Z "Akt těch všech věcí" etc.

1. Léta 1547 v středu po sv. Arnolfu, jinak po rozeslání svatých apoštoluov (20 července) když jest Vilém Křinecký z Ronowa, jednou, druhé i třetí volán jsa, aby se ohlásil, nestál i tu obeslání J. M. K. nan vyšlé jest přečteno.

Ferdinand etc. Urozenému Vilémovi Křineckému z Ronowa na Libři, věrnému našemu milému. Urozený věrný náš milý!

Jakož jest nám nejednou vuobec ale také skrze mnohé jisté a časté zprávy o tobě předkládáno a oznamováno, když jsme jminulého času, tu sobotu po panně Marii hromničné, totiž pátý den měsíce února léta tohoto tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého z hradu našeho Pražského, tím oumyslem a vuolí, chtíc nám a království našemu Českému užitek a mnoho dobrého přivésti, vyjeli a osvícenému Mauricímu, knížeti saskému, lantkrabí durynskému a markrabí míšeňskému, svaté římské říše arcimaršálku a kurfirštu, ujci našemu milému, proti Hanušovi Fridrichovi, někdejšímu kurfirštu saskému, od J. M. C, pána a bratra našeho najmilejšího, a svaté říše vyhlášenému a do achtu danému a našemu i království Českého zjevně vědomému nepříteli a škuodci, pomoc učiniti a J. L. neopouštěti i také království, země a poddané naše od dalšího nebezpečenství a škod uvarovati, že si ty spolu s městy našimi Pražskými a s některými jinými osobami z království našeho českého zapověděné a svévolné schuoze v městě našem Pražském v Veliké kolleji i na jiných místech míval a držíval; a z toho přišlo, že se z takové schuoze na den svatého Valentina čtrnáctého dne měsíce února jminulého, spolu s některými v neobyčejný závazek dal, se zapsal a společně zavázal, jeden druhému, proti komuž by pak koli bylo, sobě pomáhati a se neopouštěti etc.

A neohlédaje se na to, že sjezduov a sněmuov pokládání a rozpisování nám samému, jakožto králi v království českém, náleží a žádnému jinému, však si proto ty s některými jinými zápisníky a řediteli, bez nás krále a pána svého vědomí a povolení, svévolně sněm sobě v Praze o středo-postí jminulém položil a teu přes přikázání a zá-pověd naši, kterouž jsme tobě i jiným některým spolutovaryšóm tvým z příčin hodných učinili, držel; a nešetříc toho, že sme tobě i jiným sněm jmenovati a ten v pondělí po provodní neděli jminulé položiti ráčili, předce si zoumysla a svévolně sněmoval, puosobil, artikule před se bral, jednal, zavíral a některé věci na díle i vykonal, což nám k nemalé újmě a zlehčení duostojenství, mocnosti a spravedlivosti naší královské k zoužení jest se od tebe stalo. A nemajíc na tom dosti, ještě si osoby obzvláštní v takových neslušných a neobyčejných jejich předsevzetí, k spravování a řízení podle sebe i podle některých jiných potáhl a všeho si se tak podjal a to na sebe potahovati směl, jako by království našeho Českého všickni tři stavové zouplna pospolu souc shromážděni na pořádném sněmu o to společně jednali. A tak s naším a království Českého zjevným nepřítelem Hanušem Fridrichem, někdejším kurfirštem saským, v psaní a poselství si se dával, o tom nám nic neoznámivše, jeho listy si přijímal a jemu zase odpisoval i smlouvy a dědičné erbainuňky s ním, bez nás a vuole naší, působiti chtěl; nepamatujíc, že si jeho jminulého léta 47 z jednostajného snesení na sněmu obecním z hodných příčin za to uznal a uvážiti pomohl, že skrze uvázání kláštera Dobroluckého proti nám a koruně České smlouvy dědičné, totiž erbainuňk zrušil a z těch příčin si jemu pod pečetí zemskou psaní a napomenutí s jinými učiniti pomáhal, aby od svého předsevzetí pustil a proti starým erbainuňkóm toho zanechal a klášter Do-broluk nám a království Českému zase navrátil, s tou ohradou, že ty nás, krále a pána svého, opustiti nemuožeš, jakož pak to psaní jemu jest po jisté osobě přísežné posláno a dodáno. A k tomu si i pod zemskou pečetí některým osobám, voleným sněmem, moc dal podle nás s svrchu jmenovaným knížetem Mauricem, kurfirštem saským, erbainuňk a dědičné smlouvy obnoviti a nic nebylo poručeno, někdejšího kurfiršta Hanuše Fridricha strany jeho jednati aneb v ten erbainuňk pojíti. A když si se opověděl, že nás proti němu neopustíš, k tomu jsi pomoc svou a lidi proti témuž Hanušovi Fridrichovi a pomocníkuom jeho vypravil; ale tuto proti tomu zoumyslně a svévolně v jiné se davše, s často psaným nepřítelem naším a království českého srozumění si měl a že jeho podle erbanuňku opustiti nemuožeš, zjevně se slyšeti dal a to si sám od sebe i na místě jiných spoluzápisníkuo svých oustně mluviti směl, o čemž i týž Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt, s radami a služebníky svými světle vyznal a to stavuom Horních i Dolních Lužic připsal. Také si toho dopustil a tomu jse díval, že svrchu oznámeného nepřítele našeho hajtman Tumshirn s jistým počtem lidu válečného do království našeho českého vpád učinil a v město naše Jochmistál a v jiné duochody a užitky komory naší se mocí uvázal, k tomu některé poddané poslušné naše z stavuov a jich lidí zplundroval, šacoval a holdoval a znamenité veliké škody jim zdělal. I ačkoli tobě a některým spolutovaryšuom tvým o takovém vpádu a moci od urozených Šebestiána z Vajtmile na Chomutově a Bohuslava Felixe z Lobkovic a z Hasnštajna, věrných našich milých, psaním dosti v čas jest oznámeno, prošeno a žádáno bylo, tak jakž zřízení zemská království Českého pod ztracením cti, hrdla i statku svědčí, aby proti nepříteli a zhoubci zemskému jedni druhých neopouštěli, nébrž sobě pomáhati povinni jste, a k tomu sme tobě také v psaní našem ze Hba vyšlém, kteréž tobě a zřízeným osobám od některých osob z království Českého svědčilo, přísně přikázati ráčili, aby se k tomu skutečně přičinil a přidržel, aby týž lid válečný jmenovaného Hanuše Fridricha hned beze všeho meškání z království našeho českého vytáhl a se vybral a jim aby se žádných fedruňkuov spížemi ani jinak nečinilo a nedalo, neb by to císaři J. M. i nám nikterakž snesitedlné ani trpělivé býti nemohlo; avšak proto si ty žádné pomoci ani obrany neudělal ani dělati nepomáhal. Než když sme my s některými kurfiršty a knížaty a služebným lidem naším skrze království české pokojně, bez škody jednomu každému a k císaři J. M., pánu a bratru našemu najmilejšímu, jeti ráčili, tu si pro takové tažení naše těžkost před se bral a ztížnost nad tím měl a vojensky zhuoru byl, nic jinače, než jako bychom my a naši poslušní kurfiršti a knížata zhoubce zemští býti měli. A na tom setrvavše z zatvrdilosti již dotčenému knížeti Mauricímu, kurfirštu saskému, a J. L. bratru knížeti Augustovi psaní spolu s jinými jsi učinil, aby J. L. s lidmi svými hned zase z země se vybrali a vytáhli; a byl-li by ten úmysl jejich k městu Jochmistálu táhnouti, o tom že jim oznamujete, že město to na ten čas stavuom království Českého náleží. Kdež ač sme tobě a zřízeným osobám od některých osob z stavuov království českého, které v Praze pozuostaveny byly, když sme skrze království naše české táhli, z města našeho Mostu, v sobotu po panny Marie zvěstování jminulé, milostivě psáti a tebe napomínati ráčili, že my s těmi knížaty, jako s pomocníky našimi v erbanuňcích i sice spřízněnými, k císaři J. M., pánu a bratru našemu najmilejšímu, táhnoutil oumysl míti ráčíme; jakož si tomu z předešlých mandátuov našich i jinak dostatečně vyrozuměti mohl. A poněvadž toho jistou zprávu máme, že jest Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt saský, do království našeho českého s lidem svým válečným vpád udělal a Jochmistál i také Přísečnici v tomto království ležící vzal a přísahu jim proti nám, jakožto králi českému, vydati rozkázal, chtíc my dotčené království před dalšími škodami, záhubami a vpády uvarovati, jakož jest pak až posavad na naší pilnosti a péči (což jsme pro ochranu a obranu téhož království dobrého a užitečného znáti ráčili) nic nescházelo, protož že jest takové tažení naše od nás a svrchu psaných knížat skrze království toto České žádným jiným zpuosobem, než pro obranu a obhájení dotčeného království a tak dále k císaři J. M., kterýž toho po nás žádal a tak míti ráčil, předsevzato; neb skrze J. L. knížata žádnému jest se tudy žádné škody nestalo, než každému se, což kdo s lidem svým protrávil, platilo, s tím dalším milostivým naším doložením, že jest se v pravdě při nás snášelo, že si nad tím, že sou táž knížata to tažení podle nás pro obranu království Českého předsevzali, menší ztížnost, nežli to že jest od nepřítele na toto království sazeno bylo a od něho se vpád stal, míti a nésti a k mysli připustiti měl a mohl. A také že sme nikdá na tom nebyli, abychom co na království naše České aneb tebe, což by proti svobodám býti mělo, vzkládati měli, než vždycky si to v skutku, jakž nepochybujem, při nás seznal, že sme též království a tebe milostivě opatrovati, obhajovati i ochraňovati ráčili a mimo slušné neobtěžovali; a tak že předce na tom býti a jako zítra podle datum toho listu našeho ve jméno pána Boha všemohúcího spolu s těmi knížaty J. L. odsud z Mostu se hnouti a k císaři J. M. přitáhnouti ráčíme, aby tudy dotčený Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt, pro svou neposlušnost a zlé předsevzetí skutečně trestán a království, země a poddaní naši věrní milí v dobrém pokoji tím lépe býti a trvati mohli.

