpuosobu i pořádku svém zuostavují.
Item, přísaha od J. M. Kr., kteráž úředníkuom zemským, soudcím jiným neb konšeluom stavu městského a tak jiným některým zprávcuom koruny této se dávala a dává, kdež touž přísahu činíce zavazují se v ní J. M. Kr. dědicuom: i ta, poněvadž jest proti majestátu císaře Friedricha, slavné paměti, J. M. Kr. praděda, i také na znamenitú ujmu svobody volení nového krále, protož táž přísaha takto napravena býti má:
Přísahám pánu Bohu všemohoucímu, že jsa v tomto úřadu, k němuž povolán jsem, předkem k najjasnějšímu knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, králi českému a pánu mému milostivému, pánuom, rytířstvu, Pražanuom, městuom i vší obci království českého, k bohatému i k chudému spravedlivě se chovati, pravdu velebiti a křivdu tupiti a to, což by ke cti a chvále boží bylo, s pomocí pána Boha všelijak obmejšleti, i také k tomu, pokudž by J. M. Kr., jakožto krále českého a nač povinnost a náležitost se vztahovala, upřímně se přimlouvati a nic toho nemám obmejšleti neb raditi, což by [proti] privilegiím, právuom, svobodám a zřízení království Českého bylo, nébrž při spravedlivostech lidských s pomocí boží stoje, žádných daruov zjevně ani tajně od žádného nebrati ani na blízkost krve, ani na žádnou jinou vymyšlenou věc nemám se ohledati, než v tomto úřadu mém, bez přijímání všelijakých osob mám se ve všem spravedlivě zachovati. Toho mi rač dopomáhati pán Buoh z milosti své svaté svou všemohúcí mocí. Amen.
O sněmích.
C. Item, kdyžby koli J. M. Kr. sněm obeslati ráčil, tehdy aby J. M. do listuov, kterýmiž by sněm obeslati ráčil, všecky ty artikule, o něž by se sněmovati mělo, výslovně a srozumitelně v světlých slovích vepsati rozkázati poručiti ráčil, tak aby zřejmé a patrné bylo, oč by se na sněmu jednati mělo, a to pro všecky stavy království tohoto, a aby každý kraj, sjedouce se prvé, potom osoby z počtu svého vyslati a sami osobně na týž sněm jeti mohli. A J. M. Kr. aby sněmy, kdyžby koli slušná potřeba nastávala, časně pokládati ráčil. A ten list neb listové, jimiž by sněm rozpisovati ráčil, aby jednomu z hajtmanuov každého kraje najprv jeden poslán byl, a týž hajtman hned při tom listu J. M. Kr. aby také krajanuom svým psal a den jim, kdy by se v městě krajském tu, kdež se od starodávna krajové sjíždějí, sjeti měli, oznámil. Však podle toho aby také stavové moc měli na témž sněmu, což by uznali potřebného obecního dobrého, jednati a zavírati, a to aby jim zastříno nebylo.
Item, kdyžby kolivěk sněm obecní zavřín býti měl a stavové tohoto království o jisté artikule že by se snesli, a úředníci neb soudce zemští i jiní že by se od nich dělili a s stavy se nesnášeli, tehdy předce aby k svému zavření sněm přišel, a osoby z stavuov panského, rytířského, z Pražan, tolikéž i z jiných měst relací a přiznání aby učinili. Tehdy menší úředníci budou povinni takovou relací i ten sněm ve dsky zemské beze vší odpornosti vložiti; kterýžto sněm budou povinni také všickni sobě držeti.
D. Item, poněvadž od starodávna toto království i obyvatelé v něm všelikého stavu na to svobodu mají, že sou mohli a mohou sloužiti, kde by se jim zdálo a vědělo i také líbilo, komužkoli, než proti království Českému žádný v žádné služby se nevydávej pod uvarováním pokuty na to zřízením zemským vyměřené; a to zase abychom sobě dskami obnovili podle předešlých svobod.
E. Také na tom snesení a stvrzení vší země království tohoto českého jest, dokudž by král český živ byl nynější neb budoucí, že žádného syna J. M. na království korunovati, tak jakž o tom svoleno jest na sněmu, kterýž držán byl léta 1526, nemáme. I jestliže jest to z vuole vší obce zrušeno obecním sněmem, tomu rádi vyrozuměti chceme, aneb jestli zrušeno skrze osobu neb některé osoby, tomu místa nedáváme; nébrž při tom sněmu vejš dotčeném zachováni býti chceme a ten sněm, ač neníli, aby hned ve dsky včele vložen byl, tolikéž i přísaha J. M. Kr.