42. Snesení stavův učiněné na sjezdu v Praze, jenž zahájen byl o středopostí (11 března 1547).
Z rukopisu Sixta z Ottersdorfu v museu království Českého. List 127-219.
Tito artikulové níže položení od stavův království Českého, kteří jsou se při času středopostí léta 1547 do Prahy sjeli, rozjímáni a k budoucímu od J. M. Kr. na hradě Pražském položenému sněmu sebráni jsou:
I. Předkem a nejprve, poněvadž při všelijakém jednání cti a chvály pána Boha všemohoucího nejvíce se šetřiti má, protož aby na budoucím sněmu všecka zjevná smilstva, cizoložstva, ožralství a jiné podobné k tomu nepravosti i hříchové, nestydatá i oplzlá mluvení pod jistými a na to uloženými pokutami přetržena a všechněm vůbec zastavena byla, tak aby hněv pána Boha všemohoucího spravedlivý raději krotiti nežli rozmáhati se mohl, aby lidé řádně, patrně a očitě vidouce, ano ze všech stran pro nepravosti naše hrozné pomsty nás sužují a jako nad námi již se vznášejí, životův svých polepšovali a v pravém křesťanském náboženství, v pokání a srdci skroušeném ku pánu Bohu se obrátili. A jakož při náboženství našem křesťanském původem ďábla, nepřítele Krista pána, i některých slepých nerozumných a nevyučených učitelův našich a skrz rozdílná učení jich, někteří rozdílové mezi námi stavy království Českého povstali a povstávají, a ti slušnějším prostředkem nemohou pře trženi býti, než aby spěšné a společné všech tří stavův s lidmi duchovními a rozumnými shledání bylo: protož my, kteříž z víry pravé křesťanské tělo a krev Krista pána pod obojí způsobou přijímáme, abychom se všickni na jistý čas a den do Prahy zase sjeli a v kolleji Veliké o přetržení takových rozdílův přátelské a křesťanské mezi sebou rozmlouvání měli a drželi a těch cest mezi sebou po hledali, aby pravda Krista pána a čtení svatá svůj průchod míti mohla, a my stavové skrze nerozumné a mnohokráte bláznivé kazatele naše v lásce a v svornosti překážek nemívali, a tak sjezdové naší strany pod obojí způsobou o věci duchovní a spasitedlné aby svobodni vždycky na časy budoucí, tak jakž za předešlých králův českých to držáno a zachováno bylo, bývali a se držívali.
II. Lidé duchovní a kazatelé naší strany pod obojí způsobou, jestliže by na ně co scestného a bludného pravili, a tím že by před J. M. Kr. obžalováni byli, aby skrze administrátora a konsistoř naší strany pod obojí způsobou i také od osob ze všech tří stavův za defensory naše volených v tom ohledáni a rozeznáni byli, a ne hned na zprávu holou a bez obecního i pořádného slyšení aby od J. M. Kr. aneb od kohožkoliv jiného jakkoliv trestáni aneb z země vypovídáni bývali.
O soudu zemském.
III. Poněvadž na nejvyšších úřednících a na soudu zemském nám obyvatelům všeho království českého nejvíce záleží, protož soud zemský aby osobami stavu panského a rytířského rozumnými, hodnými a všelijak na poctivostech dobře zachovalými tím způsobem, jakž níže poznamenáno jest, osazován býval: aby J. M. Kr., když by koliv podle předešlého obdarování a od J. M. krále Vladislava slavné paměti o to vyměření soud zemský osaditi ráčil, psaní hned do jednoho každého kraje v království Českém učiniti a od obyvatelův téhož kraje toho požádati ráčil, aby J. M. od týchž krajanův některý počet osob ze stavu panského a rytířského zejména poznamenaný k osazení soudu zemského odeslán byl. Z kteréhožto počtu osob tak zejména jmenovaných aneb poznamenaných k osazení soudu zemského osoby jisté a to při nejmenším z jednoho každého kraje dvě voliti a těmi a tak z krajův poznamenanými zejména osobami soud zemský toliko J. M Kr. aby osaditi a osazovati ráčil. A tak potom, buď že by ty osoby od krajův tak volené a od J. M. K. k soudu zemskému potažené jedna nebo dvě zemřely anebo z příčin nedostatku zdraví svého a jiných slušných případností od soudu zemského odpuštění vzíti chtěly aneb vzaly: tehdy vždycky na budoucí časy tím pořádkem aby k tomu od J. M. K. zase nastupováno bývalo, a z počtu těch toliko osob od toho kraje, jakž by toho potřeba ukazovala, J. M. K. podaných, aby se takové osob volení a soudu zemského osazování dalo, poněvadž nejlépe lidé sebe a svého obcování po krajích povědomí jsou.