A také sme potom na též cestě a tažení našem k císaři J. M. z Žlutíc najvyššího purkrabí pražského vypraviti ráčili, aby s tebou a s těmi zřízenými osobami jednal, aby od svého vojenského do pole tažení přestali, s tím doložením, že my s lidem naším válečným, kterýž při sobě máme, všelijak pokojně, jednomu každému bez škody, skrze království naše České k císaři J. M. táhneme; a jestliže by kdo království našemu českému aneb obyvateluom v témž království (jakž od některých se to bez gruntu v lidi vkládalo) něco škodného aneb záhubného před se bráti chtěl, že my s pomocí pána Boha všemohúcího těm a takovým protivníkóm a nepřátelóm dosti silni býti ráčíme. Jakož pak i císař J. M. také ze Hba sedmého dne měsíce dubna jminulého tobě a všem stavuom království Českého milostivě psáti a zře-tedlně oznámiti ráčil, že J. M. z žádné jiné příčiny tažení svého předsevzíti neráčil, než aby často psaného Hanuše Fridricha jako osobu od J. M. C. a svaté říše do achtu danou pro jeho ne-poslušenství, přečinění a mnohé zlé skutky a J. M. C. ublížení k poslušenství a slušnému i skutečnému trestání přivésti ráčil; a ne tím oumyslem, aby J. M. C. království a země naše hubiti a kaziti měl, nébrž aby nám, královstvím, zemím a poddaným našim pomoci a ty v pokoji, lásce a svornosti zachovati ráčil.

Avšak ty proto v svém neposlušenství a svévolném předsevzetí trvajíc, lid do pole si vyzdvihl a vypravil, ale nic toho proti nepřítele někdejšího kurfiršta hajtmanu a zhoubci zemskému před se nevzal, což by témuž hajtmanu a škůdci zemskému na škodu a k ochraně poddaným našim k napravení škod vzatých aneb k jich retuňku a obraně býti mohlo, než hajtman tvuej Kašpar Pfluk a lid válečný s dotčeným Tumbshirnem najímaném a s jeho lidem přátelské obcování a jednání mívali; k tomu si hory a lesy zasekati a v těch místech osaditi dal, ne k překážce nepřáteluom, než z tolika na obmeškání a škodu tažení a jízdě naší k císaři J. M. předsevzeté. Také si zapovídati pomohl, aby profani a spíže do vojska císaře J. M. a našeho vezena nebyla, než nepřáteluom našim profani a spíže si dodávati dopustil, neohlédajíc se v tom na mnohá psaní a přísné rozkazy naše.

