Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
Poslankyně Helena Válková: Ano, děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já vás budu nudit, jsem si toho vědoma, ale po x-té, kterých žádám, a nejenom já, ale je to Rada vlády pro záležitosti romské menšiny, jsou to ženy, které byly nezákonně sterilizovány v minulosti. A máme tady tisk pod bodem 179, je to sněmovní tisk 849, je to vládní novela, kterou předložilo Ministerstvo zdravotnictví o veřejném zdravotním pojištění, a v rámci té novely, čili nikoliv jako přílepek, tam se to hodí, je i pozměňovací návrh poslankyň Válkové, Decroix, takže vidíte nejsilnější opoziční a nejsilnější koaliční strana, který prodlužuje lhůtu, kdy mohou podat takto nezákonně sterilizované ženy žádost o odškodnění v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z roku 2024. S ohledem na to, že to vypadá, ten legislativní proces, jak vypadá, a že nemůžeme vyloučit, že třeba Senát k tomu ještě bude mít nějaké připomínky, tak samozřejmě nervozita narůstá.
Když se tedy dívám, že je to zařazené jako devátý bod na zítřek, tak si myslím, že tento velmi jako zákon, který je potřebný, by se v rámci té novely zákona o veřejném zdravotním pojištění měl projednat jako první bod. To znamená, že navrhuji, pane místopředsedo, aby se přesunul ten bod, který je naplánovaný na zítřek, až jako devátý bod po bodech, které asi budou velmi časově náročné, na první místo. Čili bod číslo 179, sněmovní tisk 849 o veřejném zdravotním pojištění původně plánovaný jako devátý bod, aby byl prvním bodem zítřejšího třetího čtení.
A jenom na okraj, protože ještě mám časovou dotaci, i když malou, ale nevyužiji jí ani, tak jenom upozorňuju koalici, že ten zákon, který je až na 18. místě a který je novelou zákona o znalcích a znaleckých kancelářích, aniž bych navrhovala jeho předřazení, protože to je otázka ministra spravedlnosti, také hrozí, že když nebude projednaný a nenabyde účinnosti, jak se předpokládá 1. ledna 2026, tak se nám zhroutí znalecký systém, a to by asi justice, a nejenom justice, ale i občané nechtěli. Takže nechápu, proč je stále na posledních místech, kdy víme, že se na takové zákony už ani nedostane. Děkuji za pozornost. Takže první bod, děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, já to mám poznamenáno, první bod přeřezaný z devátého bodu. Děkuji.
Poprosím paní poslankyni Pošarovou. Prosím.
Poslankyně Marie Pošarová: Dobrý den, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych chtěla navrhnout nový bod, a to Český průmysl kolabuje a ptám se, kde je vláda? Český průmysl tradičně jeden z pilířů naší ekonomiky, se ocitá na pokraji kolapsu. Výrobní podniky zavírají, firmy propouštějí, přichází o zakázky a jejich konkurenceschopnost, klesá. Důvod? Vysoké ceny energií, přebujelá byrokracie, nedostatek státní podpory a zcela chybějící strategie, jak firmám skutečně pomoci přežít a růst. Zatímco vlády v Německu, Francii nebo Rakousku masivně investují do ochrany a rozvoje svého průmyslu, poskytují kompenzace za drahé energie, podporují modernizaci, digitalizaci a samozřejmě zelené technologie, česká vláda jen přihlíží. Místo konkrétních kroků přicházejí další sliby, místo reforem přibývá nová byrokracie a místo podpory zůstává jen nejistota. Malé a střední podniky, které tvoří páteř české ekonomiky, jsou nechány napospas trhu. Kde je systémová pomoc? Kde jsou pobídky pro inovace? Kde je plán, jak zajistit levnější a stabilní dodávky energií? Zatímco jinde už dávno běží investiční programy, u nás se stále analyzuje, diskutuje a připravuje.