A též jestliže by osoba která z úředníkův zemských umřela aneb od úřadu svého odpuštění vzala neb tak z hodných příčin ssazena byla: tehdy na sněmu budoucím aby čtyři osoby hodné od stavův voleny byly, z těch pak J. M. Kr. na takový úřad zemský osobu jednu voliti a toho úřadu té osobě, kteráž by se J. M. dobře líbila, aby podati ráčil. Ty pak osoby, kteréž by k zemskému soudu potaženy byly, pro vážnost toho soudu zemského oděvu poctivého i obdloužného aby užívaly a všelijakých jiných nevážných a nenáležitých krojův a věcí se vystříhaly a varovaly.
A jestliže by pak jakážkoliv pře mezi J. M. K. a obyvatelem kterým tohoto království Českého z stavu panského, rytířského aneb osobou a osobami aneb některým městem a obcí ze stavu městského vznikla: tehdy k slyšení a rozsuzování té k žádným jiným postranným soudům ani také k radám J. M. K. aby potahováni nebývali, poněvadž z jiných všech soudů na soud zemský jednomu každému svobodná apelací propůjčena býti má. tež co se Pražan a jiných měst království Českého dotýče, ti strany soudův i jiných spravedlností svých při právu, privilegiích, svobodách a starobylém způsobu svém a pořádku se zůstavují.
IV. Soudcové zemští hned po vyhlášení půhonův aby společní modlitbu ku pánu Bohu učinili a za to jeho sv. božské milosti prosili, aby rozumy jich svou moudrostí osvítiti a své požehnání i pomoc jim dáti ráčil, tak aby lidem spravedlivé rozsudky vedle svých povinností a přísah činiti mohli. Pakli by se kdo takovému pobožnému a svatému skutku posmíval, ten takový skutečně aby trestán byl.
V. Přísaha od J. M. Kr., kteráž úředníkům zemským, soudcům jiným neb konšelům stavu městského a také jiným některým správcům koruny této se dávala a dává, kdež touž přísahu činíc, zavazují se v ní J. M. Kr. dědicům: i ta poněvadž jest proti majestátu císaře Fridricha, slavné paměti, J. M. Kr. praděda, i také na znamenitou ujmu svobody volení nového krále, protož táž přísaha takto napravena býti má: "Přísahám pánu Bohu všemohoucímu, že jsouc v tom úřadu, k kterémuž povolán jsem, předkem k nejjasnějšímu knížeti a pánu panu Ferdinandovi, králi českému a pánu mému milostivému, pánům, rytířstvu, Pražanům, městům i vší obci království českého k bohatému i chudému spravedlivě se chovati, pravdu velebiti a křivdu tupiti a to, což by ke cti a chvále pána Boha bylo, s pomocí pána Boha všelijak obmýšleti mám i také k tomu, pokudž by J. M. Kr., jakožto krále českého a nač (?) povinnost i náležitost se vztahovala, upřímně se přimlouvati, a nic toho nemám obmýšleti ani raditi, což by proti privilegiím, právům, svobodám a zřízením království Českého bylo, nýbrž při spravedlnostech lidských s pomocí boží stoje, žádných darův zjevně ani tejně od žádného nebrati ani na blízkost krve ani na žádnou jinou věc vymyšlenou nemám se ohledati, než v tomto úřadu mém fez přijímání všelijakých osob mám se ve všem spravedlivě zachovati. Toho mi rač dopomáhati pán Bůh z milosti své svaté svou všemohoucností. Amen."
