Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.20 hodin)
(pokračuje Berenika Peštová)
Já jsem vám tady doložila a předložila, že tam jsou ty ekosystémy velice, ne velice, tam jsou ovlivněny tím člověkem. To nejsou přírodní ekosystémy, to není ta vaše džungle, co si myslíte, že tam jako nějaká je nebo já nevím. A chci vidět tu motivaci. Prostě chci vědět, co vás motivuje k tomu, aby i přesto, že víte, že tam 40 procent je smrk ztepilý, borovice lesní, to jsou invazivní druhy. A takhle můžu pokračovat, to, co jsem vám tady doložila. Proč za každou cenu tam chcete vyhlásit národní park. Čí je to hračka? Koho to má být hračka? Já vidím, pan primátor (poslanec Bohuslav Svoboda) tady na mě kývá hlavou, tak mi pojďte odpovědět, já si to ráda poslechnu. Každý má nějakou hračku, že jo. A tak čí je hračka národní park? (Předsedající: Čas.) Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní ve faktické zareaguje na průběh rozpravy pan poslanec Radek Koten. Prosím.
Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, ministryně, dámy a pánové, no, já když tady poslouchám tu debatu, tak samozřejmě jsem si vzpomněl na bývalého ministra životního prostředí, už to je nějaký pátek, na pana Bursíka a na jeho - jak se to jmenuje, ten papoušek, jo, žak (žako?) - na Kateřinu Jacques, biomasu. A vzpomínám si tady úplně přesně, jak se tady pan Bursík prsil, že kůrovec je jeho kamarád, no a na té Šumavě to dopadlo velmi dobře tedy s tím kůrovcem. Rozšířil se po celé republice, no a my tady teďka sklízíme ty plody pana Bursíka bez absolutní odpovědnosti tedy za to, co se stalo v celé České republice. Začaly to tedy ty orkány, Kyrill, posléze tedy Herwart, ale to dřevo se neodklízelo z těch lesů. No a dopadlo to, jak to dopadlo. Na Třebíčsku, tam jsou nyní holiny místo lesů, je to úplně perfektní pohled. Zároveň také ta biosféra, co chtěl pan Bursík vybudovat na Šumavě, tak se přesunula tedy i na to Třebíčsko. No, a ta biosféra spočívá v tom, že to nemá co chladit tu zem, takže tam je výrazně tepleji.
Ale mě zajímalo, proč se vyhlašují tady ty národní parky. A velmi jednoduše mně bylo řečeno, že to je v podstatě kvůli tomu, že se na to dají čerpat peníze z Evropské unie a ty se dají někam odklonit. Tak řekněte tady tedy ty důvody pravé, které k tomu vedou, anebo jestli to neprospěje někomu v Bratronicích, kdo tam má tedy nějaký statek, chov koní. No a jediné dvě obce, které jsou pro, jsou zrovna tam odsud. Tak mně to vysvětlete, jestli tady na tom někdo nemá tedy ze čtyřkoalice osobní zájem, aby tam byl ten národní park. Mě by to zajímalo, protože já si tady připadám jako v roce 2007, když pan Bursík se chtěl přivazovat ke stromům, aby se to kůrovcové dřevo nevytěžilo z lesů na Šumavě. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a nyní se opět s faktickou přihlásila paní poslankyně Peštová.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych ještě chtěla doplnit svého předřečníka, pana kolegu Kotena, jak se tady zmiňoval o tom, že jsou tam ty holiny. Tak já jsem vodohospodář a tam samozřejmě je další problém, který vzniká, že jo. My tady na jednu stranu chráníme mokřady a bažiny a všechno možné, dáváme to do původního stavu a snažíme se, abychom měli ta rašeliniště. Jenomže v momentě, když tam o ty stromy přijdete a dochází tam právě k tomu slunečnímu záření, které samozřejmě ta zem pohlcuje, že jo, tam na ty holiny praží to slunce, tak dochází k tomu, že nemáme - začíná klesat hladina spodní vody a to, co se snažíme horko těžko vybudovat a stojí nás to velké peníze, tak ve své podstatě děláme zbytečně. To jsou opravdu kolikrát i vyhozené tím pádem projekty, protože ta voda se tam logicky nemůže udržet. Ta se vypařuje.