K tomu si také najvyššího hajtmana i jiné hajtmany polní a rotmistry, zjevnou hotovost s vyzdvižením lidu válečného vyvolil a nařídil a na ty sbírku a daň sám z sebe uložil a kterak by se dále při témž tažení chovati mělo naříditi pomohl, a nejsa ty tím vším nasycen, ještě si s těmi svými některými zápisníky a. puovody, jiné naše a království Českého poddané a poslušné stavy k témuž neposlušenství, zapověděným zápisuom neslušně napomínal a k tomu také přivésti chtěl, a kteří v takové zápisy a závazky se dáti nechtěli, jim pohruožky činil a některé ouředníky naše i zemské a jiné z prostředku tvého vypovídati pomohl; a ty, kteří při nás v poli byli aneb nám lidem neb penězi pomoc dělali, od toho odvésti usiloval a je napomínal, pod dotknutím, že ti a takoví mají od stavuov království Českého ve všech svobodách a poctivostech vymíšeni a vyobcováni býti a ve dsky aby jim více kladeno nebylo etc. Tím oumyslem to činíce, aby skrze to a jiné nepoctivé a negruntovní prostředky a cesty lid obecní proti nám pozdvihnouti a nás u nich zoškliviti mohl, jakž z toho snadně dovtípiti se jest, když si zjevně tisknuti dal, že by osvícený Albrecht, markrabie brandeburské, ujec náš milý, vyznati byl měl, že by císař J. M. toho úmyslu byl, království naše České mocí podmaniti a dědičné učiniti etc. to si vuobec prodávati a v lidi vtrušovati dopustil. A také si i do jiných zemí našich psáti a jim spolu s některými spolutovaryši tvými beze všeho gruntu smyšleně oznamovati směl, kterýchžto psaní datum jest v Praze v outerý po neděli Ju-dica jminulé léta tohoto etc. 47, v tato slova: Že patrně a očitě to spatřivše, kterak království České skrze neobyčejné a nové jakési obmysly s zeměmi k témuž království příslušejícími k soužení a potlačení jest přišlo, čemuž nechtíce se vy déle dívati, aby tak hanebně předkem o všecky svobody království Českého, potom pak naposledy i o své poctivosti, hrdla a statky přijíti musili, kdyby časně tomu na odpor se nepostavil, protož že z vuole pána Boha všemohúcího a z lásky křesťanské v počtu znamenitém a velikém ze všech stavuov i také krajuov království Českého v Praze v kolleji Veliké na jistý den že ste se sjeli a majíce těžkost nad takovým zavedením snesení a nařízení přátelské mezi sebou učinili, kteréž jim vytištěné spolu s tovaryši svými si poslal. A poněvadž tebe pak zprávy docházejí i také sám tomu rozuměti muožeš, že pro takové křesťanské a upřímé bohdá snesení lid válečný z rozličného i ukrutného cizího národu sebraný do království Českého na potupu a na záhubu vás všech přiveden a do koruny České vtrženo jest a tak znamenité škody lidem nebohým násilnou mocí se dějí etc., i z těch a takových příčin, že všech jich stavuov žádajíce, napomínáš, poněvadž ste sobě povinni a zavázáni, aby ste se v těžkostech svých neopouštěli, ale proti nepřáteluom svým, jakýmž pak koli, když by jim podruhé oznámil, pomáhali a spěšným retuňkem neopouštěli, aby jako ti, kteříž se předkem o čest a chválu boží, svobody království Českého a obecní dobré a vlast svou přirozenou zasadili, tak nespravedlivě i nekřesťansky k soužení a zahubení skrze ouklady a rozličné nepřátel vašich obmysly, přivedeni nebyli; poněvadž kdyby na vás pád přišel, že by oni také všickni jednostajné těžkosti a pádu museli potomně aneb také věčné služebnosti očekávati. A pro snadší všeho toho vyrozumění přípisy listuov někdejšího kurfiršta saského s odpovědmi tvými jemu na to danými si jim odeslal. I toho si jako s nějakou pochvalou v témž psaní tvém spolu s tovaryši tvými doložil, oznamujíc jim, že všickni ten pondělí po květné neděli se vší mocí vojenskou do pole vytrhnouti a proti nepřáteluom vašim se postaviti míníte a chcete; a nad to i urozenému Václavovi z Ludanic na Chropini, hajtmanu našemu v markrabství Moravském, věrnému milému, skrze Kašpara Strnada, měštěnína měst Pražských na list věřící oznámiti a povědíti jsi poručil, že jest již někdejšímu kurfirštu psáno, budeli toho potřeba aby vás retoval etc.

K tomu jsi s jinými některými puovody tvými, majíc vespolek srozumění, na naši vrchnost, duostojenství a mocnost královskú všelijak sahati a tu rozličným zpuosobem k zlehčení a na posměch a škodu naši zoužiti se pokusil a svévolně s žíznivou chutí královskou naši mocnost všetečně sobě osoboval, v království našem českém rozličně si rozkazoval, jako by to království bez krále a pána bylo a jako by tobě zpravování a vladařství náleželo.

Také jsi nám s některými jinými tvými spolupuovody posudní z piva, kteréž nám ode všech tří stavuov jednomyslně svoleno jest, k tomu i pomezní naše královská cla, aby nám dávána nebyla, zapověděl a až podnes na častá naše přikázání propustiti nechtěli.

Item, radu naši Griespeka bez rozsouzení, svévolně, neslušným zpuosobem do vězení vzíti a na neobyčejný závazek vypustiti pomohl a naposledy z ničehož jeho nevinil.

Item, vypověděné osoby z země pro jejich vejstupky zase do království našeho Českého přijíti a těch, kteří proti nám přečinili a bezpečni jpřed námi nebyli, glajtovati dopouštěti jsi pomohl

Také si na milostivou žádost císaře J. M. i na přísná poručení a přikázání naše, spolu s ředitely tvými, lidu z pole domuo nerozkázal strhnouti, až tepruva po porážce a jetí Hanuše Fridricha, než tak si se v tom i v jiných mnohých věcech mocnosti a vrchnosti naší královské zoumyslně a všetečně podjímal, tak jakž psaní a listové pod pečeťmi tří měst našich Pražských i také pod sekretem aneb jménem tvým a jiných, vuobec zjevné a neukryté jednání a předsevzetí tvé a tvých spolutovaryšuov to všecko, i jiné k tomu podobné, oznamuje a svědectví toho vydává.

