Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.10 hodin)
(pokračuje Stanislav Fridrich)
Předloženým návrhem se stanoví najisto, že předmětem ochrany památného stromu mohou být jeho kulturně historické hodnoty nezávislé na hodnotách environmentálních a biologických. Odpadne tím možnost zcestného systematického teleologického výkladu zákona, jímž je nebo může být ze systematického zařazení problematiky památných stromů do zákona o ochraně přírody a krajiny nesprávně dovozovaná nadřazenost přírodovědných parametrů památných stromů nad parametry společenskovědními.
Řízení o prohlašování stromů památnými nadále bude vedeno primárně z moci úřední. Nově se však dává kvalifikovaným žadatelům legitimace k zahájení řízení na žádost ve smyslu ustanovení § 45 správního řádu. Ti tak na rozdíl od předkladatelů podnětů k řízením ex officio dostávají od počátku možnost ucházet se o přezkoumání excesivního či svévolného postupu správního orgánu opravnými prostředky anebo soudní cestou. Za kvalifikované žadatele považuje předkladatel obec, občanské sdružení. Oba tyto subjekty mají v předmětném zákoně od počátku jasně vymezená procesní postavení.
Řízení zahajovaná jak s úřední povinností, tak i kvalifikovanou žádostí nejsou v českém právním řádu principiálně vyloučena ani se nejedná o případy výjimečné. Nejen v procesech soudní povahy, kde jsou veskrze běžná, ale i ve správních věcech se vedou tato obojetná řízení v řadě agend. Namátkou ve věci odstraňování staveb, péče o děti anebo držení zbraní.
Jakmile bude řízení o prohlášení stromu památným zahájeno, je jedno jestli z moci úřední nebo na žádost, nic se dále nezmění na jeho organizaci, účastnických právech, povinnostech, v procesním postupu správního orgánu a jeho výstupech. Tím, že bude zahájeno řízení na žádost, se nijak nepředjímá jeho výsledek. Správní orgán úplně stejným postupem jako kdyby vedl řízení ex officio, shromáždí podklady pro rozhodnutí, seznámí s nimi účastníky a rozhodne. Stejně jako v dosavadním režimu oficiálním, ani v řízení o žádosti se negarantuje jejich uspokojení. Nejsou na místě jakékoliv obavy, že by předkládaný pozměňovací návrh cokoliv měnil, například na ochraně vlastnických práv oproti stavu současnému. Vlastníci pozemků zůstávají ve stejném postavení.
Absence nebo neprůkaznost stanoviska posuzujícího orgánu zakládá správnímu orgánu možnost vyzvat k doplnění žádosti anebo řízení zastavit pro jeho formální neúplnost. To je, postupovat obdobně jako doposud, když nehodlá zahájit řízení z úřední moci. Na druhou stranu zejména v případech, kdy obec nebo spolek budou žádat o památný strom z důvodu jeho historické hodnoty, nebude to environmentální správní orgán, kdo by měl takový společenskovědní parametr sám posuzovat a vystavovat se tak námitkám absence odborných kompetencí.
Druhou oblastí, kterou se pozměňovací návrh zabývá, je ochranné pásmo památného stromu v blízkosti veřejných komunikací. Jedná se o možnost udělení povolení škodlivého zásahu, například prosolení veřejné komunikace v případě, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem veřejného památného stromu. K zabezpečení ochranného památného stromu před škodlivými vlivy z okolí stanoví orgán ochrany přírody v rozhodnutí o vyhlášení památného stromu ochranné pásmo. Jako ochranné pásmo památného stromu stanoví orgán ochrany přírody část území, zpravidla ve tvaru kruhu, jehož střed tvoří střed kmene památného stromu, jehož poloměr činí desetinásobek průměru kmene měřeného ve výši 130 centimetrů nad zemí.