VI. Žádný z úředníkův menších aby v žádném soudu mimo jich soud nesedal ani več jiného potahován nebyl, než jeden každý z nich byl pilen práce své, podle úřadu svého jsouce lidem volni, nepyšni ani na lidi se neokřikujíce, poněvadž ne páni, ale obce království tohoto jsou služebníci, neb tím, což jim od země svěřeno jest, příliš dosti činiti mají. A poněvadž nám všem obyvatelům království tohoto na týchž menších úřednících nemálo záleží, protož ti rodu dobrého a dobře zachovalého a beze vší na svých poctivostech poskvrny, k tomu přirození cechové, jakž i úředníci i jiní soudcové zemští, aby byli, a k těm úřadům s radou plného soudu zemského voleni a podáváni aby bývali. Také památného při týchž ouřadech více přes dvě kopě gr. čes. aby nebrali, by pak netoliko dvoje, ale i desatero právo bylo. Avšak které by se pře gruntův, cti, hrdla nedotýkaly, od těch aby bráno nebylo přes jednu kopu gr. čes., a to aby šlo na rovný díl mezi všecky, kterýmžto náleží. Též od zvodův jakýchžkoli, žádných nevymieňujíc, ježto od desk zemských vycházejí, aby více bráno nebylo přes předešlé zřízením novým o vyzdvižení desk vyměření, než po 2 kop. gr. čes. A kdož by jinač v tom uznán neb usvědčen byl a tak, jak již vyměřeno jest, se nezachoval, ten aby úřadu toho zbaven byl a na ten ani žádný jiný na budoucí časy aby posazován nebyl.
VII. Jakož jest na to těžká pokuta zřízením zemským předešle vyměřena, jestliže by kdo úředníky zemské aneb soudce, též úředníky menší nařkl, tehdy aby hrdlo propadl; ješto lidé, kdyby pak se někomu mnoho mimo spravedlnost ublížilo, nesmějí o tom mluviti, bojíce se tak těžké pokuty: a protož aby takové zřízení minulo a takto o tom nařízeno bylo. Nalezli vůbec za právo: "Jestliže by kdo nařekl koho z úředníkův vyšších nebo menších, z soudci, rad J. M. K. osoby neb osobu o sprave dlnost svou, ješto by se soudu a desk neb kteréhožkoli ouřadu dotýkalo, tehdy aby ten, kdož by neb kteříž by tak nařčeni byli, vznesli aneb vznesl to na soud zemský. Kterýžto soud zemský takové nářky slyšeti má, a jestliže by ten, kterýž jest nařkl, na ně neb na něho takového nářeku nedovedl, tehdy ten aneb ti nařčení má a mají od soudu zemského na poctivosti opatřen neb opatřeni býti; a tomu, kdož jest je anebo jeho tak nařkl, aby ve dsky do jeho živnosti nic kladeno nebylo, a k tomu na závazku do smrti aby byl, tak aby se při každém soudu zemském hned po vyhlášení půhonův na černou věži postavil, a dokudž by se soud držel, aby s Černé věže pod ztracením cti nescházel. Pakli by na kterého aneb které, to, čímž by nařčen neb nařčeni byli, hodnověrným a dostatečným svědomím dovedeno bylo, tehdy ten touž pokutu, jakž výš jest psáno, nésti a podstoupiti povinen bude."
VIII. Soudové bez odkladův aby se drželi, tak aby lidé bez odtahův k svým spravedlnostem přicházeti mohli, a ne aby někteří předčili, a jsouce v pořádku poslednější, při právě před těmi, kteří ven z pořádku jsouc vyňati, prvnější ku právu přistoupili.
IX. Pře, které by měly slyšány býti při budoucím soudu, ty aby při přítomném soudu se oznamovaly, tak aby lidé daremných jízd a útrat nečinili.
