---

293. Artikule sněmu obecního, kterýž držán byl na hradě pražském l. 1541, v pondělí po sv. panně Barboře (5. prosince).

MS. v českém archivu zemském s titulem: "Červení sněmové od 1541 do 1582".

Tito artikulové svoleni jsou ode všech třie stavuov na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě pražském léta 1541 v pondělí po svaté panně Barboře při přítomnosti J. M. Kr., pánuov Moravanuov a jiných zemí k tomuto královstvie přieslušejících, jakožto ouduov vtělených i jiných zemí dědičných J. M. Kr., skrz posly s plnú mocí vyslanými. (!)

Jakož J. M. Kr., pán nás všech milostivý, ráčil jest skrze instrukcí všem stavuom královstvie tohoto předložení učiniti, kterakú práci a bedlivost o poddané své mieti ráčí a pokudž najvajš J. M. Kr. možné jest, nelitujíc statku i všeho, což kde mieti ráčí, vynaložiti pro obranu svaté víry křesťanské a poddaných J. M. proti tomu dědičnému, litému a ukrutnému nepřieteli Turku a jeho hroznému předsevzetí, kteréž jest od let nedávných předsevzal a tak již od ciesařstvie řeckého ty země sobě opanoval a najposléze to slavné a přebohaté arcikrálovstvie uherské na větším díle zkazil a pod se podmanil i na stolici téhož královstvie se posadil: a protož J. M. Kr. toho na stavích žádati ráčil, aby z svého prostředku osoby vybrali, kteréžby se pány posly s plnú mocí vyslanými z markrabstvie moravského, knížetství horních i dolních Slezí, z obojího knížetstvie svidnického a javorského, též s posly obojího markrabství lužického tudíž i pány Rakušany z Štýrska, Korytan, Gránska a z hrabství tyrolského etc. o stálú pomoc a trvalú proti nadepsanému nepřieteli Turku a pro rozšíření mezí a hranic i tudiež pro obranu a ochránění královstvie tohoto a zemí svrchu dotčených jednaly, kterak by takovému ukrutnému a krve křesťanské žádostivému prolévači nepřieteli Turku a jeho předsevzetí s pomocí pána Boha všemohúcieho odoláno časně býti mohlo, tak jakž taž instrukcí J. M. Kr. to v sobě šíře a plněji obsahuje a zavírá; kdež pak Jich M. majíce společné, bratrské a přátelské s nadepsanými pány posly rozmlúvání takto jsou se společně snesli a mezi sebou uvážili.

Předkem a najprvé, pro čest a chválu boží a pro ukrocení hněvu Jeho svaté božské milosti, kterýž na nás i na všecko křesťanstvo pro provinění a pro hřiechy naše ta trestání a takové těžkosti dopouštěti ráčí, abychom s náboženstvím z celého upřímného a skroušeného srdce Jeho milosti svaté prosili a k němu se o pomoc utekli, aby takový svuoj svatý božský a přísný hněv ukrotiti a nad křesťany se smilovati a ránu svou totižto: mor, drahotu a válku i rozdvojení svaté víry křesťanské od nás odvrátiti ráčil, tu silnú víru a naději majíc, že všecka naše předsevzetí počnúc od pána Boha u víře a lásce jednajíc snadnější pruochod a lepší štěstí bohdá mieti budou.

