Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Teď bych se chtěla vyjádřit, kdy středočeští zastupitelé odmítli vlastně nesouhlas se zřízením Národního parku Křivoklátsko. Když středočeští krajští zastupitelé odmítli hlasování návrhu, který by vyjádřil nesouhlas se zřízením zamyšleného Národního parku Křivoklátsko. Většina zastupitelů - 26 se zdržela, byli mezi nimi i zástupci koalice i opozice. Pro odmítnutí parku jich bylo 23, a to i z řad opozice, šest zastupitelů za STAN bylo přímo proti návrhu. Hlasování návrhů opozičních - právě kde hlasoval i náš krajský zastupitel Tomáš Doležal.

Hejtmanství vede od podzimních voleb samozřejmě koalice SPOLU a STAN. V předchozím vedení kraje, které vznik parku podpořilo, byli zástupci STAN, ODS, Pirátů a spojenců, a podle krajské radní pro životní prostředí Jindřišky Romby za STAN není třeba usnesení přijímat, protože rozhodnutí o národním parku je v rukách státu. Vláda v prosinci podpořila návrh na vyhlášení parku. Cílem má být posílení ochrany a biodiverzity v oblasti, podle obcí k tomu ale není třeba právě vyhlašovat ten národní park. Náš krajský zastupitel za SPD Tomáš Doležal poukázal na řadu argumentů pro i proti zřízení parku. Budu citovat: Nejde nám o to se vzájemně přesvědčovat, který z nich je více relevantní, ale zastupitelé měli dát najevo, že vnímají nesouhlasný postoj téměř 30 obcí z Křivoklátska, které s procesem vyhlášení národního parku iniciovaných Ministerstvem životního prostředí dlouhodobě nesouhlasí. A samozřejmě k tomuto návrhu se připojili i další opoziční zastupitelé, kteří též poukázali na negativní hlas obcí. Vyhlášení národního parku nesplňuje podle představitelů obcí zákonné náležitosti a obyvatelé se obávají například regulace pohybu po území pro pěší i cyklisty v přílivu dalších turistů, jejichž počet už je podle řady starostů na hranici únosnosti. Zpráva Ministerstva životního prostředí o dopadech zamýšleného národního parku na region mimo jiné uvádí, že po vyhlášení národního parku lze očekávat zvýšení počtu návštěvníků téměř o 100 000 ročně. Národní park Křivoklátsko má zabírat přes 100 kilometrů čtverečních, což představuje 16 % současné chráněné krajinné oblasti. Chránit má zdejší rozmanité lesy, skály a suťoviska, stepi a další biotopy, kde žijí desítky druhů ohrožených rostlin a živočichů. A ráda bych se vyjádřila ještě k veřejnému slyšení petičního výboru právě v Poslanecké sněmovně ze dne 31. 10. 2023 kde, byli petenti, a právě tvrdili, že předmětem území nesplňuje parametry, které ukládá zákon o ochraně přírody a krajiny. Vyhlášení parku pak znamená, že nad územím bude aplikovaná nevhodná forma správy a péče ve formě bezzásahového režimu. To křivoklátskou krajinu poškodí. Důvodně se obáváme ztráty otevřenosti, průchodnosti a cyklistické průjezdnosti krajiny. Nechceme, aby se z území pro přírodu a lidi stalo pouze území pro přírodu.

Domníváme se, že jako jsou pro jižní Čechy typičtí ovocnáři a rybáři, pro jižní Moravu vinaři, pro Žatecko pěstitele chmele, jsou pro Křivoklátsko typičtí lesní hospodáři. Je to staletý odkaz, který máme s hrdostí rozvíjet. Nepovažujeme za hanbu, že jejich prací není Křivoklátsko divočinou, nýbrž krásnou kulturní krajinou, a domníváme se, že velkoplošná forma ochrany přírody ve formě chráněné krajinné oblasti je pro něj nejvhodnější. To dokazuje se trvale se zlepšující stav křivoklátské přírody, a to, že za více než 40 let existence chráněné krajinné oblasti se ochrana přírody stala respektovanou součástí života v regionu a trojúhelník obec, ochranář, hospodář zde dobře fungují, odmítají také marketing strachu, kde je lesník vydáván za největšího škůdce křivoklátské krajiny, ženoucího se bezohledně za ziskem na úkor přírody, neboť mu ze zákona údajně nic jiného nezbývá. Marketing, ve kterém je najednou chráněná krajinná oblast představována jako slabý nástroj ochrany biodiverzity Křivoklátska, když jsme paralelně svědky toho, že sousední chráněná krajinná oblast Český kras je u svého padesátiletého výročí existence vloni vyzdvihovaná právě za její rozvoj, stejně jako stejné výročí letos slavící chráněná krajinná oblast Beskydy či o tři roky dříve chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Pokud není institut chráněné krajinné oblasti schopen změnit ochranu svého jádrového území dohodou s ostatními subjekty státní správy a samosprávami, musí se kvůli tomu měnit zákon a vyhlašovat národní park, poukazuje to buď na manažerské selhání jedné konkrétní organizace, nebo na systematický problém všech dalších 24 chráněných krajinných oblastí v České republice. Jádrová zóna je přitom na Křivoklátsku plně v první a druhé zóně Chráněné krajinné oblasti. Takové území je dle dat Agentury ochrany přírody a krajiny vnímáno jako přísně chráněné, a to i z mezinárodního hlediska. Vyhlášením parku se tedy neposuneme ani o promile procenta ke splnění cílů vyplývající ze strategie Evropské unie v oblasti biologické rozmanitosti. Naopak plýtváme energii a čas, které bychom mohli věnovat tomu, že začneme chránit území, která zatím chráněná nejsou, a tím se ke splnění cílů reálně přiblížit.

