Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Berkovec. Nebo pan ministr se hlásí s přednostním právem? Má právo. Nevyužije ho zatím, takže pan poslanec Stanislav Berkovec. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám příjemný večer.
Úvodem dovolte jenom takovou malou osobní poznámku. Já jsem v křivoklátských lesích vyrůstal, vyrůstal jsem v údolí Bilichov, na Rudě u Rakovníka jsem skládal skautský slib a zažil první táboření. A naposledy jsem projížděl vlastně tu Chráněnou krajinnou oblast Křivoklátsko tuto neděli, Broumy a tam ta oblast, když jedete z Lán dneska do Žebráka, tak je tam taková objížďka. Takže já mám k těm lesům opravdu velmi vřelý vztah.
A protože se stále cítím novinářem, tak to vezmu trochu chronologicky jako člověk, který později měl možnost zažít Trentino, Alto Adige nebo chráněné krajinné oblasti třeba v Číně nebo v Jižní Americe, a vždycky to mělo jednoho společného jmenovatele, vždycky to bylo spjato nějak s lidmi.
A nejinak je tomu na tom Křivoklátsku. Takže dovolte několik faktů, začneme v tom roce 1977, 1978, 1979. Několik faktů tedy: 625 kilometrů čtverečních. Křivoklátsko, vyhlášena CHKO byla 23. ledna 1979, 27 maloplošných chráněných území, čtyři národní přírodní rezervace, 16 přírodních rezervací, čtyři přírodní památky, Natura 2000, 16 evropsky významných lokalit, jedna ptačí oblast.
Tato chráněná krajinná oblast leží na západním okraji středních Čech a zabírá téměř celý geomorfologický celek Křivoklátské vrchoviny. A také, a to jsou velmi krásné kopce, severní cíp, Plaské pahorkatiny.
Pro své vysoké přírodní hodnoty bylo toto území uznáno v roce 1977 UNESCOem jako biosférická rezervace v rámci programu Člověk a biosféra, tedy Man and Biosfere. O rok později zde byla zřízena Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko. Leží ve Středočeském a Západočeském kraji, v bývalých okresech Rakovník, Beroun, Kladno, Plzeň-sever a Rokycany. Lesními společenstvími je pokryto 62 procent plochy, což vysoko překračuje celostátní průměr lesnatosti v pahorkatině a vrchovině. Lesy tvoří převážně listnaté a smíšené porosty.
Nejvyšším vrcholem, a to je velmi krásný kopec, je vrch Těchovín, 616 metrů nad mořem, a nejnižším bodem je hladina řeky Berounky, v místech, kde vlastně opouští celou tu oblast, je to 223 metrů nad mořem. Ta Berounka vůbec má velký vliv na charakter celé té oblasti, vytváří takové krásné koryto, Královský hvozd, tvoří se tam říční terasy, opravdu je to velmi krásné. Vodáci tedy říkají, že jsou tam takzvané voleje, ale je to nádhera, zažít ty lesy právě z Berounky. V kategorii Památný strom je zde vyhlášeno 56 objektů a 610 jedinců stromů.
Tolik tedy o Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.
Teď bych rád nějakým způsobem navázal na to, o čem zde mluvil vážený kolega Tomáš Helebrant. To souvisí vlastně s naším Středočeským krajem. Píše se 18. duben 2024, už se o tom záměru mluví, už se připravuje ten záměr. Ten se připravoval nakonec velmi dlouho, o tom mluvil také Richard Brabec.
Dotacemi si nás nekoupíte, je titulek článku Odmítají národní park starostové z Křivoklátska, 18. duben 2024, středeční podvečerní schůzka středočeské hejtmanky Petry Peckové se starosty ze Svazku obcí Křivoklátsko skončila fiaskem. Tématem byla pomoc obcím v případě vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, 25 z 30 přítomných starostů opustilo sál Kulturního domu v Broumech na Berounsku, kde se setkání iniciované hejtmankou konalo, ještě před jeho koncem.
Dopředu jsme hejtmance avizovali, že se chceme bavit o spornosti celého záměru, že nás zajímá její názor na posílení role samospráv obcí v národních parcích, otázky splavnosti Berounky, nebo proč kraj nepodal k záměru parku své připomínky. Tuhle debatu ale Petra Pecková neumožnila, zdůvodnila odchod předsedkyně svazku a starostka Karlovy Vsi Iveta Kohoutová.