A předkem, kněží všech hřiechuov, nestydatostí, vožírání, do šenkovních domů a krčem chození aby přestali a příkladuov zlých aby žádných na sobě nedávali, než aby se ku pánu Bohu modlitbami svými, Ťza se i za lid prosíce, obrátili a lid obecní k témuž vedli a napomínali, aby na milost pánu Bohu všemohúciemu se dali, hřiechuov a nešlechetností, kteréž v rozličných věcech činí, aby přestali, pamatujíc na to, že jest pán Buoh všemohúcí přípověď svú učiniti ráčil v starém i v novém zákoně, že pro nepravosti a hříchy lidské pomstami rozličnými, morem, hladem, válkami trestati ráčí, jakož pak skutek toho na Davidovi králi a jeho lidu jest ukázán. A též zase, kdož přikázání jeho svatá zachovává a vuoli Jeho milosti božské plní, takové jisté ubezpečení učiniti ráčil, že nepřátelé jejich před nimi strachem poběhnou a jeden že jich honiti bude deset. Pak buďmež té jisté, dokonalé naděje ku pánu Bohu všemohúcímu, bude-li to při nás, že skutkem Jeho milosti v pravé pokoře následovati budem, poněvadž Jeho ruka svatá není ukrácena, žeť nám také prospěch, vítězství a přemožení nepřátel našich dáti ráčí pro čest a chválu syna svého milého, pána našeho Ježíše Krista; a tak jakž ten ukrutný tyran a pohan o to usiluje, aby jméno božské a víra Jeho svatá byla potlačena a vyhlazena, žeť mu Buoh té pochvaly a prospěchu dáti neráčí.

Též také knížata, páni, rytieřstvo i jiní stavové, kteříž poddané své a lidi pod správu svú mají. předkem aby sami toho hleděli, aby pána Boha nehněvali hřiechy rozličnými, jakož se těchto časuov dalo a děje, že jsouc sami zle živi proti vuoli boží ožralstvím i v jiných rozličných rozpustilostech a oplzlostech, zlý přieklad poddaným svým na sobě dávají. A protož z vyšších i nižších stavuov, aby se všech takových hříchuov vystřiehali a varovali a poddané své k témuž aby vedli a je k tomu skutečně přidrželi, aby v pátek i v jiné posty se postili a zachovávali, a v neděli svatou do kostela na kázání slova božího a ke mšem svatým aby se i k jiným křesťanským náboženstvím scházeli, a svátky, jakožto panny Marie a jiné dni apoštolské, aby též zachovávali, a na ty dni aby v šenkovních domích a krčmách na žádném pití a řádu do mši vykonání nebývali, a tak aby se všickni v té pokoře zachovali a jeden každý ze všech stavuov i s poddanými svými v domu svém s čeládku svú ráno i u večer poklekna na kolena pánu Bohu všemohúciemu se pomodlili.

A když se tak všickni zachovávati budem, ráčí nám pán Buoh všemohúcí proti tomu nepřieteli viery svaté křesťanské svú pomoc a vítězství dáti.

I poněvadž J. M. Kr. v mnohých častých žádostech a v předložení (!) svých na stavích královstvie českého i také na jiných zemích k tomuto královstvie přieležících žádati ráčí, aby všickni jednomyslně o skutečnu, dostatečnú, trvalú pomoc se snesli a svolili, tak aby J. M. stavuom svaté říše nyní v Špejru na budúcím sněmu shromážděným pro snadnější jejich jednání, vyřízení a vykonání dobré a chvalitebné srovnání o společném snesení a zavření, co jest J. M. Kr. při poddaných svých obdržeti a zřiediti ráčil, se oznámiti mohlo: i takto jest od nás všech stavuov královstvie českého, markrabstvie moravského, knížetství slezského a obojích Lužic svoleno.

Item, aby všickni stavové ze všech zemí svrchu jmenovaných, knížata, páni, rytieřstvo, Pražané a jiná města, preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsou i jiní klášterové, mistři, kolegátové, kteřížkoli statky pozemské aneb platy komorní mají, v jedné každé zemi statky pozemské i městské šosovní šacovali, i také manové, dědinníci, nápravníci, dvořáci, svobodníci aby tolikéž učinili a listy přiznávací pod pečetí svou, příjma to k svému svědomí, že jest statek svuoj spravedlivě šacoval (pakliby kdo své pečeti neměl, aby jiného pána neb rytířského člověka připrosil, aby na místě jeho pečeť svú sobě bez škody přitiskl,) aby osobám z krajuov a v zemích voleným dali, a to konečně do Hromnic najprvé přieštích.