Častý argument rovněž je, že území možného parku se z 98 % rozkládá na majetcích státu, a stát má tedy právo změnit jeho režim ochrany a péče, jak uzná za vhodné. Takové tvrzení ale nutně vyvolává otázku, kdo nebo co je stát? Jsou obce a lidé žijící v nějakém území míň než stát, než úředníci ministerstva? Má stát právo změnit formu ochrany přírody, jak uzná za vhodné, nebo má pouze právo o takovou změnu usilovat?

Vyhlásíme-li Národní park Křivoklátsko, změníme v horizontu několika let zásadně prostředí, ve kterém zdejší lidé žijí. Chceme-li, to udělat, máme vysvětlit proč, a máme konkrétně říci, jak. Nestačí přístup "na houby budete moci chodit dál a nic jiného se vás vlastně netýká, protože byste tomu stejně nerozuměli." Když si povídáte s paní starostkou Králíkovou z městysu Strážný na Šumavě, cítíte smutek z toho, jak to na Šumavě s parkem chodí? Smutek z toho, že se každý den kouká na usychající les ve vesnici, který by v lesnicky vedeném regionu mohl být zachráněn. Když si povídáte s panem místostarostou Dařinou z Jetřichovic v Českém Švýcarsku cítíte nejen stejný smutek, ale i vztek z toho, jak byla jeho krajina nepéčí národního parku poškozena, z toho, že je tam 20 % cest nepřístupných. Opravdu jsme ochotni tvrdit, že to, jak vypadá krajina kolem nás, se nás netýká? Že jde jen o to, kam a kam nebudeme moci chodit na houby? Nepopíráme tím také silné pojmy, jako je domov či rodný kraj?

Každý občan této země, který chce přestavět dům či jen přestavět na svém pozemku větší kůlnu, musí předložit sousedům a stavebnímu úřadu konkrétní plány, získat souhlasná vyjádření mnoha státních organizací na Křivoklátsku, souhlas se chráněnou krajinnou oblastí. Nestačí, že přijede a řekne nebojte, já to přestavím citlivě. S tím na žádném úřadě ani u sousedů nepochodí. Záměr na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko je ale přesně takovým domem bez plánu. Často proto slýcháme, že praktické věci týkající se života v parku se vyřeší potom vyhláškami, že jejich znění budou obce a tím pádem i občané ovlivňovat díky svému zastoupení v Radě národního parku. Už se ale příliš nezmiňuje, že v Radě nejsou samy, že nemají většinu, a už vůbec ne, že pokud se Rada nedohodne, rozhoduje Ministerstvo životního prostředí.

Když se poctivě zamyslíme a zrevidujeme dění kolem vyhlašování Národního parku Křivoklátsko, zjistíme, že jediný, kdo v tomto příběhu chybí, je křivoklátská příroda sama. Místo toho, abychom řešili, co konkrétně a kde je potřeba na Křivoklátsku zlepšit, jak toho nejjednodušší, nejrychlejší nejlevnější cestou dosáhnout, řešíme založení nového úřadu za stovky milionů korun. Neřešíme, jak zlepšit ochranu přírody společně a odspodu, jak do ní ještě více zapojit obce, občany či návštěvníky, jak společně hledat řešení problémů. Radši věnujeme nemalé úsilí na to, abychom přírodě na Křivoklátsku dali do pomyslného rodného listu a jednoho razítka navíc, a pak to s robustním úřadem v zádech vydávali za lepší ochranu, kterou si Křivoklátsko zasloužilo. To ale nepovažujeme za správné, a proto se zřízením Národního parku Křivoklátsko důrazně nesouhlasíme. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji paní poslankyni Pošarové za její příspěvek, my jsme se vystřídali při řízení schůze a tímto zvu ještě k pultíku paní poslankyni Válkovou, která je přihlášena s faktickou poznámkou, a potom mám s přednostním právem zde nahlášeného pana ministra. Je to tak správně? Je to tak. Prosím, paní. Já děkuji.

Poslankyně Helena Válková: Paní místopředsedkyně, já jsem velmi ráda, že je tady pan ministr, který se tenkrát nemohl zúčastnit osobně, ještě mi neodpověděl, ale teda podle toho zápisu, který mám, tak z toho dovozuji, že tam mi poslal politického náměstka, takže v rámci těch dvou minut jenom odcituji ze zápisu z veřejného slyšení, které proběhlo 31. října 2023 a bylo k té petici, která tady byla mnohokrát už skloňována, nesouhlas se zřízením Národního parku Křivoklátsko z 11 305 podpisy. ***