Takže to je další efekt, který to má nesmyslný, ale to jsou ty bezzásahové zóny, o kterých jsem tady taky mluvila. A říkám, a to byl jeden z těch podnětů, který tady tam byl na tom kulatém stole, o kterém jsme mluvili a z kterých ti občané mají i problém, nebo z čeho mají i oni strach. Protože tam mluvili občané z toho Českého Švýcarska, kde vlastně došlo k tomu, že i když udělali veškerá opatření, které po nich chtěl národní park, aby nedošlo k zahoření jejich stavení a budov, tak se přesto stalo, protože ten oheň prostě přeskočil a začala jim hořet střecha a od střechy jim shořelo celé stavení, které měli třeba po dvě generace, tři generace, které obnovili tak, aby zase národní park byl spokojený, protože musíte držet ten krajinný ráz a podobně, že jo. A teď nemají nic. Takže to jsem čekala, že ta diskuse tady nějaká k tomu vznikne a že si začneme o tom povídat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas. Děkuji. A ještě zareaguje pan poslanec Radek Koten. Stále jsme ve faktických. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já jsem ještě nestačil tedy zareagovat na všechny ty věci. Tam v podstatě, když se podíváme například na Vysočinu, což je také Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy, tak my se tady potácíme mezi několika ohni. To znamená, z Evropské unie tady máme za úkol postavit větrníky. Mě by tedy zajímalo, jestli Ministerstvo životního prostředí bude vytvářet takzvané akcelerační zóny v těchto parcích národních, protože v případě, kdyby se to stalo na Vysočině, tak ta chráněná krajinná oblast, tam by ty větrníky jaksi úplně změnily ten krajinný ráz.
A co se týká Křivoklátska, já nevím, jestli to je zrovna právě tato akcelerační zóna, kde by bylo vhodné stavět ty větrníky, ale já mám takový pocit, že to nemá opravdu s ochranou krajiny nebo krajinného rázu vůbec nic společného, ale že se tady snažíme splnit nějaké nesmyslné, nesmyslné v podstatě požadavky Evropské unie, Evropské komise, a alespoň tedy, když už nic, tak z toho bude nějaký kšeft pro pár vyvolených.
Ale já bych se tady skutečně vrátil k tomu, že ty lesy je potřebné obnovit po celé České republice, tak jak jsou zdevastovány kůrovcem. Bude to běh na poměrně dlouhou trať. Ale právě to Křivoklátsko, kdyby mělo zase být nějakým zdrojem kůrovce - vždyť jsme to viděli v Českém Švýcarsku v těch požárech, jaké tam vzplanuly, že to nebylo možné ani uhasit. Je to opravdu velké nebezpečí z toho požárního hlediska a já bych se tomu skutečně velmi rád vyhnul a předpokládám, že i ti obyvatelé těch obcí dotčených, kterých se to tedy týká, že by najednou žili v národním parku a měli nějaké stavební uzávěry a tak dále. Takže samozřejmě chápu, že s tím také nesouhlasí, a myslím si, že bychom si neměli zadělávat na další problém à la Bursík. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji z dodržení času a my se tímto vracíme k přihlášenému panu poslanci Richardu Brabcovi. Poté se může připravit paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Richard Brabec: Děkuju za slovo. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já mám teď trošku déjà vu, protože já jsem se přenesl osm let zpátky do této slovutné Sněmovny ke stejnému pultíku, tenkrát z pozice ministra životního prostředí, a je zajímavé, jak některé argumenty se opakují, a je zajímavé, jak se vlastně trošku prohodily. Ale možná někteří řečníci. Já ale budu mluvit pořád stejně a v něčem možná pro vás překvapivě dám za pravdu předkladateli, někde ho naopak napálím v tom dobrém slova smyslu.
Začnu tím, co je relativně - nebo začnu vůbec tou strukturou té novely, protože to je docela důležité. Ta novela, těch novel mělo být původně více, ze stočtrnáctky a pan ministr Hladík jako předkladatel se rozhodl, že vlastně asi z důvodu úspory času, ale to je jeho problém, že nebyl schopen to předložit dříve, sloučil ty novely do jedné. A stala se věc, která se podle mého názoru stát neměla, protože se dohromady smíchala celá řada věcí, které spolu věcně vůbec nesouvisí. Protože ta stočtrnáctka, tedy novela zákona o ochraně přírody a krajiny, je samozřejmě velmi široká materie, která zahrnuje celou řadu věcí, a původně tam měly být věci, které měly měnit třeba právě druhovou ochranu, měla tam být transpozice. A kdybychom se bavili o těchto věcech, tak si myslím, že bychom dospěli relativně rychle k nějaké aspoň elementární shodě, protože je tam řada záležitostí, které skutečně jsou zpřesňující, jsou zjednodušující a podle mého názoru jsou ku prospěchu věci, právě třeba změna vůbec náhledu na druhovou ochranu. ***
