Což se výpros jakýchžkoliv na výplaty statkův zápisných a duchovních dotýče, poněvadž zřetedlně vidíme, že skrze takové výprosy mnozí ze všech tří stavův u veliké těžkosti, anýbrž mnozí i o statky přicházejí a již přišli: a protož za to J. M. Kr. prosíme, kdyžkoliv J. M. Kr. o které výplaty se skrze prokurátora svého sám souditi ráčí, a J. M. královské by přisouzeny byly, aby jich žádnému dávati neráčil, než aby je sobě k svému vlastnímu drženi a užívání pozůstaviti ráčil; pakli by co komu dáti ráčil, tehdy ten jistý a ne prokurátor o ně se souditi má, tak aby lidé o škody, které znamenitě skrze to berou, komu hleděti věděli.
Jeho Milosti Královské za to obzvláštně prosíme, aby J. M. Kr. pánům úředníkům a soudcům zem. ani také radám svým takových výplat z mnohých příčin, kteréž při obci těžkost a podezření nesou, dávati neráčil; anýbrž, jestli že by se kdy přihodilo, že by kdo z nahoře psaných osob potom po přísudku, kterýž by se J. M. Kr. stal, k jakým těm statkům jakkoliv přišel, tehdy bychom tomu jinače věřiti nemohli, než že jest ten prvé sobě o to u J. M. Kr. jednal a snad i zjednal, a J. M. Kr. příčinou a ponuknutím jeho ten soud že jest před sebe vzíti ráčil.
XXXVIII. A což se pak některých zřízení dotýče, kteráž jsou na ublížení a zlehčení majestatův a obdarování slavných pamětí císařův a králův českých, kteříž jsou o předcích našich, též i o nás dobře mysleli, jakž pak to se z privilegií nám od nich daných zřetedlně nachází; poně vadž známe, že takovým výkladem jich za jejich dobrodiní se nevděčně odplacujeme, nebo skrze ně mnozí lidé o statky své přicházejí a týchž majestatův podle jich znění užíti jsou nemohli a nemohou: a protož ty všecky artikule, kteříž na ublížení a proti týmž majestátům jsou, mocí tohoto sněmu zdviháme, moříme a v nic obracujeme, tak že již potomně žádné moci míti nemají; nýbrž jeden každý stav, osoby neb osoba zůstaň při znění majestatův a zápisův svých, jakž je jeden každý buď na životy neb na summy má, o nichž zřízením zemským vyměřeno jest.
XXXIX. A poněvadž mnozí skrze ta zřízení na statcích svých ublížení a škodu vzali, a o to mezi stavy veliké rozmlouvání a nepokoj jest: i aby to zase k svému upokojení a dobré lásce i svor nosti přijíti mohlo; protož kdožkoliv takové stížnosti nese, ten aby mohl z toho podle bulle zlaté císaře Karla slavné a sv. paměti před soud zemský obeslati, a páni soudcové zemští vyhledajíc to bedlivě, stranám o to místný konec aby udělali, a to konečně od obeslání v plném roce pořád zběhlém. Však kdož by tak který statek zase vysoudil, tehdy aby ho zase každý tak, jakž jest jej ujal, bez umenšení postoupil i z užívání, pokudž co před úředníky menšími ukáže, práv byl, a jestliže jest se jaký omyl v tom stal, ten při soudu zemském zase aby napraven byl. A ta obeslání, která jsou z strany výplat před soud komorní již zašla, ta všecka aby k soudu zemskému podána i obrácena byla, a po dnešní den o takové věci všecka obeslání aby od soudu zemského ke dni úternímu vycházela.
XL. Také J. M. Kr. prosíme, od kterýchžkoliv duchovenství jsou kteří platové k špitálu a chudým obráceni, aby J. M. Kr. je při tom zůstaviti ráčil.
