Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.40 hodin)
(pokračuje Barbora Urbanová)
Ministerstvo spravedlnosti zvolilo konstrukci, kterou známe třeba z Dánska. To znamená, není tam nikde napsáno doživotně nebo nikdy, ale je tam do sta let pachatele, to znamená do sta let věku pachatele. V Dánsku je to do osmdesáti let. Jsem upřímně ráda, že u nás je to do té stovky. Mám pocit, že ta doživotnost je trošku doživotnější.
Ano, my tím vlastně říkáme, že pokud ten trestný čin spácháte a jste za něj pravomocně odsouzen, tak prostě s dětmi pracovat nemáte. U čeho jsme se potom zasekli - a je to i důvod, proč podáváme nový pozměňovací návrh - je to, že nemáme legislativu, která definuje práci s dětmi, což je obrovský problém. My vlastně i tímhletím naším řešením vytváříme takový apendix mezi tím, co platí teďka a kdy i v seznamu těch živností opravdu nedokážete rozlišit - kromě snad jedné - jestli se pracuje s dětmi, nebo ne.
Pak samozřejmě máte nějaké profese, u kterých stavíme podmínku bezúhonnosti tak, že ten člověk prostě může pracovat jako učitel nebo jako zdravotník na škole v přírodě jenom, pokud má čistý ten dětský certifikát, ale u těch živností je to trošku problém. V původním návrhu našeho dětského certifikátu jsme měli několik živností takzvaných vázaných a několik volných. Se spolupředkladateli - oni zřejmě i vystoupí na plénu - jsme se dohodli, že v pozměňovacím návrhu, ke kterému se v podrobné rozpravě přihlásím - má číslo sněmovního dokumentu 6593 - dáme pryč ty volné živnosti, abychom splnili to, že se to má opravdu týkat jenom živností, které pracují s dětmi nebo které můžou mít nějaký závažnější dopad právě na ty děti.
Takže pokud tenhleten pozměňovací návrh Sněmovna přijme, tak dětský certifikát, co se týče živností, bude jen pro poskytování tělovýchovných a sportovních služeb, péči o dítě do tří let věku v denním režimu, psychologické poradenství a diagnostiku, masérské, rekondiční a regenerační služby. Asi chápete, proč zrovna ti maséři pro nás byli velmi důležití.
Myslím si, že i to, že jsme k tomuto pozměňovacímu návrhu po nějaké odborné veřejné i neveřejné debatě přistoupili, je důkaz toho, že ohledně té věci opravdu chceme být konstruktivní. I z toho důvodu jsem ten pozměňovací návrh se spolupředkladateli podala už 12. března - to je zítra šest týdnů - takže ten návrh byl veřejný a debata se nad ním mohla vést. My jsme to teoreticky mohli udělat až dneska a jsem ráda, že jsme to neudělali, protože asi všichni chápeme, že to je opravdu veliká legislativa a velká věc, ale prostě máme nějaký cíl, o kterém - znovu opakuji - jsme se tři roky bavili velice intenzivně.
Ještě na konci ledna jsme měli shodu zástupců všech sněmovních stran. Pro mě ta shoda je v této věci hrozně důležitá, protože mám pocit, že když se na těch věcech shodujeme, tak vlastně i líp se nám budou aplikovat do toho systému. Protože já tady často říkám, že ona ta ochrana obětí a ochrana těch nejzranitelnějších a bezbranných, i těch dětí, je vlastně o tom systému, o tom, jak se ten stát k nim chová, jak to právo, které my tady schvalujeme, vlastně vymáhá a že si opravdu nelze myslet, že schválíme jeden zákon a jeden dětský certifikát a zachráníme úplně všechno. To není pravda.
Další věc, ke které jsme v mém pozměňovacím návrhu, o kterém jsem tady mluvila - nebo v našem pozměňovacím návrhu - přistoupili po diskusi s neziskovými organizacemi, které pracují s pachateli podobných trestných činů, tak jsme se rozhodli, že u pachatelů pohlavního zneužití - proto jsem na tenhle trestný čin při svém projevu na začátku upozorňovala - kteří to spáchali jako mladiství, to znamená, mělo by - říkám tady schválně, mělo by, protože nikdy nic není stoprocentní - se to týkat těch případů, které se i odborně nazývají takzvané Romeo a Julie. To znamená vztah věkově blízkých osob, kdy jeden z nich byl na pohlavní styk příliš mladý. To znamená, spáchal se trestný čin, někdo z nich byl pohlavně zneužit a ten mladistvý tím pádem byl pravomocně odsouzen za pohlavní zneužití, ale do toho dětského certifikátu nám automaticky z minulosti nespadne a do budoucna nám tam spadne pouze, pokud o tom rozhodne soud, protože prostě uznáváme, že jsou jisté situace, kdy mohlo jít opravdu o konsenzuální pohlavní styk.