I poněvadž z toho ze všeho zřetedlně a světle se rozuměti muože, kterak a co jsi o nás, králi a dědičném pánu svém, obmejšlel, jednal, puosobil a před se bral: protož tobě poroučíme, přísně přikazujíc, aby v středu po rozeslání apoštoluov božích nyní příští dvadcátého dne měsíce července v hodinu jedenáctá na celém orloji před osobou naší královskou, knížaty a radami našimi na hradě našem Pražském beze všech a všelijakých vejmluv osobně a konečně stál a toho, proč si podle jiných (kteříž se jako od stavuov království Českého volené a zřízené osoby postavili a podpisovali) před se bral, v spisích vydával, puosobil a k tomu zjevně mezi poddané naše i jiné vtrušovati a vkládati pomohl, a z těch některé proti nám zbouřil a pozdvihl a některé k do pole tažení namluvil a sám také vyslal a tak mnohé věci a přečinění k ublížení a zlehčení i zoužení mocnosti, vrchnosti a duostojenství našeho královského dopustiti a sám to činiti a toho se podjíti směl, všeho spravil. A my se v tom slušně i spravedlivě k tobě zachovati ráčíme. Tím se spraviti budeš moci.

Dán na hradě Pražském v pátek po sv. Prokope léta etc. 47 a království našich římského 17 a jiných 21.

2. A potom skrze pana hajtmana markrabství Moravského před přečtením vejpovědi J. M. Kr. toto promluveno: že J. M. Kr. ráčil poručiti oznámiti, že to obeslání naň Viléma Křineckého vyšlé, jest na statek jeho po poslu, aby se na tom žádný nemejlil, dodáno. Pak poněvadž nestojí, že J. M. Kr. ráčí vejpověd poručiti přečísti. A tak jest ta vej-pověd přečtena v tato slova:

Jakož J. M. římský, uherský, český etc. král, pán náš najmilostivější, z počátku kralování svého, jsa od pána Boha všemohúcího z milosti jeho svaté k tomu povolán a usazen, z přirozené lásky a milostivé náchylnosti, kterouž J. M. Kr. k království svému Českému a téhož království stavuom, městuom a jiným poddaným svým míti a nésti ráčí, všecken J. M. oumysl k tomu obrátiti a to, což by dotčeného království a J. M. Kr. poddaných v něm poctivého a užitečného, dobrého bylo, podle najvyšší možnosti své obmejšleti ráčil a skutečně dopomáhal, aby stavové, města i jiní vyššího i nižšího povolání při svobodách, řádu, právu a chvalitebných starobylých zvyklostech a pořádcích zachováni byli a jednomu každému k jeho spravedlivosti podle slušnosti a náležitosti se dopomáhalo, nelitujíc nad tím osoby a vší možnosti své královské, ruku svou milostivě držel a toho skutečně dopomáhal. A hned po shoření desk zemských všecko to, což sou stavové na obecních sněmích k vložení do desk na J. M. Kr. žádali, zase vepsati a vložiti dal; tak že jest osobou J. M. Kr. nikdá nic nescházelo a poddané J. M. Kr. pod obojí zpuosobou za času kralování J. M. nicméně jako i stranu pod jednou v království Českém milostivě ochraňovati a ruku nad nimi držeti ráčil. Též také zase, o čemž všem vědomé jest, všickni tři stavové království Českého, poddaní J. M. Kr. sou J. M., jakožto pravému králi a pánu svému, poddanost a poslušenství slibovali, z povinné spravedlivosti a slušnosti že věrnost, poslušenství a poddanost zachovávati, J. M. Kr. a království Českého poctivé, užitečné a dobré jednati a před škodami a zlým vystříhati mají; a jestli by kdo znal co takového, což by proti J. M. Kr. osobě se puosobilo, obmejšlelo, jednalo a před se bralo, toho věrně brániti a bez prodlení (J. M. v tom šetříc) vejstrahu dáti povinni sou, a nejednom podle práva a přirozené cnosti a slušnosti, ale také i vedle ustanoveného práva a přikázání božského poddaní k vrchnostem svým ne pro samu bázeň trestání než z povinnosti poctivostí svých poslušenství zachovávati a činiti mají. A ti, kteří vrchnostem svým se protiví, podle naučení sv. Pavla apoštola Páně proti božskému ustanovení nepořádnou věc činí a soud neb zatracení na sebe potahují. Avšak když jest J. M. Kr. jminulého času tu sobotu po panně Marii hromničné, totiž pátý den měsíce února, léta 1547 z hradu J. M. Pražského tím oumyslem a vuolí, chtíc sobě a království Českému užitek a mnoho dobrého přivésti, vyjel a aby osvícenému knížeti Marnícímu saskému, lantkrabí durynskému a markrabí míšeňskému, svaté římské říše arcimaršálku a kurfirštu, ujci J. M. Kr. milému, proti Hanušovi Fridrichovi, někdejšímu kurfirštu saskému, od J. M. císaře římského, pána a bratra J. M. Kr. Najmilejšího a svaté říše vyhlášenému a do achtu danému a J. M. Kr. i království Českého zjevně vědomému nepříteli a škuodci pomoc učinil a J. M. knížete Maurice neopouštěl i také království, země a poddané J. M. od dalšího nebezpečenství a škod uvaroval, poněvadž téhož Hanuše Fridricha lid válečný vpád do markrabství Dolních Lužic udělal, klášter Dobroluk zase odjal, panství Sunewaldské a Fin-sterwald mocí vzal, města Lukova, aby se jemu poddalo, napomenul a když toho učiniti nechtěli, jim Volf Kraje, hajtman jeho, list odpoviedací poslal a oznámil, že jim škody pálením, mordováním i jinak činiti bude: tu Vilém Křinecký z Ronova spolu s městy Pražskými a některými jinými osobami v J. M. Kr. království Českém zapověděné a svévolné schuoze v J. M. Kr. městě Pražském v Veliké kolleji i na jiných místech míval a držíval. A z toho přišlo, že z takové schuoze na den sv. Valentina, čtrnáctého dne měsíce února jminulého, týž Vilém Křinecký v neobyčejný zápis a závazek spolu s jinými některými se dal, zapsal a společně zavázal jeden druhého, proti komuž by pak koli bylo, sobě pomáhati a se neopouštěti.

A neohlédaje se, že sjezduov a sněmuov pokládání a rozpisování J. M. Kr. samému, jakožto králi v království českém náleží a žádnému jinému, však proto svrchu dotčený Vilém Křinecký spolu s J. M. Kr. městy Pražskými a některými osobami z království Českého, bez J. M. jako krále a pána svého vědomí a povolení, svévolně sněm sobě v Praze o středopostí jminulém položil a ten přes přikázání a zápovědl J. M. Kr., kterouž jemu z hodných příčin učiniti ráčil, držel. Nešetříc toho, že J. M. Kr. jemu i jiným sněm jmenoval a ten v pondělí po provodní neděli jminulé položiti ráčil, předce z oumysla a svévolně sněmoval, puosobil, artikule před se bral, jednal, zavíral a některé věci na díle i vykonal, což J. M. Kr. k nemalé ujmě a k zlehčení duostojenství, mocnosti a spravedlivosti J. M. Kr. k zoužení se jest od téhož Viléma Křineckého stalo. A nemajíc dosti na tom, ještě osoby obzvláštní v takovém neslušném a neobyčejném jeho předsevzetí k spravování a řízení podle sebe potáhl a všeho se tak podjal a to na sebe potahovati směl, jako by království Českého všickni tři stavové zouplna pospolu jsouc shromážděni na pořádném sněmu obecním společně o to jednali.

