Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.30 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
A bohužel k těmto relativně konsenzuálním bodům přibyl samozřejmě samostatně Národní park Křivoklátsko, což byla původně samostatná novela, a to do toho vneslo poměrně výrazný spor.
A aby toho nebylo málo, tak vlastně k tomu Národnímu parku Křivoklátsko a k této novele přibylo ještě několik desítek pozměňovacích návrhů, které ovšem, když se na ně podíváte, a už to tady dneska padlo několikrát a myslím, že to tady ještě padne také několikrát, a myslím, že to nebude jenom v tomto čtení, ale určitě i na výboru, a pevně v to doufám, a ve třetím čtení, tak tady přibyla celá řada pozměňovacích návrhů, které kdyby byly přijaty, minimálně část z nich, tak by došlo k úplně paradoxní situaci, že by sice Sněmovna schválila pátý národní park, ale zato by zničila ty čtyři už existující. To znamená, že by tak rozvolnila tu ochranu přírody v těchto parcích, že by v zásadě bylo skoro jedno, jestli budeme mít chráněnou krajinnou oblast nebo národní park. Tam totiž směřují některé návrhy.
A ty návrhy já si dobře pamatuju, protože ony už tady - proto jsem říkal, že je to pro mě návrat o osm let a 15 kilo zpátky do roku 2017, docela přesně, bylo to v březnu, byl jsem takový jak relativní, ještě neprošedivělý mladík s 85 kily, tak si to dopočítejte, kam to došlo. A já jsem tady hájil ty věci a tenkrát docela, myslím, úspěšně, protože ta novela nakonec tady získala 117 hlasů, novela, která nakonec prošla Poslaneckou sněmovnou, šla do Senátu, ten ji vrátil, pak ji vetoval prezident.
My jsme dokonce přehlasovali i veto Miloše Zemana, tenkrát prezidenta Zemana. A já si musím tady vzpomenout na jednu věc, že tehdejší prezident Miloš Zeman mi říkal - pokud, pane ministře - tím svým typickým hlasem, nebudu ho tady napodobovat - pokud, pane ministře, získáte na svoji stranu většinu obcí v národních parcích, tak já to uznám, že jste ty lidi přesvědčil, protože mi jde o ty lidi v národních parcích a o ty obce, a již se tomu nebudu bránit. - A musím říct, že Miloš Zeman svoje slovo dodržel a byť rozhodně nebyl příznivcem rozšiřování národních parků, když to řeknu hodně jemně, tak byl v tomhletom opravdu velmi, řekněme, spravedlivý, že řekl - ano, povedlo se vám, pane ministře - tenkrát, myslím, že už jsme si tykali, ale to je jedno - povedlo se vám skutečně to, co jste slíbil, tedy že přesvědčíte velkou většinu obcí v národních parcích, že ta novela, která byla nakonec přijata Parlamentem v roce 2017, byla tou novelou, která byla kompromisní, to znamená, posilovala roli obcí, a to docela významně, a zároveň chránila v národních parcích to, co má smysl chránit, protože národní parky samozřejmě jsou rozsáhlé oblasti, ale ne zdaleka všechno je tam třeba chránit anebo je tam třeba chránit celý rok - proto třeba i klidová území - a vlastně zaváděla šetrný turismus tam, kde ta ochrana nutně nemusela být.
Já jsem na to byl docela hrdý, protože to vůbec nebyla žádná sranda tu novelu projednat. Trvalo to vlastně několik let. A ten tlak proti tomu byl obrovský. A já se na to velmi dobře pamatuji právě proto, že jsem na té Šumavě - to jsem rád spojil příjemné s užitečným - trávil hrozně moc času, bavil jsem se tam se stovkami lidí, se starostkami, starosty a nakonec - a bylo to nejenom na Šumavě, ale ta Šumava se stala jistým symbolem této snahy - se skutečně povedlo tu situaci uklidnit.
