Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

To v současnosti funguje v rámci chráněné krajinné oblasti na základě rozumného kompromisu mezi ochranou přírody a ekonomickými zájmy. Lesníci tudíž už nyní musí své záměry a postupy konzultovat s orgány ochrany přírody. V národním parku je lesní hospodářství založeno už čistě na libovůli zde vládnoucích ochranářů. Současný systém hospodaření v křivoklátských lesích navíc daňové poplatníky nic nestojí, kdežto národní park by opakovaně potřeboval nemalé peníze ze státního rozpočtu.

Neexistuje žádná relevantní odborná studie, která by říkala, že na Křivoklátsku nyní dochází ke zhoršování stavu lesních porostů, naopak jsou zde studie oceňující postupné zlepšování zdejší dřevinné skladby a její snižující se poškozování zvěří.

Existence národního parku na jakémkoliv území rovněž snižuje kompetence místních samospráv ve prospěch centrální státní moci. Zřízení národního parku, a to by platilo i pro Křivoklátsko, s sebou také nese nástup masivního organizovaného turismu s jeho veškerými negativními jevy a dopady, které ovšem ve finále ponesou místní občané a obce, včetně jejich finančních nákladů. Jde mimo jiné o násobně vyšší dopravní provoz a pohyb vozidel, hluk, nerespektování parkovacích pravidel, mnohem více odpadu. A tak bychom mohli pokračovat.

Ale hlavně, Fialova vláda zde postupuje naprosto proti vůli místních občanů, zastupitelů a starostů.

Nemáme republiku, kterou řídí starostové, říká pokrytecky ministr životního prostředí Petr Hladík za KDU-ČSL, přičemž jindy se on i další lidovci zájmy starostů a obcí doslova zaklínají, když se jim to politicky hodí.

A co na to říká vládní hnutí STAN, které si na dobrém jménu místních samospráv vybudovalo svoji existenci a označení Starostové si de facto zprivatizovalo a zájem obcí a místních samospráv léta vydávalo za hlavní důvod své existence a své stěžejní poslání? Na centrální úrovni mlčí a současné vedení Středočeského kraje v čele s hejtmankou Peckovou za STAN stojí v otázce Národního parku Křivoklátsko jednoznačně na straně Fialovy vlády proti místním občanům a proti obcím v tomto regionu. Z dubnové debaty s paní hejtmankou na téma zřízení Národního parku Křivoklátsko v Broumech odešla předčasně drtivá většina přítomných zástupců obcí. Nechtěli totiž jednat s vedením kraje pouze o slibovaných dotacích, které jim mají, lidově řečeno, zalepit ústa. Starostové a starostky chtěli s hejtmankou probrat zejména své pochybnosti o vládním záměru a blíže jej vysvětlit a zdůvodnit. To jim nebylo umožněno.

Proti vládnímu záměru vyhlásit NP Křivoklátsko se donedávna ostře stavěl i státní podnik Lesy České republiky. Jeho generální ředitel Dalibor Šafařík vloni například veřejně prohlásil, že území Křivoklátska je minimálně posledních 250 let soustavně obhospodařováno lesníky a že jeho stav je v zásadním rozporu s definicí pro vyhlášení národního parku, protože se nejedná o přirozené a člověkem málo ovlivněné či pozměněné ekosystémy. Uvedl také, že hrozí reálné riziko napadení těchto porostů kůrovcem a jejich následné rozvrácení, a upozornil i na zvýšené nebezpečí vzniku a šíření požárů. Letos 27. února státní podnik Lesy České republiky tyto zásadní námitky stáhl, ale nikoliv proto, že by náhle přestaly platit. Důvod byl politický. Námitky k záměru vyhlášení Národního parku Křivoklátska vzal podnik zpět s tím, že bere na vědomí politickou dohodu vlády. Velmi smutné.

Dále byla i petice proti zřízení Národního parku Křivoklátsko, kterou organizovala iniciativa Otevřené Křivoklátsko a podepsalo ji 11 305 lidí, přičemž obce sdružené ve svazku obcí Křivoklátska mají celkem zhruba 15 000 obyvatel.

Postup Fialovy vlády a Ministerstva životního prostředí v otázce vyhlášení národního parku rovněž obchází řádný legislativní proces, jak konstatují i Svaz měst a obcí České republiky a Sdružení místních samospráv České republiky, podle kterých je zcela nepřijatelné, aby se o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko rozhodovalo bez zohlednění názoru místních samospráv a občanů.

Byla zde navíc stanovena naprosto nedostatečná časová lhůta pro vyjádření se ke stovkám vznesených připomínek, což hraničí s jejich faktickým ignorováním. Fialova vláda se všechny tyto zásadní výhrady snaží vymlčet a Národní park Křivoklátsko zřídit doslova proti všem.