A tak s J. M. Kr. a království Českého zjevným nepřítelem Hanušem Fridrichem, někdejším kurfirštem saským, v psaní a poselství se dával, o tom J. M. Kr. nic neoznámivše, jeho listy přijímal a jemu zase odpisoval i smlouvy dědičné a erbainuňky s ním, bez J. M. Kr. a vuole J. M. puosobiti chtěl, nepamatujíc, že jest jminulého léta čtyřidcátého šestého z jednostajného snesení na sněmu obecním z hodných příčin za toho jej uznal a uvážiti pomohl, že skrze uvázání kláštera Dobroluckého proti J. M. Kr. a koruně České smlouvy dědičné totiž erbainuňk zrušil, a z těch příčin jemu pod pečetí zemskou psaní a napomenutí učinil, aby od svého předsevzetí pustil a proti starým erbainun-kóm toho zanechal a klášter Dobroluk J. M. Kr. a království českému zase navrátil, s tou ohradou, že J. M. Kr. jako krále a pána svého opustiti nemuože, jakož pak to psaní jemu jest po jisté osobě přísežné posláno a dodáno. A i k tomu týž Vilém Křinecký s jinými pod zemskou pečetí některým osobám voleným sněmem moc dal, podle J. M. Kr. s svrchu jmenovaným knížetem Mauricem, kurfirštem saským, erbainuňk a dědičné smlouvy obnoviti, a nic nebylo poručeno o někdejšího firšta Hanuše Fridricha strany jeho jednati aneb v ten erbainuňk pojíti; a když jest se opověděl, že J. M. Kr. proti němu neopustí, k tomu jest pomoc svou a lidi proti témuž Hanušovi Fridrichovi a pomocníkem jeho vypravil. Ale tuto proti tomu zoumyslně a svévolně v jiné se davše, s často jmenovaným J. M. Kr. nepřítelem a království Českého srozumění své měl a že jeho podle dědičných smluv opustiti nemuože zjevně se slyšeti dal. A to jest sám od sebe i na místě jiných spoluzapisnikuov svých oustně mlmiti směl, o čemž i týž někdejší kurfiršt saský s radami a služebníky svými světle vyznává a to stavuom Horních i Dolních Lužic připsal. Což všecko jmenovaný Vilém Křinecký proti povinnosti své, kterouž jest J. M. Kr. zavázán, i proti předešlému s J. M. vlastnímu jednání i erbainunkóm a dědičným smlúvám starým, jakž tiž zápisové v sobě zní a zavírají, neslušně před se bral. Neb ti erbainuňci mezi předešlými králi českými a knížaty domu saského vzdělaní na to se nevztahují, aby který z poddaných aneb z stavuov království českého kuríirštovi nebo knížeti saskému proti vlastnímu králi, pánu svému, pomáhati měl, a zřetedlně v těch erbainuňcích a dědičných smlúvách papežská Svatost a římský císař a král vyhrazeni sou, z čehož zřetedlně se rozuměti muože, kterak jest se nahoře dotčený Vilém Křinecký spolu s některými jinými osobami nad J. M., jakožto dědičným králem a pánem svým i povinností svou zapomenul a nepříteli J. M. Kr. a koruny české jakožto zhoubci zemskému pomočen byl.

A nad to, aby vždy jeho zjevné neposlušenství i protivná mysl a vůle tím známější a v skutku seznána byla, toho jest se dopustil a tomu se díval, že svrchu psaného J. M. Kr. nepřítele s jistým počtem lidu válečného do království Českého vpád učinil a v město J. M. Kr. Jochmstál a v jiné duochody a užitky komory J. M. se uvázal; k tomu některé poslušné poddané J. M. Kr. z stavuov a jich lidí zplundroval, šacoval a holdoval a znamenité veliké škody jim zdělal. I ač jemu Vilémovi Křineckému spolu s městy J. M. Kr. Pražskými i s některými jinými osobami o takovém vpádu a moci od urozených Šebestiána z Vajtmile a Bohuslava Felixa z Lobkovic psaním dosti v čas oznámeno, za pomoc a retuňk prošeno a žádáno bylo, tak jakž zřízení zemská království Českého pod ztracením cti, hrdla i statku svědčí, aby proti nepříteli a zhoubci zemskému jedni druhých neopouštěli, nébrž sobě pomáhati povinni sou; a k tomu jest jemu také v psaní J. M. Kr. ze Hba vyšlém, kteréž jemu, Pražanem a zřízeným osobám od některých osob z království Českého svědčilo, přísně rozkázati ráčil, aby se skutečně k tomu přičinil a přidržel, aby týž lid válečný jmenovaného Hanuše Fridricha hned beze všeho meškání z království J. M. Českého vytáhl a se vybral a jim aby se žádných fedruňkuov spížemi ani jinak nečinilo a nedalo, neb by to císaři J. M. i J. M. Kr. nikterakž snesitedlné ani trpělivé býti nemohlo. Však proto žádné pomoci ani obrany neudělal, než když J. M. Kr. s některými kurfiršty a knížaty a s služebným J. M. Kr. lidem skrze království České pokojně, bez škody jednomu každému, k císaři J. M., pánu a bratru J. M. Kr. najmilostivějšímu, jeti ráčil, tu jest on Vilém Kři-necký pro takové J. M. Kr. tažení těžkost před se bral, ztížnost nad tím měl a vojensky zhuoru byl, nic jinače jako by J. M. Kr. a J. M. poslušní kurfirštové a knížata zhoubce zemští býti měli. A na tom setrvavše s zatvrdilostí již dotčenému knížeti Mauricímu J. M., kurfirštu saskému, a téhož knížete panu bratru, knížeti Augustovi, J. M. Kr. ujci milému, psaní spolu s některými jinými učinil, aby se táž knížata s lidmi svými hned zase z země vybrali a vytáhli a byl-li by ten úmysl jich k městu Jochmstálu táhnouti, o tom že jim oznamuje, že město to na ten čas stavuom království Českého náleží. A tak opět dostatečně se nachází, kterak neslušně a nezpuosobně v to on Vilém Křinecký s jinými některými osobami podle J. M. Kr. a koniny České nepřítele a hajtmana jeho Thumbshirna se dal, když jest zřetedlně psal, že Jochm-stál od Thumbshirna s jeho lidem válečným J. M. Kr. vzatý, v jich těch, kteří se třmi stavy jmenují, opatrování a moci jest, nedbajíc na to, že tiž Jochmistálští přísahu udělali, aby se J. M. Kr. králem, pánem svým nespravovali a J. M. neposlouchali.

