Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.20 hodin)
(pokračuje Berenika Peštová)
Teoretici tvrdili, že kůrovec je přirozenou součástí entomofauny pralesa a kalamitně se nerozmnožují. Lesníci varovali, vždyť s kůrovcem bojovali na hranici s Národním parkem Bavorský les.
V roce 2007 se ale stalo něco, s čím koncepce bezzásahovosti nepočítala. Na Šumavu přišla vichřice Kyrill, větší než v roce 1870 a v Čechách se postupně rozšířila historicky největší kůrovcová kalamita. Ministerstvo životního prostředí tehdy podalo veřejnosti vysvětlení, že vichřice, sucho a kůrovec jsou vlastně součástí přírodních dějů, a dále zaujalo pozici pasivních pozorovatelů. Přitom v některých částech Národního parku Šumava se překotně těžilo a odváželo napadené dřevo. To je to, co zde zmiňoval můj ctěný kolega pan poslanec Bureš. Důsledek tohoto byl, že vznikly mrtvé lesy a holiny přibližně na 22 tisících hektarech lesa a kůrovec se rozšířil na sousední území Bavor a Horního Rakouska. Kůrovec nezná hranice a dokáže létat na velké vzdálenosti, a tak se nevyhnul přírodním rezervacím, jako jsou ledovcová jezera nebo Boubín.
Teoretici tvrdili, že kůrovec uletí vzdálenost nejvýše několik set metrů, navíc nemá údajně tukové zásoby. Praktici ale varovali a vědecké práce potvrzují pasivní přenos kůrovce větrem na desítky kilometrů až do vzdálenosti 100 kilometrů za den. Toto varování bylo ignorováno. Ano, do tohoto okamžiku pracovala příroda zadarmo. Vědecky se tomu říká biotická disturbance.
Problém kulturního hospodářského lesa v Čechách však je, že bez pomoci člověka se v současnosti už neobnoví a při prohlubujícím se klimatickém rozvratu to ani neumí. České lesy totiž ztratily v některých územích schopnost samovolných autoregulačních procesů a v místech mrtvých lesů a holin se začínají vyskytovat cizí nebo invazivní rostliny a dochází ke ztrátě tohoto nejdůležitějšího a nenahraditelného, což je biodiverzita ekosystémů; Magazín z roku 2024.
Otázkou je, zda je velkoplošná bezzásahovost v současnosti nedemokraticky prosazovaná Ministerstvem životního prostředí České republiky v národních parcích skutečně pro občany České republiky bezplatná, anebo je v aktuálních podmínkách 21. století vysoce ztrátová a tudíž i vysoce škodlivá státní politika ochrany přírody za cenu výrazného poškozování klimatických služeb přírody i samotné udržitelnosti žití lidí.
Odpověď na položenou otázku je třeba hledat v kontextu s podstatou života na Zemi. Živé organismy se na Zemi začaly rozvíjet před téměř čtyřmi miliardami let díky každodenně přicházející sluneční energii, která ohřívá zemské povrchy na teploty příznivé pro udržení a rozvoj života. V průběhu evoluce živé organismy vystoupily na kontinenty a jejich autotrofní ekosystémy zeleně si vytvořily schopnost samoregulovat své vlastní životní prostředí tak, že dokázaly udržet teploty v rozmezích příznivých pro život, i když se intenzita slunečního záření od počátku existence sluneční soustavy zvýšila asi o čtvrtinu.
Z ekologie je v současnosti známo, že samoorganizovaný sukcesní proces postupné náhrady živých krajinných prvků je směrovaný proces čítající v našich klimatických podmínkách mírného pásma přibližně 150 let a ústící v klimaticky nejefektivnější klimaxovou vegetaci přirozených opakovaných smíšených lesů a mokřadů, které nejúčinněji regulují teplotní, tlakové a další gradienty konkrétních životních prostředí.
Na Šumavě uhynuly kůrovcem horské smrčiny, které vyčesávaly vodu z mraků a působily jako chladič. Uschlý les se v létě sluneční energií přehřívá a působí jako radiátor.
Respektuje ochrana přírody historické poznání o následcích odlesnění? Zabývá se vědeckými pracemi o zásadní úloze lesa v oběhu vody a utváření klimatu? K získání odpovědí na výše položenou otázku je také žádoucí identifikovat, komu vlastně prospívá, že v České republice máme v národních parcích již mnoho desítek tisíc hektarů převážně uschlých či shořelých lesních porostů ponechávaných dlouhodobě sukcesi.
Odpověď na tuto otázku zcela spontánně dávají občané žijící v národních parcích a jejich sousedství, kteří drtivě odmítají koncept bezzásahovosti. Odmítavou odpověď na bezzásahovost zdůvodňuje i ekosystémová metoda energie-voda-vegetace vypracovaná Ministerstvem životního prostředí 2007 až 2009, která poprvé vyčísluje ztráty podpůrných ekosystémových služeb z přeměny živých lesů na neživé povrchy.
Jestliže na území České republiky přichází na 1 metr čtvereční ročně průměrně asi 1 000 až 1 200 kilowatthodin sluneční energie a přirozená vegetace, což je smíšený les s dostatkem vody, mokřadní ekosystémy, dokáže prostřednictvím evapotranspirace a latentního tepla efektivně využít a přeměnit až dvě třetiny této energie na sobě i člověku užívanou tvorbou základních životních podmínek v podobě podpůrných a regulačních ekosystémových služeb, což je služba klimatizační, vodozádržná, půdotvorná, prostředí pro diverzitu, potom ztráta každého hektaru živé lesní vegetace evokuje každoroční ztrátu přibližně 6 600 až 7 000 megawatthodin na hektar. Při ztrátě přibližně 4 000 korun za megawatthodinu to znamená každoroční ztrátu využití sluneční energie ve výši přes 25 milionů korun z hektaru uschlého či shořelého lesa.
Sluneční energie není využitá na životní procesy ani na oběh vody, ale mění se na nevyužité teplo. Takže například 22 000 hektarů uschlého lesa v Národním parku Šumava produkuje podle ekosystémové metody energie-voda-vegetace ekologickou újmu ve výši 550 miliard korun za rok, což je za konzervativního odhadu 75 let bezzásahového vývoje a pomalé sukcesi obnovy ekosystému kumulativně znamená ekologickou újmu v celkové sumě přes 41 bilionů korun; 41 000 miliard korun.
Ano, 41 bilionů korun je 41 000 miliard korun přepočteno. Jak to, že mám jiného ministra? (Na ministra Jurečku.) Tak to jo, ale teď bych ho tady zrovna potřebovala, protože to jsou důležité věci - což je téměř devět ročních HDP České republiky z roku 2015 přepočteno v běžných cenách. A takové dlouhodobé škody ze ztrát klimatizačních a vodozádržných podpůrných ekosystémových služeb nejúčinnějších živých lesů si nemůže obyvatelstvo hustě osídlené České republiky dovolit, protože tyto škody akcelerují rychlý nárůst regionálních i kontinentálních klimatických extrémů. ***