X. Odkladové soudův vyměřených aby se nedali, než předse při těch časích, jakž zřízením zemským vyměřeno, aby držáni byli, a J. M. K. aby ukládáním sněmův ty časy jim překážky činiti neráčil, leč by toho pilná a důležitá této země potřeba nastávala.
O řečnících.
XI. Řečníci aby byli všelijak na svých ctech a poctivostech dobře zachovalí a od žádného žádných jorgeltův určitých nebrali, než toliko to od každé pře, pokudž jest jim zřízením zemským o tom vyměřeno aneb ještě bude; a to proto, neb kdež se určití jorgeltové dávají, tu spravedlnost svého místa ani průchodu míti nemůže. Když řečník, jsa svědomí dobrého, v křivou a nespravedlivou při by se dáti nechtěl, tehdy se pro povinnost, v kterouž jest tím jorgeltem zavázán, musí proti svému svědomí tu nespravedlivou při vésti i ji brániti. Jest toho i druhá příčina, aby jorgeltův řečníkům dáváno nebylo, a to tato: neb mnozí chudší ze všech stavův království tohoto, nemohouce s to býti, aby své řečníky měli, museli by znamenité škody i těžkosti při spravedlnostech svých nésti, protože bohatí by jorgelty svými takovými všecky řečníky obsáhli a je sobě jako zakoupili, maje z týchž bohatých jeden tři, čtyři i někdy více řečníkův; ješto skrze to, by pak i který řečník některému chudšímu, vida pouhou jeho spravedlnost, rád pomoci chtěl, tehdy jsa tak svázán tím jorgeltem, toho učiniti nesmí. A protož přihodiloli by se to, že by některý chudý z kteréhož pak koliv stavu, hledaje toho při všech s pilností, nemohl k své při a spravedlnosti řečníka míti: tehdy aby na nejvyššího sudího království Českého, v městech pak na purkmistra jednoho každého města vznesl, a nejvyšší sudí a v městě purkmistr má tu moc míti, kterémuž se řečníku od něho rozkáže, aby tu při vedl od té osoby, kteráž naň to vznesla, kromě toho řečníka, ježto by od strany druhé proti němu při vésti měl, a tak ten každý řečník povinen bude, to učiniti a toho chudého při k sobě přijíti anebo spravedlivou příčinu, pro kterouž by to nikterakž nemohl slušně učiniti, prokázati. Pakli by řečník nechtěl nejvyššího sudího a v městech purkmistra uposlechnouti, tehdy pro takové neposlušenství a nevážnost má řečňování při každém soudu království Českého prázden býti; avšak řečníka žádajícímu má jiný místo onoho dán býti. A toto opatření všecky vdovy chudé i sirotci užíti mají. A poněvadž všickni soudcové ke všelijakým soudům, aby lidem spravedlnosti činili, přísahami se zavazují, a řečníci instrumenta, t. j. nástrojové všech soudův jsou, protož spravedlivé a povinné jest, aby řečníkům obecným, ježto z peněz mluví, při deskách od úředníkův a v městech od purkmistrův - jednoho každého, kdož by ji vykonal, z týchž řečníkův zejména poznamenajíce - přísahy k jich řečůování také vydávány bývaly, a bez přísah k žádnému řečňováni aby připouštěni nebyli.
Přísaha řečníkův.
Přísahám pánu Bohu, že v této práci řečnické chci se tak, jakž jest mi zřízením zemským ode všech tří stavův království českého vyměřeno, všelijak upřímně, pravě a spravedlivě chovati a žádných cest neukazovati ani jakých obmyslův, jimiž by spravedlnosti lidské soudcům kterýchkoli soudů zastírati aneb křivé pře premovány býti mohly, neobmýšleti, a také pamatuje na přísahu svou, nemám žádných určitých jorgeltův od žádného tejně nebo zjevně bráti. Toho mi rač dopomáhati pán Bůh z milosti své svaté svou všemohoucí mocí.
Purkrabství Karlšteinské.