Kdež ač J. M. Kr. jemu a zřízeným osobám od některých osob z stavův království Českého, které v Praze pozuostaveny byly, když J. M. Kr. skrze království J. M. České táhl z města J. M. Kr. Mostu v sobotu po panně Marii zvěstování jminulé milostivě psáti a jich napomenouti ráčil, že J. M. Kr. s těmi knížaty jako s pomocníky J. M. v erbanuňcích i sice spřízněnými k císaři J. M., pánu a bratru J. M. Kr. najmilejšímu, táhnouti úmysl míti ráčí, jakož jest tomu z předešlých mandátuov J. M. Kr. i jinače dostatečně vyrozuměti mohl; a poněvadž J. M. Kr. toho jistou zprávu míti ráčí, že jest Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt saský, do království J. M. Českého s lidem svým válečným vpád udělal a Jochmstál i také Přísečnici v tomto království ležící vzal a přísahu jim proti J. M. Kr., jakožto králi českému, vydati rozkázal, chtíc J. M. Kr. dotčené království před dalšími škodami, záhubami a vpády uvarovati, jakož jest pak až posavad na J. M. Kr. pilnosti a péči (což J. M. Kr. pro ochranu a obranu téhož království užitečného a dobrého znáti ráčil) nic nescházelo, protož že jest takové tažení od J. M. Kr. a svrchu psaných knížat J. M. skrze království J. M. České a žádným jiným zpuosobem, než pro obranu a obhájení dotčeného království, a tak dále k císaři J. M., kterýž toho po J. M. Kr. žádal a tak míti ráčil, předsevzato. Neb skrze J M. knížata žádnému jest se tudy žádné škody nestalo než každému se, což kdo s lidem svým protrávil, platilo, s tím dalším milostivým J. M. Kr. doložením, že jest se v pravdě při J. M. Kr. snášelo, že on Vilém Křinecký spolu s jinými nad tím, že jsou táž knížata to tažení podle J. M. Kr. pro obranu království Českého předsevzali, menší ztížnost, nežli to, že jest od nepřítele na toto království sazeno bylo a od něho se vpád stal, míti a nésti a to k mysli své připustiti měl a mohl. A také že J. M. Kr. nikdá na tom býti neráčil, aby J. M. Kr. co na království J. M. České aneb na něho, což by proti svobodám býti mělo, vzkládati měl, než vždycky on to v skutku, jakž J. M. Kr. nepochybuje, při J. M. Kr. seznával, že J. M. Kr. též království a jeho milostivě opatrovati, obhajovati a ochraňovati ráčil a mimo slušné neobtěžoval, a tak že J. M. Kr. předce na tom býti a jako zítra podle datum toho listu J. M. Kr. ve jméno pána Boha všemohúcího spolu s těmi knížaty J. M. odsud z Mostu se hnouti a k císaři J. M. přitáhnouti ráčí, aby tudy dotčený Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt, pro svou neposlušnost a zlé předsevzetí skutečně trestán a království, země a poddaní J. M., věrní milí, v dobrém pokoji tím lépe býti a trvati mohli.

Ale ani toho nešetříc, že J. M. Kr. v témž J. M. tažení jsa v Žlutících, najvyššího purkrabí pražského k němu a k jiným zřízeným osobám od některých osob z stavuov království Českého vypraviti ráčil, aby takového svého do pole tažení a lidu válečného vypravení zanechal, s tím milostivým doložením, že J. M. Kr. s lidem J. M. válečným všelijak pokojně skrze království J. M. české, žádnému škody nečiníc, k císaři J. M. do Hba táhne; a jestliže by kdo království Českému a obyvateluom v něm (jakž to od některých beze všeho gruntu se v lidi vtrusuje) škoditi aneb záhuby činiti chtěl, že J. M. Kr. s pomocí pána Boha všemohúcího tomu každému dosti silen bude a před škodami poddané své království Českého zachovati ráčí. Jakož pak i J. M. C. také ze Hba sedmého dne měsíce dubna jminulého všem stavům království Českého milostivě psáti a jim zře-tedlně oznámiti ráčil, že J. M. C. z žádné jiné příčiny tažení svého předsevzíti neráčil, než aby svrchu psaného Hanuše Fridricha, jako osobu od J. M. C. a svaté říše do achtu danou, pro jeho neposlušenství, přečinění a mnohé zlé skutky a J. M. C. ublížení k poslušenství a k slušnému i skutečnému trestání přivésti ráčil, a ne tím oumyslem, aby J. M. C. království a země J. M. Kr. hubiti a kaziti měl, nébrž aby J. M. Kr., královstvím, zemím a poddaným pomoci a ty v pokoji, lásce a svornosti zachovati ráčil.