Než což se lidí pohořalých dotýče, kteříž by od pánuov svých lhútu měli, ti že takové berně a šacuňku tohoto prázdni býti mají.

A tak jeden každý podle takového šacuňku z jednoho tisíce kop grošuov českých deset kop grošuov českých dáti má podle velikosti a malosti statkuov.

Též také všickni, kteří peníze na úrocích a puožitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno jest, zachovati povinni jsou; avšak měli-li by kteří zápisy na ty, kterýmž peněz puojčili, aby za ně berně a daně zpravili, těch zápisuov v tom sobě ku pomoci bráti nemají pod žádným vymyšleným zpuosobem, než sami z úrokuov takovou daň zpraviti povinni jsou pod ztracením sumy hlavní, kteréžto polovice do komory krále J. M. a polovice zemi býti má.

A což se poddaných lidí dotýče, statkové jich šacováni býti mají, tak cožkoli kdo statku má, z každé kopy grošuov českých jeden groš český aby dal.

Též podruzi, kteříž jsou v městech, městečkách buď královských nebo panských i ve všech, z statkuov svých z jedné kopy grošuov českých jeden groš český dáti mají.

A tak každý pán, rytieřský člověk i města neb úředníci jich mají se listy přiznávacími přiznati, co v městě, městečku i ve všech na jednoho každého panství statku se podle téhož šacuňku najde a jaká suma z toho ze všeho přijde, aby to vše v témž listu přiznávacím oznámil a osobám k tomu voleným poslal, a takové listy přiznávací mají při počtu kladeny býti od těch osob volených, když počet zemi činiti budou. A k vybierání takových šacuňkuov všech osoby po všech krajích a zemích ze všech stavuov voleny býti mají. A ty osoby v krajích volené aby se sjely k takovému listuov přiznávacích a šacuňkuov vybierání jmenovitě na den svatých Fabiána a Šebestiána z jednoho každého kraje, jakožto z kraje hradeckého v Hradci, z kraje chrudimského v Chrudimi, z kraje čáslavského v Čáslavi, z kraje kouřimského v Kouřimi, z kraje bechyňského na Táboře, z kraje prachenského na Písku, z kraje vltavského v Sedlčanech, z kraje plzeňského v Plzni, z kraje žateckého v Žatci, z kraje rakovnického v Rakovníce, z kraje podbrdského v Berouně, z kraje slánského v Slaném, z kraje litoměřického v Litoměřicích, z kraje boleslavského v Nimburce.

A jestliže by pak kdo listu poznávacího v tom času do Hromnic dotčeným berníkóm nedal a neposlal, tehdy oni berníci mají statek jeho šacovati a podle jich uložení šacuňku má ten každý a povinovat jest z toho a tak dáti a to pod pokutu dole dotčenu.

A tak těm berníkóm v jednom každém kraji má odtud a z té berně za každý den, pokudž na tom seděti budou, dáno býti osobě z stavu panského a rytieřského puol kopy grošuov a osobě městské 10 grošuov českých.

A jedna polovice té sumy podle šacuňkuov těm osobám k tomu voleným složena a dána býti má od stavu panského, rytieřského, Pražan a jiných měst konečně na Hromnice najprvé přieští; než lidé a poddaní touž první polovici při Středopostí dáti mají, a druhá polovice toho všeho šacuňku dodána býti má též těm osobám svrchu psaným z stavuov voleným, jmenovitě na den svatého Vavřince též pořád přišlého, pod pokutou a to takovou, jestliže by kdo této berně všemi stavy svolené, buď prvního neb druhého dílu na časy svrchuj menované, nedal neb nedali a nesplnili osobám v krajích voleným aneb od lidí

---

[V tištěných, sněmovních artikulích čteme ještě slova: "a poddaných svých"] nevybrali, tehdy na takového každého má komorník vydán býti a v statek jeho se uvázati.

