Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.20 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
K té výzvě se nepřipojili všichni. Existuje samozřejmě čest výjimkám, jako například vydavatelství Czech NEWS Center nebo Asociace komerčních televizí a další. Mnozí z nich přiznávají, že ta situace je skutečně dlouhodobě neřešena. Možná lépe než já to vystihl ve svém textu Petr Dimun, kterého bych chtěl krátce ocitovat: "Je skoro symbolické, že když minulý týden ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny projednával pozměňovací návrh poslance Radka Vondráčka na změnu trestního řádu, nikdo z novinářů, který o něm nyní píší jako o náhubkovém zákonu, už u toho nebyl. Kolegové totiž odešli hned po projednání takzvaného dětského certifikátu. Mám za to, že tito novináři ani nesledují odborné debaty na toto téma, kterých se v minulosti konalo několik. Kdyby tomu tak bylo, minimálně by museli ubrat na hysterii.
Návrh Radka Vondráčka, který zjednodušeně řečeno rozšiřuje zákaz zveřejňovat informace z přípravného řízení i na novináře, nespadl z nebe a není nijak překvapivý. Už minulý rok v květnu se třeba na Právnické fakultě Univerzity Karlovy konala debata odborníků, kde mimo jiné padl návrh na přijetí takové úpravy trestního řádu, kterou předložil poslanec Vondráček, a to z úst šéfa katedry trestního práva prof. Tomáše Gřivny. Ten poukázal na to, že stávající úprava dovoluje nejen orgánům činným v trestním řízení zákaz zveřejňovat informace obcházet právě tím, že se nevztahuje na novináře.
Stejně tak ale není ten můj návrh žádnou neevropskou exotikou, právě naopak. Neveřejnost trestního řízení a výslovný zákaz zveřejňovat informace z jeho přípravné fáze, tedy do doby, než se případ dostane před soud, platí skoro ve všech státech Evropské unie. Exotickou výjimkou je tak praxe v České republice, kdy si část novinářů postavila svoji kariéru na masivním porušování presumpce neviny, a to s vědomím a možná i podporou některých policistů a státních zástupců. Ti z toho parazitování na právním státu mají pravděpodobně zaručenu mediální podporu.
Česká republika je přitom jednou z mála členských zemí Evropské unie, kde úmyslné zveřejnění takových informací není trestné. Slabým místem je přitom právě okamžik zahájení trestního stíhání, kdy je usnesení rozesláno mnoha subjektům. Osobně se kloním k absolutnímu zákazu poskytování informací z přípravného řízení, sdělil nedávno pro info.cz náměstek evropské veřejné žalobkyně Petr Klement. Na zákazu zveřejňování informací z přípravného řízení se shodli i odborníci, kteří připravili nový trestní řád.
Ten hned v úvodu kodifikace ctí presumpci neviny jako základní hodnotu, kterou musí jednotliví aktéři trestního řízení ctít, a v celém čtvrtém dílu první hlavy v podstatě zakazuje zveřejňování jakýchkoliv informací z přípravné fáze trestního řízení. I zde, jako v případě mého návrhu, se ovšem počítalo s výjimkou v podobě veřejného zájmu. Právě ona výjimka veřejného zájmu zabraňuje tomu, aby se jednalo o náhubkový zákon, jak se nyní snaží lživě návrh propagandisticky nazvat ti, kterým může ztížit jejich dosavadní lehkou živnost. Je přece logické, aby novináři, kteří zveřejněním policejních informací z přípravného řízení výrazně zasáhnou právo podezřelých na presumpci neviny, unesli odpovědnost prokázat, že na tom byl veřejný zájem. V tomto ohledu se tedy odpovědné redakce nemají čeho bát. Stejně tak se nemusí ničeho obávat ti, kteří jim takové informace poskytnou. Naopak stát, který se chce nazývat právním státem, musí mít schopnost jeho základní hodnotu, presumpci neviny, chránit a její bezdůvodné nerespektování také trestat."
