Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Jana Berkovcová)
Ale pojďme k dalšímu pozměňovacímu návrhu, který se týká slučování škol. Nově se mají sloučit školy pod jedním zřizovatelem, které mají méně než 180 žáků. Mají se spojit pod jedno ředitelství. Změna se dotkne hlavně mateřských škol, které zřizovatel spojí buď se základní školou, nebo sloučí více mateřských škol dohromady. Pořád přemýšlím, co to má přinést? Vláda argumentuje hlavně úsporami a efektivitou. Já je tam ale nevidím. Jak zaznívá z otevřeného dopisu ředitelek pražských mateřských škol, který říká: "Co bude s dosavadními řediteli po sloučení? Degradují se na zástupce ředitele s nižším platovým ohodnocením? A bude nový ředitel několika mateřských škol měnit již fungující koncepce a školní vzdělávací programy jednotlivých subjektů, které byly dlouhodobě upravovány a zkvalitňovány tak, aby právě konkrétní mateřské škole byly šity na míru?"
Hlavním argumentem vlády je, že dojde ke zjednodušení administrativy a odbřemenění ředitelů. Ptám se jak? Ví někdo z navrhovatelů, co přesně dělá ředitel nebo ředitelka mateřské školy? A že pokud dojde ke sloučení škol, bude potřeba pracovní síly právě na ty administrativní práce, které dosud ředitel nebo ředitelka mateřské školy dělali, protože při řízení dvou až tří subjektů místo jednoho mu práce naopak přibude? Jak bude ředitel takto sloučených škol relevantně posuzovat průběh vzdělávacího procesu, když se bude pohybovat například ve třech budovách? Bude spoléhat na to, co mu sdělí zástupce ředitele? Jak bude získávat relevantní podklady pro odměňování zaměstnanců, pro posuzování námitek a stížností ze strany rodičů, když nebude denně přítomen? Navíc ředitelka mateřské školy má i vyučovací povinnost na třídě, takže je denně součástí pedagogického procesu.
Já to vidím u nás v kraji, kde navštěvuji střední školy, jak složité je pro ředitele sloučených středních škol, které se rozkládají třeba až v osmi, v deseti budovách ve dvou městech, jak je to pro ředitele složité, jak musí mezi těmito školami a budovami pendlovat. To nyní čeká i mateřské a základní školy. Kde je ta očekávaná efektivita, nevím. Sloučená velká škola přece nutně nebude kvalitnější. Naopak se ztratí individuální přístup k žákům. Může se zhoršit i klima školy. A rodiče, kteří preferují menší rodinnější atmosféru ve škole a vyžadují pro své dítě individuální péči, budou volit raději školu soukromou. Těch se totiž regulace velikosti škol netýká.
Jak je to možné? Proč mají mít soukromé školy výhody na úkor veřejných škol? Nemám nic proti soukromým školám, ale nelíbí se mi, pokud jsou zvýhodňovány oproti školám veřejným. Měla by platit stejná pravidla pro všechny. Soukromé školy pobírají stejné dotace na žáka a prostředky na platy od státu jako školy veřejné a k tomu samozřejmě mohou vybírat školné.
Některé pozměňovací návrhy poslanců jdou přímo na ruku soukromým školám, když jim umožní obejít limitovaná povolení pro vznik nové školy tím, že mohou zakládat další organizační jednotky. Takže pokud nemůže podle dlouhodobého záměru vzdělávání vzniknout nová soukromá škola, mohou vznikat dceřiné školy od původní školy matky. To soukromým školám umožní jeden z pozměňovacích návrhů. Jiný pozměňovací návrh dokonce navrhuje soukromým školám zmírnit postihy u porušení rozpočtové kázně. Prosím vás, proč? Proč umetáme cestičku soukromým školám a těm veřejným házíme klacky pod nohy, jak můžeme?
Za opravdovou nespravedlnost považuji to, že soukromých škol se nedotkne reforma financování nepedagogických pracovníků. I nadále výdaje na platy pedagogů, nepedagogů, výdaje na pomůcky budou soukromé školy dostávat ze státního rozpočtu a nebudou muset žebrat u zřizovatele jako školy veřejné. Tímto se dostávám k poslednímu bodu svého vystoupení, a to je přílepek ke školskému zákonu, který řeší převod financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele prostřednictvím RUD. Jedná se o nejvíce kontroverzní bod celé novely. Tento návrh vyvolal hlasité protesty a nesouhlas místních i krajských samospráv. Ty kritizovaly, že takto zásadní návrh s dopadem na desetitisíce nepedagogických pracovníků, tisíce obcí zřizujících školu, zneklidňující též rodiče školáků, nebyl projednáván v řádném legislativním procesu. Sdružení místních samospráv ani Svaz měst a obcí se nemohly vyjádřit v připomínkovacím řízení a uplatnit k němu své výhrady, neboť návrh neprošel standardním legislativním procesem, ale byl předložen Ministerstvem školství až ve druhém čtení školského zákona tady ve Sněmovně. Obejití obcí, krajů a dalších míst ve snaze návrh rychle prosadit bez zevrubného posouzení pokládají samosprávy za neakceptovatelný přístup vlády k tvorbě legislativy.
Školské odbory nasbíraly přes 70 000 podpisů pod svou petici na zachování stávajícího systému financování nepedagogické práce. V petici prohlašují, že návrh na převod financování nepedagogických pracovníků do systému sdílených daní zřizovatelů představuje závažné ohrožení kvality vzdělávacího systému, stability školních institucí a důstojných pracovních podmínek nepedagogických pracovníků. Celý záměr převodu financování je nejen nepřipravený, ale i nedostatečně finančně zajištěný. Avizovaný objem peněz, které mají obce a kraje dostat do sdílených daní - tedy 11 miliard nyní na podzim, 33 miliard na příští rok - nemohou pokrýt veškeré náklady na platy nepedagogických pracovníků, na provoz škol a školních jídelen, výdaje na učební pomůcky, na vzdělávání učitelů a na podpůrné pomůcky pro handicapované žáky.
Objem financí do sdílených daní totiž vychází z loňského objemu platových prostředků na nepedagogy, kdy víme, že byl hluboce podfinancován a ředitelé museli doplácet nepedagogy z platových prostředků určených na odměny učitelů. Žádný z ředitelů totiž nechtěl dopustit, aby mu tito pracovníci nezbytní pro chod školy odešli. Už teď je zřejmé, že objem financí v takzvaném školském RUD nezohledňuje navýšení minimální mzdy a zaručené mzdy u nepedagogů. A kdo jim to doplatí? Zřizovatel. A z čeho? Ze svých rezerv. Tedy z úspor, které jsou trnem v oku ministru financí Stanjurovi. Stát hospodařit neumí, obce a kraje ano, tak jim na jejich úspory na účtech sáhneme. Stát, aby ušetřil, přehodí svou zodpovědnost za financování nepedagogů na zřizovatele a bude přitom opakovat svoji mantru, že zřizovatel přece nejlépe ví, jak zajistit provoz škol. Ale výuku, vzdělávání má zajišťovat stát. A nepedagogická práce vytváří podmínky pro zajištění kvalitní výuky.
A co ONIV? Tedy výdaje na učebnice, pomůcky, vzdělávání učitelů, cestovné, podpůrné pomůcky pro handicapované žáky. Ty taky souvisí se vzděláváním, a přesto jejich financování hází vláda na zřizovatele. Každý starosta nyní bude posuzovat, zda škola skutečně potřebuje nové učebnice, a ředitel školy bude obhajovat, proč chce poslat učitele na školení, které je stojí tolik, kolik stojí. ***