XII. Co se purkrabství Karlšteinského dotyce, poněvadž tomu úřadu jsou svěřené znamenité věci a veliké, jakožto koruna a privilegia i jiní zemští klenotové a svatosti, ješto předkové naši, prohlédajíce k tomu a to dobře od dávných let uváživše, přísahu jsou tomu každému, kterýž by na ten úřad vsazen býti měl, tuhou a velikou obmyslili; než teď teprva nedávno při té přísaze jest změněno a postaveno: "jestliže by otec co toho, v tom úřadu jsa, učinil, ješto by pokuty zasloužil, aby synové vyháněni nebyli": - i protož aby při tom, jakž jesti prvé bývalo, zůstalo, a vyměřeno jest, aby se pokuta netoliko na otce, ale i na syny také vztahovala. A na témž úřadu poněvadž podle práva dva purkrabové býti mají, aby nejméň vždycky byl jeden pod obojí spůsobou. A tak aby i při všech jiných soudech, úřadech a radách J. M. Kr. se vždycky držalo a zachovávalo, aby za tou příčinou mezi námi dobrá láska, svornost i důvěrnost mohla býti zachována. A jeden i druhý purkrabě Karlšteinský přísahu tu aby učinil pánům, rytířstvu, Pražanům, jakž od starodávna to vždycky bývalo.
Privilegia království tohoto a zemská, která jsou nyní nově zregistrována, ta aby ode všech tří stavův s pilností ohledána byla a se starým registrováním aby srovnána byla. Též také klenoty zemské na témž Karlštejně od osob k tomu ode všech tří stavův volených aby vyhledány byly, a jestliže by se čeho nenašlo, aby o to k těm, komuž svěřeno, podle zřízení zem. hledíno bylo.
O podkomořství.
XIII. Poněvadž hned, jakž po přetržení válek v království tomto práva jíti a průchod svůj míti začala, podkomoří v království českém na větším díle býval ten, kterýž zjevně přijímal tělo a krev Kr. pána pod obojí způsobou, jakož Samuel z Hrádku, Albrecht Lískovec, Jakub Vřesovic, Burian Trčka: protož aby ještě tak bylo, a úřad podkomořský aby ten spravoval, kterýž by pod obojí způsobou přijímal. A tolikéž ať se zachovává při komořství králové Její Msti.
O svobodě stavův království českého.
XIV. Poněvadž jsou naše svobody největší, že J. M. Kr. nemá k žádnému obyvateli jinače ani osobě ze všech stavův království přistupovati o jakouž pak koliv věc (leč by to zjevný odbojník práva nebo zločinec byl), než pořádem práva před soud zemský zřízený aneb před jiné soudy, k jichžto rozeznání osoby které a jisté věci od starodávna náležely; a tolikéž J. M. Kr. může každý obyvatel tohoto království před soudem zemským viniti: a protož aby J. M. Kr. na nižádného obyvatele bohatého i chudého, jakéhož pak koliv povolání ze všech tří stavův, jinak neráčil sahati než pořádem práva, jakž již nahoře dotčeno jest; tak aby se zachovávati J. M. K. ráčil. A což tu J. M. neb druhé straně soudem spravedlivým nalezeno bude, na tom aby zůstáno bylo; avšak aby J. M. Kr. pře, jako i jiných, při soudech v pořádku mezi jinými pozůstaveny a slyšány bývaly, jakžto vždycky od starodávna bývalo, tak aby jedna každá strana k své při volně hojemstvím i sic jinak k své spravedlnosti při praviti a přihotoviti se mohla.
XV. Toto také za potřebné při tom uznáváme a, aby na budoucí časy držáno bylo, chceme, kdož by v komoře J. M. Kr. byl, aby v nižádném soudu nesedával, než buď pilen toho, čož na něho vzloženo jest, a zvláště pak J. M. Kr. prokurátor aby v žádném soudu nesedával z mnohých příčin.