Současné vedení Středočeského kraje v této tragické hře hraje smutnou vedlejší roli služebníků moci, kterým jsou názory a zájmy občanů Křivoklátska doslova ukradené.

A proč nechceme Národní park Křivoklátsko? Křivoklátsko je krajina, která se od svého vyhlášení chráněnou krajinnou oblastí těší ochraně přírody a zároveň umožňuje život a činnost místních obyvatel. Tento unikátní kousek Středočeského kraje je domovem pro mnoho lidí, kteří zde žijí, pracují, starají se o místní tradice. Mnozí z nich se však obávají, že zřízení Národního parku Křivoklátsko by mohlo ohrozit jejich způsob života a podnikání.

A důvody, proč tento krok odmítáme, jsou následující.

Ztráta místní autonomie a kontrola z centra. Zřízení národního parku by znamenalo, že o mnoha důležitých rozhodnutích týkajících se ochrany přírody a využívání krajiny by rozhodovalo centrum, tedy státní orgány a odborníci na ochranu přírody, místo aby tyto věci spravovaly místní samosprávy, které znají regionální specifika a potřeby. To je krok směrem k centralizaci, což jde proti trendu posilování role místní samosprávy a občanské autonomie.

Hrozba i pro místní ekonomiku. Mnozí obyvatelé Křivoklátska se obávají, že zavedení přísnějších pravidel ochrany přírody, která s národním parkem souvisí, by mohlo negativně ovlivnit jejich podnikání, ať už jde o zemědělství, lesnictví, turistiku nebo rekreační aktivity. Obávají se, že nová regulace by mohla omezit jejich možnosti a přinést jim více administrativních překážek. Někteří majitelé pozemků se dokonce bojí, že by jim mohlo být znemožněno vykonávat jejich vlastní práva, vlastnictví a využívání zemědělské půdy.

Ignorování místních názorů. Za posledních 10 let se ukázalo, že většina místních občanů a obcí je proti zřízení národního parku. Tento krok je vnímán jako zasahování do životního prostoru lidí, kteří mají právo rozhodovat o své budoucnosti. Zatímco vláda a některé environmentální skupiny prosazují tento plán, zájmy a názory obyvatel Křivoklátska byly často ignorovány. Místní lidé věří, že ochrana přírody je možná i bez formálního vyhlášení národního parku a že současný režim chráněné krajinné oblasti je dostačující.

Samozřejmě zbytečné zvyšování byrokracie. Zřízení národního parku by znamenalo zavedení dalších administrativních a byrokratických procedur, které by výrazně zkomplikovaly život jak pro jedince, tak pro obce. Další regulace, kontrolní mechanismy a složité povolení by bylo zátěží pro všechny, kdo žijí a pracují v oblasti, a mohly by vést k dalšímu zvyšování byrokratických nákladů.

Poškození přirozeného vztahu lidí k přírodě. Místní lidé mají k přírodě osobní vztah a dlouhodobě se o ni starají. Často to jsou právě oni, do udržují krajinu v jejím současném stavu. Zavedení národního parku by tento vztah narušilo a nahrazovalo by jej formalizovanými pravidly a institucemi, které nemusí mít takový osobní a citový vztah k místní přírodě. Místo podpory místních iniciativ by se dostaly pod kontrolu státní orgány, což by mohlo mít negativní dopad na přirozenou rovnováhu mezi přírodou a člověkem.

Dalším bodem jsou nedostatečně prozkoumané důsledky. Vláda a podporovatelé tohoto záměru často argumentují výhodami, které přinese vznik národního parku, avšak důsledky pro místní obyvatele, ekonomiku a krajinu nebyly dostatečně prozkoumány a mnohé z nich byly přehlédnuty. Důsledky pro každodenní život obyvatel, zejména těch, kteří se živí zemědělstvím nebo podnikáním ve venkovských oblastech, by mohly být dalekosáhlé a negativní.

Nepotřebnost samozřejmě Národního parku. Současná chráněná krajinná oblast Křivoklátsko již poskytuje dostatečnou ochranu přírody, aniž by bylo nutné vyhlašovat národní park. Ochrana krajiny a přírody je možná i v rámci stávajících právních rámců, a to bez nutnosti zavádění přísnějších pravidel, která by mohla znamenat komplikace pro místní obyvatele.

Z těchto důvodů se domníváme, že zřízení Národního parku Křivoklátsko je krok, který nebere v úvahu skutečné potřeby místních obyvatel a podnikatelů a který by mohl mít dlouhodobě negativní dopad na region, který je již dnes chráněn a dobře spravován. Místo toho bychom měli hledat cesty, jak lépe spolupracovat na ochraně přírody bez zbytečného omezování místních lidí a jejich práv. ***