Jenže průmysl nemá čas čekat. A výsledkem? České firmy přestávají být konkurenceschopné, ztrácíme odbytové trhy, zahraniční investoři se poohlíží jinde a zaměstnanci přicházejí o práci. Ekonomika slábne a s ní i vyhlídky celé země. Bez silného průmyslu nebudeme mít na důchody, na školství ani na zdravotnictví, a bez podpory dnes nebude koho zachraňovat zítra. Je nejvyšší čas jednat, ne slibovat. Vláda musí konečně pochopit, že přežití českého průmyslu není okrajová agenda, ale zásadní otázka pro budoucnost celé společnosti. Pokud budeme dál přehlížet varovné signály, ocitneme se za pár let v situaci, kdy už nebude co zachraňovat. A otázka zní, jestli si to uvědomuje současná vláda, nebo opravdu musí padnout celý průmysl, aby pochopila, že bez podpory nemáme budoucnost? Děkuji za zařazení, a když tak jako první bod dnešní schůze.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Mám poznamenáno jako první bod dnes.
Děkuji a poprosím dalšího řádně přihlášeného, pana poslance Zlínského. Máte zde dvě přihlášky ke dvěma bodům, takže vlastně máte dvakrát pět minut, já vám to budu měřit. Děkuji.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte, abych navrhl nový bod programu, který by se měl jmenovat Obranyschopnost České republiky, možné ohrožení, a chtěl bych ho zařadit jako první bod po pevně zařazených bodech.
Jedním ze základních atributů státu je zajištění obrany jeho hranic, území, tím i jeho obyvatel před vnějším a vnitřním nebezpečím. Pokud stát zanedbává a rezignuje v době dočasné bezpečnostní stability na tuto základní funkci, tak podkopává schopnost udržení integrity vzhledem k budoucím, více či méně předvídatelným bezpečnostním hrozbám a bude přinucen se podrobit působením přímého nebo nepřímého násilí, či v uvozovkách dobrovolně podle pravidla pravda je poznaná nutnost vyšší integrující síle, která jeho obranu zajistí.
Jak nás učí historie, toto je často počátkem procesu pohlcení daného státního útvaru do vyššího celku, který tím pozbyde postupně svojí identitu s drtivými důsledky pro charakteristické znaky státu, včetně ztráty jeho hranic, území, kultury, jazyka a mnohdy i pro genofond obyvatelstva integrovaného státu. Častou příčinou integrace menších celků do větší byl tlak nepřátelské vnější, masivní síly, například vznik a existence habsburské říše jako reakce na osmanské nebezpečí. V současné době je prosazována jako odstrašující a integrační nástroj hrozba ruskou invazí směrem do zemí NATO, což má být použito k prosazení, posílení společné evropské obrany, která s velkou pravděpodobností povede skrze vynucení dle zájmu celku společné obranné politiky ke specializaci jednotlivých státních celků ve svém příspěvku k celkové obranyschopnosti dle jejich možností, a tím zkomplikuje či nakonec znemožní v budoucnu samostatnou obranu jednotlivým zapojeným státům. Specializace společné centrální řízení a společné sdílení a distribuce informací a zdrojů jednoznačně vede ke ztrátě jakéhokoliv systému samostatně fungovat v kompetitivním zevním prostředí a ten se stává závislým na dílčích specifických příspěvcích dalších částí systému, a transformuje se tedy v subsystém vyššího celku.
Tento pro nás nežádoucí proces vytváření našich závislostí již probíhá mnoho desítek let prostřednictvím našeho působení v silách NATO a nyní by měl být prohlouben hlubší evropskou integrací.
Dalšími nepříznivými prvky ovlivňujícími naši bezpečnost je globalizace složek obranného průmyslu a jeho ekologizace, což vedlo k přesunu výroby mnohých nutných komponent obranného průmyslu mimo naši republiku i Evropu k našim možným budoucím oponentům. Globalizace tedy nakonec podkopává schopnost původně vyspělých zemí zajistit svou obranyschopnost při současném zhoršování bezpečnostní situace ve světě o nesmyslné sebedestruktivní deindustrializační zelené tranzici ani nemluvě. ***