XLI. Poněvadž se mnohým pod jménem potřeb J. M. Kr. práva vedení zastavuje, a potřeba káže to opatřiti, protož se to takto napravuje: měl-li by kdo na koho zápis dskami komorníkem Pražským v uvázání v statek jeho a ten potom, když by čas plnění bud! summy jistinné neb úrokův přišel, chtěl se zastírati potřebami J. M. Kr., a tak tudy aby lidé k svému přicházeti nemohli; a protož aby se to více nedalo, a J. M. Kr., dle zachování dobrého pokoje a starobylého pořádku mezi poddanými svými, aby žádnému práva zastavovati ani jakých glejtův a příročí proti zatykačům dávati neráčil mimo zřízení zemské, kteréž se na jisté věci, kdo by po potřebách J. M. Kr. byl, vztahuje, zvláště poněvadž lidé činí zápisy na statky a ne na osoby své. Pakli sobě to kdy kdo vyjednal, tehdy páni úředníci a soudcové zemští mají to zdvihnouti a každému právo pustiti vedle nálezu, kterýž se stal léta 1539 v pátek o suchých dnech letničných a kterýž stavové o zastavení zemského práva kterýchžkoli osob skrze listy pana krále aneb posly jeho nalezli, a Ondřej z Dube panský potaz vynesl, aby práva všeckna zastavená před se šla, vedle práva a ustanovení starodávního.
XLII. Též také, poněvadž dsky jsou každému svobodné, a vyměření jisté zřízením zemským máme, jak se jedni proti druhým při zápisích buď odpory neb jinak pořádně zachovati mají; a protož aby J. M. Kr. proti dobrému pořádku a zřízení zemskému v to se žádnému více navozovati dáti neráčil, aby měl dsky komu mimo vyměřený způsob zastavovati, tak aby lidé sobě zápisy dělati i zase propouštěti mohli, jakž zpráva jest, že by nedávno J. M. Kr. na žádost Krištofa Gendorfa tu učiniti měl.
XLIII. Go se frystuňkův dotýče, za to J. M. Kr. prosíme, aby J. M. Kr. všechněm nákladníkům na všecky zlaté a stříbrné staré hory, ježto se znovu dobývají aneb dobývati budou, i také na nové hory, tolikéž i na sůl do patnácti let pořád zběhlých frystunk beze všech výminek, tak jakž předešlí králové čeští to činívali, dáti ráčil.
XLIV. Z strany vydávání listův obranných, poněvadž se tu při tom artikuli cti, hrdla a znamenitých pokut dotýče, a protož kdo by koliv za vydání listu obranného, ješto by práva neměl, požádal, tehdy úředníci obešlíce tu osobu, na kteréžto by statek list ten obranný by se žádal, do dvou nedělí a strany o to vyslyšíc, na své povinnosti mají to bedlivě a pilně rozvážiti, měl-li by list obranný ten na toho, na kohož se žádá statek, vydati.
XL V. Jakož se jest při sněmu sv. Jakubském již minulém ode všech tří stavův snesení o dávání a vybírání posudného do jistých let stalo; i poněvadž týž sněm mnohými příčinami k zrušení přišel, a při vybírání toho posudného veliká se nerovnost nachází, tak že pro veliké těžko sti, kteréž jsou na všecky obyvatele království tohoto přišly, mezi lidmi naříkání a veliká stýskání dle dávání takového posudného jsou; i aby takové veliké lidské těžkosti přetrženy a lidé upokojeni býti mohli: z těch příčin takové posudné tímto sněmem se zdvihá.
XLVI. Při sněmu tomto budoucím na to se pilně vyptati jest, kdo jsou a které osoby s knížetem Mauriciusem erbanuňk obnovovaly, a to obnovení stavům aby ukázáno bylo, zvlášť poněvadž Pražané a stav městský při tom nebyli a o tom žádné vědomosti nemají a v relací také některým artikulům toho sněmu odepřeli.
XL VII. K špitálu při mostě Pražském ležícímu dvě osoby z úřadu konšelského aby dohledaly a toho pilně šetřily, jak ta chudina v tom špitálu se opatřuje, a tak ve všem království českém aby se to při všech špitálích od jiných dalo a zachovávalo.
XLVIII. Ze všech berní předešle svolených, z nichžto ještě by počet vykonán nebyl, aby berníci osobám z obce voleným na tomto sněme budoucím beze všech dalších odkladův i také colmistr počet učinili a vykonali. A když by se to tak stalo, z toho také potomně aby kvitováni byli, a taková věc aby se do sv. Jana příštího konečně vykonala.