Pakli by po uvázání s komorníkem ve dvou nedělích pořád zběhlých vždy nedal anebo v držení nevpustil, tehdy list obranní na takového každého vydán býti má, a ti berníci mají se v to komorníkem i tím listem obranním uvázati, to držeti a toho statku užievati dotud, dokudžby z kterého dílu nadepsané berně buď jeho samého aneb od lidí jeho z téhož statkuov a z důchoduov všech nevybrali se všemi škodami a náklady.

Než což se těch osob, kteréž by na statcích pozemských neměly než toliko na listech a hotových penězích, kteréž na užitcích mají, dotýče, na ty list zatykači od úřadu desk zemských týmž berníkuom vydán býti má; a jestliže by se kdo zatykačuov zvláště v domích svých pokrývati chtěli, tehdy pan úředník neb to právo, pod kterýmž sedí, povinnen jest jej v domu jeho, též i hospodář v domu panském zatknuti a podle zatykače znění se zachovati. Však toliko o této pomoci králi J. M. na tyto časy proti Turku svolené a na téhož komorníka tiž berníci k ouřadu více dáti nemají, než což se do toho kraje za puohon dává a za list obranní dvamecitma grošuov českých při ouřadě desk i při ouřadě purkrabství pražského, a za zatykač deset grošuov českých a od zatčení 15 grošuov českých dáváno býti má.

Item, tímto sněmem mají osoby ze všech třie stavuov královstvie českého voleny býti, kteréžto na ten den Hromnic na hrad pražský sjeti se mají, nebylo-li by na ten čas moru v Praze, pakli by zde mor byl, tehdy se u Hory Kutny sjeti a najíti dáti mají, a na týž den osoby k nim z markrabství moravského, z knížetství slezského a obojích Lužic též i z knížetstvie svidnického a javorského, též z zemí J. M. Kr. dědičných volené aby vyslány byly, majíc s sebú též země sumu šacuňkuov, což jest všech statkuov i z poddaných vysumováno. A tu se má to těmi osobami rozvážiti, co ta jedna každá země lidu bojovného jízdného i pěšího v poli do též sumy držeti bude moci i s těmi potřebami, jakožto děly, kulmi, prachem, puškáři, vozy, koňmi etc. a do kterého času.

Pakli-by se to uznalo, že by téhož lidu další potřeba držeti bylo, tehdy aby J. M. Kr. ráčil o to sněm stavuom a zemím svrchu psaným položiti a tu potřebu oznámiti.

Item, takto se má v těch ve všech zemích lidu služebnému jednostajně platiti a jedni mimo druhé aby vyššího žoldu nedávali, než jízdnému zbrojnému na měsíc deset zlatých rejnských a lehkému jízdnému šest zlatých a pěšímu též za měsíc puol čtvrtá zlatého rejnského, jeden každý zlatý rejnský za 24 grošuov českých a groš každý za sedm peněz českých počietajíc.

Item, ke dvanácti jízdným koním býti má vuoz a ke dvaceti pěti pěším jeden vuoz mieti mají, a na každém voze dvě hakovnice s potřebami a při témž každém voze dva pacholci a dvě sedle jezdecké a což k tomu přiesluší na lehkého jízdného, a na to na dva koně zadní má služba po 6 zlatých rejnských na měsíc jíti. A pakli by kdo méně pod ten počet dvanácti koní jízdných měl a chtěl by vuoz mieti, to každý učiniti bude moci, však má mieti k témuž vozu jednu hákovnici a jednoho pacholka s přieslušenstvím, což na lehkého koně náleží; a tomu má jiti služba toliko na jeden kuoň zadní šest zlatých rejnských.

Item, v každém desátku jedna zbroje kopinníčí, dobrá pavíza, jakž na to náleží, s hřemením a se všemi potřebami, což k zavírání pavízám přiesluší, aby byla.

Item, každá země lidu svému hajtmana měj, a kdo by měl najvyšším hajtmanem polním býti, o to se tímto sněmem všickni stavové tohoto královstvie a z zemie vyslaní snésti mají, a ten má býti člověk z tohoto královstvie českého aneb z zemí k tomuto královstvie připojených.