XVI. A jestliže by J. M. Kr. přece komoru svou v tomto království míti ráčil, tehdy aby v ní J. M. Kr. ráčil míti dvě osoby zè stavu panského a dvě rytířského, pravé a přirozené Čechy, a sekretář, kterýž při těch osobách bude, ten tolikéž aby byl Cech přirozený. A ti nemají na žádné těžkosti lidské nic vymýšleti ani se na ně s financími vyptávati.
XVII. Jestliže by se kdo našel, že jest co předešle proti svobodám království tohoto radil a pomáhal neb radili a pomáhali a to naň skutečně uznáno bylo, ten aby tu pokutu nesl, kteráž zřízením zemským a sněmy vyměřena jest.
O sněmích.
XVIII. Když by koliv J. M. K. sněm obeslati ráčil, tehdy aby J. M. K. do listův, kterýmiž by sněm obeslati ráčil, všecky ty artikule, o něž by se sněmovati mělo, výslovně a srozumitelně v světlých slovích vepsati rozkázati a poručiti ráčil, tak aby to všecko zřejmé a patrné bylo, oč by se na sněmu jednati mělo, a to pro všecky stavy království Českého, a aby jeden každý kraj, sjedouce se prvé, potom osoby z počtu svého vyslati a sami osobně na týž sněm jeti mohli. A J. M. Kr. aby sněmy, když by koliv toho slušná potřeba nastávala, časně pokládati ráčil; a ten list nebo listové, jimiž by sněm rozpisovati ráčil, aby jednomu každému z hejtmanův každého kraje nejprve jeden poslán byl. A týž hejtman při témž listu J. M. Kr. aby také krajanům svým psal a den jim, kdyby se v městě krajském tu, kdež se od starodávna krajové sjížděli, sjeti měli, oznámil. Však podle toho aby také stavové moc měli, na témž sněmu, což by uznali potřebného obecného dobrého, jednati a zavírati mohli, a to aby jim zastříno nebylo. Pakli by J. M. Kr. neb budoucí králové čeští sněmu položiti aneb v zemi býti neráčili, a potřeba by uznána byla, že by sněm bez prodlévání položen byl, tehdy nejvyšší purkrabě Pražský má jej hned položiti a rozepsati. Pakli by purkrabě Pražský z jakýchkoliv příčin toho učiniti a jeho položiti nechtěl aneb že by v zemi nebyl neb také že by umřel, tehdy úředníci a soudcové zemští jej položiti mají. A pakli by ti též toho učiniti nechtěli, tehdy my všichni tři stavové na tento způsob jej položiti máme: tak že hejtmane krajští spolu s Pražany mají moc míti, do Prahy sjedouce se a o jistý den o položení téhož sněmu obecného se snesouce, na den určitý jej položiti a rozepsati moci budou; a každý, kdož k sněmu náleží, ke dni tak uloženému má a povinen bude, do Prahy přijeti, a mimo dvě neděle na témž sněmu déle aby sněmováno nebylo, ale aby stavové všickni v společnosti k dobrému království tohoto, a ne po různu, se přimlouvali a sněm zavírali. A tak summou, při každých obecných aneb od J. M. Kr. položených sněmích aby světle a zřetedlně to, oč sněm položen jest, jednáno a zavíráno i na jistý konec bylo, ne aby se něco pod způsobem a přikrytím při sněmu jednalo, a když by sněm zavřín byl, k jinému konci a rozumu obracováno nebývalo, jakž předešlého sněmu se to stalo, že sněm držán a zavřín byl na jistý způsob, však potom proti knížeti saskému, kurfirštu J. M. ta pomoc, proti Turku svolená, od některých přes pomezí potahována byla.
A sjezdové krajští, tak jakž vždycky od starodávna bývalo, když by toho potřeba kázala, aby svobodni bývali. Tolikéž i obce pospolu v městech Pražských pro obecné potřeby aby bývaly jakž předešle se zachovávalo.