A já jsem si na té Šumavě taky uvědomil jednu věc - a teď se oslím můstkem dostávám ke Křivoklátsku - že ve chvíli, kdy v národních parcích, v těch obcích na tom začátku něco slíbíte - a to se na začátku Národního parku Šumava zjevně stalo, nebo potom, když se jaksi přeschvalovával - a nepodaří se to úplně splnit, tak ti lidé si to hrozně dlouho pamatují. A vyčítají to Ministerstvu životního prostředí, vyčítají to prostě všem, že nebyla naplněna jejich přání a nebyly naplněny sliby, které byly dány obcím. A to je něco, co je vždycky doslova mina v základech národního parku. A tuhletu minu v základech národního parku bychom měli už od začátku v rámci Křivoklátska. Protože v rámci předcházejících národních parků - a můžeme se samozřejmě na to dívat jakkoliv, určitě když teď tam přijede kdokoliv z nás, tak tam rozhodně najde lidi, kteří budou proti národnímu parku. Ale garantuji vám, že jich bude menšina. A víte proč? Protože ti lidi v těch čtyřech národních parcích si uvědomují, že ten národní park jim přináší, mnohým z nich, obživu, že národní park, správa národního parku a jejich organizace bývá často velkým zaměstnavatelem v tom regionu a že když se v těch obcích zeptáte, jestli by chtěli třeba vyměnit tu značku národního parku nebo jestli by odsud chtěli odejít, tak i ti kritici správy národního parku vám řeknou v drtivé většině případů, že by tedy rozhodně nechtěli, protože to znamená, že skutečně je to značka. Je to značka, která platí.
Ale v Národním parku Křivoklátsko je, vážení, ta situace úplně jiná. A já jsem sám byl překvapen, jak moc je jiná. A hlásím se k tomu - ale je tady ta kontinuita, kterou mám dlouhodobě - že i já jsem uvažoval z pozice ministra životního prostředí o Národním parku Křivoklátsko, ale od začátku jsem svým lidem řekl jednu zásadní podmínku - nesmí to být proti vůli lidí, kteří tam žijí. A je jasné, nemůže to být ani sto nula, ani nula sto, takhle to většinou v životě nefunguje, to znamená, nemůže to být tak, že přesvědčíte všechny, a nemůže to být tak, že nepřesvědčíte někoho. Ale tady v případě Národního parku Křivoklátsko a jeho vzniku se stala věc, která je relativně blízko tomu druhému extrému. To znamená, velká většina těch lidí, kteří tam žijí v těch obcích, jsou proti Národnímu parku Křivoklátsko. A jsou proti němu z řady důvodů, z nichž některé jsou možná, ale ty už bych řekl, že jsou trošku hluché, překonány, například že tam asi někdo skutečně roznášel fámy typu, že když to bude národní park, tak lidi nebudou smět chodit na houby a na borůvky a na klestí a všechny takovéhle věci. To opravdu v řadě případů není pravda. A tam, kde to je pravda, už se to děje dnes, protože to jsou oblasti, které jsou dneska třeba národními přírodními rezervacemi a jsou chráněny stejně přísně jako první zóny národního parku, takže tam stejně lidé jít nemůžou. Ale samozřejmě tihle lidé pod tímto tlakem si mohli myslet, že tento zákaz se rozšíří na většinu nebo dokonce na celé území národního parku, což je samozřejmě nesmysl.
Ale oni jsou proti národnímu parku z jednoho zásadního důvodu, kde se nutně z tohohletoho důvodu nemůže Ministerstvu životního prostředí podařit je takzvaně si koupit. A teď nemyslím v tom špatném slova smyslu, tedy že by tam někdo někoho uplácel, ale v tom smyslu, že ministerstvo má své dotační tituly, které může nabídnout obcím národního parku, a v těch ostatních národních parcích jsou vítané, je to například příspěvek na kanalizaci a další věci. Ovšem tady ty obce říkají - vážené ministerstvo, vážení lidé z Prahy, kteří nám to diktujete, my jsme tady zažili covid a nám se sem nahrnulo tolik lidí, že představa, že se tohleto bude opakovat, je pro nás nepřijatelná. A tady se dostáváme do docela složité situace, protože ten Národní park Křivoklátsko je samozřejmě daleko blíž Praze a těm hustě obydleným sídlům, než je Národní park Šumava nebo Podyjí nebo České Švýcarsko anebo Krkonošský národní park. A ti lidé říkají - ale žijeme tady my, ne vy. A my si tady s tím budeme muset nějakým způsobem poradit. - A tihleti lidé dokonce nereflektují ani na to, že by jim stát prostřednictvím MŽP nebo jakékoliv jiné organizace Státního fondu životního prostředí nabídnul nějaké výhody na infrastrukturu a na celou řadu dalších věcí, na to, co ostatní obce v jiných národních parcích slyší. ***