Item, stažení tohoto lidu na den Středopostí příštího aby mezi Skalicí a Holejčem bylo, a tu každý hajtman s počtem lidu jemu poručeného buď jízdného neb pěšího z jedné každé země aby se najíti dal a popis tu aby se stal.

Item, jízdní i pěší rotmajstruom svým poddáni a poslušní buďte a rotmajstři hajtmanuom svým a najvyššímu hajtmanu všickni. Při tom také najvyšší hajtman polní i se všemi svrchu jmenovanými hajtmany a rotmistry svými mají o tom zvláštní bedlivost a péči mieti: předkem i aby toho zbytečného a škodlivého pití a ožierání, hanebného láni i podezřelých a neřádných žen i jiných všech oplzlých činuov a hříchuov, kteříž jsou proti pánu Bohu, u vojště žádnému nedopouštěli a netrpěli; nébrž kdož by se tak nezachoval a toho se čeho takového dopustili, aby skutečně trestáni byli.

Item, také žádnému často psaní hajtmané škod a překážek dopouštěti činiti nemají pod skutečným trestáním; pakli by komu škodu učinili, aby ji zaplatili. Než o probant aby se všickni hajtmané jednostajně snesli a osoby vydali, aby to tak opatrovaly, což se do vojska poveze, aby jednostajně každé vojsko opatřeno bylo.

Item, najvyšší hajtman polní s jinými hajtmany od těch zemí volenými mají sobě u vojště soudy, řády ustanoviti, kněží, kteří by slovo boží kázali a mše svaté sloužili, u vojště mieti mají.

ltem, při těch volených osobách v krajích, kteréž ty šacuňky k sobě přijímati mají, to opatřiti, aby mimo toto naše svolení těch peněz nikam a na nic jiného nevydávaly, než pan hajtman polní aby zřiedil hodnověrnú osobu, a ten má býti přirozený Čech, a jemu podle slušnosti službu dal, kterýž by od berníkuov v krajích sumy vyzdvihoval a přijímal; však berníci krajští aby nebyli povinovati jinač peněz vydávati, leč od najvyššího hajtmana polního k sobě psaním (!) pod jeho pečetí mieti budou do jaké sumy. Jestliže by pak pán Buoh na najvyššího hajtmana polního buď nemoc neb smrt dopustiti ráčil aneb že by z potřeby duoležité odjeti musil, tehdy ten, kdož by na jeho místě byl a takové psaní o takové peníze a touž potřebu pod pečetí svú učinil, to tolikéž místo mieti má jakoby od samého najvyššího hajtmana polního takové psaní bylo. A ten tak k tomu zřízený té sumy, kteréž k sobě přijme, aby jinam nevydával než na ten lid služebný a na jiné potřeby válečné, tak jakžby jemu od najvyššího hajtmana polního poručeno a rozkázáno bylo. Však najvyšší hajtman polní aby každý měsíc mustruňk držel a což by tu na lidech jízdných i pěších v jakémkoli času sešlo, to aby poznamenati dal, aby tomu vyrozumíno bylo, jaká suma na těch ubytých žoldnéřích sejde, a ta osoba zřízená k přijímání a vydávání peněz aby povinna byla počet řádný činiti berníkóm krajským, kde a kam podle rozkazu najvyššího hajtmana polního, však ne jinam než po té dotčené potřebě, jest vydal; a berníci z krajuov příjmúce ty počty, povinni budou z těch ze všech příjmuov i vydání řádný počet činiti osobám k tomu od stavuov zřízeným.

Item, za najvyššího hajtmana polního zvolen jest od tohoto královstvie a jiných všech zemí

---

[V tištěných sněmovních artikulích přidána jsou slova: "k tomuto království příležících"] pan Zdislav Berka z Dubé, na Lippém a Zákupí etc., najvyšší hofmistr královstvie českého. A týž pan hajtman najvyšší polní což by chtěl předsevzieti ke cti a chvále pánu Bohu všemohúcímu, králi J. M. a zemím těmto k dobrému a užitečnému, to aby předsebral a zavieral s radou a vědomiem těch hajtmanuov k této koruně přieslušejících i z jiných zemí k tomuto královstvie náležících z toho lidu vyslaného, kteréž by k čemu hodné a potřebné znal.