XIX. Když by kolivěk sněm obecný zavřín býti měl, a stavové tohoto království o jisté artikule že by se snesli a úředníci neb soudcové zemští i jiní že by se od nich dělili a s stavy se nesnášeli, tehdy přece aby k svému zavření sněm přišel, a osoby stavu panského, rytířského, z Pražan, tolikéž i z jiných měst relací a přiznání by učinili. Tehdy úředníci menší budou povinni takovou relací i ten sněm ve dsky zemské bez odpornosti vložiti. Kterýžto sněm budou povinni tak všickni sobě držeti. Avšak prvé nežli by k relací a zavření toho sněmu přišlo, má se všech artikulův, při rozvažování téhož sněmu jednaných, jednomu každému stavu výpis prvé dáti, aby nic k změnění nepřišlo. A když by potom týž sněm ve dsky zemské vložen býti měl, má se s těmi výpisy stavům danými korrigovati.
XX. Mimo snesení sněmovní aby stavové od J. M. Kr. v nic žádným mandátem, rozkazem, ani jak jinač, mimo své snesení a svobody, od J. M. Kr. ani od žádného jiného potahováni a nutkáni nebývali.
XXI. Jestli v čem v sněmích obecných aneb jakzkoliv jinak od kohožkoliv stavové neb stav který proti svobodám a privilegiím zavedeni jsou aneb zaveden jest, to aby všeckno vyzdviženo, zrušeno a v nic obráceno bylo, a zase jeden každý stav aneb osoby obzvláštně aby při svých svobodách a obdarování pořádných neporušitedlně zachován neb zachovány byly, tak jakž od starodávna bývalo.
XXII. Jestliže by kdy jaké tažení bud kdekoliv bylo, aby nejvyššímu hejtmanu neb hejtmanům polním, ode vší země voleným, dostatečná instrukcí dána byla, kde, jak a proti komu vojenské to tažení mělo by se vykonati, a mimo svolení a instrukci o ujmě své, aneb z číhož pak koli vnuknutí a poručení aby z oumysla nepřátel této zemi nečinil a nečinili.
Úředníci a soudcové zemští na ublížení svobod a privilegií tohoto království proti stavům a bez vědomí jich aby J. M. Kr. v nic se nezavazovali a na stavy se nesvolovali.
Mince česká aby jinde mincována nebyla než v Čechách, a to u Hory neb v Praze, jakž od starodávna bývalo.
XXV. Všecky jiné mince zemí k tomuto království příslušejících aby k minci království tohoto a k zrnu jejímu byly mincovány.
XXVI. Hora, na číž pak koliv radu jest zpuštěna, ta aby zase s pomocí pána Boha a všech tří stavův vyzdvižena byla, poněvadž jest koruny této poklad, a užitkové znamenití jsou z ní bývali a ještě by býti mohli, kdyby Čechy a ne Němci spravována byla, a tolikéž i jiné zlaté všecky a stříbrné hory aby přirozenými cechy spravovány byly a nejvyšší mincmistr, jsa přirozený Čech a nemaje nic s komorou činiti, aby svobodný býval.
Židům stříbra kupování a mincí všelijakých vexlování aby hned zastaveno bylo, a všickni glejtové do sv. Havla nejprve příštího aby jim vyzdviženi byli, a oni v tom času statky své opatříce, aby se všickni této země zhostili podle předešlého sněmovního zůstání a dskami o tom zapsání.
Ládování obilí ven z země aby hned přetrženo bylo, poněvadž nyní i vždycky krá lovství tomuto zvláštní potřeba toho nastává.
XXIX. Poněvadž od starodávna toto království i obyvatelé v něm všelikého stavu na to svobodu mají, že jsou mohli a mohou sloužiti, kde by se jim zdálo a vidělo i také líbilo komužkoliv, než proti království českému žádný v žádné služby se nedávej pod uvarováním pokuty na to zřízením zemským vyměřené; a to abychom sobě zase dskami obnovili podle předešlých svobod.
XXX. Chodové, poněvadž podle povinností svých pomezí království tohoto hájí, aby mimo své předešlé svobody, jichž jsou oni i předkové jich užívali, v nenáležité a neobyčejné věci od žád ného potahováni nebývali, než v tažení vojenském aby k Domažlickým, jakž od starodávna bývalo, pojímáni byli, a oni aby hory a pomezí království tohoto opatrovali.