Však proto jmenovaný Vilém Křinecký v svém neposlušenství a svévolném předsevzetí trvajíc, lid do pole vyzdvihl a vypravil, ale nic toho proti nepříteli někdejšího kurfiršta bajtmanu a zhoubcím zemským před se nevzal, což by témuž hajt-manu a škuodcím zemským na škodu a k ochraně poddaným J. M. Kr., k napravení škod vzatých, aneb k jich retuňku a obraně býti mohlo, než jeho hajtman Kašpar Pflug a lid válečný s dotčeným Tumshirnem hajtmanem a s jeho lidem přátelské obcování a jednání míval. K tomu jest hory a lesy zasekati a v těch místech osaditi dal, ne k překážce nepřáteluom, než toliko na obmeškání a škodu tažení a jízdě J. M. K. k císaři J. M. předsevzaté. Také jest zapovídati pomáhal, aby profani a spíže do vojska císaře J. M. a J. M. Kr. vezena nebyla a tak se proti J. M. K. a J. M. lidu válečnému, neohlédajíc se na mnohá přístná psaní i poručení J. M. K., nepovolně, neposlušně, nenáležitě a nepřátelsky choval; z čehož dosti rozuměti, že taková zápověd spíže J. M. K. se stala a ne proti nepřátelům J. M. K., kterýmž profant a spíže pustil. Z čehož ze všeho zřetedlně znáti, že často jmenovaný Vilém Křinecký spolu s některými jinými osobami beze vší příčiny dané od J. M. K. svévolně a zoumyslně odstoupil a spolu s některými svými zápisníky a vuodcemi k nepříteli J. M. K. a království Českého Hanušovi Fridrichovi, někdejšímu kurfirštu saskému, se obrátil a přivinul, jemu řečí i psaním a svým jednáním pohodlí a fedruňky i pomoc činíce, v J. M. K. předsevzetí, což J. M. proti témuž nepříteli z důležitých a slušných potřeb k dobrému a užitečnému J. M. K. a království Českého i zemím k témuž království příslušejícím předsevzal, pokudž na něm bylo, překážku učiniti nachýlen byl a usiloval. A proto najvyššího hajtmana i jiné hajtmany polní a rotmistry s zjevnou hotovostí, s vyzdvižením lidu válečného vyvolil, nařídil a na ty sbírku a daň sám z sebe uložil. A nejsa tím vším nasycen, ještě s těmi svými zápisníky a puovody jiné J. M. K. a království Českého poddané a poslušné stavy k témuž neposlušenství neslušně k zapověděným zápisuom napomínal a k tomu také přivésti chtěl, a kteří v takové zápisy a závazky se dáti nechtěli, jim přísné pohruožky činil a některé ouředníky J. M. K. i zemské a jiné z prostředku svého zapovídal i ty, kteří při J. M. K. v poli v službě byli aneb J. M. K. lidem i penězi pomoc činili, od toho odvésti chtěl a je napomenul pod dotknutím, že ti a takoví mají od stavuov království Českého ve všech svobodách a poctivostech vymíšeni a vyobcováni býti a aby jim více ve dsky zemské nešlo a kladeno nebylo; tím oumyslem to činíc, aby skrze to a jiné nepoctivé a negruntovní prostředky a cesty obecní lid proti J. M. K. pozdvihnouti a J. M. K. zoškliviti u nich mohl, jakož snadně z toho dovtípiti se jest, kdež jest týž Vilém Křinecký spolu s některými jinými osobami zjevně tisknouti dal, že by osvícené kníže pan Albrecht markrabie brandeburské, ujec J. M. K. vyznati byl měl, že by císař J. M. toho úmyslu byl, království české mocí podmaniti a dědičné učiniti etc. To jest vuobec prodávati a v lidi vtrušovati dopustil.

A nad to také, aby pozdvižení a zbouření tím větší bylo, týž Vilém Křinecký s některými jinými do jiných J. M. K. zemí smyšlená psaní a napomenutí činil, kterýchžto psaní stojí datum v Praze v outerý po neděli Judica jminulé léta etc. tohoto 47 v tato slova: že patrně a očitě to spatřivše, kterak království České skrze neobyčejné a nové jakési obmysly i s zeměmi, k témuž království příslušejícími, k zoužení a potlačení jest přišlo, čemuž nechtíce se déle dívati, aby tak hanebně předkem o všecky svobody království Českého, potom pak naposledy i o své poctivosti, hrdla a statky přijíti musili, kdyby časně na odpor tomu se nepostavili, protož že z vuole pána Boha všemohúcího a z lásky křesťanské v počtu znamenitém a velikém ze všech stavuov i také z krajuov království Českého v Praze v kolleji Veliké na jistý den sou se sjeli a majíce těžkost nad takovým zavedením, snesení a nařízení přátelské mezi sebou učinili, kteréž jim vytištěné poslali. A poněvadž pak je zprávy docházejí i také sami tomu rozuměti mohou, že pro takové křesťanské a upřímné bohdá jejich snesení lid válečný z rozličného i ukrutného cizího národu sebraný do království Českého, na potupu a na záhubu jich všech, přiveden a do koruny České vtrženo jest, a tak znamenité škody lidem nebohým násilnou mocí se dějí: z těch a takových příčin že jich všech stavuov žádajíce, napomínají, poněvadž sou sobě povinni a zavázáni, aby se v těžkostech svých neopouštěli ale proti nepřátelóm jich, jakýmž pak koli, když by jim podruhé oznámili, pomáhali a jich spěšným retuňkem neopouštěli, aby jako ti, kteří se předkem o čest a chválu boží, svobody království Českého a obecní dobré a vlasti své přirozené zasadili, tak nespravedlivě i nekřesťansky k zoužení a zahubení skrze ouklady a rozličné nepřátel jich obmysly přivedeni byli; poněvadž když by na ně pád přišel, že by oni také všickni jednostajné těžkosti a pádu museli potomně aneb také věčné služebnosti očekávati. A pro snadší toho všeho vyrozumění přípisy listuov někdejšího kurfiršta saského s odpověďmi jejich, jemu na to danými, odeslali. I toho jako s nějakou pochvalou v témž psaní svém doložili, oznamujíc jim, že oni všickni ten pondělí po květné neděli se vší jich vojenskou mocí do pole vytrhnouti a proti nepřáteluom svým se postaviti míní a chtí etc.

A nad to týž Vilém Křinecký spolu s tovaryši svými i urozenému Václavovi z Ludanic na Chropini, hajtmanu J. M. K. markrabství Moravského, skrze Kašpara Strnada, spoluobyvatele měst Pražských, na list věřící oznámiti a povědíti poručil, že jest již někdejšímu kurfirštu saskému psáno, budeli toho potřeba, aby jich retoval. Rovně, jako by to křesťanský, chvalitebný a svatý skutek byl, aby poddaní nejednom mezi sebou sami proti čtení a písmu svatému i také proti všem lidským řáduom a ustanovení a proti všemu přirozenému rozumu a dobrým mravuom, proti králi a pánu svému dědičnému nad svými povinnostmi se zapomenouti měli, svévolné schuoze a zapověděné sjezdy a shromážděni" držívali, neslušné zápisy a závazky mezi sebou vzdělávali a v tom ve všem, krále, pána svého, přísným příkazuom se zpírali. A nad to také královské mocnosti a vrchnosti s rozličnými posměšnými a utrhavými J. M. duostojenství svévolně se podjímali, ale i k tomu v jiných zemích při poddaných téhož krále, pána svého, smyšleně a negruntovně, jako by skrze neobyčejné a prvé nebývalé smyšlené vyhledávání stavy a poddané království svého o všecky jich privilegia a svobody a k tomu o čest, hrdla i statky připraviti úmysl měl a o to usiloval, obžalovali. A tak na takové jeho Viléma Křineckého pouhé smyšlené a nepravdivé zprávy, aby tím lépe své jedovaté závazky a předsevzaté pozdvižení a bouřky se vší pilností a snažností pod rozličnými obmysly a srozuměním vykonati mohl, to předsevzal.