Orgán přírody je oprávněn vymezit ochranné pásmo památného stromu rostoucího samostatně, památných stromů rostoucích ve skupině a památných stromů rostoucích ve stromořadí odchylně, vyžaduje-li to zabezpečení ochrany památného stromu nebo zabránění překryvu ochranného pásma s dálnicí, silnicí a jiné důvody z místních podmínek. Jsou také definovány podmínky zrušení ochrany památného stromu.
Na závěr bych chtěl ještě říci, že tento pozměňovací návrh vyplynul ze dvou proběhlých jednání podvýboru pro ochranu přírody a krajiny a taktéž byl velmi detailně konzultován se zástupci Ministerstva životního prostředí. Takže bych vás chtěl na závěr požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Poprosím, aby se rozpravy účastnila další přihlášená, a to je paní poslankyně Berenika Peštová.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Teď nemusím pospíchat v nějakých dvou minutách, takže ještě jednou zopakuji, že jsem byla ráda za kulatý stůl, který zde byl a kterého se zúčastnili nejenom ti, kterých se dotýká národní park, nebo ještě ne národní park, ale budoucí možný Národní park Křivoklátsko. Pak tam samozřejmě byli aktéři, kteří žijí v Národním parku české Švýcarsko. Diskuse, která tam byla, opravdu byla velice zajímavá. Je škoda, že to spoustu našich kolegů nezajímalo a že tam nedorazili, ale alespoň pár nás tam bylo. Myslím si, že slovy tři, kteří jsme se o to zajímali a chtěli jsme vědět. Ale musím říct, že místnost byla opravdu úplně plná, akorát že poslanců tam opravdu bylo pomálu.
Těch okruhů tam bylo víc. Samozřejmě jeden z těch akcentů, které tam byly, tak se tam diskutovalo i klima a samozřejmě i ta bezzásahovost, kterou jsem zde zmiňovala. To znamená, co to dělá s přírodou, když příroda by si "měla poradit sama". Našla jsem nádherný článek, který vyšel 15. dubna 2025, jehož autorem je pan docent Jan Pokorný, kandidát věd, kterého si nesmírně vážím. Ten se právě zamýšlel nad tím, kam vede bezzásahovost. Ráda ho zde přednesu, protože si myslím, že je velice poučný a měli byste si každý z něj něco odnést. Možná, kdyby potom nastala nějaká diskuse, byla bych ráda. Protože říkám, tak, jako my třeba máme na určité věci shodné názory s mým exministrem, tak v určitých věcech samozřejmě třeba máme i takové menší rozpory, kdy každý máme svůj úhel pohledu. Samozřejmě pravda v tomto případě není jenom jedna a myslím si, že i toto by zde na půdě Poslanecké sněmovny mělo zaznít. Protože pak by měla zaznít diskuse, která by měla být vedena k pozměňovacím návrhům, jak jsem již řekla, ctěného kolegy pana poslance Krejzy, který tam navrhuje z hlediska požární ochrany nějaké své pozměňovací návrhy, a to se právě týká i tohoto problému.
Tento článek se nazývá "Kam vede bezzásahovost". Velkoplošná bezzásahovost podporuje klimatické extrémy a poškozuje udržení dalších generací. Snad s nástupem k tržnímu systému po roce 1989 byl v České republice princip bezzásahovosti v ochraně přírody přijat jako synonymum moderního posttotalitního způsobu velkoplošné obnovy krajiny. Hlavním argumentem pro jeho přijetí a politické prosazování bylo a nadále je na první pohled velmi lákavé heslo "Příroda pracuje zadarmo"
S touto myšlenkou přišli po roce 1989 i zakladatelé Národního parku Šumava a tvůrci nového zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, podporováni Stranou zelených a Hnutím DUHA. Právě Šumava se stala jakousi pokusnou laboratoří, kde se bezzásahovost měla pozorovat jako samovolný přírodní děj dle zákona 114/1992 Sb. Zakladatelé Národního parku Šumava však v roce 1992 vycházeli z představy, že toto rozsáhlé území tvoří divočina, a dokonce se zde vyskytuje původní prales, který má genetické předpoklady obnovit smíšený les. ***