Item, a tato pomoc v tomto sněme, jakž svrchu dotčeno jest, z potřeby nastávající proti Turku etc. svolená královstvie českému a jedné každé zemi má býti bez ujmy a všelijaké škody neb ublížení obecních i obzvláštních svobod, privilegií, zvyklostí a práv, nyní i na časy budúcí a věčné.

Osoby volené z stavu panského:

pan Jan z Donína,

pan Ladislav Popel z Lobkovic.

Z stavu pánuov z rytieřstva:

Piram Kapoun z Svojkova,

Jan z Vítence.

Z stavu městského:

Martin z Vlkanova,

Jan Srna z Karlové Hory.

Osoby z krajuov volené k přijímání šacuňkuov neb berně.

	Hradeckého:
pan	Arnošt Jilemnický z Oujezdce a z Kunic,
	Vácslav Dohalský z Dohalic [V orig. přetrženo a nad tím napsáno jen "Dohalský"],
	Jakub Kadrman.
	Chrudimského:
pan	Bohuše Kostka z Postupic,
	Zikmund Anděl z Ronovce,
	Jiřík Franc.
	Čáslavského:
pan	Jindřich Firšic z Nabdína,
	Vácslav Žeušický z Nestajova,
	Ondřej Bakalář.
	Kouřimského:
pan	Adam z Říčan,
	Smil Myška ze Žlunic,
	Mikuláš Vraštík.
	Bechyňského:
pan	Petr z Rožumberka,
	Jan Tetaur z Tetova,
	Mikuláš Hrošek.
	Prachenského:
pan	Heralt Kavka z Říčan,
	Jan Vrabský z Vrabí na Mladějovicích,
	Jiřík Strajc, bakalář [přetrženo a napsáno jinou rukou: "Jan Švantl"].
	Vltavského:
pan	Ladislav Popel z Lobkovic,
	Smil Hodějovský z Hodějova.
	Plzeňského:
pan	Lorenc Šlik z Holejče,
	Diviš Černín z Chudenic,
	Zikmund Stašek.
	Žateckého:
pan	Šebestián z Vejtmile,
	Jakub Hruška z Března,
	Vácslav Přiebram.
	Rakovnického:
pan	Albrecht Krakovský z Kolovrat [Přetrženo a připsáno jinou rukou: "z Valštajna"],
	Vácslav Vchyňský ze Vchynic [připsáno jinou rukou Přetrženo a: "Jan Šlovský"],
	Jan Benda.
	Podbrdského:
pan	Volf mladší z Krajku na Točníku,
	Vácslav Vratislav z Mitrovic,
	Jan Střelec.
	Slánského:
pan	Jan z Valštajna na Peruci,
	Petr Chotek z Vojnína,
	Jiřík bakalář.
	Litoměřického:
pan	Jan starší Sezema z Oustí na Ouštku, dědičný krájieč královstvie českého,
	Albrecht Kapléř Chotomieřský z Sulevic,
	Jiřík Škrvík.
	Boleslavského:
pan	Arnošt z Krajku,
	Jiřík Ceteňský z Cetně,
	Jakub Mráček.

Tímto sněmem dává se moc J. M. Kr. s Jich M. pány úředníky a soudci zemskými i radám J. M. Kr. též i z Pražan o artikule což se služby najvyššího hajtmana polního, lejtingara, maršálka i o jiné, kterýchž by týž pan hajtman v poli potřeboval, též i o mince srovnání a o meze a hranice královstvie tohoto, v kteréž se královstvie tomuto znamenitě sahá i o jiné spravedlnosti lidské jednati i zavierati. A když se o té minci nařídí, tehdy déle tak brána býti nemá než dokudž toto tažení J. M. Kr. trvati bude.