Já se bráním tomu, aby z toho návrhu vypadlo pohlavní zneužití, tento trestný čin, kvůli všem těm případům o dvacet, třicet, čtyřicet let starších vedoucích na táboře nebo učitelů, kteří prostě zneužívají situace a zneužívají toho, že na ty mladé dívky nebo i chlapce - to je úplně jedno - mají nějaký vliv a víme, k čemu dochází.
Takže to byl dětský certifikát. Myslím, že jsem řekla úplně všechno, co jsem k tomu říci chtěla. Mockrát děkuji za pozornost. V podrobné rozpravě se přihlásím k tomu pozměňovacímu návrhu, o kterém jsem mluvila. Doufám, že jako Sněmovna ten tři roky projednávaný návrh schválíme. Moc děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Dobré odpoledne. S faktickou poznámkou chce reagovat pan poslanec Zuna. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Michal Zuna: Děkuji, paní předsedkyně. Já pouze jenom ve dvou větách, protože kolegyně Bára Urbanová dětský certifikát popsala opravdu skvěle. Já jsem se chtěl zastavit u jednoho parametru, a to je konstrukt toho zápisu, respektive délka, v rámci které pachatel toho trestného činu nebude moci pracovat s dětmi. Rozumím původnímu návrhu, který byl opravdu složitý v tom, že tam bylo několik kategorií právě tedy na základě konkrétního trestného činu. Ale chtěl bych poukázat na jeden fakt, a to je ten, který nás právě vedl k tomu, abychom ten konstrukt výrazně zjednodušili a zároveň ho připravili tak, aby měl opravdový dopad na naše děti a na ochranu našich dětí tak, aby opravdu ty závažné trestné činy postihoval co možná nejdéle.
Tím faktem je to, že někteří, řekněme z nás, vnímají zákaz práce s dětmi jako další trest pro toho pachatele. Ale on to další trest není, a to je vlastně rozdíl, který nás vedl k té zjednodušené konstrukci. Ten trest samozřejmě pachatel dostal na základě odsouzení a má ho zřejmě nebo z většiny případů třeba odpykaný a pokud by dále chtěl pracovat s dětmi, tak tam se nebavíme o dalším trestu ve smyslu, že mu to znemožňujeme, ale bavíme se o ochraně dětí, a to je to zásadní. To jsem pouze chtěl doplnit a stihnul jsem to do dvou minut.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí pan poslanec Sadovský, přihlášený v obecné rozpravě, a následuje pan poslanec Dlouhý. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, paní předsedkyně. Pane ministře, kolegyně, kolegové, přicházím s pozměňovacím návrhem, který je v systému uveden pod číslem 6455. Je to takzvané zrušení speciální skutkové podstaty trestného činu opakované krádeže, a to bez náhrady. Podstata mého pozměňovacího návrhu spočívá v úplném vypuštění skutkového trestného činu opakované krádeže podle § 20 odst. 2, a to na rozdíl od vládní předlohy bez náhrad. Znamená to, že opakovaná krádež by byla obecné ustanovení o recidivě, stejně jako u ostatních trestných činů.
Tento návrh je plně v souladu s jedním z hlavních cílů novely, a to snahou o snížení nadměrné vězeňské populace. Uvědomme si, že máme zhruba 20 000 odsouzených. Jeden odsouzený nás stojí řádově mezi dvěma až třemi tisíci korunami, což dělá za celý rok 14,5 miliardy. Všichni víme, co to je za částku, a při dnešní situaci si všichni dovedete představit, co by se za tyto peníze dalo pořídit i při samotném snížení, které při variantě, kterou navrhuji, dělá řádově 16 procent. Vládní novela s touto variantou sice také počítá, ale tam by se jednalo jenom o 7 procent. ***