XLIX. Jakož jest těchto časův mnoho ohňův v království Českém skrze zlé lidi vycházelo, a kdo by těch ohňův počátkové byli, až dosavad toho se gruntovně uptati nemůžem: a protož aby v tom zvláštní pozor, pilnost a bedlivost všudy po všech krajích království Českého byla, tak aby se taková nepravost v skutku a s gruntem vyhledati a uptati mohla, kdo jest těch a takových ohňův a škod lidských příčina byl. A kdež by koliv k jakým osobám přijíti se mohlo, na kteréž by jistý potah shledán byl, že by ohněm v zemi této škoditi měly, na těch aby dostatečně přezvědíno bylo, z čího návodu takoví ohňové pocházejí. A kdož by o tom věda, toho hned na tomto příštím sněme i také potomně neoznámil neb takových zločincův do vězení nevzal, nýbrž je zastával, k tomu aby jako k zhoubci zemskému hledíno bylo.
L. Sklad aby zase v Praze vyzdvižen byl podle privilegií a výsad, od J. M. králův českých slavné paměti témuž městu daných.
LI. Poněvadž se nemalý neřád při obnovení zápisův do desk zemských nachází, tak že mnozí majíce je obnoviti, zoumyslně se toho zbraňují a, právem k tomu jsouce potaženi, před nimi se ukrývají: a protož aby to také k nápravě přivedeno bylo, aby jeden každý mohl sobě takový zápis, maje stanné právo, obnoviti. Však chtěla-li by strana odporná témuž zápisu jaký odpor vložiti a po právě jíti, to učiniti podle zřízení zemského vůli má. Také to ve dsky kladení má již vždycky trvati; neb kdyby se let přidávalo, a ta léta potom vyšla, a lidé k těm, kdož by jim zase ve dsky klásti měli, v tom čase přijíti nemohli, museli by také v nebezpečenství s statky svými býti. A protož aby se jim tudy nic promlčeti nemohlo.
LII. Co se vinic všech dotyce, při těch i při výsadě a svobodě jejich aby všickni tři stavové i jedna každá osoba tak zachováni byli, jakž majestátové císařův a králův českých slavné paměti, na svobody jich se vztahující, to v sobě drží a obsahují.
LIII. Nejvyšší purkrabě Pražský, ten aby byl bytem na hradě Pražském, a hejtman hradu Pražského aby se jím bez přítomnosti J. M. Kr. spravoval, a po králi J. M. aby témuž purkrabí přísahu činil, tak jakž od starodávna bývalo. A také aby týž hejtman byl pravý a přirozený Čech, člověk dobře zachovalý, aby byl ustavičně bytem na hradě Pražském a odtud nikam neodjížděl. Pakli by se trefilo, že by z hodné příčiny a potřeby ne na dlouhou chvíli odjeti musel, tehdy ať jest zámek k opatrování poručen menšímu purkrabí, a purkrabí menší aby neodjížděl, dokudž by se hejtman zase na hrad Pražský nenavrátil. A tak aby vždy jeden z nich zůstával na hradě Pražském pro opatření téhož zámku, poněvadž se tu dsky i jiné mnohé zemské věci chovají.
LIV. Poněvadž od starodávna to bývalo, že purkrabě kraje Hradeckého jiný od J. M. Kr. nebýval volen, než ten, kdož jest od téhož kraje a obyvatelův volen: protož aby stavové téhož kraje při tom starobylém pořádku zachováni byli. Pakli by kdo mimo vědomost kraje a bez vůle jich purkrabě volen byl, toho týž kraj bude míti vůli přijíti neb nechati.
LV. Týž purkrabě aby soudy, kteréž jsou vyměřeny, bez všelikých protahův a odkladův držel a spravedlivostí lidských lidem dopomáhal, leč by jisté znamenité a důležité příčiny bud! kraje aneb vší země nastávaly.