XXXI. Také na tom snesení a stvrzení vší země a království tohoto jest: dokudž by živ byl král český nynější neb budoucí, že žádného syna J. M. na království korunovati, tak jakž o tom svoleno jest na sněmu, kterýž držán byl léta 1526, nemáme. I jestliže jest to z vůle vší obce zrušeno obecním sněmem, tomu rádi vyrozuměti chceme; a jestli zrušeno skrze osobu neb některé osoby, tomu místa nedáváme, nýbrž při témž sněmu výš dotčeném zachovám býti chceme. A ten sněm zase - ač není-li - aby hned ve dsky včele vložen byl, tolikéž i přísaha J. M. Kr.
Všecka cla v nově zaražená, a kteráž od starodávna v užívání nebývala, také aby pominula.
Král český, když by kolivěk korunován býti měl, tehdy když by jel do království Českého, má přísahu, tak jakž prvé bývalo, na mezích království tohoto všem třem stavům království tohoto Českého a potom Pražanům před městem učiniti, a žádnému jinému ven z země a z tohoto království mimo povinnost žádné jiné přísahy jakožto král český činiti nemá, ovšem pak papeži; nebo se to nalézá, že jsou papežové na větším díle netoliko škoditi chtěli a hleděli tomuto království, ale je zahladiti usilovali, kruciaty, totiž kříže, na Čechy vydávajíc i odpustky na vylévání krve české a jiných národův křesťanských k zármutku všeho křesťanstva a k potěšení i velikému zmocnění té šelmy žíznějící krve křesťanské, Turka, jakož jsou pak o něm mnoho toho i jiného nechvalitebného mnozí z vlaského národu, jsouce jeho pro blízkost povědomější, vypsali. A také zlost svou, kterouž má k národu českému, vylil jest, když některých mužův dobré a svaté paměti národu českého ne spravedlivého upálení i jinače usmrcení k ublížení pravdy Krista pána a ku potupě národu i jazyka našeho českého příčinou byl. A za krále Jiřího slavné a chvalitebné paměti příčinou jest byl mordův a pálení tohoto království, když jest jeho poddaných netoliko v zemích tomuto království příslušejících, ale i mnohých v tomto království pozdvihl, krále v klatbu dal a jeho poddaných proti němu nasazoval a je z juramentu jich a povinnosti, nemaje toho činiti, rozhřešoval, dychtě k tomu a jsa toho žádostiv, aby toto království, vlast naše, v popel obráceno bylo, jakož pak všemu tomu mohlo by se světleji vyrozuměti z bulle Pavla II. na to vydané. A tento nynější třetí Pavel, jsa téhož ducha jako i onen i jiní, jichžto on jest náměstek, o to všelijak usiluje, aby křesťanská krev se vylévala. A protož z těch a takových příčin nezdá se nám potřebné, aby králové čeští, páni naši, týmž papežům římským ani žádnému na jich místě skrze juramenty anebo kteraké jiné povinnosti zavazovati se měli.
XXXIV. To sluší před sebe s pilností vzíti, aby práva, zřízení zemská stará s novými z mnohých příčin napravena a dostatečněji rozšířena byla, a podle těch práv aby soudové všickni, pokudž by kterému soudu náleželo, soudili, a na tomto sněmu osoby hodné, rozumné od obce království tohoto aby voleny byly a do jistého času aby to všecko vykonaly.
XXXV. Úředníci a soudcové zemští pro vážnost předkem důstojenství krále J. M. i království tohoto, když by J. M. Kr. v tomto království a na zámku Pražském býti ráčil, aby při J. M. nad jiné cizí národy nejblíže bývali a na zámku Pražském, kteříž by s to býti mohli, byty své měli a na témž zámku Pražském v pokojích přední místa v poctivosti držali, a rady jiných národův dole jinde kromě zámku Pražského byty a obydlé své mějte.