Petra Pecková argument odmítá. Jednání mělo vést k vytipování oblastí, ve kterých kraj může obce podpořit a připravit přímo pro ně dotační titul na míru. Chtěla jsem dát starostům jistotu, že se na nás mohou spolehnout, nicméně oni se z velké části chtějí zabývat jen tím, proč národní park vzniknout nemá, reagovala hejtmanka. Zároveň připomněla, že obce z Křivoklátska už jednou podobným způsobem odmítly účast na jednání o parku s Ministerstvem životního prostředí svolaného krajem.
Podle paní starostky Kohoutové středeční setkání v Broumech probíhalo výhradně v gesci hejtmanky, bez náznaku reflexe postojů většiny zúčastněných zástupců samospráv. Petra Pecková nepřipustila jinou diskusi, než k možným dotačním titulům, které můžeme čerpat, Zároveň nám sdělila, že pokud někdo nemá potřebu dotační programy řešit, nemusí nadále setrvat v sále. Tak se naprostá většina z nás rozhodla odejít, popsala finále této schůzky starostka Karlovy Vsi.
Příslibů možných státních dotací pro obce, jejichž katastrů se národní park týká, nebo by se týkal, například na rozvoj cestovního ruchu, ale i zkvalitnění obecní infrastruktury, podle Kohoutové v poslední době přibývá. Jsou však podmíněny změnou našeho postoje a souhlasem s parkem. My ale nejsme na prodej.
Meritum věci tkví ve vládním plánu vyhlásit národní park. Zatímco obce, myslivecká sdružení či někteří správci zdejších lesů a velká část obyvatel Křivoklátska (ho?) odmítají, vedení kraje ho podporuje.
Tak pojďme dál v čase. Zločin proti přírodě, říká starosta z Křivoklátska o zřízení Národního Borku (parku?). Český rozhlas a rozhovor. Svazek obcí Křivoklátska se staví proti zřízení národního parku. Národní park má vzniknout jako nová hračka pro část odborné veřejnosti, kde by si mohla dělat své experimenty, myslí si pan Jaroslav Jirásek, starosta obce Městečko u Křivoklátu v rozhovoru pro Radiožurnál. Přínosy zřízení národního parku on a jeho kolegové nevidí.
Proč se jako starostové tak vehementně bráníte vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, ptá se moderátor. Nevidíte v tom pro vás sebemenší přínos? A pan starosta odpovídá: Přiznám se, že přínosy tam opravdu nevidíme. Jsem jeden z těch, kteří se o to před lety začali zajímat, snažil jsem se vyslechnout trošku nezávisle ty argumenty, přiznám se, že s postupným nasloucháním argumentů jsem se stával větším a větším odpůrcem národního parku. Přišlo mi, a nejenom mně, že připravenost nebo argumentace pracovníků Ministerstva životního prostředí nejsou tak silné, nebyli důvěryhodní.
Co by se pro vás vyhlášením národního parku změnilo, ptá se dále moderátor. Několik věcí, z hlediska přírody Křivoklátska je to pro nás docela zásadní věc, protože my tvrdíme, že Křivoklátsko nevzniklo samovolně, nevyrostlo, není to prales, vzniklo převážně rukou našich předků, kteří udělali i řadu chyb, ale následně se z nich poučili.
Dneska máme Křivoklátsko takové, jaké je. Fungování národního parku, říkáme nepéče, a krajina Křivoklátska by toto neunesla, o tom jsem přesvědčen, nebo by byla těžce degradovaná. Stále se obracíme a vůbec na způsob fungování obrany přírody, na který jsou v podstatě dva základní pohledy. Národní park funguje na principu ochrany životních principů, jestli to nazývám správně, tak ponecháním přírody sama sobě, kdežto Křivoklátsko léta vznikla cílenou péčí. Nechráníme v této chvíli jenom tu samotnou obec, ale celé okolí a způsob ochrany přírody. Tak například dneska je smrk nepřítelem pro ochránce přírody, nepůvodní druh, který je potřeba vykácet, zlikvidovat. Mně osobně je jedno, jestli v tom lese roste smrk nebo cokoliv, ale v dnešní době klimatické krize tvrdíme, že potřebujeme les, vzrostlý, velký les. ***