Tolik text Petra Dimuna, se kterým se plně ztotožňuji. Pro vás ostatní ta debata opravdu už trvá poměrně dlouho a neveřejnost přípravného řízení není samoúčelná. Já jsem si v rámci toho odůvodnění, které jsem chtěl původně přečíst, připravil kousek, který vám teď jenom budu citovat: "Neveřejnost přípravného řízení je jednou z důležitých záruk práva obviněného na spravedlivý proces. Z hlediska teorie práva je neveřejnost přípravného řízení dlouhodobě zakotvenou zásadou, která není samoúčelná. Plní totiž důležitou funkci při účinném odhalování trestných činů a jejich pachatelů a současně zajišťuje ochranu soukromí jednotlivých osob zúčastněných na trestním řízení.
Naplnění účelu přípravného řízení je z velké části závislé právě na neveřejnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně prostředků takzvaného skrytého vyšetřování. Případná medializace trestního řízení přitom zasahuje do práva na soukromí garantovaného čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a to nejen ve vztahu k obviněnému, ale také vůči poškozeným a třetím osobám, které se v trestních spisech objevují v různých souvislostech a důkazech.
Neveřejnost informací o obviněné osobě a shromážděných důkazech v přípravném řízení je projevem práva na presumpci neviny a minimalizuje riziko veřejného odsudku obviněného před samotným zahájením řízení před soudem. Tím je předcházeno případnému ovlivňování svědků a rovněž je předcházeno nepřímému tlaku veřejného mínění na rozhodování orgánů činných v trestním řízení. Medializací trestních činů a věcí v počátečních fázích trestního řízení získává veřejnost přístup k neveřejným informacím, jinak dostupným jen zákonem omezenému kruhu osob, čímž se ohrožují veškeré shora uvedené principy, zejména presumpce neviny."
Tolik řekněme to hledisko právní a hledisko věcné. Já zas, abych byl fér a abych sám ukázal, že dokážu respektovat názory druhých, jsem se pečlivě seznámil s obsahem té výzvy. Respektuji to, že tam autoři vidí potenciální ohrožení svobody tisku. Nespokojili se s mým vyjádřením, že veřejný zájem je jasně judikován nejen judikaturou našeho ústavního soudu, Nejvyššího soudu, ale také Evropského soudu pro lidská práva, a že se pohybujeme v pevných mantinelech. Nebyl vyslyšen můj argument, že se v podstatě nijakým způsobem nesahá na možnost médií informovat o okolnostech trestného činu.
Jediná věc, která by podléhala ochraně, by byla identifikace osob, to znamená, uvedení jejich plného jména nebo jiných identifikačních markantů, jako je třeba fotografie a tak dále. Takže by musel ten novinář podlehnout autocenzuře, jak oni píší, a musel by se minimálně zamyslet nad tím, jestli má napsat Josef Novák, nebo napíše jenom J.N., a musel by na chvíli přemýšlet nad tím, jestli je zde veřejný zájem na tom, aby byl člověk mediálně až lynčován, ačkoliv se nejedná o veřejnou osobu, nejedná se ani o veřejnou věc.
Bohužel ta debata nějakým způsobem kulminovala až v rámci nějaké politické demagogie tady v diskusi s kolegou Michálkem. Nicméně chci reagovat na ten návrh asociací. Beru to, že nebyl ten návrh odůvodněn, jak mohl být. Chtěl jsem to učinit jednak dnes a jednak jsem se víc soustředil na část B návrhu, která paradoxně pro mě byla důležitější, a to je ochrana komunikace mezi klientem a obhájcem již v přípravném řízení, již ve fázi prošetřování. Beru tedy a akceptuji, že možná nebyla dostatečně slyšena druhá strana. Také jsem v rámci projednání zjistil, že ten problém, ta problematika, je zkrátka daleko rozsáhlejší a hlubší, než jsem si vlastně představoval a než jsem si myslel, že změním malinkatou úpravou příslušného paragrafu.
Závěrem tedy chci říct, že jsme o tom debatovali i na poslaneckém klubu. Ten návrh byl přisvojen ústavně-právním výborem. Nebude vzat zpět, ale navrhnu v rámci hlasovací rozpravy ve třetím čtení, aby byl rozdělen na to A a B. Ta část A nebude podpořena, nestane se součástí hlasování. Pouze vás prosím o podporu té části B, týkající se ochrany komunikace mezi obhájcem a klientem. ***