LVI. Písař, který by k tomu úřadu purkrabství Hradeckého volen byl, ten aby při úřadu dotčeném pilnost měl, k čemuž jest zavázán, a dále k ničemuž jinému aby potahován nebyl od téhož purkrabí, než nač povinnost učinil. V Hradci, městě krajském, ustavičně aby byl; neb častokráte toho kraje lidé dvakrát neb třikrát strany svědkův i jiných svých potřeb do Hradce práce vážiti musejí, ješto když by v témž městě písař vždycky byl, mohlo by se takových prací, mnohých meškání i také daremných nákladův uvarovati.
LVU. Poněvadž se to zřetedlně nachází, kterak obyvatelé království tohoto ze všech tří stavův velmi jsou se příčinami a ponoukáním řečníkův na to oddali, aby, když jeden s druhým na jakou rozepři očkoli, a často o velmi malou, kteráž častokráte soudu zemskému, tudíž i komornímu ku posměchu a k zlehčení se vztahuje, nastoupí, raději se soudil, nežli by se přátelsky rovnati měl, a to vše tím přichází, že raději řečníkův, kteříž smlouvati obyčej nemají, k soudům, nežli přátel k přátelskému jednání a rovnání následují; z čehož nic jiného než neláska, nevole a nesvornost netoliko mezi sousedy, ale blízkými přátely, anebo mezi otcem i synem mnohokrát pochází: a protož dle křesťanského zastávání toho všeho a pohodlí pánův úředníkův a soudcův zemských i jiných kterýchkoliv soudcův takto to ve jménu božím napravujem. Když by se to koliv potomně přihodilo, že by mezi sousedy aneb mezi stranami kterýmižkoliv jaký rozdíl a nevole v kterémkoliv kraji a očkoliv povstala, tehdy původ nemá a nebude moci na druhou stranu žádného půhonu ani obeslání od žádného úřadu bráti, a vzal-li by, tehdy má mu ten půhon nebo obeslání zdviženo býti a straně odporné má pokuty 10 kop gr. čes. hned od zdvižení ve dvou nedělích pořád zběhlých dáti, k tomu škody skrze jízdy k soudu vzaté vedle vyměření desk navrátiti; než má původ, prvé než by k soudu přistoupil, straně odporné listem pod pečetí svou aneb řezanou cedulí o tom oznámiti a prostředka jednoho nebo dva jí jmenovati, a strana odporná má jemu ve dvou nedělích pořád zběhlých hned potom odpověď zase dáti a v té též prostředka neb prostředky své oznámiti. A prostředkové od stran jmenovaní od té odpovědi ve čtyřech nedělích pořád zběhlých nejdéle mají jim místo a den položiti a oznámiti. A budouli chtíti strany po přátelích kolikakoliv k nim přidati, toho aby měly vůli, a ti jmenujíc jim den a místo, aby je slyšeti, rovnati a smlouvati mohli bud s dobrou vůlí obojí strany aneb na mocné přestání. Avšak přijalili by to k sobě mocně a o výpověď se snésti nemohli, tehdy na nejprvnějším soudu zemském aby hned o to naučení vzali a vezmouc, pokudž by čas nejdříve postačiti mohl, výpověď mezi stranami učinili. Pakli by strana odporná jakýmžkoliv obmyslem neb zástěrou na přátely se poddati nechtěla, a tak že by původ pohnati musel, tehdy hned po vyhlášení půhonu aby páni to po nejprvnější při slyšeli, a původ aby to ukazoval, že jest odporná strana se smlouvati nechtěla. A ukáželi, tehdy hned, jakž ukáže, aby touž pokutu a v témž času původoví dala, a pře hlavní aby v pořádku zůstala, však s tím doložením, kteréžkoliv pře u kterýchž-koliv úřadů na soudu jsou, o ty také strany aby se přátelsky koštovaly, a ačkoliv žádný v tom zavázán býti nemá, však kdož by toho bez zvláštní spravedlivé příčiny učiniti nechtěl, může seznati, že lásky a svornosti křesťanské není. Také se stranám toho propůjčuje, nemohlli by kdo sám osobně k takovému rovnání státi, aby mohl jinému komužkoliv listem mocným o tom poručiti; však při žádných smlouvách řečníka žádného peněžitého aby nebývalo.