K tomu jest on Vilém Křinecký, s jinými některými osobami, majíc vespolek srozumění, na J. M. K. vrchnost, duostojenství a mocnost královskou všelijak sahati a tu rozličným zpuosobem k zlehčení, na posměch a škodu J. M. K. zoužiti se pokusil a svévolně s žíznivou chutí J. M. K. vrchnost všetečně sobě osoboval, v království J. M. Českém rozličně šafoval a rozkazoval dosti toho, jako by to království bez krále a pána bylo a jako by jemu spravování a vladařství náleželo.

Také s jinými svými spolupuovody posudné z piva, kteréž J. M. ode všech tří stavuov jednomyslně svoleno jest, k tomu i pomezní J. M. K. cla, aby J. M. dávány nebyly, zapověděl a na mnohá J. M. K. napomenutí a poručení až posavad nepropustil.

Eadu J. M. K. Griespeka bez rozsouzení, svévolně, neslušným zpuosobem do vězení vzal a na neobyčejný závazek vypustil a naposledy z ničehož jeho nevinil.

Item, vypověděné osoby z země pro jich vejstupky zase do království českého a těch, kteří proti J. M. K. přečinili a bezpečni před J. M. nebyli, glajtovati dopouštěti pomáhal, a na milostivou žádost císaře J. M. i na přísná přikázání a poručení J. M. K., lidu svému z pole domuov strhnouti nerozkázal a toho na milostivou žádost císaře J. M. i J. M. přísný rozkaz učiniti nechtěl, až teprva po porážce a jetí Hanuše Fridricha. Než tak v tom i v mnohých jiných věcech mocnosti a vrchnosti J. M. K. zoumyslně a všetečně se pod-jímal, všecko to činíc z zapomenutí povinného poslušenství, aby J. M. K. jakožto králi, hlavě a pánu svému, od Boha zřízenému a usazenému, vždy k ujmě vrchnosti a mocnosti J. M. K. a tak dále proti zřízení a právu spravedlivosti J. M. K., ujímati nepřestal. Skrze kterážto, jakž svrchu dotčeno, přičinění, neposlušenství jeho, svévolnost a na vrchnost J. M. K. i mocnost sahání často psaný J. M. K. poddaný Vilém Křinecký takového hrozného skutku, ourazu duostojenství J. M. skutečně se dopustil, tak jakž zjevné a vší zemi vědomé jest, že není potřebí dalšího nad to pokazování.

I ač J. M. K., jakožto křesťanský, milostivý a dobrotivý král, vejš psaného poddaného svého Viléma Křineckého a jiné jeho spolutovaryše od takového zoumyslného neposlušenství, svévuole, duostojenství J. M. K. velice ublížení, skrze psaní i také poselství J. M. na sněmích obecních i jinak milostivě a otcovsky pro uvarování války a jiných neřestí, k povinné pokoře a poslušenství rád by byl přivedl: ale J. M. K. milostivá i otcovská napomínání a poručení při něm místa míti nemohla, než předce jest na svém neposlušném a neústupném oumyslu stál, setrval a od závazku svého pustiti nechtěl. A teď najposléz k sjezdu na den sv. Víta, bez povolení a proti jistému poručení a rozkazu J. M. K., na hrad J. M. K. Pražský, podle jiných svolil a ten sobě uložil.

Z čehož všeho se světle a zřetedlně rozuměti muože, kterak svrchu jmenovaný Vilém Křinecký,! jakž nahoře dotčeno, to proti J. M. K. tak neposlušně, neústupně, s ublížením duostojenství a mocnosti J. M. K. před se bral a jiné svévolné, lehkomyslné, zbytečné věci přečinil, pozdvižení a zbouřeni puosobil, nejednom proti J. M. K., jakožto králi, hlavě a pánu svému od Boha usazenému v tomto království Českém o to se pokusiti směl, ale i ven z království, jakž z jeho vlastních listuov, pečetí, rozpisování a tištění všem vědomé a světlé jest, to činil, tak že se on Vilém Křinecký, poddaný J. M. K., žádným dobrým gruntem slušně toho spraviti a očistiti nemuože. A tak přivozujíc i připouštějíc J. M. K. sobě k srdci svému královskému, jestliže by J. M. z mocnosti své královské takové zjevné a hrozné vejstupky a proti J. M. K. přečinění a provinění trestáním pomíjeti ráčil, jaké by nesnesitedlné neposlušenství, neřádové, zmatkove a jistá zkáza, nejednom J. M. K, ale i dědicuom J. M. K. a budoucím králům českým a všemu království Českému i jiným příležitým okolním zemím a jich vrchnostem skrze to přijíti a státi se mohly.

Tu najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský, český etc. král, infant v Hispanii, arcikníže rakouské a markrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabie etc. J. M. jakožto král český, majíc při sobě knížata a rady J. M. K. z stavu panského a rytířského v znamenitém počtu z markrabství Moravského i z obojího knížetství Slezského a z Horního i z Dolního markrabství Lužického, ráčiv dáti přečísti to obeslání J. M. K. naň Viléma Křineckého vyšlé, k kterémužto obeslání, když jest naň třikrát vedle pořadu práva bylo zavoláno, on Vilém Křinecký jest nestál a majíc se té vší věci, jakž obeslání to v sobě ukazuje a zavírá, spraviti, toho jest neučinil a tak věda, že se svého, všem vuobec vědomého, předsevzetí a přečinění v najmenším spraviti, ani se toho očistiti a neviny své pokázati nemuože, se jest nepostavil, z těch všech svrchu psaných duo-ležitých zuamenitých věcí a hodných příčin, nemohouc toho J. M. K. slušně pro vrchnost, mocnost a duostojenství své královské pominouti, než toho všeho pilně a bedlivě pováživše, takto o tom vypovídati ráčí: Poněvadž on Vilém Křinecký jakožto neposlušný, zlý člověk a svévolný, poddaných J. M. K. buřič, nad povinností svou jest se zapomenul a takového nešlechetného přečinění a znamenitého J. M. K. vrchnosti a mocnosti ublížení i hrozného ourazu J. M. K. duostojenství se jest skutečně dopustil a tudy v nemilost, trestání a v spravedlivý hněv i v pokutu J. M. K. upadl, z těch příčin on Vilém Krinecký podle všech práv -cest, hrdlo i statek svuoj proti J. M. K. jest propadl a ztratil.

Stalo se na hradě Pražském v středu po sv. Arnolfu jinak po rozeslání sv. apoštoluov léta tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého.